Už máte za sebou letošní dovolenou? Ta má dovolená byla hodně jiná než obvykle.
V úterý jsem se z ní za docela zábavných okolností vrátila. Tak trochu ale pokračuji pár dní dál – počasí a naše hruška u rodičů mi ještě dopřává klidu a pohody před školní agility :-)
A jak jste si dovolenou užili vy? U nás, nebo někde v zahraničí? U vody, na horách, nebo poznáváním památek? Nebo jste to všechno nějak propojili? Jaký druh dovolené vás baví nejvíc??
Nezajímavé památky
Mně osobně už památky málokdy nadchnou. Mám za sebou průvodcovskou a delegátskou kariéru, památkami jsem přesycená a navíc celý ten turistický průmysl vidím tak trochu zevnitř.
Nakonec není nad to mít možnost strávit někde delší dobu, navštívit nejrůznější památky víckrát v různých obdobích a časech. A ideálně samostatně v době, kdy tam valná většina turistů není :-) Úprk od jedné k druhé, abych to všechno viděla, mi už nic moc neříká.
Když už, nakonec mi utkvěje v paměti spíš daná atmosféra. Nebo něco zvláštního, co jsem tam zažila, než cokoliv mi kdy kdo o dané památce řekne (nebo co o ní v dané době vím a řeknu já sama nebo od cizího průvodce přeložím).
A tak z letošního výletu na Korsiku si nejspíš budu pamatovat, jak jsme nakonec jely vláčkem nahoru úplně samy (já, matka a dcera), protože pro matku by to bylo s jejími koleny hodně náročné, zatímco všichni ostatní šli nakonec po schodech nahoru pěšky. Jak jsem byla ráda, že nemusíme poslouchat výklady průvodce, které mě a určitě ani dvanáctiletou dceru nezajímají. A že si můžeme prozkoumávat městečko zcela samy. A pak tu horu mušlí, co si dala matka v restauraci se slovenskou obsluhou :-)
Ale co by se stalo, kdybych to Bonifacio (mimochodem fakt krásné!) neviděla vůbec?? Byl by můj život nějak prázdnější a chudší?? :-)
Dovolená na Sardinii
Jinak dovolenou jsme letos trávili na Sardinii. Vřele doporučuju. Moře je opravdu krásně čisté. Pláž byla písečná a zároveň jsme měli ten náš záliv chráněný skalisky a „horami“.
Obvykle je pro mě dovolená spojená s poklidnými dny u moře (a případně i bazénu). Výlety a tu věčnou snahu vidět víc a vědět víc s radostí vyměňuju za pohodu bytí. Miluju moře, miluju vodu, miluju teplo a hodně ráda trávím dlouhý čas v moři. Obvykle plavu až hodně daleko od břehu. Nechávám za sebou všechny ty davy hotelových hostů a polehávám si na vlnách tam, kam obvykle zavítá jen pár plavců. Dcera je v tomto hodně po mně a s malým nafukovacím lehátkem se tam ráda vydává se mnou.
Užívám si ty úžasné dny, které mohu věnovat bytí v přítomnosti. Kdy jindy se nořit do vnitřního ticha než u moře, když vás unáší jen vlny na moři??
Dovolená bez knížek (tedy obvykle)
Většinou si ani neberu žádné knížky. V posledních letech jsem si brala jen jednu malou knížečku, kterou jsem si kdysi přivezla ze Srí Lanky. A případně jsem si přihlížela erární časopisy. Přijde mi škoda ztrácet se v cizích příbězích, ať jsou jakkoliv romantické nebo třeba napínavé. Období hltání jednoho románu za druhým jsem nechala za sebou s posledním přeloženým románem :-)
Letos jsem udělala výjimku. Vzala jsme si s sebou několik knížek. I když to nebyly romány, nejsem si úplně jistá, že jsem udělala dobře. Protože letošní dovolená nebyla nakonec ani tak o bytí v přítomnosti jako o propojování. Když začnete místo bytí číst a přemýšlet, hodně se toho ve vás změní.
Ale ačkoliv jsem si letos tedy neužívala ten vnitřní ponor jako například během červencové desetidenní vipassany, a prožila jsem dovolenou nakonec víc v hlavě, přesto se stalo něco nečekaného.
Jako bych se letos rozprostřela mezi různé světy
Jak to??
Jednoduše. Také si všímáte, jak jsou hotelové resorty prapodivným prostorem, kde se scházejí nejrůznější národy? Přijedou z různých států, mluví různými jazyky, mají různé zvyky a milují různá jídla, ale během toho jednoho až dva týdnů se všichni sejdou na jednom místě. Možná by se před nějakým tím staletím pozabíjeli. Letos naštěstí k žádnému násilí, o kterém bych věděla, na území La Marmoraty nedošlo…
Italové, Francouzi, Češi, Slováci, Poláci (a pár dalších národností) svorně snídali, obědvali, večeřeli, plavali, cvičili, tančili, popíjeli a případně i hráli nejrůznější hry, se kterými přišli animátoři. Kteří většinou mluvili italsky, francouzsky a občas přihodili nějaké to české či slovenské slovíčko. Ano, na hotelu byla spousta Slováků.
A tak jsem zjistila, že italský personál zdravím italsky a že si pouštím italskou televizi (před lety jsem se italsky učila a něco málo si ještě pamatuju). V moři jsem Francouze francouzsky ujišťovala, že žádné medúzy jsem tam nikdy neviděla, zatímco na záchodě mě zas Francouzka ujišťovala, že jeden záchod je ještě volný. V tomto případě bylo fakt příjemné rozumět! :-)
To byly takové jednodušší jednovětné reakce, které mě těšily. Těší mě, když rozumím lidem kolem sebe. Když s nimi najdu společnou řeč. Zábavnější byla pak snaha o francouzskou domluvu s černoškou, která zaplétala dcerce vlasy. Ale tak nakonec jsme si také rozuměly :-)
Spojování světů
Na téhle dovolené jsem ale světy tak trochu spojovala i jinak. Tentokrát jsem totiž knížky měla. A díky nim se mi prolínaly různé světy 13. století – ten islámský súfijský, ten židovský kabalistický a ten křesťanský mystický.
Ano, četla jsem si o Rúmím, o mystických příbězích v Zoharu a o Mistru Eckhardtovi. Různá náboženství, různé kouty světa (Turecko, Španělsko, Německo), ale nakonec kupodivu stejná doba. A pro mě i velmi podobná poselství. A pak jsem s sebou měla ještě další malou knížečku ze Srí Lanky – tu o buddhistické meditaci. A ta byla také velmi zajímavá. Hlavně kritikou západního nepochopení toho, co buddhistická meditace vlastně je a jaké má cíle.
Ano, i v tomto ohledu brousím tak trochu dál od břehů a do větších hloubek, než kam jsem se dostala během studií arabistiky a religionistiky :-) A je velmi zajímavé vnímat, kde se ty spirituální světy v těch větších hloubkách stýkají, i jak a v čem se případně liší. A vy se brzy dočkáte dalších dílů ze série zázraků neduality :-)