Víte, co je v životě opravdu důležité??

Ptala jsem se na to svých čtenářů. Dokonce jsem se i vsadila o svou první e-knihu. :-) Že cokoliv budou tipovat, nebude TO ONO, co mám na mysli. Bohužel, nikdo nevyhrál. Taková škoda, že něco tak důležitého si lidé neuvědomují…

Dostala jsem nicméně spoustu nádherných odpovědí. Četla jsem takové skvosty jako je láska, přijetí, přátelství s Bohem, radost, pozornost, dech apod. Řeč byla také o hojnosti, žití svých snů a svého poslání. Také vás něco takového napadlo? Zdá se to být jasné, že?

Jenže tomu všemu něco chybí. Tušíte co?

Jsou to buď ideály, nebo nástroje, které můžeme použít k tomu, abychom tyto ideální stavy prožívali. Jistě důležité ideály a užitečné nástroje, ale otázka stále zní:

Jak překonat to, co nám brání je použít? A ty vysněné ideály zažívat, kdykoli chceme a potřebujeme?

Nestačí totiž ani to, že jste měli to štěstí vůbec na vlastní kůži poznat, že je to opravdu vaše vlastní volba a že tu vnitřní sílu i klid máte vlastně na dosah ruky. Důležité je rozlousknout TENHLE oříšek. Určitě jste totiž už ve svém životě mnohokrát narazili na to, že víte, co byste chtěli a měli, ale z nějakého záhadného důvodu to neděláte. Kdo by nechtěl cítit lásku a radost? Kdo by si dobrovolně vybral cítit se mizerně?

 

Ne, ego není ten největší problém

Continue reading „Víte, co je v životě opravdu důležité??“

Dovolená může být víc než jen pláž a památky

Už máte za sebou letošní dovolenou? Ta má dovolená byla hodně jiná než obvykle.

V úterý jsem se z ní za docela zábavných okolností vrátila. Tak trochu ale pokračuji pár dní dál – počasí a naše hruška u rodičů mi ještě dopřává klidu a pohody před školní agility :-)

A jak jste si dovolenou užili vy? U nás, nebo někde v zahraničí? U vody, na horách, nebo poznáváním památek? Nebo jste to všechno nějak propojili? Jaký druh dovolené vás baví nejvíc??

 

 Nezajímavé památky

Mně osobně už památky málokdy nadchnou. Mám za sebou průvodcovskou a delegátskou kariéru, památkami jsem přesycená a navíc celý ten turistický průmysl vidím tak trochu zevnitř.

Continue reading „Dovolená může být víc než jen pláž a památky“

Zázraky neduality – „Nic nedělat a všeho dosáhnout“ (3. část)

První část článku přibližující neduální obsah knihy W. Ablasse „Nic nedělat a všeho dosáhnout“ najdete ZDE. Dočtete se tam něco o nedualitě, nebo o iluzích, o které je fajn přijít. V tomto článku bude řeč o agapé (lásce) a v čem spočívá Ablassova „nikam nevedoucí metoda“.

Osobně si všímám, jak moc je všude sháňka po praktických metodách, jak dosáhnout toho či onoho. I sama občas píšu články à la 10x jak :-) V komentářích se pak často objevují díky za něco tak jednoduchého a praktického.

Problém bohužel je, že jednoduchá a praktická řešení fungují jen tak dlouho, dokud se neobjeví jiný problém, na který začneme hledat další jednoduché a praktické řešení. Je to, jako když nám pod rukama bují další a další problémy, sotva jsme jedny zdárně vyřešily. Pořád dokola.

Přitom by stačilo vytrhnout celou tu rozbujelou rostlinku přímo u kořene.

Jenže jak na to?

 

Nedualita a agapé (láska)

O síle lásky se mluví často. Nicméně většinou neslyšíte, že ona známá nepodmíněná láska je ve své podstatě láska, která patří do toho jiného, neduálního světa. Ale jak by to mohlo být jinak? Vždyť podmínky jsou to, co by lásce jinak stálo v cestě. Nepodmíněná láska ale zjevně nemá žádný protiklad. Ani strach. Ani nenávist.

