CHCE TO HLAVNĚ NADŠENÍ

Hlavně nadšení – to jsem teď slyšela na konferenci Zamilujte se do angličtiny, kterou pořádala Broňova Virtuální jazykovka pro lektory i studenty. Znáte Broňu? Toho nadšeného učitele z Brna??? :-) Jenže ono se to netýká jen angličtiny nebo studia jazyků…

Otázka zní: „Pro co se v životě dokážete nadchnout??“ 

Položte si ji.

Jo, teď hned. :-)

Já počkám. :-)

Co vám rozbuší srdce, když si to představíte?? A nezapomeňte, že si nemáte ten zvláštní pocit vzrušení překládat do emocí. Kde jsem to kdysi dávno psala o tom pro mě tehdy zásadním objevu???

Emoce jsou jen energetickým projevem v našem těle. Projdou námi a my jsme se tyto signály naučili nějak interpretovat. Jen je ta naše interpretace mnohdy závislá na představách naší mysli. Na zkušenostech. Nebo na nedostatku zkušeností.

 

VÍTE, ŽE STRACH A VZRUŠENÍ VIBRUJE STEJNĚ

Continue reading „CHCE TO HLAVNĚ NADŠENÍ“

MILUJETE POHLED DO OČÍ SMRTI A UMÍRÁNÍ?

Bylo to 30.12. 2023? Nevybavuji si přesně. Vybavuji si jen pohled sestřiček, když jsme ten den znovu vešly s matkou na internu a cestou tak jako obvykle pozdravily a řekly, za kým jdeme. Takový ten všeříkající pohled a pak i slova:

Je to vážné. Pošleme za vámi na pokoj doktora.

Ten den nám řekl, že otec má rozsáhlý zápal plic a vzhledem k jeho stáří (83 let) a dvěma mrtvicím se máme připravit na všechno.

Každopádně 30.12. 2023 dávali v TV Prince Mamánka.

Když se prý podíváte smrti do očí, zamilujete se…

Bylo zvláštní se na to s matkou ten den dívat…

 

KDYŽ KOLEM OBCHÁZÍ SMRT

Smrt je různá.

Někdy přijde nečekaně. Vezme si ty, kteří ještě nemají ten obvyklý věk na smrt (ale jako by smrt přicházela ze světa, kde se počítá, kolikrát jedna planeta oběhne kolem hvězdy). Nebo překvapí razancí a rychlostí. Než se člověk stihne „připravit na všechno”, musí se „vyrovnat se vším”.

Někdy člověk nejdřív tuší (a možná stále doufá) a pak . Někdy se říkává: „Žij, jako bys měl druhý den zemřít”. Ale řeknu vám, to není úplně moudré. V takovém stresu, vlastně v permanentním umírání, žít nechcete. Kdy ta kosa dopadne??

Je mnohem lepší žít s vědomím, že budete žít ještě hodně dlouho... a že je potřeba to dlouho prožít co nejvíc fit.

A někdy umírání a smrt doprovázejí prapodivné okolnosti.

Řekněme synchronicity.

(Když mám teď tento rok hlavně jungovsko-taoistický.)

Nebo řekněme andělská křídla, která vás na té poslední cestě nesou.

Jako třeba ona pohádka o laskavé smrti, kterou měla hlavně má matka právě vidět?

Ať si kdo o té pohádce myslí jinak cokoliv…

 

VÁNOČNÍ UMÍRÁNÍ

Continue reading „MILUJETE POHLED DO OČÍ SMRTI A UMÍRÁNÍ?“

KDYŽ HLEDÁTE ŠTĚSTÍ, KTERÉ VÁM NIKDO A NIC NEVEZME…

Komu se chce číst všechna ta dlouhatánská shrnutí mých 10 let pátrání po štěstí, které tady je i bez všeho toho kvaltování i kvantování?? :-)

Ale kdyby náhodou…

… kdyby jste se chtěli dozvědět víc než je tento stručný přehled plný nejrůznějších narážek, které mně osobně připomínají zkušenosti a poznání, pak každý nadpis je zároveň i odkaz na celý článek. Ty jsem psala na konci roku 2023 a nakonec v nich najdete i odrazy toho nejdůležitějšího, co jsem na konci roku zažila – umírání mého otce.

