Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

OHLÉDNUTÍ 2024 III (červenec – září)

Třetí čtvrtletí roku 2024 se neslo hlavně ve znamení příprav projektu elementu DŘEVO o vnitřní svobodě, měsíčního vipassanského meditačního pobytu a koncertu AURORY. V podstatě tedy ve znamení různých nadpozemských zážitků a také různých cest, jak žít spokojeně, i když se zrovna nevznášíte v oblacích. :-)

Bude řeč o tom, proč je společnost v krizi, o pěti ideálech, různých výzvách, sektách i schopnosti rozlišovat duchy a neupadat do extrémů.

 

ČERVENEC

V červenci jsem hlavně hodně intenzivně pracovala na pro projektu elementu DŘEVO. Celý srpen jsem totiž byla offline v Polsku na meditačním pobytu a nemohla jsem pracovat vůbec.

Prvních 14 dní v červenci jsem ještě byla doma v Brně, dalších 14 dní už jsem odjela dělat společnost matce v Nymburce. Po smrti otce je přece jen víc sama, než byla zvyklá (i když sestra bydlí v domě s ní). Odtamtud jsem měla opět odvoz do Polska autem. Rychlovka. Cesta zpět je vždy mnohonásobně delší….

Upravovala se samotná e-kniha elementu DŘEVO, ale hlavně jsem vymýšlela celý projekt, sepisovala prodejní stránku a k tomu se přibalovaly nové stránky, nové PDF doplňkové materiály (jako Pracovní sešit, Návod na journaling, Přehled praxí, které mi v životě už léta pomáhají žít spokojeněji atd. atd.) Projekt byl nabitý vším, co mi z vlastní praxe přišlo užitečné do tohoto desetitýdenního projektu doplnit, aby lidem maximálně fungoval.

 

PROČ JE SPOLEČNOST V KRIZI

Continue reading „OHLÉDNUTÍ 2024 III (červenec – září)“

OHLÉDNUTÍ II (duben – červen)

Shrnutí prvního čtvrtetí roku 2024 najdete zde. Druhé čtvrtletí roku bylo bohaté na zážitky a inspirace. Bohaté bude i toto ohlédnutí. Najdete v něm něco o Jungovi, symbolech a aktivní imaginaci. O příbězích, kterými ovlivňujeme svou mysl i svou vnitřní spokojenost. Také něco o tom, jak přistupovat ke svým emocím. Něco o neduálním prožívání bez extrémů a o propojení Já i Ty. Něco o smíření, o výletech do Londýna a o vipassaně v Polsku. Napadlo by vás, že je dobré se vyprdnout na honbu za štěstím? :-)

DUBEN 2024

Jung kolem mě krouží už nějakou dobu. I on hledá vyrovnanost (nejen vědomí a nevědomí), podobně jako to dělá taoismus. Jungův pohled na nevědomí a všechno, co se v něm skrývá, je právě o vyrovnanosti a celistvosti. Ne o dokonalosti.

Je to již mnoho let, na samotném začátku mé vědomější cesty za vnitřní proměnou (fakt se mi nechce říkat ono zprofanované slovo transformace, i když zní tak vznešeně) a spokojenějším způsobem života, kdy jsem začínala s aktivní prací s obrazy. Nebyla to tak úplně aktivní imaginace podle Junga, ale prostřednictvím básní v próze a symbolických obrazů, které ke mně přicházely, jsem si tehdy začala řešit své problémy.

Na závěr textů totiž vždy přišlo rozuzlení. Ona radost. Moudrost, podle které se máte řídit. Jak symbolické a univerzální to všechno bylo, jsem si uvědomila až o cca 20 let později. Tehdy jsem pochopila, že ty texty mě vedly od trápení k pochopení, úlevě a radosti cestou, kterou se mohu vydat vždy. Znovu a znovu.

 

ZÁHADA JMÉNEM ARTEMIS

V článku Aktivní imaginace a Artemis píšu, že Jung by měl radost ze songu Birth jihokorejské skupiny ARTMS. Ať už je za ním cokoliv, je jednoduché symboliku tohoto do jisté míry i kresleného symbolického songu číst jako cestu této partičky 5 děvčat temnem a trápením k novému zrození. Každý jejich fanoušek (původně byly součástí dvanáctičlenné skupiny LOONA) ví, čím si musely projít.

Ale i ony na konci možná právě díky práci na tomto songu mohly vyplout na hladinu vnitřně bohatší, celistvější, zralejší a moudřejší.

Tento song je v kontextu K-popu (jihokorejskému popu) něco výjimečného.

Ačkoliv K-pop je v podstatě komerční záležitost, která má svá pravidla, tohle je umění. A jeho síla spočívá právě v tom, že skrze symboliku rozehrává spoustu strun v nás. Interpretovat si ho můžeme každý podle sebe. A klást si spoustu otázek.

  • Všichni jako bychom v tomto videu mohli na chvíli nahlédnout do těch chvil, kdy jsme i my naštvaně odněkud odcházeli. Sbalili jsme pomyslné (nebo i skutečné) kufry a šli jsme.

  • Kdy jsme seděli ve voze (potemnělém, protože žádné světlo jsme zrovna nevnímali) a jeli pryč.

  • Všichni můžeme být jako Haseul, která sedí u stolu a čeká, až přijdou ostatní k jídlu. Ale je tam stále sama.

  • I my můžeme hledět do očí světelné bytosti a případně i plakat.

  • Všichni můžeme zemřít a znovu se narodit.


  • Nebo můžeme spadnout z výšin. Ale už v té chvíli být novými bytostmi.

To všechno můžeme skrze video k Birth prožít symbolicky i my.

Nerozehrává ve vás něco už jen samotné čtení toho, co ve videu můžete vidět?

 

ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA

Vždy se dříve nebo později vracím ke své oblíbené zlaté střední cestě. Když tak sleduji, co se děje ve světě osobního a duchovního rozvoje, i ve světě politickém a ve světě lidských vztahů, tak mi nedá nevidět, že problém tohoto světa nejsou nakonec ani muži, ani ženy, ani vlády a nějaká spiknutí, to či ono náboženství atd. atd.  A je ztráta času do téhle propasti padnout. Ono je snadné tím či kterým směrem ukázat. Ideálně, když je to ten druhý. A pokud lidé trpí pocity viny, rádi ukáží i sami na sebe.

Problémem je spíš nezralost lidí. Nevyrovnanost, černobílé uvažování, včetně toho jednostranně racionálního. Se zralými muži, ženami a potažmo i vládami (protože i to jsou jen lidi) by svět vypadal jinak.  Co si myslíte vy?

A tak se už dlouhá léta právě onou cestou dozrávání zabývám. Vyrovnáváním extrémů a nacházením té zlaté střední cesty, načernobílé, vyrovnané. Kde se nikdo nepovyšuje, ani neponižuje. Nic jiného mi už nepřijde užitečné.

