Rubrika: Nezařazené

Už jsem na to myslela delší dobu. Připravit praktickou čchi kung cestu do Jiného světa pro nějakého nadšeného zájemce, nebo i menší skupinku.

Online je online. Má své výhody i své nevýhody.

Ale není nad osobní setkání. :-)

A stalo se!

A možná se budete moci ještě připojit ke skupince, nebo být tím jednotlivcem. :-)

 

ČCHI KUNG JE PRO MĚ V JINÉM SVĚTĚ ZÁKLAD A POMOC

Když jsem si před více jak 10 lety uvědomila, že i navzdory všem těm snům, které se mi kdy splnily (např. studium a život v Egyptě!, což byl můj sen od dětství), se necítím šťastná a spokojená, a vymyslela jsem si pro sebe roční projekt Absurdistán, netušila jsem, na jakou cestu se to vlastně vydávám.

Ale člověk má nakonec vždycky na vybranou – buď se bude snažit o něco, co ke štěstí nevede, nebo začne dělat to, co k němu vede. Obě cesty nejsou procházka růžovým světem, ale ta druhá má smysl a je nakonec rozhodně růžovější. :-)  Continue reading „Čchi kung jako cesta do Jiného světa“ →

Když se řekne křesťanství, spousta nekřesťanů si představí církev, násilné obracení pohanů na křesťanství, hony na čarodějnice, křížové výpravy, zákazy potratů, nenávist vůči homosexuálům atd. atd. Určitě si ještě na něco vzpomenete. Církev a křesťanství má u mnoha lidí hodně černý škraloup.

Ale co Kristus? Koho doopravdy zajímá on?

Mně osobně rozhodně víc zajímá ten, od kterého to všechno historicky začalo, než ti, kteří z toho během tisíciletí něco udělali. Ať pozitivního, nebo negativního.

Jógíni, buddhisté a další možná narazili (podobně jako já) na to, jak moc jógu a meditace křesťané odmítají. Je to prý uctívání démonů a otevírání se démonům. Odvádí to prý od spásy, kterou přináší Ježíš Kristus. Přímá cesta do pekel.

Jenže kdykoliv mi někdo pošle objevné články na tato témata, zjišťuji, jak jejich autoři o daných praktikách vědí asi jen to, co jim řekl někdo, kdo o tom také nic moc nevěděl. Těch základních neznalostí! 

 

DUCHOVNÍ CESTA MÁ SVÁ RIZIKA, VČETNĚ KŘESŤANSTVÍ

Ano, duchovní cesta má svá rizika a já naprosto chápu křesťanskou obezřetnost. O rizicích probouzení kundalini nebo meditace se bohužel mimo terapeuty psychospirituálních krizí moc nemluví a ani se s následky neumí moc pracovat. A ano, je spousta lidí, kteří se rádi nechají zlákat k rychlému pokroku.

Ale i Jung by vám řekl – není dobré si zahrávat se stíny v nás. 

A i křesťanství už kolikrát vedlo k peklu na zemi

K řádění zla v podobě následovníků Krista. A mi nedá než se ptát – jak se do nich to zlo dostalo, když jejich víra i praxe byla obrácena k Bohu Bible? Že by křesťanství nebylo od Boha, jak tvrdí muslimové? Svatá Trojice je pro ně pohanský polyteismus a přímá cesta do pekel…

Nebo je to jen tím, že lidé nechápali Ježíšovo poselství a upravili si ho k obrazu svému? Vždyť i Ježíšovi učedníci mu často vůbec nerozuměli, ačkoliv mu byli nejblíž. Nemusíte ani číst Bibli, stačí se podívat na pár dílů seriálu The Chosen – často se hádají a nic nechápou. :-)

 

JE JEŽÍŠ KRISTUS VŮBEC HISTORICKÁ OSOBNOST?

Prý ano. Máme k tomu historické doklady od Římanů (např. Tacitus) i Židů (Josephus). Oba již z prvního století. Takže není možné, že by jejich zprávy o ukřižování byly ovlivněné křesťanskou vírou. Spíš naopak. Křesťané byly v té době pronásledováni a byli císařem Nerem obvinění i ze založení požáru v Římě (64 n.l.).

