Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Bílý květ na stromu štěstí…

Je mi moc líto, že jsem tenhle rok do značné míry nechala jen tak plynout a nesnažila jsem se zachytit jeho jednotlivé vlnky. Ten obraz by mohl být letos obzvlášť zajímavý. Rok 2020. Nejsilnější a nejvýznamější rok novodobé historie. Na celé naší Zemi. A mně takhle proplul mezi prsty…

Tak snad zachytím pár tahy (údery klávesnice) ještě ty poslední týdny. Jak se zdá, bude to stát za to. A rozhodně bude zajímavé si pak zpětně (jestli to tedy přežiju…) připomenout, jak to člověk vlastně prožíval. A co všechno za změny mu tenhle rok přinesl. A nemusí být přece jen negativní, co myslíte?

Přinesl i vám nějaké změny v tom, jak vnímáte sami sebe a svět kolem sebe? Jak se učíte zvládat šikovněji jeho nároky? (A že každý rok přináší výzvy a tenhle rok obzvlášť!). Určitě by bylo zajímavé, kdyby se dole v komentářích sešly i vaše příběhy…

 

Letošní rok je prostě něčím prazvláštní

Poprvé po tolika letech jako bych se i tady na blogu zastavila spolu s celým světem a nabídla v sobě prostor pro nějakou změnu v tom, co, kdy a jak píšu. Předtím jsem roky každý týden zaznamenávala, čím mě daný rok fascinoval a co mě učil. Každý rok dokonce dostal svůj symbol – rok daru, rok Freddyho Krugera (je asi jasné, jaký byl) nebo rok sněženky či Spiritu.

Pokračovat ve čtení…

VZPAMATUJME SE… (pokračování)

(…první část článku je zde…)

Je to právě váš psychický stav, který máte do značné míry ve svých rukách. Určitě víte, že se můžete cítit svobodně i ve vězení, bohatě, i když máte hluboko do kapsy, a klidně, i když je kolem bouře. Protože tohle všechno jsou stavy mysli, které nemusí být závislé na tom, co se děje tam venku. Možná jste to i někdy zažili?? Možná jste někdy cítili tu opojnou vnitřní svobodu ve chvíli, kdy jste se najednou nenechali vytočit nebo vyděsit něčím, co by se vás bylo předtím dotklo?

Žádná vláda vám ale nepřikáže postarat se o svůj psychický stav. To je na vás. A já doufám, že až se dostanete ke konci tohoto článku, budete mít v ruce něco, co vám pomůže najít v téhle nejisté době tu vnitřní jistotu.

 

To nejdůležitější, co je teď potřeba

Pokračovat ve čtení…

Vzpamatujme se… to slunce tam stále ještě září…

TAHLE HRA UŽ JE ROZEHRANÁ.

Každého z nás, a to globálně, nějak zasáhne.

Menším, či větším omezením toho, nač jsme byli dosud zvyklí. Menšími, či většími ekonomickými problémy. Menšími, či většími zdravotními problémy. A někoho možná až na životě. Osobně, nebo u blízkých, přátel nebo známých…

S tím, zda se to stane, a do jaké míry, toho můžeme udělat jen velmi málo. Jsou tady ve hře větší síly, než jsme jen my. I když jednu věc ve svých rukách přece jen máme, a právě díky těm větším silám. O tom ale bude řeč až dále.

Navíc vlastně moc nevíme, jaké všechny síly to jsou a co přesně za hru se tu hraje. Snahy všechno propočítat a vykoumat jsou marné, protože nikdo, včetně odborníků i nejvyšších politiků, nemá dost informací. Kdo by je komu sděloval, když chce mít navrch? Čemu a komu se dá vůbec věřit? A od které doby se vědci umí shodnout na tom, co zkoumají? Obzvlášť když je to něco nového?

Já vím, že to není snadné (a často prostě nechceme být za hlupáky), ale jsou chvíle, kdy je třeba se naučit žít s oním známým: „vím, že vlastně nic moc nevím”. V určité nejistotě. Ve vzduchoprázdnu. Tam, kde není čeho se pořádně chytit. Kde nevíme, co vlastně máme dělat.

 

Máte strach?

Pokračovat ve čtení…

Víte, co je v životě opravdu důležité??

