DEVATENÁCTKA (20) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Cesta ke hvězdám

Když chceme objevovat neznámé světy a vstupovat tam, kam jsme dosud nevkročili, můžeme to dělat jako Klingoni, nebo jako Kirk se Spockem. Pokud nejste fandové do Star Treku, nejspíš teď vůbec netušíte, o čem mluvím. Nevadí. Stačí si uvědomit, že buď se můžete rozhodnout urvat si násilím to, co chcete. Jako Klingoni. Nebo na to jít s odvahou, moudrostí a fikaně …

Přesně jako ona hvězdná dvojka ze Star Treku.

Umíte si představit, jak by to asi tak vypadalo na takové vesmírné lodi na cestě ke hvězdám, kdyby si tam každý dělal, co chce? Kdyby se každý staral hlavně sám o sebe?

Hele, s negativníma bytostma se nebavím. Běž si s Klingony vyjednávat sám. Něco se ti na tom nelíbí? Tak za to já nemůžu, to se ti něco jen zrcadlí, tak si to v sobě vyřeš.

Tváří v tvář Klingonské lodi by něco takového mohlo být fatální…

Spock by nejspíš takového prudiče neváhal vysadit na ledové planetě plné žravých oblud. Zlatí negativní Klingoni. No a pak by si v sobě logicky vyřešil, že lidi mají táhnout jako jeden celek a když někdo nechce, tak na loď nepatří a ať si klidně táhne. Sám.

Jenže ono to není tak jednoduché. Najít tu správnou rovnováhu mezi bezbřehým individualismem (někdy snadno zaměnitelným se sebeláskou) a bezbřehým kolektivismem (à la dělej, co všichni, a necukej se) je srovnatelné se snahou rozlousknout zenový koán. Proto máme společnosti, které víc tíhnou k individualismu, a ty, které víc tíhnou ke kolektivismu. Ale ať se podíváte na východ, nebo za západ, zjistíte, že ani jedna z těchto cest není úplně ideální…

Však i dokud Spock odmítal brát v úvahu Kirkovu individualitu, byl jejich vztah jen vztahem sporů, nepochopení a nadávek. A vysadit Kirka z lodi pryč je z pohledu startrekovského fanouška největší absurdita pod hvězdami. Vždyť to on je ten, kdo patří na kapitánský můstek…


Právě jste dočetli dvacátou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma JÁ, NEBO TY elementu OHEŇ. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). 

 

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (1 strana) o té jedné jediné věci, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Typická paradoxní hádanka  – Chtít, či nechtít, to je oč tu běží

Těším se na další online setkání příští týden!

DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (4)

Jsem blbá, jsem blbá, jsem blbá (nebo blbej…)

No fakt, to si někteří lidi říkají!

Také jste to už u někoho slyšeli?? Možná i sami u sebe :-)

Někdy je zajímavé, co nám zničehonic vypadne z pusy. Kde se to v nás vlastně bere?? Stačí na ulici zakopnout – „Bože, já jsem blbá.” Nebo na něco zapomenout… a zaboha si nevzpomenout… a zase  – „Bože, já jsem blbej.” Slyšela jsem i jednu matku, jak se otočila na svého malého syna: „Seš snad blbej, nebo co??

Myslím, že to ani nemyslela nijak špatně. Prostě „blbej/blbá” je pro spoustu lidí slovo stejného rázu jako třeba mobil :-) Používáme ho tak často, že už si ani neuvědomujeme, co všechno nám vlastně bere…

Slyšela jsem ale ještě jeden příběh. A v té chvíli mi došlo, jak nebezpečně si s podobnými slovy zahráváme.

Byl to příběh jednoho páru. On v jedné chvíli svou partnerku vynášel do nebes. Člověk by pomalu věřil, že TOHLE bude ta největší romantika na světě. Jenže nebyla. V druhé chvíli častoval svou partnerkou slovy, které se mi tady ani psát nechtějí. „Seš blbá” je proti tomu kalibru dřevěná pistolka. A co myslíte? Nepřišlo jí to zvláštní. Vulgarity a urážky jsou přece běžnou součástí našeho slovníku.

I toho vašeho?? Jak pak poznáte, že TOHLE nemusíte poslouchat? Od nikoho? Ani od sebe? Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

Pokračovat ve čtení…