Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Můžeš si za to sám. Prý. A to fakt??

Když si lidé přestanou hrát na oběť (za to můžou oni!), začnou si hrát na viníka (můžu si za to sám). Také jakou jinou roli hrát v tom duálním světě, ve kterém žijeme, a dokud tady na zemi žít budeme, tak to jinak ani nebude? Jenže ono to má celé pár háčků… 

Někdy oscilujeme mezi oběma polohami – tu se cítíme jako oběť okolností nebo těch, kteří mají větší moc než my. I malé děti jako má dcera už ví o iluminátech. Takže vždy je na koho to hodit :-) Ilumináti nebo Satan, dokud je to něco nebo někdo, kdo je tak nějak skrytý a je těžké na něj ukázat, vždy se jako viník hodí.

A někdy se my sami cítíme jako viník. Dnes je tato poloha velmi oblíbená se vší tou psychoterapií a osobním rozvojem a ezoterikou. Bývaly doby, kdy ty psychosedánky v amerických filmech pro nás bývaly něco naprosto nezvyklého. Ačkoliv jsme součástí Západu s jeho více individualistickým zaměřením než Východ, i naše společnost má za sebou kolektivistickou minulost. A v té se samozřejmě tolik nehrálo na osobní rozvoj a výjimečnost, která se hodí, pokud chcete prorazit ve světě konkurenčního boje, ale která se moc nehodí tam, kde máte opravdu zapadnout a moc nevyčnívat. Třeba nepodepisovat různé charty a demonstrovat za svobodu…

Ano, celé to „můžeš si za to sám” má něco do sebe. Když přestanete hrát roli oběti, berete si do rukou zpět svou moc. Můžete se svým životem něco udělat. Něco změnit.

Ale umíte to udělat tak, aniž byste ze sebe tedy automaticky neudělali viníka i s těmi všemi pocity, které s tím souvisí? Pocity viny, nedostatečnosti, neschopnosti apod.?  Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (35) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Boule pod kobercem

Jako by tam nebyla. Skrývá se tam, kudy moc nechodíme, a tak si jí obvykle ani nevšimneme. A koneckonců máme spoustu jiných věcí na mysli než řešit nějakou bouli.

Pravda, občas o ní zakopneme. Někdy i tiše (nebo i nahlas) zaklejeme. Někdy nám bleskne hlavou, co to tam pod tím kobercem je, že jsme se zas málem přizabili. Ale je to jen taková drobná lapálie a nemáme chuť se jí zabývat.

Až jednoho dne. Sehneme se a podíváme se blíž. A vytáhneme to, oč jsme tak dlouho zakopávali.

A pak můžeme svým známým vyprávět ten příběh o bouli pod kobercem a oni se možná zasmějí, nebo si možná spíš řeknou, proč jim to vlastně vykládáme. Boule je boule, ne? Nebo může být i něčím víc, když se podíváme pod ten zjevný povrch věcí??

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (34) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Jak malý děti

Děti obvykle považujeme za malé, nevinné, tvořivé a hravé andílky. Nebo za nezvladatelné neposlušné střely. To podle toho, jestli zrovna nutně nepotřebujeme, aby si přestaly hrát, ale udělaly to, co potřebujeme.

Malé děti jsou navíc nejen hravé či neposlušné. Někdy je s nimi prostě jen složitější domluva. Nechtějí a ani nemohou pochopit naše NE.

Mimochodem, jakpak potom reagujete vy na to jejich NE?

V té chvíli obvykle vypukne boj o to, čí NE je silnější, že?

A někdy je to téměř válka…

Pokračovat ve čtení…

Zázraky neduality – když jde islám do sebe a zrodí se Rúmí (4. část)

Rúmí byl jedním z hlavních hrdinů mé prázdninové četby. Spolu s autorem židovského Zoharu a křesťanským Mistrem Eckhartem (ne, nejde o Eckharta Tolleho). Jak jsem psala v článku o tak trochu zvláštní letošní dovolené (Dovolená může být víc než jen pláž a památky) – ta symbolika rozprostřenosti mezi různé světy (a jejich spojování) byla letos v létě zjevná. Různé kouty světa, různá náboženství, ale stejné období (13. st.) a pro mě i dost podobné poselství.

