Jaká barva je ta vaše?? A ukazujete ji světu?? (LOONA, radost, inspirace a jednota v rozmanitosti)

Jestli vás baví černobílý svět, jasně daná pravidla a chcete vždycky vědět, co vás čeká a nemine, tak pro vás tenhle článek není. :-)

Řeč totiž bude o tzv. Loonaverse. O světě, ve kterém žijí členky skupiny LOONA a který je zrcadlením světa, který může být i tady na Zemi. Proto může oslovit ty, kteří vnímají podobné naladění.  Stejně jako Luna (Měsíc) odráží světlo Slunce – toho životadárného zdroje – i Země je pod vlivem Luny. :-) A když Luna chce, slunečnímu světlu se postaví do cesty.

Luna je tedy symbolem jak světla ve tmách, tak i tmy uprostřed dne. 

Nechci ale v tomto článku mluvit o skupině samotné a o všech detailech onoho Loonaverse. Ani já sama je všechny neznám. Jednotlivá videa (a za ty roky existence Loony je jich už nepočítaně) se propojují postupně v příběh 12 děvčat, která se postupně objevují, propojují do podskupin, pomáhají si, až vytvoří jeden celek. V rámci jihokorejského popu (K-Popu) je to prý něco unikátního.

Jestli vás zajímá konkrétní zpodobnění neduálního světa, tady ho můžete najít v mnoha podobách.

Žádná skupina prý dosud nevznikla tak, že nejdřív všech 12! členek dostalo šanci se postupně představit vlastním songem, videem a albem. Navíc jejich písně představovaly různé žánry, od pomalých balad, hravých roztomilých písní, vtipných popovek po akčnější i sexuálněji podbarvené písně. I holky samotné jsou tak různé! Vzhledem, věkem, hlasově i povahově.

Není to jen příběh – je to vlastně skutečnost. Komusi v Jižní Koreji se podařilo propojit do jedné skupiny rozdílná děvčata tak, aby vytvořila harmonický celek! Přesně tak, jak by to v hudbě mělo být. Člověk potřebuje různé struny a různé nástroje, aby ten zvuk byl bohatý a hluboký. A ne plochý a nudný a jednostranný. Je to možné a zdá se, že to i velmi dobře funguje. A může to být velmi inspirativní.

Může to být symbolem toho, jak důležité je i pro nás vyjádřit sami sebe, i když máme pocit, že vibrujeme jinou barvou než druzí. Že jsme jiní a že nejdeme s proudem. Možná máme prostě jen být součástí složitější harmonie??

 

SYMBOLIKA

Kdo mě čtete už delší dobu, víte, že miluju symboliku. Ne takovou tu běžnou a la kříž, kruh apod. Symboliku všedního dne. Symboliku maličkostí, které kolem sebe vidíte. Všechno k nám promlouvá, když se naučíte rozumět řeči, kterou s vámi Život komunikuje. :-)

Ta řeč je pro každého jiná, ale vzájemně se můžeme inspirovat k tomu naučit se ji číst. Navíc některé obrazy jsou archetypální, tj. i univerzální. Třeba obraz tajemné Luny svítící nám ve tmách.

A na téhle skupině je snad každičký záběr a každičké video symbolické. Například každá z děvčat má svou symbolickou barvu, své zvíře (klidně bych ho nazvala totemové, ale tak to asi není :-)). Některá děvčata mají dokonce takovou zvláštnost – zvláštní barevný kroužek zářící jím v oku. (Také se té trojici říká Odd Eye Circle.)

Když se pak podíváte na jejich poslední velký hit – píseň PAINT THE TOWN (PTT) – zjistíte, že i na tomto videu se můžete učit vnímat nejen hudbu a obraz, ale všechno to, co je za tím. Je to jako v životě – svět je víc než jen to, co vidíte, slyšíte, nebo čeho se můžete dotýkat. Vašich 5 smyslů nám předávají informace o okolním světě, ale ty informace můžete chápat pouze jako písmena v rozsáhlém románu.

A ten román je mnohem víc než jen písmena. A ten román je román vašeho života. S tím vším, co se v něm odehrává, o čem třeba nemáte ani povědomí. Ale někde to tam je a dříve nebo později to vypluje na povrch. A nějak vás bude posouvat dál. Skrze ty stránky plné vtipu a nadšení, ale i skrze stránky plné dobrodružství a možná i strachu. To nejzajímavější je ale na konci – pointa. :-) 

Podívejte se na zmíněné video. I tam je na konci, upozorňuju – až fakt na konci, pointa. Schválně, kolika zvířat a barev si všimnete??