Probuzení a vědění jsou bez této stránky k ničemu.

A zatímco spousta lidí vnímá současnou dobu jako probouzející se a považují se za vědoucí, já vidím jen to, jak dalekou cestu ještě jako lidstvo i jednotlivci před sebou máme. Možná jsem málo optimistická a beru lidem tu naději, že konečně bude líp a přijde nějaký zlatý věk. Ale to si lidé mysleli už před 2000 lety. Od té doby je svět jen jiný a o fous k větší skupině lidí přívětivější. Buďme za to vděční.

A tak se po 10 letech projektu STROM ŠTĚSTÍ stále tak říkajíc kalibruju. Dál procházím (a sdílím) témata týdne. Příliš mi daly, abych je hodila teď za hlavu. Shrnuji první kapitoly Tao-te-ťingu, i když to jde pomaleji, než jsem plánovala. Není nad to učit se žít v souladu s tao, neduálními zákonitostmi a přírodními cykly.

Stále jdu tou taoistickou cestou – v rámci anglických kurzů, v rámci čchi kung Orel v hnízdě. Ale i tou buddhistickou. I křesťanskou. A vlastně i islámskou, pokud se bavíme o té neduálně mystické, protože ta je základem spirituality.

Continue reading „OHLÉDNUTÍ II (duben – červen)“

OHLÉDNUTÍ (leden-březen 2024)

 

Ohlížíte se někdy? Za uplynulým dnem? Uplynulým týdnem? Měsícem? Rokem?

Někteří lidé si píší deník – deník vděčnosti, deník toho, co prožili, deník snů atd. Těch možností je spousta (viz článek o 7,2 kg deníků a journalingu).

Já jsem roky dělávala shrnutí týdnů a měsíců a na konci roku mi stačilo jen prolítnout měsíční shrnutí a bylo mi rychle jasno, co mi daný rok přinesl. Jaký symbol mohu uplynulému roku dát. Dar? Hororový Freddy Kruger? Spirit? Hned jako by se mi vybavily detaily toho, jaký daný rok byl!

Často žijeme na autopilota, nevíme, co bylo před měsícem, to hezké zapomínáme a užitečné lekce také.

Co si pamatujete o předešlém roce? O své minulosti?

A ano, není třeba se v minulosti babrat, ale je dobré z ní vědomě vyrůstat. :-)

 

ROK 2024 STAVÍ NA DESETI LETECH ROČNÍCH PROJEKTŮ

Letos shrnutí týdnů a měsíců nepíšu, ale i tak bych si ráda na konci roku ušetřila práci a čas. Třeba vás toto shrnutí inspiruje poohlédnout se za tím vaším rokem a možná v tom mém najdete i nějaké vhledy užitečné pro vás osobně. Kdo ví? :-)

Začátek roku 2024 se tentokrát nesl v duchu hodně důkladného shrnutí hned celého desetiletí!

Fakt doporučuju si něco podobného někdy udělat! Budete se divit, co všechno o sobě a o životě zpětně objevíte. Od prosince i během ledna jsem psala sérii článku o cestě z absurdního světa. Před 10 lety totiž začaly mé roční projekty Absurdistán, Jahodový svět a Strom štěstí. (Stejná témata, jiné názvy a jinak velká spoluúčast mých čtenářů).

Mrknout se můžete zde: Cesta z absurdního světa za uměním milovat život se vším všudy.

(Články série nejsou řazeny chronologicky, ale tématicky. Vypichují nejdůležitější události a zkušenosti. Otázky, které jsem si během let kladla, i odpovědi, které mi Život přinášel.)

Stručnější verze dlouhé série je zde: Když hledáte štěstí, které vám nikdo a nic nevezme.

Když se vy ohlédnete za uplynulými 10 lety, co uvidíte? Jaké bylo pro vás covid období? Co vám dalo a vzalo? (Je dobré podívat se i s odstupem a neneskočit hned na první vlnu toho, jak hrozné to bylo a jak je lepší na to nevzpomínat.)

 

ZAMILOVAT SI ŽIVOT TAKOVÝ, JAKÝ JE

Pro mě bylo třeba díky těmto shrnutím velkým objevem poznání, že sem patřím. Že jsem nedílnou součástí celého vesmíru. Někdy lidi napadá, že jsou jako mimozemšťani a tahle Země a tenhle život pro ně není dost dobrý. Je tady spousta zla a trápení. Já přece patřím jinam, říkají si! I já jsem dlouhá léta vnímala něco podobného.

Zamilovat si život takový, jaký je (bez úniku do zábav), byla pro mě vždycky ohromná výzva!

A tak jsem v tomto článku zavzpomínala na fraktály (protože jsme fraktálovou součástí světa), nebo jsem psala o smrti (jak jsem ji v lednu prožívala se svým otcem). A také o kvantové fyzice a principu neurčitosti.

Pro mě kvantová fyzika neznamená, že si myslí tvoříme vlastní svět, ale že o světě ve skutečnosti nic nevíme a nebudeme vědět. Předkládá přede mě svět jako mysteriózní tajemství a to miluju!

Pokud vám někdo tvrdí, že s jistotou ví, jak se věci na světě mají, nevěřte jim. :-) Jen si to myslí. :-) Přirozeností naší mysli je vytvářet ze změti informací něco, čeho se může chytit. Nehmatatelnost, nejistotu nemáme rádi. 

A tak jsem také psala o výzvách života v nejistotě, kterému se tak moc snažíme vyhnout. A také o výzvách instruktorského kurzu čchi kungu a nástrojích, které jsem za těch 10 let získala a které mi pomáhají výzvy zdolávat.

Ať je to nejistota, nebo smrt.

 

DO TOHOTO ROKU JSEM VSTUPOVALA S MNOHA TÉMATY A VHLEDY

V sérii najdete něco k vipassaně (desetidenních kurzech meditace vipassana), k Tao-te-Ťinguneduálnímu Jinému světu, jeho možnostem a záludnostem. Hlavně co se motivace týká, protože ta klasická (cukru a biče, byť vnitřní) tady už nedává smysl a složitě se hledá jiná.

Také něco k novému vědeckému paradigmatu (viz Bernardo Kastrup), něco k Jungovi, něco k radosti ze života, ať se děje cokoliv, ke schopnosti přijímat a smiřovat se. Ale i k tomu, že přijetí neznamená, že je vše ok, jen že tomu nedovolíte, aby vás to zraňovalo a ovlivňovalo.

Těch témat, které mi deset ročních projektů (Absurdistán a Strom štěstí) dovolilo rozvíjet, byla spousta. A já jsem za to moc vděčná. I za oporu, které se mi dostávalo…

LEDEN 2024

V lednu 2024 (10.1.) zemřel můj otec. Já tehdy napsala článek Milujete pohled do očí smrti a umírání?

Protože jak jinak – milovat život, když je plný radosti, je snadné. Ale milujeme ho opravdu se vším všudy, nebo se něco snažíme potlačit? Nemluvit o tom?

