Tao-te-ťing (13) – žít z hloubky

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )

 

JSTE ZÁVISLÍ NA TOM, CO SI O VÁS KDO MYSLÍ?

Když nevíme, kým jsme, jsme velmi náchylní k tomu, nechat s sebou vláčet vnějším světem. Wayne ve svém výkladu 13. kapitoly mluví o Závislé a Nezávislé mysli. Co myslíte, která je pro člověka lepší, když chce žít v klidu a míru?

Z poct jde strach stejně jako z odsuzování. 

Největší neštěstí nám působí to, že máme Já. 

(Takový můj první volný překlad Tao-te-ťingu! Prvních dvou veršů 13. kapitoly)

Četla jsem několik překladů a výkladů a teprve při snaze udělat si v tom všem jasno mi to došlo. Ano, druhý verš vysvětluje ten první! Není to jen nějaký básnický paralelismus (a Krebsová se hodně zamýšlela, jak ten krásný sled znaků v originále přeložit), je to stručné vysvětlení toho, co chtěl Lao-c‘ v této kapitole říct.

Jste si jistí, že víte, kým jste? Jaká je vaše skutečná identita?

  • Je povrchová, protože ji odvozujete od svého okolí a od snah zapadnout?
  • Nebo je hlubší, protože ji odvozujete od toho, co vám dává život, energii a s čím jste neoddělitelně spojení. Víc a hlouběji než se svým okolím?

EGO

Nakonec je pro hodně komentátorů tato kapitola o egu. O tom, co je to já, nebo jak se liší buddhistické pojetí Já (neexistuje) od taoistického pojetí Já (existuje, ale není to to, co si asi myslíte).

Jedno z poselství této kapitoly totiž je:

Naslouchej svému Já a ne okolí a nebudeš trpět.

Lin mluví o tělesném a mentálním Já (což je pro něj způsob, jak chápat znak, který může znamenat tělo i Já. Jinak právě začátek kapitoly dělá překladatelům veliký problém. Přijde mi, že Lin na to vyzrál právě díky tomuto výkladu.

  • Naše Já, to povrchní Já, je totiž vázané právě na tělo. Dává to smysl. Dokud sami sebe díky tělu vnímáme jako něco odděleného od světa kolem a dokud svými smysly (viz minulá kapitola) vnímáme sebe jako subjekt a okolí jako objekty, jsme lapení v představě, že jsme oddělené Já.

Když se začneme pohybovat na hlubší úrovni než subjekt-objekt, ocitáme se v hájemství bytí. A pak už je jen otázka, jak moc necháme rozpadnout své Já a tím pádem i Ty, nebo jestli si ponecháme nějakou vlastní individualitu. O tom víc o něco níže.

  • Naše Já, to povrchní já, je zároveň vázané na mysl. Proto mentální Já. Naše myšlení se často točí kolem toho, co Já – co si já myslím, co si myslí druzí, na co si vzpomínám, co všechno jsem zažil. Jsou to často právě myšlenky, které nás vytrhují ze sféry bytí a prožívání a vtahují nás do sféry myšlení. Do toho nereálného světa našich fantazií, představ, radostných očekávání a úzkostných obav.

 

8 ENERGETICKÝCH TĚL

Continue reading „Tao-te-ťing (13) – žít z hloubky“

Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota

Je zajímavé, jak se taoistická a křesťanská moudrost někdy prolíná. O to víc si toho všímám teď, když píšu články o taoistickém Tao-te-ťingu a jeho výkladech, a zároveň o seriálu The Chosen o Ježíši a té partě kolem. Duchovní slepota (vidí, a přece jsou slepí) je tématem jak taoismu, tak judaismu a křesťanství. Ostatně i indická mája má hodně podobný význam – zakrývá realitu.

„Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší,” je citát ze Starého zákona (Jer. 5:21) A podobných najdete ve Starém i v Novém zákoně víc. Ježíš třeba na adresu farizeů podotýká: „Slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mt 15:14) Jak je vidět, duchovní slepota člověku brání rozlišit podstatné od méně podstatného.

Duchovně slepí lidé nerozumějí světu, ve kterém žijí, hledají štěstí, kde není, zbytečně se kvůli tomu stresují a stávají se závislými na tom, co jim radost nepřináší. Drogám propadá jen pár jedinců, závislá na něčem je ale většina.