O nepodmíněné lásce se mluví často. Je to jakýsi ideál, vrchol našich tužeb. Někteří lidé tvrdí, že je naivní v ní věřit. A hlavně se většinou nemluví o tom, kde ji vůbec najít. To proto, že o nedualitě se zatím ještě moc nepíše. Minimálně v našich luzích a hájích.

A tak můžete narazit na spoustu krásných rad, ale v praxi jsou nakonec neproveditelné, protože nám chybí ten základní klíč k tomu, jak na to.

Continue reading „Zázraky neduality – „Nic nedělat a všeho dosáhnout“ (3. část)“

Zázraky neduality – „Nic nedělat a všeho dosáhnout“ (2. část)

První část článku najdete ZDE. Pojďme se nyní tedy podívat přímo na knihu „Nic nedělat a všeho dosáhnout (odhalte svou pravdou podstatu)” od Wernera Ablasse. Co se v ní dá užitečného o nedualitě v praxi najít? A co si o tom myslím já?

Zajímavý je jeden komentář k této knize na Databázi knih: „Na jedné straně by bylo příjemné najít svoji pravou podstatu a zažít ten hluboký mír, na druhé straně cesta přes naprostou prázdnotu a ztrátu veškerých iluzí může být velmi depresivní.”

Ano, cesta neduality není ta růžovoučká lákavá cesta, kde si vizualizujeme své sny s tím, že se nám začnou plnit. Není to ta cesta, kde se zabejčíme a přes všechny překážky dosáhneme svého. Každý toho svého vysněného Mount Everestu. A potvrdíme si tak, jak jsme fakt dobří a úspěšní.

Je to cesta, kdy si uvědomíme, že sny jsou prostě jen sny. Iluze. Kterých sice můžeme dosáhnout vizualizací nebo úsilím, ale které se po té vteřině štěstí rozplynou. A my zas zůstaneme prázdní a roztoužení.

Pro spoustu lidí je ale právě ta touha tím, co je baví a žene v životě dál. Co jejich životu dává smysl. Proto tolik lidí touží po lepším životě. Nebo dokonce po lepší reinkarnaci. Ale jen málokdo touží po tom přestat toužit. Co by potom z jejich života zbylo??

A kdo touží po tom uvědomit si, že to, v co věřil, jsou jen iluze?? Kdo touží vidět realitu? Řekněte,  jakou pilulku byste si v Matrixu zvolili – to modrou, nebo tu červenou?

 

Co dělat, až vás ta honba za štěstím přestane bavit?

Ano, i to se vám může jednoho dne stát :-) Z nejrůznějších důvodů. Život má své cestičky, jak vás jednoho dne dovést k poznání, že existuje něco mnohem lepšího než to krátkodobé štěstí, které známe.

Sami si totiž moc neumíme něco jiného představit. A tuhle cestu většinou volíme až ve chvíli, kdy jsme všechny ty jednodušší cesty vyzkoušeli a zjistili jsme, že byly jen ztrátou času. (Maximálně užitečnou zkušeností, kudy ne.) Někdy to nastane až ve stáří. Nebo v nemocnici. Tam, kde ty staré známé nástroje, jak si vytvořit štěstí, už nebudete mít k dispozici.

V té chvíli buď propadnete depresi, nebo najdete cestu do toho tak trochu jiného světa, než jste dosud znali. Do toho neduálního.

Různá učení a různí autoři vás tam vedou různými cestičkami. Závisí na kultuře a osobních zkušenostech. Werner Ablass, o kterém bude řeč v tomto článku, tam vede cestičkou zbavování iluzí a agapé.

Iluze a realita

Vzpomínáte na Matrix? Když žijete v Matrixu, jdete ulicemi nebo jíte potraviny, které jsou ale pouhou iluzí. Virtuální realitou. Hodně lidí si Matrix vyložilo tak, že nás někdo ovládá. Což je vlastně jen nová moderní varianta oné starobylé víry v Satana, který nás drží ve své moci.

Pravda ale spíš je, že my ovládáme sami sebe.

Matrix je vlastně moderní verzí indického učení o Máji – iluzi, ve které žijeme. Dokonalý způsob, jak i naší generaci jasně a pochopitelně naservírovat, jak se to se světem má. Jen se podle toho zařídit.

O jakých iluzích hovoří ve své knize Werner Ablass?