Třeba vás nepodmíněné štěstí také zajímá, něco z mých objevů vás zaujme a budete se chtít o nich dozvědět víc, kdo ví?

ÚVOD

Velká nenaplněná láska mě kdysi přivedla na Putování a dala mi spoustu darů – zahodila jsem masky, stala se víc sama sebou. Taková láska má totiž velkou moc. Když to dovolíte, naplní místo původního objektu, vás. Zároveň jsem se ale nakonec ocitla – v koncích.

Pochopila jsem, že přání mi štěstí nepřinesou. Že světu vládnou větší síly (a nejsou to ty konspirační). A tak jsem se rozhodla prozkoumat Jiný svět nepodmíněného štěstí, které vám nikdo a nic nevezme a nic pro něj nepotřebujete získat. Najít vnitřní klid. Po 10 letech této cesty vím, že jsem nebyla tak spokojená a milující, jak jsem si původně po 20 letech Putování myslela.

Novou cestu řídilo 5 elementů čínské filozofie a to na úrovni emocí a mysli. Neznám totiž propracovanější a komplexnější pohled na svět kolem nás i v nás na proměny energie a její zákonitosti. Zásadní je udržovat celý systém funkční a v rovnováze. K tomu mám léta čchi kung Orla v hnízdě. A od roku 2014 roční projekty ABSURDISTÁN a STROM ŠTĚSTÍ.

Vše kolem nás i v nás je určitou formou těchto 5 energií. Každý z 5 elementů má svůj harmonický projev (svoboda, radost, vyrovnanost, spokojenost, odvaha aj.) a nás jako fraktální součást vesmíru nakonec neuspokojí nic jiného než harmonie těchto 5 energií. Všech pěti. Není totiž radosti bez svobody, svobody bez odvahy apod. Toužíme jen a jen po tom, co nám umí dát jen ony – když jsou silné a vyrovnané. Za každým přáním najdete jednu z nich. A dohromady nám dávají pocit štěstí. 

Navíc skutečná svoboda, láska, odvaha, vnitřní klid atd. neleží v tomto světě, ale v tom nepodmíněném.  Protože jaká je to svoboda, kterou něco omezí? Jaká je to láska, která si klade podmínky? Jaká je ta odvaha, která se něčeho bojí??

Místo abychom si uvědomovali, po čem ve skutečnosti toužíme, hledáme své štěstí jinde a sami si po něm tedy šlapeme. To naše touhy nám paradoxně stojí v cestě ke štěstí.

Roční projekty obsahovaly 50 různých témat, 10 pro každý z pěti elementů. 50 pohledů na to, co ke štěstí potřebujeme, ale nedáváme si. 50 absurdních způsobů chování. Abychom se sami sobě mohli zasmát, jak se někdy chováme jako Supermani, nebo zombíci na pochodu.

Byla to cesta za nepodmíněným štěstí, za schopností milovat život se vším všudy a za motivací. Největším úskalím nepodmíněného světa totiž je, že zde chybí PROČ, které nás obvykle pohání. Už jste zažili, že sebeneuvěřitelnější splněné přání vám štěstí nepřinese. Ale nějaké PROČ stejně potřebujete – jen ne PROČ cukru a biče. Neznámé PROČ z dosud neznámého světa.

Roční projekty mi nakonec vydržely celých 10 let a každému z nich jsem nakonec dala vlastní symbol.

ČÁST II

VYROVNANOST, MOTIVACE, VZDOR, SMÍŘENÍ – NENECHAT SE ŽIVOTEM OTŘÁST

Uplynulých 10 let mi dalo hlavně větší vyrovnanost – nemám už tendenci se tolik rochnit v myšlenkách a emocích a je pro mě snadnější se smířit s tím, co je.

