Rubrika: Nezařazené

Jak jsem psala v minulém článku, táhne mě to už léta mimo ten bludný kruh honby za štěstím, které buď za chvíli vyprchá, nebo která je závislá na všech možných až a kdyby.

Vždycky si připomenu onu vizi hororové jámy (nejistoty) a drásavého kyvadla (strachu a touhy) jak od E.A. Poea. Velmi názorná představa. Pořád dokola. Zdánlivě není úniku.

Věčné hledání, věčná snaha, věčné utrpení střídané s věčnými záblesky uklidnění toho věčného strachu a nejistoty. 

Jak jsem psala, hledáme tam, kde nic není, a přehlížíme to, co máme přímo před očima.

JAK ALE VEN Z TOHO ABSURDISTÁNU??

Tuhle otázku jsem si jednou před více jak 10 lety položila. A jen jsem zbůhdarma nedumala. :-) Přišla jsem na způsob, jak na to, vymyslela jsem si pro sebe plán, takový hravý experiment, a aniž bych tušila, do čeho lezu, vlezla jsem do toho. 

A nikdy nelitovala.

Naopak jsem se k tomu znovu a znovu vracela. :-)

Ta myšlenka Absurdistánu mě provázela už hodně hodně dlouho. Už snad kdysi na střední škole jsem psala povídky o tom, v jak absurdním světě žijeme. Bývaly to doby, kdy jsem myslela, že cesta z toho ven, je sebevraždou. Vždyť je to tady peklo a nic nemá smysl.

Naštěstí jsem si tehdy nemyslela, že se musím zbavit všech tužeb a nechala se nadnášet vlnou touhy vidět filmy, o kterých jsem věděla z časopisů, ale které se ještě do komunistického Československa nedostaly… jojo, nezahazujte touhy jen proto, že vám teď říkám, že je to jen drásavé kyvadlo.

Touha je branou k osvobození. A pak se na její vlně můžete svést. :-)

PĚT KOŘENŮ KE SPOKOJENOSTI

Často vidím různé návody, jak žít šťastně a spokojeně. Nabízejí cestu k tomu být sami sebou, spontánní, nalézt své poslání. Nebo cestu, jak si tvořit svůj svět. Nástroje jak zbohatnout, a vzít tak život do svých rukou. Případně cestu pozitivního myšlení a postavení se do vlastní síly (tento anglicismus jako bývalá překladatelka fakt nerada vidím…).

Nebo vedou k tomu nechat za sebou to, co s nimi neladí – práci, partnera, toxickou rodinu. Nebo na cestu sebelásky, kdy člověk pečuje v první řadě sám o sebe. Či na cestu, která se naopak snaží hledat rovnováhu mezi důrazem na práci, partnerství, koníčky a osobním rozvojem.

Cestu, která se zaměřuje hlavně na zdraví, zdravou stravu a cvičení. Vnitřní disciplínu. Cesty, které se zaměřují na duchovní rozvoj, na meditaci a mindfulness nebo na práci se stíny a traumaty. Na rozvíjení vděčnosti.

Kupodivu nevedou k tomu, jak se otevřít tomu, co se vám nelíbí…

To všechno může být v jistých ohledech fajn!

Ale jak se budete cítit, když zrovna nebudete žít své poslání, a nebudete mít pocit, že si tvoříte svůj svět? Co když zrovna nebudete pozitivně naladění, budete mít dojem, že víc pracujete, než se věnujete sami sobě, začne vám haprovat zdraví navzdory vší té zdravé stravě a pohybu? Co když vám nepůjde meditovat a budete mít dojem, že ne a ne být dost vědomý?? Partner vás opustí, přijdete o práci a ocitnete se bez peněz?

Asi nic moc, že?

Jak by ne. Nezvládli jste ani jeden z 5 kořenů spokojenosti, protože jste se zaměřili na spoustu jiných věcí a ztratili z dohledu to nejdůležitější. 