Já si ale dlouho myslela, že Ježíš Kristus je spíš legendární a symbolická postava. Historický příběh o někom, koho ukřižovali a on si vstal z mrtvých, mi rozhodně nepřišel historický. A po nějakých důkazech jsem ani nepátrala. Vždyť určitě žádné neexistují, že. :-)

Ale fakt je, že když jsem do toho začala šťourat a říkat si, jak někdo něčemu tak praštěnému může věřit, začaly se dít věci.

A já se najedou ocitla v Izraeli na místech, kudy Ježíš Kristus podle Bible chodil.

Bylo to v době studií v Káhiře, moc peněz jsem neměla a většinu pobytu v Izraeli jsem měla téměř zdarma.  Známí známých. V podstatě bohatí izraelští Arabové.  (Ano, v Izraeli žijí arabští Izraelci, nejen Židé. Je jich prý kolem 20%. )

Můj dobrý egyptský známý totiž věděl, co se mi honí v hlavě. A ačkoliv byl muslim, nechtěl ze mě mít muslimku. Jen mě poslal do Izraele a do kláštera sv. Kateřiny na Sinaj, abych navštívila mluvící keř. Věřil, že mě to změní.

A ano, změnilo. Ne ten mluvící keř, ale putování po Ježíšových stopách.

Neoslovilo mě tehdy křesťanství a nestala se ze mě křesťanka. Ale oslovil mě Ježíš sám na místech kde žil, dělal zázraky, zemřel a pak se i zjevil svým učedníkům. Všechna ta místa jsem měla možnost díky dobrým lidem navštívit.

Asi není divu – každý možná nějak vycítil, co hledám, a měli potřebu pomáhat. :-)

 

JEŽÍŠ JAKO PROROK ISLÁMU

Ježíš je ostatně i prorok islámu. Jen pro ně není Bůh, nezemřel na kříži a rozhodně nevstal z mrtvých. A je pro ně muslim (protože se odevzdal Bohu).

Muhammad ale podle mě moc nevěděl, co Ježíš vlastně učil.

Nebo mu to nebylo vhod.

Odpustit Mekkáncům? Nastavit druhou tvář?

Odolat svodům a nesnažit se nastolit vládu Boha na zemi?

Vždyť už šest let po Muhammadově smrti muslimové táhli ještě dál, než on, a dobyli Jeruzalém! To je jako bychom se rozhodli, že vytáhneme z Prahy a dobudeme Paříž! A ještě kus kolem! Byl to ale chytrý tah. Jak jinak si zajistit, že islám bude opravdu stát na základech judaismu a křesťanství, sdílet nejen jejich proroky, ale i svatá místa. Problém je to ale dodnes.

Tehdy mě ani moc nezajímalo, co je na těch všech biblických příbězích historického. V Izraeli něco takového neřešíte, protože tam na něj a na biblickou historii narážíte na každém kroku. Míchají se vám tam archeologické objevy potvrzující existenci židovskeho Chrámu s místy, které se tradičně připisují Ježíšovu pobytu. Co je historie a co je legenda?

Bazilika nad údajným Ježíšovým hrobem tam stojí už od dob svaté Heleny (4. století), kterou k ní dovedla tehdejší křesťanská komunita. A podle nejnovějšího archeologického výzkumu na daném místě je dnes ještě mnohem pravděpodobnější, že místo odpovídá popisu v Evangeliích. A o prapodivném Turínském plátně už jsem také psala.

 

CO JEŽÍŠ KRISTUS DOOPRAVDY ŘEKL?

Continue reading „Křesťanství, nebo Kristus? A co Ježíš pravděpodobně řekl a co ne?“ →

Roky jsem strávila v cizině tak nějak jinak, než je běžné. Ne jako turista, ani krátkodobý, ani dlouhodobější. Vždycky jsem chtěla mít blíž k místním než k turistům. A tak jsem v cizině žila jako student, nebo jako průvodce. Nebo posledních pár let jako účastník vipassanských meditačních kurzů. A  tak letos jsem si pro svůj kurz vybrala Španělsko.