Nepodmíněný svět žádá přijímat i nepřijatelné. Tváří se lákavě – svobodně a radostně žít – ale pak zjistíte, co všechno to obnáší, čeho všeho je potřeba se vzdávat a čemu všemu čelit. Ale jednoho dne člověk zjistí, že s podmíněnou radosti není o co stát, a začne pátrat po tom, co za něco stojí.

Další výzvou nepodmíněného jiného světa je kromě otázky „Kde tady vzít motivaci?“ také otázka „Jak přestat vzdorovat?“. Jsou věci, se kterými se nebudete chtít smířit. Budete mít pocit, že vyměňujete své hodnoty za klid na duši. Vzdor je něco, v čem není snadné se vyznat a nechat rozpustit.

Rupert Spira, můj neduální učitel, kterého jsem ještě před začátkem desetiletky osobně potkala v Londýně na semináři, říká, že kořenem všeho utrpení je slovo NE. Odmítání. Vzdor. Věděla jsem, jak zhoubný je – rozkmitá ono hororové kyvadlo strachu a touhy, které nás nakonec rozdrásá. Dala jsem slib, že vzdorovat nebudu – ale bylo příliš náročné se podle něj řídit.

Můžete dumat nad tím, co je dobro, co je zlo. Existuje odpor legitimní a nelegitimní. V konverzaci se Životem tu hranici mezi nimi jistě najdete. Ale nakonec jde o reakci mysli, emocí a těla – sledujte, kdy se uzavíráte a kdy otevíráte. Zůstaňte otevření, ale zakořenění. Já se to učila 4x na desetidenních pobytech vipassanské meditace. A pak hned poté i v praxi. Tehdy jsem měla poprvé pocit, že jsem zažila, jak vypadá ono „nevzdorovat“. Nepodmíněně milovat.

Na první vipassaně mi došlo, že má kozorožská touha po spravedlnosti a lpění na hodnotách se snadno může překlopit do muhammadovského chování. Na druhé vipassaně vznikl nápad na Mimoňský Speciál „Jak se s tím mám smířit?“, praktické využít mé první e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Každému se občas jáma nejistoty otevře, v posledních letech velmi výrazně, a ono poevské kyvadlo strachu a touhy se začne houpat. Každý se občas potřebujeme něčeho chytnout a v knížce je těch kruhů hned 11. Ale pokud to zvládnete, stačí se jen položit s důvěrou na hladinu a nemáchat kolem sebe rukama. I to přispěje k vašemu štěstí.

Uplynulých 10 let mě také seznámilo blíž se smrtí. Pochopila jsem, že někdy se člověk nesetká se životem, dokud nepotká smrt (kamarádka). Že když se jí podíváte do očí, zamilujete se (otec). Že může být krásná a klidná (Namhkai Norbu). A že smrtí nic nekončí (objev vlastního minulého života). Jsem vděčná, že ji takto mohu vidět.

Pokud si troufnete nechat se Životem otřást, naleznete v sobě to neotřesitelné (Pema Chodron) a s tím i onu větší vyrovnanost. I v dobách covidu, válek a nejistot.

ČÁST III

COVID – CO MI DAL A VZAL, CESTA DO HLUBIN NEVĚDOMÍ A TAO-TE-ŤING Continue reading „KDYŽ HLEDÁTE ŠTĚSTÍ, KTERÉ VÁM NIKDO A NIC NEVEZME…“

CESTA Z ABSURDISTÁNU – ZÁVĚR

Úvod do série najdete ZDE.

V minulém článku jsem nakousla hodně důležitou otázku – manifestovat, nebo přijímat? Tvořit, nebo se smiřovat s tím, jak se věci mají? Máme moc řídit si svůj život, nebo to nikam nevede a máme prostě plout s proudem?

V éteru se pohybují obě verze a každý si asi může vybrat, jak to má.

Muslim bude poslouchat Alláha a odevzdá se Mu.

Buddhista své Já a jeho touhy také rozpustí.

Ezoterik bude manifestovat a vizualizovat.

Ale bude chtít být ve flow.

Kdo se v tom má vyznat?

