Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

NA CO BYCHOM NEMĚLI ZAPOMÍNAT

Poslední trojice (plus 1) ohlédnutí za uplynulými 10 týdny. Co ještě mi období elementu KOV přineslo?? Je to období, kdy má člověk možnost rozvíjet vnitřní sílu a odolnost. Kdy má možnost se vzdávat toho, co mu již neslouží (stejně jako se stromy zbavují listí). A jít v životě dál lehčí, silnější a moudřejší. První trojici témat najdete v článku Aby něco začalo...

V životě dál by měl jít člověk v souladu s tím, co s ním nejvíc rezonuje. Nejsme kopie, jsme živé bytosti, která má každý svůj dar, své naladění a tím nejlépe přispívá celkové harmonii. Problém nastává, když tak moc chceme být sví, že začneme přehlížet druhé. Když nenajdeme tu Zlatou střední cestu, ono propojení toho, co se zdá být protikladné. (Třeba my a naše potřeby vs. druzí a jejich potřeby.) Nebo naopak, když ve snaze vyhovět druhým začneme přehlížet sami sebe! Obzvlášť ve společnosti, která toto pořád tak trochu od vás očekává.

Právě proto je pro mě tak důležité objevovat ty neduální cestičky a louskat paradoxy. :-)

 

PO SVÉM, ALE MOUDŘE

To bylo téma, které jsme Životu předložili 7. týden (viz shrnutí týdne). Mně pomohl uvědomit si, co ještě může také znamenat ono moudře. Že když chceme vyskočit ze systému (jak se dnes říká), že to neznamená, že jen skočíme do jiného, byť alternativního. To mi nikdy nepřišlo úplně ok. Ale že to může znamenat, že je ideální se nejdřív ptát, co se po vás vlastně chce, než začnete tomu, co je, vzdorovat. Ono po svém totiž nemusí být něco jiného, než dělá většina. To jen váš vnitřní přístup je jiný.

Tento týden mi ukázal, že vzdor nemusí být jen o dualitě vzdor/přizpůsobení. Existuje i třetí varianta, často skrytá. Je dobré si nejdřív zjistit, jestli nevzdoruju úplně zbytečně. :-) Vždy, když se v něčem necítíte komfortně, klaďte si otázku, zda se to po vás vůbec chce?? Mně se to tento týden velmi osvědčilo. (I když až poté, co jsem selhala v tom dělat něco, s čím neladím.) Pokračovat ve čtení…

A já nechci a nechci a nechci!

V prvním díle série o tom, co vše nám může do života přinést podzimní období elementu KOV, když se rozhodnete žít v souladu s energií ročních období a začnete věnovat jeho poselstvím pozornost, byla řeč o důležitých prvních 3 tématech.
(Článek „Aby něco začalo... “najdete ZDE.)

Hned prvním z deseti témat týdne byla vděčnost. Jak jinak? Podzimní KOV nás někdy umí pěkně osekávat a bez vděčnosti za ten proces by to byly jen týdny plné nespokojenosti, stresu a vzdoru a touhy po tom nějak vrátit ty pohodové letní prázdniny. :-)

Pojďme se v dalším článku série do výzev elementu KOV ponořit ještě hlouběji. Název tohoto článku série mluví sám za sebe, že?? Život není jen o tom, co všechno chcete. Pokud si troufnete, můžete se alespoň na týden blíž podívat i na to, co nechcete. :-)

Čemu se obvykle vyhýbáte jako čert?

Vůči čemu vzdorujete jako malé dítě. :-)

Vidíte taky sami sebe jak dupete nožičkama a vykřikujete do světa, že takhle tedy ne!! Já něco podobného kdysi udělala v první či druhé třídě paní učitelce, když nás chtěla nechat po škole. Ale já přece musela jít do rytmiky!! :-) Také umíte vzdorovat? A přece…

 

PROČ SE NEVYHÝBAT TOMU, CO NÁS TRÁPÍ?

No přece proto, o čem jsem letos psala ve shrnutí týdne tohoto tématu (Proč se nevyhýbat tomu, co nás trápí?): 

Tento projekt opravdu není jen o tom cítit se líp, ale také o tom nebát se podívat tváří v tvář i na to, co v nás vyvolává nepříjemné pocity … Vědět, že ač se nakonec stane cokoliv, vy to ustojíte.

