Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

DEVATENÁCTKA (18) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Z noční můry motýlem

Kdo by nechtěl mít klid a jasno?

Ano, vím, jsou i lovci adrenalinových zážitků. Pro ty tato absurdní hříčka není. (Ale určitě by se našla zase jiná.) Je právě pro ty, kteří chtějí mít klid a jasno. Jasnou cestičku. Jasnou představu o tom, co ano a co ne. Jasnou představu o tom, co je dobré a co je špatné.

Je to tak uklidňující…

A je to tak černobílé…

Jenže kdo by fakt chtěl žít v černobílém světě??

Pokračovat ve čtení…

Radost ze života – kde brát a nekrást??

Mnoho let jsem žila s pocitem, že „tady jsem nechtěla být”. Možná k tomu přispělo i vyprávění mé matky, jak jsem se nechtěla a nechtěla narodit :-) Nemůžu říct, že bych měla nějaké strašlivé dětství nebo dospívání. Asi jsem na tom nebyla nikdy hůř než průměr. A v některých ohledech určitě i líp. Minimálně se doma rodiče nerozčilovali, co nosím ze školy za známky. Nebo za poznámky. Když už, tak se spíš divili, co že jsem to zase zapomněla donést – třeba cvičky apod. :-)

A přece jsem si do deníku svého středoškolského Já jednou napsala: „Umři, když chceš, litovat toho nikdy nebudeš.” (To bylo ještě v dobách, kdy mě nějaká reinkarnace nebo peklo a ráj nezajímaly.)

 

Když berete smrt jako osvobození, radost ze života se těžko hledá

A tak dodnes, možná i díky této větičce, nepatřím k těm všem, kteří se bojí smrti. Jenže pak je pro mě bohužel také nepřístupná ona motivace: „Odřeknu si ten dortík, protože nechci umřít (na nějakou zlou chorobu způsobenou nezdravou stravou).” :-)

Všimli jste si, jak často je naše motivace poháněná pudem sebezáchovy?? Ale co když ve vás čas od času převládne spíš pud sebedestrukce, který veškeré vaše snahy nenápadně sabotuje?? Není to i váš případ??

Ze všeho nejtěžší ale pro mě bylo najít nějakou radost z toho, že jsem vůbec naživu.

Všechny ty možnosti, které s sebou život přináší – jídlo, zpěv, tanec, krásy přírody – mi nějak nestačily. Ani ten sex mi nestačil :-)  Nechápala jsem nadšení jednoho svého kamaráda, když se o té reinkarnaci kdysi po revoluci doslechl. „Super, budu moct žít ještě jednou”, říkal. Já totiž měla mnohem blíž k té části obyvatel indického poloostrova, kteří toužili po mókše. To jest po osvobození z toho koloběhu životů.

 

Ale když tu radost ze života ne a ne najít, může to být kupodivu i dar

Ano, za těch víc jak 20 let, co jsem se začala učit, jak mít radost z toho, že tedy jsem a dýchám (když už teda), jsem se něco málo naučila :-) Minimálně to, že možná právě díky tomu, že mě spousta toho, co většině lidí k radosti stačí (běhat bosky po louce nebo pařit s kamarády), nějak nestačila, mám trochu jednodušší cestu k tomu nacházet to, co většina hledat moc nemusí. Dokud třeba neskončí v nemocnici po mrtvici jako můj otec…

Tam totiž už pařit nemůžete a běhat bosky po louce taky ne. S trochou štěstí vidíte tak maximálně ven z okna. Tam máte jen pokoj, svou postel, pár dalších nemocných mužů kolem vás (ani ti radostí nesálají)… a svoji hlavu a to, co se vám v ní honí.

 

Kde pak hledat radost ze života v takto neradostných chvílích??

Vzpomínám, jak jsem před 2 lety stála na vlakové zastávce a telefonovala svému otci do nemocnice poté, co jsem dokončila svůj první desetidenní kurz meditace vipassana (podle Goenky). Bylo to zvláštní. Nikdy jsem neměla ke svému otci a jeho pocitům v nemocnici blíž než tehdy.