Hovoří o 16 iluzích a o nadmíru kladném procesu jejich ztráty (jak zní druhá část jeho knihy). Tyto iluze podle něj vytvářejí klamnou představu, že jsme oddělení od své pravé podstaty, a proto hledáme to, co se mylně domníváme, že se nám nedostává. Ztráta těchto iluzí nám pomáhá odhalit naši pravou podstatu. Podobně jako když při vernisáži odhalujeme sochu. Když objevíme neduální svět, nezískáváme nic nového. Jen odhalujeme to, co už tu dávno je, a konečně se zbavujeme toho, co nám to brání vidět.

Continue reading „Zázraky neduality – „Nic nedělat a všeho dosáhnout“ (2. část)“

Symbolika není jen zrcadlení…

Pomalu se učíme vnímat to, co v životě prožíváme, tak trochu jinak. Bohužel většinou končíme jen u zrcadlení. Tj. u snahy číst svět kolem sebe jako zrcadlo, ve kterém se navenek odehrává to, co se děje uvnitř nás. Nelíbí se nám něco na druhém člověku? Podle teorie zrcadlení se nám jen ukazuje, co my sami děláme špatně. A očekává se od nás, že se nebudeme snažit měnit své okolí, ale sami sebe.

Je to takový první pohled pod povrch toho, co se nám předtím jevilo jasně jako vina toho druhého. Zahlédli jsme první symbol – odraz.

Vzpomínám, že cca před 25 lety, když jsem si teorii zrcadla sama pro sebe objevila, vytrhla mi velký bolavý trn z paty! S údivem jsem sledovala, jak ten, kterého jsem obviňovala z toho či onoho, se mi před očima mění vždy, když jsem sama v sobě změnila to, co jsem mu v duchu nebo i nahlas vyčítala.

Přiznávám, někdy jsem se bouřila a říkala si, proč to mám být já, kdo se má zamýšlet a měnit? Proč ne ten druhý??? Ale tenkrát dávno jsem byla velmi vděčná, že mi tento nástroj umožňuje nepřímo měnit to, co jsem změnit tak moc chtěla….

 

Ale symbolika znamená mnohem víc než jen zrcadlení!

Hodně lidí již naštěstí zjistilo, že teorie zrcadlení není samospásná. Že nejde o nějaký vzoreček, který lze jednoduše vztáhnout na vše, co se jim v životě děje.

A tato teorie má ještě jednu záludnost. Ve fanatických rukách se může jako vše, co je užitečné, zvrhnout. Může proměnit Váš život ve věčnou sebeanalýzu a věčné bičování se za to, kde všude děláte chybu, a za co všechno můžete. A může se Vám také nakonec stát, že v druhých lidech vyvoláte dojem, že jste to opravdu jen Vy, kdo je ten špatný. Velmi rádi sami nad sebou umyjí ruce a své vlastní chyby hodí na Vás. Však jste ji na sebe sami dobrovolně vzali…

Duální svět má totiž jeden velký problém – když ze sebe přestanete dělat oběť (jak se všude doporučuje), automaticky se z Vás stává viník :-(

Mnohem radši se na svět dívám jako symbol v tom hieroglyfickém pojetí, o kterém píšu ve své první hravě-poeticko-symbolické e-knize Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Takové pojetí je totiž mnohem komplexnější. A umožňuje Vám číst ve svém životě jako v knize :-) Všechny možné asociace proměňuje v jeden velký příběh. A ten umí být jak neuvěřitelně objevný, tak uklidňující. A rozhodně z Vás nedělá viníka.

 

Proč se učit vnímat svět symbolicky?

Značně se Vám ve Vašem trápení uleví :-)

  • Když v tom, co se děje, zahlédnete symboliku Vašeho niterného přání, lépe zjistíte, po čem to vlastně tak toužíte (nebo čeho se tak moc bojíte). Je to první krůček k tomu si uvědomit, že to, po čem toužíte, tam venku stejně nezískáte.
  • Čím častěji si vzpomenete, že se na svůj život můžete podívat symbolicky, s tím větším nadhledem budete postupně to, co se děje, vnímat. A může se Vám pak stát, podobně jako mně, že to, co by Vás předtím rozhodilo, Vás najednou rozesměje. Ano, život totiž někdy volí legrační cestičky, jak s Vámi komunikovat :-)
  • Život se Vám může proměnit v jeden velký příběh, který je asi tak stejně reálný jako film v kině, ale který ve Vás vyvolává silné emoce. Mnohem lépe pak budete chápat neduální vnímání, jak ho přibližuje neduální učitel Rupert Spira.
  • Asi největší síla symbolického vnímání pak spočívá v tom, že pochopíte, proč se již tisíciletí hovoří o životě jako o jednom velkém snu. Najednou nic, co se děje, není skutečné, ale je stejně symbolické jako obrazy ve snech.

