Kdo stojí o nevyžádané rady??

Už jste to určitě mnohokrát slyšeli: „Hlavně nedávej nevyžádané rady!“ Ale jestli jste v duchovním světě noví, možná nevíte, jak velký prohřešek to je. Možná si říkáte, že poradit někomu přece nemůže být velký hřích. Jenže ono je to celé složitější…

A o to víc se v tom zamotáte, pokud onomu nedávej nevyžádané rady budete stoprocentně věřit. 

Jak už to chodí – v dualistickém světě máme tendenci vnímat svět černobíle. Buď něco platí, nebo to neplatí… a hotovo. No a pak se  chytnene nějaké pravdy a držíme se jí. V biblických dobách se tak chovali farizejové, kteří nehleděli na nic jiného než na literu Zákona.  A od nepaměti všichni ti, kteří slepě věří jednoduchým a zjevným výkladům a nejdou víc do hloubky.

Kolhberg to ve svém výzkumu stádií morálního rozvoje dělil do několika stupňů. Ten zákonický (např. je červená, tak budu stát, i když nic nikde nejede) patří mezi ty nejvyšší stupně. Pochopitelně. Pravidla nám pomáhají přežít, pomáhají nám se tady nepřizabít, pravidla nám pomáhají nemuset neustále přemýšlet, co je správně a co ne, reagovat automaticky. Zjednodušuje nám to život i soužití.

Ale mrkněte se na Kohlberga. Není to ten jediný stupeň. A i když spousta náboženských směrů nás naučila ctít Zákon, který jsme si pak jen modernizovali a upravovali, najdou se i takové, kteří vnímají, že Zákon má svá omezení. Mrkněte se na taoismus (třeba 57. kapitolu Tao-te-ťingu). Mrkněte se na dzoghčen. A mrkněte se na druhou stranu teď do USA na problematiku potratů. A nejspíš vám to bude jasné.

Ano, je rozhodně moudré nedávat nevyžádané rady. Však je také základním pravidlem taoismu nevměšovat se (wu-wei). Ale někdy je velmi moudré ji dát, i za cenu toho, že vám ji někdo omlátí o hlavu. I za cenu toho, že vás možná někdo nepochopí. A hlavně – je velmi moudré nepranýřovat ty, kteří poselství přinášejí. Protože možná mají co říct.

 

UDĚLALA JSEM CHYBU?

Pokračovat ve čtení…

Svět se dál propadá… a co bude dál??

Svět se začal vlastně propadat už docela dávno, i když my jsme si mysleli, jak žijeme v době neustálého růstu… 

A tak  už to bývá – to jsou ty okamžiky, kdy se začnou objevovat první náznaky, ale ještě je nevnímáme a netušíme, co za problém se z toho všeho vyvine.  Nejspíš jste to zažili ve svém vlastním osobním životě. Ale podobně se to děje i v lidské historii…

Vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, jak je zvláštní, že se začaly objevovat filmy jako Harry Potter (a pán Zla) nebo Pár prstenů (a Mordor). A hrdinové, kteří začali proti tomu zlu bojovat. Za velkých obětí. A týkalo se to i dětí…  a dnešní mladá generace na těchto příbězích vyrůstala…

Začala jsem si už tehdy říkat: „Co se chystá??

A ne proto, že bych si myslela, že to chystá tam někdo nahoře, kdo tahá za šňůrky. I politiků. Spíš proto, že umělci byli odjakživa ti, kteří vnímali přicházející trendy.  Jako HSP, kteří se přirovnávají ke kanárkům v dole. I ti vědí, že vzduch je toxický a smrtelně nebezpečný, dlouho předtím, než všichni v dole pomřou…

 

SVĚT SE ŘÍTÍ DO PROPASTI, PROTOŽE MU CHYBÍ ROVNOVÁHA

Představte si, že stojíte nad propastí.

Pokud ztratíte rovnováhu, není možné nezřítit se.

Představte si, že balancujete na houpačce.

Pokud ztratíte rovnováhu, spadnete.

Rovnováha není o tom, že se vše zastaví v nějaké rovnovážné pozici. Rovnováha je dynamická. A rovnováha vládne tomuto světu.

Moc krásně to popisuje čínská filosofie ve svém učení o jin a jang a 5 prvcích, které ovlivňují naprosto všechno. Od střídání dne a noci, ročních období, růstu člověka i jeho nejrůznějších stavů mysli a emocí. A také jeho zdraví. Když je moc jinu, nakonec se překlopí v jang (či naopak) a vývoj pokračuje dál. Věčný koloběh, věčné vyrovnávání sil a protikladů.

Často tady na blogu mluvím o té zlaté střední cestě. Proč? Protože chci zdůraznit něco, o čem jsme již všichni slyšeli, co všichni víme, že je správné… ale zaprvé jsme na to zapomněli. A zadruhé vlastně ani nevíme, jak na to.

Protože ta zlatá střední cesta je uzoulinká a je tak snadné šlápnout vedle do propasti. Moc vpravo, moc vlevo. I politicky. :-) A pak se v tom tak plácáme, vpravo, vlevo… kyvadlo se rozhoupe… a nás jako v tom Poevě hororu začne postupně drásat..

A teď si představte Zemi, kterou ovládla jedna malá zemička. A pár dalších větších zemí. A globalizaci si usurpovala způsobem, před kterou Theirhard de Chardin před cca 100 lety, kdy on už o potřebě i trendu globalizace mluvil, varoval. Protože připomíná spíš rakovinové bujení než živý propojený organismus podobný lidskému tělu.

Jednota, ale přitom každá část těla zůstává svá a právě tím přispívá ke správnému fungování a k harmonii.

Pokračovat ve čtení…

Kabala, Star Trek a naše místo ve vývoji světa… (3. díl)

Co má kabala společného s černou dírou na obrázku? Jestli jste na to zvědaví, najdete o tom něco víc právě v tomto článku. :-) První díl série je  ZDE. O kabalistickém kurzu, jehož pár střípků vám v článcích předkládám, zase něco ZDE. A najdete tam i něco o symbolickém vnímání světa, nebo o kabalistickém vnímání touhy a Ega. Kabala je možná něco jiného, než si myslíte.

