Jak jsem psala v minulém článku, táhne mě to už léta mimo ten bludný kruh honby za štěstím, které buď za chvíli vyprchá, nebo která je závislá na všech možných až a kdyby.
Vždycky si připomenu onu vizi hororové jámy (nejistoty) a drásavého kyvadla (strachu a touhy) jak od E.A. Poea. Velmi názorná představa. Pořád dokola. Zdánlivě není úniku.
Věčné hledání, věčná snaha, věčné utrpení střídané s věčnými záblesky uklidnění toho věčného strachu a nejistoty.
Jak jsem psala, hledáme tam, kde nic není, a přehlížíme to, co máme přímo před očima.
JAK ALE VEN Z TOHO ABSURDISTÁNU??
Tuhle otázku jsem si jednou před více jak 10 lety položila. A jen jsem zbůhdarma nedumala. :-) Přišla jsem na způsob, jak na to, vymyslela jsem si pro sebe plán, takový hravý experiment, a aniž bych tušila, do čeho lezu, vlezla jsem do toho.
A nikdy nelitovala.
Naopak jsem se k tomu znovu a znovu vracela. :-)
Ta myšlenka Absurdistánu mě provázela už hodně hodně dlouho. Už snad kdysi na střední škole jsem psala povídky o tom, v jak absurdním světě žijeme. Bývaly to doby, kdy jsem myslela, že cesta z toho ven, je sebevraždou. Vždyť je to tady peklo a nic nemá smysl.
Naštěstí jsem si tehdy nemyslela, že se musím zbavit všech tužeb a nechala se nadnášet vlnou touhy vidět filmy, o kterých jsem věděla z časopisů, ale které se ještě do komunistického Československa nedostaly… jojo, nezahazujte touhy jen proto, že vám teď říkám, že je to jen drásavé kyvadlo.
Touha je branou k osvobození. A pak se na její vlně můžete svést. :-)
PĚT KOŘENŮ KE SPOKOJENOSTI
Často vidím různé návody, jak žít šťastně a spokojeně. Nabízejí cestu k tomu být sami sebou, spontánní, nalézt své poslání. Nebo cestu, jak si tvořit svůj svět. Nástroje jak zbohatnout, a vzít tak život do svých rukou. Případně cestu pozitivního myšlení a postavení se do vlastní síly (tento anglicismus jako bývalá překladatelka fakt nerada vidím…).
Nebo vedou k tomu nechat za sebou to, co s nimi neladí – práci, partnera, toxickou rodinu. Nebo na cestu sebelásky, kdy člověk pečuje v první řadě sám o sebe. Či na cestu, která se naopak snaží hledat rovnováhu mezi důrazem na práci, partnerství, koníčky a osobním rozvojem.
Cestu, která se zaměřuje hlavně na zdraví, zdravou stravu a cvičení. Vnitřní disciplínu. Cesty, které se zaměřují na duchovní rozvoj, na meditaci a mindfulness nebo na práci se stíny a traumaty. Na rozvíjení vděčnosti.
Kupodivu nevedou k tomu, jak se otevřít tomu, co se vám nelíbí…
To všechno může být v jistých ohledech fajn!
Ale jak se budete cítit, když zrovna nebudete žít své poslání, a nebudete mít pocit, že si tvoříte svůj svět? Co když zrovna nebudete pozitivně naladění, budete mít dojem, že víc pracujete, než se věnujete sami sobě, začne vám haprovat zdraví navzdory vší té zdravé stravě a pohybu? Co když vám nepůjde meditovat a budete mít dojem, že ne a ne být dost vědomý?? Partner vás opustí, přijdete o práci a ocitnete se bez peněz?
Asi nic moc, že?
Jak by ne. Nezvládli jste ani jeden z 5 kořenů spokojenosti, protože jste se zaměřili na spoustu jiných věcí a ztratili z dohledu to nejdůležitější.
NIKDY NEBUDETE ŠŤASTNÍ…
Continue reading „5 ELEMENTŮ SPOKOJENOSTI, KTEROU VÁM NIC NEVEZME“