Zázraky neduality – “Nic nedělat a všeho dosáhnout” (3. část)

První část článku přibližující neduální obsah knihy W. Ablasse „Nic nedělat a všeho dosáhnout“ najdete ZDE. Dočtete se tam něco o nedualitě, nebo o iluzích, o které je fajn přijít. V tomto článku bude řeč o agapé (lásce) a v čem spočívá Ablassova „nikam nevedoucí metoda“.

Osobně si všímám, jak moc je všude sháňka po praktických metodách, jak dosáhnout toho či onoho. I sama občas píšu články à la 10x jak :-) V komentářích se pak často objevují díky za něco tak jednoduchého a praktického.

Problém bohužel je, že jednoduchá a praktická řešení fungují jen tak dlouho, dokud se neobjeví jiný problém, na který začneme hledat další jednoduché a praktické řešení. Je to, jako když nám pod rukama bují další a další problémy, sotva jsme jedny zdárně vyřešily. Pořád dokola.

Přitom by stačilo vytrhnout celou tu rozbujelou rostlinku přímo u kořene.

Jenže jak na to?

 

Nedualita a agapé (láska)

O síle lásky se mluví často. Nicméně většinou neslyšíte, že ona známá nepodmíněná láska je ve své podstatě láska, která patří do toho jiného, neduálního světa. Ale jak by to mohlo být jinak? Vždyť podmínky jsou to, co by lásce jinak stálo v cestě. Nepodmíněná láska ale zjevně nemá žádný protiklad. Ani strach. Ani nenávist.

O nepodmíněné lásce se mluví často. Je to jakýsi ideál, vrchol našich tužeb. Někteří lidé tvrdí, že je naivní v ní věřit. A hlavně se většinou nemluví o tom, kde ji vůbec najít. To proto, že o nedualitě se zatím ještě moc nepíše. Minimálně v našich luzích a hájích.

A tak můžete narazit na spoustu krásných rad, ale v praxi jsou nakonec neproveditelné, protože nám chybí ten základní klíč k tomu, jak na to.

Pokračovat ve čtení…

Zázraky neduality – “Nic nedělat a všeho dosáhnout” (2. část)

První část článku najdete ZDE. Pojďme se nyní tedy podívat přímo na knihu „Nic nedělat a všeho dosáhnout (odhalte svou pravdou podstatu)” od Wernera Ablasse. Co se v ní dá užitečného o nedualitě v praxi najít? A co si o tom myslím já?

Zajímavý je jeden komentář k této knize na Databázi knih: „Na jedné straně by bylo příjemné najít svoji pravou podstatu a zažít ten hluboký mír, na druhé straně cesta přes naprostou prázdnotu a ztrátu veškerých iluzí může být velmi depresivní.”

Ano, cesta neduality není ta růžovoučká lákavá cesta, kde si vizualizujeme své sny s tím, že se nám začnou plnit. Není to ta cesta, kde se zabejčíme a přes všechny překážky dosáhneme svého. Každý toho svého vysněného Mount Everestu. A potvrdíme si tak, jak jsme fakt dobří a úspěšní.

Je to cesta, kdy si uvědomíme, že sny jsou prostě jen sny. Iluze. Kterých sice můžeme dosáhnout vizualizací nebo úsilím, ale které se po té vteřině štěstí rozplynou. A my zas zůstaneme prázdní a roztoužení.

Pro spoustu lidí je ale právě ta touha tím, co je baví a žene v životě dál. Co jejich životu dává smysl. Proto tolik lidí touží po lepším životě. Nebo dokonce po lepší reinkarnaci. Ale jen málokdo touží po tom přestat toužit. Co by potom z jejich života zbylo??

A kdo touží po tom uvědomit si, že to, v co věřil, jsou jen iluze?? Kdo touží vidět realitu? Řekněte,  jakou pilulku byste si v Matrixu zvolili – to modrou, nebo tu červenou?

 

Co dělat, až vás ta honba za štěstím přestane bavit?

Ano, i to se vám může jednoho dne stát :-) Z nejrůznějších důvodů. Život má své cestičky, jak vás jednoho dne dovést k poznání, že existuje něco mnohem lepšího než to krátkodobé štěstí, které známe.