 

JÍT ZA SVÝMI SNY

Má vůbec smysl nad tím dumat? Pokud nás nezastaví strach, nakonec každý půjdeme za nějakým svým snem. A jednoho dne (protože jak říkají kabalisté, to semínko už je zasazeno) zjistíme, že máme jen ten jeden sen.

Chtít nechtít.

Zharmonizovat oněch 5 elementů, protože to jediné nás tam zavede.

Je to jako v pohádce. Když máte 5 klíčů, otevře se vám přístup ke snu, který jediný vás uspokojí a nadchne. A překvapí.

Protože si uvědomíte, že k tomuto štěstí jste nikdy nic nepotřebovali získat.

Holt neduální paradox.

Vše máte už teď a tady. Continue reading „CESTA Z ABSURDISTÁNU – ZÁVĚR“

CESTA Z ABSURDISTÁNU X

Úvod do série najdete ZDE.

V minulém článku došlo na otázku vývoje lidské duše podle židovské kabaly, jak ho učí Odhalená kabala. Kabala vnímá člověka jako důležitou součást vývoje lidstva jako celku.

Pokud následuje volání srdce po jednotě, může přispět společně s ostatními lidmi ke sjednocení lidstva a k propojení lidského a božského světa. 

Už před mnoha lety, v roce 2016, jsem si poprvé položila otázku, co to vlastně znamená, že si tvoříme svůj svět. Mluví se přece o tom, že jsme tvůrci, že svět je naším zrcadlem. Že to, co jsme my, to vidíme i kolem sebe.

Ano, zažila jsem velmi často, že se mi ve vnějším světě zrcadlilo to vnitřní. Kolikrát jsem před oněmi cca 30 lety vyřešila problémy ve vztahu ve chvíli, kdy jsem nejdříve pořešila sebe sama? Mnohokrát. Ostatně od té doby se řídím jednoduchým pravidlem:

Nechtěj po druhých, co sama sobě nedáváš, a nečekej od druhých, co ty sama neděláš.

Velmi užitečné pravidlo.

A velmi mi pomáhalo.

Ale pokud budeme věřit, že svět je naším zrcadlem, znamená to že jsme zodpovědní i za všechno utrpení, které na světě je?? Pokud na světě není nic, co není i v naší mysli, to my jsme stvořili všechny ty války, hladomory? Tu noční můru, kterou někteří na této Zemi prožívají?

Za co všechno jsme zodpovědní?

Odráží svět naše vnitřní konflikty?

Nezájem o sebe? Vnitřní nelásku a lhostejnost?

Nebo nenasytnou touhu, závislost a připoutanost?

Opravdu můžeme jako mávnutím proutku změnit to, čím trpí lidé kolem nás, pokud v sobě něco změníme? To něco, co oni zrcadlí? To něco, čím my sami sobě ubližujeme?

 

OSUD, NEBO VOLBA?

Continue reading „CESTA Z ABSURDISTÁNU X“

CESTA Z ABSURDISTÁNU IX

Úvod do série najdete ZDE.

V minulém článku byla řeč o neduálním světě, jeho možnostech a praktickém životě v něm. Byla řeč také o Benátkách v nás a elektrickém těle.

Jak se říká, mikrokosmos odráží makrokosmos a naopak. A jak jsem psala v jednom z předchozích článků – jsme fraktálovou součástí tohoto světa a patříme sem.

Stejně jako buňky našeho těla tvoří jednotu, i my jsme možná součástí něčeho většího. Nejsme všichni stejní, podobně jako naše buňky nejsou všechny stejné – každá z nich má v těle svou roli. Nebylo by moudré, aby svaly dělaly totéž, co vlasy.

Jak psal kdysi Theilhard de Chardin, jezuita z 19./20. století v knížce Vesmír a lidstvo, kterou před cca 30 lety začalo moje Putování, jednota neznamená, že jsme všichni stejní.

Už tenkrát předjímal problémy, které nyní s globalizací řešíme. Dokážeme se propojit, aniž by to zničilo naši individualitu? Nebo zas budou některé části Země stát proti jiným a v procesu evoluce, jak ji popisoval, selžeme?