NIKDY NEBUDETE ŠŤASTNÍ…

Continue reading „5 ELEMENTŮ SPOKOJENOSTI, KTEROU VÁM NIC NEVEZME“ →

Vytáhla jsem tu krabici ze sklepení do našeho třetího patra a zvážila. Cestou nahoru se mi totiž honila hlavou myšlenka, kolik ta krabice proboha váží?? :-) Jo, 7,2 kg a je to přesně ta krabice, kterou vidíte na úvodní fotce.

Před lety jsem si pro všechny své deníky koupila tuhle hezkou krabici a uložila jsem je tam. Nejsou tam tedy samozřejmě všechny, ale jsou tam ty první a jsou tam deníky i z roku 2015, jak jsem se dívala.

Pak se mým deníkem v podstatě stal můj blog, i když kroužkový deník STROMU ŠTĚSTÍ pořád mám a volné popsané papíry z něj každý rok ukládám do obálek a do skříňky.

Stále víc ale tíhnu právě k té elektronické formě. Ta hromada psaných deníků je sice impozantní, ale pravděpodobnost, že se k nim někdy vrátím a ještě z nich budu čerpat víc, než při samotném psaní, je docela mizivá.

Zalíbila se mi přehlednost blogových článků a přehledů týdnů a měsíců a let, kterou dělám už víc jak 10 let.

Ale zároveň vnímám, že není nad to psát rukou. 

A pak jsem objevila Rocketbook, který je takový hybrid psaní rukou a PDF verze a pro mě finančně dostupný. Uvidíme, uvidíme, už jsem si ho objednala a budu ho zkoušet. Má i různě po světě pozitivní recenze, tak snad splní to, co od svých deníků dnes potřebuju a chci.

PROČ SE TOMU PROBOHA TEĎ ŘÍKÁ JOURNALING?

Continue reading „7,2 KG DENÍKŮ ANEB JOURNALING FAKT MŮŽE MĚNIT ŽIVOTY“ →

Aby nedošlo k mýlce: negarantuji, že až naplníte pět vizí, o kterých bude řeč níže (pokud se vám to tedy vůbec podaří), svět se změní v ráj a vy budete potkávat jen samé hodné lidi. Ale mohu vám slíbit, že vás již „to peklo“ nebude vyvádět z rovnováhy. A právě tím je možná také inspirujete ke změně.

A dále negarantuji, že se vám splní všechna vaše přání. Ale mohu vám slíbit, že se naplní přání, o kterých ani nevíte, že je máte, a že ve srovnání s nimi budou ta vaše původní nicotná. Nicméně má zkušenost říká, že to, s čím se setkávám, je jen určitý odraz toho, co se děje uvnitř. 

Upřímně řečeno, ona byla společnost v krizi vždy. Podívejte se do rubriky věnované Komenského Labyrintu světa. Nebo znáte tento Shakespearův sonet?

„Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec,  jak dme se pýchou pouhý parazit, jak pokřiví se každá dobrá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak blbost zpupně schopným poroučí,jak prostá pravda je všem jenom pro smích,jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě, jen nemuset tím sbohem dát i tobě.“

Jak aktuální, že? Kdybych to trochu upravila a vydávala za své dílko, znělo by to, jako bych se pustila do kritizování dnešní zatrachtilé doby. Ta naše doba…

• Je troufalé myslet si, že naše doba je nějak horší než jiná doba.

• Je troufalé myslet si, že se to dá změnit dřív, než ta naše troufalost (a hamižnost) tuhle Zemi zničí úplně.

Vždyť je to takhle od nepaměti.

A lidé jsou prostě jen lidé, mají své mouchy…

JEDNA MOŽNOST BY ZDE PŘECE JEN SNAD EXISTOVALA

ZMĚNA JE MOŽNÁ

Ale pouze a jedině skrze změnu sebe sama.

A změnit úhel pohledu, myšlení a zaběhané emoční reakce a návyky vyžaduje čas. Hodně času. A schopnost nepropadnout pocitům viny. A hlavně ochotu to udělat.

