Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Tao-te-ťing (3) – vyprázdnit mysl a naplnit břicho

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Pokud potřebujete, najdete tam i odkazy na výklady, překlady a čínské originály, do kterých se na následujících mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem.)

Tao-te-ťing je velmi zajímavá kniha. Čínský originál každé kapitoly má pár znaků. Ale zároveň má spoustu různých překladů – co překladatel, to nějaká interpretace :-) A pak máte ještě spoustu komentářů – starých i nových. Některé jsou více filozofické, některé více duchovní, některé více taoistické, některé rozebírají jazyk. A některé jsou takové prvoplánové. Hodně také záleží na tom, jaký překlad si který vykladač zvolí, pokud nejde do čínského originálu.

 

Který z těch všech výkladů je pak ten správný??

Líbí se mi slova jednoho z těch, jejichž výklad 3. kapitoly jsem na youtube viděla (Finding Unity). Podle něj je důležité hlavně to, jak daná slova promlouvají k vám. A důležité je také vyprázdnit svou mysl od toho všeho, co si myslíme, že víme. Pak jsme otevřeni tomu pochopit.

A tak berte i mé články k jednotlivým kapitolám. Berte je jako mou vlastní komunikaci s textem, kterou se prolíná to, co jsem se z různých překladů, výkladů a z pohledu do čínského originálu vyrozuměla, a nač reaguji ze svého vlastního úhlu pohledu. Neduální učení mě teoreticky i prakticky ovlivňují již dlouhá léta. A přiznávám – nejvíc právě proto tíhnu právě k interpretacím Bruce Frantzise, v jehož online kurzu výkladů jsem.

Vnímám, jak s jeho výklady ladím, protože na pozadí hinduistické advaity a buddhistického dzogčhenu, které jsou mi z praxe blízké, to všechno dává smysl. Frantzis k tomu přidává taoistický pohled, svůj i jeho taoistických učitelů, a já dál vnímám, že závěr mé univerzitní práce o neduálních učeních, kterou jsem před lety psala, že „zkušenost je stejná”, bude nejspíš pravdivá. I když i na FB stránkách Nondual conversations se o tom občas debatuje :-)

A tak, prosím, čtěte Tao-te-ťing s myslí otevřenou nejrůznějším výkladům. A také tomu svému :-)

 

Míra věcí

Když je něčeho přespříliš, nikdy to není úplně ono, že? Příliš vody, příliš sucha. Příliš tepla, příliš zimy. Na té houpačce jinu a jangu je ideální nejít příliš do extrémů. Vidíte sami snadno proč. A tak cílem moudrých je extrémy nepodporovat. (Už jen proto, že například z politického hlediska – a o tom je Tao-te-ťing také – je společnost, která se rozpadne na dva tábory, které se postaví proti sobě, společností, ve které se nežije dobře. Však to poslední dobou sami vidíme.) Z filozofičtějšího úhlu pohledu se v komentáři Berty Krebsové ke 3. kapitole dočtete, že učení o míře věcí tvoří spolu se zásadou nejednání (ono wu-wei z minulého článku) jádro taoistické etiky.

Osobně vnímám, jak velmi často dualistické myšlení neumí než sklouzávat do extrémů. Důvěra vs. nedůvěra. Láska vs. lhostejnost (nenávist). Přijmout vs. odmítnout. Jako bychom v tom duálním světě jinu a jangu neměli jinou možnost. A pak, ve chvílích, kdy se musíme rozhodovat mezi dvěma protiklady, najednou nevíme, co si máme počít.

Naštěstí Tao-te-ťing je plný paradoxů, se kterými tak souzním. Ten nejlepší je v závěru 3. kapitoly:

Konej nekonání a vše bude tak, jak má být.

 

Ta věčná touha – co je za ní?

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (44) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Důvěra, nebo naivita?

To zvládneš. Stačí si důvěřovat.

Jak snadné dvě věty. Jak rád jim člověk uvěří. Skočí do té vody – a šup, utopí se. Důvěra totiž někdy hraničí s naivitou. Víra hory přenáší, ale jak poznáme, že je na to naše víra dost silná?

To nedáš. Vždyť se známe.

