Jaká barva je ta vaše?? A ukazujete ji světu?? (LOONA, radost, inspirace a jednota v rozmanitosti)

Jestli vás baví černobílý svět, jasně daná pravidla a chcete vždycky vědět, co vás čeká a nemine, tak pro vás tenhle článek není. :-)

Řeč totiž bude o tzv. Loonaverse. O světě, ve kterém žijí členky skupiny LOONA a který je zrcadlením světa, který může být i tady na Zemi. Proto může oslovit ty, kteří vnímají podobné naladění.  Stejně jako Luna (Měsíc) odráží světlo Slunce – toho životadárného zdroje – i Země je pod vlivem Luny. :-) A když Luna chce, slunečnímu světlu se postaví do cesty.

Luna je tedy symbolem jak světla ve tmách, tak i tmy uprostřed dne. 

Nechci ale v tomto článku mluvit o skupině samotné a o všech detailech onoho Loonaverse. Ani já sama je všechny neznám. Jednotlivá videa (a za ty roky existence Loony je jich už nepočítaně) se propojují postupně v příběh 12 děvčat, která se postupně objevují, propojují do podskupin, pomáhají si, až vytvoří jeden celek. V rámci jihokorejského popu (K-Popu) je to prý něco unikátního.

Jestli vás zajímá konkrétní zpodobnění neduálního světa, tady ho můžete najít v mnoha podobách.

Žádná skupina prý dosud nevznikla tak, že nejdřív všech 12! členek dostalo šanci se postupně představit vlastním songem, videem a albem. Navíc jejich písně představovaly různé žánry, od pomalých balad, hravých roztomilých písní, vtipných popovek po akčnější i sexuálněji podbarvené písně. I holky samotné jsou tak různé! Vzhledem, věkem, hlasově i povahově.

Není to jen příběh – je to vlastně skutečnost. Komusi v Jižní Koreji se podařilo propojit do jedné skupiny rozdílná děvčata tak, aby vytvořila harmonický celek! Přesně tak, jak by to v hudbě mělo být. Člověk potřebuje různé struny a různé nástroje, aby ten zvuk byl bohatý a hluboký. A ne plochý a nudný a jednostranný. Je to možné a zdá se, že to i velmi dobře funguje. A může to být velmi inspirativní.

Může to být symbolem toho, jak důležité je i pro nás vyjádřit sami sebe, i když máme pocit, že vibrujeme jinou barvou než druzí. Že jsme jiní a že nejdeme s proudem. Možná máme prostě jen být součástí složitější harmonie??

 

SYMBOLIKA

Kdo mě čtete už delší dobu, víte, že miluju symboliku. Ne takovou tu běžnou a la kříž, kruh apod. Symboliku všedního dne. Symboliku maličkostí, které kolem sebe vidíte. Všechno k nám promlouvá, když se naučíte rozumět řeči, kterou s vámi Život komunikuje. :-)

Ta řeč je pro každého jiná, ale vzájemně se můžeme inspirovat k tomu naučit se ji číst. Navíc některé obrazy jsou archetypální, tj. i univerzální. Třeba obraz tajemné Luny svítící nám ve tmách.

A na téhle skupině je snad každičký záběr a každičké video symbolické. Například každá z děvčat má svou symbolickou barvu, své zvíře (klidně bych ho nazvala totemové, ale tak to asi není :-)). Některá děvčata mají dokonce takovou zvláštnost – zvláštní barevný kroužek zářící jím v oku. (Také se té trojici říká Odd Eye Circle.)

Když se pak podíváte na jejich poslední velký hit – píseň PAINT THE TOWN (PTT) – zjistíte, že i na tomto videu se můžete učit vnímat nejen hudbu a obraz, ale všechno to, co je za tím. Je to jako v životě – svět je víc než jen to, co vidíte, slyšíte, nebo čeho se můžete dotýkat. Vašich 5 smyslů nám předávají informace o okolním světě, ale ty informace můžete chápat pouze jako písmena v rozsáhlém románu.

A ten román je mnohem víc než jen písmena. A ten román je román vašeho života. S tím vším, co se v něm odehrává, o čem třeba nemáte ani povědomí. Ale někde to tam je a dříve nebo později to vypluje na povrch. A nějak vás bude posouvat dál. Skrze ty stránky plné vtipu a nadšení, ale i skrze stránky plné dobrodružství a možná i strachu. To nejzajímavější je ale na konci – pointa. :-) 

Podívejte se na zmíněné video. I tam je na konci, upozorňuju – až fakt na konci, pointa. Schválně, kolika zvířat a barev si všimnete??

 

PAINT THE TOWN (PTT)

 

Líbila se?? Já ji mám moc ráda, viděla jsem ji už snad tisíckrát. V různých verzích (jako video, jako vystoupení, jako fancamery jednotlivých členek, jako součást hry o tom, jestli stihnou potajmu dokončit tanec, aniž by je vedoucí hry načapal a všechny postupně vyřadil… byla to ohromná sranda).

Jakých zvířat jste si ve videu všimli?? Viděli jste vlka?? (Zvíře mé oblíbenkyně Olivie Hay?). Motýla? (Symbolické zvíře Gowon.) Ptačí křídla? (Symbolické zvíře Haseul… dokonce hoří! Haseul je nyní brána jako fénix. Ostatně i ve skutečnosti je toto její návrat do skupiny po 2 letech, protože, jak to nazvat, vyhořela?? Trpěla úzkostmi a měla i nějaké rodinné problémy. Takže teď se opět zrodila jako takový fénix.)

Mimochodem – i má zkušenost říká, že jak se člověk zaplete s nějakým příběhem (třeba já jako překladatelka), tak se mu velmi dobře může promítnout do života. Vnímejte tedy pozorně, jaké příběhy vás přitahují (třeba jaké knihy rádi čtete, jaké filmy vás baví). A vnímejte, jestli byste vůbec chtěli být jejich součástí i vy. A proč?

Tato píseň uplynulý týden dokonce hodně může za to, že mě tak trochu vzburcovala. Že mi ukázala, že není čeho se bát. Že v sobě máme ohromnou sílu i možnost být tím, kým jsme. Ukázat to, co v nás je. Měli jsme 4 dny instruktorský čchi kungový kurz a tam je dobré se naladit na to nejlepší v nás. :-)

„You make it, you break it, you kill it, you want it, you own it, you show it.”

 

BAREVNÝ SVĚT VS ŠEDIVÝ SVĚT

Určitě jste si všimli, jak si ve videu hodně hrají s barvami. Máme tam bílou a černou (o tom ještě bude řeč). Ale pak i spoustu dalších – červenou, modrou, žlutou, zelenou. Žádná z nich tam není jen tak náhodou, že by si režisér řekl: „Hele, co takhle přidat trochu žlutého kouře? To by bylo dobrý, ne??