 

PĚT BAREV, TÓNŮ A CHUTÍ ČLOVĚKA OSLEPUJE, OHLUŠUJE A OTUPUJE

12. kapitola je kratičká a celkem jednoduchá. Hovoří o pěti barvách, tónech a chutích, které oslepují, ohlušují a otupují. A také o nadměrné honbě za zážitky a vzácnými drahými věcmi, které rozněcují lidská srdce. (Jak překládá Krebsová.)

Kdo odebíráte e-maily Jiného světa (dostanete se k nim TUDY) víte, že taoistické vidění světa rozděluje vše kolem nás i v nás do pěti skupin. Vše podřazuje tzv. pěti elementům. (Skrze pravidelné e-maily si můžete vyzkoušet, jaké to je jednotlivé elementy týden za týdnem v sobě harmonizovat a žít taoisticky podle přírodních rytmů.)

Takže pokud Tao-te-ťing říká, že pět barev oslepuje, nemyslí tím pět barev.

Myslí tím cokoliv, co člověk vidí.

A nemyslí tím samozřejmě ani to, že fyzicky oslepne, ale že si otupuje vnější smysly a uzavírá vnitřní smysly, které vidí, co oči nevidí.

Jak říká Wayne, když člověk přikládá příliš pozornosti potěšení smyslů, žije ve světě iluzí. Když se honí za slávou a požitky, plýtvá energií a celá jeho existence je postavena na tom, že nikdy nemá dost. 

Mudrc na druhou stranu dává přednost vnitřnímu světu a potěšení, které mu přináší, a ví, že nic víc ke spokojenosti vlastně nepotřebuje. Podobně jako buddhisté či hinduisté je schopen prohlédnout iluzornost a pomíjivost a neuspokojivost vnějších lákadel a nenechá se jimi polapit.

 

HŘÍŠNÁ HMOTA

Vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, jak byli ti křesťané strašní, že všechno tělesné a fyzické (přírodu také) považovali za méněcenné. Ba někdy až hříšné. Člověk se měl starat o svou duši, o to netělesné, a umrtvovat to tělesné. Za rozvoj vědy ale nakonec můžeme děkovat jen tomu, že hmota církev moc nezajímala.

Zároveň jsme ale byli pány tvorstva – a rozvoj vědy pak i to tvorstvo a přírodu zničilo.

Taoismus ale jako by chápal mnohem lépe, že to hmotné není špatné. Zatímco křesťanství rozštěpilo svět na hmotu a ducha, taoismus je sice taky dualistický (jin/jang), ale nevnímá je jako protiklady, ale jako dvě strany jedné mince.

Duální svět jinu a jangu je ten, který realisticky žijeme, ale cesta k tao vede skrze jejich paradoxní sloučení. Ne skrze odmítnutí jedné stránky (třeba hmoty).

 

DUALITA NEDUALITA

Našemu dualistickému uvažování to přijde neuchopitelné (proto také neduální Jiný svět už roky objevuji, učím se v něm žít a sdílím své zkušenosti) a taoisté mi na té cestě hodně pomáhají. :-)

Taoismus je totiž učení velmi praktické. Vede k naladění na rytmy hmotné přírody – učení o pěti elementech se odráží v architektuře (feng shui) i zdravotnictví (čínská medicína). Nemluvě o cvičení čchi kung, které vás do neduálního světa wu-wei (bez úsilí) také zavádí.

Jak ve svém výkladu zdůrazňuje Wayne – tato kapitola vyzývá k tomu všímat si zázraku skrývajícím se za tím, co můžeme vidět, nebo slyšet. 

Je to podobné tomu, o čem byla řeč už v minulé kapitole. Vnímat prázdnotu, tao, za tím, co vidíme kolem sebe. Je to také podobné tomu, o čem píše Bernardo Kastrup z toho věděčtějšího a filozofičtějšího hlediska, když za vším fyzickým (ať jsou to zvířata, nebo stromy a hory) vnímá základ bytí – mysl.

 

CO VŠECHNO NÁM VNĚJŠÍ SVĚT BERE

Continue reading „Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota“

Tao-te-ťing (11) – užitečná nicota

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )

 

KUPODIVU – DŮLEŽITÉ JE TO, CO NENÍ

Máme tendenci zaměřovat pozornost na objekty. Na to, co máme kolem sebe. Na to, co cítíme v sobě. Nebo na všechny ty myšlenky – ty jsou mnohdy ještě zajímavější, než to, co se děje kolem, nebo v nás, že? :-)

Není divu, že je to pro nás také to nejdůležitější.