Sami si totiž moc neumíme něco jiného představit. A tuhle cestu většinou volíme až ve chvíli, kdy jsme všechny ty jednodušší cesty vyzkoušeli a zjistili jsme, že byly jen ztrátou času. (Maximálně užitečnou zkušeností, kudy ne.) Někdy to nastane až ve stáří. Nebo v nemocnici. Tam, kde ty staré známé nástroje, jak si vytvořit štěstí, už nebudete mít k dispozici.

V té chvíli buď propadnete depresi, nebo najdete cestu do toho tak trochu jiného světa, než jste dosud znali. Do toho neduálního.

Různá učení a různí autoři vás tam vedou různými cestičkami. Závisí na kultuře a osobních zkušenostech. Werner Ablass, o kterém bude řeč v tomto článku, tam vede cestičkou zbavování iluzí a agapé.

Iluze a realita

Vzpomínáte na Matrix? Když žijete v Matrixu, jdete ulicemi nebo jíte potraviny, které jsou ale pouhou iluzí. Virtuální realitou. Hodně lidí si Matrix vyložilo tak, že nás někdo ovládá. Což je vlastně jen nová moderní varianta oné starobylé víry v Satana, který nás drží ve své moci.

Pravda ale spíš je, že my ovládáme sami sebe.

Matrix je vlastně moderní verzí indického učení o Máji – iluzi, ve které žijeme. Dokonalý způsob, jak i naší generaci jasně a pochopitelně naservírovat, jak se to se světem má. Jen se podle toho zařídit.

O jakých iluzích hovoří ve své knize Werner Ablass?

Hovoří o 16 iluzích a o nadmíru kladném procesu jejich ztráty (jak zní druhá část jeho knihy). Tyto iluze podle něj vytvářejí klamnou představu, že jsme oddělení od své pravé podstaty, a proto hledáme to, co se mylně domníváme, že se nám nedostává. Ztráta těchto iluzí nám pomáhá odhalit naši pravou podstatu. Podobně jako když při vernisáži odhalujeme sochu. Když objevíme neduální svět, nezískáváme nic nového. Jen odhalujeme to, co už tu dávno je, a konečně se zbavujeme toho, co nám to brání vidět.

Pokračovat ve čtení…

Láska, se kterou neseme svůj kříž

Láska byla hlavním tématem léta. Vzpomínáte? V té době vládne element Oheň – srdce, láska a radost. V létě jsme se učili hledat radost jinde než ve vnějším světě. Učili jsme se milovat nepodmíněně. Na podzim se nám totiž tato schopnost šikne :-) 

láskaMilovat v létě je tak snadné. Teplo a slunce v nás probouzí radost. Dozrávají rudé třešně. Sladké jahody. V létě se opalujeme u vody, jezdíme na dovolené, poznáváme nová místa… a nové lidi. Kolik letních lásek kdo prožil??

Právě v létě máme možnost tu lásku v sobě objevit. A ve chvíli, kdy ji objevíte, už je jen na Vás, jestli se do ní naučíte vstupovat i bez toho léta, tepla, jahod, třešní, dovolené a letních lásek. Jestli pochopíte, že nic z toho ve skutečnosti nepotřebujete.

Poprvé jsem si to uvědomila před více jak 20 lety díky písničce George Michaela – Jesus to a child, kterou napsal, když mu zemřel přítel. Je to krásná píseň, která Vám neustále připomíná, že když jednou lásku poznáte… když jednou poznáte, že OPRAVDU něco takového jako láska existuje, už zůstává ve Vás. Toho druhého fyzicky nepotřebujete, abyste byli plní lásky…

A je to také více jak 20 let díky své cestě do Izraele a Jeruzaléma, kdy mi došlo základní Ježíšovo učení – když svůj kříž nesete s láskou, nese se mnohem lehčeji, než když ho nesete s odporem…

Jenže umíme něco takového vůbec?? Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na to, co je to vlastně láska…

… a není to to, co si obvykle představujeme…

láskaJak už jsem na blogu mnohokrát psala (a ostatně obě moje e-knihy se v tomto duchu nesou), lásku si obvykle představujeme jako vznášení se na křídlech opojení. Ideálně, když nás ten druhý na rukách nosí, a co nám na očích vidí, to splní.

