DEVATENÁCTKA (20) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Cesta ke hvězdám

Když chceme objevovat neznámé světy a vstupovat tam, kam jsme dosud nevkročili, můžeme to dělat jako Klingoni, nebo jako Kirk se Spockem. Pokud nejste fandové do Star Treku, nejspíš teď vůbec netušíte, o čem mluvím. Nevadí. Stačí si uvědomit, že buď se můžete rozhodnout urvat si násilím to, co chcete. Jako Klingoni. Nebo na to jít s odvahou, moudrostí a fikaně …

Přesně jako ona hvězdná dvojka ze Star Treku.

Umíte si představit, jak by to asi tak vypadalo na takové vesmírné lodi na cestě ke hvězdám, kdyby si tam každý dělal, co chce? Kdyby se každý staral hlavně sám o sebe?

Hele, s negativníma bytostma se nebavím. Běž si s Klingony vyjednávat sám. Něco se ti na tom nelíbí? Tak za to já nemůžu, to se ti něco jen zrcadlí, tak si to v sobě vyřeš.

Tváří v tvář Klingonské lodi by něco takového mohlo být fatální…

Spock by nejspíš takového prudiče neváhal vysadit na ledové planetě plné žravých oblud. Zlatí negativní Klingoni. No a pak by si v sobě logicky vyřešil, že lidi mají táhnout jako jeden celek a když někdo nechce, tak na loď nepatří a ať si klidně táhne. Sám.

Jenže ono to není tak jednoduché. Najít tu správnou rovnováhu mezi bezbřehým individualismem (někdy snadno zaměnitelným se sebeláskou) a bezbřehým kolektivismem (à la dělej, co všichni, a necukej se) je srovnatelné se snahou rozlousknout zenový koán. Proto máme společnosti, které víc tíhnou k individualismu, a ty, které víc tíhnou ke kolektivismu. Ale ať se podíváte na východ, nebo za západ, zjistíte, že ani jedna z těchto cest není úplně ideální…

Však i dokud Spock odmítal brát v úvahu Kirkovu individualitu, byl jejich vztah jen vztahem sporů, nepochopení a nadávek. A vysadit Kirka z lodi pryč je z pohledu startrekovského fanouška největší absurdita pod hvězdami. Vždyť to on je ten, kdo patří na kapitánský můstek…


Právě jste dočetli dvacátou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma JÁ, NEBO TY elementu OHEŇ. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). 

 

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (1 strana) o té jedné jediné věci, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Typická paradoxní hádanka  – Chtít, či nechtít, to je oč tu běží

Těším se na další online setkání příští týden!

Výzva – měsíc pro sebe (i pro tebe)

Mám chuť si dopřát fakt něco extra. Co vy??

Říká se, že nejjistější cestou ke štěstí je myslet na druhé. Já bych spíš řekla, že tou nejjistější cestou ke štěstí je myslet na druhé a zároveň na sebe. To se ale dostáváme k té zatrachtilé záhadě – jak to jako udělat??

Obvykle na oltář klidu a pohody obětováváme přání a potřeby své, nebo přání a potřeby těch druhých. Tomu se pak obvykle říká být hloupej, nebo být sobec :-) Máte na výběr :-)

Učit se slučovat protiklady (a Já vs. Ty/Oni je jen jedním z nich) je ale tak trochu můj životní úděl. Vždycky mě to totiž táhlo na obě strany naráz. To pak vlastně máte na výběr ještě třetí možnost – zbláznit se :-)

 

Výzva – měsíc pro sebe

A protože já se zbláznit nehodlám, dostala jsem super geniálně famózní nápad a na jeho realizaci se už nesmírně těším! A ponese se právě v duchu slučování protikladů :-) Řešení těch vnitřních a vnějších konfliktů, nerozhodnosti, vnitřní nespokojenosti apod.

A tak tady nejde jen o mně. Každý, kdo tento můj vzkaz čtete, se můžete nechat inspirovat a věnovat ten následující měsíc sami sobě. Něčemu, co Vám udělá radost. Něčemu, co Vás propojí sami se sebou. Oslovuje Vás už teď něco, když ta slova čtete??

Já osobně jsem se rozhodla vydat na cestu! Ne, nebalím kufry (i když dceru bych jednou na cestu po světě moc ráda vzala!). Tyhle objevné cesty, které vám dokonale zamotají hlavu, a z toho chaosu z kontaktu s neznámým a jiným se pak zrodí něco cenného, už mám za sebou. Tentokrát se chystám vydat na mimoňskou cestu, která spatřila světlo světa v zimě roku 2016. Nechci říct, že jsem ji vymyslela. Vznikla. Ačkoliv to nebylo bez práce :-)

Chci ten následující měsíc věnovat sama sobě jako dárek za všechnu tu práci, kterou jsem poslední dobou věnovala tvoření jasnější struktury svého webu. Nemyslela jsem pomalu na nic jiného, než jak svým čtenářům pomoct projít co nejlépe tím tak trochu jiným neduálním světem, o kterém roky píšu a který je zdrojem toho nepodmíněného štěstí. Ano, projevila se tak má průvodcovská nátura :-) A protože tuhle strukturalizační práci na výstavbě vnitřních prostor Jiného světa mám právě za sebou, nutně si potřebuju dáchnout…

 

Měsíc pro sebe, ale i pro tebe

A protože miluju slučování protikladů, nechci se prostě jen stáhnout, nechat teď web webem, čtenáře čtenáři a nasávat zpět energii vydanou pro vás. Nechci oscilovat mezi být blbej a být sobec, ale ani se nechci zbláznit :-)

Hodlám si užívat měsíc pro sebe tak, aby z toho měli něco i ostatní.

