Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Nezařazené, THE CHOSEN (1)

NEMUSÍTE BÝT DOKONALÍ (The Chosen S01E08)

Začátek série článků najdete ZDE.

Měla jsem nedávno zajímavou debatu o tom, jestli člověk musí být dokonalý, aby vstoupil do ráje. (Nebo do 5D, jak to kdo vnímá.) Nejsem žádný náboženský představitel, imám, papež, dalajláma apod., tak mé názory berte s rezervou, ale jak to tak vidím –

není možné vstoupit do ráje, když člověk nepřijme svou nedokonalost,

ale dokud ten stín neprosvětlí, tak cokoliv z ráje zahlédne, bude to vždy jen střípek.

Zbytek je zahalený temnotou.

Je to takový paradox. 

Nemusíte být dokonalí, abyste ráj zažili, ale bez toho není možné v něm žít.

 

Co myslíte vy?

A pak je ještě otázka – co je to vlastně dokonalost?? :-)

A na tu vám imám, papež i dalajláma apod. každý odpoví jinak. :-)

 

JAK SE S TAKOVÝMI LIDMI VŮBEC MŮŽE NĚKDO STÝKAT??

Miluju scénu, kdy je u Matouše, bývalého výběrčího daní, slavnostní večeře. (Člověk by si řekl, že si ho Ježíš vybral mezi apoštoly, aby se jeho následovníci taky mohli někdy pořádně najíst. A okusit spoustu pochoutek. Matouš patřil mezi nejbohatší ve městě.)

Za vraty se nejdřív objeví farizejové (včetně Júsufa) a pak i římský voják (Gaius).

Júsuf tam má krásný plamenný proslov o tom, jak je nechutné, že se Ježíš obklopuje hříšníky. A ten Matouš? Nejenže jako výběrčí daní pro Římany ožebračuje Židy, dokonce ani nenosí do chrámu obětiny!! (Ta drzost!) A Máří Magdaléna? Nechce ani pomyslet, co se v té Rudé čtvrti dělo za hříšné nechutnosti! Continue reading „NEMUSÍTE BÝT DOKONALÍ (The Chosen S01E08)“ →

THE CHOSEN (1)

MUSÍŠ SE ROZHODNOUT (The Chosen S01E07)

Začátek série článků najdete ZDE.

Vzpomínám, jak mi bylo kdysi řečeno : „Musíš se rozhodnout.” A je to pravda. Když se dostanete do stádia, kdy víte, jak žít spokojenější život, máte k tomu všechny potřebné nástroje, je nejsložitější se rozhodnout tou cestou vydat. (Možná proto se tao také nazývá cesta. :-) A možná také proto obsahuje muslimská Fátiha, první súra Koránu, přání, aby je Alláh vedl přímou stezkou.)

I my moc dobře víme, že je toho tolik, co nás svádí z cesty, že?

Je toho tolik, co nás rozptyluje. Tolik, čeho se na té cestě musíme vzdát, a příliš mnoho, čemu musíme čelit.

Závislost a strach jsou naši největší nepřátelé.

Nic vnějšího to není, vystačíme si úplně sami. :-)

A je stejně absurdní ukazovat prstem ven, jako dávat k soudu souseda, který si drze vaří oběd, zrovna když držíme ramadánový půst. A tvrdit, že nám narušuje disciplínu, a dělá nám chutě.

 

SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ JE VELKÝM TÉMATEM OBDOBÍ ELEMENTU DŘEVO

Continue reading „MUSÍŠ SE ROZHODNOUT (The Chosen S01E07)“ →

TAO-TE-ŤING

Tao-te-ťing (13) – žít z hloubky

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )

 

JSTE ZÁVISLÍ NA TOM, CO SI O VÁS KDO MYSLÍ?

Když nevíme, kým jsme, jsme velmi náchylní k tomu, nechat s sebou vláčet vnějším světem. Wayne ve svém výkladu 13. kapitoly mluví o Závislé a Nezávislé mysli. Co myslíte, která je pro člověka lepší, když chce žít v klidu a míru?

Z poct jde strach stejně jako z odsuzování. 

Největší neštěstí nám působí to, že máme Já. 

(Takový můj první volný překlad Tao-te-ťingu! Prvních dvou veršů 13. kapitoly)

Četla jsem několik překladů a výkladů a teprve při snaze udělat si v tom všem jasno mi to došlo. Ano, druhý verš vysvětluje ten první! Není to jen nějaký básnický paralelismus (a Krebsová se hodně zamýšlela, jak ten krásný sled znaků v originále přeložit), je to stručné vysvětlení toho, co chtěl Lao-c‘ v této kapitole říct.