Blaho.

Proto se také říká, že většina lidí si osvícení (probuzení) představuje jako nějaký super special zážitek. Nějakou blaženost. Asi něco takového, jako když se zamilují. Aaaaaah…

Rupert Spira (a není sám) ale říká, že osvícení žádná blaženost není. Blaženost je jen zážitek. Přijde a odejde. Není to nic trvalého. Osvícení je spíš poznání (a prožívání) vnitřního štěstí a spokojenosti.

Co to tedy ta láska vlastně je??

 

Láska jako rozplynutí pocitu oddělenosti

Na mnoha videích (například ZDE) se Rupert Spira zmiňuje o tom, že láska je pocit ztráty oddělení mezi Já a Ty (řečeno mými slovy). Často připomíná, že právě takhle se přece často cítíme, když se zamilujeme – že Já a ten druhý jsme se stali jedním. Láska je rozpoznání společné podstaty našeho bytí. Láska se objeví ve chvíli, kdy zmizí osoba (video ZDE). Láska totiž není nějaký pocit, který má nějaká osoba (vůči jiné osobě), jak říká Rupert Spira. Když Vám zemře milovaný člověk, odejde s ním všechno. Ale láska, láska zůstává… právě ta byla základem Vaše vztahu…

Žal, který cítíme po smrti druhé bytosti, je ona Láska v nás. Kdyby nebylo té lásky, proč bychom cítili žal? Krásně o tom vypráví Rupert Spira na videu (ZDE), ve kterém provází ženu, které zemřel otec, od pocitu žalu, k vnímání Lásky, která je v pozadí utrpení. Jak říká, není nutné se poddávat tlaku naší kultury na to, co by měla cítit a dělat. (Ostatně, jak jsem minulý týden psala – smrt člověka v nás nemusí vyvolávat jen smutek. A to je i má osobní zkušenost, která vychází z trochu jiného pojetí smrti, než je v našich končinách běžná.)

Láska je také podle Ruperta Spiry něco, po čem velmi toužíme, když ji zrovna neprožíváme. Hledáme ji u druhých lidí. Myslíme, že to oni nám dají ten pocit, že milujeme a že jsme milováni.

Osobně bych řekla, že hlasy volající po sebelásce, jsou krůčkem o maličko dál. Ale na základě čeho dokážeme tu sebelásku opravdu realizovat, aniž bychom nesklouzli v tom dualistickém světě do druhého extrému?? Což je podle mě většinou přesně ten případ…

Pokračovat ve čtení…

Sdílení je jako cestování. Aneb železná opona se zvedá…

Všimli jste si? Když s Vámi někdo sdílí sám sebe, své příběhy, radostné i bolavé, ocitáte se najednou v úplně jiném světě. Každý si totiž žijeme v tom svém. Co člověk, to jiná dimenze bytí. Jiný světonázor. Jiné zvyky a rituály. Jiná kultura. Čím blíže geograficky a jazykově si jsme, tím více styčných bodů máme. Ale tím je také pravděpodobnější, že přehlédneme, v jak rozdílných světech žijeme.

Já si to uvědomím vždy, když se ocitnu na delším meditačním pobytu s ctnostným mlčením. Děláme totéž, jíme totéž, procházíme se na tomtéž místě – ale pak se ukáže, v jak jiném světě jsme vlastně žili. Ve světě naší mysli.

Spousta lidí zná bohužel sdílení jen jako „ten furt vykládá sám o sobě”, nebo „zas mě jen otravuje svými problémy jako bych neměl své… jako by všichni nějaké neměli”. Můžeme si za to tak nějak sami, ano. Zvykli jsme si jen stěžovat a ne se sdílet. A u druhých jen těžko dokážeme vidět něco, na co sami nejsme zvyklí…

Když mluvíme o sobě, obvykle jen proto, abychom prosadili sebe a své nápady a své pravdy. Vykládáme jen o svých vlastních přáních, nebo těžkostech. A zapomněli jsme, jaké to je naslouchat druhým. Zapomněli jsme, že jde o sdílení zkušeností, což je víc než sdílení faktů. A zapomněli jsme, že sdílení není sebestředné. Právě naopak.