Ptala jsem se na to svých čtenářů. Dokonce jsem se i vsadila o svou první e-knihu. :-) Že cokoliv budou tipovat, nebude TO ONO, co mám na mysli. Bohužel, nikdo nevyhrál. Taková škoda, že něco tak důležitého si lidé neuvědomují…

Dostala jsem nicméně spoustu nádherných odpovědí. Četla jsem takové skvosty jako je láska, přijetí, přátelství s Bohem, radost, pozornost, dech apod. Řeč byla také o hojnosti, žití svých snů a svého poslání. Také vás něco takového napadlo? Zdá se to být jasné, že?

Jenže tomu všemu něco chybí. Tušíte co?

Jsou to buď ideály, nebo nástroje, které můžeme použít k tomu, abychom tyto ideální stavy prožívali. Jistě důležité ideály a užitečné nástroje, ale otázka stále zní:

Jak překonat to, co nám brání je použít? A ty vysněné ideály zažívat, kdykoli chceme a potřebujeme?

Nestačí totiž ani to, že jste měli to štěstí vůbec na vlastní kůži poznat, že je to opravdu vaše vlastní volba a že tu vnitřní sílu i klid máte vlastně na dosah ruky. Důležité je rozlousknout TENHLE oříšek. Určitě jste totiž už ve svém životě mnohokrát narazili na to, že víte, co byste chtěli a měli, ale z nějakého záhadného důvodu to neděláte. Kdo by nechtěl cítit lásku a radost? Kdo by si dobrovolně vybral cítit se mizerně?

 

Ne, ego není ten největší problém

Pokračovat ve čtení…

Pohled do propasti života a jak ho snést (Made in Abyss)

Víte, co vás v životě motivuje? Do čeho jste vložili své srdce… a smysl svého života? Máte podobně jako Riko z Made in Abyss jasnou a dost silnou představu, která by vám na cestě životem mohla pomoct?? Protože tam v Propasti (Abyss) života je to životně důležité. Teď na podzim, jestli rádi plujete s rytmy přírody, máte dokonalou příležitost podívat se na to blíž.

Zjistit, co vám slouží, a co vás naopak zbytečně souží. A nechat pak podzimní vítr, aby to odvál daleko pryč, podobně jako odnáší listí.

Je to totiž právě podzim a zima, díky kterým se můžeme zastavit a zapátrat v hlubinách. Za čím to vlastně jdeme? Před čím případně utíkáme?? A opravdu to tak chci??

Já tento týden přesně tohle udělala. Týden tématu NIC NEPOTŘEBUJI A NIČEHO SE NEBOJÍM v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ byl totiž k něčemu takovému jako dělaný. A k tomu pohledu do propasti mě inspirovalo kupodivu právě anime Made in Abyss. :-) Člověk nikdy neví, kde objeví inspiraci. :-)

 

Co všechno může symbolizovat taková Propast (Abyss)?

Jestli jste na tom s manga a anime podobně jako já, nijak extra vás něco takového nezajímá. :-) Ale má dcera je fanynka a nebýt korony, chodila by v květnu s rouškou po Výstavišti v rámci animefestu. Ne kvůli nařízení. Ale protože tam se kupovali už loni (i já kupovala jí) a bylo to tak nějak in. :-)

A přece mi občas předhodí něco zajímavého. Loni v létě to byla Madoka Magica. Japonskou říkanku z tohoto anime jsme se učili  letadle z Itálie domů. :-) Co mě na ní tak fascinovalo? O tom víc v článku Cena, kterou platíme za svá přání. Pokud jste přesvědčení, že snažit se naplnit svá přání, i ta sebevznešenější, je ten směr, který svému životu dát, pak tohle anime vám tohle přesvědčení asi nabourá. (Mimochodem, animace ovlivněná Švankmajerem. :-))

Možná je to ten východní vliv. Však Buddha už před tisíciletími říkal, že příčinou utrpení je touha (tanhá). A některá anime se nebojí ukázat, kam až člověka mohou jeho touhy zahnat. A nebývá to hezké….