Smrt je pro mnohé tabu. Já musím i díky onomu shrnutí 10 let říct, že kdykoliv došla řeč na smrt, nikdy to nebylo něco strašného. Spíš něco hluboce dojemného, překvapivého, nebo to byla výzva, která mě v nějakém ohledu proměnila.

I umírání (3 týdny) a smrt mého otce byla pro mě silným prožitkem – prožitkem plným andělů (vánoční období) i humoru. Protože v naší rodině se smysl pro humor (i ten černý) předává už ve velmi útlém dětství. Sám otec vyprávěl na smrtelné posteli vtipy. A tu zprávu jsme s matkou očekávaly u silvestrovské zábavy. (Mimochodem na Silvestra mám narozeniny.)

Je to obranný systém? Ano, to jistě ano. Ale je v tom i prožití přirozeného běhu života (který končí smrtí), vděčnosti, že umírání i smrt byla milosrdná. Ostatně na Vánoce přece dávali tu pohádku o tom, jak se smrt na člověka usmívá tak, že se mu nechce do života zpět.

Bylo zvláštní vnímat celý ten proces umírání (vize jeho vlastního otce a dalších věcí, které v životě miloval – Becherovka, sázení atd.).

 

SMYSL PRO HUMOR JE DAR, ALE MŮŽETE HO DÁT I SAMI SOBĚ

(Stačí se na to, co vás trápí, podívat trochu jinak.)

Smysl pro humor je i smysl pro optimistický úhel pohledu na svět. A ten je někomu bližší a někomu ne. Je to úhel pohledu. Způsob, jak naše myšlenky interpretují každodenní události. Smysl pro humor je mnohdy realističtější než bezbřehý optimismus. Protože nevidíte věci jen růžovými brýlemi. Vidíte je tak, jak jsou, ale smíchem to ze sebe setřesete.

Moc se mi kdysi líbilo vysvětlení tarotové karty ĎÁBEL – když se mu vysmějete, ztratí nad vámi moc. Můžete setřást okovy strachu, kterými vás poutá. Vidíte ho, ale už se nebojíte. Nepadáte pod tou vší tíhou, něco vás trošku nadnáší, když byste padali… dolů, do černé jámy…

A tak mě malý klučina mohl vidět s úsměvem, byť s méně energií, i na online lekci po návratu z pohřební služby, kde jsme zařizovaly pohřeb.
A tak mě lidé mohli vidět na instruktorském kurzu čchi kungu Orla v hnízdě hned druhý den a pak celý víkend. Kupodivu jsem to byla já, kdo tam po náročných hodinách čínské medicíny rozproudil energii a trochu tam vnesl humor. 🙂
Pomohlo to i mně a jsem za tu příležitost tam také učit hodně vděčná…

Jsem vděčná i za to, že jsem díky smrti svého otce viděla, že jak žijeme, tak umíráme.

A že na smrt se můžeme připravit už teď a tady.

V kurzech ANGLIČTINA JINAK jsem původně měla jiné plány, ale nakonec jsme se věnovali právě smrti.

 

ÚNOR 2024

V únoru jsem uveřejnila článek Chce to hlavně nadšení. Zazněla v něm důležitá otázka: Pro co se v životě dokážete nadchnout? Položte si ji. Teď hned. Já počkám. :-)

Motivace, jak už byla řeč, je v neduálním Jiném světě, kde se nenecháváte manipulovat svými strachy a na ně navázanými touhami, složitá věc. Ale nějaký plamínek vnitřního nadšení v nás jistě plápolá. Stačí ho objevit a přikládat do něj. Někdy si ho můžete splést se strachem – strach a vzrušení (nadšení) totiž vibrují stejně.

Jde opět jen o úhel pohledu. Zvládnu to? Nezvládnu to?

Na kurzu ANGLIČTINA JINAK jsme s emocemi pracovali, učili jsme se skrze Kiloby Inquiries objevovat, čemu věříme, a co nám brání v tom ono nadšení prožívat. Sama jsem měla za sebou nějakých 30 dní čínštiny na Duolingu.

Začátek roku byl totiž také ve znamení četby Tao-te-ťingu v originále. Znovu jsem se k němu po letech vrátila a rozhodla jsem se shrnout jednotlivé kapitoly. Třeba právě ta třetí mi připomínala, že i výchova dětí se může řídit podle principů taa (ostatně co ne?). Vytvářet správné podmínky a podpořit hodnoty, které přirozeně brání tomu, aby lidé (děti) dělali to, co považujeme za špatné. A jít tou zlatou střední cestou – ani přehnaná skromnost, ani arogance. Ani askeze, ani honba za bohatstvím. Ani hloupost, ani vychytralost.

Je zajímavé, z kolik úhlů pohledu se dá Tao-te-ťing číst. Různé komentáře zdůrazňují různé věci a to mám na něm ráda. Je stručný a hutný.

 

BŘEZEN 2024

Hlavním tématem března byl hlubší ponor do toho, kým jsem. Nešlo tentokrát o tu neduální podstatu podstatovou (ta je jasná a není těžké se na ni napojit a zvládne to mimochodem každý, kdo jen trochu chce). Šlo o tu naši část, se kterou jsme se z té podstaty podstatové vyloupli a přišli na tento svět jako kapka z oceánu moře. A kterou zde můžeme objevovat, rozvíjet a působit jí na své okolí.

Před lety jsem tuto svou část objevovala skrze astrologii. Je mi jedno, jakou má kdo budoucnost, vždy mě spíš zajímalo, jaké archetypy jsou ve mně uložené. Pak můžete říct, že jsou věci, které na sobě nezměníte, stejně jako nezměnít temperament, se kterým jste se narodili.

V březnu jsem byla inspirována se znovu víc ponořit do Human Design, tentokrát hlavně skrze tzv. inkarnační kříž e vědomé a nevědomé Slunce, protože Slunce – to, co v nás má sjednotit všechny ostatní vlivy a dát naší bytosti jednotu – je taková má záhada. V horoskopu mám Velký kříž a Slunce je jeho součástí.

Což znamená, že někdy nevím, co vlastně chci. :-)

Víc o tom všem píšu v článku Víte, co jste zač?

V prvé řadě – nejsme škatulky. Na to jsme příliš neuchopitelní. (Žádné podle buddhistů proto také neexistuje, jsme příliš proměniliví.)

V druhé řadě – jsme jako hluboký, hodně hluboký oceán. Neprobádatelní.

V třetí řadě –  rozhodně nejsme a nikdy nebudeme vědomými bytostmi. Ten oceán nevědomí, který nás ovlivňuje, je příliš hluboký.

Vím, že nic nevím. S probuzeným Buddhou se nesrovnávám a miluju Jungovo kolektivní nevědomí plné archetypů a živoucích sil, které nemáme a nemůžeme mít pod kontrolou. Většinu dynamiky v těch hlubinách ani nedohlédneme.