 

Sdílení jde za Vámi a otevírá Vám nový svět

Když s Vámi někdo sdílí svůj svět, je to velký dar. I když on/a si třeba jen stěžuje. V podstatě ale dělá mnohem víc než to a je na Vás, zda si to v té chvíli uvědomíte.

Pokračovat ve čtení…

Těžko se radovat ze života, když je všechno úplně špatně…

… když lidi kolem Vás dělají všechno úplně špatně. Když politici jsou úplně špatní. Když Bůh sám je spíš Satan sám. Jo, na to všechno jsem různě na netu narazila :-) Těžko se pak radovat ze života, že?

Hlavní myšlenkou celého ebooku věnovaného elementu OHEŇ Najděte v životě tu opravdovou radost, který si teď v letním období týden za týdnem pročítám, je: „jak se můžeme radovat ze života, když pořád všechno a všechny hodnotíme, kritizujeme a soudíme??”  

Dokážeme se radovat z něčeho, co se nám nelíbí? Co bychom nejraději změnili? Co neodpovídá našim představám? Našim očekáváním? Našim hodnotám?

Je možné se z toho všeho radovat, ale jen za jedné podmínky: přestaneme to kriticky hodnotit a snažit se to změnit. A to je něco, nad čím obvykle (zcela logicky) jen kroutíme hlavou. Se snad zbláznila?? Nebojte, i já nad něčím takovým kroutím hlavou vždycky, když narazím na něco, co mám sto chutí vzít a celé předělat :-)

Dokud jsou ti špatní jenom politici (a vždycky si nějaké, na které si můžeme zanadávat, najdeme), je to ještě celkem v pohodě. Dokud nás nenahání do koncentráků nebo do kotelen, ještě není tak zle. Ale nejčastěji máme sto chutí vzít a celé předělat bližní své, co? Rodiče, děti. Partnery, partnerky. Sousedy, spolupracovníky :-)

 

Žít je opravdu umění milovat. Nepodmíněně.

Já jsem tento týden vzala ten tlustý štos vytištěných emailů, který mi za dlouhá léta poslal člověk, který mi od 90. let hodně hluboce zasahoval do života a proměňoval ho. Ano, byl to právě on, díky kterému v 90. letech vzniklo jádro mé první e-knihy Žít je umění milovat. Právě díky němu vznikaly totiž texty, které bych mohla nazvat mystickou lyrikou.

Byly to texty nesené hlubokou láskou, která ale byla tak trochu zvláštní :-) A právě proto vznikaly takové texty, jaké vznikaly. Proto s tím vztahem přicházely takové prapodivné zážitky, jako přicházely. Třeba na tom trajektu z egyptského Dhahabu do Jordánska. No, jak říkám, mystická lyrika…

Všechny maily, které mi psal, a mnoho z těch, které jsem psala já jemu (často ještě ty neupravené verze), jsem si kdysi tiskla a schovávala v šuplíku u své postele. Byly tam dosud. Přes 20 let.

Teprve dnes jsem je všechny vzala a vyhodila… 

Proč?? Řekla jsem si, že už se tím nechci zabývat. (A ten vztah není zaprášený a uložený jen v mailech – ještě před pár měsíci jsme se opět viděli. Zrovna měl cestu kolem z Austrálie… no fakt :-))

Nejde ani tak o to, že bych se tímhle dlouuuuuuhým vztahem ještě nějak zabývala. Jde spíš o ten styl, jakým jsem ten vztah vedla. V dobré víře. Svobodně, ale se snahou dobrat se pravdy o tom vztahu, sama o sobě i o něm. Neutíkat před tím, co se uzavíralo. A nenechat se vtáhnout do toho, co se otevíralo. Možná jsem byla trochu posedlá :-) Ale ne jím, jak mě podezíral (a mě to tak rozčilovalo). Ale láskou samotnou. Tím vším, co se skrze ni člověk mohl naučit. Kdo to pochopí?? Že ve vztazích často nejde o ty dva, ale o lásku samotnou?? O lásku, skrz kterou se díváte na svět?