Vždy, když v ročním projektu STROM ŠTĚSTÍ dojde na podzim na toto téma, není to snadné. A ani letos  to nebyla žádná sláva. Dokonce ani ty prázdniny u moře letos nepřinesly uvolnění a klid! Naopak, přinesly stres (testování dcery před odletem z Bulharska) a přinesly změnu v zaběhaném režimu. A z toho se mi vždy špatně vrací zpět.

Ale když k tomu, co se vám v životě děje, přistupujete se zvídavostí, vše vám může přinést nějaké potřebné poznání. Já díky tomuto týdnu znovu zažila, že ani tam, kam se obvykle uchylujeme pro podporu a úlevu, ta podpora a úleva nemusí přijít. Je nicméně pochopitelné, že ji tam neustále automaticky hledáme. A ono chvíli trvá, než přehodíme onu pomyslnou výhybku a začneme reagovat jinak.

Jednoho dne nám bude ale bez pochyb jasné, že nám opravdu někdy nezbývá než se postavit tváří v tvář tomu, co je náročné.

A co je vlastně náročné?? A pro koho?

 

PAK NEZBÝVÁ NEŽ SE ZAČÍT UČIT PEČOVAT O SVOJE NEGATIVNÍ POCITY

A právě proto jsem tehdy uveřejnila i článek 11 způsobů, jak pečovat o svoje negativní pocity. 

Pokud vás emoce trápí a nevíte si s nimi někdy rady, vřele doporučuju se do něj začíst. Najdete v něm tipy, jak k emocím přistupovat. V podstatě je ale potřeba brát v úvahu, že emoce není nic, kvůli čemu bychom měli sami sebe nějak trápit. :-) Někdy si stačí opakovat jednu jedinou větičku (viz článek o 11 způsobech…). Mně třeba hodně pomáhala při loňském pobytu ve tmě.

A tam občas člověk narazí na zkušenosti, kterým by se třeba raději vyhnul. :-)

Ale není moc kam před tím utéct.

 

A KDYŽ TO NEJDE TAK SNADNO, JAK BYCHOM SI PŘÁLI…

… pak projekt STROM ŠTĚSTÍ obvykle přichází s tématem vzdoru. A Život mi obvykle přihraje něco, vůči čemu se vzdorovat dá. Jen se nechat nachytat. :-) A jak říkává můj oblíbený neduální učitel Rupert Spiras myšlenkou Já nechci (se vzdorem) obvykle přichází utrpení. 

Cesta k opuštění vzdoru ale není a nebyla nikdy snadná. To jste již asi sami zažili. Já se učila zacházet se svými emocemi (a zjišťovala jsem často čeho se to vlastně bojím, že to nechci?). Musela jsem si ale zároveň uvědomit, že to není tak snadné. Že někdy nechceme zcela legitimně. :-) A má cesta mě zavedla k neduálnímu světu, kde naše motivace nevychází z toho, co chceme a co nechceme, jak obvykle.

Protože, když se na vzdor podíváme hlouběji, zavede nás vždy nakonec k neduálnímu světu.

I mně tam nakonec tento týden letos zavedl – znovu jsem se začetla do knih o taoismu a wu wei. A začala jsem opět procházet Tao-te-ťing. A zároveň mi přinesl jednu hodně zvláštní zkušenost – onen silný pocit, že mě někdo znásilňuje, když si nenastavím hranice.

To jest, když vlastně nevzdoruju tomu, co se mnou nerezonuje a nedělá mi dobře. Pokud se nechceme ponořit do vzdoru, musíme vědět, jak se sami za sebe postavit!

Pokud si chcete být jistí, že je váš vzdor legitimní, či ne, ptejte se sami sebe, jak byste se nakonec cítili, kdybyste přikývli na to, co se po vás chce? Vnímali byste to jako výzvu, nebo byste měli dojem, že vás někdo manipuluje nebo znásilňuje??

 

MÁME VŠE, CO POTŘEBUJEME

Někdy náš vzdor, ta naše myšlenka Já nechci, vychází z jiné myšlenky – Potřebuju něco jiného! 

Ano, existuje ona pyramida potřeb, jejichž naplnění je pro nás zásadní. Ale možná jste již mnohokrát přišli na to, že i když si tyto potřeby naplníte (střecha nad hlavou, pocit bezpečí a uznání apod.), že to ještě nemusí stačit. Že je tu pořád ta dotěrná myšlenka Potřebuju ještě něco jiného! 