Ochotu věnovat ten čas spíš změně, než nadávání na poměry, nebo nadávání na partnera. Nebo tomu věčnému přemílání toho, co bylo, nebo snad – nedejbože – bude. Nebo nakupování zbytečností, které jsou jen takovou náhražkou a mají jen zahnat myšlenku na to, co nám opravdu chybí:

SVOBODA, LÁSKA, RADOST, VNITŘNÍ KLID, SPOKOJENOST, ODVAHA A JISTOTA.

Taková změna není právě snadná, pokud uvnitř naplno necítíte, že to je právě to, co chcete dělat.

Cítíte to?

Vztek na svět? Vztek na lidi?  Smutek z toho, jak to chodí? Smutek z toho, že vám někdo ublížil? Tu nespokojenost, že něco nemáte a mít nebudete? Tu vnitřní nespokojenost, i když máte všechno?? Ten strach, že to špatně dopadne? Tu touhu dělat něco jiného, být někým jiným…

OBRAŤTE VŠECHNY TYHLE NEGATIVNÍ EMOCE V NĚCO POZITIVNÍHO

V motor, který vás požene dál. (Skoč, žabáku...:-) ) Ale ne k té dnešní materialistické honbě, ne k zbytečnému bušení hlavou do zdi, ale k honbě za změnou v sobě. Protože jen ta má smysl.

A až budete dost daleko, pochopíte, že i této touhy se budete muset vzdát.

Pak pocítíte opravdovou svobodu, lásku, vnitřní klid, spokojenost a vnitřní jistotu. A odvahu postavit se celému světu a těm jeho hrám. S klidem v srdci, odpuštěním a soucitem. A to je velký dar.

FAKT NEMÁ SMYSL MĚNIT DRUHÉ

Říkáte si: a co tím jako změním? To ta vláda je k ničemu… to oni…

Když já budu ten dobrák, ostatní mě převálcujou…

Zapomeňte na to, že ty druhé změníte. Nemá ani smysl si to přát a snažit se o to. Můžete jim pomoci, můžete je podpořit, můžete je inspirovat, aby se něco v nich rozzářilo, ale nebuďme naivní – VŠICHNI LIDÉ (včetně nás) mají své kostlivce ve skříni a ty je někdy ponoukají dělat věci, které bychom my NIKDY druhým nedělali. Každý máme to své „nikdy“. Jen se často nestřetávají s těmi „nikdy“ druhých lidí.

A pouze šeptem: myslíte, že když nedokážete změnit ani své nejbližší (a vyčítat jim jejich slabiny vede většinou jen k jejich vzdoru), že dokážete změnit společnost? K čemu to všechno nadávání je? Pokud si tím alespoň neulevíte, může se lehko stát, že se kolem vás nakonec seběhnou další nadávači a váš pohled na svět bude díky nim ještě temnější…

A CO TEDY MŮŽETE UDĚLAT?

Vytvořte prostředí, ve kterém bude více radosti a méně smutku, vzteku a strachu. Pamatuji si, jak jsem před mnoha lety na rohu jedné pražské ulice málem vrazila do chodce, který přicházel z druhé strany. Normálně se oba zasmějeme a z karambolu se stane vtip.

Tentokrát na mě pán vyštěkl – a ve mně se probudil potlačovaný vztek (bývala jsem jako dítě malý vztekloun, ale pak jsem to „překonala“ – ne, spíš potlačila).

Svět se na vás otočí tou stranou, kterou mu vy sami nastavíte.

Nikoho neměníte, pouze jim umožníte (a sami sobě také), aby mohli případně projevit to pozitivní, co v nich je.

„Ale jak?” ptáte se? Pojďme se na to podívat – a pomůžeme si při tom čínským rozlišením na 5 druhů energií.

Klasické řecké, ale ani indické ajurvédské dělení, mi nikdy nepřišlo tak podrobné, tak všezahrnující, tak přehledné.

DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV, VODA a jejich vzájemné vztahy ovlivňování či rovnováhy.

Vztah k přírodě, k životnímu prostoru, k ročním obdobím, chutím, tělesným orgánům, smyslům, energiím.

