10 stupňů ke zlaté svobodě…

Jarní element DŘEVO mi každý rok vnáší do života své hlavní téma – svobodu. A to ne jen tak nějakou svobodu. Už dávno nestojím o svobodu dělat si, co chci, nebo jezdit si, kam chci. To jsou taková  teenagerská přání, když vyrůstáte z rodičovského nebo školského dozoru. Nebo když s vašimi osmnáctinami padne i železná opona. Dneska mi jde spíš o svobodu žít šťastný život, do kterého by mi nekecali vnější okolnosti :-) Jak moc jste v tomto ohledu fakt svobodní?? A jak moc já??

10 týdnů elementu DŘEVO se neslo ve znamení 10 týdenních témat. Jaká to jsou? Vezměme to postupně tak, jak jsem je postupně od února do dubna prožívala…

1.

Jak často říkáme „Já chci, já potřebuju” a očekáváme od druhých, že se podle toho budou chovat? Jak často utíkáme ve chvílích, kdy bychom my sami měli ukázat lásku? Nejen jeden rozhovor v čajovně, ale i slogany kurzu zázraků mi první týden elementu DŘEVO připomínaly, že nikdy nejsme otrávení z těch důvodů, ze kterých si myslíme. A že jsem se ten týden domnívala, že mám spoustu důvodů :-) Měla jsem ale jen spoustu očekávání, představ, tužeb a obav…

2. 

Jarní element DŘEVO také přichází s různými semínky / sny, které můžeme zasadit. Po čem to vlastně toužíme? A jsme si opravdu jistí, že to není touha našeho Ega, která má jen zaplácnout něco, čeho se bojíme? Tento týden byl týden čchi kungového víkendového semináře, který vytahoval mé strachy a mé touhy a rozpouštěl je v tanci v prostoru :-)

3. 

Tanec v prostoru mě naplnil světlem a otevřeností. Byl to krásný týden, kdy jsem se rozhodla pro ten vskutku svobodný život a prožívala ho. Alespoň tento týden…

4. 

Vskutku svobodný je člověk ve chvíli, kdy už na něj nefunguje ani vnější motivace, ale ani klasická vnitřní motivace založená na touze a strachu. Vskutku svobodný člověk jedná z lásky a z radosti. A tak jsem se tento týden začala učit čínsky :-) Jen tak. Protože je to zábava. A sepsala jsem 5 omylů osobního rozvoje a ezoteriky. Abychom se té lásce a radosti mohli konečně opravdu otevřít.  Pokračovat ve čtení…

Chcete mít vlastní blog, vlastní čtenáře a možná i knihu? Mám tu pár fíglů i rad…

Nemusíte se hned shánět po hostingu a po doméně a platit za ni. I když je to ročně částka, která by nezruinovala ani mě, a to se s výdaji za své online hobby držím hodně, hodně při zdi.

Prostě si to zkuste. Založte si blog. Rozhoďte sítě a zjistěte si, kde to pro vás bude nejlepší. Jen počítejte s tím, že doby velkého rozmachu blogování už jsou za námi, a tak ony velké komunity blogerů, kteří se vzájemně četli, komentovali a podporovali, pomalu mizí. Doby, kdy pod každým mým článkem byla řada komentářů, už je pryč. Což je škoda, protože díky komentářům vám právě z řad blogerů a jejich čtenářů postupně rostla čtenost.