Jste si jistí, že víte, kým jste? Jaká je vaše skutečná identita?

  • Je povrchová, protože ji odvozujete od svého okolí a od snah zapadnout?
  • Nebo je hlubší, protože ji odvozujete od toho, co vám dává život, energii a s čím jste neoddělitelně spojení. Víc a hlouběji než se svým okolím?

EGO

Nakonec je pro hodně komentátorů tato kapitola o egu. O tom, co je to já, nebo jak se liší buddhistické pojetí Já (neexistuje) od taoistického pojetí Já (existuje, ale není to to, co si asi myslíte).

Jedno z poselství této kapitoly totiž je:

Naslouchej svému Já a ne okolí a nebudeš trpět.

Lin mluví o tělesném a mentálním Já (což je pro něj způsob, jak chápat znak, který může znamenat tělo i Já. Jinak právě začátek kapitoly dělá překladatelům veliký problém. Přijde mi, že Lin na to vyzrál právě díky tomuto výkladu.

  • Naše Já, to povrchní Já, je totiž vázané právě na tělo. Dává to smysl. Dokud sami sebe díky tělu vnímáme jako něco odděleného od světa kolem a dokud svými smysly (viz minulá kapitola) vnímáme sebe jako subjekt a okolí jako objekty, jsme lapení v představě, že jsme oddělené Já.

Když se začneme pohybovat na hlubší úrovni než subjekt-objekt, ocitáme se v hájemství bytí. A pak už je jen otázka, jak moc necháme rozpadnout své Já a tím pádem i Ty, nebo jestli si ponecháme nějakou vlastní individualitu. O tom víc o něco níže.

  • Naše Já, to povrchní já, je zároveň vázané na mysl. Proto mentální Já. Naše myšlení se často točí kolem toho, co Já – co si já myslím, co si myslí druzí, na co si vzpomínám, co všechno jsem zažil. Jsou to často právě myšlenky, které nás vytrhují ze sféry bytí a prožívání a vtahují nás do sféry myšlení. Do toho nereálného světa našich fantazií, představ, radostných očekávání a úzkostných obav.

 

8 ENERGETICKÝCH TĚL

Continue reading „Tao-te-ťing (13) – žít z hloubky“ →

THE CHOSEN (1)

NEČEKAT, ŽE NĚKDO NĚCO UDĚLÁ (The Chosen S01E06)

Začátek série článků najdete ZDE.

Víte, které zázraky Ježíš udělal? Pokud nepatříte mezi křesťany, možná ani ne. Osobně nevím přesně, kde a kdy jsem se o jeho zázracích dozvěděla já. Do kostela jsem nechodívala a z křesťanské rodiny nepocházím.

Něco znal možná člověk z filmů – vzpomínám, že jsem se jednou přichomýtla k nějakému v kinech. Otrávilo mě ale, že to byla v podstatě křesťanská propaganda.

Něco jsem možná zaslechla během vánočních svátků. Nebo když jsem si říkala, jak může být ten kluk, do kterého jsem se před mnoha lety zamilovala, křesťan a věřit takovému zjevnému výmyslu jako je zmrtvýchvstání?

Tehdy jsem hodně křesťanské učení v knihovně Americké univerzity v Káhiře studovala.

Hodně jsem se určitě pak dozvěděla přímo v Izraeli, když jsme tam chodili po Ježíšových stopách – v Betlémě, v Nazaretu, v Jeruzalémě i jinde.  V kostele kousek od Chrámu Božího hrobu jsem si vzala brožurku, která vyprávěla o všech důležitých místech Ježíšova života.

Cílem brožurky bylo ho na těchto místech potkat.

Což se vlastně tehdy v roce 1996 (tuším) stalo.

Křesťankou jsem se ale nestala, i když Ježíš už pro mě nebyl jen nějaká obskurní legendární postava. :-)

O pár let později jsem začala studovat religionistiku, abych měla možnost proniknout do toho, proč lidé vlastně věří tomu, co často nedává smysl, a jak spolu mohou žít lidé různých náboženství. (Čemuž stále nevěřím. Ani vedle sebe v jedné zemi, pokud to s vírou přehánějí a chtějí ji vnucovat druhým. Ať jsou to muslimové, nebo křesťané.)