Věty, které spousta lidí říká. Které spousta lidí slyšela. Není to možné. Nálož negativních zkušeností na zádech. Jak by to teď mohlo být jinak? A do té vody nikdy neskočí. Nikdy se nenaučí plavat. A buď ze strachu nesedne na žádnou loď, nebo sedne – a šup, utopí se. Stačí, když loď ztroskotá.

Není to absurdní? Pokračovat ve čtení…

Jin, jang a wu-wei, neboli to, co lidem motá hlavy (Tao-te-ťing, 2)

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Pokud potřebujete, najdete tam i odkazy na výklady, překlady a čínské originály, do kterých se na následujících mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás také inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem.)

Z nejrůznějších překladů Tao-te-ťingu je krásně vidět, jak 2. kapitola lidem hodně motá hlavy. Jsme tak ponoření do duálního myšlení, že nevíme, jak vnímat jin a jang, o kterém je zde řeč, jinak než jako klasická opozita. (Jen se podívejte na ukázky níže.) A wu-wei? Ono „nedělání”? Tak to si mám tedy sednout a čekat, až mi holuby budou padat do… úst??

„Každý poznává dobré jako dobré, a tím (poznává) i zlé.”
(překlad Berty Krebsové)
„Goodness, if it is not sincere, is not goodness” (překlad Goddardův; česky přeloženo „Dobro, pokud není upřímné, není dobrem”)

 

Jak je to s tím jin a jang?

V komentáři Dereka Lina se zase dozvíte, že představa, že vše je vlastně dobré a že nemáme hodnotit a posuzovat, je jen špatně pochopené tao. Vždyť prý je potřeba umět posoudit, co je bezpečné a co ne. Co je dobré a co ne. Neříká se snad, že kdybychom nevěděli, co je špatné, nevěděli bychom, co je dobré?

A pak se v tom všem vyznejte :-) Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (43) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Hlavou proti zdi

Znáte ony obrázky, na kterých se člověk probourává k diamantům? Má už za sebou spoustu práce. Kdo ví, kolik dní se dřel? Už už je má na dosah. A on to těsně před cílem vzdá.

Už nemůže. Už nevěří dost na to, aby ještě alespoň jednou jedinkrát do té skály udeřil… a radoval se.

Znáte ono „když nemůžeš, ještě přidej?” Mentalita závodníka, který se snaží vyhrát. Mentalita bojovníka, který si snaží vybojovat to své místo na světě navzdory všem překážkám. Jedno podnikání nevyjde? Nevadí. Nevzdám se, zkusím to znovu. Třeba i jinak. Ten člověk mě nemiluje? Nevadí, však já si ho vybojuju.

A pak se ocitnete v labyrintu a dojde vám, jak praštěné to celé je.

V parku loučeňského zámku je labyrintů spousta. Různé velikosti, různé podoby. Vstoupíte do nich a dlouho a dlouho se točíte tam a zpět, dokud nedojdete do samotného středu labyrintu. Častokrát to vypadá, že vás cesta vede zpět. Že se od toho místa, za kterým míříte, jen vzdalujete. Ano, vzdát to je hloupost. Už nemůžeš? Ztrácíš důvěru? Jdi dál. Ale proč si to dělat ještě náročnější a snažit se do středu k tomu pokladu prokopat?? Vždyť stačí jen trpělivě jít.

I život si tak často absurdně pleteme s bludištěm, ve kterém bloudíme, místo abychom šli tam, kam nás Život sám vede. S důvěrou a trpělivě. Kolikrát jste už měli pocit, že jste v životě zabloudili? Kolikrát jste zatoužili vyzkoušet nějakou tu zkratku, která by vás zavedla za tím, po čem jste toužili? Jenže je to právě naše touha po tom třpytivém, co tam v dálce ve středu vnímáme, co nás svádí z cesty.

Někdy nejsme vytrvalí, ale pouze tvrdohlaví. Někdy nejdeme za tím, co opravdu chceme, ale pouze za lákavým třpytem. A těsně před cílem únavou odpadáme. Musí to být strašný pocit. Někdy všechno chceme teď a tady, místo abychom dočkali času (jako ta husa klasu). Někdy máme strach pokračovat po té cestě labyrintem dál těmi temnými tunely a hledáme způsob, jak tyto důležité úseky obejít. Jak zbytečné. Ten poklad tam na nás čeká, stačí jít bez zbytečných obav tudy, kudy nás Život vede. Umíte číst životní symboly?