To viditelné či hmatatelné nám dává potravu, jistotu, v podstatě všechny ty základní potřeby Maslowovy pyramidy. Včetně vztahů a uznání, které přichází od druhých lidí. Koho by napadlo, že to všechno je pro nás sice prospěšné, ale bez toho čehosi neviditelného by to nejenže neexistovalo, ale ani by se to nedalo používat. 

Jak překládá Krebsová:

Hlína se hněte a tvoří se nádoby, leč „nic“ jejich vnitřku tvoří použitelnost nádob.

Nebo Horák:

Hrnek je uhněten z hlíny, ale pít se z něj dá díky dutému jádru.

 

NEPOCHOPENÁ PRÁZDNOTA

Nepochopení je běžné u spousty taoistických pojmů.

Takové wu-wei rozhodně není nicnedělání, jak se někdy překládá, i když to zní tak lákavě. :-) Ostatně už samo slovo tao se vzpírá pochopení. Proto je také o něm celá kniha. Hned v 1. kapitole je ale varování (volně řečeno):  cokoliv teď budu o tao psát berte s rezervou. Není to to ono.

Tao se vzpírá uchopení do slov.

Totéž se nakonec týká taoismu jako takového – jde tu totiž o prožitek, praktické prolnutí do života jednotlivců i vládců,  ne o slova.  Continue reading „Tao-te-ťing (11) – užitečná nicota“

Tao-te-ťing (9) – kolik je pro vás dost?

(Tao-te-ťing (9) je součástí cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize. Úvodní část cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. )

 

PŘESTAŇ VČAS

Tak nazval 9. kapitolu ve svém překladu Viktor Horák. Je kratičká a jejím hlavním tématem je, řekla bych: „Všeho moc škodí.” Typický taoistický přístup, pro který je důležitá i má oblíbená zlatá střední cesta.

Ani moc, ani málo.

Zajímavé je, že zrovna včera jsem otevřela na FB v jedné podnikatelské skupině debatu o tom, co je vlastně dost. Co nás uspokojí. Mluvilo se o částce vydělané za leden a mé číslo bylo tedy výrazně menší (o nulu) než číslo ženy, která sdílela své úspěchy a zamyšlení. Když jsem to tak četla říkala jsem si z legrace:

S mým mindsetem musí být něco zaručeně špatně, že jsem spokojená s takovým málem, zatímco ona zvažovala, jak své podnikání nastavit jinak, aby byla spokojenější. 

A kdo ví, možná i je. :-) Rozhodně není pro podnikatele od věci zvažovat, jak své podnikání nastavit tak, aby byl člověk spokojenější. Naše dost je pro každého jinde – nejde ani o tu částku, jako o onen vnitřní pocit. A v tom jsem jí musela dát za pravdu. A v tom mi dává za pravdu i Bruce Frantzis při výkladu 9. kapitoly Tao-te-ťingu.

Nejde o částku, ale o to, jestli k ní člověk není připoutaný a neodvozuje z ní svou hodnotu nebo úspěšnost.

 

DUCHOVNÍ CESTA A PENÍZE

Zajímavý byl i dovětek, že: „V mém osobním světě se duchovní cesta a peníze nevylučují.”

No, navzdory zdání ani v tom mém ne. :-) Continue reading „Tao-te-ťing (9) – kolik je pro vás dost?“

Tao-te-ťing (8) – buď jako voda a objevíš tao

(Tao-te-ťing (8) je součástí cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize. Úvodní část cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. )

 

NEJVYŠŠÍ DOBRO JE JAKO VODA

Tak zní první verš 8. kapitoly Tao-te-ťingu v českém překladu Berty Krebsové (překládala z čínštiny) i Viktora Horáka (jeho interpretace vycházela z anglických překladů). I když každý z obou českých textů pak zní dost jinak, oba zachycují tu hlavní myšlenku – když jsme jako voda, máme blíže k tomu, jak se projevuje tao.

Tato kapitola je vůbec první v Tao-te-ťingu, která se zaměřuje na obraz vody jako cesty k tao.