A to je na to to krásné. To tajemství bytí – Života i nás. Propojeně.

 

POSLÁNÍ? 

Nicméně vědomě se učím žít už nějakou dobu. Má zkušenost je, že sebe i svět můžeme prožívat bohatěji, komplexněji, než jsme si kdy mysleli. A s povznášejícím pocitem, kterému nestojí nic v cestě. Právě naopak. Překážky nás nutí ta křídla roztáhnout a přeletět je… pěkně se nad ně povznést a vidět je z nadhledu. :-)

Často se mluví o poslání.

Spousta lidí ho hledá. Já nějak ne. :-)

Nevnímám potřebu napasovat sama sebe na nějaké poslání a nejsem si ani jistá, zda jsme se s nějakým posláním přišli. Dostala má Duše nějaký úkol? Vybrala si má Duše nějaký úkol? A mám vůbec nějakou Duši?

Ano, mám prožitek otevření minulého života. Ale možná se jen symbolicky vyplavilo něco z nevědomí, třeba z toho kolektivního. Něco, co mě ovlivňovalo. A pomohlo mi pochopit, proč mě zrovna trápí to, co mě trápí.

Přišla jsem na tento svět proto, abych daný traumatický prožitek nějak pročistila?? Kdo ví? Možná ano.

Vím, že nic nevím. :-)

 

ŽIJETE V DUALISTICKÉM SVĚTĚ PŘÍČIN A NÁSLEDKŮ?

Zdá se to být logické. Ale do objevení kvantové fyziky se spousta věcí zdála být logická, i když nejsou vždy platná. Já v zásadě nežiju ve světě příčin a následků. :-) V tom smyslu, že pro mě už není důležité hledat chyby a nějaká PROČ.

Jen vím, že je dobré žít v rovnováze a harmonii, protože to, co v rovnováze není, se do ní přirozeně dříve nebo později navrátí. Přes další a další zkušenosti. Pokud to chcete vnímat jako úkol a poslání, ok. :-)

Já si jen už pár let ze zvyku kladu otázku:

„KDO nějaké to poslání vůbec má? Kdo jsem?“

A ty otázky už ovlivňují mé vnímání.

Ale zároveň také vím, že jsme se narodili nějak vybavení. S dary, které můžeme objevovat, využívat. Možnostmi, které můžeme rozvíjet. A překážkami, na které můžeme narazit, a využívat je pro prohloubení vědomí toho, kým jsme. (Nehraju hru na vylepšování sebe sama… možná už tušíte proč).

Pro mě je zásadní prohlubovat, rozpínat, neomezovat se, prostě necpat se do škatulek. :-) Ani do těch lepší/horší, vědomější/méně vědomý. Nebe, peklo, 3D, 5 D.

Jedničkářka jsem už byla a věřte, to vás šťastnými neudělá. :-)

Žít v rovnováze a otevřeně tomu, co je, bylo i bude, to ano.

 

ARCHETYPY = OTISKY V NÁS A INKARNAČNÍ KŘÍŽ HUMAN DESIGNU

Mluvila jsem o astrologii a její symbolice. O tarotu a jeho symbolice (která si z astrologie také něco bere). Ničemu z toho se už moc nevěnuji, protože je pro mě nyní důležitější žít v oné rovnováze, bděle a uvolněně (čchi kung, tao), než o sobě vědět víc a vícZ hlavy víc do tan tien, jak se říká. :-)

  • A tak mě překvapilo, když mě lednová smrt mého otce znovu naladila na touhu jít opět za symbolikou (obrazy nevědomí, které se vám mohou zjevovat před smrtí… nebo ty, co se vám občas zjevují na týdenních pobytech ve tmě).
  • Ale asi není divu, protože už na konci roku mě kromě Tao-te-ťingu znovu zavolal i Jung a jeho archetypy.

 

Mé vědomé Slunce je archetypem VITALITA/RADOSTNÝ

(České názvy všech 64 bran najdete ZDE).

Díky Human Design jsem si uvědomila, že právě tahle stránka je v mém zrození prý ta nejdůležitější a právě tu mám rozvíjet a šířit. A tak každé ráno, kromě shin jin jyutsu dělám i vnitřní úsměv. :-)

Není totiž pro mě problém být v dobré náladě kolem lidí, pro svou přemýšlivou povahu (o tom víc níže) na tohle naladění zapomínám, když jsem sama. Jinak ještě líp chápu, proč tak ráda cvičím/tancuju téměř každý den na K-pop choreografie. Ony jsou tak vtipné!!

A vždycky mě rozzáří. :-)

 

INTROVERTNÍ MENTOR

Tak nazývá můj profil (6/2) Jamie Palmer. Kdo by to byl před 30 lety řekl, že tenhle profil na mě tak sedne?? Ale ostatně sám říká, že prvních cca 50 let je o sbírání zkušeností. :-) A že mě moc neláká působit navenek, že jsem spíš ten typ, který nechává lidi přijít za mnou.

A ne, zjevně to tedy není proto, že bych se „bála vstoupit do své síly”,  jak se dnes pod vlivem angličtiny tak děsivě říká, a ukázat se pěkně navenek. :-)

Asi největší projekt v mé hlavě je převést postupně STROM ŠTĚSTÍ hlavně do samostatné práce. Počítá s těmi, kteří chtějí žít opravdu vědomě, hrát si se Životem, objevovat nové a nové stránky sebe sama a světa kolem sebe, a čerpat z toho vnitřní klid, radost, lásku, svobodu, důvěru.

Zatím je přístupná takto podrobná verze elementu DŘEVO.  

Ale ani tu teď nějak aktivně nepropaguju.

Můj inkarnační kříž má onen kozoroží nádech. Takto svého náročného Kozoroha vnímám i prožívám – jako toho, který si nárokuje určitý řád, spravedlnost.

Takhle by to mělo být.“

PROPOJENÍ S KOSMICKÝMI RYTMY – TAO, ČCHI KUNG.

V kříži se také propojuje má potřeba ztišení, meditace, nacházení hlubších vrstev mysli (až její nejhlubší podstaty) s onou radostí ze života, která mi nepřišla jen tak. Smysl pro humor? Ano. Jak říká tarotová karta Ďábel – je to humor, který umí uvolnit ďábelské řetězy. Ale radost ze života? Mé dvacetileté i třicetileté já by se vám vysmálo.

Můj inkarnační kříž mi říká:

  • Čím hlouběji dovnitř, tím větší radost.
  • Čím lépe zacházím se svou čchi, tím hlouběji mohu léčit sebe sama, tím větší radost.