 

UZDRAVENÍ MALOMOCMÉHO A CHROMÉHO

Continue reading „NEČEKAT, ŽE NĚKDO NĚCO UDĚLÁ (The Chosen S01E06)“ →

TAO-TE-ŤING

Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota

Je zajímavé, jak se taoistická a křesťanská moudrost někdy prolíná. O to víc si toho všímám teď, když píšu články o taoistickém Tao-te-ťingu a jeho výkladech, a zároveň o seriálu The Chosen o Ježíši a té partě kolem. Duchovní slepota (vidí, a přece jsou slepí) je tématem jak taoismu, tak judaismu a křesťanství. Ostatně i indická mája má hodně podobný význam – zakrývá realitu.

„Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší,” je citát ze Starého zákona (Jer. 5:21) A podobných najdete ve Starém i v Novém zákoně víc. Ježíš třeba na adresu farizeů podotýká: „Slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mt 15:14) Jak je vidět, duchovní slepota člověku brání rozlišit podstatné od méně podstatného.

Duchovně slepí lidé nerozumějí světu, ve kterém žijí, hledají štěstí, kde není, zbytečně se kvůli tomu stresují a stávají se závislými na tom, co jim radost nepřináší. Drogám propadá jen pár jedinců, závislá na něčem je ale většina.

 

PĚT BAREV, TÓNŮ A CHUTÍ ČLOVĚKA OSLEPUJE, OHLUŠUJE A OTUPUJE

12. kapitola je kratičká a celkem jednoduchá. Hovoří o pěti barvách, tónech a chutích, které oslepují, ohlušují a otupují. A také o nadměrné honbě za zážitky a vzácnými drahými věcmi, které rozněcují lidská srdce. (Jak překládá Krebsová.)

Kdo odebíráte e-maily Jiného světa (dostanete se k nim TUDY) víte, že taoistické vidění světa rozděluje vše kolem nás i v nás do pěti skupin. Vše podřazuje tzv. pěti elementům. (Skrze pravidelné e-maily si můžete vyzkoušet, jaké to je jednotlivé elementy týden za týdnem v sobě harmonizovat a žít taoisticky podle přírodních rytmů.)

Takže pokud Tao-te-ťing říká, že pět barev oslepuje, nemyslí tím pět barev.

Myslí tím cokoliv, co člověk vidí.

A nemyslí tím samozřejmě ani to, že fyzicky oslepne, ale že si otupuje vnější smysly a uzavírá vnitřní smysly, které vidí, co oči nevidí.

Jak říká Wayne, když člověk přikládá příliš pozornosti potěšení smyslů, žije ve světě iluzí. Když se honí za slávou a požitky, plýtvá energií a celá jeho existence je postavena na tom, že nikdy nemá dost. 

Mudrc na druhou stranu dává přednost vnitřnímu světu a potěšení, které mu přináší, a ví, že nic víc ke spokojenosti vlastně nepotřebuje. Podobně jako buddhisté či hinduisté je schopen prohlédnout iluzornost a pomíjivost a neuspokojivost vnějších lákadel a nenechá se jimi polapit.

 

HŘÍŠNÁ HMOTA

Vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, jak byli ti křesťané strašní, že všechno tělesné a fyzické (přírodu také) považovali za méněcenné. Ba někdy až hříšné. Člověk se měl starat o svou duši, o to netělesné, a umrtvovat to tělesné. Za rozvoj vědy ale nakonec můžeme děkovat jen tomu, že hmota církev moc nezajímala.

Zároveň jsme ale byli pány tvorstva – a rozvoj vědy pak i to tvorstvo a přírodu zničilo.

Taoismus ale jako by chápal mnohem lépe, že to hmotné není špatné. Zatímco křesťanství rozštěpilo svět na hmotu a ducha, taoismus je sice taky dualistický (jin/jang), ale nevnímá je jako protiklady, ale jako dvě strany jedné mince.

Duální svět jinu a jangu je ten, který realisticky žijeme, ale cesta k tao vede skrze jejich paradoxní sloučení. Ne skrze odmítnutí jedné stránky (třeba hmoty).

 

DUALITA NEDUALITA

Našemu dualistickému uvažování to přijde neuchopitelné (proto také neduální Jiný svět už roky objevuji, učím se v něm žít a sdílím své zkušenosti) a taoisté mi na té cestě hodně pomáhají. :-)

Taoismus je totiž učení velmi praktické. Vede k naladění na rytmy hmotné přírody – učení o pěti elementech se odráží v architektuře (feng shui) i zdravotnictví (čínská medicína). Nemluvě o cvičení čchi kung, které vás do neduálního světa wu-wei (bez úsilí) také zavádí.