Ale udělala jsem jednu zásadní chybu

Myslela jsem si, že se mám dobrat té pravdy vztahu s ním. Měla jsem snahu napravovat to, co se mi zdálo, že je potřeba napravit, ujasnit to, co se mi zdálo, že je třeba ujasnit, vysvětlit to, co se mi zdálo, že je třeba vysvětlit.

Jak jinak, pokud si dva lidé mají opravdu rozumět? Možná to znáte – tu urputnou snahu řešit neřešitelné :-) Strávila jsem tím dlouhé roky. Dlouhé hodiny sepisování mailů – aby konečně pochopil. Roky rozporů a usmiřování. Roky setkávání a zklamávání. Buď na mé straně, nebo na té jeho.

Ale jako bych se tento týden rozhodla, že tyhle stohy mailů už doma nechci. Že to byla marná snaha. Že skutečná láska není o vysvětlování a chápání, ale o milování. O přijímání toho druhého takového, jaký je. A buď je v takovém vztahu člověk šťastný a zůstává. Nebo není a odchází z něj. Se vší tou láskou v srdci.

Jako bych se rozhodla, že nic takového už nechci opakovat. I když mám tu silnou touhu po tom, aby se lidé chápali, rozuměli si a vycházeli si vstříc.

Ano, to je jeden z projevů lásky – vycházet si vstříc. Ale je ještě jeden. Prostě milovat, aniž chápeme. Aniž souhlasíme. Aniž se bojíme, že nám ten druhý ublíží tím, že nerozumí tomu, co potřebujeme, a nevychází nám vstříc…

 

Není možné se radovat ze života, když ho nepřijímáme se vším všudy

Ale je to někdy sakra těžké, že? Nedávno jsem o přijímání měla celý seminář, po něm jsem sepsala celé PDF o přijímání, ve kterém jsem shrnula všechna svá proč a jak a který nosívám i spolu s ohňovým ebookem skoro pořád  u sebe. Ale stejně mi to nejde, jak bych si představovala :-)) Někdy je prostě těžké odhodlat se k tomu přijmout to, co považujete za nesprávné a za nespravedlivé, i když znáte všechna svá proč a jak (ale díky alespoň za to) :-)

Zrovna tento týden jsme měli v čajovně velmi zajímavou debatu o spravedlnosti. Se soudcem na Nejvyšším soudě :-) A zároveň s naším hlavním orlím čchi kungovým instruktorem. Soudit druhé, zdá se, není nikdy snadné. Nese to s sebou spoustu otazníků, které je nutné zvažovat. A někdy je otázka, co je vlastně spravedlivé a podle jakých kritérií.

Co Vy? Vy máte jasno na základě jakých kritérií posuzujete to, zda je něco správné či nesprávné, a kritizujete druhé nebo sami sebe?? Já a Ty je totiž hluboce propojené – pokud ublížíte druhému, ubližujete i sami sobě. A pokud vidíte druhé jako ty špatné, zraňujete tím i sami sebe.  Berete si radost ze života…


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu JÁ, NEBO TY v rámci elementu OHEŇ. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní radost a nepodmíněnou lásku. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se

Ponořit se na 10 dní do utrpení? Super!

Je to vtipné. Tento týden jsem na téma týdne (Co se skrývá pod maskou utrpení a co pod maskou Ega) moc nemyslela. A přece – zírám – se nakonec dokonale propojilo s článkem, který jsem k danému tématu loni psala! Týkal se desetidenního kurzu meditace vipassana, který pro mě byl loni hotovou bombou. A to tedy v mnoha ohledech :-)

utrpení vipassanaVšem, kteří hledají způsob, jak se radovat i tam, kde zrovna neskáčeme do vzduchu, tento kurz vřele doporučuju.

Určitě si o něm budeme vyprávět na naší společné tříhodinovce k elementu OHEŇ, která se bude konat už v sobotu 19.5. v Brně. Na semináři Najděte v životě tu opravdovou radost. Tu skutečnou radost totiž najdete jen tam, kde jí nestojí vůbec nic v cestě. Žádné Vaše podmínky. Žádné Vaše nebo kdyby

Vždyť co je to za radost, kterou může utnout každičké ale??