Pro mě byl tento týden, věnovaný tématu Nic nepotřebuji a ničeho se nebojím hodně objevný. Zjistila jsem, že to jediné, co potřebuju, je postarat se o své buňky. :-) (Viz shrnutí týdne ZDE.) Že na stavu jejich energie vše důležité v mém životě závisí – to, jak se budu cítit. Fyzicky i psychicky. Co budu vyzařovat. Uvolnění a sebejistotu? Nebo právě naopak??

To hlavně vůči svému tělu  (a svým buňkám) máme být laskaví! Vůči tomu zástupu živých buněk, které je možné přirovnat k řadě domečků v Benátkách, mezi kterými proudí zásobování a pošťáci s informacemi. Náš zájem by měl být jen jeden jediný – a to tyto milióny živoucích buněk v nás. Není už nutné se zasekávat na otázce vůči komu být vlastně laskavá – vůči druhým, nebo vůči sobě (klasická dualistická hádanka). Když se postaráme o své buňky, prospějeme tak sobě i druhým zároveň. :-) Klasicky neduální. :-)

 

TĚLO JAKO ELEKTRICKÝ SYSTÉM

Bylo pro mě fascinující číst o tom, že v našem těle nejsou jen trávící systém, rozmnožovací systém nebo nervový systém. Ale že důležitým (a opomíjeným) systémem je i ten elektrický! Četla jsem hodně o tom, jak naše fascie mohou mít něco společného s čínskými meridiány. I ony propojují celé tělo, jsou plné nerovových buněk a je tedy prostupný pro živiny i informace. Když je tedy prostupný a někde „slepený.”

Četla jsem ten týden hodně o uzemnění a o tom, jak důležité je propojit se se Zemí, která je negativně nabitá! (I v čínské medicíně má Země kvalitu jin, tj. zápornou.) O tom, že jsme vlastně elektrické zařízení, že nutně potřebujeme propojení se Zemí, o které jsme se připravili. Jsme ve zdánlivém bezpečí a přístřeší, ale daleko od přírody a možnosti uzemnit se a nechat přírodu, aby nám nabídla to, co umí.

Tento týden jako by mi ukázal, že Země je opravdu naším domovem. Nejenže jsme skrze fraktály (plíce podobné stromům apod.) propojeni. Ale Země je tu pro nás, aby nám pomáhala. Aby nás nabíjela a abychom opravdu mohli využít náš maximální potenciál!

 

KDYŽ VÁM KOV UKAZUJE, CO VŠECHNO VE VÁS JE…

Další tři týdny desetitýdenního období elementu KOV pro mě byly tedy opět hodně v mnoha ohledech přelomové. Dostala jsem opět příležitost nevyhýbat se tomu, co nás snad může trápit (a utíkat před tím třeba na dovolenou a myslet si, že tím se to vyřeší). Opět jsem dostala příležitost intenzivně pracovat se svými emocemi a zkoumat a sdílet dál, co všechno se dá podniknout, aby byly pro nás emoce spíš dobrým sluhou než zlým pánem.

Opět jsem se vrátila k taoismu, Tao-te-ťingu a wu-wei. Není nad to, když vás to znovu a znovu vrací tam, kde jsou pro vás ty neduální odpovědi. A vzdor se stal najednou něčím, co člověk nemusí vůbec řešit, pokud se umí sám za sebe postavit. A někdy dokonce zjistí, že vzdoroval vůči něčemu, co se po něm vlastně ani nechtělo. :-)

A hlavně, k mému údivu, jsem se dozvěděla neskutečně moc věcí o buňkách, elektřině a fasciích. A o tom, jak zásadní je pečovat o své buňky! Dilema o tom, vůči komu být laskavý víc (vůči sobě, nebo druhým) se celkem jasně letos rozlousklo – tvůj zájem má směřovat k buňkám, k těm živoucím Benátkám v nás, za které jsem zodpovědná. To je to nejlepší a nejlaskavější, co můžeš pro sebe i pro druhé udělat!