Takže tu mimoňskou cestu budu následující měsíc sdílet s vámi a kdokoliv se můžete kdykoli přidat taky. Vstup na tu neduální Mimoňskou cestu do Jiného světa je v současné době otevřený dokořán! Teď už nemusíte čekat ani měsíc, ani 14 dní, než se otevře :-)

Já si ji hodlám užít se vším všudy, včetně plnění nejrůznějších úkolů v čase mezi jednotlivými maily, které jsem si pro své čtenáře před 3 roky vymyslela :-)) Kurzem jsem sama již hodně dlouho poctivě mail za mailem neprocházela a myslím, že je ten správný čas to udělat. Podívat se na něj z odstupu, případně vychytat ještě nějaké další drobnosti. Už teď jsem totiž v kurzu udělala pár drobných změn.

 

Stala se jedna hodně  kuriózní věcička

E-kniha Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), která je předlohou celé mimoňské cesty a po jejíchž 10 stupních od trápení k radosti mimoňská cesta lidi provází, nikdy nechtěla být levnější než symbolických 323 Kč. A já to přání roky respektovala a stále respektuji.  Tuhle knížku jsem totiž nepsala já. Ona tak nějak vznikala již před 20 lety. A ukazuje se, jak jsou její texty univerzální. Já jim opět jen dodala určitou strukturu a navlékla je na pomyslnou šňůru jako vzácný náhrdelník.

Ale se změnou vstupní stránky do kurzu jsem si uvědomila, že někteří lidé na ní najednou mohou ušetřit cca 70 Kč, ačkoliv jsem přímo na ni žádnou slevu nedala a nikdy nedám. Hmmm. Zvláštní.

 

Shrňme si to

  • Je tu výzva MĚSÍC PRO SEBE. Naložte s ní dle libosti.

  • Já vyrážím na Mimoňskou cestu do Jiného světa, na svůj vlastní měsíční online minikurz a hodlám si ho užít se vším všudy. Kdo se chce přidat, kdykoliv, je vítán. Brána je otevřená.

  • A nejen to! Mám tu spoustu věcí, které zahálí. Např. slogany Kurzu zázraků (jeden mi minulý týden hodně pomohl!). Mám v nich ale ohromný skluz. Chci také zase víc cvičit, meditovat. Kulinářsky si hrát. Je toho tak moc, co si chci tento měsíc dát!

  • Pokud se chcete inspirovat, nebo pokud chcete své zkušenosti sdílet (ať už se vydáte mezi Mimoně také, nebo ne), vše se teď bude odehrávat na FB Žít je umění / Jiný život v Jiném světě. Když jí dáte like, možná vám nic důležitého neuteče. Ale známe Facebook :-)

Vstup na Mimoňskou cestu je skrze obrázek té vskutku mimoňské cesty, který najdete vpravo. Případně přímo ZDE

 

 

 

DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (4)

Jsem blbá, jsem blbá, jsem blbá (nebo blbej…)

No fakt, to si někteří lidi říkají!

Také jste to už u někoho slyšeli?? Možná i sami u sebe :-)

Někdy je zajímavé, co nám zničehonic vypadne z pusy. Kde se to v nás vlastně bere?? Stačí na ulici zakopnout – „Bože, já jsem blbá.” Nebo na něco zapomenout… a zaboha si nevzpomenout… a zase  – „Bože, já jsem blbej.” Slyšela jsem i jednu matku, jak se otočila na svého malého syna: „Seš snad blbej, nebo co??

Myslím, že to ani nemyslela nijak špatně. Prostě „blbej/blbá” je pro spoustu lidí slovo stejného rázu jako třeba mobil :-) Používáme ho tak často, že už si ani neuvědomujeme, co všechno nám vlastně bere…

Slyšela jsem ale ještě jeden příběh. A v té chvíli mi došlo, jak nebezpečně si s podobnými slovy zahráváme.

Byl to příběh jednoho páru. On v jedné chvíli svou partnerku vynášel do nebes. Člověk by pomalu věřil, že TOHLE bude ta největší romantika na světě. Jenže nebyla. V druhé chvíli častoval svou partnerkou slovy, které se mi tady ani psát nechtějí. „Seš blbá” je proti tomu kalibru dřevěná pistolka. A co myslíte? Nepřišlo jí to zvláštní. Vulgarity a urážky jsou přece běžnou součástí našeho slovníku.

I toho vašeho?? Jak pak poznáte, že TOHLE nemusíte poslouchat? Od nikoho? Ani od sebe? Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

Pokračovat ve čtení…