Tento týden jsem sháněla někoho, kdo by jel na další kurz se mnou. Přihlásila jsem se na kurz v Polsku od 4.7. (anglicko/litevský). Žádného odvážlivce jsem ale nesehnala.

Ten kurz totiž není zrovna procházka růžovým wellness sadem. Žádné tanečky, žádné zpěvy, žádné kochání se krásami. Žádné povrchní radosti. Chcete opravdovou radost? Zavrtejte se mnohem hlouběji. Tam, kde se skrývá utrpení. Tam, kde se skrývají Vaše největší bolístky a zranění. A uzdravte je.

 

Osvoboďte se od toho, abyste na bolestivý dotyk reagovali další dávkou utrpení… 

 Přesně to se na desetidenním kurzu vipassany (podle Goenky) učí. Ale představte si to – jak se voják naučí přežít v džungli, než že ho podrobí celkem drsnému výcviku?? Jak se naučíte snášet bolest, aniž byste ji nezažili znovu?? Ano, pod dohledem, za neuvěřitelné podpory. Ale pořád je to bolest. Ne každý o takový výcvik pochopitelně stojí. A ne každý ho také vydrží až do konce. Ale ty konce jsou sladké :-) A spousta lidí se vrací. Včetně mě :-)

A ne – nemlátí Vás tam a nenutí prodírat se křovím a neřvou na Vás :-) 

Ale 10 hodin meditace denně (v sedě) prostě není prosto nejrůznějších bolestí. Tu koleno, tu noha, tu záda, tu ramena. A to, co Vám někdy začne chodit do mysli, také někdy není zrovna příjemné. A někdy je nepříjemné i jen to, že se vlastně nemáte s kým bavit (ctnostné ticho). Tedy kromě organizátorů a učitele.

Slyšela jsem mimochodem o případu, kdy šla holka za učitelem ne kvůli nějakému problému s meditací, ale protože už nevydržela nemluvit :-) A slyšela jsem i o případu, kdy se holka propadala do depresí, protože se nemohla odreagovat zpěvem nebo žertováním s lidmi kolem (ta po pár dnech utekla). A dál na youtube vypráví o tom, jak se radovat ze života. Ale tu opravdovou svobodnou radost, která není závislá VŮBEC NA NIČEM, ještě nepoznala…

Jak jsem tento týden četla v krásné knížce od Jeffa Fostera (jednoho z neduálních učitelů) – „Nejhlubší přijetí” – bolest je bolest. Ta je nevyhnutelná. Stejně jako negativní emoce (smutek, hněv apod.). Přijdou jako vlna. Ale stejně tak odejdou.

Utrpení je ale něco jiného než bolest

Utrpením je bolest či negativní emoci či myšlenku nepřijmout. Neuvědomit si, že už Vámi byla dávno přijata, jinak by se v prostoru, kterým jste, nikdy nemohla objevit.

Goenka sám během kurzu mnohokrát opakuje, že odmítáním toho, co je, toho, co právě prožíváme, jen stupňujeme své utrpení. Přidáváme k tomu, co je už samo o sobě bolestivé, horu dalších příběhů o tom, co by kdyby… a já osobně můžu říct, že se mi několikrát stalo, že ve chvíli, kdy jsem přestala bojovat s tím, co mi bylo nepříjemné (ať to byla myšlenka nebo fyzický pocit), zažila jsem následně ty nejkrásnější okamžiky hlubokého přijetí.

Ano, v reálném životě je to mnohdy těžší. Žijeme v dojmu, že nemůžeme přestat bojovat. Že bychom rezignovali na to, co považujeme za správné. Že bychom druhým potvrdili, že to, co dělají, mohou dělat i nadále. Máme k dispozici svou řeč. Máme dojem, že to můžeme nějak ukecat, okecat nebo ukřičet. Máme k dispozici místa, kam utéct. Do kavárny za kámoškami (a kafem a zákuskem). Do hospody za kámoši (a jedním). Do kina za zábavou. Do lesa za uklidněním.