Ve Španělsku jsem již byla mnohokrát právě jako turista – Lloret de Mar, Malgrat de Mar, Barcelona. S dcerou a s matkou jsme tam vyrážely k moři. Klasika – hotel, all inclusive, moře, občas nějaký ten výlet, aquapark a tak. Jednou jsem Španělsko navštívila sama jako student – vyrazila jsem na týden na jazykový kurz španělštiny do Granady. A cestou se stavila v Málaze, Seville a Nerje.

Letos jsem měla v plánu navštívit cestou Madrid.

A využít odvozu, který meditační centrum z Madridu organizuje.

 

 ŠPANĚLSKO ŠPANĚLSKY

Není nad to, když se v cizině domluvíte. To asi víte. Mnohdy stačí angličtina (ale mnohdy nestačí ta úroveň angličtiny, kterou Češi umí). Ale mně se poslední den v Madridu velmi hodilo, že jsem před odjezdem opakovala španělštinu! Jinak nevím, nevím…

Ale k tomu se ještě dostanu. :-)

Místní vás berou úplně jinak, když se snažíte mluvit jejich jazykem. I když s chybami a velmi jednoduše (má španělština není rozhodně oslnivá, ale na docela slušné dorozumění stačí.) A z návštěvy cizí země také máte mnohem víc!

Baví mě poslouchat hlášení v metru. Odposlouchávat od Španělů, co říct, když se potřebujete v metru dostat k východu. Baví mě prohodit s místními pár slov (jako když paní ke své známé prohodila, že východ z výtahu bude na druhé straně a já automaticky zareagovala.) Nebo poslouchat výklad na výstavě komiksů (i když jsem mu rozuměla tak z poloviny).

A na samotném kurzu vipassany mi španělština umožnila posadit se k partě místních a rozumět, o čem si povídají, a občas na to, čemu jsem rozuměla, i reagovat.

Mluvit moc neumím, to jsem se neučila. Minulé časy si stále odmítám zapamatovat. Když jsem před odjezdem opakovala na Duolingu španělštinu, šlo mi hlavně o to zopakovat si slovní zásobu a gramatiku a rozumět jim, i když ty minulé a budoucí časy budou používat.

To mi k radosti úplně stačilo.

 

MADRID

Continue reading „ŠPANĚLSKO A MADRID JINAK (MEDITATIVNĚ)“ →

Jeden z hlavních důvodů, proč jsem letos vyrazila na meditační kurz satipatthány a ne klasický 10 denní kurz vipassany, byl fakt, že ten kurz potřebuji jako podmínku pro 20 denní kurz. Další podmínkou jsou 2 hodiny meditace denně po 2 roky ještě předtím, než podáte samotnou přihlášku!

A já zjistila, že jakkoliv je pro mě 20 denní kurz už mnoho let velkým cílem a výzvou, na pravidelnou meditaci tato motivace loni nestačila. Už jen sednout si na hodinu a meditovat je výzva. (To ví každý, kdo si to kdy na vipassaně nebo jinde zkusil). Ale každý den? Dva roky? Ať se děje, co se děje?? Těžký, moc těžký.

I proto jsem na satipattánu letos jela – najít způsob, jak sama sebe k něčemu takovému konečně motivovat. 

Už jste někdy měli problém s motivací?

I když šlo o něco, co vás bavilo?

Osobně medituji ráda. Miluju ten pocit klidu, který mi v mysli obvykle zavládne. Ten pocit, že jsem to já, kdo rozhoduje o tom, jak se budu cítit, a na co budu myslet. Kdo by taky jel strávit 10 dní tím, že sedí na zadku a medituje, že?? :-)  

Ale pravidelná praxe doma?? 2 hodiny?

Chybí mi disciplína a disciplínu ostatně stejně považuju za hrubý nátlak. :-)

Ani k mytí rukou člověk žádnou disciplínu nepotřebuje.

Proč by ji potřeboval k očistě mysli a těla?? :-)

 

PRAVIDELNÁ HLUBOKÁ PRAXE

Continue reading „JAK SI ZAMILOVAT MEDITACI?“ →

Proč bonzácká, o tom byl 1. díl.  Proč Španělsko, o tom později. Teď se pojďme podívat blíž na to, proč byla satipatthána  pro mě zatím nejlepším mým kurzem (už sedmým!).

