Ano, různé otázky si člověk může začít klást, když nemá možnost viset na síti, číst si, poslouchat hudbu, povídat si s ostatními nebo třeba koukat na televizi :-)
Najednou vás začnou zajímat věci zcela přízemní (někdy doslova) – třeba kam to vlečou mravenci mrtvého kamaráda, co je to za divný hmyz, který si zjevně ulovil jiný, a odnáší si ho pryč. Nebo kam se večer najednou vytratí všichni ti různobarevní motýly (viděla jsem i 4 na jedné rostlině!).
Uvědomíte si, jak moc jsme odtrhnutí od svého bezprostředního prostředí. A jak moc ve městech chybí všechna ta zeleň, trávy, květiny, stromy a hmyz. A jak nás to většinou vlastně vůbec nezajímá. I když říkáme, že ano. V praxi prostě nemáme prostor se do té přírody opravdu ponořit. Zlaté dovolené, které někdy rádi trávíme v lesích, u vody. A nebo na té vipassaně.
Na takovém desetidenním kurzu si člověk také velmi brzy uvědomí, jak moc vlastně žije jen ve svých myšlenkách. Vždycky mě fascinuje si uvědomit, že na takovém kurzu všichni děláme totéž, jíme totéž, spíme tamtéž… a přece žijeme každý v naprosto jiném světě a prožíváme ho zcela jinak.
Pro někoho je těch 10 dní k nevydržení a pár lidí kurz zase nedokončilo. A pro někoho je to úžasná nezapomenutelná zkušenost a rádi si ji zase zopakují. Jako například já :-)
Co s vámi takový desetidenní kurz umí udělat?
Je toho tolik! A pro každého jistě něco jiného.
To nejdůležitější, co tenhle speciální kurz učí, je rovnováha mysli. Nenechat se vyvést z míry tím, co je nepříjemné. To asi chceme všichni, že? :-) A kurz nabízí prostor a techniku, jak to prakticky udělat. Protože i o tom se hezky mluví, ale naše automatické reakce nás většinou doběhnou….
Učí ale rovnováze mysli i v tom, co je příjemné :-)
Hmm, uvažovali jste někdy o tom, proč vůbec chtít i něco takového??
Člověk by si možná řekl, že když je v životě tolik utrpení všude možně (a to my tady si ještě na rozdíl od zbytku zeměkoule pískáme), tak proč nemít něco pozitivního?? Proč se nezaměřit na ty hezké pocity, hezké myšlenky a pěstovat si je a chránit si je??
Jenže na takovém kurzu si velmi rychle uvědomíte, kolik utrpení si člověk umí přivodit tím, když začne být na tom příjemném závislý. Protože během těch 10 hodin denních meditací se vám snadno může stát, že zažijete velmi krásné pocity a možná i mystické zážitky plné blaženosti. A na tom se dá tak snadno ulítnout…
A na krásné pocity a blaženost nepotřebujete ani meditaci. Na to někdy stačí mezilidské vztahy a mix hormonů zamilovanosti :-) Nebo tabulka čokolády. Nebo hora chipsů. Máte problém s tím, že se toho či onoho nemůžete vzdát, protože byste se cítili fakt špatně a na partnerovi nebo té tabulce čokoládě visíte jak na plástvi medu?? :-) To je super! Protože to pak můžete snadno pochopit, proč je fajn naučit se rovnováze mysli i v tom, co je tak příjemné :-)
O vipassaně jsem už psala hodně. Na mém blogu jsem loni připravila speciální shrnující článek s odkazy na články, které po mých kurzech vznikají. A nejen s mými. Jsou tam i informace o tom, jak to na takovém kurzu chodí, pár dobrých rad, abyste kurz lépe zvládli, ale i článek s kritickými ohlasy, protože ne pro každého ten kurz asi může být vhodný.
Rozhodně bych si dobře rozmyslela, jestli do toho jít, nebo ne, protože náročné to je velmi. Ale když do toho půjdete, budete to možná milovat stejně jako já a spousta dalších, kteří se vracejí. I tentokrát se tam kromě Poláků (byla jsem v super novém speciálně pro vipassanu vybudovaném centru, kde jsme bydleli na samostatných pokojích i s koupelnou) sešla partička lidí z celého světa – Němců, Holanďanů, Švédů, Slováků nebo i Čechů. A to vím jen o tom ženském osazenstvu. Kurzy jsou totiž vždy dvojjazyčné a angličtina je hlavním jazykem.
Navíc jsou kurzy bezplatné. Můžete dát na konci dar dle svých možností a ochoty. A to je něco, co tomu celému dává ještě rozměr ohromného daru, kterého jste dostali. Díky všem těm, kteří to zcela zadarmo zorganizovali a pomáhali třeba v kuchyni jste se vy mohli v klidu ponořit sami do sebe a do toho, jak fungujete ne jako lidská bytost, ale spíš jako robot reagující na tlačítka Líbí/Nelíbí.
Říká se, že největší dar je ten dar, který vám pomůže se osvobodit od toho, co vás trápí. Právě proto píšu každý rok své povipassanské články. Abych dala lidem vědět, že tenhle dar si mohou jít vyzvednout kamkoliv a kdykoliv (pokud mluvíte anglicky, jinak 2x ročně do Polska na český kurz.) Stačí chtít věnovat 10 dní svého času a nalézt v sobě odhodlání vydržet až do konce.
Kolikrát zjišťuji, jak si lidi stěžují na to, jak za všechno musí platit a že i to, co by mělo být zdarma, je dnes za peníze. A nakonec to, co se jim zdarma nabízí, nevyužívají ani z třetiny tak naplno, jak by mohli. A kupodivu radši využívají to, za co si zaplatí. Asi jsme ještě filozofii daru a vděčnosti nedorostli. A tak máme dál kam růst :-) A právě na vipassanském kurzu si můžete zažít sílu téhle filozofie.
Zmiňovaný shrnující článek najdete zde: Meditace Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit?. Je tam i odkaz na možnost přihlásit se. Právě vzhledem k tomu, že je to zdarma, bývají kurzy velmi rychle plně obsazené. Je třeba hlásit se několik měsíců předem ideálně v první den registrace na daný kurz. Doufám, že i vám bude ku prospěchu.
Ona je totiž důvěra a důvěra. Někdy si ji pleteme s rezignací nebo s naivitou. Důvěra je totiž důvěrou jen ve chvíli, kdy jde ruku v ruce s moudrostí. A někdy to není úplně snadné vychytat…