 

HD mi o mých planetách kromě od toho, jak jsem je četla skrze astrologii, řekl pár zajímavých detailů:

  • mám dar to, co mnou otřese, proměnit v silný impulz k rozvoji (jo, není divu, že vnikla ona e-kniha Žít je umění milovat a k ní pak i ebook TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR, který je praktickou ukázkou, jak se dá oně 10 stupňů cesty od trápení k radosti z e-knihy naplnit v životě)

  • mám silnou touhu transfomovat – sebe, druhé, systém, svět (jo, není divu, že učím čchi kung a že jsem teď začala šířit neduální učení i skrze výuku angličtiny v projektu ANGLIČTINA JINAK)

  • láká mě sladit svůj život s rytmy přírody a zákony vesmíru (jo, není divu, že mě tak zajímá taoismus a 5 elementů)

  • tvrdohlavě si stojím za tím, co vnímám jako rovnovážné (jo, není divu, že jsem některé vztahy trpělivě budovala, aby měly zdravé kořeny a zdravé větve)

  • jsem zvídavá a miluju nahlížet do srdcí druhých (jo, není divu, že mě zvědavost kdysi zachránila před sebevraždou, nebo že je mi motivací jít hlouběji, nebo že jsem kdysi pracovala na projektu CENTROPA, kde jsme sbírali příběhy přeživších Židů, nebo že mě tolik bavilo být důvěrnicí v projektu Jak se s tím mám smířit?)

  • že mám problém pustit otěže (jo, není divu, že ve své tvrdohlavosti někdy narážím a učím se větší trpělivosti a jemnosti a ochotě důvěřovat Životu; opravdu milovat Život s tím vším, co přináší – inspirovaná e-kniha mi už kdysi přinesla návod, od té doby jde jen o to ho vnést do života)

  • že mám velké sny a ideály a že je to v pořádku :-)

 

STROM ŠTĚSTÍ

V březnu jsem se kromě Human Designu a archetypů v nás věnovala v rámci hlubšího poznávání sebe sama i tématům svého ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Koneckonců Human Design se mi nečekaně znovu objevil v životě v týdnu věnovanému KRÁSE NEOČEKÁVANÉHO.

A tak jsme i několik lekcí ANGLIČTINY JINAK  věnovali přijetí – procházeli jsme videa a texty Jeffa Fostera, jednoho ze západních neduálních učitelů, nebo vzpomínali na Ruperta Spiru z minulého roku.

Jak jste na tom s otevíráním a přijímáním toho, co je?

Jin a jang jsou dvě strany jedné mince. I my máme dvě stránky – tu světlou i temnou. Není snadné nahlédnou do všech těch okamžiků, kdy jsme trpěli, byli osamocení, zranění, odmítnutí a hledali z toho všecho cestu ven. Je náročné zažít to poprvé. Je náročné zažít to posté.

Ale ta někde se skrývají zárodky našeho vzácného.

Když to temné vytáhnete na světlo vědomí.


Pokračování dalších měsíců ZDE

SPLNĚNÉ SNY, MACBETH A PODSTATA BYTÍ

„Prchavý stín je život, špatný herec, co chvilku křičí na jevišti světa a potom zmlkne navždy. Pustý žvást idiota je to, jen hluk a vřava, a neznamená nic. ” (Macbeth, Shakespeare/Hilský)

Dceři se splnil velký sen – vidět na vlastní oči svého idola Davida Tennanta. Možná ho neznáte. Já ho taky neznala, ale děti nám někdy ukazují nové obzory. Třeba korejský pop, japonské anime a tohoto skotského herce. :-)

 

Já třeba netušila, že Doktor Who (ve kterém Tennant před mnoha lety hrál, a nedávno znovu) je tak zábavný a podobně letitý seriál jako můj oblíbený Star Trek. (Ne nadarmo oběma seriálům dělá na youtube rozbory stejná parta a ne nadarmo jsou oba tak kultovní, včetně herců.)

Každopádně Tennant je slavná hvězda a vidět ho na vlastní oči je pro fanoušky velká věc.

Mně se zase splnil sen, který by mě ani nenapadlo mít – jako angličtinářka, kterou na překladatelství učil Josek, jeden z hlavních českých překladatelů Shakespearovských her, jsem viděla Shakespeara v originále v Londýně. :-)

Macbethovi se taky splnil sen. Stát se králem. Jenže… 

Někdy, podobně jako teď my v divadle, nevidíte jeviště svého života úplně jasně.

 

CO VŠECHNO NÁM VADÍ VE VÝHLEDU

Když se mi před pár měsíci podařilo sehnat lístky na tohle speciální představení, kde herci na jevišti šeptají, a vy je i tak slyšíte, říkala jsem si, co je to za divadlo, ve kterém je uprostřed hlediště sloup? O anglických divadlech a o tom, jak se do divadla v Londýně ve West Endu, v té Mekce divadel, někdy chodí oblečení, jsem moc nevěděla.

Koho napadne postavit divadlo tak, že máte dole ve výhledu sloup??

Jen aby ti, co sedí v tzv. Royal Circle, byli jevišti blíž??

Nakonec se ale ukázalo, že ať je to jakkoliv divné, viděla jsem všechno (někdy stačilo jen mírně pohnout hlavou a nakouknout za sloup). A že to celé je vlastně nádhernou metaforou toho, co všechno nám může být skryté, když se spoléháme jen na to, co vidíme na první pohled.

I tomu Macbethovi mělo být hned na začátku jasné, že ty 3 čarodějnice, které se zjevily spíš jako to zjevení v mlhách než jako živé bytosti z masa a kostí, mu nabízejí jen povrchní pohled na jeho budoucnost: 

„All hail Macbeth, that shalt be King hereafter.”

(Buď zdráv, Macbethe, brzo budeš král!)

Už neřekly, že na konci zjistí, že život je jen žvást idiota, hluk a vřava, co vlastně neznamená nic. Dlouho králem nepobyl, protože se nechal zlákat svou touhou a království si ukradl vraždou.

 

VÍKENDOVÉ WU-WEI

Continue reading „SPLNĚNÉ SNY, MACBETH A PODSTATA BYTÍ“

JE TO TRAPNÝ? ANEB AURORA.

Tématem uplynulého týdne elementu KOV bylo „Nic nepotřebuji a ničeho se nebojím.“ Spousta lidí, obzvlášť mladých, řeší, co je a co není trapný. Co si mohou troufnout říct a udělat, aniž by se ztrapnili. Aby byli přijatí druhými. Existuje jedna osůbka jménem Aurora, která to už zjevně neřeší a která v tom může pomoct i dalším nejistým mladým lidem. A nejen těm mladým.

Starší generaci (i já už mezi ně zjevně patřím, protože jsem vyrůstala za dob komunismu) se při slově Aurora vybaví jedna loď. Ta, která svou střelbou zahájila Velkou říjnovou revoluci. (Ano, tu, která byla v listopadu.)

Někomu se možná vybaví polární záře (aurora).

A někomu norská zpěvačka Aurora Aksnes.

 

HLAS ZVOUCÍ OBJEVIT SEBE SAMA

Prvně jsem na ni narazila v jednom hodně známém filmu. (Tedy hlavně mezi dětmi a jejich rodiči. Tehdy to bylo velké haló a všichni nakupovali oblečky, školní tašky, trička, šaty atd. atd. s motivy tohoto filmu.)