Učit se vnímat svůj život symbolicky je způsob, jak se jednou probudit :-)

 

Nezapomínejte…

Nezapomínejte tedy na to, že vše může být jinak, než jak se Vám na první pohled zdá. Že nejde o to život analyzovat a sám sebe vinit a zlepšovat. Že jde v první řadě o to, přestat považovat to, co prožíváte, za tu jedinou realitu a brát život tak smrtelně vážně a dramaticky. Je to spíš hra. A může být někdy až zábavná, když ji prohlédnete.

A v druhé řadě jde o to vyskočit z těch zajetých kolejí obviňování (ať již druhých nebo sebe) a udělat ten další krok, který nás na té mimoňské cestě čeká následující tři dny. Podívat se dovnitř, ale tentokrát bez hodnocení, a otevřít se tak konečně možnosti vyléčit vnitřní zranění, kvůli kterým ostatně lidé obvykle jednají jako zraněná zvířata.


Článek je součástí měsíčního online kurzu zdarma Mimoňská cesta do Jiného světa.

 

 

 

 

Neduální učení – 3x v čem je tak výjimečné

O neduálních učeních se toho v českých luzích a hájích moc nedozvíme. A to je velká škoda. Neduální učení jsou totiž tisíce let stará a dají se najít napříč různými náboženskými směry, na Východě i na Západě. Někdy jsou celkem na očích (například v indické advaitě). Někdy se skrývají (např. v súfismu).

Neduální učení jsou něčím, co lidstvo jako celek sdílí, protože zkušenost neduálního vnímání je ve své podstatě stejná. A jsou ještě mnohem víc:

Je to podstata našeho vnímání, podstata nás samotných a podstata lidí a světa kolem nás. Je nám všem blízká, a přece jako by nám unikala.  Za tím množstvím podnětů našich smyslů nevidíme, jak se věci doopravdy mají. Ale hlavně – je zdrojem naší vnitřní síly, spokojenosti a štěstí. A přece se tak často cítíme vyvedení z míry a vystresovaní.

neduální učení
Znáte příběh o slonovi v temné místnosti??

Cílem tohoto článku není podat vám vyčerpávající výklad o různém pojetí neduality, různých směrech neduálních učení, různých učitelích, teoriích a praxích. Na to možná někdy opravdu dojde :-) Zatím se v mém počítači skrývá jeden nepublikovaný odborný religionistický článek na toto téma. Včetně srovnání dvou západních moderních neduálních učitelů – Ruperta Spiry (advaita) a Roberta Fennera (buddhismus).

Chci Vám pouze ukázat, co všechno může znamenat vstup do neduálního světa. Kterému já říkám Jiný svět :-)

 

3 x co všechno neduální učení umí

Continue reading „Neduální učení – 3x v čem je tak výjimečné“

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (1. část)

Neduální učení nejsou jen nějaké teorie. Pochopení neduality je základem štěstí, které nic a nikdo nedokáže zlomit. Je totiž nepodmíněné. Nezávislé na ničem a na nikom. Pochopení neduality nám totiž pomůže vyléčit sám sebe – nechat rozpustit nánosy starých negativních emocí a zvyků…

Dokud sami sebe a svět vnímáme čistě duálně, nepodaří se nám nebrat si věci osobně, netrápit se tím, co nám chybí, a nebát se vykročit ze své komfortní zóny… 

V minulých článcích jsme se z neduálního hlediska podívali na utrpení (ZDE), mezilidské vztahy (ZDE) a lásku (ZDE).

Myslím, že je nejvyšší čas jít ještě hlouběji a podívat se, kudy vede v neduálním Jiném světě ta cesta ke svobodě a vyléčení se z toho, co nás trápí.