Všechny kurzy vipassany v tradici Goenky jsou v zásadě stejné. Liší se délkou a drobnostmi. Ať jedete kamkoliv, víte, jak to tam bude plus mínus vypadat, co budete plus mínus jíst, a co se tam bude dít. Já zatím absolvovala kurzy v České republice, v Polsku a ve Španělsku. Žádná velká překvapení. Alespoň na povrchu. Jinak byl každý ten kurz úplně jiný! (Viz přehled zkušeností v souhrnném článku zde.)

Co se ubytování týká, nejlepší je to samozřejmě v Polsku. Samostatné pokoje včetně sprchy a toalet pro všechny. I pro nováčky. Z haly do pokojů to můžete vzít přes les. :-) Nyní, když České dráhy zavedly rychlíky z Prahy do Wroclawi, je centrum mnohem dostupnější i pro nás, co nejezdíme autem.

Co se kurzů týká, pro mě osobně nejlepší, je teď satipatthána kurz.

 

SATIPATTHÁNA VS VIPASSANA

Goenka ve večerních videích (rozhodně méně zábavných než na klasickém desetidenním kurzu, ale občas jsme se přece jen zasmáli) říká, že je to totéž. Vipassaná (v překladu jasné vidění či vnímání) a satipatthána (v překladu ustavení všímavosti či bdělosti) mají v podstatě stejný cíl – dosáhnout hlubokého vhledu do tří základních charakteristik existence – pomíjivosti, neuspokojivosti a neosobnosti. Máte v ní za úkol vnímat vyvstávání a zanikání jevů v lidském vnímání.

Podle Buddhy i podle Goenky je toto jediná cesta ke skutečnému osvobození.

Vnímat ve vlastní žité zkušenosti (ne pouze intelektuálně) neexistenci toho Já, ke kterému se tak upínáme a které nám proto působí tolik utrpení. Znovu a znovu. To utrpení nekončí podle Buddhy smrtí, pokračuje dál.

Takříkajíc – po smrti koleje nekončí, jede se dál. Jen ten vlak vypadá o něco jinak.

Běžně se ale mluví o meditaci vipassaná a o satipatthána sutta, což je sútra, která patří mezi základní buddhistickou literaturu (Tripitaka). Jde o jednu z Buddhových rozprav, tj. výkladů učení. Tato je o práci s myslí.

 

PROČ BYLA SATIPATTHÁNA NEJLEPŠÍ?

Continue reading „ŠPANĚLSKO A BONZÁCKÁ SATIPATTHÁNA (2. část)“ →

Letní období dovolených tráví lidé různě. Aktivně a dobrodružně, nebo spíš poklidně odpočívají. V Čechách, nebo v zahraničí. U moře, nebo na horách. Poznávají, nebo se cákají ve vodě. Nebo tak nějak mix od všeho něco. Já si letos vybrala Španělsko, poznávání Madridu a hlavně další meditační pobyt. 

Strávit 10 dní zavření v meditačním centru, offline, bez komunikace (kromě posledního dne) a to ani pohledem nebo gestem, to asi není dovolená snů většiny lidí. Nebo si na něco takového snad myslíte?? Umíte si to představit? 10 hodin denně sedět a meditovat? To asi musí být zábava, co? :-)

Musím říct, že zábava to je. Člověk zažije spoustu věcí – co vlastně ale závisí hlavně na něm! Na všem tom, co se mu honí hlavou, a jak na to všechno reaguje. Poznávačka to je a to ani nemusíte strávit pár dní v Madridu jako já. Poznáváte hlavně sami sebe do hloubek, které jsou vám běžně nepřístupné, protože prostě nemáte intenzivních 100 hodin na to, abyste se mohli ponořit dost hluboko.

A poznáváte i místní, místní stravu a oprášíte si své jazykové znalosti.