 

PAINT THE TOWN (PTT)

 

Líbila se?? Já ji mám moc ráda, viděla jsem ji už snad tisíckrát. V různých verzích (jako video, jako vystoupení, jako fancamery jednotlivých členek, jako součást hry o tom, jestli stihnou potajmu dokončit tanec, aniž by je vedoucí hry načapal a všechny postupně vyřadil… byla to ohromná sranda).

Jakých zvířat jste si ve videu všimli?? Viděli jste vlka?? (Zvíře mé oblíbenkyně Olivie Hay?). Motýla? (Symbolické zvíře Gowon.) Ptačí křídla? (Symbolické zvíře Haseul… dokonce hoří! Haseul je nyní brána jako fénix. Ostatně i ve skutečnosti je toto její návrat do skupiny po 2 letech, protože, jak to nazvat, vyhořela?? Trpěla úzkostmi a měla i nějaké rodinné problémy. Takže teď se opět zrodila jako takový fénix.)

Mimochodem – i má zkušenost říká, že jak se člověk zaplete s nějakým příběhem (třeba já jako překladatelka), tak se mu velmi dobře může promítnout do života. Vnímejte tedy pozorně, jaké příběhy vás přitahují (třeba jaké knihy rádi čtete, jaké filmy vás baví). A vnímejte, jestli byste vůbec chtěli být jejich součástí i vy. A proč?

Tato píseň uplynulý týden dokonce hodně může za to, že mě tak trochu vzburcovala. Že mi ukázala, že není čeho se bát. Že v sobě máme ohromnou sílu i možnost být tím, kým jsme. Ukázat to, co v nás je. Měli jsme 4 dny instruktorský čchi kungový kurz a tam je dobré se naladit na to nejlepší v nás. :-)

„You make it, you break it, you kill it, you want it, you own it, you show it.”

 

BAREVNÝ SVĚT VS ŠEDIVÝ SVĚT

Určitě jste si všimli, jak si ve videu hodně hrají s barvami. Máme tam bílou a černou (o tom ještě bude řeč). Ale pak i spoustu dalších – červenou, modrou, žlutou, zelenou. Žádná z nich tam není jen tak náhodou, že by si režisér řekl: „Hele, co takhle přidat trochu žlutého kouře? To by bylo dobrý, ne??

Svět Loonaverse je barevný právě proto, že každá z 12 členek má svou barvu. Můžete si to představit i jako svou vlastní povahu, nastavení, zájmy, schopnosti. Najednou nemusí být všichni stejní, mít rádi totéž, aby zapadli. Najednou zapadnete právě proto, že jste sví. Že svou vlastní vibrací (barvou) přitahujete další a společně tvoříte jeden velký obraz.

Navíc, jak zpívá už v úplně první sólové písni Heejin, chce to prostě do toho šedivého života vnést trochu těch barev!

Mezi mé oblíbené písně patří právě ta s názvem Barvy (Colors):

Co mě kromě symboliky, propojení protikladů a různých odrazů světla (barev) na LOONA skupině oslovuje, je i tanec. Jsou známé jako skupina, která má celkem náročné choreografie plné různých formací, vnitřního propojení i podtrhované jedinečnosti. Něžné i dravé. Jednou z nejnáročnějších choreografií (prý až na pomezí umění a ne pouze K-Pop tance), je choreografie k písni Butterfly.

A její hlavní poselství?? To, které ladí s poselstvím celého mého blogu – nebojme se roztáhnout křídla a rozletět se svobodně. :-)

Barevný motýl navíc krásně symbolizuje tu barevnost světa a našich povah.

 

ODVRÁCENÁ TVÁŘ LUNY

Na blogu, kde si můžete číst o propojování protikladů, o tom, že náš život není jen světlý a nemusí nutně být, nemůže chybět část o odvrácené, temné straně Luny. O té, kterou nám Luna neukazuje. Které je nejen temná, ale i chladná a tajemná.

Než přišla LOONA se svým novým albem PTT (Paint The Town – Vymalujme město, ale i zároveň Rozjeďme to), hodně mě oslovily songem So What?? Myslím, že hodně lidí jím překvapily, protože byl hodně jiný než jejich písně do té doby. (A pokud vím, překvapily některé i samy sebe, co v nich dřímá. Některým přece jen ještě nebylo ani 20 let.)