Ten, kdo vidí, a ten, kdo je viděn, je jen jeden, v Tobě (Mystické ódy, V)

Hledám srdce, rozervané odloučením, abych do něj vliv bolest touhy. Kdokoliv je odloučen od pramene, touží po okamžiku, kdy se s ním spojí (Mathnawí, I, 1)

Pojďme se podívat na to, čím bychom se ze 13. století a z nějakých tří náboženství vlastně mohli obohatit? :-)

 

Islámský súfismus jako dokonalá ukázka toho, kam může vést nepochopená nedualita

V učebnici zeměpisu pro 7. třídu jsem se včera dočetla, že “buddhisté věří v několik božstev, která považují za smrtelné a nevědomé bytosti podobné lidem.” Tak to vypadá, když se nedozvíte podstatu věci. Pak už jen stačí věřit autoritě (protože je to v učebnici nebo protože to někdo známý řekl) a pokroucená víra se začne šířit dál mezi lidi. Protože většina prostě přijímá to, co říká autorita… ta by přece měla vědět… nemůže být každý expert na všechno.

Nedualita je mnohem víc než jen to, že nic se nemá hodnotit a nic není špatně (protože dobro a zlo patří přece dualitě). Je to podobná pravda jako ta o buddhistických božstvech (a ano, buddhisté věří v božské světy). Taková nedualita nakonec sklouzne k fatalismu, jako se to stalo v dobách, kdy byl súfismus jako řekněme lidová forma islámu docela rozšířený. A kam se islám překlopil potom, všichni víme.

Na jeho počátcích (v podobě súfijských taríq) ale stál ve 13. století Rúmí. Taríqa je arabský název pro súfijský řád. Těchto řádů vzniklo během historie po celém islámském světě mnoho. Jako by naznačovaly, že těch cest (arabsky taríq) k božské realitě či pravdě (arabsky haqíqa) je mnoho. Škoda, že lidstvo tuto vpravdě neduální jednotu v mnohosti stále nepochopilo a stále vyzvedává jednu cestu (tu svou vlastní) nad jiné. A islám není na světě jediný, který si prosazuje tu svou jedinou pravdu.

 

Rúmí jako významný islámský mystik a básník

Islám dnes (a ostatně vlastně nikdy) nezažívá nějakou velkou oblibu. A ani klasický súfismus, ač se můžeme nechat zmást tím, že někteří súfí byli ortodoxií obžalováni z hereze a popraveni, není nějakou lepší verzí islámu. Pro súfismus byla šaría vždy základem, ze kterého se na té cestě k božské realitě vychází. Hereticky vyzníval hlavně konec té súfijské cesty – jednota s onou božskou realitou. Pro ortodoxní islám je představa, že by se snad člověk mohl stát Bohem absolutně nepřijatelná. Ostatně posměšky na téma Ježíš a Bůh, to je ale blbost, jsou na FB stránce Religion Discussion ze strany muslimů na denním pořádku.

Stejně tak se ortodoxii nikdy nezamlouval súfijský kult světců a touha po přímluvě lidí, proslulých svými ctnostmi, zatímco ortodoxie připouští hledání útočiště pouze u Boha.  Však i zbožnost lidového islámu, která byla silně súfismem ovlivněna, zná pojem požehnání (baraka) velmi dobře. Islámský reformismus se pak proti súfismu postavil. Někde byly súfijské praktiky zakazovány, někde společenským tlakem postupně vymizely.

Z Rúmího dervíšského tance (sema) je dnes nejen v Turecku hlavně atrakce pro turisty.