Číňané se projevili jako velcí systematici a to mi velmi vyhovuje. Proč se neinspirovat??

Pokud je každá z těchto 5 energií vyrovnaná – není jí ani moc (záplavy, požáry), ani málo (sucho, mráz) je i celý systém vyrovnaný. A každá z těchto pěti energií představuje i určitý ideál, kterému se můžeme snažit přiblížit.

Určitý krok ke změně světa v sobě… a potažmo i světa kolem nás.

PTEJTE SE SAMI SEBE

Jak blízko, či daleko máte k oněm pěti ideálům? Pěti nejhlubším potřebám a přáním? Continue reading „PROČ JE SPOLEČNOST V KRIZI A 5 KROKŮ, JAK TUHLE ABSURDNÍ HRU ZMĚNIT“ →

Minulý týden se nesl ve znamení tématu Já, nebo Ty, na který zrovna, náhodička, připadl Londýn a koncert IU, jihokorejské hvězdy, zpěvačky a herečky (v roce 2022 byla s filmem Broker v Cannes na festivalu). Čekala jsem kvůli tématu nějaké rozepře. Vždycky se nějak téma projevilo. Ale ono přišlo propojení. Koneckonců, to pravé poselství tohoto tématu. :-)

Téma Já, nebo Ty umí navodit životní situace, kdy máte možnost poznat, čemu dáváte přednost, a co obětováváte. Sebe, nebo druhé?

Obvykle to jinak neumíme. Lpíme na tom, co chceme a potřebujeme, a pokud to neladí s tím, co chtějí a potřebují ostatní, máme obvykle dvě opačné možnosti: buď budeme prosazovat to své (máme přece dávat sami sebe na první místo a není to přece sobecké, že??), nebo ustoupíme (nejsme přece sobci, že?).

Málokdy nás napadne hledat propojení. Společnou řeč a společnou cestu. Buď Já, nebo Voni. A hotovo.

LONDÝN PŘINESL MNOHO PROPOJENÍ

Continue reading „LONDÝN, TAYLOR SWIFT, IU, WEMBLEY A ZÁZRAČNÁ PROPOJENÍ“ →

Star Trek. Optimistická vize budoucnosti. Potenciál váš i lidstva, svět, kam ještě také lidská noha nevstoupila. Projekce lidské povahy. Síla toho, co nás ovlivnilo v dětství – pozitivně, ale i negativně. Co vlastně znamená být člověkem? To všechno jsou témata, o kterých už byla řeč v minulých článcích o Star Treku (Zde, nebo zde). Čím plníte svou mysl vy?? Jaké jsou vaše vize? Pro váš osobní život? Pro život této planety? A z čeho vaše vize vycházejí?? To je fakt důležité… 

Co vychází ze strachu totiž vede jen k vizím potlačujícím ten strach, ale ne k budoucnosti, která se vám bude jednou zamlouvat. Kolik pozitivních vizí budoucnosti kolem sebe slyšíte? Kdo všechno vám vykládá, čeho všeho se bojí, že nastane?

Star Trek ve svých příbězích představuje nejrůznější vize. I takové, které ukazují, kam to naše planeta dotáhne, když…. (dosaďte si různé nápady, jak zajistit štěstí a prosperitu světa). Často jsou to dost temné scénáře. 

SCI-FI I HISTORIE NÁS VARUJÍ, ALE VIDÍME TO?

Continue reading „STAR TREK – KAM JEŠTĚ LIDSKÁ NOHA NEVSTOUPILA…“ →

Letos to bude obzvlášť výživné. Vipassana celý měsíc! 

Na desetidenní kurz meditace vipassana plánuju jet letos už popáté. Jak jsem psala loni – těch 10 dní je brána do světa bdělosti, blaženosti a klidu. Nesrovnatelné s ničím, co může člověk jinde prožít. Možná právě proto, jak náročné se to může zdát.

Souhrn článků z mých minulých pobytů (a nejen mých), organizační informace, ale i kritické ohlasy najdete ZDE:

Meditace vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit

JAKÉ TO BUDE LETOS??