Říká se, že většina řešení je jako osekávat větvičky na stromě našeho trápení. Je jich spousta a další a další ještě vyrostou. Neduální řešení je prý jako vytrhnout ten strom trápení přímo z kořenů. Sebrat mu základ, ze kterého vyrůstá.

Continue reading „Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (1. část)“

Rupert Spira a neduální pohled na to, co je to vlastně láska…

… a není to to, co si obvykle představujeme…

láskaJak už jsem na blogu mnohokrát psala (a ostatně obě moje e-knihy se v tomto duchu nesou), lásku si obvykle představujeme jako vznášení se na křídlech opojení. Ideálně, když nás ten druhý na rukách nosí, a co nám na očích vidí, to splní.

Blaho.

Proto se také říká, že většina lidí si osvícení (probuzení) představuje jako nějaký super special zážitek. Nějakou blaženost. Asi něco takového, jako když se zamilují. Aaaaaah…

Rupert Spira (a není sám) ale říká, že osvícení žádná blaženost není. Blaženost je jen zážitek. Přijde a odejde. Není to nic trvalého. Osvícení je spíš poznání (a prožívání) vnitřního štěstí a spokojenosti.

Co to tedy ta láska vlastně je??

 

Láska jako rozplynutí pocitu oddělenosti

Na mnoha videích (například ZDE) se Rupert Spira zmiňuje o tom, že láska je pocit ztráty oddělení mezi Já a Ty (řečeno mými slovy). Často připomíná, že právě takhle se přece často cítíme, když se zamilujeme – že Já a ten druhý jsme se stali jedním. Láska je rozpoznání společné podstaty našeho bytí. Láska se objeví ve chvíli, kdy zmizí osoba (video ZDE). Láska totiž není nějaký pocit, který má nějaká osoba (vůči jiné osobě), jak říká Rupert Spira. Když Vám zemře milovaný člověk, odejde s ním všechno. Ale láska, láska zůstává… právě ta byla základem Vaše vztahu…

Žal, který cítíme po smrti druhé bytosti, je ona Láska v nás. Kdyby nebylo té lásky, proč bychom cítili žal? Krásně o tom vypráví Rupert Spira na videu (ZDE), ve kterém provází ženu, které zemřel otec, od pocitu žalu, k vnímání Lásky, která je v pozadí utrpení. Jak říká, není nutné se poddávat tlaku naší kultury na to, co by měla cítit a dělat. (Ostatně, jak jsem minulý týden psala – smrt člověka v nás nemusí vyvolávat jen smutek. A to je i má osobní zkušenost, která vychází z trochu jiného pojetí smrti, než je v našich končinách běžná.)

Láska je také podle Ruperta Spiry něco, po čem velmi toužíme, když ji zrovna neprožíváme. Hledáme ji u druhých lidí. Myslíme, že to oni nám dají ten pocit, že milujeme a že jsme milováni.

Osobně bych řekla, že hlasy volající po sebelásce, jsou krůčkem o maličko dál. Ale na základě čeho dokážeme tu sebelásku opravdu realizovat, aniž bychom nesklouzli v tom dualistickém světě do druhého extrému?? Což je podle mě většinou přesně ten případ…

Continue reading „Rupert Spira a neduální pohled na to, co je to vlastně láska…“

Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme (3. část)

Spousta lidí zná ona slavná slova „neberte si to osobně”. Ano, známé 4 dohody. Nebýt Duška, asi by u nás nebyly tak proslavené. Možná jste je někdy slyšeli zrovna ve chvíli, kdy se Vás něco fakt dotklo. A v té chvíli jste buď chtěli onoho rádce poslat k čertu… nebo si řekli: „No jo, ale jak to mám asi udělat??

Ve třetím článku se podíváme právě na to. Co Rupert Spira radí jednomu z účastníků svého semináře, že má právě v takové situaci udělat? (Originální video najdete ZDE.)

Opět se vracíme k oněm 2 způsobům, jak zacházet s tím, co nás trápí (viz první část článku). Vzpomínáte? Buď prozkoumat toho, kdo trpí, nebo prozkoumat bolest samu. V tomto případě Rupert Spira vyráží tou první cestou…

V neduálním učení (a tedy i v učení Ruperta Spiry) je poznání podstaty našeho bytí důležitým předpokladem našeho šťastného života. Jestli chcete neduálnímu učení OPRAVDU rozumět, nestačí o tom jen číst. Myslet si, že víte. Je potřeba mít živou zkušenost toho, kdo jste.