A nejlepším muršidem (mistrem) je věda.

Jak snadné bylo opět zneužít společenského trendu. Problémy súfismu a muršidů jsou velmi podobné problémům v rámci indických náboženství a buddhismu s gurui.

Ale přece nevylijeme dítě i s vaničkou, ne? Pojďme se tedy podívat na to, co nám o nedualitě může říct takový Rúmí…

(pokračování příště…)

 

 

 

 

Cena, kterou platíme za svá přání

V pátek začíná v Mimoňském speciálu třetí díl. Ten, který se věnuje tětivě, která se napíná, aby vystřelila další zraňující šíp do našeho srdce. Našim přáním a touhám.

přání pampeliška

Na toto téma jsem toho už hodně napsala. O těch jámách nejistoty a kyvadlu strachu a touhy, které se nad námi rozhoupe jako v onom hororu Jáma a kyvadlo od E.A. Poea. Četli jste někdy? Viděli film? Je to kruté dlouhodobé mučení, které si vymyslela inkvizice na svého vězně. I my se často stáváme vězni svých tužeb…

A protože Speciál mi do života toto léto hodně zasáhl, narazila jsem v létě také na úžasné filmy, které ono vězení dokonale symbolizují. Moje vlastní dvanáctiletá dcera mi je pustila. Jsou její oblíbené. Lákalo mě nahlédnout hlouběji do světa, který ji tak fascinuje. A byla jsem hodně překvapená jeho hloubkou. Možná budete i vy…

 

Troufáte si podívat blíž na svá přání?

V prvním díle Speciálu se sice učíme dívat na svět symbolicky a trochu od svého trápení poodstoupit. Ale to hlavně proto, abychom získali větší nadhled a také větší sílu. Abychom se nenechali tím trápením pohlcovat.

Ale někdy, řekla bych, je potřeba se pořádně nakopnout, abychom fakt cítili, co sami sobě a svému okolí děláme. Protože většinou se snažíme o to nevidět a necítit. Radši.

A tak se v druhém díle učíme cítit a pracovat s bolestí, kterou cítíme. Abychom se v tom třetím zvládli podívat tváří v tvář všemu tomu, v co doufáme. Po čem toužíme. Co si přejeme. A proč. Abychom měli sílu spatřit, jak bolestivá je cena, kterou za svá přání můžeme platit.

Opravdu spatřit, ne si to jednom myslet…

Opravdu si to uvědomit, ne to jenom vědět…

 

Není to žádná pohádka

Pokračovat ve čtení…

Nelítej v oblacích, realita je jinde

Možná jste něco podobného někdy slyšeli. Možná jste něco podobného i někomu sami řekli? :-) Tak se pojďme podívat na tom, jak to s tou realitou třeba také může být…

Na speciální letní sobotní tříhodinovce o elementu ZEMĚ jsem nadhodila, jak je důležité udržovat rovnováhu jinu a jangu. Ostatně čínská medicína (a učení o 5 elementech je čínská filozofie) zná choroby z nadbytku jinu nebo nedostatku jangu. I samotný element ZEMĚ krásně symbolizuje fakt, že když lítáme někde v oblacích, jsme logicky málo zakořenění. Klasickým příkladem jsou všichni ti, kteří si někdy myslí, že se raději ani neměli narodit. Vidí se někde v lepších, ideálně nebeských světech.

Nepovyšuji se nad nimi a nepomlouvám – sama jsem to tak dlouhá léta měla a pořád si někdy říkám, kde že jsem se to vlastně ocitla :-) A byla to asi právě ona dlouholetá snaha o smíření se s tou naší přízemní lidskou existencí plnou utrpení (jen se na tuhle neutěšenou realitu kolem sebe podívejte), která letos v létě vyvrcholila v onen nápad s Mimoňským speciálem „Jak se s tím mám smířit?”.  V tu cestu, jak každý den a každý měsíc naplňovat poselství své vlastní e-knihy Žít je umění milovat, kterou nejen provádím ostatní, ale s ostatními ji také sdílím :-)

Ach ano, žít je opravdu uměním milovat i všechny trny oné růže, kterou jsme jako Růženka z pohádky dostali do vínku.