Jak ve svém výkladu zdůrazňuje Wayne – tato kapitola vyzývá k tomu všímat si zázraku skrývajícím se za tím, co můžeme vidět, nebo slyšet. 

Je to podobné tomu, o čem byla řeč už v minulé kapitole. Vnímat prázdnotu, tao, za tím, co vidíme kolem sebe. Je to také podobné tomu, o čem píše Bernardo Kastrup z toho věděčtějšího a filozofičtějšího hlediska, když za vším fyzickým (ať jsou to zvířata, nebo stromy a hory) vnímá základ bytí – mysl.

 

CO VŠECHNO NÁM VNĚJŠÍ SVĚT BERE

Continue reading „Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota“ →

Nezařazené, TAO-TE-ŤING

Tao-te-ťing (11) – užitečná nicota

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )

 

KUPODIVU – DŮLEŽITÉ JE TO, CO NENÍ

Máme tendenci zaměřovat pozornost na objekty. Na to, co máme kolem sebe. Na to, co cítíme v sobě. Nebo na všechny ty myšlenky – ty jsou mnohdy ještě zajímavější, než to, co se děje kolem, nebo v nás, že? :-)

Není divu, že je to pro nás také to nejdůležitější.

To viditelné či hmatatelné nám dává potravu, jistotu, v podstatě všechny ty základní potřeby Maslowovy pyramidy. Včetně vztahů a uznání, které přichází od druhých lidí. Koho by napadlo, že to všechno je pro nás sice prospěšné, ale bez toho čehosi neviditelného by to nejenže neexistovalo, ale ani by se to nedalo používat. 

Jak překládá Krebsová:

Hlína se hněte a tvoří se nádoby, leč „nic“ jejich vnitřku tvoří použitelnost nádob.

Nebo Horák:

Hrnek je uhněten z hlíny, ale pít se z něj dá díky dutému jádru.

 

NEPOCHOPENÁ PRÁZDNOTA

Nepochopení je běžné u spousty taoistických pojmů.

Takové wu-wei rozhodně není nicnedělání, jak se někdy překládá, i když to zní tak lákavě. :-) Ostatně už samo slovo tao se vzpírá pochopení. Proto je také o něm celá kniha. Hned v 1. kapitole je ale varování (volně řečeno):  cokoliv teď budu o tao psát berte s rezervou. Není to to ono.

Tao se vzpírá uchopení do slov.

Totéž se nakonec týká taoismu jako takového – jde tu totiž o prožitek, praktické prolnutí do života jednotlivců i vládců,  ne o slova.  Continue reading „Tao-te-ťing (11) – užitečná nicota“ →

Nezařazené

KDYŽ JDE REPUTACE DO KOPRU (The Chosen S01E05)

Začátek série článků najdete ZDE.

Čekáte někdy na zázrak?

Nebo si říkáte, že zázraky se stejně nedějou??

Nebo jste nějaký sami zažili??

Kdo ví, třeba byl zázrak i to, co zažila jedna žena v Brně, kterou smetlo na přechodu auto, a jako zázrakem stála v protilehlém směru sanitka.

 

ZÁZRAKY NEJSPÍŠ NEPŘICHÁZEJÍ JEN TAK

V minulém díle zažil jeden Šimon (sv. Petr), když ho zázrak vytáhl ze spárů Římanů. Nepřišel ale jen tak.

I když byl v zoufalé situaci, Šimon to nevzdal ani poslední večer a noc předtím, než ho měli kvůli dluhům a snaze o podvod zatknout. Šel a možná v nějaký zázrak doufal. Že mu do sítí připluje dost ryb.

Netušil ale, že jich bude tolik, že se téměř do dvou lodí nevejdou.

A kolika lidem ten zázrak zamotá hlavu.

Třeba takovému sv. Matoušovi. (Zatím teprve výběrčímu daní.)

Kdysi dávno jsem slyšela, že křesťanská trojice je i láska, naděje a víra. O té další Trojici jsem nevěděla dlouho nic. Do kostela jsem jako malá nikdy nechodila, rodina křesťanská nebyla a Bibli jsem si půjčila na ZŠ od kamarádky jen proto, že jsem si chtěla přečíst příběh o arše úmluvy, o které byl můj oblíbený film – Dobyvatelé ztracené archy. :-)

Ne všichni lidé jsou optimisté, ale všichni lidé mohou v sobě pěstovat naději.