Ale LOONA má prostě i svou odvrácenou tvář. Tu rebelanskou. Tu která je „špatná.” A co? (So what??)

Možná i vám přijde vhod, když vám bude někdo něco vyčítat.

Nebo když se bude tvářit, že nejste podle jejich gusta. Že byste měli být jiní nebo se chovat jinak.

Tak si prostě jen řekněte s LOONOU – no a co jako???? :-)

(Užijte si tohle vystoupení, po kterém získali své první vítězství. A rozbrečeli se… :-))

Moc zajímavý je i videoklip, který je hodně rebelský. Ale přišlo mi, že tohle je hezká ukázka toho, jak dobré jsou i tanečnice. 

V PTT se k téhle poloze vrátily, když se i vy vrátíte zpět k prvnímu videu.

Tam naleznete už obě jejich polohy propojené do celku – tu bílou, i tu černou a bojovnou.

Tu jinovou i tu jangovou.

Protože v sobě máme i to světlo i ten stín, i tu ženskou podobu, i tu mužskou, i tu láskyplnou, i tu nesmiřitelnou. Je to jak ten starý kabalistický strom – jednotlivými sefirotami Moudrosti a Porozumění, Lásky a Přísnosti atd. se přelévá z vyšších sfér dolů na Zemi základ toho, kým jsme.

Jste upřímní vůči tomu, kým jste?? (Jak ostatně zní další píseň z nového alba – Be Honest, Buďte upřímní)

Nemáte strach projevit sami sebe?? Tu svou vlastní barvu?

Jste připravení rozevřít křídla a svobodně se rozletět??

A zpívat? A tančit??

S láskou k sobě i k druhým??

Zářit svým světlem druhým, právě jako Luna září ve tmách?

A být trpěliví, než se Luna opět rozzáří??

 

Co mi v životě nejvíc pomáhalo a pomáhá…

Někdy je ta pomoc velmi nenápadná. Lidé, knížky, písně, okolnosti, které vám přijdou do cesty. Všímáte si taky těchto drobností?

Někdy je to, jako bych dostávala odpovědi na své otázky (třeba když se mi dostala teď do ruky knížka Taming Your Outer Child). Ach ano, rozsekla jeden můj dlouholetý problém hodně nečekaně – už jste slyšeli to tom, že jen vnitřní dítě nestačí?? A někdy ani nevíte, že jste si nějakou otázku kladli a objeví se něco, co s vámi zarezonuje.

Začíná to obvykle už v dětství. Poslední dobou lidé v dětství hledávají traumata. Kde vám kdo kdy něco řekl nebo vám nějak ublížil. Jako by to byl časoprostor plný chyb a trápení. Jenže on je to i časoprostor prvotních impulzů. A ta vám toho mohou o sobě říct spoustu!

Ano, to jsem já, zvěčněná malířem v rumunské Mamaii.

Já třeba jako dítě milovala tanec a pohyb jako takový. A ještě před nástupem do školy jsem se učila německy z učebnice svého dědy! (Ano, uměla jsem číst ještě než jsem do školy šla.)

A jako dítě školou povinné mě fascinoval starý Egypt a cestování jako takové. A už na základce jsem se uměla podepsat arabsky. :-) A stále si pamatuju, jak mě základka jako dítě nudila a jak jsem toužila chodit do školy, kde bych se učila o tajemstvích světa.

Divíte se, že teď dělám to, co dělám?? (Učím angličtinu a čchi kung i svůj pohled na nedualitu a na to, jak nám může změnit život k lepšímu?).

CO VAŠE DĚTSTVÍ? CO POSILUJÍCÍHO VÁM DALO?

Podívejte se někdy (třeba teď hned??) na své dětství tímto jiným pohledem. Co všechno vám o vás řekne? A možná zjistíte, že vám nejen přihrálo traumata, se kterými se nějak budete muset vyrovnat, pokud se nechcete v životě trápit, ale i způsob, jak se s nimi vyrovnat. Život už to tak někdy dělává – s problémem přibalí i jeho řešení. :-)

Když jsem začala ke svému životu přistupovat aktivněji a aktivněji jsem začala pátrat po tom, co by mi mohlo pomoct, abych se cítila svobodněji, uvolněněji a spokojeněji, pomáhaly mi i další věci.