Právě jste dočetli čtyřicátou druhou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma BLUDIŠTĚ, NEBO LABYRINT elementu ZEMĚ. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. 

Pokud vám ještě absurdní hříčky do mailu nechodí, napište si o ně (zdarma):

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

O tom, jak nahlížet pod povrch dění, a rozumět jazyku, kterým s námi Život komunikuje – Symbolické vnímání – cesta do světa tajemství a zázraků

Těším se na další online setkání příští týden!

DEVATENÁCTKA (42) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Vymyšlený svět

Co prvního vás napadne, když se ráno vzbudíte? Nevíte? Proč si to nevyzkoušet? Několik následujících rán se můžete pokusit zachytit tu první myšlenku, která vám ráno přijde na mysl. A pak si všimněte, kolik minut každý den trávíte v tom reálném světě a kolik minut trávíte v tom světě svých myšlenek. V umyšleném světě. Ve vymyšleném světě.  Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing a taoismus (1) – jak mluvit o tom, o čem se mluvit nedá? :-)

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Pokud potřebujete, najdete tam i odkazy na výklady, překlady a čínské originály, do kterých se na následujících mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás také inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem.)

Co to vlastně to tao je? A k čemu je vůbec dobré se něčím takovým zabývat? Když jsem o základech taoismu učila na jednom pražském gymnáziu (měli speciální předmaturitní kurz k základům religionistiky), říkali mi studenti, že se jim filozofie Tao-te-ťingu líbí ze všech náboženských systémů nejvíc. A ne, nešlo hlavně o ono wu-wei (nedělání) :-))

Tao-te-ťing je stručný (pouze 81 kapitol), a přece nabitý moudrostí. Navíc moudrostí, kterou když vnesete do svého života, tak budete spíš jako ona voda, která se nezdá, umí se přizpůsobit (aniž by se zlomila), ale je neuvěřitelně silná. Pískovcové útvary i u nás v Čechách svědčí o síle vody působit na skálu.

Od taa žádné násilí čekat nemůžete. A přece je mocné. A to se mi líbí!

 

Co je tao?

Definice taa zaznívá hned na začátku knihy (viz kapitola 1). Ale v podstatě nám říká, že definovat nejde :-)

„Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao.” 

Jak tedy mluvit o tom, o čem se mluvit nedá? Jak pochopit to, co se nedá uchopit tak, jak jsme zvyklí – totiž naší myslí? Náš rozum totiž o věcech přemýšlí a různě je analyzuje. Tao jako by ale nebyla věc, o které se dá přemýšlet a analyzovat ji tak, jak to známe…

V neduálních učeních se hovoří o tom, že prvotní zkušenost předchází pojmenovávání a analyzování a hodnocení. Daná věc prostě je. Prožíváte její bytí a kvality jejího bytí. Je to opravdu jako onen návrat do preverbálního dětství, kdy jsme ještě neměli vytvořenou zásobu slov označujících to, co vidíme, slyšíme, nebo třeba i cítíme. Ono „být jako děti” možná neznamená pouze návrat do jisté hravosti a nevinnosti (pokud jsme tedy jako děti vůbec nevinní byli :-))

Jednodušeji řečeno – obraz psa není totéž, co pes. Jakkoliv dokonalý slovní nebo chemický popis vám neřekne, jaká je chuť medu, dokud jej neochutnáte. Podstata je jinde než na povrchu. Než v našem rozumu (byť i selském), než v naší logice.

Tao je navíc věčné a neměnné, zatímco to, co vidíme, slyšíme, nebo třeba i cítíme, je buddhisticky řečeno pomíjivé. Co to tedy ono tao vlastně je? Bruce Frantzis ho ve svém výkladu staví na roveň buddhistické podstatě mysli nebo Buddhově podstatě. Tao je neduální – neobsahuje žádné protiklady. Je ve všem a nic na světě by bez něj neexistovalo. Je to onen počátek všeho (jak říká Tao-te-ťing), určitá podstata všeho. Kterou ale náš způsob uvažování není schopen postihnout.

 

Tao a Bůh – tak jiní a v něčem tak podobní

Možná proto se o Bohu říká, že je nepochopitelný a že je lepší o Něm nepřemýšlet. Jak moc se Bůh liší od taa a jak moc jsou si v tomto podobní? Proč kdysi dominikána mistra Eckharta, významného středověkého křesťanského mystika, chtěli obvinit z kacířství a proč se říká, že jeho učení mělo tak blízko právě k taoismu??