Propast v Made in Abyss je někdy přirovnávána k Danteho peklu z Božské komedie. A přece musím říct společně se spoustou ostatních diváků anime i čtenářů mangy, že Propast je fascinující, krásná i děsivá zároveň. A přispívá k tomu i z mého pohledu nadpozemská hudba, kterou pro japonské anime složil australský skladatel. A natočili to ve Vídni. :-) Menší ochutnávka, ať víte, o čem je řeč (užijte si to, třeba při čtení článku):

Líbí? Můžu vám zaručit, a nejsem jediná, že po shlédnutí anime vám při některých skladbách zpětně začnou téct slzy. Ano, hudba vám velmi bolestně připomene některé scény. A ano, ani seriál, ani filmy nedoporučuji nikomu, kdo není připraven podívat se do Propasti… nebo jí dokonce sestoupit až na samotné dno. Na cestě totiž můžete narazit na nejrůznější věci, které nechcete vidět. Ani znát.

Ale jak už to v životě chodí, bez toho, aniž bychom přestali utíkat před traumaty a snažit se na ně nějak – jakkoliv – zapomenout, tu opravdovou svobodu a štěstí nenajdeme. Svět umí být krutý a není možné před tím zavírat oči. Dokážete se podívat kráse i hrůzám životní Propasti od očí??

 

Jak moc je moc, než vás to zlomí??

Hlavními hrdiny tohoto anime jsou děti. 12 let. Děvče Riko a chlapec Reg (tak trochu robot a tak trochu chlapec). Vzpomeňme si na to, jací jsme byli jako děti? Hraví? Nevinní? Žijící v přítomnosti? Někdy jsme se nebáli neopatrně vběhnout do ulice, auto nauto. Někdy jsme se báli příšer pod postelí a ve skříních. Někdy jsme měli milované rodiče, někdy jsme v životě neměli to štěstí. V každém případě jsme ale netušili, co všechno život obnáší. (Ozvlášť pokud nás ve škole spíš než dějepis a zeměpis bavilo si kreslit nebo číst pod lavicí.)

A pak jsme, rok za rokem, začali objevovat svět. Podobně jako Riko a Reg vrstvu za vrstvou objevují Propast, do které se jedné noci potají vydali. Tak nějak tušili, že to nebude jednoduché. Ale netušili, jak moc kruté to někdy bude… co všechno tam potkají a zažijí…

A přece, jak zaznělo v jedné z recenzí tohoto anime, jak moc je moc, než vás to zlomí? Riko má totiž jasný cíl – najít svou matku, která na ní má podle vzkazu čekat na dně Propasti. Snad tedy ještě žije?? Při jedné z halucinací, když táhne omdlelého Rega nahoru k východu z jeskyně, se jí honí hlavou, ať se vrátí zpět na povrch Propasti. Ale čím níž v Propasti jsou, tím méně je možné se vrátit zpět. (Funguje to podobně jako při sestupu do hlubin oceánu.)

Nezbývá než jít dál a čelit překážkám, které se zdají nepřekonatelné. Jak silný je ten motor, který Riko žene? Jak silný je ten náš??

A nejde jen o to jít si za svým snem. Ať už ho máme jakýkoliv. Jde o to, neztratit tu zvídavost. To nadšení. Tu laskavost. Tu odvahu. Jak jsem už před lety napsala, když jsem chtěla co nejlépe přiblížit, odkud vyrůstá onen strom štěstí:

Jak silné je vaše odhodlání??


Článek i všech 5 bodů je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (vstup zde), který je ZDARMA otevřený všem. I vám. :-)

 

Otravuje vás rouška? Kdo se v ní nechce dusit?

Zajímavé. Rouška je v dnes spíš než symbolem lékařství symbolem rozbušky – řekněte rouška a v lidech se začne něco dít. A je celkem jedno, jestli jste pro, nebo proti. Covid a rouška má jakousi zázračnou moc se nás hodně nepříjemně dotýkat. I když je zrovna nemáme… síla…

Nejsem takový rebel, abych si dělala krajkové roušky nebo ji nenosila vůbec. I když na začátku jsem si říkala: Kašlu na to, vezmu nějakou látku, nastřižené punčochy (ano, tak to bylo v návodu) a z nich si udělám roušku za uši. Přece nezačnu šít?? Covidu se nedám a nezblázním se z něj! A nezačnu přece nosit ty nešikovné na zavazování? Ale ukázalo se, že v takové roušce se fakt nedá moc dýchat a z těch uší pořád padá.