Co daly tyto 3 týdny vám?? Ať už jste v projektu STROM ŠTĚSTÍ se mnou, nebo ne?? Postavili vás tváří v tvář něčemu, čemu byste se byli raději vyhnuli?? A jak jste reagovali?? Museli jste čelit nějakým svým silným emocím?? A jak jste se s nimi vyrovnávali?? A jak moc laskaví jste vůči sobě i druhým byli????


pokud jste také zvědaví, co vám Život vnese do života, když mu na celý týden předložíte nějaké téma, které ve vás může spustit zajímavé objevy a změny, budu ráda, když se ke mně přidáte. Vstup do následujících dvou týdnů elementu ZEMĚ (které jsou zcela ZDARMA) najdete zde (začínáme už 25.11. 2021):

VSTUPTE DO PROJEKTU STROM ŠTĚSTÍ

(A už brzy nás čeká zimní období elementu VODA věnované vnitřní jistotě a odvaze, důvěře i sebedůvěře.)

 

 

 

 

 

 

 

 

Aby něco začalo…

… něco musí skončit. :-) Však to asi znáte. Už jste se zamysleli nad tím, co končí u vás a co nového vám to tedy otevírá? Třeba vás čtení tohoto článku k podobnému ohlédnutí inspiruje? :-) A třeba najdete pár tipů k tomu, jak za sebou nechat to, co vás tíží, smířit se s tím, co vás trápí (a přitom nerezignovat) a nenechat si užírat zbytečně energii. Sami sebou. :-)

A v mém případě tento týden končí desetitýdenní období elementu KOV, které mě provázelo koncem léta a začátkem babího léta. Už jste si někdy zkusili sladit svůj život s přirozeným cyklem naší Země, jejímž jsme součástí?? (A zjistit, co za perly hlubinách objevíte??)

U mě k tomu vedla cesta přes čínskou medicínu a čínskou filozofii a její učení o pěti elementech a jejich vztazích ke všemu kolem nás a v nás. Včetně ročních období. Znáte tento komplexní přístup k životu? A od té doby, kdy jsem začala svět vnímat i tímhle úhlem pohledu, každý týden žasnu. :-)

Žasnu i tento týden, jak se téma posledního týdne elementu KOV sladil s tím, kam jsem chtěla v neděli zamířit (k Léčebným kódům).

A jsem zvědavá, jestli budu žasnout i poté, až se v následujících 3 článcích ohlédnu za tím, co mi vlastně období elementu KOV dalo? Stálo za to už snad poosmé takto k týdnům svého života přistupovat??

 

NECHAT ZA SEBOU TO, CO VÁS TÍŽÍ

To je v podstatě smyslem týdnů elementu KOV, když se sladíte s energií kovového období. I stromy postupně přestávají zásobovat energií své listy. Určitě jste si všimli, že ony pak odpadnou samy, že? :-) Poryv větru pomůže, ale strom sám jen tak stojí a jen si řídí, kam směřuje svou energii… a to můžeme udělat i my. A nechat přirozeně odpadnout to, co nám už nesvědčí.

Co tyto týdny přinesly mě? (A odnesly něco?? :-)) 

(Už se těším na to, jak budu procházet shrnutí jednotlivých týdnů, které tento rok většinou vznikaly jako terapie psaním… skrze odkazy se k nim můžete dostat i vy…)

  • Týden vděčnosti mi přinesl radost, že dnes už to, co mě vyvádělo z míry, zvládám mnohem líp! Jako by už docela odvál tu představu, že to náročné musí být stresující. Uvědomila jsem si s vděčností, že mnohem častěji již umím v hlavě přecvaknout z to nedám na to bude zajímavý. Ze stresu na dobrodružství. Vnímat svět kolem sebe a sama sebe spíš energeticky než skrze myšlenky a emoce. To víte, že strach i vzrušení jsou na úrovni energie stejné? Než do toho zapojíte hlavu a své hodnocení toho, co v sobě cítíte, na základě minulých zkušeností??

Je to tedy mnohem náročnější, když ve vás druhá strana vyvolává pocit, že je důležité to dát. Protože pak váš výkon nějak hodnotí, ať jakkoliv sofistikovaně a konstruktivně. Stále za tím vším tušíte nějaká očekávání, i když nepřiznaná a možná neuvědomovaná. Ale pořád si můžete říct, že to bude třeba nakonec zajímavý, a trochu se od působení toho vnějšího tlaku na výkon osvobodit. :-) Ovlivňuje vás to, ale tolik nezžírá. :-)

KUDY VEDE CESTA ZA SMÍŘENÍM S TÍM, CO JE, DÁL?