Nebyla v něm vidět, ale byla v něm slyšet. Jako onen hlas volající Elsu na cestu, na kterou se moc vydat nechtěla. Na cestu za hlubším poznáním sebe sama.

Ten hlas mě zaujal. Pátrala jsem, kdo to je. A objevila videa z koncertů téhle norské zpěvačky a nadšené ohlasy fanoušků. Už tehdy jich měla hodně, ale řekla bych, že díky Frozen jí objevilo mnohem víc lidí. Podobně jako já.

 

MLADIČKÁ, SVÁ, MILUJÍCÍ PŘÍRODU

Pak jsem narazila na krásný koncert (v rámci celého dokumentu o tajném koncertu, který pro ní připravili) v lese. Včetně jednoho mého oblíbeného songu Seed. („Just like the seed, I do not know where to go. Through dirt and shadow I grow, I am reaching light through the struggle.”)

Jen si ji poslechněte. Krásný hlas. Krásná poselství, která má potřebu sdílet. (Sama si písně píše.)

Člověk by řekl, že Aurora působí velmi nenormálně. :-) Jako by vůbec neřešila, co si o ní kdo myslí. Když zpívá, je ponořená sama v sobě a její tělo tančí a hýbe se, po jevišti pobíhá bosa. Říká věci, které by jiní lidé nevypustili z úst, velmi spontánně. A chvilku na to mluví vážně o Zemi a o tom, jak ji ničíme, o Palestině, o lásce, o tom, jak si všichni zaslouží být milováni. Dodává svým fanouškům sebevědomí.

A rozdává něco, co fakt neumím popsat.

 

NADPOZEMSKÉ COSI

Na videích a na albech mě oslovuje její hlas a její texty. Sdílím s ní zkušenost toho, že člověk má dojem, že se narodil do světa, kterému nerozumí. Necítí se zde doma. Ten svět je plný zla, násilí, utrpení. Ona se snad na obranu ponořila do písní a přírody a snahy chránit právě to. Já jsem s tím také dlouho bojovala.

Postupně jsem objevovala, že jsem onou fraktální součástí celého Universa. Zažívala jsem, že mám podporu, když ji potřebuju. A ano, že na světě je spousta utrpení a zla, ale že ani já nejsem bez chyby.

Jen to, co jiní dělají ve velkém a škodí ve velkém, já dělám v malém a škodím primárně sama sobě…

Člověk si uvědomí, že sem patří víc, než by si byl chtěl připustit.

Každý máme svůj Stín, jak o něm mluví Jung

Její koncert byl ale něco úplně jiného. Fakt nadpozemského. Nyní chápu, proč tolik fanoušků je z jejích koncertů nadšených.

Ano, na mém žebříčku koncertů, jak jsem cestou domů prohlásila, je na prvním místě IU. Její hlas, její osobnost, její písně, její kontakt s fanoušky, způsob, jakým vlastně všichni jihokorejští zpěváci/skupiny fanoušky zapojují do svých koncertů.  Dlouhá léta její kariéry, její bohatost, její schopnost ustát to vše a dál růst.

 

ZMĚNĚNÉ VĚDOMÍ

Aurora je taková její mladší sestřička ve světovém hudebním businessu a člověk jí fandí, aby dál rostla. Aby jednou vznikl koncert, který jsem cítila, že by si zasloužila. Který by lidi uvedl do jiných sfér – bez psychedelických a jiných pomůcek. :-)

Protože po dlouhých meditacích mi psychedelika stále připadají buď jako náhražka, nebo jako brána někam, kde se pohybovat nepotřebujeme. (Tedy pokud v této sféře neleží rychlá a silná podpora v našich depresích, problémech apod.)

Není to vyšší vědomí, ke kterému máme prý směřovat. Je to jen jiné vědomí, které není a nemá být člověku vlastní.

Na jejím koncertu jsem ale měla dojem, že díky ní můžeme dosáhnout jiného typu vědomí.

Toho, které nám nemění to, jak věci vidíme a slyšíme, ale toho, které nás zavádí do sfér vnitřního klidu, lásky, důvěry, jistoty, naprosté svobody. Teď a tady. Přesně tam, kde tedy minimálně já skrze projekty 5 elementů mířím. Vnitřní rovnováhy.

 

OBKLOPIT, ZACHYTIT A POVZNÉST

Seděli jsme od ní poměrně daleko (navíc mám brýle v opravě, takže jsem na ni moc neviděla a to ani skrz mobil, který také odmítal pořádně zaostřovat. :-)) Žádná projekce zaměřená pouze na ni na pódiu v Hale Fortuna nebyla.

A přece jako by zaplnila sama sebou celý prostor.

Ale něco jako by tomu stále chybělo.

Neměla být jen tam někde daleko, měla být přímo uprostřed nás. Nad námi, mezi námi, před námi i za námi. Její hlas naplňoval celý prostor, ale byl sám. A já měla najednou dojem, že stejně jako je pro ni tak důležitá hmota Země, je opravdu důležitá i její hmotná bytost. Byť třeba v podobě nějaké projekce. Protože ty projekce za ní (viz třeba video z When the Dark Dresses Lightly) byly stylizované a byly úchvatné.

Jak se říká – jsme tělo, energie a mysl. Vzít jen něco a zapomenout na jiné je jako udusit část sebe sama.

Ať v životě, nebo na koncertě.

Kupodivu, ačkoliv její bytost se zdá být nadpozemská a její hlas pohne celou halu, až ta hmotná technologie pokročí natolik, že to vystoupení nebude jen tam někde daleko na pódiu, ale všude zároveň, stane se něco, co by člověk od obyčejného koncertu nečekal.

Něco takového by si Aurora jistě zasloužila…


Nové články se k vám dostanou i v nedělních e-mailech, stačí se o ně přihlásit:

VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA


 

GOENKOVA VIPASSANA – NEBEZPEČNÁ SEKTA??

Kurzy Goenkovy vipassany v každém případě nejsou žádný relax. Místo, kam se přijedete nechat opečovávat, dělat různé rituály, povídat si. Kurz je náročný z mnoha důvodů. Ale je to sekta? Někteří se toho obávají a i já jsem velmi obezřetná. A přece tam pravidelně jezdím. 

Když na kurz přijdete (kamkoliv ve světě, všude to funguje stejně), zavazujete se vydržet celých 10 dní. Ptají se vás několikrát. Jste ochotní se podřídit pravidlům? Opravdu za všech těch podmínek, o kterých víte dopředu, zůstanete až do konce?? Vezmou si váš mobil, klíče od vašeho auta a kdesi to zamknou. 

Jak to na vás působí??