Stát se v minulosti kabalistou nebylo tak úplně snadné. Možná právě proto začalo o kabale kolovat spousta různých fám? Protože o ní nikdo nic moc nevěděl? :-)

Abyste se kdysi mohli stát kabalistou, museli jste být Židé (a tím jste se museli narodit, žádná konverze nebyla možná).  A muselo vám být minimálně 40 let.

Navíc bez znalosti Tóry (5 knih Mojžíšových v Bibli) a Talmudu(rabínských diskuzí na nejrůznější témata zákona, etiky apod.) nemáte vlastně nač navazovat. Kabala je taková nadstavba. A ach ano, musel jste být Žid – muž. Viděli jste film Yentl s Barbrou Streisand? Tam to najdete.

 

EZOTERIKA V PŮVODNÍM SLOVA SMYSLU

Pokračovat ve čtení…

Kabala, Star Trek a naše místo ve vývoji světa… (2. díl)

Proč stojí za to seznámit se s kabalou blíže? Co nám chybí a proč je pro nás důležité to mít? Kdo byl Maharal a proč je škoda, že se o něm neučíme podobně jako o pouze pár let mladším Komenským? O tom se můžete dočíst v první části tohoto článku (viz ZDE). Něco víc o kabalistickém kurzu, kterým jsem před časem prošla, se ale můžete dočíst právě teď a tady. :-)

Řeč je o kurzu Kabbala Revealed (Odhalená Kabala), kterou můžete najít i česky, ale já jím procházela v anglické podobě. Český překlad nejspíš není špatný (co jsem tak zaznamenala), ale mně vůbec nesedí způsob přetlumočení. Již před lety jsem na českou verzi narazila, ale vždy mě právě to odradilo. Za mě – nedá se to poslouchat. :-)

Nicméně, všimla jsem si, že když se do angličtiny tlumočí hebrejské části kurzu, dělají to podobně. Takže česká verze se zřejmě drží zaběhaného zvyku. Nicméně, já mám problém poslouchat naráz dva jazyky, kterým rozumím. :-)

Navíc si nejsem jistá, zda česká verze má podobně rozpracované online rozhraní s testy a doplňkovými materiály jako verze anglická na Kabu. A právě s tou jsem pracovala. Předtím jsem narazila pouze na tlumočená videa a pak i kurz s učiteli, který je ale placený.

Úvodní část kurzu je zdarma (trvá cca měsíc) a další 2 týdny jsem měla zkušební verzi celého projektu. Skrze něj pak máte přístup do spousty dalších kurzů o kabale. Spousta jsem toho prošla, ale dál mě to zatím nelákalo jít. Možná do budoucna, pokud budu chtít jít ještě hlouběji. Měsíční poplatek není příliš vysoký.

Ale zatím to pro mě byla spíš inspirace k tomu, vrátit se k tomu, co znám, jen to vnímat ještě z dalšího úhlu pohledu, a žít podle toho.

 

KABBALA REVEALED VS JINÉ KABALISTICKÉ VÝKLADY

Kabbala Revealed  je pouze jedna z mnoha škol, která se snaží zpřístupňovat staré kabalistické učení. Jak staré? Toť otázka. Z dob svých studií religionistiky, kde jsem chodila na kurz židovské mystiky v tom vědeckém pojetí, si vzpomínám, že mystické výklady Bible jsou již velmi dávné.

Již na počátku století se mluví se o mystice Maase Berešit a Maase Merkava a jejich praxích. V 7. století byla zveřejněna Sefer Jecira (Kniha stvoření). Ale může být výrazně starší. Zde se poprvé objevují tzv. sefiry, které jsou dnes známými součástmi kabalistického Stromu života.

Ale asi nejznámější kabalistický spis je Zohar a podle vědeckého výkladu je jeho autorem Moše de Leon z 13. století. Ale existují samozřejmě i jiné teorie. Právě tady najdete nejrozsáhlejší mystický komentář Tóry (židovské Bible). Kabbala Revealed o ní často mluví a její četbu doporučuje jako praxi, která jediná pomáhá k přeměně egoistického myšlení a konání. 

Je psané v tzv. jazyce větví, specifické formě aramejštiny, které člověk, který ještě neprošel všemi 125 stupni duchovního světa ke sjednocení s božstvím, nemůže rozumět. Ale stejně ji má číst. :-) Protože zde nejde o pochopení textu, ale o otevírání se očišťujícímu světlu. Díky němu pak Zohar můžete pochopit, díky němu můžete překonat to, co vám brání, se s božstvím propojit.

 

SÍLA SYMBOLIKY

Hodně mě ale zaujal fakt, že Zohar je psán symbolicky. Osobně mám pocit, že jsme se přespříliš zaměřili na rozum a povrchní vnímání a na dary a sílu symboliky jsme zapomněli.

Přitom symbolika má mocnou sílu, protože nás propojuje přímo s něčím, co je za slovy. Slova totiž nikdy nemohou postihnout skutečnou realitu. To jste možná již všichni zažili, když jste se snažili někomu něco vysvětlit. Nejčastěji vlastní úhel pohledu na věc či své emoce. Jsou věci, které jsou prostě slovy nesdělitelné. :-)

A možná i to je důvod, proč se na té duchovní cestě tak často ztrácíme. Pokračovat ve čtení…

Kabala, Star Trek a naše místo ve vývoji světa (1. díl)

Kabala nemá úplně pozitivní zvuk. Však ve Star Treku Enterprise tak dokonce pojmenovali nebezpečnou mimozemskou organizaci Sulibanů, která měla prsty v časové studené válce. Takže se divím, že jsem ještě neslyšela o žádné konspirační teorii, která by obviňovala zlé kabalisty z cestování časem a snahy ovlivňovat minulost a potažmo pak i budoucnost. V zájmu svých mocenských ambicí.

Něco podobného jako ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem. Nebo jste již o takové konspiraci slyšeli?