Svět Loonaverse je barevný právě proto, že každá z 12 členek má svou barvu. Můžete si to představit i jako svou vlastní povahu, nastavení, zájmy, schopnosti. Najednou nemusí být všichni stejní, mít rádi totéž, aby zapadli. Najednou zapadnete právě proto, že jste sví. Že svou vlastní vibrací (barvou) přitahujete další a společně tvoříte jeden velký obraz.

Navíc, jak zpívá už v úplně první sólové písni Heejin, chce to prostě do toho šedivého života vnést trochu těch barev!

Mezi mé oblíbené písně patří právě ta s názvem Barvy (Colors):

Co mě kromě symboliky, propojení protikladů a různých odrazů světla (barev) na LOONA skupině oslovuje, je i tanec. Jsou známé jako skupina, která má celkem náročné choreografie plné různých formací, vnitřního propojení i podtrhované jedinečnosti. Něžné i dravé. Jednou z nejnáročnějších choreografií (prý až na pomezí umění a ne pouze K-Pop tance), je choreografie k písni Butterfly.

A její hlavní poselství?? To, které ladí s poselstvím celého mého blogu – nebojme se roztáhnout křídla a rozletět se svobodně. :-)

Barevný motýl navíc krásně symbolizuje tu barevnost světa a našich povah.

 

ODVRÁCENÁ TVÁŘ LUNY

Na blogu, kde si můžete číst o propojování protikladů, o tom, že náš život není jen světlý a nemusí nutně být, nemůže chybět část o odvrácené, temné straně Luny. O té, kterou nám Luna neukazuje. Které je nejen temná, ale i chladná a tajemná.

Než přišla LOONA se svým novým albem PTT (Paint The Town – Vymalujme město, ale i zároveň Rozjeďme to), hodně mě oslovily songem So What?? Myslím, že hodně lidí jím překvapily, protože byl hodně jiný než jejich písně do té doby. (A pokud vím, překvapily některé i samy sebe, co v nich dřímá. Některým přece jen ještě nebylo ani 20 let.)

Ale LOONA má prostě i svou odvrácenou tvář. Tu rebelanskou. Tu která je „špatná.” A co? (So what??)

Možná i vám přijde vhod, když vám bude někdo něco vyčítat.

Nebo když se bude tvářit, že nejste podle jejich gusta. Že byste měli být jiní nebo se chovat jinak.

Tak si prostě jen řekněte s LOONOU – no a co jako???? :-)

(Užijte si tohle vystoupení, po kterém získali své první vítězství. A rozbrečeli se… :-))

Moc zajímavý je i videoklip, který je hodně rebelský. Ale přišlo mi, že tohle je hezká ukázka toho, jak dobré jsou i tanečnice. 

V PTT se k téhle poloze vrátily, když se i vy vrátíte zpět k prvnímu videu.

Tam naleznete už obě jejich polohy propojené do celku – tu bílou, i tu černou a bojovnou.

Tu jinovou i tu jangovou.

Protože v sobě máme i to světlo i ten stín, i tu ženskou podobu, i tu mužskou, i tu láskyplnou, i tu nesmiřitelnou. Je to jak ten starý kabalistický strom – jednotlivými sefirotami Moudrosti a Porozumění, Lásky a Přísnosti atd. se přelévá z vyšších sfér dolů na Zemi základ toho, kým jsme.

Jste upřímní vůči tomu, kým jste?? (Jak ostatně zní další píseň z nového alba – Be Honest, Buďte upřímní)

Nemáte strach projevit sami sebe?? Tu svou vlastní barvu?

Jste připravení rozevřít křídla a svobodně se rozletět??

A zpívat? A tančit??

S láskou k sobě i k druhým??

Zářit svým světlem druhým, právě jako Luna září ve tmách?

A být trpěliví, než se Luna opět rozzáří??

 

Postkovidový restart (3. díl) – a co teda jíst???

Žabí stehýnka tak zcela na mysli nemám. I když teď na street food festivalu mě docela lákalo je poprvé vyzkoušet. Řeč bude spíš o té žábě na prameni a o tom, co dobrého (opravdu dobrého) se dá taky dopřát tělu. :-) Protože víte, jak moc ovlivňuje stav našich střev naši mysl?? Jak moc ovlivňují potraviny, které jíme, naše naladění, naši bdělost i to, jak moc pak umíme vnímat svět tak trochu jinak??

Jak jsem psala ZDE, v 1. díle série o postkovidovém restartu, na samotném začátku kovidového období jsem si říkala, že to je bezvadný čas k tomu zapracovat na svém zdraví. Když kolem řádí nějaký zlý virus, tak co logičtějšího dělat, že jo?? (Strachovat se a rozčilovat, co všechno nemůžu, a kolik peněz přicházím, mi užitečné nepřišlo.)

Ano, loni s odezníváním první vlny, na přelomu května a června, jsem strávila týden ve tmě. Mé poprvé. :-) Popíjela jsem tam po tmě smoothies a pojídala oříšky a cvičila a meditovala – no krása. Ale jinak si to pak celé vzalo svůj vlastní směr, hodně daleko od nějaké péče o zdraví. :-)

Vedlo mě spíš tam, kde jsem chtěla být už před lety. Teď byl totiž ten ideální čas ponořit se opravdu hluboko tam, kde byla někde ve mě ta žába na prameni. Máte také nějakou takovou žábu na prameni?? Jak v té pohádce o zlatých vlasech Děda Vševěda?? (Pohádky nám vůbec nabízejí tolik mé oblíbené symboliky!)

Určitě ano. Každý nějakou takovou máme. Něco, co nám brání odemknout v sobě ten největší potenciál. Nejde jen o nějaký strach, o všechny ty vrstvy nejrůznějších programů a obav, které jsme si během života nastřádali. To je jen začátek. Může tam být ještě něco, něco, co jste ještě neobjevili, co vám může změnit život, k čemu už máte všechny nitky a indicie, jen je rozlousknout.

Ne nadarmo je jedním z témat ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (už mnoho let) onen poklad, který nenajdeme v supermarketu, ale ke kterému se musíme prohrabat někdy hodně hluboko.

 

KDYŽ ZMĚNY PROBÍHAJÍ NA VŠECH ÚROVNÍCH

Nikdy jsem nechtěla ustrnout jen v jedné škatulce. Osobnostně se od dětství učím propojovat věci, které na první pohled vypadají nepropojitelně (už jsem se tak narodila – s Velkým křížem v horoskopu). Proto si mě asi během studií na VŠ našla mystická učení (začalo to islámský súfismem) v podobě těch neduálních.