Přispívám i do blogu Probuzení na Bloggeru, ale netroufám si ho doporučit. Nejsem místní skalní bloger, komunitu neznám a blog tam je pro mě spíš rozšířeným zdrojem návštěvnosti a způsobem linkbuildingu. Nově jsem zkusila zenysro.cz, tam podle mě můžete velmi rychle zjistit, jestli bude o vaše články zájem. Ale vlastní blog se vším všudy si tam nevybudujete.

blog

Já v roce 2013 vyzkoušela blog na WordPress

To jest wordpress.COM. Používám ho dodnes, mám na něm 3 weby zdarma (z toho jeden angličtinářský propojený s placenou doménou) a jako začátek je to podle mě ideální. Vzhledem k tomu, že ve chvíli, kdy si budete chtít založit svůj vlastní web a nebudete se chtít upsat placenému Miowebu, kterého je dnes mezi online podnikateli plno, jednou z možností je si na zakoupenou doménu stáhnout nějakou z WordPress šablon. Buď free (jako já), nebo nějakou vymakanější placenou. Umět v prostředí wordpress pracovat se pak rozhodně hodí, ačkoliv já jsem například trochu rozladěně zjistila, že určité funkce, které mám na free blogu dostupné, na stejné šabloně na wordpress.ORG nejsou.

A jednoho dne nastane den D. To když zjistíte, že vás lidé rádi čtou a vy budete chtít být se svými čtenáři v mnohem užším kontaktu. Však víte, jak to chodí. Přijdou období, kdy nemáte čas brouzdat po netu a číst si příběhy a články, které vás bavily. Do čtečky už nechodíte. Název blogu vám vypadne z hlavy. Není nad to, když vám ty články chodí rovnou do mailu a vy nemusíte na nic myslet! :-)

 

A tak jsem si začala sbírat kontakty skrz Mailchimp

Pokračovat ve čtení…

Neduální učení – 3x v čem je tak výjimečné

O neduálních učeních se toho v českých luzích a hájích moc nedozvíme. A to je velká škoda. Neduální učení jsou totiž tisíce let stará a dají se najít napříč různými náboženskými směry, na Východě i na Západě. Někdy jsou celkem na očích (například v indické advaitě). Někdy se skrývají (např. v súfismu).

Neduální učení jsou něčím, co lidstvo jako celek sdílí, protože zkušenost neduálního vnímání je ve své podstatě stejná. A jsou ještě mnohem víc:

Je to podstata našeho vnímání, podstata nás samotných a podstata lidí a světa kolem nás. Je nám všem blízká, a přece jako by nám unikala.  Za tím množstvím podnětů našich smyslů nevidíme, jak se věci doopravdy mají. Ale hlavně – je zdrojem naší vnitřní síly, spokojenosti a štěstí. A přece se tak často cítíme vyvedení z míry a vystresovaní.

neduální učení
Znáte příběh o slonovi v temné místnosti??

Cílem tohoto článku není podat vám vyčerpávající výklad o různém pojetí neduality, různých směrech neduálních učení, různých učitelích, teoriích a praxích. Na to možná někdy opravdu dojde :-) Zatím se v mém počítači skrývá jeden nepublikovaný odborný religionistický článek na toto téma. Včetně srovnání dvou západních moderních neduálních učitelů – Ruperta Spiry (advaita) a Roberta Fennera (buddhismus).

Chci Vám pouze ukázat, co všechno může znamenat vstup do neduálního světa. Kterému já říkám Jiný svět :-)

 

3 x co všechno neduální učení umí

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (6) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Pošahaná životní rozhodnutí

Každý máme nejspíš za sebou nějaké to své pošahané životní rozhodnutí. Někdo si vybral špatnou školu. Někdo špatné zaměstnání. Někdo špatného partnera. Někdo špatná slova.

A narazil. A i v té chvíli někteří udělali ještě další dost pošahané rozhodnutí – svedli své neštěstí na blbého partnera, blbou školu a blbé zaměstnání. Nebo na svou vlastní nebetyčnou blbost, za kterou si to všechno vlastně zaslouží.

Na druhou stranu to někdo možná vzal jako nic víc než jedno nepovedené kolo nějaké hry. Nic přece není nikdy špatně, dokud to slouží k něčemu ještě lepšímu! A to, co z nezdarů uděláme, záleží jen a jen na nás, ne??