To nepojmenovatelné, to, co uniká našemu rozumu, je podle Tao-te-ťingu na počátku. Ve chvíli, kdy začínáme pojmenovávat, dáváme zrod světu kolem sebe tak, jak je nám známý. A každý jazyk vytváří jiný svět. Jen se podívejte kolem sebe – čím exotičtější jazyk s exotičtějším písmem, tím zcela jiný svět vytváří :-) Každý jazyk dává slovům (i věcem) své unikátní vazby (konotace).

Jak už bylo v řečeno v úvodním článku, překlad nikdy nemůže vystihnout originál :-) Je zde vždy něco, co našemu způsobu uvažování bude unikat.

 

Tao jako cesta

Tao znamená v překladu z čínštiny cesta. Dle Bruce Frantzise jde o cestu od toho nemanifestovaného k tomu manifestovanému. O způsob, jak věci vznikají, a jak se dvě složky manifestovaného – jin a jang – v sobě prolínají. Zatímco vše manifestované se skládá z těchto dvou složek, tao samo je neduálním propojením. Potenciálem, ze kterého se vše rodí. Nedělitelným celkem. A je velmi náročné být v tao – v onom celku plném potenciálu  – v souladu s cestou, po které se ubírá. 

Podle Bruce je onen pád, o kterém mluví křesťané, ztrátou života v tao. Života spojeného s Cestou, která je pravým opakem cest vedených přáními Ega. Cesty Ega jsou totiž naopak cestami, které jsou vedené jen našimi myšlenkami a jimi spojenými emočními hnutími, které ale nemají schopnost proniknout pod povrch nejrůznějších kombinací jinu a jangu k jejich propojení a skutečnému potenciálu.

Podle Bruce máme v životě vždy na výběr – buď jít po cestě směrem k esenci (a životu), nebo směrem od esence pryč (k egu a smrti).

V 1. kapitole se mluví o tom, že dokud se řídíme našimi touhami, nedojdeme k esenci, ale budeme vnímat jen to, co je na povrchu. To, co je omezené. To, co se rodí, ale zase zemře. Stejně jako my, pokud se identifikujeme s tím, co je na povrchu, a ne s esencí. Pokud nevnímáme nic víc než to, co je na povrchu. V Tao-te-ťingu se o tao mluví jako o mystériu. Jako o nepostižitelném tajemství.

Otázka pro nás pak zní, zda nám stačí se pohybovat na tom povrchu, s tím vším, co nám to dává, ale i bere. Nebo jestli chceme proniknout hlouběji k onomu mystériu.


2. kapitola Tao-te-ťing:

Jin, jang a wu-wei, neboli to, co lidem motá hlavy

Chcete nějaké úkoly na témata 1. kapitoly?

Stejně jako já jsem měla na 1. týden úkol (spíš meditativního rázu), který mě pohltil, zkuste něco i vy :-)

  • Můžete zkusit také něco meditativního – dívat se kolem sebe bez slovního doprovodu (pojmenovávání, hodnocení). Možná stačí zjistit, jak moc vám to vůbec půjde :-)
  • Nebo s dívejte se kolem sebe s vědomím, že to, co vnímáte svými smysly (které jediné vám dávají informace o vnějším světě), je jen malý zlomek z toho, co můžete vidět :-)

(V rámci Mimoňských kurzů (ať v tom klasickém nebo ve Speciálu) mluvívám hned v prvním díle o symbolickém vnímání. O „překladu” předmětů a dění do bohatšího asociativního jazyka. V Mimoňských kurzech totiž slouží nejen k odpoutání od povrchu dění, ale k odhalení hlubšího smyslu toho, co prožíváme. Je možné jít ale ještě o kus dál a nahlédnout pak i esenci toho, co prožíváme. To, co se v různých náboženských směrech nazývá různě, ale my už víme, že slova jsou jen slova :-) A jak říká i Shakespeare – „růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně”)

Tao-te-ting a taoismus – úvod do nového cyklu

Tao-te-ťing na mě v knihovničce pomrkává již mnoho let. Mám doma překlad Berty Krebsové z roku 1997, který jsem si zamilovala. Je plný zajímavých výkladů a její překlad se mi moc líbil. Vy ho dnes už můžete najít k nahlédnutí i na netu. Včetně mnoha dalších, i novějších. (Přehled českých překladů je ZDE). Celá odkazovaná stránka se zdá být plná zajímavých odkazů a čeká ještě na mé prozkoumání :-)

Nicméně mně v současné době nejde o překladatelské zkoumání Tao-te-ťingu (překladatelská studia už mám za sebou) a ani o religionistické zkoumání taoismu (studium religionistiky i kurzy taoistické alchymie na Katedře Dálného východu mám také za sebou).