 

NEDUÁLNÍ ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA A MAHARALŮV STŘED (EMCA)

Continue reading „CESTA Z ABSURDISTÁNU IX“

CESTA Z ABSURDISTÁNU VIII

Úvod do série naleznete ZDE.

Když jsem v roce 2014 rozjela svůj první roční projekt (tehdy pod názvem Absurdistán) o 50 způsobech, jak sami sobě šlapeme po štěstí, netušila jsem, že mi vydrží tak dlouho. Svou touhou nalézt to nepodmíněné štěstí, které nám nic a nikdo nemůže vzít, ať se tam venku děje cokoliv, jsem rozjela něco, co jsem nečekala. 

Ale dalo se to asi čekat…

  • Láska bez podmínek znamená milovat i to, co si podle našeho rozumu lásku nezaslouží. Jenže tak si lásku většinou nepředstavujeme. A jak by to vůbec bylo možné??
  • Odvaha bez podmínek znamená jít i tam, kam byste se normálně děsili vstoupit, a čelit i tomu, z čeho máte strach.
  • Svoboda bez  podmínek znamená být svobodný i tehdy, kdy vás okolnosti poutají k jednomu místu. Znamená to nenechat se manipulovat emocemi. Kdo z nás (a kdo z těch, kteří za svobodu demonstrují) ale chce a dokáže být takto svobodný?
  • Štěstí bez podmínek je mix vnitřní svobody, odvahy i lásky. Ten stav, kdy se objeví radost jen tak. Bez vnějších příčin. Klid, vyrovnanost. Hluboká spokojenost a naplněnost.

Rozhodla jsem se tehdy rozvíjet lásku, odvahu, svobodu, spokojenost, radost i vyrovnanost skrze 5 elementů čínské filozofie. Protože (náhodička) harmonický projev právě těchto 5 elementů se právě jako tyto stavy projevují.

 

MOTIVACE V NEDUÁLNÍM JINÉM SVĚTĚ

Jak už bylo řečeno, hledala jsem nejen nepodmíněné štěstí, ale i motivaci. Tam, kde ničemu nekladate podmínky, nic nestavíte proti ničemu (což je možné jedině v neduálním tak trochu jiném světě, kde nestojí nic proti ničemu). Tady neexistuje takové štěstí, o kterém byste mohli říct:

„Až se stane to a to, budu šťastná.”

Je to všechno ale trochu paradoxní. V takovém světě nežijeme, ale pokud tam chceme vstoupit, i ta brána je utkaná z neduálního světa bez podmínek. Chtít nechtít, to je ona brána. Koánová motivace. Co s ní?

Za ta léta jsem rozlouskla už hodně paradoxů, ale ten motivační paradox mi neustále unikal. I samotná otázka PROČ (kvůli čemu, kvůli komu, kvůli jakému ) tady najednou nedávala smysl.

 

NEDUÁLNÍ SVĚTY

Continue reading „CESTA Z ABSURDISTÁNU VIII“

CESTA Z ABSURDISTÁNU VII

Úvod do série je ZDE.

V minulém článku jsem psala o některých změnách i objevech uplynulých 10 let, které mi přinesly roční projekty a jejich témata týdne. Když položíte Životu otázku, dostanete odpověď.

Zažívala jsem to 10 let 50 týdnů ročně. Někdy to bylo náročné, někdy jsem si jen ověřila, že některá témata už zvládám celkem dobře.

Když jsem procházela jednotlivé roky (stručný přehled 8 let a jejich symbolů najdete ZDE), všimla jsem si, jak se ty náročné a OK roky střídaly. Jako by některé byly oním darem podobně jako rok 2014 a některé spíš tím hororovým Freddy Krugerem z Noční můry v Elm Street v roce 2015.

Jako bych se se vždy mohla ponořit hlouběji do té Propasti našeho bytí (jako v onom japonském anime Made in Abyss) a pak jsem měla čas se nadechnout a užívat darů, které mi ten náročný rok dal. Bylo to dobrodružných hravých 10 let. Bohatý život, který pro mě stojí za to žít.