Měla jsem za sebou pobyt, i když krátkodobý, tam, kde si – v mém případě dobrovolně – necháte vzít všechno, v čem obvykle tu radost hledáme. Možnost bavit se s ostatními a usmívat se na ně. Číst si nebo psát. Surfovat na netu nebo prostě ujíždět na sociálních sítích. Dokonce i možnost jít kamkoliv chcete a jíst cokoliv chcete. A budíček je někdy ve 4 ráno…

Jediné, co vám zůstane, je vaše mysl, vaše tělo bolavé od mnoha hodin meditace a nejbližší okolí. Někdy slunce, někdy déšť. A je jen na vás, kam se případně v té mysli odeberete (po skončení kurzu jsem mnohokrát zjistila, jak jiný kurz jsem v prožila ve srovnání s ostatními, i když jsme dělali naprosto totéž).

Je jen na vás jestli v sobě objevíte způsob, jak najít tu vnitřní radost, kterou vám fakt už nic a nikdo nebude moci vzít. A ptáte se, jestli jsem ji tam našla?? Letos jedu potřetí s výzvou dál v sobě prodlužovat ty okamžiky, kdy se mi dařilo tu radost cítit, a s porozuměním a soucítěním se osvobozovat z toho, co mě stahovalo dolů :-)

 

Chcete se na tu vnitřní radost podívat hlouběji se mnou? 

Když jsem na tento kurz v roce 2017 jela poprvé, pročítala jsem si ve vlaku 10 článků, které jsem těsně předtím každý týden psala o tom, kde tu vnitřní radost hledat. Tenkrát z nich vznikl ebook a každé léto (protože léto je přece obdobím radosti a lásky) se k nim znovu vracím a každý týden nechávám jedno z jeho témat promluvit mi do života. A ono to vždycky udělá :-)

Je to pro mě způsob, jak objevovat těch 10 způsobů, jak v sobě tu radost ze života dusím. A taky to, jak v sobě ten vnitřní oheň (léto je obdobím elementu oheň) probouzet. Tak trochu jinak. Zevnitř…

Kupodivu ta nejšťastnější období jsem už dvakrát prožila na těchto desetidenních meditačních kurzech, i když na první pohled není kde tam tu radost brát, aniž by ji člověk nekradl z toho, co slíbil, že dělat nebude :-) A tak i proto letos v létě jedu na tento kurz znovu :-)

A  hlavně – znovu se chystám vnést témata elementu oheň do 10 týdnů svého života. V rámci svých ročních projektů už vlastně pošesté.

Na samotném začátku celého desetitýdenního období, v sobotu 25.5. od 15.00, pak opět pořádám tříhodinovku elementu OHEŇ. Tentokrát právě o těch 10 způsobech, jak v sobě tu radost ze života dusíme. A jak ji můžeme vykřesat i tam, kde ty běžné zdroje nejsou.

Příprava je nutnost :-) Pokud se chcete na léto tímto tak trochu nezvyklým způsobem připravit se mnou, přihlásit se můžete na odkaze níže. Stačí zaškrtnout kolonku OHEŇ. V pondělí se pak ozvu s informacemi o platbě (400 Kč).


Mimochodem, zaškrtnout můžete i kolonku jiných elementů, pokud by vás zaujaly. U elementů ZEMĚ, KOV a VODA to beru jako nezávazný zájem. Budete pak mít navíc možnost podílet se na obsahu daného semináře podobně jako ti, kteří se předběžně hlásili na seminář elementu OHEŇ :-)

>> Živé semináře o harmonizaci 5 elementů (5 pokladů v nás) <<

 

 

 

 

DEVATENÁCTKA (17) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Myslím, že vím, a přitom houby vím

Děláme to všichni a děláme to snad pořád.

Myslíme si, že víme.

Buď proto, že si myslíme, že jsme chytří. Nebo že jsme vzdělaní. Nebo že tak to říkali v televizi. Ve zprávách nebo v dokumentu na dvojce. Protože nám to řekli ve škole. Protože je to napsané v nějaké knize. Protože nám to řekl někdo, koho považujeme za znalce nebo autoritu. Osobně miluju FB skupinu Religion Discussion. Tam je totiž krásně vidět, kam to vede, když si myslíme, že víme, protože jsme si někde přečetli, že někdo něco ví…

Já vím a ty říkáš něco jiného, pak houby víš.

Kdo si přizná, že ne všechno ví? A že i ten druhý může mít pravdu, i když ta jeho pravda se s tou naší pravdou zdá být v rozporu?? Máte alespoň snahu najít společnou základnu? Třeba jen maličký bod, ve kterém se to vaše A propojí s B toho druhého a jakýmsi zázrakem popře představu, že to nejde? Že stojíte proti sobě?