Mně se v sobotu podařilo udělat hned několik špatných rozhodnutí. Některé z pohodlnosti, některé ze snahy vyhovět. Naštěstí to odnesla jen zdrcnutá bábovka. Ale vznikla z toho bábovková rodinná soutěž, kterou sice nejspíš prohraju, ale zato se třikrát dobře namlsám!

Existuje ale ještě jedno zásadní pošahané rozhodnutí, které děláme snad téměř všichni do jednoho každý den, každou hodinu. Několikrát.

Obvykle se totiž zabýváme jen tou školou, zaměstnáním, partnerem… nebo tou bábovkou. Naše životní rozhodnutí se smrsknou jen na to, jak se naučit na test, jak uspět v práci, jak vyjít s partnerem, nebo co zdravého jíst. Nebo někdy řešíte i něco jiného??

Absurdně zapomínáme na to nejzásadnější rozhodnutí našeho života – opustit otevřenými dveřmi ten koncentrák, ve kterém žijeme!

Ano, tento týden se mi konečně díky meziknihovní výpůjční službě dostala do ruky zajímavá knížka The Choice (Volba) od Edith Eger, ženy, která jako teenagerka přežila Auschwitz. Původem Maďarka z Košic, která působí jako psychoterapeutka v USA. Právě od ní pochází myšlenka, že ona měla vlastně štěstí, že věděla, že je uvězněná. My na rozdíl od ní ani nevíme, že žijeme ve vězení. V koncentráku vlastní mysli a vlastních rozhodnutí.

Snažit si ulevit v tom všem utrpení tím, že myslíme na jídlo nebo na vztahy, nebo že si snažíme najít místo, kde je větší pravděpodobnost, že přežijeme, je pochopitelné. Ale tam venku je svoboda. Stačí se rozhodnout z toho koncentráku odejít!

Můj oblíbený neduální učitel Rupert Spira (a nejen on) by možná mohl dodat, že žijeme v klamné představě toho, kým ve skutečnosti jsme. A právě to je příčinou našeho utrpení. Absurdně se trápíme kvůli nějakému Já (Egu), které vlastně vůbec neexistuje.

Ostatně právě o tom, jak jít právě za touto svobodou, je celý můj blog i následujících 10 týdnů jarního elementu DŘEVO.


Právě jste dočetli šestou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma ROZHODNĚTE SE, JAKÝ ŽIVOT CHCETE ŽÍT elementu DŘEVO. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů.  

> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Rupert Spira, neduální učitel – Rupert Spira česky – poznejme uznávaného neduálního učitele i my

Těším se na další online setkání příští týden!

Jaká semínka na jaře sázet? (aneb plody našeho chtění)

Stejně jako na jaře sázíme semena, o které pak v průběhu roku pečujeme, aby z nich vyrostlo něco užitečného, i v našem životě jsou okamžiky, kdy sázíme ta naše pomyslná semínka! Máme své sny a svá přání. Své touhy, které chceme zhmotnit.

Je životně důležité se právě v tomto okamžiku zastavit a než se vrhnete do sázení, zalévání, vytrhávání plevele apod. – do vší té náročné práce – uvědomit si, zda Vám ty plody vůbec budou stát za to!

Zda na konci, až budete sklízet plody svých přání, tužeb a své práce, nebudete třímat v rukou něco, oč jste vlastně vůbec nestáli! Co se tvářilo lákavě, ale najednou se to promění v jedno velké nic. V tom lepším případě. Znáte ty pohádky, ve kterých se hrdinové radují ze šperků, peněz, jídla a toho všeho, po čem člověk sní, a ony se pak změní v hlínu, myši či jedovaté hady??

Ano, můžete mít to, nač zaměříte svou mysl. Máme tu moc. Je ohromná. Ale právě na tuto moc, pokud ji zneužijeme, můžeme jednou dojet! Pokračovat ve čtení…

Jak se radovat ze života, když je život na nic??