 

ŽIVOT V NEJISTOTĚ

Continue reading „CESTA Z ABSURDISTÁNU VII“

CESTA Z ABSURDNÍHO SVĚTA VI

Úvod do série naleznete ZDE.

V minulém článku byla řeč hlavně o tom, jak zvládat náročná období. A ještě víc – jak je milovat. Jaké všechny nástroje pro to, jak ze šípů dělat květiny, máme.

Byla řeč i tom, že nemusíme hledat hned nějaké ezo. Někdy stačí naslouchat inspiraci z písní těch, kteří jsou při své umělecké tvorbě inspirovaní. Sama z dob, kdy jsem po návratu z Egypta psala své básně v próze, vím, že jsou texty, které nevymyslíte. Které vám přijdou.

Jak jsem psala, pro mě jsou už více jak 30 let duchovními průvodci Depeche Mode. Ale od roku 2021 jsou mými průvodci i děvčata z LOONY. 

 

NESPRAVEDLIVÉ ÚTOKY

Continue reading „CESTA Z ABSURDNÍHO SVĚTA VI“

CESTA Z ABSURDNÍHO SVĚTA V

Úvod do série najdete ZDE

V minulém článku jsem naznačila, že mám naštěstí spoustu nástrojů, jak zvládat takové výzvy jako umírání mého otce nebo instruktorský kurz čchi kungu, který pro mě znamenal postavit se ohromnému vnitřnímu odporu i strachu, že nebudu dost dobrá.

Již předtím jsem třeba psala o vipassaně – desetidenních meditačních pobytech. Nebo právě o čchi kungu (styl Orel v hnízdě), který už od roku 2013 učím a od roku 2008 cvičím.

Ale někdy nemusíte jít hned do něčeho, co se tváří ezotericky (ale čchi kung žádná ezoterika není! a vipassana je jen lepší verze psychologií oblíbené mindfulness. :-)). Stačí se poohlédnout po naprosto běžných věcech…

Už jsem psala o inspiraci, kterou mi přineslo japonské anime (Made in Abyss).

Ale ještě jsem nepsala o inspiraci, kterou přinášejí písně!

 

DEPECHE MODE JAKO DUCHOVNÍ PRŮVODCI

Možná máte také nějakého hudebního průvodce? Někoho, kdo vás v textech učí to, co potřebujete vědět.

  • Třeba to, že nemáte soudit druhé lidi, protože ani zdaleka netušíte, co mají za sebou.
  • Že vše, co potřebujete, máte TEĎ A TADY.
  • Že se máte s důvěrou odevzdat tomu, co je. Protože v tom odevzdání naleznete radost, lásku a nebeskou blaženost.
  • Nebo že si každý máme do určité míry zlámaná křídla.

Jedna věc je o tom číst. Druhá věc je zažít to. Třetí věc je, když někdo tu zkušenost předává v hudební formě, která má ohromnou sílu člověkem pohnout. Vibrace hudby, mix dvou hlasů – jednoho hlubokého a jednoho andělsky vysokého, poselství textů, které slyšíte znovu a znovu. Roky. Desetiletí.

To zanechá svou stopu. 

Teprve po mnoha letech jsem si uvědomila, jak hlubokou.

Že ještě v dobách před více jak 30 lety, ještě než jsem si založila svůj první deník Putování, už mě svými songy ovlivnili.

Dva jejich songy mi pomohly ustát asi nejnáročnější období mého života. Vzpomínám, jak jsem chodila po lese a zpívala si spolu s nimi: Vše, co potřebuji, je tady. Nepotřebuji nic víc. Nebo Dnes jsem v rukách osudu, nabízím sama sebe. Nevzdoruju, nedožaduju se.

Vyměnila bych to období za něco pozitivnějšího?

Nevím. Asi bych přišla o TUHLE zkušenost, která byla k nezaplacení.

 

NÁROČNÁ OBDOBÍ – JAK JE ZVLÁDAT, JAK JE MILOVAT?

Continue reading „CESTA Z ABSURDNÍHO SVĚTA V“