To nemůžu nikdy říct. I když místo je stejné, program je stejný, prožitek je vždycky jiný. (Viz například přehled toho, v čem byl jiný můj čtvrtý pobyt v článku na odkaze výše.) Něco ale bude jinak zcela jistě:

• Odjíždím tam tentokrát se zásobou fyzických cvičení, kterým bych se ráda přes den ve volných chvilkách věnovala. Cvičení, která mají za úkol dát tělo do rovnováhy. Je dost možné, že se to přepíše i do mysli a energie. :-)
• Zůstávám tentokrát celý měsíc – nejdříve na meditační kurz a na tom dalším budu vypomáhat jako dobrovolník. Na kurzech vše stojí na dobrovolnících – vaří tam, uklízejí tam, pracují na zahradě atd., ale i meditují a odpočívají. :-) Nikdy jsem nemohla přispět finančně nějakou výraznější částkou, takže je na čase přispět trochu jiným dílem. :-)
• Je to taková příprava na dvacetidenní kurz a alespoň 1x pomáhat je mimo jiné podmínka účasti. :-) Další podmínkou je min.2 roky meditovat hodinu denně. Takže dřív jak za 2 roky holt stejně nepojedu. :-) Ale teď si budu moct vyzkoušet, jaké to je zůstat tak dlouho a věnovat vipassaně v různých podobách měsíc svého života.

CO MI VIPASSANA VLASTNĚ DÁVÁ?

Continue reading „VIPASSANA POPÁTÉ…“ →

Skončil už pátý roční instruktorský kurz (září-červen). Můj první jako pravidelná součást instruktorského týmu. 

Myslím, že chápu, proč si šéfíci přáli, abych ho absolvovala před lety sama jako student, i když orlí čchi kung už více jak 10 let sama učím na základě jiného certifikátu, který jsem od nich dostala. Vím díky tomu takříkajíc z první ruky, jak náročný a jak transformativní je.  Vnímám ho nejen z té instruktorské polohy, ale i z polohy toho, kdo si tím vším sám prošel.

Vzpomněla jsem si tento poslední víkend na Goenku, mistra, který vedl desetidenní kurzy vipassany za svého života… a vede je ostatně i nyní po smrti. (Ano, všechno je možné. :-)) I z něj byla cítit podpora, pochopení, čím vším tam procházíme, soucítění. Protože sám si kurzem kdysi prošel. A chtěl hned 2. den odejít. (I já jsem na instruktorském kurzu kolikrát skřípěla zuby, do čeho jsem se to nechala zlákat.)

Roky jsem se instruktorskému kurzu hodně bránila, naskočila jsem až do třetího ročníku. Nechtěla jsem se znovu učit na testy, psát nějaké závěrečné eseje, být zkoušena, hodnocena a tak dále. Měla jsem toho za léta svých studií na VŠ (včetně doktorátu) už dost. Jenže ono to bylo všechno nakonec trochu jinak.

Teď navíc vidím, že fakt, že jsem to všechno absolvovala, má ještě další přidanou hodnotu, než jsem vnímala na konci svého vlastního kurzu. :-) Pochopení, soucítění, zkušenost. Ostatně už léta zjišťuju, že mi Život přihrává zkušenosti, které pak jako lektorka mohu předávat dál. Copak si mohu stěžovat?? :-)

CVIČIT ČCHI KUNG JE OBOHACUJÍCÍ

Už je to mnoho let, co jsem začala zkoušet různé druhy čchi kungu – pět elementů, 5 zvířat, pohyby na meridiány (podle knížek či DVD). Víc jak 20 let. Cvičila jsem i jako těhotná s partičkou, která mě vzala mezi sebe, když jsem se přistěhovala do Brna.

Stále na to vzpomínám a nedávno jsem si opět na tom samém místě krátce zacvičila. Tentokrát orlí čchi kung. Krásný výhled na město. Nikde nikdo. Je to jako byste se ponořili do světa, kde najednou přestane existovat čas. Všechno se zpomalí.