Je to taková otázka, která člověku snadno zamotá hlavu, že? Když je život na nic, obvykle se z toho neradujeme, ale snažíme se s tím co nejrychleji něco udělat. Radujeme se jen ve chvílích, kdy jaksi život skáče, jak my pískáme :-)

jak se radovat ze životaUplynulý týden se věnoval tématu VZDOR. Původně jsem si tedy představovala, že to celé proběhne trochu jinak. Ale tak kdo tady neustále píše, že je lepší nic neočekávat a nechat prostor té kráse neočekávaného?? :-))

A neočekávané se přihodilo. A já jsem za to vděčná, i když to nebylo vůbec snadné… 

Pokračovat ve čtení…

Jak si užít zácpu…

… tedy tu dopravní :-) Před časem jsme o tom mluvili se známými u jedné rušné silnice. Čtyřproudovka. Mezi jednotlivými dvojpruhy rostly teď na jaře narcisy :-) Využijte zácpu. Vždyť to má spoustu výhod!

  • Konečně se můžete zastavit!
  • Můžete se na ni kdykoliv, když přijdete pozdě, vymluvit. A většina to se soucítěním pochopí :-)
  • Pusťte si v zácpě nějakou pěknou hudbu. Nebo audioknihu.
  • Nebo meditujte.
  • A až bude hotové to první video z projektu DARUJTE POHODU, můžete právě to, co na něm uvidíte, dělat právě v autě :-)

Myslím, že v tom současném západním kalupu byla jen otázka času, kdy se objeví něco, co nás donutí zastavit.

Pokračovat ve čtení…

Čchi kung nebo taiji?

… a co takhle obojí?? Čchi kung i taiji. Víte, že někdy je „obojí“ ta nejlepší odpověď na otázku A či B? V mém životě to tak rozhodně je. A to i když A a B jsou protiklady a na první pohled neexistuje způsob, jak je propojit. Já ale miluju louskání paradoxů :-)

taiji čchi kungParadox je totiž brána do neduálního světa. Do světa, kde protiklady nestojí proti sobě, ale různě se doplňují, prolínají, nebo dokonce splývají v jednotu. Jinudy než skrz paradox se tam logicky nejde dostat.

Poslední dobou ho nejčastěji ilustruji na našem celosvětovém problému – imigranti ano, nebo ne?

Sluníčkáři, nebo xenofobové? Naivní lidumilové, nebo střízliví pragmatici? Šílení globalisti, nebo rozumní zastánci vlastní kultury? Nebo co takhle lidé, chápající závažnost a složitost celého problému, soucítějící, ale ne naivní, otevření, ale hrdí a chránící si zákony vlastní hranice (vnější i vnitřní).

Někdy teprve v paradoxu můžeme objevit to správné řešení všech svých problémů. Ale kdo nás kdy učil o síle a pravdě paradoxů? A proto to na světě tak vypadá…

 

Taiji je můj splněný sen

Pokračovat ve čtení…

Motivace – taky na sobě pácháte techniku cukru a biče?

Když to na nás takhle zkouší druzí, nic příjemného takový druh motivace není, že? I když Vám nějakou dobu mažou ten med kolem huby, nakonec z toho má člověk takovou tu pachuť snahy vyhnout se tomu biči (kritice) a dosáhnout na pravidelný příjem onoho cukru (uznání). Ale podobně si umíme zavařit i sami sobě  – bičovat sami sebe touhou po tom, abychom se cítili dobře. No není to absurdní??

Tento týden byl v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 ve znamení tématu VNITŘNÍ MOTIVACE, NEBO VNĚJŠÍ MOTIVACE.

Většinou kritizujeme tu vnější a snažíme se dobrat té vnitřní. Ale ono je to fuk.

Dokud neprohlédneme, že obojí motivace je hra na otroka s metodou cukr/bič, jen v tom druhém případě dupeme sami po sobě, moc si nepolepšíme (Celou jednu kapitolu o jiné motivaci najdete v mé druhé e-knize Vdechněte život poselstvím svého dětství).