 

UČITEL SEDÍ NA VYVÝŠENÉM MÍSTĚ

Continue reading „GOENKOVA VIPASSANA – NEBEZPEČNÁ SEKTA??“

VIPASSANA – TOHLE JSEM NECHTĚLA

Bránila jsem se hodně, ale bylo mi to platné jen trochu. Vipassana holt asi počítá i s tím, že jsou chvíle, kdy bránit se fakt jen znásobuje utrpení. :-)

Koneckonců přesně to se na desetidenních kurzech meditace vipassana podle Goenky učíme – že příčinou utrpení není to, co se děje tam venku, ale naše reakce na to.  (A hlavně jak přestat i na té nevědomé automatické úrovni reagovat způsobem, který nám škodí.)

Existují dva hlavní způsoby:

  • Odmítání, odpor, vzdor. Snaha uniknout. V případě toho, co se nám nelíbí, co nechceme. (Ne, nejde o to, že byste měli měli trpět a nedělat nic proto, abyste změnili to, co vás trápí. Jde spíš o to, abyste si svým vzdorem nepřidělávali utrpení navíc. Abyste jen nereagovali (obvykle se strachem, hněvem, nepochopením apod.), ale jednali s klidnou, čistou a jasnou myslí. Jen tak se dá stejně něco nějak rozumně měnit. :-))

  • Nebo lpění na tom, co se nám líbí. Neochota vzdávat se toho, co nám dělá dobře. (A ne, opět nejde o to, že si to pořádně neužijete, nebo že byste se měli vyhýbat tomu, co vám dělá dobře. Jde jen o to zůstávat svobodní. Přestat být závislí na štěstí zvenku. Neukazovat prstem tam ven jako na HLAVNÍ PŘÍČINU vašeho trápení.)

 

KDYŽ JSEM BYLA SERVERKA NA DESETIDENNÍM KURZU MEDITACE VIPASSANA

V minulém článku MĚSÍC MEDITACE VIPASSANA V POLSKÉ DHAMMA PALLAVA jsem psala o tom, jaké to bylo být popáté studentem na takovém kurzu. (Ono se to vždy mění podle toho, s čím tam přijíždíte.) A avízovala jsem, že jsem tentokrát zůstala v polské Dhamma Pallavě ještě i na další kurz. (Centrum je vybudované pouze za účelem meditace a koná se tam mnoho kurzů ročně. Letos v létě třeba i třicetidenní.)

Jediná možnost, jak zůstat v centru déle, je pomáhat s organizací kurzů.

(Jinak je počet kurzů omezen na 2 ročně s tříměsíčním odstupem. Tak nějak. :-)) Vipassana kurzy totiž probíhají na bázi dobrovolných příspěvků a organizaci zajišťují takzvaní serveři. (Z angličtiny, česky vlastně nevím, jak se jim tady říká. :-)) Dobrovolníci.

V Dhamma Pallava mají na starosti všechno možné – vaření, úklid, přípravu jídelny, péči o zahradu, základní údržbu areálu, gong oznamující meditaci nebo jídlo aj. V Dhamma Pallava jsou i dlouhodobí serveři, kteří v centru žijí i několik měsíců a zajišťují chod celého centra, registraci účastníků apod.

Za svou práci nedostávají zaplaceno nic podobně jako učitelé kurzů. Všichni nabízejí své služby a podporu studentům zdarma.

Nevím, jak v případě učitelů, ale v případě serverů, obzvlášť pokud se nenaplní celá kapacita 12 lidí (6 žen a 6 mužů), tak je to hodně náročná práce. 

 

TO FAKT NE, CHUDÁCI STUDENTI

Continue reading „VIPASSANA – TOHLE JSEM NECHTĚLA“

MĚSÍC MEDITACE VIPASSANA V POLSKÉ DHAMMA PALLAVA

Uf, uf, uf. Letos to byla síla! Ale to se u kurzů meditace vipassana dá asi očekávat. :-) Koneckonců nás učí budovat vnitřní sílu a klid mysli. Jak jinak než skrz to, co představuje pro oboje velkou výzvu?

V červnovém článku Vipassana popáté najdete spoustu informací. O tom, s čím letos na vipassanský pobyt do Polska odjíždím, co mi pobyty dávají nebo co tam tak celé dny dělám.

Také odkaz na články z minulých let i odkaz na stránky, kde se můžete na základní desetidenní kurz meditace vipassana přihlásit taky.

Pokud umíte anglicky, můžete jet kamkoliv po světě a kdykoliv. Pokud chcete kurz podle Goenky, na který jezdím léta já, v češtině, máte většinou možnost 2x ročně.

Nejbližší je 20.-31.12. v Dhamma Pallava v Polsku. Cena je dobrovolná (doporučuju darovat minimálně tolik, kolik jsou náklady na dalšího studenta) a v Polsku jsou nadstandardní podmínky v podobě single pokojů s příslušenstvím a plně vybaveným centrem postaveným pouze pro vipassanské meditační kurzy.

 

PŘÍPRAVA NA DVACETIDENNÍ KURZ

Od mého prvního kurzu ještě v Beskydech (Čeladná) v roce 2017, je mým cílem jednou zažít dvacetidenní kurz meditace vipassana. Jak jsem psala v článku Vipassana popáté10 dní je brána do světa bdělosti, blaženosti a klidu. Nesrovnatelné s ničím, co může člověk jinde prožít. Právě proto, že je to tak náročné.

Protože je snadné být šťastný, když nám Život hraje do karet, je náročnější být klidný a šťastný, když vám hází klacky pod nohy.

(Třeba když se rozbije cold room, kde se uchovávají potraviny pro probíhající kurz a venku jsou téměř třicítky…). Ostatně celý projekt STROMU ŠTĚSTÍ je o tom nepodmíněném štěstí a jiné mě už nezajímá.

Ano, můžete si vizualizovat, kvantovat, programovat si, že vše bude Ok podle vašich představ, ale vždycky je dobré si přiznat, jestli vizualizujete proto, že vnímáte, že tak je to správné, nebo proto, že se snažíte všemi možnými způsoby vyhnout utrpení.

Není to jen únik? Třeba spirituální bypass? Snaha nevidět, neslyšet?

Jste si jistí?

I já čerpám a i během kurzu jsem čerpala sílu z optimismu a víry v to dobré, ale ne proto, že bych se chtěla vyhnout tomu špatnému. (Tedy doufám. :-))

Desetidenní kurz nabízí možnost tu schopnost nepodmíněného štěstí (vnitřní svobody, radosti, klidu, důvěry, bdělé odevzdanosti – dle pěti elementů / semínek STROMU ŠTĚSTÍ) trénovat. Dvacetidenní kurz umožňuje jít dál a hlouběji. Proto mě tak láká.

Podmínkou ale je absolvovat minimálně 5 desetidenních kurzů (tento byl můj pátý!), 1 kurz satipatthány, 1 kurz sloužit (to jsem také letos zvládla!) a mít 2 roky pravidelné denní meditační praxe (2 hodiny denně!).