Orla v hnízdě jsem objevila na internetu, ale existovaly jen víkendové semináře na druhé straně republiky. A knížka. Podle ní jsem začala cvičit a když byly dcerce necelé 2 roky, rozhodla jsem se na seminář vydat. První víkend po letech jen sama pro sebe! Odvoz až z Prahy s dalšími lidmi.

NOVÁ PŘÁTELSTVÍ, NOVÉ ZÁŽIKY.

Na víkend jsem se tam vrátila ještě mnohokrát. Proč? Protože po víkendu jsem se cítila tak dobře! Protože jsem se díky němu naučila, co dělat, když mě péče o dceru unaví. Když mě něco rozčílí.  A protože jsem se cítila tak dobře mezi lidmi, kteří na semináře jezdili. Rozuměli jsme si, byli jsme vyladění na stejnou strunu.

Cvičit čchi kung pro mě bylo najednou jako dýchat. Cvičila jsem snad každý den, když dcera spala, nebo když jsem měla chvilku. Začalo se rozvíjet něco, co jsem předtím ani s lety jiného čchi kungu nezažila. Vnímala jsem, že nestojím na místě (i když jsem stála v postoji :-)), ale že se posouvám, rozvíjím.

A mohla jsem s malou dcerou i meditovat, protože druh orlí meditace můžete provozovat i s malými dětmi okolo. Jde jen o bdělost a můžete být bdělí vždy, když chcete. Nic vás nemusí vyrušit. Jste stále stejně bdělí, při meditaci, při odpovídání na všetečné otázky… a o to jde.

Nejde o únik do lepších světů.  Objevujete je v sobě tak, jak jste.

VYHODIL MĚ

Continue reading „ČCHI KUNG OREL V HNÍZDĚ – INSTRUKTORSKÝ KURZ“ →

Moc článků už nepíšu. Rozhodně ne každý den, jak kdysi dávno. Spoustu toho, co jsem chtěla vyslat do světa, najdete v článcích na blozích a v mých e-knihách a kurzech. Tohle ale napsat musím…

Inspirovala mě nová píseň děvčat, které si říkají ARTMS. Ano, důležitou součástí celého alba jsou odkazy na bohyni Artemis. Bohyni lovu a Měsíce. Mrkněte se zde (epileptici opatrně).

Mrkněte se na vlastní oči a řekněte:

• Přecházejí vám z bohyň oči?
• Než mrknete, jsou pryč?
• Děje se toho tolik, že nejste schopní všechno ani postřehnout?

Jako by vaše oči chtěly pojmout celý vesmír naráz. Ale copak mohou??

A tak existuje i verze pro lidské oko (zde). :-)

Vyzkoušejte. A užijte si i příběh o tom, jak propadáme nereálnému světu před obrazovkami.

NEJSME BOHOVÉ, ANI BOHYNĚ

Continue reading „POHLÉDNĚTE PRAVDĚ DO OČÍ…“ →

Konečně to nejdůležitější – jak se cítit líp?

Ale nic z toho, o čem byla řeč předtím, nebylo zbytečné. Pokud jste předchozí 4 díly ještě nečetli, určitě se k nim vraťte.

• Emoce – užít si je, využít je, nehodnotit je: dočtete se tam, proč je k ničemu dělit emoce na negativní a pozitivní. Jen vám to komplikuje život a nic to ve skutečnosti neřeší! Také zjistíte, že nešťastná láska může být dar. (Vlastní zkušenost. Možná i vaše??) A přiblížím vám tu chvíli, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži zažila, že v práci s emocemi můžeme jít ještě dál než jsme zvyklí. Stačí umět vnímat jejich energii.
  

  ---

• Emoce – IU: tam se dočtete, jak vám Život začne přihrávat možnosti své emoce zkoumat hlouběji, když si jich začnete všímat. A proč je to užitečné (Jung mi to potvrdil. :-)) A na závěr najdete jedno hodně emocionální video jihokorejské zpěvačky a herečky IU. Nechte se vtáhnout do světa strachu, smutku, zoufalství – kde láska vítězí a kde můžete objevit i radost. Stačí se správně dívat.
  