Jak už to tak bývá, když si o něčem nebo o někom nemyslíme hned to nejhorší a podíváme se na to blíž, často pod povrchem objevíme nejrůznější poklady. Určitě to znáte – funguje to podobně jako u lidí, kteří mohou na venek působit odměřeně nebo agresivně. Pod povrchem ale skrývají nejrůznější traumata, ty své stíny. A ještě hlouběji zraněnou citlivou a vnímavou duši.

Nicméně funguje to i naopak – pod usměvavou tváří se může skrývat psychopat a manipulátor. Vždy tedy platí, že je třeba dívat se pod povrch, protože tam se vždy dozvíme víc.

 

CO SE SKRÝVÁ POD POVRCHEM?

Pokračovat ve čtení…

JAKOU ZMĚNU VLASTNĚ CHCETE?

S Novým rokem se to na síti hemží nejrůznějšími předsevzetími. Navíc k tomu, abychom měli neodbytný pocit, že „něco musíme změnit“, začátek roku ani nepotřebujeme. Může nás to napadnout kdykoliv.

Změna je život, říká se. Náš svět už je takový – je popoháněn neustálými změnami. Vše musí být nové a lepší. A my s tím. Kdo by nechtěl být jiný, lepší? (Viděli jste Limonádového Joa?? :-))

Asi se všichni shodneme, že se nechceme vrátit zpět na stromy. Ani do středověku. A nejspíš ani ne o 50 let zpět. Moderní svět v té bohatší části zeměkoule nám přinesl něco, o čem se miliardám lidí, kteří se po zeměkouli už prošli, ani nesnilo. I ti loupežníci jsou zalezlí někde v podzemí (nebo naopak tam nahoře) a my můžeme beze strachu vyrazit s dětmi na víkend do lesa. Už jen ten fakt, že máme vůbec nějaký víkend! Nebo dokonce i auto!

Ano, změna sama o sobě je přirozenou součástí koloběhu života. Jaro, léto, podzim, zima. Semínko, rostlinka, mohutný strom. A z mateřského stromu i celý les. Jen se zdá, že lidstvo se zatím nenaučilo, jak proměňovat sebe i svět v souladu s koloběhem života a ne zcela zbytečně proti němu.

Musím říct, že osobně mám moc ráda třeba taoistický koncept wu wei (nezasahování). Ten totiž už před tisícovkami let krásně ukázal, jaké změny přinášejí něco užitečného, a jaké ne.

 

Chcete něco změnit? Ptejte se nejdřív, proč vlastně?

Psychologie říká, že naší motivací je touha po tom, co je nám příjemné, a snaha vyhnout se tomu, co je nám nepříjemné. Touha a strach. V dualistickém světě klasické dvě pohnutky. A většinou nás nenapadne, že by to mohlo třeba být i jinak. :-)

A pojďme ještě dál – za valnou většinou tužeb a přání (a možná za všemi) neleží nic jiného než strach. Strach ze smrti. Strach z bolesti. Strach z toho, že zůstaneme sami, a budeme na všechno sami. Že nejsme dost dobří. Dost hezcí. Prostě že nejsme dost a že za to budeme nějakým způsobem trpět. A že s tím proto musíme co nejrychleji něco udělat. A třeba i na úkor druhých. (Jenže nakonec i na úkor sebe sama…)

Jde v podstatě o velmi hluboko uložený existenciální strach, který si často neuvědomujeme a nechceme uvědomit. Protože je příliš děsivý. Kdysi totiž platilo, že kdokoliv se nějak vymykal, byl vyobcován a bez podpory rodiny či kmene jen velmi těžko přežil.

Stačí se podívat, jak reagujeme ve chvílích, kdy nám smrt hrozí (teroristické útoky, první informace o covidu). Nebo jak reagujeme ve chvílích, kdy někdo z našeho okolí umírá či zemře. Nebo ve chvílích, kdy máme pocit, že nás nikdo nemá rád a jsme sami.

V dobách, kdy jsem procházela ročním projektem STROM ŠTĚSTÍ, bylo zimní období tím ideálním časem hledat v sobě vnitřní odvahu, důvěru a jistotu. Jít hodně do hloubky a objevit v té tiché nehybné hloubce zimy základ našeho bytí. A během jara si pak uvědomovat, jaká semínka to vlastně sázíme. Zda nevycházejí ze strachu. Jaké je vlastně to naše proč?

 

Nejvíc se loni změnilo ve chvíli, kdy jsem se konečně dokázala smířit s tím, co je

Pokračovat ve čtení…

Láska a trápení, povrchnost a symbolika. A cesta do hlubin.

Láska nám umí někdy pěkně zamotat hlavu, že??

Hlavně ve chvíli, kdy se bezhlavě zamilujeme.

A kdy ta láska neprobíhá tak, jak v romantických filmech – něco tam prostě nehraje.

Já vlastně nevím, co mi tam tenkrát před více jak 20 lety nehrálo.

Ten klučina mi přišel zajímavý. Vtipný. Zatraceně vtipný. Obletovaný ženami, takže možná o to víc zajímavý?? Kdo ví, byla jsem mladé tele, možná jsem to tenkrát tak vnímala. A měla jsem pocit, že mi nějak prazvláštně rozumí. Že i já jsem pro něj nějak zajímavá.

Že vidí za tu hradbu, za kterou jsem tehdy ve svých cca 20 letech žila. Bylo to lákavé, ale možná se mi to právě pro to zdálo tak trochu nebezpečné.

Když se mě pak na Americké ambasádě v Káhiře zeptal, jestli bych s ním nechtěla chodit, zaskočil mě. Jo? Ne? Jo? Ne?

A tohle jo/ne se pak s námi mělo táhnout ještě pár let.

Na ten okamžik na balkóně ambasády si ale ráda vzpomínám. To bylo jako z romantického filmu. Večer, hudba v pozadí asi nějaké americké songy), v ruce drink. Nejspíš rum s kolou, protože vzpomínám, že ten den to bylo poprvé, kdy jsem něco takového pila. Výhled na Káhiru. Prostě romantika. Teplý… listopad? Cikády a tak. Znáte Kristiána?