Příští rok plánuji satipatthánu (totéž jako desetidenní, jen jiná večerní videa, zaměřená na text Buddhových rozprav vysvětlující podrobněji techniku vipassanské meditace). A další rok se uvidí.

Zvládnu hodinové meditace denně???????? Dosud mé nadšení po pár týdnech vždy vyšumělo…

 

JAKÉ TO LETOS TEDY BYLO??

Náročné. Náročnější než jindy, právě proto, že jsem zůstávala přes dva kurzy. Continue reading „MĚSÍC MEDITACE VIPASSANA V POLSKÉ DHAMMA PALLAVA“

5 ELEMENTŮ SPOKOJENOSTI, KTEROU VÁM NIC NEVEZME

Jak jsem psala v minulém článku, táhne mě to už léta mimo ten bludný kruh honby za štěstím, které buď za chvíli vyprchá, nebo která je závislá na všech možných a kdyby.

Vždycky si připomenu onu vizi hororové jámy (nejistoty) a drásavého kyvadla (strachu a touhy) jak od E.A. Poea. Velmi názorná představa. Pořád dokola. Zdánlivě není úniku.

Věčné hledání, věčná snaha, věčné utrpení střídané s věčnými záblesky uklidnění toho věčného strachu a nejistoty. 

Jak jsem psala, hledáme tam, kde nic není, a přehlížíme to, co máme přímo před očima.

 

JAK ALE VEN Z TOHO ABSURDISTÁNU??

Tuhle otázku jsem si jednou před více jak 10 lety položila. A jen jsem zbůhdarma nedumala. :-) Přišla jsem na způsob, jak na to, vymyslela jsem si pro sebe plán, takový hravý experiment, a aniž bych tušila, do čeho lezu, vlezla jsem do toho. 

A nikdy nelitovala.

Naopak jsem se k tomu znovu a znovu vracela. :-)

Ta myšlenka Absurdistánu mě provázela už hodně hodně dlouho. Už snad kdysi na střední škole jsem psala povídky o tom, v jak absurdním světě žijeme. Bývaly to doby, kdy jsem myslela, že cesta z toho ven, je sebevraždou. Vždyť je to tady peklo a nic nemá smysl.

Naštěstí jsem si tehdy nemyslela, že se musím zbavit všech tužeb a nechala se nadnášet vlnou touhy vidět filmy, o kterých jsem věděla z časopisů, ale které se ještě do komunistického Československa nedostaly… jojo, nezahazujte touhy jen proto, že vám teď říkám, že je to jen drásavé kyvadlo.

Touha je branou k osvobození. A pak se na její vlně můžete svést. :-)

 

PĚT KOŘENŮ KE SPOKOJENOSTI

Často vidím různé návody, jak žít šťastně a spokojeně. Nabízejí cestu k tomu být sami sebou, spontánní, nalézt své poslání. Nebo cestu, jak si tvořit svůj svět. Nástroje jak zbohatnout, a vzít tak život do svých rukou. Případně cestu pozitivního myšlení a postavení se do vlastní síly (tento anglicismus jako bývalá překladatelka fakt nerada vidím…).

Nebo vedou k tomu nechat za sebou to, co s nimi neladí – práci, partnera, toxickou rodinu. Nebo na cestu sebelásky, kdy člověk pečuje v první řadě sám o sebe. Či na cestu, která se naopak snaží hledat rovnováhu mezi důrazem na práci, partnerství, koníčky a osobním rozvojem.

Cestu, která se zaměřuje hlavně na zdraví, zdravou stravu a cvičení. Vnitřní disciplínu. Cesty, které se zaměřují na duchovní rozvoj, na meditaci a mindfulness nebo na práci se stíny a traumaty. Na rozvíjení vděčnosti.

Kupodivu nevedou k tomu, jak se otevřít tomu, co se vám nelíbí…

To všechno může být v jistých ohledech fajn!

Ale jak se budete cítit, když zrovna nebudete žít své poslání, a nebudete mít pocit, že si tvoříte svůj svět? Co když zrovna nebudete pozitivně naladění, budete mít dojem, že víc pracujete, než se věnujete sami sobě, začne vám haprovat zdraví navzdory vší té zdravé stravě a pohybu? Co když vám nepůjde meditovat a budete mít dojem, že ne a ne být dost vědomý?? Partner vás opustí, přijdete o práci a ocitnete se bez peněz?

Asi nic moc, že?

Jak by ne. Nezvládli jste ani jeden z 5 kořenů spokojenosti, protože jste se zaměřili na spoustu jiných věcí a ztratili z dohledu to nejdůležitější. 

 

NIKDY NEBUDETE ŠŤASTNÍ…

Continue reading „5 ELEMENTŮ SPOKOJENOSTI, KTEROU VÁM NIC NEVEZME“

PO ČEM DUŠE VOLÁ…

Vlastně nevím, jestli to volá nějaká duše. :-)

(Pokud chcete být stejně překvapení jako kdysi já na jednom religionistickém semináři, že duše není nic víc než naše zápaďácké pojetí něčeho, čemu nikdo moc nerozumí, mrkněte na jeho úžasný knižní výstup sem.)

Každopádně každý známe to něco v nás, co se někdy ozývá, rozšiřuje naše obzory a směřuje nás. O tomhle volání budu mluvit.

Osobně to nevnímám jako něco, co se proměňuje, postupně očišťuje, co si vybírá zrození, aby se něco naučilo. Osobně si myslím (a jistě patřím k těm, kteří také ničemu nerozumí. :-)), že pokud dochází k nějakému znovuzrození, probíhá to spíš nevědomě a automaticky.

Podobně jako když jste si jako děti zvykli chodit do školy jednou ulicí, i když máte víc možností. Vyberete si ji bezmyšlenkovitě zas.

Ostatně reinkarnace je tak někdy popisována – zamíříte nevědomě tam, kam vás to volá, protože kdybyste byli opravdu vědomí, do dalšího zrození byste dobrovolně nešli. :-) (A ano, vím, že se také tvrdí, že právě vědomě do toho chceme jít zas, abychom se mohli dál učit, zlepšovat atd. atd. No, viz níže.)

Náš život (a i případné další životy) nejsou pak nakonec nic jiného než sled návyků, ze kterých se občas poučíme, a zkusíme to jinak, a občas ani to ne. A říkáme tomu pak osud.

Proč si myslíme, že je naše duše vědomější, než my? To jest, že má větší nadhled? (Protože něco si jistě uvědomujeme i my, i když nevíme, co děláme, jak naznačoval už Ježíš Kristus na kříži.)

To, co mě volá, není duše v tomto pojetí. To, co mě volá, je to cosi, co vnímám jako neměnné ve své proměnlivosti, jasné, zářivé, poklidné a přesto plné života. K čemu to přirovnat? Třeba k jasné zářivé obloze nad mraky?

 

VŠECHNO JE JINAK, NEŽ SI MYSLÍME

Continue reading „PO ČEM DUŠE VOLÁ…“