NENÍ RADOSTI BEZ ODPUŠTĚNÍ (Oheň, 4)

Ano, nadělali jste spoustu chyb a druzí s vámi nejednali tak, jak měli. Život se s vámi nemazal. Ale vy se toho nedržíte jako těch rozpálených kamen. Neubližujete sami sobě. (Od)Pouštíte je a tím vinu svou i druhých. Otevíráte prostor, kde je možné začít znovu a jinak.  

(ebook elementu OHEŇ, kap. 8)

V pátek 29.5.  mi zemřela matka. O tom, jak je také možné takovou zprávu přijmout, jsem psala minulý týden (viz článek I ve smrti je možné najít klid.) Bylo to tak zvláštní.

Ano, ale byl to jen ten první okamžik. Každý další čchi kung, který jsem vedla, mi byl ale oporou  – dával mi možnost uvolnit stres, vylepšit spánek (protože ano, člověk může začít hůř spát), znovu a znovu objevovat ten přístup ke klidu a radosti tam někde hluboko v nás.

Víte, co je symbolem Jiného světa?  Co je i v logu Jiného světa?

Přece onen pták, který se vznáší na jasné obloze prozářené sluncem. A je tam vždy, jen je potřeba se dostat nad mraky.

Pamatujete ten pocit v letadle, když se dostanete nad mraky?? Nebo i ten pocit na horách, když tam nahoře je slunce a jasno a tam dole mlha, skrz kterou pořádně nevidíte, kam šlapete,??

  • První víkend po oné smutné zprávě jsem strávila v Brně s manželem a dcerou. Byl to krásný víkend, udělali jsme si společný výlet (což se poslední dobou zas tak často nestávalo – manžel buď vyrážel pracovat na zahradu nebo na tramp a dcera byla zalezlá u sebe v pokoji)

  • Tento druhý víkend jsem strávila opět ve svém rodném městě, ale tentokrát už bez mámy (vzpomínáte na článek Život vás podrží?, Oheň 2?). A stalo se něco, co jsem si ani moc neuměla představit, a co souvisí s tématem tohoto týdne.

téma: NA ODPUŠTĚNÍ ÚPLNĚ JINAK

Na uvítanou jsme se se sestrou objaly! A iniciativa přišla od ní. :-)

Na vysvětlenou – nemám se sestrou špatný vztah. Spíš bych ho nazvala vztahem korektním. Pomůžeme si, ale tak nějak mezi námi visí naše minulost. Dětské a dospívající hádky. Které jsem v určitém okamžiku utnula s tím, že je lepší ji ignorovat, než se hádat. Dlouhé roky jsme se na ulici ani nepozdravily. Continue reading „NENÍ RADOSTI BEZ ODPUŠTĚNÍ (Oheň, 4)“

Rupert Spira a neduální pohled na to, co je to vlastně láska…

… a není to to, co si obvykle představujeme…

láskaJak už jsem na blogu mnohokrát psala (a ostatně obě moje e-knihy se v tomto duchu nesou), lásku si obvykle představujeme jako vznášení se na křídlech opojení. Ideálně, když nás ten druhý na rukách nosí, a co nám na očích vidí, to splní.

Blaho.

Proto se také říká, že většina lidí si osvícení (probuzení) představuje jako nějaký super special zážitek. Nějakou blaženost. Asi něco takového, jako když se zamilují. Aaaaaah…

Rupert Spira (a není sám) ale říká, že osvícení žádná blaženost není. Blaženost je jen zážitek. Přijde a odejde. Není to nic trvalého. Osvícení je spíš poznání (a prožívání) vnitřního štěstí a spokojenosti.

Co to tedy ta láska vlastně je??

 

Láska jako rozplynutí pocitu oddělenosti

Na mnoha videích (například ZDE) se Rupert Spira zmiňuje o tom, že láska je pocit ztráty oddělení mezi Já a Ty (řečeno mými slovy). Často připomíná, že právě takhle se přece často cítíme, když se zamilujeme – že Já a ten druhý jsme se stali jedním. Láska je rozpoznání společné podstaty našeho bytí. Láska se objeví ve chvíli, kdy zmizí osoba (video ZDE). Láska totiž není nějaký pocit, který má nějaká osoba (vůči jiné osobě), jak říká Rupert Spira. Když Vám zemře milovaný člověk, odejde s ním všechno. Ale láska, láska zůstává… právě ta byla základem Vaše vztahu…

Žal, který cítíme po smrti druhé bytosti, je ona Láska v nás. Kdyby nebylo té lásky, proč bychom cítili žal? Krásně o tom vypráví Rupert Spira na videu (ZDE), ve kterém provází ženu, které zemřel otec, od pocitu žalu, k vnímání Lásky, která je v pozadí utrpení. Jak říká, není nutné se poddávat tlaku naší kultury na to, co by měla cítit a dělat. (Ostatně, jak jsem minulý týden psala – smrt člověka v nás nemusí vyvolávat jen smutek. A to je i má osobní zkušenost, která vychází z trochu jiného pojetí smrti, než je v našich končinách běžná.)

Láska je také podle Ruperta Spiry něco, po čem velmi toužíme, když ji zrovna neprožíváme. Hledáme ji u druhých lidí. Myslíme, že to oni nám dají ten pocit, že milujeme a že jsme milováni.

Osobně bych řekla, že hlasy volající po sebelásce, jsou krůčkem o maličko dál. Ale na základě čeho dokážeme tu sebelásku opravdu realizovat, aniž bychom nesklouzli v tom dualistickém světě do druhého extrému?? Což je podle mě většinou přesně ten případ…

Continue reading „Rupert Spira a neduální pohled na to, co je to vlastně láska…“