Úplně nadšeně jsem se tenkrát k jeho návrhu nevyjádřila. Přišlo mi to hrrr. Ale zároveň mi to imponovalo. Tohle byl kluk, se kterým bych konečně i ráda chodila. (Jakékoliv vztahy předtím ke mě tak nějak přišly a mně přišlo hloupé je pořád odmítat. Však některé spolužačky z gymplu byly v té době už vdané.)

A přece jsem mu pár týdnů poté, co se tak neustále snažil o nějaký bližší kontakt, řekla, že si myslím, že já a on není ta úplně nejlepší kombinace. I když jsem potají doufala, že mě nenechá tak snadno jít. Že se mu nějak podaří za ty hradby, které jsem si kolem sebe vystavěla, dostat. A ačkoliv se mu to, ani za dlouhá léta, kdy jsme kolem sebe neustále s oním ano/ne kroužili, nikdy nepovedlo, za ty hradby jsem jednoho dne vystoupila sama.

A objevila jsem, že to, co nazýváme nešťastnou láskou, může přinést něco vzácného. 

Že tam, kde je trápení, se může pod hladinou skrývat dar.

Že láska se neptá kdo, koho a proč. 

A když nemá objekt, vrátí se ke svým kořenům.

Ke své podstatě.

A tu nám může odhalit.

Když ji chceme vidět a ne se pouze trápit.

Byly to dlouhé roky objevování úplně nového jiného světa právě díky této nenaplněné lásce a skrze ni. Světa, kde se nemusím bát být sama sebou. Tehdy jsem si totiž uvědomila jednu zásadní věcže pokud chci někdy zažít vztah, do kterého bych byla ochotná bez obav vstoupit, musím do něj vstoupit já. Ne nějaká maska, za kterou bych se schovávala. Sice usměvavá, milá a přátelská, ale zároveň nejistá.

Vždyť já tenkrát ani nevěděla, co vlastně cítím! Emoce jsem měla zašlapané někde hodně hluboko, abych nad nimi neztratila vládu. Už roky. Od té doby, co jsem byla malá vzpurná vzteklá holka, která se pohádala i s učitelkou v první třídě. Jen proto, že nás nespravedlivě nechala po škole a já nutně musela jít do rytmiky. :-)

Jsou okamžiky, kdy se všechny ty zasuté zážitky, zkušenosti a obavy začnou drát na povrch. Kdy zjistíte, že se před nimi nemůžete, a vlastně už ani nechcete, schovávat.  Nacházela jsem nejrůznější způsoby, jak se s tím vším vyrovnávat. Ale ten nejpřekvapivější jsem objevila úplně náhodou!

V té době jsem studovala překladatelství a kamarádka za mnou tenkrát přišla s vtipnou představou, že určitě dokážu nějak ohodnotit její verše o lásce. No, mně se zdály hezké. Ale hlavně byly inspirativní.

Tenkrát jsem poprvé sedla a rozhodla se také začít psát.

V mysli mi vytanula představa skály, kterou omývá příboj.

A následující slova:

Již milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.

Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?

Každou vteřinou, částečku po částečce, se stává součástí vod – 

nezaniká, jen nabývá jiné podoby. 

Kdyby skála měla srdce,

s každým zrníčkem, které by odplavilo moře, by se žalem zachvělo.

Kdyby skála měla tvář, 

s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla, by její oči uronily jednu slzu.

Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.

Byla to síla.

Napadal mě verš za veršem. Nikdy jsem se k nim už nevracela a nepřepisovala je. A ty verše mě postupně vedly dál a dál, do hlubin toho moře – do toho dokonalého symbolu života. Do radostí i utrpení, které se tam, mimo zraky většiny lidí, odehrávají. A pak zpět na břeh.

S důležitým poselstvím. Jako by mě právě ten text zavedl až ke spočinutí a vnitřnímu klidu. K oné perle na dně moří.

To bylo poprvé, kdy jsem si uvědomila, že jsem dostala do rukou neuvěřitelný nástroj, jak se dotýkat vnitřního klidu (samotné podstaty Života) a jak z něj ten klid čerpat.

A poselství.

Směr.

Pochopení.

Takových textů v těch dobách vzniklo nespočtu. Některé podobně nabité, některé jen jako pokus, který se úplně nezdařil. Pak sem přestala mít potřebu psát, všechny ty životní vlny se uklidnily. A pak jsem se vdala, narodila se mi dcera a já našla inspiraci jinde. Hlavně v ní.

Děti mají takovou moc rozehrát v nás další struny, na které jsme možná už dávno zapomněli. A u mě to byly většinou ty hravé, ty ponořené do přítomného okamžiku, ty kreativní.

Až když jsem na doktorandském studiu religionistiky narazila na básníka, vzpomněla jsem si na texty, které jsem kdysi psala já. Našla jsem je a znovu jsem jimi procházela.

A najednou jsem vnímala, jak mě znovu zavádějí do stejných hlubin a stavů jako tenkrát.

Znovu mi říkají, co je důležité a kudy dál jít. Jako by ožily.

Jako by hovořily univerzálním jazykem a i když jsem po dvaceti letech byla už úplně jinde, prožívala něco jiného a měla spoustu jiných nástrojů, znovu mířily přímo do srdce!

Jednoduše, stručně, symbolicky.

Jak se to někdy dělává v rámci neduálních učení – místo abyste řešili, co se děje, co se kdy stalo, co vám kdo kdy řekl nebo co vy jste měli udělat jinak, je tu ta neduální cesta přímo ke kořenům.

A kořen je přece jen jediný! Ať z něj vyroste sebekošatější strom. Nemusíte prořezávat větve stromu, nepomůže skácet ho. Dokud tam ten kořen je, ten základ všeho, vždycky se dříve nebo později objeví nějaký další výhonek. Nějaké další trápení z něj vyrůstající.

Je to pořád dokola, taková samsára.

A postupně to člověka nutně unaví.