V podstatě jde totiž v období elementu KOV hlavně o to nevzdorovat tomu, co k nám přichází, nebo oč přicházíme. Podobně jako strom se zuby nehty nedrží svého listí.

A protože jsem tvrdohlavý Beran i Kozoroh (Ascendent a Znamení), asi je vám jasné, že vzdorovat já umím pěkně. A tak na podzim v období elementu KOV už léta hledám cestičky, jak nevzdorovat a nebojovat s tím, co se mi nezdá. Ale zároveň nerezignovat.

Jak najít tu Zlatou střední cestu. Jak vyřešit tento koán. :-)

Když v sobě na začátku probudíme schopnost dívat se na svět a sami na sebe s větší dávkou vděčnosti, je pak i bezpečnější začít se dívat na svět bděleji a jasněji. Neutíkat hned před tím, co nás tíží, do pozitivnějších světů. To, co nás tíží, potřebuje většinou vyléčit, a ne zaplácnout náplastí se sluníčky. :-)

  • A tak týden bdělé přítomnosti a moudrosti mi přinesl onen nezapomenutelný zážitek se spodním tan tienem, jehož přesné umístění jsme během jednoho z víkendů našeho instruktorského čchi kungového kurzu hledali. Přišel sice až někdy ve 3 ráno, když jsem se probudila, ale byl to okamžik, kdy najednou jako by se onen pocit černé díry, jak jsem to při cvičení nazvala, proměnil v singularitu.

V pocit naprosté jednoty, kdy najednou všechny příběhy, ať už pozitivní nebo negativní, ztrácejí na důležitosti. Ten kořen všeho je totiž najednou jinde než u minulých zážitků, které nás nějakým způsobem v životě snad ovlivnily. A co odnesl? Právě ten pocit, že je potřeba něco řešit. :-) Stačí se ponořit do této jednoty.

Třeba v meditaci. Máte nějaký způsob, jak se noříte do jednoty? Nebo jste ani jednotu, ani žádný způsob pro sebe ještě nenašli??

VÍTE, CO Z VÁS VYSÁVÁ ENERGII?

Většinou myslíme na energetické upíry (a na to, že se jim tedy asi musíme vyhýbat??) Někdy myslíme na to, že máme žít své sny, dělat, co nás naplňuje, ve společnosti lidí, kteří nás podporují. A to nás pak nabíjí. Jistě. Je dobré mít kolem sebe ty, kteří vás nabíjí (aniž byste vy je vysávali).

Ale napadlo vás někdy, kolik energie vám sebere vzdor vůči tomu, co je?? Stěžování si na to, co je, boj s tím, co je? A pokud vás to již napadlo (protože i tyto střípky moudrosti různě kolují, jen ne tak často), už jste si její platnost někdy v praxi otestovali?? Právě testování různých teorií v praxi já během STROMU ŠTĚSTÍ často dělám. :-)

  • Týden energie mi paradoxně energii nakonec sebral. :-) Ale přinesl mi poznání, jak daleko jsem se v uplynulých měsících dostala v péči sama o sebe a svou energii po stránce pohybu a stravování. Najednou mi dovolená u moře, kde jsem obvykle odpočívala a užívala si zdravé jídlo plné ryb a zeleniny, sebralo to, nač jsem byla dosud zvyklá, a co mi přinášelo radost a pohodu. (A jako bonus i kila dolů.) Ještě zdravější stravování a větší dávky pohybu a tance.

Ale protože to špatné nám často přináší i nějaký ten dar (jen se na ně zaměřit, všimnout si ho a pak ho i využít), dostala jsem tento týden možnost hlouběji se rozhodnout pro to, co mi dělá dobře. Ono, když po měsících keto a low carb nebo detox stravy zjistíte, že vám ty sladkosti už vlastně vůbec nechutnají, i to je úžasné poznání, které vám brání se vrátit k tomu, co vám dobře nedělá.

Vy víte, co vám energii bere? A víte, že někdy se ani nemusíte dopovat kávou, abyste měli energie víc? Že stačí rychlá masáž, krátké protažení (i kočky to dělají), nebo prostě trochu pohybu do toho života. Spousta energie je v nás totiž lapená – je ji pustit, ať se trochu rozproudí.