Díky minulým článkům je vás asi jasné, že pochopit tao není jen tak. Uniká našemu dualistickému smýšlení, protože leží za dualitou jin a jang. Jak žít podle tao, když ani nevíme, co to přesně je?  A tak Lao-c‘ nabízí metafory. (Trochu mi to připomíná Ježíšova podobenství.) Navíc cokoliv v přírodě může být metaforou tao, nejen voda.

Bruce Frantzis v online taoistickém kurzu o Tao-te-ťingu a praxích s ním spojených zdůrazňuje, že lidé si zde často pletou fyzickou vodu, jak se s ní setkáváme v přírodě, s elementem Voda. Element Voda totiž popisuje druh energie a její projevy, které se mohou projevovat i jako skutečná voda, ale v této kapitole jde o kvality skutečné vody. 

Voda sama a její kvality nejsou tao. Ale je to jeden ze způsobů (ten vodní), jak se za dualitu jin a jang, k tao, dostat.

Pokud budete pozorovat, jak se voda v přírodě chová, a chovat se podobně, budete žít dobře.

 

V ČEM VŠEM SPOČÍVÁ TOTO NEJVYŠŠÍ DOBRO?

  • Voda prospívá všemu lidstvu

Bez vody není života. Pokud i vy prospíváte druhým, dáváte, aniž byste čekali něco zpět, máte blízko k tao.

  • Voda nebojuje, nemstí se. 

Derek Lin ve svém online výkladu vypráví krásný příběh o mladém Bruce Lee, kterého učitel nutil bojovat s vodou. On nechápal, k čemu by to bylo dobré. Ale pak zjistil, že vodu není možné porazit, ačkoliv mu rány nevracela. Byla neuchopitelná. Přijímala jeho rány, ale nic ji nezranilo. Bruce Lee se vyčerpal, ale voda se nevyčerpala. Pokud ani vy nebudete s druhými ve sváru a rány hned vracet, budete mít blízko k tao. Ve vás se násilí rozpustí, aniž by vám to ublížilo.

  • Voda stéká dolů, neteče nahoru.

A tak i ti, kteří chtějí mít blízko k tao, jsou pokorní. (I o tom ve svých podobenstvích Ježíš mluvil.) Nepovyšují se nad druhé. Jak říká Derek Lin ve svém překladu – voda zůstává tam dole na místech, kterým se lidé obvykle vyhýbají. Ba dokonce jimi opovrhují (Horák).

Úvodní verše poukazují na onu zlatou střední cestu člověka, který chce jít cestou tao – jen je potřeba pracovat s egem. Samo o sobě nemusí být hned špatné. Problematické je ve chvíli, kdy je buď moc arogantní, nebo naopak moc ušláplé. Kdy propadáme touze být vidět a uznáván, nebo naopak sami o sobě pochybujeme nebo máme imposter syndrom..

Voda nedbá o to, co si o ní kdo myslí. Jestli je přijímaná, nebo odmítaná. Ale člověk takto obvykle žít neumí. Zachovat si tvář je v mnoha kulturách (v těch východních obzvlášť) důležité. Naladit se v tomto případě na kvalitu vody není snadné.

Ale není nad to si uvědomit, že stejně jako voda, i my nemusíme řešit úspěch a neúspěch, nebo co si o nás a našich úspěších či neúspěších kdo myslí.

 

CESTA VODY LAO-C‘

Mezi taoisty je prý škola Lao-c‘ nazývaná cestou vody. Je mnohem starší než ohňové tradice založené na vůli a usilování. Lao-c‘ učí, že dobro nespočívá v dokonalosti a dosažení cílů a snů. Je to vlastnost, která umožňuje naplnit plný potenciál.

Učí cestu bez usilování (ono wu-wei z předchozích kapitol), cestu pro člověka, který se stejně jako voda umí adaptovat na okolní prostředí a pohybuje se vpřed (plyne – od toho čím dál populárnější flow) bez úsilí. A i když doráží silně na zemi (třeba jako tsunami), ani v tom není žádné úsilí. Jen různé kvality vody.

Voda umí být mocná i jemná.

Voda umí vše přijmout a rozpustit v sobě.

 

7 CTNOSTÍ VODY

Derek Lin ve svém výkladu rozděluje následující verše (které mají opět úžasně propracovanou strukturu tří znaků, přičemž ten druhý se opakuje) na 7 ctností: Continue reading „Tao-te-ťing (8) – buď jako voda a objevíš tao“

KLADETE SI TYTO OTÁZKY??