Ne každý člověk musí mít nutně víru v Boha (ať už jakéhokoliv), ale všichni v sobě mohou pěstovat víru v to, že bude zase dobře. 

Víra nemusí být jen víra v nějaké články víry. Víra může být i ona důvěra, která je jedním ze základních témat týdnů elementu VODA. Bez důvěry/víry, nás totiž pohltí strach.

Nábožensky založení lidé se často dohadují o tom, co je důležitější – víra, nebo skutky? Co je to, co vás spasí? Odpovědi se různí, ale fakt je, že víra umí inspirovat ke skutkům – a ty pak dokonce i k zázraku, kterého se vám dostane.

Šimon šel lovit navzdory tomu, že neměl šanci ulovit dost na to, aby dluh splatil – a proto se mu v sítích nakonec objevil zázrak.

 

POCHYBOVAČNÝ TOMÁŠ

Continue reading „KDYŽ JDE REPUTACE DO KOPRU (The Chosen S01E05)“ →

THE CHOSEN (1)

KDYŽ NEVÍTE, KUDY KAM (The Chosen S01E04)

Začátek série článků najdete ZDE.

Od první epizody seriálu sledujeme Šimona (Petra) a  jeho bratra Ondřeje, jak se snaží vydělat peníze. Třeba tak, že se Šimon zúčastnil boje na pěsti a bráška si na něj vsadil. (No, nakonec prohrál).

Šimon má velký problém, protože je v dluzích a má rodinu. A Římanům dluží tolik, že pokud nějak nesežene peníze, tak přijde o loď (takže rybařením si už nevydělá nic) i o dům.

A to mu tam navíc ve 4. díle nastěhovali nemocnou tchýni.

Umíte si představit, jak nadšený asi byl.

Tak nadšený, že když Ondřej přiběhl, že viděl Ježíšův křest a že konečně přišel Mesiáš, na kterého čekali, prohlásil:

„Pardon me for not exactly jumping out of my sandals, because creepy John (the Baptist) pointed at someone.”

(Promiň, že zrovna neskáču ze sandálů jen proto, že divnej Jan (Křitel) na někoho ukázal prstem.)

Budoucí Mesiáš totiž nebyl ani silnej, ani bohatej a ani doktor.

Jak by ho mohl zachránit?

 

ŠIMON PRÁSKAČ?

Continue reading „KDYŽ NEVÍTE, KUDY KAM (The Chosen S01E04)“ →

THE CHOSEN (1)

DĚTSKÁ LEHKOST BYTÍ (The Chosen S01E03)

Začátek série článků najdete ZDE.

Třetí díl série je výjimečný. Spoustu lidí prý uhranul.

Pokud se nechytili jako fanoušci hned na konci prvního dílu (Máří Magdaléna byla hodně silná scéna), chytili se tady. Já sama vlastně nevím, kdy si tenhle seriál získal mě. Nejspíš na samotném začátku, jinak bych se nedívala dál.

Možná mě zaujalo, že to celé začalo příběhem dívky/ženy. Ježíš se objevil až na samotném konci a mně odpadla starost, že to bude moc pánbíčkářské.

A Máří Magdalena je ostatně má nejoblíbenější postava celého seriálu.

 

DĚTSKÝ DÍL

Byl to úžasný tah. Možná autorům ani nic jiného nezbývalo? Tuším, že nejdříve natočili první 4 díly s tím, že pak se uvidí. Jejich plán byl, že seriál budou financovat diváci. Jak to dopadlo víme. Fenomenální úspěch. Diváci už zaplatili i kus sedmé série…

Žádné studio autorům neurčuje, co mohou a co nemohou.

Divákům autoři naslouchají, ale Dallas (režisér a jeden z autorů) velmi často komentuje nejčastější kritiky a vysvětluje, proč to udělali tak, jak to udělali. A kecat si do toho nenechá. :-)

A možná i proto, že na začátku šetřili, vznikl jeden z nejúžasnějších dílů – ten dětský. Má pouze cca 30 minut a díky němu v roce 2025 vznikl i dětský kreslený seriál The Chosen Adventures.

Znovu se tam objeví zvídavá Abigail.

A znovu je tam tato slavná legrační scéna z 3. dílu seriálu: Continue reading „DĚTSKÁ LEHKOST BYTÍ (The Chosen S01E03)“ →