Dualitu máme všude na očích a náš svět duálně funguje – neustále se přelévá noc a den, teplo a chlad, růst a odpočinek. Ale nedualita je to, co ty na první pohled protikladné polohy drží pohromadě a nedovoluje, aby jedna z nich převládla.

Bez neduality tu máme nejrůznější extrémy a rozhádané strany, která si každá myslí, že má pravdu a nic než pravdu a k tomu jí dopomáhej Bůh.

  • Nedualita je v pozadí duality a učí nás dynamické rovnováze.
  • Učí nás nacházet tu správnou cestu, když se nemůžeme rozhodnout.
  • Učí nás vnímat klid i tam, kde je stres, nehybnost i tam, kde se v dnešním světě pořád někam ženeme.

Však právě proto možná byla neduální učení vždy tak nějak skrytá na pozadí těch velkých náboženských učení, jejichž hlavním účelem bylo nějakým způsobem sjednotit společnost a nastavit jí nějaká pravidla soužití. (Opomiňme fakt, že se to stejně nedařilo, a když už, tak na úkor všech těch, kteří nějakým způsobem nezapadali a hned byli napadáni.)

Ale tam někde, za vší tou slepou vírou a slepou poslušností a pravidly toho, co se smí a nesmí, žil svým životem ten jiný svět. Z jeho pramenu vzniklo spousta různých řek, ale kdo chce, může se k tomu pramenu kdykoliv vrátit.

 

NEDUALITA MÁ SPOUSTU TVÁŘÍ

Kromě neduality jsem vždy chtěla vnímat svět kolem sebe komplexně. Ne pouze z jednoho úhlu pohledu. (I tak se projevuje nedualita, nejde jen o ne-dva, ale také o ne-jedno!) A tak jsem i před lety sama pro sebe vymyslela roční projekt ABSURDISTÁN. (Ano, o 50 způsobech, jak se chovám zcela absurdně a šlapu si tak sama po štěstí.) Chtěla jsem něco, co mi pomůže se na to, co se obvykle nazývá chyba, dívat se smyslem pro humor. A místo abych se tím či oním trápila, prostě se tomu zasmála. Jak strašně praštěné to je.

No není to lepší než si říkat, jak jsem blbá??? :-)))

Celý projekt se navíc inspiroval učením o 5 prvcích – o pěti různých aspektech, které chci rozvíjet, protože se vzájemně prolínají a podporují. A protože nechci ustrnout jen v té jedné, není to jen o sebelásce nebo o práci se strachem. Díky elementu DŘEVO je tam i dlouhé intenzivní období práce na vnitřní svobodě. Nebo díky elementu KOV zase dlouhé téměř tříměsíční období práce na bdělosti a ochotě pouštět to, co nám už neslouží.

Projekt mě měl učit hlavně jinému vnímání světa (vždycky jsem to vnímala jako učení se novému jazyku, však učím angličtinu):

  • vnímat, co je pod povrchem každodenního dění
  • aktivně pracovat se symbolikou každodenního dění (třeba co to asi znamená, když při podzimním pouštění draků ne a ne udržet draka ve vzduchu?? Co mi to říká?)
  • aktivně se Životem komunikovat (jak na zaměření pozornosti na nové téma zareaguje Život? Jaké zkušenosti a zážitky mi přihraje, abych mohla dané téma prozkoumávat v praxi a ne jen v hlavě??)

 

A CO MĚ NAUČIL??

Naučil mě za ta léta spoustu věcí, zavedl do nejrůznějších koutů sebe samé – tam, kde se skrýval můj dětský vztek, tam, kde se skrýval hluboký smutek, tam, kde se skrýval příšerný strach ze všeho možného, tam kde jsem se zuby nehty chtěla držet toho, co mi dělalo dobře a pomáhalo.

Někdy to nebylo lehké, někdy jsem se cítila jako na tobogánu, někdy jsem si říkala, že jen blázen po mě může chtít, abych šla v oné symbolické bouři ven.

Celý rok jsem jednou dokonce symbolicky nazvala rokem Freddy Krugera! (Buď se probereš, nebo tě to rozsápe!) 

Naučil mě, že je naprostá pravda to, že když si troufnete a otevřete se, se vší svou zranitelností, a narazíte na to nezničitelné ve vás, může vám to změnit život k lepšímu. Najdete sílu, přestanete se tolik bát.

Když se od toho dna naučíte odrazit (a v rámci sebezáchovy je snazší to udělat), nic z toho, co vás na to dno kdy přivedlo, už pro vás nebude dál strašák. Naopak – objevíte zdroj té nejhlubší vděčnosti, která snad existuje. Z tohoto místa můžete odpustit všem a všechno.

I taková je nedualita – zjistíte, že není co odpouštět, protože se vám osobně vlastně nestalo nic špatného. Když jste se to naučili transformovat v to dobré. Pro sebe (samozřejmě ne obecně. Některé věci jsou obecně vždycky duálně špatně a tak to je. :-))

 

SVĚT FUNGUJE JINAK, NEŽ SI MYSLÍME

Celý projekt se zaměřil hlavně na vnímání. Na stav mysli a stav emocí. Nevím moc o nikom, kdo by 5 prvků harmonizoval právě takto – zaměřením se na vnitřní svobodu, vnitřní radost a nepodmíněnou lásku, vnitřní harmonii a klid, bdělost a vnitřní odvahu, důvěru a sebedůvěru. Kdo by na to šel od emocí a mysli. Většinou se pracuje spíš na úrovni těla – skrze dietetiku, akupunkturu, fytoterapii. Nebo skrze to, co vás fyzicky obklopuje – feng shui. Nebo skrze tělo a případně pohyb – čchi kung.

Já jsem to tak udělala, protože mi to dávalo smysl. Protože mi přišlo, že to, jakým způsobem se na svět díváme, se pak odráží i ve způsobu, jak na něj reagujeme a jak v něm jednáme.

Navíc kolem sebe neustále vidím, že nás příliš často právě způsob vnímání zavádí na cesty, které nevedou tam, kam si vlastně přejeme. 

  • Už jen proto, že si zaprvé ve skutečnosti neuvědomujeme, co si opravdu za tím vším, po čem toužíme, přejeme.
  • A zadruhé (a to spoustě lidí stále uniká) protože nám chybí to neduální vnímání a vidíme obvykle jen dvě možnosti – buď, anebo. Nikdo nás neučil jít na to kreativněji než černobíle. :-)

A zatřetí? Za ta léta se mi potvrdilo, že ten jiný svět funguje jinak, než si myslíme. Že takové základní věci jako je svoboda, motivace, změna, láska, důvěra atd. jsme se v životě naučili chápat způsobem, který neodpovídá tomu, jak se věci ve skutečnosti mají.