Proč chci to, čemu se tak bráním??

Třeba tuto? Jde o jednu z důležitých otázek ke konci Mimoňského Speciálu. Ono to chce totiž trochu přípravy, než si člověk byť i jen připustí, že by to tak mohlo být. :-)

A moc mě potěšilo, že i někdo takový jako je Scott Kiloby, který léta učil neduální dotazování (Unfindable Inquiry), i s takovou otázkou pracuje v jeho novějším projektu.

Protože neduální vnímání je základ všeho ostatního, ne konečné řešení všech problémů na světě. :-) 

Bez něj, jak to tak kolem sebe často vnímám, se ale člověk snadno ztratí v řešení minulých traumat, ve snaze něčeho dosáhnout a něčím být. A snadno zapomíná, že není čeho se bát a nic nepotřebuje, protože je ve své podstatě něčím úplně jiným, než si myslí. (A není nad to, když to třeba právě pomocí Unfindable Inquiry umí zjistit.)

Často se také ztrácí ve vnitřních konfliktech. Tak často lidé nevidí tu zlatou střední cestu a žijí v dojmu, že jsou vždy jen dvě možnosti, kudy jít.

Tak se ale člověk (i lidstvo) vlastně jen točí v začarovaném kruhu a nemá šanci z něj vyskočit.

ODPOVĚDI NA OTÁZKY NEJSOU JEN V HLAVĚ

Continue reading „KLADETE SI TYTO OTÁZKY??“

Kdo stojí o nevyžádané rady??

Už jste to určitě mnohokrát slyšeli: „Hlavně nedávej nevyžádané rady!“ Ale jestli jste v duchovním světě noví, možná nevíte, jak velký prohřešek to je. Možná si říkáte, že poradit někomu přece nemůže být velký hřích. Jenže ono je to celé složitější…

A o to víc se v tom zamotáte, pokud onomu nedávej nevyžádané rady budete stoprocentně věřit. 

Jak už to chodí – v dualistickém světě máme tendenci vnímat svět černobíle. Buď něco platí, nebo to neplatí… a hotovo. No a pak se  chytnene nějaké pravdy a držíme se jí. V biblických dobách se tak chovali farizejové, kteří nehleděli na nic jiného než na literu Zákona.  A od nepaměti všichni ti, kteří slepě věří jednoduchým a zjevným výkladům a nejdou víc do hloubky.

Kolhberg to ve svém výzkumu stádií morálního rozvoje dělil do několika stupňů. Ten zákonický (např. je červená, tak budu stát, i když nic nikde nejede) patří mezi ty nejvyšší stupně. Pochopitelně. Pravidla nám pomáhají přežít, pomáhají nám se tady nepřizabít, pravidla nám pomáhají nemuset neustále přemýšlet, co je správně a co ne, reagovat automaticky. Zjednodušuje nám to život i soužití.

Ale mrkněte se na Kohlberga. Není to ten jediný stupeň. A i když spousta náboženských směrů nás naučila ctít Zákon, který jsme si pak jen modernizovali a upravovali, najdou se i takové, kteří vnímají, že Zákon má svá omezení. Mrkněte se na taoismus (třeba 57. kapitolu Tao-te-ťingu). Mrkněte se na dzoghčen. A mrkněte se na druhou stranu teď do USA na problematiku potratů. A nejspíš vám to bude jasné.

Ano, je rozhodně moudré nedávat nevyžádané rady. Však je také základním pravidlem taoismu nevměšovat se (wu-wei). Ale někdy je velmi moudré ji dát, i za cenu toho, že vám ji někdo omlátí o hlavu. I za cenu toho, že vás možná někdo nepochopí. A hlavně – je velmi moudré nepranýřovat ty, kteří poselství přinášejí. Protože možná mají co říct.

 

UDĚLALA JSEM CHYBU?

Continue reading „Kdo stojí o nevyžádané rady??“

Svět se dál propadá… a co bude dál??