Kladete si někdy otázku: „Co když má i ten druhý pravdu??

Někdy nespoléháme na to, co jsme slyšeli, četli nebo nastudovali. Někdy si uvědomíme, že to nestačí. Že musíme mít svou vlastní zkušenost, ze které můžeme vycházet. Díky které si můžeme všechno to, co si jen myslíme, že víme, také ověřit.

Ale myslet si, že naše osobní zkušenost něco vypovídá o tom, jak se věci opravdu mají, je stejně absurdní jako myslet si, že o ní vypovídá nějaká kniha nebo nějaký jeden člověk nebo třeba i skupina lidí a jejich osobní zkušenost.

Je to stejně absurdní jako si myslet, že slon vypadá jako kůl nebo lano…

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (16) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Jsme dobrovolně zavření v kleci

Zdá se, že v tom absurdním světě s oblibou děláme pravý opak toho, po čem vlastně toužíme. V jedné z minulých absurdních hříček už jsme narazili na to, že se někdy dereme zpět do vězení. Že děláme, co můžeme, abychom se utopili. Že zůstáváme v tom svém peklíčku (a malujeme si ho rajskými barvami). Nebo že se dobrovolně  zavíráme do klece…

Do klece našich myšlenek.

Ve svých myšlenkách obvykle hledáme nějakou tu stabilitu. Rozum nám pomáhá  analyzovat a porozumět. Pomáhá nám nahlížet kriticky na záchvaty našich vnitřních děsů či tužeb. Rozum je prostě racionální a logický.

Dobrý sluha. Ale velmi velmi špatný pán.

Už jste to také na vlastní kůži zažili? Jak vám umí udělat ze života peklo??

Je ale samozřejmě hloupost na rozum úplně zanevřít. Je hloupost umeditovat se k smrti ve snaze vypnout myšlenky. Zažít to velké prázdno. O prázdnotě přece buddhisté tak nadšeně mluví. Zažít prázdnotu je ale jen malý krůček na cestě k tomu vylézt z té klece našich myšlenek ven. Stejně tak je hloupost  odevzdat se proudu našich pudových impulzů. Pořád platí, že když budeme dělat každou hloupost, která nás napadne, a nebudeme trochu přemýšlet, pořád budeme v kleci našich nápadů – myšlenek…

Jak absurdní…

Pro začátek by možná stačilo nad tím vším moc nedumat a prostě vylézt z toho virtuálního světa našich myšlenek. Rozhlédnout se kolem sebe. Takříkajíc vyplout nad hladinu všech těch myšlenek, ve kterých se někdy topíme. Ano, to byl ten velmi příjemný pocit, který jsem na začátku svých meditačních pokusů zažívala.

Nebo alespoň poodstoupit. Neodhánět své myšlenky, ale zkoumat je. Hrát si s nimi. Do příští absurdní hříčky. To se vyrazíme podívat na slona v temné místnosti a zjistíme, co nás o naší mysli může naučit on…


Právě jste dočetli šestnáctou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma NEROZUMNÝ ROZUM elementu ZEMĚ (ano element DŘEVO již skončilo a brzy začne element OHEŇ). Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). 

 

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (1 strana) o té jedné jediné věci, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Úsměvný příběh o tom, jak to pak v praxi vypadá, když si uvědomíte, co to vlastně se svou hlavou a svými emocemi děláme  – O čempak to budu zase rozumovat

Těším se na další online setkání příští týden!

10 stupňů ke zlaté svobodě…

Jarní element DŘEVO mi každý rok vnáší do života své hlavní téma – svobodu. A to ne jen tak nějakou svobodu. Už dávno nestojím o svobodu dělat si, co chci, nebo jezdit si, kam chci. To jsou taková  teenagerská přání, když vyrůstáte z rodičovského nebo školského dozoru. Nebo když s vašimi osmnáctinami padne i železná opona. Dneska mi jde spíš o svobodu žít šťastný život, do kterého by mi nekecali vnější okolnosti :-) Jak moc jste v tomto ohledu fakt svobodní?? A jak moc já??

10 týdnů elementu DŘEVO se neslo ve znamení 10 týdenních témat. Jaká to jsou? Vezměme to postupně tak, jak jsem je postupně od února do dubna prožívala…

1.