 

A TO BYL JEN ZAČÁTEK :-)

Už první tři týdny pro mě byly hodně významné.

Připravovaly mě na to, co bude následovat (hlavně ta část o vděčnosti a dobrodružství). Vtáhly mě opravdu dovnitř (jak je to ostatně pro element KOV typické). Dál od všech těch příběhů k opravdovým kořenům, k tomu JEDNOMU, singulárnímu, neduálnímu. K tomu, co je mnohem důležitější. A ukázaly mi, že cesta zpátky k tomu, nač jsem byla dosud zvyklá, už není. Že mi to jen ubírá energii.

A otevřely mě výzvám a rozhodnutím. 

Jak ta cesta elementem KOV pokračovala, o tom zas v pokračování…

A pokud jste také zvědaví, co vám Život vnese do života, když mu na celý týden předložíte nějaké téma, které ve vás může spustit zajímavé objevy a změny, budu ráda, když se ke mně přidáte. Vstup do následujících dvou týdnů elementu ZEMĚ (které jsou zcela ZDARMA) najdete zde (začínáme už 25.11. 2021):

VSTUPTE DO PROJEKTU STROM ŠTĚSTÍ

(A už brzy nás čeká zimní období elementu VODA věnované vnitřní jistotě a odvaze, důvěře i sebedůvěře.)

 

 

 

 

Keto, low carb, hubnutí aneb pečovat o svoje tělo

Když máme ten týden věnovaný péči o tělo a mysl, proč vás neseznámit s něčím, co možná ještě neznáte, protože jste to nemuseli řešit… a tak vám, podobně jako mně předtím, uniká jeden velký svět úžasných keto a nízchosacharidových chutí. :-) Víte, že když chcete jíst zdravě (nebo i hubnout), že i ty bábovičky si můžete dopřát?? (Viz níže.)

Ten den mám zapsaný ve speciálním sešitku. 3.6. 2021. 

Den, kdy jsem se rozhodla zvážit, změřit a pustit se do cesty, jak ze sebe shodit všechna ta kila, která jsem hlavně za covidové období přibrala. Plus mínus 10 kg, to nevím přesně, protože první záznam mám z 30.8. 2020. A vzpomínám, že už v červnu jsem se radovala, že jsem na týdenním pobytu ve tmě zhubla.

Nicméně za uplynulé roky, které pro mě byly hodně těžké (viz celý můj blog :-)), jsem plíživě přibírala. Nic, co by mě moc trápilo. Nikdy to nešlo přes mou magickou hranici 60 kg. Přes hranici, přes kterou jsem se nikdy nedostala, protože jsem klasický jangový typ (nebo typ váta podle ajurvédy). Klasický rychlý Beran… než se otočíte, proběhnu kolem vás s radostí na autobus.

Hurá – ten pocit rychlosti, vlajících vlasů, to dobití cíle, který se vám chystá zdrhnout – možná to neznáte. Ale já jo. :-)

 

DÍKY COVIDU…

Pokračovat ve čtení…

Vidíte chyby? Přehlížíte chyby? Učíte se z chyb? Máváte nad chybami rukou?

Chyby jsou něco, co spoustu z nás pronásleduje. Většinou od doby, kdy nám dal někdo najevo, že děláme něco špatně. Možná to byli už rodiče (každý určitě narazil na nějaké to NE!). Možná to byly až učitelky nebo ostatní děti ve školce.

Ale určitě jsme narazili na svou nedostatečnost ve škole. Někdo hned při první snaze vykroužit nějaké pěkné písmenko. Někdo až když došlo na něco náročnějšího. A někdo měl pocit, že dělá velkou chybu, když moc chyb nedělá. :-)

Já třeba vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, že se pokusím mít pětku. Nevím už, proč mi to nevyšlo. Asi jsem neuměla překonat svoji touhu být dost dobrá?? :-)

Tušíte alespoň matně, kdy jste vy sami přišli na to, že je něco vlastně chyba?? Že byste něco měli dělat jinak, nebo líp? Nebo nejradši vůbec?? :-)

 

STAČÍ SI UVĚDOMIT, JAK JE NÁŠ VZTAH K CHYBÁM TÍM VŠÍM OVLIVNĚNÝ

Nakonec není ani tak důležité hrabat se v minulosti a vytahovat všechny ty kostlivce ve skříni. Je jich tam jistě spousta. Důležité je, podle mě, uvědomit si, že náš vztah k chybám je tím vším ovlivněný. A že je to hodně pofiderní přístup.