HIEROGLYFICKÉ  SYMBOLICKÉ VNÍMÁNÍ

Pokračovat ve čtení…

Zvu vás do jiného světa…

A budu moc ráda, když mé pozvání přijmete. Myslím totiž, že v tom uspěchaném a utrápeném světě stejně není o co stát. Co myslíte?

Já o jiném světě snila už jako malá holka. Už když jsem chodila do první třídy, vzpomínám, že jsem si ve fantazii vykouzlila úplně jinou školu. (Už jsem uměla číst natolik, že jsem se z učebnice svého dědečka začala učit německy. Chápete tedy, že škola pro mě fakt byla docela nuda. :-))

(Mamaia v Rumunsku)

V té škole jsem se chtěla  spíš než číst a psát učit o „tajemství světa“. Už tenkrát pro mě byl ten svět, ve kterém jsem už nějakých 6 let žila, naprostou záhadou, které jsem chtěla přijít na kloub. Proto možná i ta fascinace cizími jazyky a cestováním. (A to byla republika ještě obehnaná ostnatým drátem.) A také vesmírem a sci-fi příběhy. Mí rodiče se dodnes smějí, že jsem jako malá toužila pracovat ve Hvězdném městečku v SSSR. :-)

 

CO SI PŘEDSTAVÍTE, KDYŽ SE ŘEKNE JINÝ SVĚT

Dlouhá léta pro mě byl jiný svět synonymem zahraničí. Svůj sen žít v cizině jsem si nakonec splnila a úplně jiný svět jsem tam sice, pravda, objevila, ale nebylo to „to ono”. Bylo to vzrušující, exotické (třeba Egypt a Srí Lanka) a objevné, ale také smutné. Čím větší exotika, tím víc utrpení mi tenhle svět ukazoval. Žebrající děti ve slavné káhirské kavárně Al-Fíšáwí. Miny u moře na východním pobřeží Srí Lanky. A tím víc mi připomínal, co jsem věděla už jako malá holka – že jsem tady nechtěla být.

Toužila jsem žít v úplně jiném světě a myslela jsem, že to druzí se musí změnit. Chovat se slušněji, nezabíjet se mezi sebou, neokrádat se, nezraňovat se. Až jednou, vzpomínám si na to jako dnes (protože jsem si to tehdy zapsala do deníku), při středoškolské praxi na Městském úřadu, mi to došlo. Pokračovat ve čtení…

Jak mně psaní pomohlo najít cestu (terapie psaním)

Dlouhá léta jsem netušila, že to, co tak nějak intuitivně provozuji, se dá nazvat terapie psaním. Mluvila jsem o tom jako o tvořivé síle. O síle kreativity, kdy se napojíte na cosi ve vás skrze papír a tužku (ale i skrze klávesnici to jde, jak jsem později zjistila) a necháte se vést. A pak už jen zíráte, kam vás to vlastně dovedlo a co všechno to s vámi vnitřně vlastně udělalo. :-)

I když jsem takhle psala už jako malá, poprvé jsem si asi uvědomila, oč jde, díky Ray Bradburymu a jeho knížce Zen a umění psát. Věděli jste, že Ray Bradbury se ve svých povídkách vypisoval ze svých vlastních strachů a tužeb? Ano, v knížce mluví o tom, že psaní je pro něj určitým druhem terapie – jako by nahlédl do hluboké studny svého nevědomí.  V něm se objevil obraz a ten pak zpracoval do příběhu. Znáte třeba 451 ° Fahrenheita?

Ano, Ray Bradbury je známý spisovatel. Ale abyste využili všechno to, co vám terapie psaním nabízí, nemusíte být žádní spisovatelé. Tenhle nástroj máme k dispozici všichni. Stačí vědět, jak na to.

 

JAK TEDY NA TO?

Pokračovat ve čtení…

Víte, co je v životě opravdu důležité??

Ptala jsem se na to svých čtenářů. Dokonce jsem se i vsadila o svou první e-knihu. :-) Že cokoliv budou tipovat, nebude TO ONO, co mám na mysli. Bohužel, nikdo nevyhrál. Taková škoda, že něco tak důležitého si lidé neuvědomují…

Dostala jsem nicméně spoustu nádherných odpovědí. Četla jsem takové skvosty jako je láska, přijetí, přátelství s Bohem, radost, pozornost, dech apod. Řeč byla také o hojnosti, žití svých snů a svého poslání. Také vás něco takového napadlo? Zdá se to být jasné, že?