Všimla jsem si, že některé z té spousty textů v sobě obsahují cestu, po které jsem za ty roky mnohokrát šla, když jsem se potřebovala cítit líp. Od toho Moře plného slz až po Probuzení. Až po ten text, ve kterém jsem právě po probuzení volala, a které se pak na trajektu z egyptského Dhahabu (vlastně z Nuweiby) do jordánského Ammánu naplnilo.

Prý na stejném místě, kde se Rudé moře rozestoupilo před Mojžíšem. A kde jsem před těmi 20 lety na cestě z Izraele do Egypta poprvé pochopila křesťanské poselství o síle lásky. Se kterou se i kříž nese lehčeji.

Jak prosté a jednoduché je vlastně Ježíšovo poselství lásky, když se svleče ze všech těch církevních nánosů! A jak silné je nejspíš to místo na březích Rudého moře.

V roce 2016 jsem se tedy rozhodla i já vydat sbírku svých textů. Ale ne samostatně, nýbrž právě jako onu cestu od utrpení k vnitřnímu klidu. Jako takové perly na šňůrce – propojené symbolikou textů a fotografií. A aby byla knížečka i praktická (a hravá), sepsala jsem do ní nově také  několik hrátek.

Způsobů, jak si témata jednotlivých textů a kapitol osahat a prožít.

Jak využít jejich sílu podobně jako jsem ji už mnohokrát využila já.

E-kniha teď čeká i na vás, pokud se do ní budete chtít začíst a něco z její síly si vzít i pro sebe.

Bude vás učit kudy vede ta cesta od utrpení.

Jak udělat z trápení dar.

Jak se naučit vnímat symboliku dění.

V čem spočívá ta přímá cesta neduálního vnímání.

A jaké to v tom neduálním Jiném světě neočekávaného a nepodmíněného vlastně je.

E-knihu můžete mít teď hned.

A k ní dostanete i přístup do měsíčního online kurzu Mimoňská cesta do Jiného světa, která vás jejími kapitolami provede a bude vás motivovat vnést její témata do života. Vyrážíme už v pondělí 22.11.!

Stačí si kliknout na její obrázek.

Cena je symbolických 323 Kč
 Dvojka symbolizuje vstup za bránu duality tarotové Velekněžky a trojka tvořivost v souladu s podstatou bytí tarotové Císařovny.


Mimochodem, já do měsíčního online kurzu vstupuji po pár letech také. :-) Rozhodla jsem se ho oprášit, upravit graficky i obsahem a znovu si ho projít. Protože mám dojem, že teď opět nastal ten ideální čas…

MEDITACE JAKO CESTA DOMŮ

Meditujete??

Zkoušeli jste a nešlo vám to?

Zkoušeli jste a oblíbili jste si to?

Nebo si říkáte, že TOHLE pro vás není?? :-)

Se vstupem do toho Jiného světa je pro mě někdy oříšek najít tu správnou motivaci pro jakoukoliv činnost. Protože tam, kde neplatí duální pravidla (touha/strach), kde pak má člověk brát motivaci? :-) Psychologové tvrdívají, že nás motivují jen dva impulzy – touha prožít něco příjemného a touha vyhnout se tomu nepříjemnému (strach).

Jak tedy na meditaci jinak??

Však se nad svou motivací někdy sami zamyslete. Proč jste třeba dnes dělali to, co jste dělali?? Co jste tím toužili získat? Nebo čemu se případně vyhnout?? Nebo jste to dělali prostě jen tak??? :-)

 

MEDITUJI RŮZNĚ UŽ MNOHO LET – VYZKOUŠELI JSTE NĚCO Z TOHO?

V rámci čchi kungu Orel v hnízdě je například meditace bdělosti základním pilířem systému. Když se naučíte být bdělí a zjistíte, proč reagujete tak, jak reagujete, máte větší šanci žít svobodnější život. Nebýt jako robot. Nenechat se vláčet svými emocemi. Neřešit v hlavě hlouposti, které nemají řešení.

Umím i různé vizualizační praxe, kterými studenty Orla v hnízdě (jsem přece i lektorka!) umím provést. I ty jsou super! Naučí vás lépe své emoce zvládat. Už se nemusíte cítit bezmocní. Případně vás naučí uvolnit zablokovanou energii. Jen tak, v sedě, za pomoci barev nebo zvuků. Nebo i obojího. Hodí se třeba ve chvílích, kdy se necítíte na to jít cvičit pohybové sestavy.

Na desetidenním kurzu vipassany (podle Goenky) jsem se zase naučila anapanu a vipassanu. A na vipassanu a celý kurz nedám dopustit, ať si o něm myslí kdo chce, co chce. Ano, je náročný. Ano, jistě není vhodný pro každého. Ale pokud se chcete pohroužit opravdu hluboko a naučit se něco, co, jak jsem zjistila, se nejen velmi podobá čchi kungovým praxím, ale i taoistické meditaci rozpouštění, tak je to ideální prostor. Nic vás nebude rušit. Nebude vás rozptylovat nic, do čeho byste si případně běžně utíkali pro útěchu. Jestli se na to cítíte, běžte do toho!

 

KDE BRÁT MOTIVACI K MEDITACI?

Kdykoliv jsem o meditaci slyšela mluvit (nebo kdykoliv jsem o ní i mluvila ke svým čchi kungovým studentům já), obvykle byla řeč o tom, co všechno vám meditace může dát. Ačkoliv tuším i dalajláma říká, že meditace není ani tak o tom, co vám dá, jako o tom, co vám vezme. (V dobrém slova smyslu). Co všechno vás odnaučí.

Občas člověk zaslechne (i naznačí), že nejde o to, mít se líp. Ale najít v sobě sílu a nástroj zvládat život takový, jaký je. (On se tím velmi často i promění v něco krásnějšího. Jak v pohádce, když se zamilujete do ježibaby, nebo políbíte ropuchu. Proč asi tyto pohádkové archetypy máme??)