Na kurzu nic z toho nemáme (tedy kromě léčivého ticha a přírody). O to je to náročnější. Ale o to je to paradoxně právě snazší.

Můžete zjistit, že nic z toho, co jste zvyklí dělat, dělat nemusíte. Protože Vám to nepřinese takovou úlevu jako přestat bojovat. 

Což neznamená, že jste rezignovali. Ale jen a jen to, že jste objevili ten správný svobodný prostor, ze kterého můžete konečně něco opravdu změnit. A ne jen nalakovat na růžovo, nebo zmanipulovat (přemístit něco někam jinam). A hlavně si nepřivodíte větší utrpení, než byla ta původní bolest.

Láska znamená přestat bojovat

Jeff Foster ve své knížce o tom nejhlubším přijetí píše i o lásce. O tom, jak takový mezilidský vztah, který se odehrává v rovině opravdu důvěrného setkání a ne v rovině povrchních příběhů, vypadá.

Můj nejoblíbenější neduální učitel, Rupert Spira, popisuje podstatu bytí jako lásku, která přijímá. Touto podstatou bytí jsme, ale jak často žijeme v ní a jednáme z ní? To jest z přijetí?? Z lásky? A ne z Ega, které žije a jedná ze strachu a z něj vyrůstajícího odporu a boje nebo útěku?

Anthony de Mello píše také o lásce a o svobodě, která je s ní spojená (to byla má oblíbená četba loni v květnu). Pokud od svého milovaného něco potřebujeme, něčeho se dožadujeme, něco mu vyčítáme, pak ve skutečnosti nemilujeme. Je pro nás jen nástrojem naší spokojenosti a štěstí. To je drsná pravda, že??

Přijímající lásku, která se ničeho nedožaduje, si ale představujeme jako takovou tu rohožku, která všechno mlčky snese. Ale taková přijímající láska nikdy není, protože ona se nenechá zašpinit.

Přijímající láska se nebojí říct: „Tohle ne.” Nemá totiž strach, že o druhého přijde. Přijímá ho se všemi chybami. Netrápí se pro ně. Neútočí a nevyhrožuje. Chápe a soucítí. A právě tak otevírá prostor pro opravdovou změnu.

 

Láska, přijetí a radost budou hlavní letní témata

Kdy jindy je vrcholné období lásky než máj, léto, prázdniny a dovolená?? :-) To, do jaké míry jsme na jaře osvobodili od svého strachu, se promítne i do radosti, kterou nám léto přinese. V 10 týdnech letního elementu OHEŇ budeme mít možnost dál rozvíjet vnitřní svobodu a klid a s ní i schopnost přijímat a opravdu milovat. A všichni víme, kolik radosti v nás probouzejí dotyky lásky :-)) 

  • A tak se již nyní můžete hlásit do projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ. Ať Vám 10 týdnů elementu OHEŇ neunikne. Můžete se mnou procházet 10 témat, která Vás navedou k tomu, jak tu nepodmíněnou lásku a radost v sobě probudit. Mezidobí elementu ZEMĚ nám v tom pomůže.
  • Můžete se přihlásit i na desetidenní kurz vipassany (za dobrovolný příspěvek). Stejné kurzy jsou různě po celém světě. Český je dvakrát do roka (v polském meditačním centru vipassany). Pokud ovládáte angličtinu, můžete jet kamkoliv :-) Třeba na anglicko/litevský kurz do Polska stejně jako já :-)
  • Důkladně se na těch 10 týdnů můžete připravit už 19.5. v Brně na tříhodinovém semináři Najděte v životě tu opravdovou radost.  Řeč bude o lásce a radosti, utrpení a přijetí, o mezilidských vztazích, o vipassaně i čínské medicíně a učení o 5 pokladech / elementech. O čchi kungu a způsobech, jak v sobě tu opravdovou radost probouzet.  A jako dárek dostanete můj stejnojmenný ebook se všemi 10 tématy a články, které Vás k té radosti navedou. Těším se na Vás :-)

Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu CO SE SKRÝVÁ POD MASKAMI UTRPENÍ ČI EGA v rámci elementu ZEMĚ. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní rovnováhu a klid. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.