A uplynulý týden jsme v ročním projektu STROM ŠTĚSTÍ věnovali právě tomuto témat. Zvědomění, jak na tom s chybami jsme. Pokračovat ve čtení…

Když musíte mít něco extra…

Musíte mít něco extra??

Máte tendenci dělat věci jinak než ostatní?

Nebo se raději řídíte podle toho, co ostatní??

A když se ohlédnete za uplynulým týdnem, vidíte tam, jak na tom v tomto ohledu jste?

Já jsem obvykle ten typ, který si nejraději žije po svém. V tom tzv. Jiném světě. Když na FB narazím na příspěvek o tom, jak je to dnes špatné, že lidi si už jen závidí, nepomáhají si, dohadují se apod., nezbývá mi obvykle než říct, že ne všude toto platí. Třeba já uplynulý týden zažila velkou podporu a pomoc a velmi přátelské prostředí. Ale i když žiju tak trochu mimoňsky, jak říkávám, zároveň mívám jako HSP tendenci se ladit na druhé a přizpůsobovat.

A z toho pak vycházejí různé vnitřní konflikty.

A má otázka, se kterou jsem už před lety začala psát svůj blog a pak i vstupovala do ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (původně ABSURDISTÁN), zněla – jak respektovat sebe i druhé zároveň??

Vy máte na tuto zapeklitou otázku nějakou rozumnou a funkční odpověď?? Sem s ní (třeba dolů do komentářů). :-)

Uplynulý týden jsem se v projektu právě na toto téma toho, jak si dělat věci po svém, zase zaměřila. A opět se děly věci. :-) Pokračovat ve čtení…

Benátky v nás aneb o laskavosti, energii a elektrickém těle

Jsou lidé, kteří se chovají laskavě hlavně k druhým a zapomínají někdy na sebe.

A na druhou stranu jsou lidé, kteří se chovají laskavě hlavně sami k sobě a zapomínají někdy na ty druhé.

Bývávaly doby, kdy ta první varianta byla snad všeobecně (nechci generalizovat) považována za tu jedině správnou a morální. Kdo myslí na sebe, je přece sobec! A tak se nám dnes kyvadlo převrací na druhou stranu. Jak už to tak bývá, kdy žijeme v extrémní podobě dualismu. :-)

Kolikrát jsem už slyšela ono:

Udělám si to, jak chci, a druzí se s tím prostě nějak budou muset vyrovnat. Nejsem přece zodpovědný/zodpovědná za jejich pocity a za to, co si myslej!

Na kterou stranu patříte vy??

Máte tendenci snažit se vyhovět druhým? I na svůj úkor někdy??

Nebo máte spíš tendenci myslet hlavně na to, co je pro vás osobně dobré a výhodné? I na úkor druhých někdy??

 

CO TAKHLE SE NA TO PODÍVAT JEŠTĚ JINAK??

Už mnoho let si kladu jednu zásadní otázku:

Jak respektovat druhé a zároveň i sama sebe??

Není to totiž tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Je to klasický paradox, protože naše se jen málokdy zcela shodne s oním Ty. (Proto nám možná přijde tak zázračné, když narazíme na někoho, kdo myslí jako my, vnímá jako my, cítí jako my, má podobné zájmy a směřování jako my. Obvykle ale dříve nebo později přijdeme na to, že tak zcela jako my nejsou. :-)) Pokračovat ve čtení…

Když já nechci!!

Znáte to??

Říkáte si to někdy??

Já bych řekla, že jste si něco podobného už v životě nejspíš řekli. :-) Naše představy a očekávání bývají všelijaká… a Život jako by jim ne a ne naslouchat, že?? :-)

Já si tento týden uvědomila mnohokrát, kdy mi naskakuje „Když tohle já nechci.” Zkuste se také někdy zaměřit na to, zda vůbec a kdy vlastně vám tahle myšlenka probleskne hlavou (pokud jste si to už nezkusili – ti, co se mnou jdete podzimní částí projektu STROM ŠTĚSTÍ). Ideální je zapisovat si to, nač myslíme, co děláme, nebo co se nám během týdne děje. A když zaměříte pozornost na nějaké určité téma, mnohem snadněji ho mezi všemi těmi každodenními myšlenkami a událostmi zaznamenáte.  A pak můžete objevit věci! A také s nimi třeba něco pozitivního udělat. :-) Zkuste si to.