A chce to hodně lásky a odvahy ji probudit :-)

 

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (33) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

A Šípková Růženka se opět píchla do prstu

A celé království usnulo s ní. Kdo ví, jestli se najde další princ??

Asi tak by mohla skončit klasická pohádka, kdyby Růženka udělala to, co dělá tak často spousta z nás. Kdyby navzdory všemu, co musela protrpět, udělala zase tu samou chybu. Ze zvědavosti nebo neopatrnosti.

Kdyby to nebyla pohádka o síle lásky, která překoná i zlou sudbu, ale o moudré bdělosti. O tom, že nestačí se jen probudit ze stoletého spánku a vše se změní k lepšímu. Ale že je v prvé řadě potřeba si uvědomit, proč člověk spal. A neudělat totéž zas.

Vnímáte také tu absurditu celé situace?? Dlouhá léta se ví, že stačí něco ostrého a neopatrnost, se kterou se píchnete, a zlá sudba se naplní. Ať děláte jakákoliv preventivní opatření, nepomůže to. Zlá sudička je vychytralá a vy tak mladí a nezkušení. Skočíte jí na lep a je to.

Sto let se princové snaží vás z toho dostat. Spousta jich možná ani to vaše království nenajde. Spousta jich možná chce jen to království. Spousta jich skončí zapletených někde v trnech. Jen jediný je dost chytrý, dost vytrvalý, dost statečný a dostatečně vás miluje, aby překonal všechna protivenství a polibkem vás probudil.

A vy pak druhý den jdete a zas se píchnete.

No, ještě štěstí, že sudičku něco tak praštěného ani nenapadlo a kletbu tomu nepřizpůsobila.

Velmi často se dočteme, že se máme učit bdělosti. Být u toho, co děláme, a ne u toho, co jsme dělali včera a co fakt nechceme dělat zítra. Případně u toho, co by už fakt měl přestat dělat někdo kolem nás, protože je to k nevydržení.

A tak meditujeme a snažíme se žít v přítomnosti.

Někdy nám to jde lépe a někdy hůř.

Někdy se na to úplně vykašleme, když zjistíme, že těch myšlenek je tolik, že snažit se je ukočírovat je jako honit zdivočelé kočky.

A někdy to dopadne tak, že víme, že saháme na rozpálená kamna, ale tu ruku tam stejně dáme. Protože nemáme myslet na minulost a nemáme se bát budoucnosti. K čemu nám pak ale taková bdělost vlastně byla??


Právě jste dočetli třicátou třetí část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma BDĚLÁ PŘÍTOMNOST A MOUDROST elementu KOV. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). A také o 5 omylech ezoteriky a osobního rozvoje. 

 

Pokud vám ještě absurdní hříčky do mailu nechodí, napište si o ně:

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (2 strany) o té jedné jediné věci o 5 omylech, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Na starém i novém blogu je spousta článků o meditaci (nejen vipassaně). Můžete zkusit třeba tento – Meditace – co to je a co to fakt není

Těším se na další online setkání příští týden!

Dovolená může být víc než jen pláž a památky

Už máte za sebou letošní dovolenou? Ta má dovolená byla hodně jiná než obvykle.

V úterý jsem se z ní za docela zábavných okolností vrátila. Tak trochu ale pokračuji pár dní dál – počasí a naše hruška u rodičů mi ještě dopřává klidu a pohody před školní agility :-)

A jak jste si dovolenou užili vy? U nás, nebo někde v zahraničí? U vody, na horách, nebo poznáváním památek? Nebo jste to všechno nějak propojili? Jaký druh dovolené vás baví nejvíc??