Často, i když si myslíme, že už tomu všemu rozumíme, se ukáže, že to tak není. :-) Pojďme být tedy vždy otevřenější i tomu, že vše může být stále ještě jinak. :-))

 

NEDUÁLNÍ VNÍMÁNÍ

Mnoho let jsem trénovala právě vnímání. Oblíbila jsem si Ruperta Spiru a jeho způsob, jak učí to neduální vnímání. Jak učí vnímat naše propojení s okolím a fakt, že naši podstatu nemůže nic ohrozit. Oblíbila jsem si i jiné neduální učitele, ale on byl ten první, díky kterému mi to poprvé přecvaklo a já pochopila, jak se to s neduálním vnímáním má. :-)

Někdy totiž nestačí jen to, že vám to někdo ukáže.  Musíte pochopit, co vlastně vidíte, proč to má takový dalekosáhlý význam a co všechno se tím pro vás mění.

Tak třeba před pár lety jsem připravila sérii 2 videí, které byly inspirované dvěma mými nejoblíbenějšími neduálními experimenty (najdete je ZDE). Ale ukázalo se, že to, co pro mě bylo převratné a co mi pomáhá vnímat klid i uprostřed shonu a nenechat se vtáhnout do vnějšího dění a problémů, když nechci, pro spoustu lidí zas tak převratné nebylo. :-)

Ano – jsou to prostě neduální hádanky a spoustě lidem stejnou informaci, kterou předávají mě, nedávají. Podobně jsem vnímala, že byli lidi zaskočení, když nám na čchi kungovém semináři ukazoval jednou neduální vnímání náš mistr.

Je to tak jiné! A přece tak přirozené.  Neduální vnímání je totiž naše základní vnímání, než nám do toho začne kecat hlava. :-)

 

SOULAD MYSLI, TĚLA A ENERGIE

Tolik let jsem ve svém projektu intenzivně věnovala mysli! To ale neznamená, že je dobré zapomínat na tělo. Mnohdy vás právě práce s myslí k tělu zavede (a naopak). :-)

Nejsme totiž jen naše mysl, jsme propojením mysli, těla i energie. Taková naše vlastní osobní svatá Trojice. :-) A o souladu mysli, těla a energie je také můj oblíbený čchi kung. I tomu se už přes 15 let věnuju!

Orel v hnízdě, můj nejoblíbenější styl, je přesně tak komplexní, jak to mám ráda. A vždycky, když jsem na té absurdistické cestě (dnes říkám onomu ročnímu projektu STROM ŠTĚSTÍ) klopýtala a hledala, čeho se chytnout, vždycky tu byla ta pomocná ruka orlího čchi kungu. Jak jsem už o něm kdysi ostatně i psala – umožňuje obejít mysl, když se staví na odpor. :-) 

A také dodává energii a sílu jít dál.

A uvolňuje rostoucí napětí.

Rozpohybovává to, co má tendenci zatuhnout.

Po hodině čchi kungu jsem vždycky byla úplně jinak vyladěná – někdy byl ten rozdíl nebetyčný, někdy velmi jemný. Ale vždycky tam ten rozdíl byl a většinou stačilo se jen protáhnout, správně se postavit, ponořit se do sebe, správně se naladit na vlastní dech a pak energii probudit a rozpohybovat. Jemně, jednoduše, nepotřebujete k tomu vůbec nic. Ani se převlékat do nějakého cvičebního úboru. A může to být velmi rychlé – třeba 10 minut a bylo. Změna. Jen ji udržet.

A právě k tomu je pak ideální právě ta práce s myslí. A nejen na úrovni meditace a vizualizací. Ale právě na úrovni vnímání toho, jak se věci doopravdy mají. :-)

 

NICMÉNĚ NEZAPOMÍNEJME NA TĚLO! 

Nejsme jen mysl a i když má mysl velikou moc nad tělem (a umí jistě zázraky), i tělo má velikou moc nad myslí. Nestojí proti sobě, ani nejsou oddělené. Podporují se a ovlivňují se.

V neduálním světě nejde hned o dokonalé zdraví, svůj vhled do podstaty bytí můžete trénovat i v těle, které je nemocné. Někdy je to dokonce jednodušší, protože musíte víc do hloubky, než když je vše v pohodičce. Jak jsem říkala, právě ty ponory ke dnu, když se svět netočí tak, jak by to pro nás bylo pohodlné, mohou být pro naši vnitřní sílu a svobodu zásadní.

Na druhou stranu, čím s větší péčí a láskou se tělu věnujete, tím víc rozvíjíte i ono neduální vnímání. To se totiž projevuje právě tím, že neodsuzujete, soucítíte, pečujete. A zároveň rozvíjíte i jasnost mysli a dopřáváte tělu příliv energie, který je mu vlastní.

Jak často tělu energii nedopřáváme! Tím, že špatně jíme, spíme, stojíme, sedíme, dýcháme. Že se málo hýbeme. Jak může mysl rozvinout svůj potenciál, když se nám nedopřává to, co se dopřát může? A my žijeme v období, kdy máme možnosti rozvíjet se po všech stránkách. Na rozdíl od našich předků.

A tak můj postkovidový restart se právě odehrává na úrovni těla. A mysl mě k němu dovedla i díky absurdistickému projektu stromu štěstí. (Však to všechno začalo s příchodem elementu OHEŇ, který rozvíjí právě vnitřní radost a lásku a schopnost dopřát radost sám sobě skrze sebe sama.)

V druhém díle článku (ZDE) byla řeč o tom, jak tělo rozpohybovat. Nejen čchi kungově. Jak se mi podařilo doslova rozhýbat něco tak, že si najednou po letech zas pohyb užívám na sto procent. :-) Na úrovni síly, pružnosti i uvolnění. I na úrovni ohromné radosti.

Přečtěte si ho, třeba vás inspiruje k tomu dopřát tělu sílu, protažení i radost. :-) V tomto článku najdete zase pár slíbených tipů co se stravování týká.

 

CO TEDY JÍST? KDO SE MÁ VE VŠECH TĚCH TIPECH VYZNAT??

Pojďme na to opět neduálně. Tak, jak jsem to udělala já. (A moc mě to baví!!) Prostě si hraju a objevuju nové chutě a kombinace. A hledám způsob, jak všechny své objevy sladit s pětielementovým stravováním ovlivněným čínskou medicínou.

To totiž považuju za ideální způsob, jak jíst v souladu s tím, co je pro mě v dané chvíli a v daném čase nejlepší. Žít i jíst v tom tao proudu. :-) To miluju.