Manžel nakonec donesl roušky na zavazování, ve kterých se dýchalo mnohem líp. Ale i to mi bylo málo. A tak jednoho jarního dne, když jsme čekali na bus mimo město (směr lesy a daleko od lidí!), mě napadlo si ji dole nezavázat. Udělala jsem si ze šňůrek pod bradu mašličku a přišlo mi to tak praštěné, že mi přestalo tolik vadit roušku nosit. Najednou to nebyla ta klasická nudná otravná rouška v boji proti zlému viru. Najednou to byla zábava. A i když podobně roušku nenosí v podstatě nikdo, jsem vděčná za každou vtipnou nebo hezkou roušku. Když už, že jo? Nejsme přece v nemocnici, abychom kolem sebe viděli jen ty jednorázovky? Co to pak v lidech vyvolává za asociace?? Co ty pak dělají s psychikou??

Měla jsem na sobě od té doby různé roušky, ale zůstala jsem u té své.

Výrazně líp se v ní dýchá.

Nos i ústa kryje, takže plní svůj účel.

A celkově se divím, že většina lidí pořád nosí (a kupuje) ty a la chirurgie a dobrovolně se v tom dusí.

Natočila jsem už i video, kde vám přesně ukazuju, jak se tak “na Popelku” dá chodit. A viděla jsem v Albertu i prodavačku, které měla ušitý klasický závojíček, což je ještě o krok dál. Má verze je ta nejjednodušší. Video ale není jen o tom, jak se nedusit v roušce (to najdete až na jejím konci). Je hlavně o tom, jak se dá všeobecně přistupovat k tomu, co se vám v životě nelíbí. 

Snad se budete i díky videu cítit o něco málo líp. A konečně se přestanete dobrovolně dusit v rouškách, které fakt nosit nemusíte tak, jak se většinově nosí…

 

Jízda autem může být cestou ke štěstí nezávislému na nikom a na ničem

Nepodmíněné štěstí se zdá být něčím vzdáleným. Možná i nemožným. Své štěstí tak radši většinou hledáme v něčem, co máme snadno po ruce. Můžeme si přece hned teď a tady udělat radost něčím, co si koupíme. :-) Můžeme se vydat na zajímavá místa. Nebo se prostě projít v parku nebo v lese. Poohlížíme se po partnerovi, vedle kterého nám bude dobře. (A když po nějaké době není, poohlídneme se zas někde jinde.) A já třeba miluju koupel ve vaně. To jsem alespoň na těch minut šťastná hned. :-)

To všechno jsou ale takové ty mušky jenom zlaté. Zatřepetají křidýlky a je po radosti.

Ve světě, kde se klade důraz na výkon a efektivitu, kde spousta lidí v podstatě už od školních dob žije ve stresu, kde je všechno tak rychlé a všechno se tak mění (dnes obzvlášť člověk neví, zda bude zítra platit to, co platí dnes), není vždycky řešením zpomalit a schovat se do lesa. Pro lidi citlivé (třeba HSP), kteří by tam museli být navíc většinu svého života, aby se cítili v pohodě, to většinou vůbec není řešením.

 

Umíte vnímat nehybnost na pozadí pohybu?

Je tam. Stejně jako se za všemi těmi zvuky (i hlukem) skrývá ticho. Jako plátno, na kterém to může hýřit barvami. A je jen na nás, jestli vnímáme spíš ty barvy, nebo to plátno. Nebo třeba i obojí jako nerozdělitelnou jednotu. :-) Ano, i to je definicí neduálního světa. Schopnost vnímat jednotu, neoddělitelnost protikladů. Chrání nás to předtím, abychom sklouzli do extrémů, které jsou dnešnímu světu taky tak vlastní. Bohužel. Chrání nás to před vyhořením, chrání nás to před depresemi. Vede nás střední cestou. Která nám tak chybí a která je ale bez poznání i toho neduálního světa v podstatě nepřístupná. Pokračovat ve čtení…

Štěstí hledejme v jiném světě

Je to už pár let, co jsem si uvědomila, že to, co hledám, nenajdu v tomhle světě. Protože co to vlastně tak moc hledáme? Na chvíli se zastavte a projděte si v hlavě touhy svého srdce. (Třeba si je i sepište.) V čem hledáte to své štěstí? Máte? Článek počká… a já taky. :-)

Jestli máte, zeptejte se sami sebe, zda najdete nějaké přání, které by nespadalo do jednoho z následujících 5 bodů:

  1. SVOBODA (včetně svobody žít naplno a autenticky své sny)
  2. LÁSKA A RADOST (včetně láskyplných mezilidských vztahů a radosti ze života a nejrůznějších maličkostí)
  3. KLID A VYROVNANOST (včetně vnitřní pohody, díky které se můžete uvolnit a přestat se stresovat)
  4. SPOKOJENOST (včetně ochoty a síly nechat jít to, co už do vašeho života dál nepatří)
  5. ODVAHA (včetně sebejistoty a důvěry v to, že zvládnete různé životní překážky)

Jestli žádné z vašich přání do těchto kategorií nezapadá, napište je, prosím, do komentáře. Můžeme se na ně podívat společně hlouběji. Anebo se ukáže, že se mýlím. :-)

 

ŠTĚSTÍ SE SKRÝVÁ VE SVĚTĚ NEPODMÍNĚNÉHO

Nepodmíněného a neočekávaného (či dokonce i neočekávatelného). Kdo by totiž stál o svobodu, která za určitých podmínek ustoupí nejrůznějším omezením? Stáli byste o lásku, jen když…? O radost, která se rozplyne jako barevná bublina? O spokojenost, která by někdy byla nespokojená? O odvahu, která by se něčeho bála??

Jestli vám stačí štěstí, které je jako ta muška jenom zlatá, takový ten euforický barevný záblesk, stačí dovolit si snít, vytyčit si cíl a jít za ním. A doufat a těšit se. Možná si užívat i tu cestu, která se může stát cílem. Užívat si přívaly dopaminu z drobných úspěchů na té cestě.

Já už to ale zažila tolikrát, že jsem se před pár lety začala po štěstí poohlížet jinde. Tam, kde svému štěstí neklademe žádné podmínky. :-) Kde není ve skutečnosti nic, co by nám mohlo stát v cestě. Žádný protiklad toho, po čem toužíme.

Jenže existuje něco takového v tom našem dualistickém světě, kde se světlem jde ruku v ruce i tma? S odvahou strach? Se svobodou omezení? No, odpověď je jasná. Neexistuje. Proto říkám, že štěstí najdeme v tom jiném světě. Ve světě nepodmíněného, neočekávaného. A hlavně – v tom neduálním světě.

 

O NEDUÁLNÍM SVĚTĚ SE MLUVÍ JIŽ TISÍCILETÍ

Ale jako by téměř nikdo nenaslouchal. Možná je to svět, který není v hledáčku většiny lidí, protože svobodu, lásku, radost, klid i odvahu stále ještě vidí v něčem jiném. Možná je to svět, jehož pravidla jsou pro nás hůř pochopitelná, protože tíhneme k tomu vnímat svět spíš černobíle a v extrémech (buď A, nebo B). Buď jsi s námi, nebo proti nám. Kolikrát jste se v životě rozhodovali mezi dvěma protikladnými možnostmi?

Ale dokud se nenaučíme vnímat i pravidla toho jiného světa, jak dokážeme překonat nejrůznější vnitřní a vnější konflikty? Jak se můžeme naučit respektovat druhé, ale zároveň i sami sebe? Neobětovávat pro svou vlastní svobodu a vlastní cíle, svobodu a cíle druhých? O lásce se mluví jako o největší síle, protože je to ona, která nás může učit spojovat to protikladné. Ale dokud nechápeme, jak to může fungovat, z lásky nám nakonec zůstanou bolavá srdce.

Já sama se učím pravidla toho neduálního Jiného světa nepodmíněného a neočekávaného poznávat a hlavně žít. Pokud se na tu cestu chcete vydat se mnou, můžete třeba začít jednostránkovým PDF o 5 omylech osobního rozvoje a esoteriky. 

>>STÁHNOUT SI HO MŮŽETE ZDARMA ZDE.<<

Máte staženo? (Mimochodem, najdete tam víc než to. :-)) Pak vás zvu ještě i na můj youtube, kde jsem pro vás nově připravila i sérii krátkých videí o základních charakteristikách toho Jiného světa. Můžete si vybrat:

Jak se vám takové malé seznámení se mnou osobně a Jiným světem líbilo? Můžete pak jít klidně i dál. Třeba k celoročnímu projektu (je také zdarma) STROM ŠTĚSTÍ , nebo přímo k neduálním videohádankám.