Moc lidí to ale slyšet nechce. Většina hledá v meditaci (a opravte mě, jestli se mýlím), způsob, jak žít spokojenější život. Je jasné, že pak někteří třeba z vipassany odcházejí. Těch 10 dní si představovali jako příjemně strávený čas a ne jako svého druhu utrpení, které se učíte zvládat tak, aby to pro vás najednou jako zázrakem utrpením už nebylo.

Pro mě je něco takového rozhodně cennější než ten klasický přístup k meditaci. :-)

Upřímně řečeno – když nevedu čchi kungové kurzy, nejsem na pobytu ve tmě nebo na vipassaně, nebo zrovna neprožívám extrémně náročné období, které mě nutí hledat způsob, jak to vše zvládnout na úrovni klidnější mysli, nejsem nadšený meditující.

Žádné takové – hodinu denně (bývávalo). Zásadním problémem totiž pro mě je, že ona klasická motivace touha/strach mě už dávno neoslovuje. To se vám snadno může v neduálním světě (nebo když vstoupíte do projektu STROM ŠTĚSTÍ jako já před lety) stát také. Co pak s tím??

 

MEDITACE JAKO CESTA DOMŮ

Další týden STROMU ŠTĚSTÍ mi na to dal teď odpověď a já jsem mu opět vděčná. :-) V současné době totiž procházíme mezidobím, které je věnované elementu ZEMĚ. A element ZEMĚ je zaměřen hodně na práci s myslí. Protože je to právě mysl, která nás umí zavést ke branám neduality a paradoxu. Za tu bránu nemůže – mysl sama je dualistická. Jsou věci, které mysl nikdy pochopit nemůže. Ale může nás nasměrovat. Může nás učit, kde hledat onu dynamickou rovnováhu jinu a jangu, kterým se element ZEMĚ vyznačuje. Kde hledat tu ZLATOU STŘEDNÍ CESTU, kterou tak miluju. :-)

Už v uplynulých týdnech mě témata elementu ZEMĚ (Nerozumný rozum, Vyrovnanost) směrovala zpět k taoismu. Taoismus (a hlavně wu-wei) je mé oblíbené téma. Protože právě wu-wei umí prakticky odpovídat na mou otázku – jak jednat, když vám neduální svět bere motivaci?? Jak dělat ono nedělání?? (wu-wei)??

Koupila jsem si jednu z knížek Jasona Gregoryho, kterého už nějakou dobu na youtube sleduji. A vrátila jsem se zpět k učiteli taoismu a čchi kungu Bruce Francisovi a jeho taoistické meditaci rozpouštění. A plánuji se vrátit i k jeho kurzu Tao-te-ťingu, který mám už přes rok zakoupený, ale ještě ho nemám i s cvičeními celý projitý a zpracovaný.

Myslím, že ten správný čas nastává právě teď!

Takže ano – tento týden jsem začala opět meditovat! Svou oblíbenou klasiku – meditaci bdělosti, tibetské Tsa Lungy, vipassanu. A také podle situace taoistické rozpouštění a také jednu zenovou meditaci. A dělá mi to velkou radost!!

A co mě inspirovalo nejvíc? Jeden komentář pod jedním z Jasonových videí, který reagoval na větu, že „meditace není to, co děláme, ale to, čím jsme. Osobnost je to, co děláme.”

Ten komentář zněl: „Meditace je vlastně takový návrat domů.“ Přesně! To se mnou zarezonovalo. Protože meditace v této podobě není o tom něco získat (spokojenější život, zvládnutí emocí, zdraví), nebo něčemu se vyhnout (nemoci, konfliktům), ale je to naprosto přirozený způsob bytí a fungování! Je to způsob, jak se uvolnit do toho, kým jsme. A ta spokojenost a síla je pak jen takový bonus, který s tím jde ruku v ruce. :-)


Článek je shrnutím dalšího týdne elementu ZEMĚ v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Pokud si také chcete vyzkoušet, kam vás zavede, jste vřele vítáni! Využijte ještě možnost vyzkoušet si ho ZDARMA v té původní podobě. Nejpozději v pondělí je ještě možné naskočit do posledního týdne elementu ZEMĚ, než začne nové desetitýdenní období elementu KOV. (Všechna desetitýdenní období již budou placená, zdarma zůstanou pouze mezidobí elementu ZEMĚ.)

Od 16.8., během 10 týdnů elementu KOV, bude mít kurz STROM ŠTĚSTÍ již mírně jinou podobu. Stále ještě za něj nebudu chtít kurzovné v rámci tisíců, ale zcela zdarma již nebude. A nebude možné do něj po 16.8. vstoupit! Ráda bych vás jím totiž provedla jako celkem a pomohla vám se mu opravdu věnovat. Za ta léta mohu říct, že není nic lepšího než využít život sám, aby vám pomohl se lépe poznat, žít bděleji a spokojeněji. A nakonec možná i vy najdete tu cestu domů. :-) 

 POSLEDNÍ MOŽNOST VSTOUPIT DO STROMU ŠTĚSTÍ ZDARMA VEDE TUDY :-)

Jaká barva je ta vaše?? A ukazujete ji světu?? (LOONA, radost, inspirace a jednota v rozmanitosti)

Jestli vás baví černobílý svět, jasně daná pravidla a chcete vždycky vědět, co vás čeká a nemine, tak pro vás tenhle článek není. :-)

Řeč totiž bude o tzv. Loonaverse. O světě, ve kterém žijí členky skupiny LOONA a který je zrcadlením světa, který může být i tady na Zemi. Proto může oslovit ty, kteří vnímají podobné naladění.  Stejně jako Luna (Měsíc) odráží světlo Slunce – toho životadárného zdroje – i Země je pod vlivem Luny. :-) A když Luna chce, slunečnímu světlu se postaví do cesty.

Luna je tedy symbolem jak světla ve tmách, tak i tmy uprostřed dne. 

Nechci ale v tomto článku mluvit o skupině samotné a o všech detailech onoho Loonaverse. Ani já sama je všechny neznám. Jednotlivá videa (a za ty roky existence Loony je jich už nepočítaně) se propojují postupně v příběh 12 děvčat, která se postupně objevují, propojují do podskupin, pomáhají si, až vytvoří jeden celek. V rámci jihokorejského popu (K-Popu) je to prý něco unikátního.