Jenže tomu všemu něco chybí. Tušíte co?

Jsou to buď ideály, nebo nástroje, které můžeme použít k tomu, abychom tyto ideální stavy prožívali. Jistě důležité ideály a užitečné nástroje, ale otázka stále zní:

Jak překonat to, co nám brání je použít? A ty vysněné ideály zažívat, kdykoli chceme a potřebujeme?

Nestačí totiž ani to, že jste měli to štěstí vůbec na vlastní kůži poznat, že je to opravdu vaše vlastní volba a že tu vnitřní sílu i klid máte vlastně na dosah ruky. Důležité je rozlousknout TENHLE oříšek. Určitě jste totiž už ve svém životě mnohokrát narazili na to, že víte, co byste chtěli a měli, ale z nějakého záhadného důvodu to neděláte. Kdo by nechtěl cítit lásku a radost? Kdo by si dobrovolně vybral cítit se mizerně?

 

Ne, ego není ten největší problém

Pokračovat ve čtení…

Jízda autem může být cestou ke štěstí nezávislému na nikom a na ničem

Nepodmíněné štěstí se zdá být něčím vzdáleným. Možná i nemožným. Své štěstí tak radši většinou hledáme v něčem, co máme snadno po ruce. Můžeme si přece hned teď a tady udělat radost něčím, co si koupíme. :-) Můžeme se vydat na zajímavá místa. Nebo se prostě projít v parku nebo v lese. Poohlížíme se po partnerovi, vedle kterého nám bude dobře. (A když po nějaké době není, poohlídneme se zas někde jinde.) A já třeba miluju koupel ve vaně. To jsem alespoň na těch minut šťastná hned. :-)

To všechno jsou ale takové ty mušky jenom zlaté. Zatřepetají křidýlky a je po radosti.

Ve světě, kde se klade důraz na výkon a efektivitu, kde spousta lidí v podstatě už od školních dob žije ve stresu, kde je všechno tak rychlé a všechno se tak mění (dnes obzvlášť člověk neví, zda bude zítra platit to, co platí dnes), není vždycky řešením zpomalit a schovat se do lesa. Pro lidi citlivé (třeba HSP), kteří by tam museli být navíc většinu svého života, aby se cítili v pohodě, to většinou vůbec není řešením.

 

Umíte vnímat nehybnost na pozadí pohybu?

Je tam. Stejně jako se za všemi těmi zvuky (i hlukem) skrývá ticho. Jako plátno, na kterém to může hýřit barvami. A je jen na nás, jestli vnímáme spíš ty barvy, nebo to plátno. Nebo třeba i obojí jako nerozdělitelnou jednotu. :-) Ano, i to je definicí neduálního světa. Schopnost vnímat jednotu, neoddělitelnost protikladů. Chrání nás to předtím, abychom sklouzli do extrémů, které jsou dnešnímu světu taky tak vlastní. Bohužel. Chrání nás to před vyhořením, chrání nás to před depresemi. Vede nás střední cestou. Která nám tak chybí a která je ale bez poznání i toho neduálního světa v podstatě nepřístupná. Pokračovat ve čtení…

Štěstí hledejme v jiném světě

Je to už pár let, co jsem si uvědomila, že to, co hledám, nenajdu v tomhle světě. Protože co to vlastně tak moc hledáme? Na chvíli se zastavte a projděte si v hlavě touhy svého srdce. (Třeba si je i sepište.) V čem hledáte to své štěstí? Máte? Článek počká… a já taky. :-)

Jestli máte, zeptejte se sami sebe, zda najdete nějaké přání, které by nespadalo do jednoho z následujících 5 bodů:

  1. SVOBODA (včetně svobody žít naplno a autenticky své sny)
  2. LÁSKA A RADOST (včetně láskyplných mezilidských vztahů a radosti ze života a nejrůznějších maličkostí)
  3. KLID A VYROVNANOST (včetně vnitřní pohody, díky které se můžete uvolnit a přestat se stresovat)
  4. SPOKOJENOST (včetně ochoty a síly nechat jít to, co už do vašeho života dál nepatří)
  5. ODVAHA (včetně sebejistoty a důvěry v to, že zvládnete různé životní překážky)

Jestli žádné z vašich přání do těchto kategorií nezapadá, napište je, prosím, do komentáře. Můžeme se na ně podívat společně hlouběji. Anebo se ukáže, že se mýlím. :-)

 

ŠTĚSTÍ SE SKRÝVÁ VE SVĚTĚ NEPODMÍNĚNÉHO

Nepodmíněného a neočekávaného (či dokonce i neočekávatelného). Kdo by totiž stál o svobodu, která za určitých podmínek ustoupí nejrůznějším omezením? Stáli byste o lásku, jen když…? O radost, která se rozplyne jako barevná bublina? O spokojenost, která by někdy byla nespokojená? O odvahu, která by se něčeho bála??