Jak často říkáme „Já chci, já potřebuju” a očekáváme od druhých, že se podle toho budou chovat? Jak často utíkáme ve chvílích, kdy bychom my sami měli ukázat lásku? Nejen jeden rozhovor v čajovně, ale i slogany kurzu zázraků mi první týden elementu DŘEVO připomínaly, že nikdy nejsme otrávení z těch důvodů, ze kterých si myslíme. A že jsem se ten týden domnívala, že mám spoustu důvodů :-) Měla jsem ale jen spoustu očekávání, představ, tužeb a obav…

2. 

Jarní element DŘEVO také přichází s různými semínky / sny, které můžeme zasadit. Po čem to vlastně toužíme? A jsme si opravdu jistí, že to není touha našeho Ega, která má jen zaplácnout něco, čeho se bojíme? Tento týden byl týden čchi kungového víkendového semináře, který vytahoval mé strachy a mé touhy a rozpouštěl je v tanci v prostoru :-)

3. 

Tanec v prostoru mě naplnil světlem a otevřeností. Byl to krásný týden, kdy jsem se rozhodla pro ten vskutku svobodný život a prožívala ho. Alespoň tento týden…

4. 

Vskutku svobodný je člověk ve chvíli, kdy už na něj nefunguje ani vnější motivace, ale ani klasická vnitřní motivace založená na touze a strachu. Vskutku svobodný člověk jedná z lásky a z radosti. A tak jsem se tento týden začala učit čínsky :-) Jen tak. Protože je to zábava. A sepsala jsem 5 omylů osobního rozvoje a ezoteriky. Abychom se té lásce a radosti mohli konečně opravdu otevřít.  Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (15) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Zpět do vězení

Na tom, že se někdo svou vlastní chybou dostane do vězení, není nic divného. Divné by bylo, kdyby se tam pak dobrovolně pořád dokola vracel.

A ne proto, že by mu tam bylo tak dobře. Z nějakého naprosto záhadného absurdního důvodu se zas a znovu ocitá tam, kde mu dobře vůbec není. Kde má sice jistotu střechy nad hlavou a jídla na talíři, ale pořád mu někdo říká, co má dělat, lajnuje mu život a nedovolí mu vyrazit si třeba v neděli na výlet do okolí. A už vůbec ne třeba k moři…

Jen si představte takového slavného hraběte Monte Christa, kterého tahají z pevnosti na svobodu a on se zuby nehty brání. Nebo takového Kájínka, který sedí v kantýně a jen si stěžuje, že je to teda nespravedlivý…

Co nám tak moc brání žít život, po kterém v hloubi duše prahneme?

Proč se sami dobrovolně zavíráme do vězení?

Vzpomínám, jak jsem cca před 30 lety vykreslila v jedné své básni tu pevnost, ve které jsem se cítila uzavřená. Vyžadovalo velikánskou odvahu byť i jen otevřít ten padací most a vykročit ven. Od té doby už si troufám hodně daleko za brány hradu a zjišťuju, že byla hloupost se celé roky zavírat.

Ano, čas od času narazím na nějakého toho draka, který mě vyděsí.  Ale už cítím mnohem větší sílu a odvahu se takovým drakům postavit. A čas od času mám chuť se vrátit zpět tam, kde se cítím bezpečněji. Ale už je to pro mě mnohem víc místo odpočinku než vězení…

Je v nás něco, co se nás snaží chránit před útoky zvenčí. Něco, čemu můžeme být vděční, protože díky tomu ještě žijeme. Ale zároveň něco, co nevidí, že můžeme být silnější. Co nevidí, jak nás svým svíravým objetím dusí. Co nevidí, jak z našeho okolí dělá nepřítele. Jak ve své snaze ochránit jen škodí. Je tak snadné vnímat ho jako anděla. A přitom nakonec vše zničí…

Řeč je o Egu. O tom mechanismu, které se snaží chránit to malé zraněné dítě v nás. O tom Já, které nám má dodávat identitu a sebeúctu, ale zároveň nám tu opravdovou identitu bere a sebeúctu podkopává. A my to vůbec nevidíme.

Je absurdní myslet si, že naší identitou je vězení, ve kterém se schováváme. Nebo hrad. A je úplně jedno, jak zvučné má jméno, jak bohatě je vyzdobený, jak dobře má fungující zázemí a strážce na hradbách…


Právě jste dočetli patnáctou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma OSVOBOZENÍ Z POUT VYDĚŠENÉHO EGA elementu DŘEVO. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). 