Pak tu máme různé odporující se směry (a tady přijde také ke slovu nedualita) – třeba keto a naopak sacharidová strava. Však říkejte Asiatovi, ať přestane jíst rýži! :-) (Víte, že od té doby, kdy se naučili vyvážet bílou rýži a kdy se ji i naučili jíst, tak i v Asii podíl obezity vzrůstá?? Mě tahle informace hodně překvapila.)

Objevila jsem ale přístupy, které už nepovažují za nepřítele číslo jedna ani tuky (klasická moderní strava), ani sacharidy (nízkosacharidová či keto strava).

  1. Wildfit
  2. Carb Cycling

 

WILDFIT

Wildfit jsem objevila díky mému ublíbenému Mindvalley. V Mindvalley totiž můžete najít spoustu různých tipů, jak žít šťastně a zdravě od meditací, práce s energií, time managmentu, hypnoterapie právě až po stravování. A často se mi objevují reklamy na jejich cca hodinové masterclass zdarma. A vždycky jsou velmi zajímavé!

No a jednoho dne se tam objevil Eric, zakladatel Wildfitu, a mě to hodně zaujalo. Fakt, že mluvil o svobodě v jídle. (Neomezujete se, prostě už to nechcete jíst. Nemáte na to chuť. A já se fakt nerada omezuju a ta neduální přesně motivace nevychází z toho, že něco nemůžete.)

Líbil se mi i fakt, že mluvil o tom, že je dobré se naučit přizpůsobit své stravování ročním obdobím – ale nejen tak, jak to dělá pětielementové stravování. Jde ještě trochu dál a tzv. jarní stravování je v podstatě přísné keto, jak jsem zjistila. A vychází z toho, že našim předkům na jaře většinou nic moc jiného nezbývalo a naše tělo je právě na to i zvyklé.

Ale nelpí (právě naopak) na tom, abyste ho dodržovali stále. Je to prostě jen jedno z období a můžete jej nakonec dnes už dodržovat vždy, když máte potřebu přehodit na spalování tuků a všechno to, co vám to zdravotně přináší.

Program, i přes Mindvalley Masterclass slevu, byl pro mě hodně drahý, ale osobně myslím, že pokud někdo opravdu chce zhubnout a opravdu chce změnit svůj vztah k tomu, co jí, a chce mít k tomu 90 dnů podpory a přesného postupu a ty peníze má, tak věřím tomu, že budou účelně investované.

Sama zjišťuju, jak je rozhodně užitečné mít přesný návod a toho se držet. Je mnohem snažší to období, kdy máme chuť si dopřát i něco nezdravého, vydržet. :-)

Program je sice v angličtině, ale všimla jsem si, že už existují i české koučky Wildfitu (certifikované), které vás programem provedou. Já na netu našla i celkem podrobný popis toho, jak program vypadá (a to může každý). Rozhodně mi to pomohlo udělat si představu o tom základním, co bych si z něj mohla odnést, i když v něm nebudu. :-)

Třeba si teď opravdu konečně hlídám pitný režim. :-) A vlastně si ho ani hlídat nemusím, prostě mám větší žízeň, když těm impulzům naslouchám. :-)

 

CARB CYLING

Carb cycling (neboli střídání sacharidové stravy a nízkosacharidové stravy) mi přijde velmi přístupný. Narazila jsem na něj nedávno a přijde mi, že je dokonalou ukázkou toho, že ideál obvykle neleží na jedné straně extrému. :-)

Zřejmě vychází ze zkušeností vrcholových sportovců, kteří někdy potřebovali jet na tuky (a shodit je, třeba když chtěli vyrýsovat svaly) a někdy naopak potřebovali nabírat svalovou hmotu a mít hodně energie.

Ostatně před mnoha lety, když jsem chodila na kurz čínské dietetiky i k čínskému doktorovi, vždycky kladl důraz na to, abych měla ve stravě co nejvíc různých druhů potravin. To mi krásně ladí s tou pestrostí, kterou nabízí střídání nízkosacharidové, mírněsacharidové a klasicky sacharidové stravy. Na některé recepty bych takhle byla nikdy nepřišla. :-)

Jak to máte vy? Snídáte každý den totéž? Točíte stále dokola tatáž jídla, stejné suroviny? Víte kolik druhů potravin během týdne sníte?? (Nemusíte to hned začít počítat, ale spočítat si to jednou může být podobně objevné jako kdysi pro mě.) Jíte totéž v létě, na jaře i v zimě??

Jíst v souladu se sebou a přírodními cykly mi přijde opravdu důležité, protože tělo tak dostává přesně to, co v daném okamžiku potřebuje, aby bylo v rovnováze. A my nechceme být vyvedení z rovnováhy, že?? :-)

Carb cycling v podstatě spočívá v tom, že třeba deset dní jste na nízkosacharidové stravě a 4 dny na vysokosacharidové (klasické). Nebo čtyři týdny na nízkosacharidové a týden na vysokosacharidové. Nebo střídáte podle toho, jestli zrovna odpočíváte, nebo potřebujete mít hodně energie. Těch možností jak střídat, je nepřeberně. 

Jen se musíte připravit na to, že když si třeba vyjdete na street food festival, tak tam nemáte co jíst, když jste zrovna v tom nízkosacharidovém období. :-)

 

METABOOST CONNECTION

Já se teď ale našla u Meredith Shirk, jejíž reklama mi taky přistála na mobilu. Šla jsem před časem na procházku a nakonec vyslechla celé její asi hodinové vyprávění o tom, jak stravou popostrčit metabolismus. Obzvlášť už žen nad 40 let, což já jsem. :-)

Protože i já vnímám, že kdysi pro mě bývalo snadné se krmit, čím mě napadlo, a celkem snadno jsem pak zase kila shodila. (A vždycky jsem byla spíš ta štíhlá.) Jenže teď to jde dolů mnohem hůř. A nejspíš bude s věkem ještě hůř.

Takže je teď nejvyšší čas naučit se ten největší fígl (podle mě) – složitě neřešit keto (a spalování tuků), zbytečně nepočítat kalorie a běhat po městě (běhání, kromě sprintů, mě fakt neba), ale povzbudit tělo, aby zase prostě pálilo o něco víc. :-)

Její programy pro mě nejsou tak finančně náročné, podpora v FB skupině super, recepty moc dobré (s americkým twistem). Uspokojují moji touhu poznávat nové a zároveň i moje choutky. Třeba takový mix jako borůvky/mandle/čokoláda. :-) Manžel vždycky na tu mou hubnoucí stravu hledí s údivem a říká mi: „To je ale divná dieta.” :-)

Co je na ní ale úžasného, je, že funguje (2 kg dole za 14 dní), že je chutná, že u ní člověk nemá hlad. A navíc pro mě objevila i nová cvičení – izometrická a One and Done. Oboje velmi rychlá a velmi účinná cvičení. Do 15 minut je hotovo a ani se člověk moc nezpotí. :-) A tělo nestresuje… jen si tak vrní. A sílí. A stabilizuje se. Super!