Před pár dny mě uchvátila představa získat konečně výklad Tao-te-ťingu přímo z úhlu pohledu čínských taoistů (ač zprostředkovaným západním taoistou). A nahlédnout také konečně do čínského originálu!

 

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (41) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Strašidýlka

Halloweenská strašidýlka nás nemají děsit, ale pobavit. A možná je stačí jen uplatit pár sladkostmi?  Co straší vás? A čím krmíte ta svá strašidýlka? Nebo před nimi zavíráte dveře? A radši rovnou i okna na petlice?

Vzpomínáte na tu bouli pod kobercem z toho všeho, co jste pod něj zametli? Nechtělo by to ale spíš zamést v celém tom domě a ještě i před vlastním prahem?

Utíkat před pavouky může být zábava. „Hele, sekáč, zdrheeej!” Bojovat s nimi se může zdát trochu praštěné, ale tak dejme tomu. V životě děláme spoustu praštěných věcí, které nedávají smysl. Otázka zní, jestli by ale nebylo užitečnější zamést pavučiny a pavoukům ukázat, kde by se jim žilo líp. Pokračovat ve čtení…

Symbolické vnímání – cesta do světa tajemství a zázraků

Nahlížíte někdy pod povrch toho, co se děje? Nebo vnímáte svět prostě tak, jak se vám jeví? Stromy jsou stromy, domy jsou domy, lidé jsou lidé, politici jsou politici?? Ale co když to všechno je mnohem víc a svět je zcela jiný, než se zdá??

Napadají mě dva způsoby, jak se lidé snaží proniknout pod povrch – spřádají nejrůznější konspirační teorie, nebo pracují se zrcadlením. Je zajímavé si uvědomit, jak ta první verze hází vinu na něco vnějšího. Na někoho, kdo tahá za nitky světového dění. A my jsme jen figurky na šachovnici, kterou někdo rozehrál. Zatímco ta druhá verze hází vinu na osobu. To ona si může za všechno, s čím se setkává, sama. Druzí jí pouze nastavují zrcadlo.

Je to taková dualistická verze – buď jsem oběť, nebo viník.

A proto mám raději něco, kde nejste ani to, ani ono :-) Pokračovat ve čtení…

Víme, kam nás ženou naše přání??

Každý máme nějaká svá přání. Touhy, které nosíme v srdci. Někteří v ně věří a jdou si za nimi. Někteří je vnímají společně s jistým smutkem, že nejspíš už nikdy nebudou naplněny.

Ať už jsme ale na svá přání rezignovali, nebo v ně z jakéhokoliv důvodu stále ještě věříme, přání mají vždy ohromnou moc nás v životě směřovat. Otázka nicméně zní kam vlastně. A jestli tam vůbec doopravdy chceme.

Položili jste si někdy tuto otázku? Uvědomili jste si někdy, jaké pocity ve vás vaše přání vyvolává? A zda to, co si tak přejete, opravdu chcete?

 

Je touha příčinou utrpení?

Buddhisté říkají, že příčinou našeho utrpení je touha. Ano, přesně ta touha, o které my naopak říkáme, že je impulzem ke změnám a plnění si našich snů.

Z toho, co bylo řečeno výše, je ale možná dobře vidět, že pravdu mají nejspíš obě strany :-) Závisí nejspíš na tom, jak moc věříme v uskutečnění toho, po čem toužíme, nebo zda jsme již rezignovali. Ale možná také na tom, kolikrát jsme již v životě zažili, že ani všechna ta splněná přání nám štěstí nepřinesla. Je to někdy tak trochu jako droga. Práskneme si jednou a musíme dál a dál, abychom nedostali ten nepříjemný absťák…

Pokračovat ve čtení…