(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit. A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )
JSTE ZÁVISLÍ NA TOM, CO SI O VÁS KDO MYSLÍ?
Když nevíme, kým jsme, jsme velmi náchylní k tomu, nechat s sebou vláčet vnějším světem. Wayne ve svém výkladu 13. kapitoly mluví o Závislé a Nezávislé mysli. Co myslíte, která je pro člověka lepší, když chce žít v klidu a míru?
Z poct jde strach stejně jako z odsuzování.
Největší neštěstí nám působí to, že máme Já.
(Takový můj první volný překlad Tao-te-ťingu! Prvních dvou veršů 13. kapitoly)
Četla jsem několik překladů a výkladů a teprve při snaze udělat si v tom všem jasno mi to došlo. Ano, druhý verš vysvětluje ten první! Není to jen nějaký básnický paralelismus (a Krebsová se hodně zamýšlela, jak ten krásný sled znaků v originále přeložit), je to stručné vysvětlení toho, co chtěl Lao-c‘ v této kapitole říct.
Jste si jistí, že víte, kým jste? Jaká je vaše skutečná identita?
- Je povrchová, protože ji odvozujete od svého okolí a od snah zapadnout?
- Nebo je hlubší, protože ji odvozujete od toho, co vám dává život, energii a s čím jste neoddělitelně spojení. Víc a hlouběji než se svým okolím?
EGO
Nakonec je pro hodně komentátorů tato kapitola o egu. O tom, co je to já, nebo jak se liší buddhistické pojetí Já (neexistuje) od taoistického pojetí Já (existuje, ale není to to, co si asi myslíte).
Jedno z poselství této kapitoly totiž je:
Naslouchej svému Já a ne okolí a nebudeš trpět.
Lin mluví o tělesném a mentálním Já (což je pro něj způsob, jak chápat znak, který může znamenat tělo i Já. Jinak právě začátek kapitoly dělá překladatelům veliký problém. Přijde mi, že Lin na to vyzrál právě díky tomuto výkladu.
- Naše Já, to povrchní Já, je totiž vázané právě na tělo. Dává to smysl. Dokud sami sebe díky tělu vnímáme jako něco odděleného od světa kolem a dokud svými smysly (viz minulá kapitola) vnímáme sebe jako subjekt a okolí jako objekty, jsme lapení v představě, že jsme oddělené Já.
Když se začneme pohybovat na hlubší úrovni než subjekt-objekt, ocitáme se v hájemství bytí. A pak už je jen otázka, jak moc necháme rozpadnout své Já a tím pádem i Ty, nebo jestli si ponecháme nějakou vlastní individualitu. O tom víc o něco níže.
- Naše Já, to povrchní já, je zároveň vázané na mysl. Proto mentální Já. Naše myšlení se často točí kolem toho, co Já – co si já myslím, co si myslí druzí, na co si vzpomínám, co všechno jsem zažil. Jsou to často právě myšlenky, které nás vytrhují ze sféry bytí a prožívání a vtahují nás do sféry myšlení. Do toho nereálného světa našich fantazií, představ, radostných očekávání a úzkostných obav.