 

KORONAVIROVÉ OBDOBÍ PRO MĚ BYLO VELMI PŘÍNOSNÉ

Když přišla první vlna, přišla jsem i s FB skupinou Využijme Káčko užitečně. Vnímala jsem, že covid je veliká příležitost něco zásadního změnit. Společensky i osobně.

Společensky se to zcela zjevně velmi hýbe a uvidíme, co se z toho všeho nakonec vyvrbí. Já jsem optimista a myslím, že vždycky to nakonec dopadne dobře. I když si člověk nejdřív musí projít peklem. Možná právě proto.

Osobně jsem měla období pobytu ve tmě, objevu videí (na svém youtube kanále už jich pár hlavně z loňského léta mám). A s druhou vlnou pak také období, kdy jsem popustila uzdu všemu a sesula se tam, kde byla ta má žába na prameni.

Nikdy bych tolik neřešila stravování a pohyb (tanec ale i posilování a protahování všeho možného druhu), kdyby na mě ten sesuv nenavalil víc jak 10 kg navíc. Proč také, když těch pár kilo bych shodila za pár týdnů a hotovo?

Teď je to ale jiné, protože mám impulz k tomu naprosto překopat to, jakým způsobem jím. Propojit všechno to, co jsem se kdy naučila, vyzkoušela a zjistila, že je to pro mě funkční (včetně přerušovaného půstu, který taky zbožňuju).

Někdy to, co vypadá strašlivě, může opravdu přinést zásadní pozitivní změny. Vždy tady ta možnost je, jen jí dát prostor, aby se projevila.

Stále zažívám postkovidový restart a pár tipů, jak můžete i vy (2. díl)

Nejlepší restarty jsou ty, které vydrží déle než pár nadšených dnů, že? No, uvidíme, jak dlouho vydrží ten můj, ale já mu věřím, protože jsem po dlouhých letech objevila to, co se mnou rezonuje. Protože změny musí rezonovat, aby vydržely, řekla bych. :-) 

Jak zaznělo v minulém článku (vlastně v prvním díle – ZDE), „V podstatě jde o to, že nakonec vše závisí na tom, jak k tomu přistupujete – jako k mučení, nebo k příležitosti??Život by přece neměl být o stresu a boji sám se sebou nebo s druhými nebo s okolnostmi. I kdyby to měl být boj o světlejší zítřky, jak se kdysi říkávalo.

A tak mi moc nesedí taková ta představa, že teď se do toho musíme opřít, zapřít se a vydržať. Vám ano? 

Mám raději ten uvolněný proudící čchi kungový způsob, než ten silový. Onu neduální motivaci ke změnám, která není založená ani na touze, ani na strachu. Rozhodně mnohem víc, než onu představu, že čím víc budeme pracovat (i sami na sobě), tím líp! Pokud možno moc nespat, protože ty prospané hodiny bychom přece mohli využít užitečněji!

Kdepak, na spánek, který nám byl přece už kdysi dávno dán, abychom nabrali sil (i kdyby nás během noci měla roztrhat divá zvěř), si sahat nenechám.  A honit se za něčím taky ne. I kdybych měla roky čekat na ten správný impulz, raději vydržím toto čekání a pátrání. A to jsem i udělala.

Někdy puzzlíky toho, co je nám vlastní a co máme rádi, zapadnou do sebe a my můžeme naskočit na vlnu a využít i všechno to, co jsme se dosud naučili. Nic nemusí být ztráta času, i když sice stojíte na místě, ale z toho místa se bděle rozhlížíte a učíte se. A nakonec, místo abyste jeli jen na své vůli, jedete na něčem, co vás veze. A kdo ví, možná se tak nakonec dostanete dál i rychleji??

 

CO VÁM UDĚLÁ RADOST, I KDYŽ VÁM NENÍ DO TANCE?

To je rozhodně dobré vědět! Pokračovat ve čtení…

Co mi v životě nejvíc pomáhalo a pomáhá…

Někdy je ta pomoc velmi nenápadná. Lidé, knížky, písně, okolnosti, které vám přijdou do cesty. Všímáte si taky těchto drobností?

Někdy je to, jako bych dostávala odpovědi na své otázky (třeba když se mi dostala teď do ruky knížka Taming Your Outer Child). Ach ano, rozsekla jeden můj dlouholetý problém hodně nečekaně – už jste slyšeli to tom, že jen vnitřní dítě nestačí?? A někdy ani nevíte, že jste si nějakou otázku kladli a objeví se něco, co s vámi zarezonuje.

Začíná to obvykle už v dětství. Poslední dobou lidé v dětství hledávají traumata. Kde vám kdo kdy něco řekl nebo vám nějak ublížil. Jako by to byl časoprostor plný chyb a trápení. Jenže on je to i časoprostor prvotních impulzů. A ta vám toho mohou o sobě říct spoustu!

Ano, to jsem já, zvěčněná malířem v rumunské Mamaii.

Já třeba jako dítě milovala tanec a pohyb jako takový. A ještě před nástupem do školy jsem se učila německy z učebnice svého dědy! (Ano, uměla jsem číst ještě než jsem do školy šla.)

A jako dítě školou povinné mě fascinoval starý Egypt a cestování jako takové. A už na základce jsem se uměla podepsat arabsky. :-) A stále si pamatuju, jak mě základka jako dítě nudila a jak jsem toužila chodit do školy, kde bych se učila o tajemstvích světa.

Divíte se, že teď dělám to, co dělám?? (Učím angličtinu a čchi kung i svůj pohled na nedualitu a na to, jak nám může změnit život k lepšímu?).

CO VAŠE DĚTSTVÍ? CO POSILUJÍCÍHO VÁM DALO?

Podívejte se někdy (třeba teď hned??) na své dětství tímto jiným pohledem. Co všechno vám o vás řekne? A možná zjistíte, že vám nejen přihrálo traumata, se kterými se nějak budete muset vyrovnat, pokud se nechcete v životě trápit, ale i způsob, jak se s nimi vyrovnat. Život už to tak někdy dělává – s problémem přibalí i jeho řešení. :-)

Když jsem začala ke svému životu přistupovat aktivněji a aktivněji jsem začala pátrat po tom, co by mi mohlo pomoct, abych se cítila svobodněji, uvolněněji a spokojeněji, pomáhaly mi i další věci.

HIEROGLYFICKÉ  SYMBOLICKÉ VNÍMÁNÍ

Pokračovat ve čtení…

Zvu vás do jiného světa…

A budu moc ráda, když mé pozvání přijmete. Myslím totiž, že v tom uspěchaném a utrápeném světě stejně není o co stát. Co myslíte?