Co všechno se dá na vipassanských meditačních kurzech zažít jsem poctivě každý rok sepisovala – souhrn najdete zde. Zjistíte, že je toho dost. A najdete tam i pár praktických tipů i kritických článků jako varování. :-)

 

KOLEKTIVNÍ TRAUMATICKÁ ZKUŠENOST

Continue reading „ŠPANĚLSKO A BONZÁCKÁ SATIPATTHANA (1. část)“ →

Bývaly doby, kdy jsem jako studentka překladatelství hltala romány. Jeden jsem i přeložila. Pak se v Egyptě stalo něco, kvůli čemu romány už nečtu. Jen jsem si neuvědomila, že místo románových vymyšlených příběhů mám filmové a seriálové vymyšlené příběhy. Třeba Squid Game a The Chosen.

Jen už pro mě nejsou jen zábava a únik do jiných světů.

 

Proč Squid Game?

Nebyl to můj první jihokorejský seriál. Už předtím jsem sledovala K-pop a dcera mě zásobovala svými oblíbenými K-dramaty. Korejština pro mě už nebyla tak cizí a věděla jsem, že Jižní Korea má kvalitní kinematografii. 

První sérii jsem vlastně ani neviděla, jen jsem slyšela, jak drastická je a že nakonec všichni hlavní hrdinové, ke kterým si člověk během seriálu vytváří vztah, zemřou. Tedy kromě jednoho, ale i v něm něco zemře.

Musel to být pro diváky šok, protože na něco takového tady nikdo nebyl předtím připravený.

Nebyl to seriál jen pro zábavu. Byla to drsná obžaloba společnosti.

Tím šokem si západ získal a vlastně i mě.

A to jen z doslechu.

 

Proč The Chosen Continue reading „SQUID GAME 3 A THE CHOSEN“ →

Meditace je pro vás možná jen ten příjemný čas s nahrávkou, která vás tak pěkně uklidní. Nebo motivuje. Nebo vám pomáhá najít ve větší hloubce váš potenciál. Hojnost. Sebelásku. Meditace ale může být i něco jiného. Něco, čemu se  lidi někdy raději vyhýbají.

Zažívala jsem to před lety. To uvědomění, že pod povrchem jsou věci, o kterých raději nechci nic vědět. A potřebovala jsem pomoc, abych po té cestě dál šla. Abych to, co se začalo otevírat, zvládla ustát.

A ještě dřív, už v 90. letech, kdy jsem stála na prvním rozcestí, jsem napsala symbolický text Brána života (najdete ho na starém blogu). Dnes je součástí mé první e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), protože ať chcete, nebo ne, tahle brána na té cestě od trápení k vnitřní radosti je. A jak se mi při psaní tehdy zjevilo:

Uvnitř máš ještě naději, ač vykoupenou utrpením.
Venku ti nezbývá než oplakávat to, co uplynulo,
a toužit po tom, co nikdy nezískáš.
A až se svět rozpadne v prach,
budeš s rukou nataženou k uzavřené bráně
proklínat své slabosti
a svůj strach.

 

NEBEZPEČÍ MEDITACE

Continue reading „MEDITACE – PROČ SE TOHO NĚKDY DĚSÍME“ →

V minulém článku jste se mohli dočíst, že i když se nepovažuji za křesťanku, Ježíš má pro mě od dob návštěvy v Izraeli osobní význam.  A že podle mého vnímání přinesl i neduální učení.  To ale klasickému učení církve už moc neodpovídá.

A tak je mi blíž Ježíš, než křesťanství.

Celá ta cesta do Izraele v roce 1996 za mých studií v Egyptě byla tak trochu neočekávaný zázrak/dar. Děly se tam zvláštní věci a odnesla jsem si z té cesty pro mě zásadní prozření – s láskou se jakýkoliv kříž nese lehčeji. Tu cestu od trápení k radosti jsem si pak v následujících pár letech prošla.  O pár let později jsem texty, které na ní vznikaly jako můj průvodce zveřejnila ve své první e-knize Žít je umění milovat. Pořád byly totiž relevantní…

Proč si ale myslím, že Ježíš přinesl i neduální učení? A jak to, že je tak přehlížené, když je vlastně tak nápadné??

 

CO JE VLASTNĚ NEDUÁLNÍ UČENÍ?