Svět se začal vlastně propadat už docela dávno, i když my jsme si mysleli, jak žijeme v době neustálého růstu… 

A tak  už to bývá – to jsou ty okamžiky, kdy se začnou objevovat první náznaky, ale ještě je nevnímáme a netušíme, co za problém se z toho všeho vyvine.  Nejspíš jste to zažili ve svém vlastním osobním životě. Ale podobně se to děje i v lidské historii…

Vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, jak je zvláštní, že se začaly objevovat filmy jako Harry Potter (a pán Zla) nebo Pár prstenů (a Mordor). A hrdinové, kteří začali proti tomu zlu bojovat. Za velkých obětí. A týkalo se to i dětí…  a dnešní mladá generace na těchto příbězích vyrůstala…

Začala jsem si už tehdy říkat: „Co se chystá??

A ne proto, že bych si myslela, že to chystá tam někdo nahoře, kdo tahá za šňůrky. I politiků. Spíš proto, že umělci byli odjakživa ti, kteří vnímali přicházející trendy.  Jako HSP, kteří se přirovnávají ke kanárkům v dole. I ti vědí, že vzduch je toxický a smrtelně nebezpečný, dlouho předtím, než všichni v dole pomřou…

 

SVĚT SE ŘÍTÍ DO PROPASTI, PROTOŽE MU CHYBÍ ROVNOVÁHA

Představte si, že stojíte nad propastí.

Pokud ztratíte rovnováhu, není možné nezřítit se.

Představte si, že balancujete na houpačce.

Pokud ztratíte rovnováhu, spadnete.

Rovnováha není o tom, že se vše zastaví v nějaké rovnovážné pozici. Rovnováha je dynamická. A rovnováha vládne tomuto světu.

Moc krásně to popisuje čínská filosofie ve svém učení o jin a jang a 5 prvcích, které ovlivňují naprosto všechno. Od střídání dne a noci, ročních období, růstu člověka i jeho nejrůznějších stavů mysli a emocí. A také jeho zdraví. Když je moc jinu, nakonec se překlopí v jang (či naopak) a vývoj pokračuje dál. Věčný koloběh, věčné vyrovnávání sil a protikladů.

Často tady na blogu mluvím o té zlaté střední cestě. Proč? Protože chci zdůraznit něco, o čem jsme již všichni slyšeli, co všichni víme, že je správné… ale zaprvé jsme na to zapomněli. A zadruhé vlastně ani nevíme, jak na to.

Protože ta zlatá střední cesta je uzoulinká a je tak snadné šlápnout vedle do propasti. Moc vpravo, moc vlevo. I politicky. :-) A pak se v tom tak plácáme, vpravo, vlevo… kyvadlo se rozhoupe… a nás jako v tom Poevě hororu začne postupně drásat..

A teď si představte Zemi, kterou ovládla jedna malá zemička. A pár dalších větších zemí. A globalizaci si usurpovala způsobem, před kterou Theirhard de Chardin před cca 100 lety, kdy on už o potřebě i trendu globalizace mluvil, varoval. Protože připomíná spíš rakovinové bujení než živý propojený organismus podobný lidskému tělu.

Jednota, ale přitom každá část těla zůstává svá a právě tím přispívá ke správnému fungování a k harmonii.

Continue reading „Svět se dál propadá… a co bude dál??“

Kabala, Star Trek a naše místo ve vývoji světa… (3. díl)

Co má kabala společného s černou dírou na obrázku? Jestli jste na to zvědaví, najdete o tom něco víc právě v tomto článku. :-) První díl série je  ZDE. O kabalistickém kurzu, jehož pár střípků vám v článcích předkládám, zase něco ZDE. A najdete tam i něco o symbolickém vnímání světa, nebo o kabalistickém vnímání touhy a Ega. Kabala je možná něco jiného, než si myslíte.

Stát se v minulosti kabalistou nebylo tak úplně snadné. Možná právě proto začalo o kabale kolovat spousta různých fám? Protože o ní nikdo nic moc nevěděl? :-)

Abyste se kdysi mohli stát kabalistou, museli jste být Židé (a tím jste se museli narodit, žádná konverze nebyla možná).  A muselo vám být minimálně 40 let.

Navíc bez znalosti Tóry (5 knih Mojžíšových v Bibli) a Talmudu(rabínských diskuzí na nejrůznější témata zákona, etiky apod.) nemáte vlastně nač navazovat. Kabala je taková nadstavba. A ach ano, musel jste být Žid – muž. Viděli jste film Yentl s Barbrou Streisand? Tam to najdete.

 

EZOTERIKA V PŮVODNÍM SLOVA SMYSLU

Continue reading „Kabala, Star Trek a naše místo ve vývoji světa… (3. díl)“