Kdo jste? Položte si onu slavnou neduální otázku: „Kdo jsem?

A nehledejte odpověď jako ve škole u tabule :-) Nikdo nečeká, že mu na tuto otázku odpovíte. Na tuto otázku neexistuje odpověď, kterou byste mohli vyslovit. Nebo popsat. Na tuto otázku musíte odpověď zažít… ale nebojte. K oné podstatě našeho bytí se ještě vrátíme. Pojďme se spíš podívat na to, jak se ta odpověď dá použít v praxi…

 

Continue reading „Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme (3. část)“

Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme

Kdo nezná trápení?? Kdo se někdy jen tak ztěžka neposadil, nehonily se mu v hlavě myšlenky a necítil se pod psa?? A netřásl s ním tichý nebo hlasitý smutek… nebo vztek?? Myslím, že něco takového jsme každý někdy prožil. Ty chvíle, kdy jsme hledali cestu z toho všeho ven… 

Byly doby, kdy jsem utrpení nějak zvlášť neřešila. Prostě jsem asi život brala tak, že někdy se cítím dobře a někdy blbě. Netušila jsem, že existuje způsob, jak ke svým bolístkám, ať už větším nebo menším, přistupovat jinak. Před cca 20 lety jsem se začala snažit něco dělat – ale celá má snaha se smrskla z toho, že jsem přestala tolik tlačit na druhé (za A), aby se změnili, na to, že jsem se začala snažit změnit můj vlastní přístup (za B). Nebo řekněme většinou jsem oscilovala někde mezi A a B. Tak asi jako většina lidí, že? :-)

Hodně dlouho jsem pro změnu zase netušila, že je možné na to jít ještě úplně jinak :-) Neměnit ani druhé, ale ani sebe. Neházet vinu ani na druhé, ale ani na sebe. To totiž nakonec vždycky vedlo jen k neustálé nespokojenosti a vnitřnímu nebo vnějšímu nátlaku. Místo toho tu dualitu vs. Ty, dobré vs. špatné – protože to ONA stojí logicky na samotném začátku všech problémů – prostě rozpustit. A když jsem to už začala tušit, netušila jsem zase, jak to prakticky udělat. Jak se prodrat skrz všechny ty paradoxy…

Neduální učení má hluboké kořeny. Je rozšířené všude možně. Najdete ho v podhoubí náboženství a učení celého světa. Ale jak proměnit teorii v praxi??

Ale oni se vždycky najdou lidé, kteří Vám přinesou odpovědi, když se začnete ptát :-)))

 

Rupert Spira a neduální vnímání světa

Rupert Spira je pro mě jedním z nejdůležitějších učitelů. Ve chvíli, kdy jsem dlouho nedokázala proniknout za oponu dualistického vnímání, o které jsem už nějakou dobu logicky i intuitivně věděla, že mi brání být v životě opravdu šťastná, objevil se on.

Nabídl mi cestu tak přímou, tak prostou, tak hmatatelnou, že nad tím stále žasnu. Blízkou mému racionálnímu uvažování, ale zároveň založenou na osobní zkušenosti. Člověka do ní uvede a Vy najednou chápete, jak to vlastně je… protože prožíváte to, co mysl nedokáže pochopit. Mysl dokáže jen nasměrovat. Však to znáte – prst, který ukazuje na Měsíc :-)

Už jsem o něm na webu párkrát psala. Tentokrát jsem se rozhodla zaměřit se na pár jeho videí a shrnout témata, která v nich probírá. Pro mě, abych měla čeho se chytnout, když se začnu ztrácet. A pro Vás, abyste případně objevili, čeho se chytnout :-)

Prvním tématem bude právě utrpení. Dalším budou mezilidské vztahy. A budou ještě další. Pokud chcete líp porozumět tomu, co Rupert Spira učí, doporučuju pročíst postupně všechny články, protože by se Vám jinak mohlo stát, že se zaseknete v něčem, co Vám další článek vysvětlí líp. Ne všechno je možné postihnout jen z jednoho úhlu pohledu :-)

Continue reading „Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme“