Zázraky neduality – “Nic nedělat a všeho dosáhnout” (2. část)

První část článku najdete ZDE. Pojďme se nyní tedy podívat přímo na knihu „Nic nedělat a všeho dosáhnout (odhalte svou pravdou podstatu)” od Wernera Ablasse. Co se v ní dá užitečného o nedualitě v praxi najít? A co si o tom myslím já?

Zajímavý je jeden komentář k této knize na Databázi knih: „Na jedné straně by bylo příjemné najít svoji pravou podstatu a zažít ten hluboký mír, na druhé straně cesta přes naprostou prázdnotu a ztrátu veškerých iluzí může být velmi depresivní.”

Ano, cesta neduality není ta růžovoučká lákavá cesta, kde si vizualizujeme své sny s tím, že se nám začnou plnit. Není to ta cesta, kde se zabejčíme a přes všechny překážky dosáhneme svého. Každý toho svého vysněného Mount Everestu. A potvrdíme si tak, jak jsme fakt dobří a úspěšní.

Je to cesta, kdy si uvědomíme, že sny jsou prostě jen sny. Iluze. Kterých sice můžeme dosáhnout vizualizací nebo úsilím, ale které se po té vteřině štěstí rozplynou. A my zas zůstaneme prázdní a roztoužení.

Pro spoustu lidí je ale právě ta touha tím, co je baví a žene v životě dál. Co jejich životu dává smysl. Proto tolik lidí touží po lepším životě. Nebo dokonce po lepší reinkarnaci. Ale jen málokdo touží po tom přestat toužit. Co by potom z jejich života zbylo??

A kdo touží po tom uvědomit si, že to, v co věřil, jsou jen iluze?? Kdo touží vidět realitu? Řekněte,  jakou pilulku byste si v Matrixu zvolili – to modrou, nebo tu červenou?

 

Co dělat, až vás ta honba za štěstím přestane bavit?

Ano, i to se vám může jednoho dne stát :-) Z nejrůznějších důvodů. Život má své cestičky, jak vás jednoho dne dovést k poznání, že existuje něco mnohem lepšího než to krátkodobé štěstí, které známe.

Sami si totiž moc neumíme něco jiného představit. A tuhle cestu většinou volíme až ve chvíli, kdy jsme všechny ty jednodušší cesty vyzkoušeli a zjistili jsme, že byly jen ztrátou času. (Maximálně užitečnou zkušeností, kudy ne.) Někdy to nastane až ve stáří. Nebo v nemocnici. Tam, kde ty staré známé nástroje, jak si vytvořit štěstí, už nebudete mít k dispozici.

V té chvíli buď propadnete depresi, nebo najdete cestu do toho tak trochu jiného světa, než jste dosud znali. Do toho neduálního.

Různá učení a různí autoři vás tam vedou různými cestičkami. Závisí na kultuře a osobních zkušenostech. Werner Ablass, o kterém bude řeč v tomto článku, tam vede cestičkou zbavování iluzí a agapé.

Iluze a realita

Vzpomínáte na Matrix? Když žijete v Matrixu, jdete ulicemi nebo jíte potraviny, které jsou ale pouhou iluzí. Virtuální realitou. Hodně lidí si Matrix vyložilo tak, že nás někdo ovládá. Což je vlastně jen nová moderní varianta oné starobylé víry v Satana, který nás drží ve své moci.

Pravda ale spíš je, že my ovládáme sami sebe.

Matrix je vlastně moderní verzí indického učení o Máji – iluzi, ve které žijeme. Dokonalý způsob, jak i naší generaci jasně a pochopitelně naservírovat, jak se to se světem má. Jen se podle toho zařídit.

O jakých iluzích hovoří ve své knize Werner Ablass?

Hovoří o 16 iluzích a o nadmíru kladném procesu jejich ztráty (jak zní druhá část jeho knihy). Tyto iluze podle něj vytvářejí klamnou představu, že jsme oddělení od své pravé podstaty, a proto hledáme to, co se mylně domníváme, že se nám nedostává. Ztráta těchto iluzí nám pomáhá odhalit naši pravou podstatu. Podobně jako když při vernisáži odhalujeme sochu. Když objevíme neduální svět, nezískáváme nic nového. Jen odhalujeme to, co už tu dávno je, a konečně se zbavujeme toho, co nám to brání vidět.

Pokračovat ve čtení…