 

 Nezajímavé památky

Mně osobně už památky málokdy nadchnou. Mám za sebou průvodcovskou a delegátskou kariéru, památkami jsem přesycená a navíc celý ten turistický průmysl vidím tak trochu zevnitř.

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (32) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Díky za každou další zlomeninu

Když už musí být, tak asi musí být. Proč se trápit nebo rozčilovat? Proč nebýt vděčný za to, co umí vnést do života?

O zlomeniny a jiné nepříjemnosti obvykle moc nestojíme. Máme jiné plány. Ať už v práci nebo na dovolené. Rozhodně nechceme trávit svůj čas po ambulancích, na rentgenech, na rehabilitaci. A pajdáním o berlích.

Tam, kam obvykle zvládneme dojít za minutu, se vlečeme čtvrt hodiny. A ruce bolí snad víc než ta zlámaná noha…

Už jste si někdy přáli zlomit si nohu? Asi ne, že? Bylo by absurdní vizualizovat si, jak si to tak pěkně pajdáte na zastávku a snažíte se po jedné noze vyskákat do tramvaje a nezlámat si při tom druhou nohu. Obvykle máme jiné sny, které si tak moc přejeme zhmotnit.

A přece, já jsem za svou zlámanou nohu vděčná.

Naučila mě, že mohu zpomalit. (I když autobusy a tramvaje jsem dobíhala dál. I o berlích).

Naučila mě, že nemusím pořád dávat přednost druhým před sebou.

Naučila mě, že ti, kteří mi nejdřív přišli protivní, mi nakonec mohou nejvíc pomoct (sestřička na příjmu).

Navíc jsem posílila díky berlím ruce. Dozvěděla se od fyzioterapeutek několik užitečných tipů na správné stání a držení těla (což se mi jako instruktorce čchi kung hodí). No a také přečetla spoustu časopisů, které jindy nečtu (na magnetoterapii).

Bylo by absurdní přehlédnout všechno to, co nám do života vnáší ty chvíle, které jsme si nevysnili a o které obvykle nestojíme. A nebýt za tyto neočekávané dary vděční.


Právě jste dočetli třicátou druhou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma SÍLA VDĚČNOSTI elementu ZEMĚ. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). A také o 5 omylech ezoteriky a osobního rozvoje. 

 

Pokud vám ještě absurdní hříčky do mailu nechodí, napište si o ně:

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (2 strany) o té jedné jediné věci o 5 omylech, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

Těším se na další online setkání příští týden!

Město robotů – “Nejlepší elektřina je ta pražská”

Čím blbější otázku asi položíte, tím geniálnější odpovědi se možná dočkáte?? Robotka Kika na robotické výstavě Město robotů (mimochodem jmenovkyně mé dvanáctileté dcery) se ukázala být duchaplnější, než jsem od robota očekávala :-)

Ano, nedalo nám to a také jsme s dcerou na výstavu v pondělí vyrazily. Manžel to nakonec vzdal, a tak možná právě díky tomu jsem měla možnost si s Kikou v klidu popovídat. Kdo ví, jak by to tam bylo vypadalo v neděli odpoledne :-)

V pondělí kolem poledne tam bylo dost lidí na to, aby mě živá Kika tahala z fronty na výtah do vesmíru. Už jsme tam čekaly určitě dobrých 20 minut a ona se už opravdu nudila.

Ale zase tam bylo dost málo lidí na to, abychom si mohly bez velkých front vyzkoušet jiné virtuální hrátky.  Nebo nechaly robotického herce deklamovat slavnou scénu z Blade Runnera nebo zahrát zlatého robota ze Star Wars. Byl úžasný! Ani na kafe od robotického baristy (mimochodem dvakrát mi to cappuccino nechutnalo) jsem moc dlouho nečekala.

Nejvíc jsem se ale třískala smíchy u robotky Kiky. Snažila jsem se ji na něco nachytat, ale nedala se. Pokračovat ve čtení…