Jestli vás zajímá konkrétní zpodobnění neduálního světa, tady ho můžete najít v mnoha podobách.

Žádná skupina prý dosud nevznikla tak, že nejdřív všech 12! členek dostalo šanci se postupně představit vlastním songem, videem a albem. Navíc jejich písně představovaly různé žánry, od pomalých balad, hravých roztomilých písní, vtipných popovek po akčnější i sexuálněji podbarvené písně. I holky samotné jsou tak různé! Vzhledem, věkem, hlasově i povahově.

Není to jen příběh – je to vlastně skutečnost. Komusi v Jižní Koreji se podařilo propojit do jedné skupiny rozdílná děvčata tak, aby vytvořila harmonický celek! Přesně tak, jak by to v hudbě mělo být. Člověk potřebuje různé struny a různé nástroje, aby ten zvuk byl bohatý a hluboký. A ne plochý a nudný a jednostranný. Je to možné a zdá se, že to i velmi dobře funguje. A může to být velmi inspirativní.

Může to být symbolem toho, jak důležité je i pro nás vyjádřit sami sebe, i když máme pocit, že vibrujeme jinou barvou než druzí. Že jsme jiní a že nejdeme s proudem. Možná máme prostě jen být součástí složitější harmonie??

 

SYMBOLIKA

Kdo mě čtete už delší dobu, víte, že miluju symboliku. Ne takovou tu běžnou a la kříž, kruh apod. Symboliku všedního dne. Symboliku maličkostí, které kolem sebe vidíte. Všechno k nám promlouvá, když se naučíte rozumět řeči, kterou s vámi Život komunikuje. :-)

Ta řeč je pro každého jiná, ale vzájemně se můžeme inspirovat k tomu naučit se ji číst. Navíc některé obrazy jsou archetypální, tj. i univerzální. Třeba obraz tajemné Luny svítící nám ve tmách.

A na téhle skupině je snad každičký záběr a každičké video symbolické. Například každá z děvčat má svou symbolickou barvu, své zvíře (klidně bych ho nazvala totemové, ale tak to asi není :-)). Některá děvčata mají dokonce takovou zvláštnost – zvláštní barevný kroužek zářící jím v oku. (Také se té trojici říká Odd Eye Circle.)

Když se pak podíváte na jejich poslední velký hit – píseň PAINT THE TOWN (PTT) – zjistíte, že i na tomto videu se můžete učit vnímat nejen hudbu a obraz, ale všechno to, co je za tím. Je to jako v životě – svět je víc než jen to, co vidíte, slyšíte, nebo čeho se můžete dotýkat. Vašich 5 smyslů nám předávají informace o okolním světě, ale ty informace můžete chápat pouze jako písmena v rozsáhlém románu.

A ten román je mnohem víc než jen písmena. A ten román je román vašeho života. S tím vším, co se v něm odehrává, o čem třeba nemáte ani povědomí. Ale někde to tam je a dříve nebo později to vypluje na povrch. A nějak vás bude posouvat dál. Skrze ty stránky plné vtipu a nadšení, ale i skrze stránky plné dobrodružství a možná i strachu. To nejzajímavější je ale na konci – pointa. :-) 

Podívejte se na zmíněné video. I tam je na konci, upozorňuju – až fakt na konci, pointa. Schválně, kolika zvířat a barev si všimnete??

 

PAINT THE TOWN (PTT)

 

Líbila se?? Já ji mám moc ráda, viděla jsem ji už snad tisíckrát. V různých verzích (jako video, jako vystoupení, jako fancamery jednotlivých členek, jako součást hry o tom, jestli stihnou potajmu dokončit tanec, aniž by je vedoucí hry načapal a všechny postupně vyřadil… byla to ohromná sranda).

Jakých zvířat jste si ve videu všimli?? Viděli jste vlka?? (Zvíře mé oblíbenkyně Olivie Hay?). Motýla? (Symbolické zvíře Gowon.) Ptačí křídla? (Symbolické zvíře Haseul… dokonce hoří! Haseul je nyní brána jako fénix. Ostatně i ve skutečnosti je toto její návrat do skupiny po 2 letech, protože, jak to nazvat, vyhořela?? Trpěla úzkostmi a měla i nějaké rodinné problémy. Takže teď se opět zrodila jako takový fénix.)

Mimochodem – i má zkušenost říká, že jak se člověk zaplete s nějakým příběhem (třeba já jako překladatelka), tak se mu velmi dobře může promítnout do života. Vnímejte tedy pozorně, jaké příběhy vás přitahují (třeba jaké knihy rádi čtete, jaké filmy vás baví). A vnímejte, jestli byste vůbec chtěli být jejich součástí i vy. A proč?

Tato píseň uplynulý týden dokonce hodně může za to, že mě tak trochu vzburcovala. Že mi ukázala, že není čeho se bát. Že v sobě máme ohromnou sílu i možnost být tím, kým jsme. Ukázat to, co v nás je. Měli jsme 4 dny instruktorský čchi kungový kurz a tam je dobré se naladit na to nejlepší v nás. :-)

„You make it, you break it, you kill it, you want it, you own it, you show it.”

 

BAREVNÝ SVĚT VS ŠEDIVÝ SVĚT

Určitě jste si všimli, jak si ve videu hodně hrají s barvami. Máme tam bílou a černou (o tom ještě bude řeč). Ale pak i spoustu dalších – červenou, modrou, žlutou, zelenou. Žádná z nich tam není jen tak náhodou, že by si režisér řekl: „Hele, co takhle přidat trochu žlutého kouře? To by bylo dobrý, ne??

Svět Loonaverse je barevný právě proto, že každá z 12 členek má svou barvu. Můžete si to představit i jako svou vlastní povahu, nastavení, zájmy, schopnosti. Najednou nemusí být všichni stejní, mít rádi totéž, aby zapadli. Najednou zapadnete právě proto, že jste sví. Že svou vlastní vibrací (barvou) přitahujete další a společně tvoříte jeden velký obraz.