  ---

• Emoce – Shakespeare and Mackbet nečekaně: tam se dočtete o příběhu muže, který byl pravým opakem té křehké IU. O vrahovi, tyranovi a diktátorovi. O muži a jeho manželce, které nesnesli to, co udělali, a emoce, které to vyvolalo. Byly to jejich emoce, které je zahubily. Také něco o moudrosti Shakespeara, o tom, zda být, či nebýt, a také že se můžete dostat i do divadla v Londýně, když se začnete otevírat emocím. :-) Zjistíte také, jak se emocím otevírat v bezpečném prostředí, aniž byste jimi někomu ublížili.
  

  ---

• Emoce – proč se jich nebát?: tam se dočtete, že problém nejsou situace, ale strach z emocí. Právě proto je užitečné se jimi zabývat – aby nám neřídily život. Nemusíte se trápit. Nemusíte je potlačovat, ani uvolnit. Stačí je zpracovat a uchovat. Síla jejich energie se vám může šiknout. :-)

EMOCE JAKO RYBY

Continue reading „EMOCE (5. díl) – JAK SE CÍTIT LÍP?“ →

Bývaly doby, kdy mi otec říkával „malý vztekloun“.

A vzpomínám, jak jsem kdysi v 1., nebo ve 2. třídě vynadala třídní učitelce, že nás drží po škole – když já musím jít do rytmiky.

Pak jsem v sobě tyhle výbušné emoce potlačila.

Doma mě sice nechávali vybouřit, protože věděli, že je to jako když se zatáhnou mračna, zahřmí to a zablýskne, ale napětí se uvolní, a je zas dobře. Co dělat také s dítětem, které ve školce po chodbách dělá hvězdy?? Strčit ho na všechny možné sporty (gymnastiku, tancování) a tu energii a napětí nechat vybít. A být trpěliví.

Mí rodiče byli moudří a jsem jim za tohle poselství neskonale vděčná. A předávám ho dál své dceři, jejíž emoce nejsou tak bouřlivé, ale jsou hluboké.

Ale ve škole mezi cizími jsem brzy pochopila, že nemohu být jako Elsa z Frozen – výbuchy emocí nejsou vítány. A já chtěla zapadnout. Kdo nechce?

Jenže potlačit emoce nebylo dobré řešení. Nikdy není. Co nejde ven, spaluje a rozežírá nás zevnitř. Ať je to hněv, ale i smutek, strach. Emoce mají ohromnou sílu. Je to omamný mix hormonů, které kolují v našem těle. Ovlivňují základní fyziologické procesy v našem těle (dýchání, bušení srdce atd.)

A přitom všechnu tu energii můžeme využít, jen vědět, jak na to.

KDYŽ SE EMOCÍ BOJÍTE…

… první reakcí bývá je potlačit. Mnohokrát jsem zjistila, že problémem často nebývá samotná situace, ale spíš emoce, které ta situace vyvolává. Máme své zkušenosti a velmi silné impulzy vyhýbat se tomu, co jsme jednou zažili jako ohrožující.

Situace ale není ten skutečný problém.

Strach ze situace je problém.

Ale největší problém je strach ten strach (znovu) cítit.

Také jste si už někdy uvědomili, jak velký strach máte z toho, že se zas budete cítit pod psa??

 Jak moc děláte cokoliv, abyste TO nemuseli cítit??

A přitom stačí se negativním emocím přestat vyhýbat. Najednou ke svému údivu zjistíte, že zvládnete víc, než si váš mozek myslí. :-)

A třeba jednou zažijete to, co já na taneční kakaové párty, kdy se mi podařilo naladit na všechnu tu silnou emoční energii, pohrát si s ní, uložit si ji tam, kde má bezpečné místo (spodní tan tien) a ještě pár dní z ní plná energie žít. I když jsem byla po víkendu předtím vyčerpaná. (Víc na toto téma v prvním článku série ZDE.)

POJĎME TRÉNOVAT

Continue reading „EMOCE (4. díl) – PROČ SE JICH NEBÁT?“ →