Já o jiném světě snila už jako malá holka. Už když jsem chodila do první třídy, vzpomínám, že jsem si ve fantazii vykouzlila úplně jinou školu. (Už jsem uměla číst natolik, že jsem se z učebnice svého dědečka začala učit německy. Chápete tedy, že škola pro mě fakt byla docela nuda. :-))

(Mamaia v Rumunsku)

V té škole jsem se chtěla  spíš než číst a psát učit o „tajemství světa“. Už tenkrát pro mě byl ten svět, ve kterém jsem už nějakých 6 let žila, naprostou záhadou, které jsem chtěla přijít na kloub. Proto možná i ta fascinace cizími jazyky a cestováním. (A to byla republika ještě obehnaná ostnatým drátem.) A také vesmírem a sci-fi příběhy. Mí rodiče se dodnes smějí, že jsem jako malá toužila pracovat ve Hvězdném městečku v SSSR. :-)

 

CO SI PŘEDSTAVÍTE, KDYŽ SE ŘEKNE JINÝ SVĚT

Dlouhá léta pro mě byl jiný svět synonymem zahraničí. Svůj sen žít v cizině jsem si nakonec splnila a úplně jiný svět jsem tam sice, pravda, objevila, ale nebylo to „to ono”. Bylo to vzrušující, exotické (třeba Egypt a Srí Lanka) a objevné, ale také smutné. Čím větší exotika, tím víc utrpení mi tenhle svět ukazoval. Žebrající děti ve slavné káhirské kavárně Al-Fíšáwí. Miny u moře na východním pobřeží Srí Lanky. A tím víc mi připomínal, co jsem věděla už jako malá holka – že jsem tady nechtěla být.

Toužila jsem žít v úplně jiném světě a myslela jsem, že to druzí se musí změnit. Chovat se slušněji, nezabíjet se mezi sebou, neokrádat se, nezraňovat se. Až jednou, vzpomínám si na to jako dnes (protože jsem si to tehdy zapsala do deníku), při středoškolské praxi na Městském úřadu, mi to došlo. Pokračovat ve čtení…

Miluju Clubhouse a poslouchám ho na Androidu

Jsem tam nováček, tak 14 dní? A tak není divu, že jsem z CH (Clubhouse) nadšená. Je to pro mě něco úplně jiného a kdykoliv procházím tou hlavní chodbou, která vede do nejrůznějších pokojíků (rooms), někdy nevím, kam se jít podívat dřív. A tak jsem se nedávno ocitla i v místnosti s názvem Clubhouse is boring (Clubhouse je nudný). A tam jsem si mohla vyslechnout zas tu druhou stranu mince. :-)

Ano, tak je to snad téměř pravidlem – vždycky je tu i ta druhá strana mince. Však žijeme v duálním světě. Vtip neduality spočívá v tom, nezůstat jen na té jedné straně. A už vůbec neukazovat si na tu druhou, že jsou to naivkové, nebo že si jen stěžují a nic nedělají.

Obě strany si mohou naslouchat. A tak to ostatně i v té místnosti nakonec bylo. A to je přesně to, co se mi na Clubhouse tak líbí! 

Setkávání různých úhlů pohledu, setkávání různých zkušeností, setkávání různých kultur a pravidla slušné konverzace. Není totiž nic snazšího, než toho, kdo se vyjadřuje vulgárně, zesměšňuje, skáče do řeči apod. prostě vykopnout z pódia. A případně i nahlásit.

 

JAKÉ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÉ TO MÁŠ

Pokračovat ve čtení…

V čem vám mohu KONKRÉTNĚ pomoci??

Chystám totiž zbrusu novou knížku a chtěla bych, aby byla co nejužitečnější.

Píšu ji hodně i sama kvůli sobě – chci v ní shrnout všechno, co už vím o tom, jak žít v tom tak trochu jiném, neduálním, světě nepodmíněného a neočekávaného (jak jsem si ho pro sebe nazvala). Protože jsem za ta léta mnohokrát narazila na nepříjemný fakt – že zažívám znovu něco, co už přece vím. Jen jsem na to zapomněla. A já už nechci zbytečně zapomínat. Spíš rozvíjet to, co už vím, a objevovat další nuance a zázraky. :-)

A píšu ji i kvůli vám. :-) Kvůli všem, kteří by mohli chtít nahlédnout do stejného světa nepodmíněného štěstí a neduálního vnímání. Kteří by se chtěli dozvědět něco nového, nebo to známé převést do každodenního života. Které něco trápí a nevědí si s tím rady.

Není to má první knížka,
ale je podobně unikátní jako má první.

Ta první (Žít je umění milovat – záchranný kruh ve chvílí nejistoty) je kratičká, stručná, hravá a symbolická. Většina textů, které obsahuje, je cca 20 let stará – z dob, kdy jsem s údivem přišla na to, jak nám psaní umí otevírat tajemná zákoutí a dávat odpovědi na otázky. Symbolicky. To jest stejný text vám může dát odpověď teď, nebo za 10 či 20 let.  Texty vznikaly tak nějak samy, knížečka vznikla celkem rychle a vždycky jsem měla pocit, že to spíš ona si našla mě, abych ji napsala, než naopak. :-) Nacenila jsem ji symbolicky a nikdy jsem ji od roku 2016 nezlevnila. Nezasloužila by si takové zacházení – snížit její hodnotu??? :-) Naopak – vznikl k ní i konkrétní ebook ze života TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR i online kurz Mimoňská cesta do Jiného světa zdarma. Prostě unikátní knížka. :-)

Další e-kniha a ebooky (Vdechněte život poselstvím svého dětství, ebooky 5 elementů, DEVATENÁCTKA) také nesou svá poselství a jsou svým způsobem v něčem jiné, než bývá zvykem. Ale tak niterný vztah jako k té první k nim nemám. :-)

Ta připravovaná je pro mě zcela unikátní ale už teď. Chystám ji totiž ve spolupráci s těmi, kteří ji budou číst! A to jsem nikdy nedělala. Vždy to byla knížka spíš pro mou vlastní potřebu s tím, že možná inspiruje i někoho dalšího. (A inspirovaly!) Teď bych chtěla tyto dva póly – já/vy – propojit. (Jak jinak, v neduálním světě.)

 

A TAK MÁM PRO VÁS VÝZVU!

Stáhněte si dole na odkaze připravované kapitoly.

Napište mi, co si o nich myslíte.

Ale hlavně:

Napište mi, jak KONKRÉTNĚ  vám mohu v knížce pomoci.

Co vás trápí? Jaký problém řešíte a nevíte si třeba rady?