A když ho jednou zaznamenáte, otázka pak zní – co s takovým vzdorem?? Pokračovat ve čtení…

11 ZPŮSOBŮ, JAK PEČOVAT O SVÉ NEGATIVNÍ POCITY

Postavit se tváří v tvář tomu, co nás trápí, nebývá úplně snadné. Jenže přesně to bylo téma tohoto týdne. Snadno se to řekne, ale i když se už rozhodneme, že si na něco takového troufneme, jak vlastně na to?? Však jsme se tomu dlouho vyhýbali právě proto, že to je tak těžké! Že jsme měli pocit, že to nezvládneme! Že chceme raději něco růžovějšího a radostnějšího….

Ne, rozhodně nedoporučuju rýpat se ve svých emocích. Nechat jim zcela volný průběh a řádně si v tom všem bolavém vymáchat čumák. (I když někdy i to zabere.) Není nutné hned řešit svou minulost a znovuprožívat, kdy vám kdy co řekl a udělal, abyste ze sebe tuhle polapenou energii traumatu dostali. To není to, co myslím, oním postavit se tváří v tvář tomu, co nás trápí. Však stačí pracovat i na úrovni energie (třeba čchi kungem). Pokračovat ve čtení…

PROČ SE NEVYHÝBAT TOMU, CO NÁS TRÁPÍ??

Tohle téma pro mě bývalo v mém ročním projektu ABSURDISTÁN / STROM ŠTĚSTÍ vždycky docela náročné. Jak jinak poznat to proč, než když narazíte na něco, co vás trápí?? Logické, ne??

Tento projekt opravdu není jen o tom cítit se líp, ale také o tom nebát se podívat tváří v tvář i na to, co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Nestrkat je pod koberec. Vědět, že ač se nakonec stane cokoliv, vy to ustojíte.

A jak se říká, co chcete, to i dostanete. Tak proč se tím trápit? :-)

Když jsem toto téma otevírala v roce 2014 poprvé, úvodní článek týdne se jmenoval „Hra na slepou bábu kolem rozpálených kamen”. (Kdo jste v projektu se mnou, odkaz na něj najdete pod hlavičkou týdenního plánovače.) Jednou z 50 věcí, které mi totiž přišla fakt absurdní, je nevidět, že tam ta kamna jsou. Či spíš předstírat, že je nevidíme. Chovat se, jako by tam nebyly… a vlastní slepotou si pak přivodit popáleniny.

Není nutné se kamen bát.

Je nutné o kamnech vědět.

Ten rok jsem pak na konci týdne popsala, jak jsem se během víkendu sama doma (manžel s dcerou zřejmě kamsi vyrazili), propadla do těch hlubin myšlenek a emocí. Ne tak, že bych se v tom jen utápěla. Ale jako když se potápěč noří do hlubin, aby vytáhl nějakou tu zářivou perlu. :-)

V roce 2018 jsem zase popsala, jak jsem si právě tento týden stála na křižovatce – jít cestou, která pro mě přestavuje výzvu, nebo si najít nějakou pohodlnější a radostnější. Ale možná nakonec méně přínosnou? Psala jsem o snu, který jsem ten týden měla – o tom, jak jsem chtěla odjet z nějaké párty a tak dlouho jsem tam kohosi přemlouvala, až mi tedy vyhověli. Myslela jsem si, že konečně bude po mém. Že konečně pojedu tam, kam chci. Ale byl to omyl. V autě nakonec kohosi zabili a já skončila opět na oné párty.

Že prý ještě není konec a o to nejlepší bych byla přišla.

Někdy se chceme něčemu vyhnout, protože to není podle našich představ, ale pak přijdeme o ten bonbónek na konci. Nebo jak jsem psala před více jak 20 lety v jedné ze svých básní (dneska je najdete v e-knize Žít je umění milovat aneb záchranný kruh ve chvílích nejistoty) – Život je jako milenec. Když se mu plně neodevzdáte, přijdete o to závěrečné vyvrcholení. :-) Pokračovat ve čtení…