Skrze stažení PDF se postupně dostanete k tzv. Mimoňskému rozcestníku a tam budete moci vybírat ty své cestičky pro poznávání Jiného světa. :-) Jste vítáni. :-)

Dovolená, kde by to člověk fakt nečekal…

Každé léto najdete na mém blogu tipy na to, kam i vy můžete vyrazit na dovolenou. Kde jsme to prozkoumali a jak moc (nebo málo) se nám tam líbilo. Pár vět o tom, co se tam dá zažít. (Odkazy na pár takových článků najdete na konci článku.)

Ale hlavně – tipy na to, jak si z dovolené nedělat jen prohlídku památek apod. Ale jak si dovolenou užít tak trochu jinak a využít ji opravdu naplno. Ale nikdy by mě nenapadlo, co nás v létě čeká letos. :-)

S koronou (Káčkem, jak mu říkám) se spousta věcí v našich životech změnila. Co vy? Vyrazili jste letos k moři? Nebo prostě do zahraničí? My obvykle jezdíme. Manžel do hor s kamarády a já s matkou a dcerou k moři. Pro matku je i to tak trochu týden, kdy si může odfrknout. Pečuje o mého otce, který je po druhé mrtvici. A umíte si možná aspoň představit, že to není dvakrát snadné. Takhle kolem osmdesátky věku. Jako bývalá rehabilitační sestra zná sice různé triky, jak se zbytečně nedřít a díky své práci má sílu ještě teď, ale přece jen.

 

Dovolená fakt už úplně postavená na hlavu

Obvykle se snažíme vyjet na dovolenou někam jinam, než kde bydlíme. :-) Je to čas cestování, poznávání nových míst. Vypadnutí ze stereotypu všedních dní. Někdo si najde nějaké místečko u nás v republice (a že je jich spousta!), někdo vyrazí za humna.

Jak jsem psala výše, my jezdíme. Každý rok. Tu Španělsko, tu Sicílie, tu Turecko, tu Korfu, tu dokonce Albánie. Letošní Španělsko jsme ale s pochopitelných důvodů odložili. Ale aby matka o ten svůj čas na odfrknutí nepřišla, pozvala jsem ji k nám do Brna. Ačkoliv já tady žiju už dlouhé roky, máma tady nikdy nepobyla víc než maximálně 1 noc. A to jen výjimečně. Otec a pes na ni vždycky věrně čekali.

Pro ni je to změna. Pro mě zas taková ne. Chybí mi tu ono ponoření do ticha mysli, ono napojení se na sílu moře. Ale objevila jsem tu zas něco jiného a ze stereotypu všedních dní jsme určitě vyskočili. :-) 

Připomněla jsem si své průvodcovské roky, kdy jsem prováděla turisty třeba na Srí Lance. Ano, i tam jsem byla na jednom místě nepočítaně. A přece to bylo pokaždé jiné. I tentokrát to bylo jiné. Špilberk a kasematy. Kapucínská hrobka s mumiemi. Hvězdárna.

Sex, utrpení a smrt

Pokračovat ve čtení…

Jaké to mimoňství také může být??

Být mimoň může být docela drsný…

Možná to znáte (jinak byste tenhle článek asi ani neodklikli) – cítíte se takoví nějací jiní než ostatní. Neřešíte to, co většina kolem vás. Nezajímá vás to, co většinu kolem vás. Nemůžete si najít kamarády, přátele, partnery, protože jste takoví jacísi ulítlí. Ale zatímco někteří jsou třeba také ulítlí, ale tak, jak to letí i mezi ostatními, vy jste se rozletěli někam úplně jinam…

Jen to spíš zrovna vypadá, že se kamsi vlečete…

Ale uvědomili jste si někdy, že právě vaše mimoňství pro vás může být ohromná výhoda??

Máte totiž mnohem… mnohem… mnóooooohem blíž do toho Jiného světa, o kterém tady na blogu píšu. On je, pravda, otevřený i těm, kteří se zrovna jako mimoňové necítí a s radostí se vezou na té velké vlně. Může jim nabídnout jiný pohled a vtáhnout někam, čeho by si jinak třeba nevšimli. Dodat další dimenzi jejich životu. Může to pak být ještě větší jízda. :-) Vy ale máte výhodu, že už v tom jedete. Jaksi od přirozenosti.

 

Když byste chtěli zapadnout…

Pokračovat ve čtení…