Na jaké své otázky nenacházíte odpovědi?

Udělejte to ideálně ještě předtím, než se do těch prvních kapitol knížky začtete. Hned, jak vám přijde email. :-) Dokud na to myslíte. Teď vám totiž určitě běží hlavou, co všechno byste mi napsali. S čím vším byste chtěli v životě pohnout, co změnit, co zlepšit, co pochopit.  Chystám totiž tento a příští týden dokončit dalších 5 kapitol a je možné, že své odpovědi už v nich najdete.

 

CO BYSTE ALE MĚLI VĚDĚT

Jednotlivé kapitoly mají svá nosná témata (vycházejí z 50 témat ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ), která na sebe navazují a rozvíjejí jednotlivé elementy (dřevo, oheň, země, kov, voda).
Je tedy možné, že ta vaše témata přijdou na řadu až později. Je ale pro mě důležité je znát co nejdříve, protože mnoho problémů, se kterými se potýkáme, vyrůstá z několika kořenů.
Aby bylo možné je vyřešit, je často nejdřív potřeba si posvítit na to, z čeho vyrůstají. A já to v knížce mohu zdůraznit a na tu cestu vás navést :-)

HLAVNÍ TÉMA CELÉ KNÍŽKY

Tím hlavním kořenem je pak samozřejmě téma celé knížky:
  • fakt, že kupodivu vlastně nevíme, kdo jsme
  • že se snažíme řešit své problémy tam, kde nejsou
  • a protože jsme se naučili vnímat svět jen duálně, ani nemáme možnost vidět, kde ten hlavní problém je, a co s ním. :-(
  • I fakt, že zapomínáme, že naše problémy jsou komplexnější, než se zdá.  A že bez toho, abychom uvedli do harmonie jednotlivé elementy v nás a vnímali i to, jak se vyvažují a vyživují, se jen těžko hneme z místa. Každá část v nás potřebuje vyslechnout! Každá část v nás potřebuje, abychom se jí věnovali a dali jí to, co potřebuje.

Teprve pak se ten koloběh může spontánně rozběhnout podobně jako člověk nemusí přesvědčovat strom, aby na jaře rozkvetl, později dal plody a na podzim shodil listí. Nebo už jste někdy viděli strom, který by řešil, jak být tím, čím od přírody (přirozenosti) je?? :-)))

Proto vám knížka může připadat i příliš obecná. Ale ona vychází z jedné důležité myšlenky – že ve své podstatě řešíme všichni stejný problém a to řešení je v podstatě pořád stejné. Na konkrétních problémech zas až tak nezáleží, když už víte, jak se na svět dívat jinak. :-) Nicméně je mi jasné, že právě na konkrétních problémech se to dá nejlépe pochopit. :-) A proto tato výzva!

♦ ♦ ♦

Pište, sdílejte, dáte tím knížce ještě další vrstvu, na kterou jsem původně ani nepomyslela. A sami sobě tak nadělíte dárek. :-))))) A mockrát děkuji za důvěru, se kterou se mnou budete případně sdílet to, o čem byste se chtěli v knížce jednou dočíst!

Poslední dopsané kapitoly si můžete stáhnout
♣ ZDE ♣. 
(I se stručným PDF o tom, co to ten Jiný svět vlastně je.)
A pak už mě máte na dosah emailu. Mockrát se těším na vaše tipy, co by v knížce nemělo chybět!

 

 

Jak mně psaní pomohlo najít cestu (terapie psaním)

Dlouhá léta jsem netušila, že to, co tak nějak intuitivně provozuji, se dá nazvat terapie psaním. Mluvila jsem o tom jako o tvořivé síle. O síle kreativity, kdy se napojíte na cosi ve vás skrze papír a tužku (ale i skrze klávesnici to jde, jak jsem později zjistila) a necháte se vést. A pak už jen zíráte, kam vás to vlastně dovedlo a co všechno to s vámi vnitřně vlastně udělalo. :-)

I když jsem takhle psala už jako malá, poprvé jsem si asi uvědomila, oč jde, díky Ray Bradburymu a jeho knížce Zen a umění psát. Věděli jste, že Ray Bradbury se ve svých povídkách vypisoval ze svých vlastních strachů a tužeb? Ano, v knížce mluví o tom, že psaní je pro něj určitým druhem terapie – jako by nahlédl do hluboké studny svého nevědomí.  V něm se objevil obraz a ten pak zpracoval do příběhu. Znáte třeba 451 ° Fahrenheita?

Ano, Ray Bradbury je známý spisovatel. Ale abyste využili všechno to, co vám terapie psaním nabízí, nemusíte být žádní spisovatelé. Tenhle nástroj máme k dispozici všichni. Stačí vědět, jak na to.

 

JAK TEDY NA TO?

Pokračovat ve čtení…

Koronavirus a já…

Už to bude rok, co se tady zjevil. A pěkně nám to tu rozsvítil. Abychom viděli, jak na tom jako jednotlivci, státy i zeměkoule jsme. Co jste o sobě zjistili?? Co vás děsí? Co vás rozčiluje? Jen málokdy takhle jasně vidíte, co s vámi mává.

Všimli jste si toho a děláte s tím něco (přece nechcete být jak hadr ve větru??), nebo jen útočíte a užíráte se??

Proč to píšu?? No, aby to nevypadalo, že jsem tak dokonalá. :-) Protože dosud je můj vztah ke koroně jako vztah k vlně tsunami, když se na ní díváte z kopce. Ale ono „nebýt jak hadr ve větru“ jsem právě v uplynulých týdnech poznala, protože každý máme to své, co se nás dotýká a s čím se učíme nějak zacházet. Pro mě to zatím není korona, pro vás možná ano??

 

Už taky víte, co je Absurdistán?? :-)

Pokračovat ve čtení…

KDO SE CHCE TRÁPIT? (50/4)

Trápení může být dar, ale kdo se chce trápit?

Trápení nám může ukázat, co nám ve spokojenějším životě chybí.

Ale chybí nám ve skutečnosti vůbec něco??

Kdo se to vlastně trápí? A proč??

 

Jak moc jsem se trápila tento týden? Nebo netrápila??

Podle čeho vlastně poznáte, že se trápíte?? Co se vám musí dít, abyste se cítili špatně? A jak moc se vlastně chcete cítit dobře?? Já jsem tento týden zkoušela jednu zajímavou meditaci – měla jsem si v ní představit nějaký okamžik, ve kterém mi v poslední době nebylo dobře. Tak jsem si představila tu chvíli, kdy mi dcera tvrdila, že všemu rozumí, že nic počítat nemusí a písemku zvládne. A pak jsem zjistila, že vůbec netuší, která bije. Pokračovat ve čtení…