Jestli vám stačí štěstí, které je jako ta muška jenom zlatá, takový ten euforický barevný záblesk, stačí dovolit si snít, vytyčit si cíl a jít za ním. A doufat a těšit se. Možná si užívat i tu cestu, která se může stát cílem. Užívat si přívaly dopaminu z drobných úspěchů na té cestě.

Já už to ale zažila tolikrát, že jsem se před pár lety začala po štěstí poohlížet jinde. Tam, kde svému štěstí neklademe žádné podmínky. :-) Kde není ve skutečnosti nic, co by nám mohlo stát v cestě. Žádný protiklad toho, po čem toužíme.

Jenže existuje něco takového v tom našem dualistickém světě, kde se světlem jde ruku v ruce i tma? S odvahou strach? Se svobodou omezení? No, odpověď je jasná. Neexistuje. Proto říkám, že štěstí najdeme v tom jiném světě. Ve světě nepodmíněného, neočekávaného. A hlavně – v tom neduálním světě.

 

O NEDUÁLNÍM SVĚTĚ SE MLUVÍ JIŽ TISÍCILETÍ

Ale jako by téměř nikdo nenaslouchal. Možná je to svět, který není v hledáčku většiny lidí, protože svobodu, lásku, radost, klid i odvahu stále ještě vidí v něčem jiném. Možná je to svět, jehož pravidla jsou pro nás hůř pochopitelná, protože tíhneme k tomu vnímat svět spíš černobíle a v extrémech (buď A, nebo B). Buď jsi s námi, nebo proti nám. Kolikrát jste se v životě rozhodovali mezi dvěma protikladnými možnostmi?

Ale dokud se nenaučíme vnímat i pravidla toho jiného světa, jak dokážeme překonat nejrůznější vnitřní a vnější konflikty? Jak se můžeme naučit respektovat druhé, ale zároveň i sami sebe? Neobětovávat pro svou vlastní svobodu a vlastní cíle, svobodu a cíle druhých? O lásce se mluví jako o největší síle, protože je to ona, která nás může učit spojovat to protikladné. Ale dokud nechápeme, jak to může fungovat, z lásky nám nakonec zůstanou bolavá srdce.

Já sama se učím pravidla toho neduálního Jiného světa nepodmíněného a neočekávaného poznávat a hlavně žít. Pokud se na tu cestu chcete vydat se mnou, můžete třeba začít jednostránkovým PDF o 5 omylech osobního rozvoje a esoteriky. 

>>STÁHNOUT SI HO MŮŽETE ZDARMA ZDE.<<

Máte staženo? (Mimochodem, najdete tam víc než to. :-)) Pak vás zvu ještě i na můj youtube, kde jsem pro vás nově připravila i sérii krátkých videí o základních charakteristikách toho Jiného světa. Můžete si vybrat:

Jak se vám takové malé seznámení se mnou osobně a Jiným světem líbilo? Můžete pak jít klidně i dál. Třeba k celoročnímu projektu (je také zdarma) STROM ŠTĚSTÍ , nebo přímo k neduálním videohádankám.

Skrze stažení PDF se postupně dostanete k tzv. Mimoňskému rozcestníku a tam budete moci vybírat ty své cestičky pro poznávání Jiného světa. :-) Jste vítáni. :-)

Tao-te-ťing (7) – vzdát se sám sebe a být sám sebou

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

Tao-te-ťing nabízí možnost nejrůznějších výkladů. O tom tady již byla řeč. A sedmá kapitola je jednou z těch, na kterých je to krásně vidět. Zatímco Berta Krebsová téma kapitoly shrnuje ve slovu „trvalost”, Derek Lin mluví spíš o službě druhým bez toho, aniž bychom očekávali uznání a chválu.

A můj oblíbenec Bruce Frantzis na to jde ještě jinak. Ale o tom až později.