Navíc, jak zpívá už v úplně první sólové písni Heejin, chce to prostě do toho šedivého života vnést trochu těch barev!

Mezi mé oblíbené písně patří právě ta s názvem Barvy (Colors):

Co mě kromě symboliky, propojení protikladů a různých odrazů světla (barev) na LOONA skupině oslovuje, je i tanec. Jsou známé jako skupina, která má celkem náročné choreografie plné různých formací, vnitřního propojení i podtrhované jedinečnosti. Něžné i dravé. Jednou z nejnáročnějších choreografií (prý až na pomezí umění a ne pouze K-Pop tance), je choreografie k písni Butterfly.

A její hlavní poselství?? To, které ladí s poselstvím celého mého blogu – nebojme se roztáhnout křídla a rozletět se svobodně. :-)

Barevný motýl navíc krásně symbolizuje tu barevnost světa a našich povah.

 

ODVRÁCENÁ TVÁŘ LUNY

Na blogu, kde si můžete číst o propojování protikladů, o tom, že náš život není jen světlý a nemusí nutně být, nemůže chybět část o odvrácené, temné straně Luny. O té, kterou nám Luna neukazuje. Které je nejen temná, ale i chladná a tajemná.

Než přišla LOONA se svým novým albem PTT (Paint The Town – Vymalujme město, ale i zároveň Rozjeďme to), hodně mě oslovily songem So What?? Myslím, že hodně lidí jím překvapily, protože byl hodně jiný než jejich písně do té doby. (A pokud vím, překvapily některé i samy sebe, co v nich dřímá. Některým přece jen ještě nebylo ani 20 let.)

Ale LOONA má prostě i svou odvrácenou tvář. Tu rebelanskou. Tu která je „špatná.” A co? (So what??)

Možná i vám přijde vhod, když vám bude někdo něco vyčítat.

Nebo když se bude tvářit, že nejste podle jejich gusta. Že byste měli být jiní nebo se chovat jinak.

Tak si prostě jen řekněte s LOONOU – no a co jako???? :-)

(Užijte si tohle vystoupení, po kterém získali své první vítězství. A rozbrečeli se… :-))

Moc zajímavý je i videoklip, který je hodně rebelský. Ale přišlo mi, že tohle je hezká ukázka toho, jak dobré jsou i tanečnice. 

V PTT se k téhle poloze vrátily, když se i vy vrátíte zpět k prvnímu videu.

Tam naleznete už obě jejich polohy propojené do celku – tu bílou, i tu černou a bojovnou.

Tu jinovou i tu jangovou.

Protože v sobě máme i to světlo i ten stín, i tu ženskou podobu, i tu mužskou, i tu láskyplnou, i tu nesmiřitelnou. Je to jak ten starý kabalistický strom – jednotlivými sefirotami Moudrosti a Porozumění, Lásky a Přísnosti atd. se přelévá z vyšších sfér dolů na Zemi základ toho, kým jsme.

Jste upřímní vůči tomu, kým jste?? (Jak ostatně zní další píseň z nového alba – Be Honest, Buďte upřímní)

Nemáte strach projevit sami sebe?? Tu svou vlastní barvu?

Jste připravení rozevřít křídla a svobodně se rozletět??

A zpívat? A tančit??

S láskou k sobě i k druhým??

Zářit svým světlem druhým, právě jako Luna září ve tmách?

A být trpěliví, než se Luna opět rozzáří??

 

Co mi v životě nejvíc pomáhalo a pomáhá…

Někdy je ta pomoc velmi nenápadná. Lidé, knížky, písně, okolnosti, které vám přijdou do cesty. Všímáte si taky těchto drobností?

Někdy je to, jako bych dostávala odpovědi na své otázky (třeba když se mi dostala teď do ruky knížka Taming Your Outer Child). Ach ano, rozsekla jeden můj dlouholetý problém hodně nečekaně – už jste slyšeli to tom, že jen vnitřní dítě nestačí?? A někdy ani nevíte, že jste si nějakou otázku kladli a objeví se něco, co s vámi zarezonuje.

Začíná to obvykle už v dětství. Poslední dobou lidé v dětství hledávají traumata. Kde vám kdo kdy něco řekl nebo vám nějak ublížil. Jako by to byl časoprostor plný chyb a trápení. Jenže on je to i časoprostor prvotních impulzů. A ta vám toho mohou o sobě říct spoustu!

Ano, to jsem já, zvěčněná malířem v rumunské Mamaii.

Já třeba jako dítě milovala tanec a pohyb jako takový. A ještě před nástupem do školy jsem se učila německy z učebnice svého dědy! (Ano, uměla jsem číst ještě než jsem do školy šla.)

A jako dítě školou povinné mě fascinoval starý Egypt a cestování jako takové. A už na základce jsem se uměla podepsat arabsky. :-) A stále si pamatuju, jak mě základka jako dítě nudila a jak jsem toužila chodit do školy, kde bych se učila o tajemstvích světa.

Divíte se, že teď dělám to, co dělám?? (Učím angličtinu a čchi kung i svůj pohled na nedualitu a na to, jak nám může změnit život k lepšímu?).

CO VAŠE DĚTSTVÍ? CO POSILUJÍCÍHO VÁM DALO?

Podívejte se někdy (třeba teď hned??) na své dětství tímto jiným pohledem. Co všechno vám o vás řekne? A možná zjistíte, že vám nejen přihrálo traumata, se kterými se nějak budete muset vyrovnat, pokud se nechcete v životě trápit, ale i způsob, jak se s nimi vyrovnat. Život už to tak někdy dělává – s problémem přibalí i jeho řešení. :-)

Když jsem začala ke svému životu přistupovat aktivněji a aktivněji jsem začala pátrat po tom, co by mi mohlo pomoct, abych se cítila svobodněji, uvolněněji a spokojeněji, pomáhaly mi i další věci.

HIEROGLYFICKÉ  SYMBOLICKÉ VNÍMÁNÍ

Pokračovat ve čtení…