O různých druzích pojetí neduality by se daly psát knížky. Jednoduše (a tedy hodně zjednodušeně) řečeno – tam, kde obvykle stavíme JEDNO proti DRUHÉMU, vidí neduální učení JEDNO SPOLEČNÉ. A tak neduální učení propojují protiklady – transcendují je v něco, co zahrnuje oba póly. Neduální učení ruší rozdíl mezi subjektem (já) a objektem (předmět, který vidíte, nebo slyšíte). Mizí rozlišování na dobré a zlé.

Klasickým neduálním pojetím je mystická myšlenka JÁ A BŮH JSME JEDNO.

Případně úplné vyvanutí toho, čemu říkáme Já.

Má první neduální zkušenost s Ježíšovým poselstvím byla právě neduální. Nešlo o víru ve vzkříšení. Šlo o rozpoznání toho, že utrpení je možné prolnout láskou, transcendovat ho. Neexistuje snad na světě už o moc větší utrpení, které nevinný člověk musel podstoupit – a Ježíš přesto prý pronesl: „Odpusť jim, protože nevědí, co činí.“

Radikální odpuštění pramení z neduálního pochopení, že to, co nám přijde jako zlé, může být dobré v tom, že míří k vítězství nad zlem.

Trápení k radosti a svobodě.

Není totiž větší svobody a síly, než když vás ani trápení nepřiměje uzavřít srdce.

 

KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ

Continue reading „JEŽÍŠ A JEHO NEDUÁLNÍ UČENÍ (2. část)“ →

V minulém článku  jsem psala o tom, že Turínské plátno (Ježíšův rubáš) je záhada i pro současnou vědu. Poslední datování ho dokonce posunulo do období Ježíšovy smrti! Tohle překvapivé zjištění a také velikonoční vzpomínky na můj pobyt v Izraeli na místech ukřižování mě inspirovalo napsat tento článek.

Učil  už Ježíš neduální vnímání?

Vás možná Ježíš nezajímá. Pro většinu ateistů je to buď úplně nezajímavé jméno, které se vynoří kolem Vánoc a Velikonoc, a pak zas zapadne, nebo je to legenda. Já to tak dlouhá léta také vnímala.

To druhé nejspíš do napsání minulého článku. :-)

Ježíš pro mě byla v podstatě postava, u které mi bylo jedno, zda je historická, nebo ne.  Byl pro mě symbolem. (Asi víte z mé knížky Žít je umění milovat, že symbolické vnímání je mi vlastní??). Ani za studií religionistiky jsem neřešila Ježíšovu historičnost.

 

HISTORICKÝ JEŽÍŠ A OSOBNÍ JEŽÍŠ

To až později mi došlo, že historici (i nekřesťanští) se v podstatě shodují na tom, že opravdu osoba jménem Ježíš existovala a že byl za vlády Piláta Pontského ukřižován. (Ale vlastně mě to moc nezajímalo. :-))

Historici vycházejí kromě křesťanských dobových pramenů i z těch pohanských a židovských.

Křesťany ale zajímá spíš Ježíš z Nového zákona. A Muslimy zase Ježíš z Koránu. (O tom jsem se za studií religionistiky taky něco dozvěděla.) Muslimové nevěří, že byl ukřižován. Bůh prý zařídil, že to jen tak vypadalo. Hmm. Ježíš pro Muslimy není Bůh. (Ten je totiž jen jeden a Trojici chápou jako tři bohy).

A když jsem teď objevila seriál The Chosen o Ježíši a jeho učednících, znovu vidím, proč se tady u nás tak opovrhuje církvemi. Protože mezi křesťany se strhla hádka o tom, jestli Ježíš v seriálu je dost biblický! A jak si může autor vůbec dovolit vsouvat do seriálového příběhu něco, co není v Bibli!

Osobně myslím, že biblické příběhy mají svou sílu.

Ale mnohem silnější je osobní zkušenost.

Ta má je přímo z Izraele a je neduální…

 

ZVLÁŠTNÍ SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM V IZRAELI

Continue reading „JEŽÍŠ NEDUÁLNÍ (1. část)“ →