 

Vše je pomíjivé, až na tao

Různá náboženská učení mluví o trvalosti (věčnosti) toho čehosi, co vnímají jako nadpřirozené. Nebo spíše řekněme jako mimo onen běžný svět, který můžeme vnímat svými smysly. Podle taoismu je tao také mimo běžný svět složený z kombinace jin a jang. Nerodí se a neumírá. Je stálý. A stejně tak trvá pouze to, co je v harmonii s tao.

Kdo v sobě kultivuje tao a chce být jedno s tao, logicky se tedy učí oprostit od toho, co je pomíjivé. V předchozích kapitolách byla řeč o dvou druzích oproštěnosti – o  oproštění od žádostivosti (touhy) a oproštění od zaujatosti. (Vzpomínáte na onoho slaměného psa?)

V sedmé kapitole jde Tao-te-ťing ještě dál a mluví o potřebě oprostit se od sebe sama. Alespoň tak čte tuto kapitolu Berta Krebsová.

 

Jak něco může být trvalé (věčné)?

Derek Lin ve svém komentáři nabízí velmi zajímavý názor – věčnost nezávisí na tom, zda se něco mění, či nemění. Však i nebe a země (o kterých je nejen v této kapitole řeč) se mění. Nebe se mění s podnebím a počasím. A země například s ročními obdobími. Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (6) – Mystická žena

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

O jin a jang jsem už mnohokrát slyšela (a nejspíš i vy). Byly také tématem druhé kapitoly (viz Jin, jang a wu-wei neboli to, co lidem motá hlavy). Ale jak ostatně zaznělo v podnadpisu onoho článku, jin a jang v sobě umí skrývat různá překvapení.

Ano, vím, že jin je obvykle přisuzována ženská charakteristika a jang mužská. Ano, všichni víme, že ženy jsou prostě jiní než muži :-) Že někdy máme pocit, že stojí proti sobě – vzájemně si vzdálení, nepochopitelní, nebo naopak až bolestně blízko plní konfliktu až nenávisti.

Ale nebyla již řeč o tom, že jin a jang nestojí v taoismu proti sobě, ale že se vzájemně doplňují? A také že jin přechází v jang a jang přechází v jin? A že každé jin v sobě obsahuje světlou tečku jang a každý jang v sobě obsahuje tmavou tečku jin?

 

Posvátné ženství

Nejsem typ pro ženské kruhy, bohyně apod., ačkoliv chápu potřebu žen se napojovat na ženskou energii, probouzet ji v sobě a posilovat. A jsem vlastně ráda, že ženské a mužské kruhy vznikají i jako určitá podoba vnitřní terapie ženství i mužství. Žena a muž jsou totiž víc než jen společenské role nebo stavba těla. Mnohem víc.  A jen málokterá žena a muž v historii nebyli zraněni ve svém skutečném ženství či ve svém skutečném mužství, ať už je to cokoliv :-) Pokračovat ve čtení…

Znáte Tao-te-ťing? Proč je to tak zajímavé čtení?

Nedávno jsem si vyrazila na „výlet” do knihkupectví. Mají tam i oddělení taoismus, ale místo knih o taoismu tam byla řada knih buddhistických (nejen). Ale Tao-te-ťing tam neměli a o taoismu ani ťuk. Jako by v tom boomu různých New age, andělů, reinkarnace, alternativní medicíny, buddhismu a vzrůstajícího zájmu o islám tohle starobylé učení ustoupilo do pozadí.

Takové tao ale ostatně je – nestoupá si na špičky, působí skrytě, ale mocně. Jako voda, která dokáže vniknout kamkoliv a rozdrolit na kousky i nejtvrdší skálu. Můžeme se snažit jít proti proudu tao s proudem moderní civilizace v jejím povrchnějším i spirituálnějším ražení, nebo můžeme jednoho dne objevit, že nás to šťastnými stejně neudělá. A objevit ono tao a učit se žít v harmonii s ním.

Pro mě je to jedna z mnoha cest k poznávání neduality – onoho úplně Jiného světa, než na který jsme dosud zvyklí. Světa, kde své štěstí nepodmiňujeme vnějšími okolnostmi. Pojďme se tedy podívat blíž na to, co o tomto Jiném světě říká starobylá moudrost Tao-te-ťingu.

 

PROČ ČÍST TAO-TE-ŤING?

Pokračovat ve čtení…