Najít tu jinou motivaci ale není žádná sranda. Proto jsem tomu věnovala v té knížce tolik stránek a tolik odhalujících otázek, které sami sobě můžeme klást :-) Vyžaduje to vůbec pochopit, co sami na sobě pácháme. Vyžaduje to přestat být tak závislí na tom, co považujeme za „to žádoucí”, a odvahu čelit tomu, co považujeme za nepříjemné.

Přestat se tomu vyhýbat a nedovolit nikomu a ničemu, aby nad námi získal skrze náš strach a naši touhu, moc. Přestat utíkat před trápením a bolestí a toužit po pohodovém životě „našich splněných snů”.

A protože pravda je paradoxní, teprve když přestaneme toužit po pohodě a vyhýbat se nepohodě, konečně prožijeme tu opravdovou pohodu a naplnění našich snů :-)

Pokračovat ve čtení…

Proměnit svůj týden v něco mimořádného…

… se nám může podařit kdykoliv. Stačí se správně rozhodnout. Jedno jediné rozhodnutí může náš život proměnit. Můžeme se rozhodnout věnovat se víc tomu, co nás už nějakou dobu láká – začít cvičit, nebo jíst zdravěji, věnovat se cizímu jazyku, nebo si vybrat dovolenou svých snů. I kdybychom to zvládli udělat 1x týdně, o tenhle krůček jsme proměnili svůj týden, tj. svůj život v něco, co nám přináší do života o něco víc radosti. No není i to snad mimořádné? 

rozhodnout se změnit si životPro mě je tento týden mimořádný jedním mimořádným rozhodnutím. Motám se kolem něj už pár let. Vždycky říkám: „Jo, už to mám”… a pak zjistím, že to byl jen maličký krůček. Ale i za něj jsem vděčná.

Protože to jednotlivé krůčky, byť se třeba ve vodě a větru nakonec jako nedůležité rozplynou, vedou k tomu bezbřehému oceánu. Protože odloupávají ty jednotlivé vrstvy toho, co mi kdy bránilo se skutečně rozhodnout – máme v sobě tolik strachu. Tolik nepochopení. Tolik věcí, kterých se držíme zuby nehty, protože v sobě máme tolik strachu a tolik nepochopení!

Držíme se toho, co nám štěstí nepřináší, a odmítáme se mu otevřít. Chováme se někdy fakt hloupě :-) 

 

Musíš se rozhodnout

Tahle slova jsem slyšela za uplynulé 4 roky mnohokrát. Za uplynulé cca 2 týdny nespočtukrát (tématy týdne v projektu STROM ŠTĚSTÍ bylo minulý týden EGO a tento týden NĚCO, OČ SE MOHU OPŘÍT). Na každou mou námitku (výmluvu), proč to či ono nejde, protože se bojím toho či onoho, jsem slyšela „Prostě se musíš rozhodnout”. Věděla jsem, že jsou pravdivá – když se rozhodnete, že to nevzdáte, že sám sebe nezradíte, co Vám ještě může stát v cestě?? Ale co ti žraloci v tom oceánu???

Zajímavé je, že právě tento týden jsem si na žraloky vzpomněla. Pochopila jsem, proč jsem minulý víkend viděla dvakrát ten film Surfařka, podle skutečných událostí (o profi surfařce, která se vrátila na prkno a vyhrávala i poté, co přišla po útoku žraloka o ruku). Proč jsem se poprvé tak divně čílila, že ho nemůžu dokoukat. Ta její odpověď na otázku, jestli by chtěla, aby se ten úraz nestal, mě dojala. Prý ne, prý může s jednou rukou obejmout víc lidí, než by kdy dokázala s oběma…

  • Ano, říká se, že člověka nepotká větší překážka, než kterou zvládne.
  • Říká se, že neštěstí je větší učitel, než štěstí (a že trápení je dar, jak jsem ostatně zažila a napsala o tom celý ebook :-))
  • A já osobně vím, co od Života chci a co on chce proto po mně.

Pokračovat ve čtení…