 

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (1 strana) o té jedné jediné věci, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Jeden z mnoha mých článků a textů na téma Ego, tentokrát doplněný o loňský vhled – Ego je vymakaný destruktivní mechanismus, který se tváří jako anděl

Těším se na další online setkání příští týden!

Symbolika není jen zrcadlení…

Pomalu se učíme vnímat to, co v životě prožíváme, tak trochu jinak. Bohužel většinou končíme jen u zrcadlení. Tj. u snahy číst svět kolem sebe jako zrcadlo, ve kterém se navenek odehrává to, co se děje uvnitř nás. Nelíbí se nám něco na druhém člověku? Podle teorie zrcadlení se nám jen ukazuje, co my sami děláme špatně. A očekává se od nás, že se nebudeme snažit měnit své okolí, ale sami sebe.

Je to takový první pohled pod povrch toho, co se nám předtím jevilo jasně jako vina toho druhého. Zahlédli jsme první symbol – odraz.

Vzpomínám, že cca před 25 lety, když jsem si teorii zrcadla sama pro sebe objevila, vytrhla mi velký bolavý trn z paty! S údivem jsem sledovala, jak ten, kterého jsem obviňovala z toho či onoho, se mi před očima mění vždy, když jsem sama v sobě změnila to, co jsem mu v duchu nebo i nahlas vyčítala.

Přiznávám, někdy jsem se bouřila a říkala si, proč to mám být já, kdo se má zamýšlet a měnit? Proč ne ten druhý??? Ale tenkrát dávno jsem byla velmi vděčná, že mi tento nástroj umožňuje nepřímo měnit to, co jsem změnit tak moc chtěla….

 

Ale symbolika znamená mnohem víc než jen zrcadlení!

Hodně lidí již naštěstí zjistilo, že teorie zrcadlení není samospásná. Že nejde o nějaký vzoreček, který lze jednoduše vztáhnout na vše, co se jim v životě děje.

A tato teorie má ještě jednu záludnost. Ve fanatických rukách se může jako vše, co je užitečné, zvrhnout. Může proměnit Váš život ve věčnou sebeanalýzu a věčné bičování se za to, kde všude děláte chybu, a za co všechno můžete. A může se Vám také nakonec stát, že v druhých lidech vyvoláte dojem, že jste to opravdu jen Vy, kdo je ten špatný. Velmi rádi sami nad sebou umyjí ruce a své vlastní chyby hodí na Vás. Však jste ji na sebe sami dobrovolně vzali…

Duální svět má totiž jeden velký problém – když ze sebe přestanete dělat oběť (jak se všude doporučuje), automaticky se z Vás stává viník :-(

Mnohem radši se na svět dívám jako symbol v tom hieroglyfickém pojetí, o kterém píšu ve své první hravě-poeticko-symbolické e-knize Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Takové pojetí je totiž mnohem komplexnější. A umožňuje Vám číst ve svém životě jako v knize :-) Všechny možné asociace proměňuje v jeden velký příběh. A ten umí být jak neuvěřitelně objevný, tak uklidňující. A rozhodně z Vás nedělá viníka.

 

Proč se učit vnímat svět symbolicky?

Značně se Vám ve Vašem trápení uleví :-)

  • Když v tom, co se děje, zahlédnete symboliku Vašeho niterného přání, lépe zjistíte, po čem to vlastně tak toužíte (nebo čeho se tak moc bojíte). Je to první krůček k tomu si uvědomit, že to, po čem toužíte, tam venku stejně nezískáte.
  • Čím častěji si vzpomenete, že se na svůj život můžete podívat symbolicky, s tím větším nadhledem budete postupně to, co se děje, vnímat. A může se Vám pak stát, podobně jako mně, že to, co by Vás předtím rozhodilo, Vás najednou rozesměje. Ano, život totiž někdy volí legrační cestičky, jak s Vámi komunikovat :-)
  • Život se Vám může proměnit v jeden velký příběh, který je asi tak stejně reálný jako film v kině, ale který ve Vás vyvolává silné emoce. Mnohem lépe pak budete chápat neduální vnímání, jak ho přibližuje neduální učitel Rupert Spira.
  • Asi největší síla symbolického vnímání pak spočívá v tom, že pochopíte, proč se již tisíciletí hovoří o životě jako o jednom velkém snu. Najednou nic, co se děje, není skutečné, ale je stejně symbolické jako obrazy ve snech.

Učit se vnímat svůj život symbolicky je způsob, jak se jednou probudit :-)

 

Nezapomínejte…

Nezapomínejte tedy na to, že vše může být jinak, než jak se Vám na první pohled zdá. Že nejde o to život analyzovat a sám sebe vinit a zlepšovat. Že jde v první řadě o to, přestat považovat to, co prožíváte, za tu jedinou realitu a brát život tak smrtelně vážně a dramaticky. Je to spíš hra. A může být někdy až zábavná, když ji prohlédnete.

A v druhé řadě jde o to vyskočit z těch zajetých kolejí obviňování (ať již druhých nebo sebe) a udělat ten další krok, který nás na té mimoňské cestě čeká následující tři dny. Podívat se dovnitř, ale tentokrát bez hodnocení, a otevřít se tak konečně možnosti vyléčit vnitřní zranění, kvůli kterým ostatně lidé obvykle jednají jako zraněná zvířata.


Článek je součástí měsíčního online kurzu zdarma Mimoňská cesta do Jiného světa.

 

 

 

 

DEVATENÁCTKA (14) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Ráj v pekle

Představte si čerta, který se jednoho dne rozhodne, že v pekle vybuduje ráj.

Najde si část pekla, kterou vysmýčí a vymaluje. Koupí kotle zdobené zlatem a se skupinou zdatných vědců vymyslí podlahové topení, které ty kotle bude vyhřívat pěkně nenápadně. Žádný čmoud, žádný smrad. Jen pěkný wellness s teploučkou vodou, do které si ještě rádi vlezete…

Dává Vám to smysl??

Kdysi jsem slyšela, že lížeme med z meče. Je slaďoučký, a tak mu snad odpustíme nějakou tu krev, kterou to s sebou logicky nese.

Stejně tak absurdní je to, co děláme každý den my sami. Snažíme se proměnit to své peklíčko na ráj, nevidět to ostří nože pod nánosem medu, kterým jsme ho napatlali. A pak se divíme, že jsme se spálili nebo řízli. A že to sakra bolí.

Jediným řešením je všimnout si, že jsme ve pekle. A že z pekla ráj neuděláme, ať si ho budeme malovat jakkoli narůžovo.

Když už se rozhodneme, že chceme z toho pekla pryč, musíme ho nechat za sebou se vším tím, co nám ze života to peklo dělalo. Kdysi jsem psala o snaze muslimských imigrantů utéct ze svého pekla. Dožadovali se u ostnatých drátů vstupu do té své představy ráje. Ale to peklo v sobě si do něj přenesli. Je mnohem snazší udělat z ráje peklo, než peklo nadobro opustit.

Vzdát se toho všeho, co nám stojí v cestě ke štěstí…


Právě jste dočetli čtrnáctou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma VZDEJME SE TOHO, CO NÁM STOJÍ V CESTĚ KE ŠTĚSTÍ elementu DŘEVO. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). 

 

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (1 strana) o té jedné jediné věci, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

Změny na webu a změny příští měsíc

Milí čtenáři,

dávám si oraz :-)

A tak se toho zde následující měsíc moc dít nebude. Berte to ale jako přípravu. Takhle to tady bude jednou celkem běžné. Jen občas nějaký ten článeček, když budu mít něco důležitého na srdci.

Ale neberu si od vás dovolenou – jen se na měsíc přesouvám z webu/blogu na Facebook a hlavně do Jiného světa :-) Na své FB stránce Žít je umění budu naopak velmi často. Se střípky ze svého MĚSÍCE PRO SEBE. Kdo tam ještě nejste, zamiřte tam. Třeba Vás touto měsíční výzvou inspiruju. A možná se také přidáte. A třeba i k tomu, co se následující měsíc chystám dělat. O tom víc na samotném konci tohoto článku…

Ono se toho sice tady na webu moc dít nebude, ale zato se toho hodně děje pod povrchem webu. Ano, web je prostě síť. Má různé nitky, které jsou různě pospojované. A znáte to – když se pohyb na povrchu zklidní, můžete líp vnímat to, co je v hloubi. A právě to jsem chtěla poskytnout vám na svém webu… a teď i sama sobě :-)

Tam v hloubce došlo k různým změnám, které mají za úkol dát prostoru Jiného světa nějakou strukturu.

Zpřehlednit všechno to, co se tam děje. Dát Vám možnost, abyste nic důležitého nepřehlédli. Abyste se tam cítili dobře…

  • Připravila jsem pro Vás ideální bránu ke vstupu do Jiného světa – PDF „Jak být šťastný” (jedna jediná věc, která nás dělí od štěstí, a přece se o ní moc nemluví). Má jedinou stránku a vypichuje hlavní téma celého Jiného světa. Abyste měli jasnou vizi toho, oč tu vlastně jde. S ní zatím funguje i PDF o 5 omylech ezoteriky a osobního rozvoje o cestě ke štěstí. To buď stáhnu, nebo upravím, nebo přesunu dál do prostor Jiného světa, protože je dobrým shrnutím toho, v čem se Jiný svět liší. Přijde mi pro začátek trochu náročné.

  • Připravila jsem pro Vás 5 úvodních mailů Jiného světa, aby Vám bylo jasnější, oč zde půjde, v čem je to důležité a co Vám Jiný svět vlastně nabízí zcela automaticky, ačkoliv se po tom tak absurdně pídíme tam, kde to nenajdeme.

  • Připravila jsem pro Vás speciální MIMOŇSKÝ ROZCESTNÍK. Stránku, na kterou Vás zavedu brzy po vstupu a potom vždy na konci každé z mimoňských cest, na kterou se zde můžete vydat. Všechny z těchto cest jsou pro Vás k dispozici ZDARMA.  Některé představují jen pár videí. Některé trvají měsíc s různou intenzitou. Některé trvají celý rok! Dají se i různě kombinovat dle možností a zájmu.

  • Připravila jsem pro Vás i speciální stránku s informacemi o tom, jak můžete prostor Jiného světa a všechno to, co je v něm k dispozici zdarma, finančně podpořit. Opět dle možností a zájmu. Buď koupí e-knih a ebooků, která daná témata mimoňských cest dál rozvíjejí a prohlubují, nebo prostě jen tak. Že si ceníte toho, co jsem zde pro Vás připravila. Jakákoliv částka udělá radost :-)

A to jen tak, co mě napadá…

Bylo s tím neuvěřitelně moc práce (a ještě bude), ale já teď mám chuť věnovat se víc sama sobě. Ale jak už to tak v Jiném světě chodí (protože zde nefunguje buď Já, nebo Vy, ale protiklady, vnitřní a vnější konflikty se tady sjednocují), napadl mě způsob, jak se věnovat zároveň sobě i druhým (svým čtenářům)…

A na závěr ještě pár důležitých odkazů:

Potkáme se na Facebooku nebo v prostorech Jiného světa!

 

 

 

 

 

Výzva – měsíc pro sebe (i pro tebe)

Mám chuť si dopřát fakt něco extra. Co vy??

Říká se, že nejjistější cestou ke štěstí je myslet na druhé. Já bych spíš řekla, že tou nejjistější cestou ke štěstí je myslet na druhé a zároveň na sebe. To se ale dostáváme k té zatrachtilé záhadě – jak to jako udělat??

Obvykle na oltář klidu a pohody obětováváme přání a potřeby své, nebo přání a potřeby těch druhých. Tomu se pak obvykle říká být hloupej, nebo být sobec :-) Máte na výběr :-)

Učit se slučovat protiklady (a Já vs. Ty/Oni je jen jedním z nich) je ale tak trochu můj životní úděl. Vždycky mě to totiž táhlo na obě strany naráz. To pak vlastně máte na výběr ještě třetí možnost – zbláznit se :-)

 

Výzva – měsíc pro sebe

A protože já se zbláznit nehodlám, dostala jsem super geniálně famózní nápad a na jeho realizaci se už nesmírně těším! A ponese se právě v duchu slučování protikladů :-) Řešení těch vnitřních a vnějších konfliktů, nerozhodnosti, vnitřní nespokojenosti apod.

A tak tady nejde jen o mně. Každý, kdo tento můj vzkaz čtete, se můžete nechat inspirovat a věnovat ten následující měsíc sami sobě. Něčemu, co Vám udělá radost. Něčemu, co Vás propojí sami se sebou. Oslovuje Vás už teď něco, když ta slova čtete??

Já osobně jsem se rozhodla vydat na cestu! Ne, nebalím kufry (i když dceru bych jednou na cestu po světě moc ráda vzala!). Tyhle objevné cesty, které vám dokonale zamotají hlavu, a z toho chaosu z kontaktu s neznámým a jiným se pak zrodí něco cenného, už mám za sebou. Tentokrát se chystám vydat na mimoňskou cestu, která spatřila světlo světa v zimě roku 2016. Nechci říct, že jsem ji vymyslela. Vznikla. Ačkoliv to nebylo bez práce :-)

Chci ten následující měsíc věnovat sama sobě jako dárek za všechnu tu práci, kterou jsem poslední dobou věnovala tvoření jasnější struktury svého webu. Nemyslela jsem pomalu na nic jiného, než jak svým čtenářům pomoct projít co nejlépe tím tak trochu jiným neduálním světem, o kterém roky píšu a který je zdrojem toho nepodmíněného štěstí. Ano, projevila se tak má průvodcovská nátura :-) A protože tuhle strukturalizační práci na výstavbě vnitřních prostor Jiného světa mám právě za sebou, nutně si potřebuju dáchnout…

 

Měsíc pro sebe, ale i pro tebe

A protože miluju slučování protikladů, nechci se prostě jen stáhnout, nechat teď web webem, čtenáře čtenáři a nasávat zpět energii vydanou pro vás. Nechci oscilovat mezi být blbej a být sobec, ale ani se nechci zbláznit :-)

Hodlám si užívat měsíc pro sebe tak, aby z toho měli něco i ostatní.

Takže tu mimoňskou cestu budu následující měsíc sdílet s vámi a kdokoliv se můžete kdykoli přidat taky. Vstup na tu neduální Mimoňskou cestu do Jiného světa je v současné době otevřený dokořán! Teď už nemusíte čekat ani měsíc, ani 14 dní, než se otevře :-)

Já si ji hodlám užít se vším všudy, včetně plnění nejrůznějších úkolů v čase mezi jednotlivými maily, které jsem si pro své čtenáře před 3 roky vymyslela :-)) Kurzem jsem sama již hodně dlouho poctivě mail za mailem neprocházela a myslím, že je ten správný čas to udělat. Podívat se na něj z odstupu, případně vychytat ještě nějaké další drobnosti. Už teď jsem totiž v kurzu udělala pár drobných změn.

 

Stala se jedna hodně  kuriózní věcička

E-kniha Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), která je předlohou celé mimoňské cesty a po jejíchž 10 stupních od trápení k radosti mimoňská cesta lidi provází, nikdy nechtěla být levnější než symbolických 323 Kč. A já to přání roky respektovala a stále respektuji.  Tuhle knížku jsem totiž nepsala já. Ona tak nějak vznikala již před 20 lety. A ukazuje se, jak jsou její texty univerzální. Já jim opět jen dodala určitou strukturu a navlékla je na pomyslnou šňůru jako vzácný náhrdelník.

Ale se změnou vstupní stránky do kurzu jsem si uvědomila, že někteří lidé na ní najednou mohou ušetřit cca 70 Kč, ačkoliv jsem přímo na ni žádnou slevu nedala a nikdy nedám. Hmmm. Zvláštní.

 

Shrňme si to

  • Je tu výzva MĚSÍC PRO SEBE. Naložte s ní dle libosti.

  • Já vyrážím na Mimoňskou cestu do Jiného světa, na svůj vlastní měsíční online minikurz a hodlám si ho užít se vším všudy. Kdo se chce přidat, kdykoliv, je vítán. Brána je otevřená.

  • A nejen to! Mám tu spoustu věcí, které zahálí. Např. slogany Kurzu zázraků (jeden mi minulý týden hodně pomohl!). Mám v nich ale ohromný skluz. Chci také zase víc cvičit, meditovat. Kulinářsky si hrát. Je toho tak moc, co si chci tento měsíc dát!

  • Pokud se chcete inspirovat, nebo pokud chcete své zkušenosti sdílet (ať už se vydáte mezi Mimoně také, nebo ne), vše se teď bude odehrávat na FB Žít je umění / Jiný život v Jiném světě. Když jí dáte like, možná vám nic důležitého neuteče. Ale známe Facebook :-)

Vstup na Mimoňskou cestu je skrze obrázek té vskutku mimoňské cesty, který najdete vpravo. Případně přímo ZDE