Rubrika: Nezařazené

Nezařazené

Dolní Morava – jaké bylo lyžování a wellness??

Lyžování?

Závisí na tom, kdy :-)

Ale nikdy nebylo zcela dokonalé. Buď sněžilo, nebo pršelo, nebo byla mlha, nebo byl moc měkký sníh, nebo byla zima, nebo byly fronty. Ale kolikrát jste za svou lyžařskou „kariéru” lyžovali za ideálních podmínek vy??

 

Lyžování – nahoru a doprava

Během týdne se nám podařilo projet všechny sjezdovky, které Dolní Morava nabízí (včetně černé, ufff – o tom ale v jiném děsuplném článku :-)).  Začínaly jsme s dcerou u Slona, protože kousek od tamní lanovky jsme byli ubytovaní. Konečně jsme nebyly závislé na manželovi, který nás obvykle odváží z chaty na vzdálenější sjezdovky (sama jsem řidič-neřidič).

Sešly jsme si ten kopec samy a taky jsme si ho samy vyšlapaly (dcera to brala zkratkami hlubokým sněhem a válela se, kde mohla :-)).

Ideální trasa pro nás byla:

  • sjet po modré k druhé lanovce
  • vyjet nahoru a pustit se kolem Stezky v oblacích zpět do údolí ke Slonovi

Kdo chce po modré??

Vzpomínám, když jsme jely po modré doleva k druhé lanovce úplně poprvé. Byla mlha a já netušila, co nás kde čeká. Sjezdovka na můj vkus trochu úzká a kolem lyžaři a snowboardisti. Po levé straně navíc sráz a záchranné sítě.

Jsem si tak představovala, jak se tam někdy někdo (třeba já) zřítí. Ale o žádných mrtvolách v této části sjezdovky jsem neslyšela… 

Jedna mladá holčina se prý před lety zabila nárazem do stromu. Pochopitelně jinde – tam, kde nějaké stromy jsou. A nějaký pán prý možná dostal infarkt na černé (se mu ani nedivím). Continue reading „Dolní Morava – jaké bylo lyžování a wellness??“ →

DEVATENÁCTKA (absurdní hříčky), Nezařazené

DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (4)

Jsem blbá, jsem blbá, jsem blbá (nebo blbej…)

No fakt, to si někteří lidi říkají!

Také jste to už u někoho slyšeli?? Možná i sami u sebe :-)

Někdy je zajímavé, co nám zničehonic vypadne z pusy. Kde se to v nás vlastně bere?? Stačí na ulici zakopnout – „Bože, já jsem blbá.” Nebo na něco zapomenout… a zaboha si nevzpomenout… a zase  – „Bože, já jsem blbej.” Slyšela jsem i jednu matku, jak se otočila na svého malého syna: „Seš snad blbej, nebo co??”

Myslím, že to ani nemyslela nijak špatně. Prostě „blbej/blbá” je pro spoustu lidí slovo stejného rázu jako třeba mobil :-) Používáme ho tak často, že už si ani neuvědomujeme, co všechno nám vlastně bere…

Slyšela jsem ale ještě jeden příběh. A v té chvíli mi došlo, jak nebezpečně si s podobnými slovy zahráváme.

Byl to příběh jednoho páru. On v jedné chvíli svou partnerku vynášel do nebes. Člověk by pomalu věřil, že TOHLE bude ta největší romantika na světě. Jenže nebyla. V druhé chvíli častoval svou partnerkou slovy, které se mi tady ani psát nechtějí. „Seš blbá” je proti tomu kalibru dřevěná pistolka. A co myslíte? Nepřišlo jí to zvláštní. Vulgarity a urážky jsou přece běžnou součástí našeho slovníku.

I toho vašeho?? Jak pak poznáte, že TOHLE nemusíte poslouchat? Od nikoho? Ani od sebe? Continue reading „DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (4)“ →

Nezařazené

Vedené meditace a nesnášenlivost…

Zúčastnila jsem se jako „pokusný králík” velmi zajímavého experimentu. Jako bývalá doktorandka na religionistice mi to prostě nedalo a musela jsem podpořit své kolegy v jejich výzkumu. Téma? Léčivý potenciál vedené meditace. Vliv vedené meditace na práh bolestivosti. A testovaly se i další záležitosti.

Jak se Vám osobně líbí vedené meditace? Praktikujete je? Jaké z nich máte pocity?? Vnímáte jejich případný léčebný potenciál?? 

Já jsem si díky tomuto experimentu potvrdila to, co jsem už tušila. Ale o tom o něco později…

 

Jak experiment probíhal?? 

Vyplnit pár papírů/dotazníků/testů. Kratší interview o zkušenostech během meditace. Samotná vedená meditace. Pak cvičení se zavázanýma očima. A hlavně jedna speciální věc – test na práh bolestivosti. Před meditací a po meditaci. A to byla pro mě hodně zajímavá zkušenost :-)

Jsem tedy zvědavá na data, která prý dostaneme.

Ale má osobní zkušenost mi říká, že před meditací jsem byla schopná a ochotná snášet celkem velký tlak, aniž bych měla pocit, že to musím utnout, protože by ta bolest byla příliš veliká. Ale po meditaci (která mě měla zjevně naladit na to, abych bolest tak necítila), jsem cítila dost slušnou podrážděnost, že mě někdo chce působit bolest a utla jsem to mnohem dřív. Bolest mi byla nepříjemná výrazně rychleji.

Tak nevím…

Co vlastně měla ta léčivá vedená meditace způsobit?? Snížit práh bolestivosti, nebo vyvolat neochotu bolest snášet??? :-)))

 

Nesnáším vedené meditace

Continue reading „Vedené meditace a nesnášenlivost…“ →

Nezařazené

DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (1)

Jak nejlépe začít den? Nevstávat :-)

Jen si to představte…

Nemusíte vůbec nic…

Ale zato spoustu věcí můžete. Třeba přetáhnout si deku přes hlavu a zase usnout (to dělá moc ráda má dvanáctiletá dcera v 7 hodin ráno. I v 7.15 ráno). Nebo jen tak sladce polehávat. Nebo si vzít knížku. Nebo vytáhnout ze zásuvky Diář a podívat se na slogan Kurzu zázraků k danému dni. Nebo si udělat Léčebný kód (a u toho si třeba představovat, jak si hovíte na pláži a koupete se ve slunci). Nebo Jin Shin Jyutsu. Nebo to speciální cvičení, co mě ve čtvrtek naučila má studentka (ano, studenti jsou pro své učitele ti nejlepší učitelé…).

A pozor – to všechno pořád ještě v posteli! :-) Teplé měkké posteli…

Brát ten start do nového dne velmi pozvolna je pro mě prostě nutnost. Ranní meditace, ranní protažení, ranní cvičení poté, co člověk z té postele tak zvolna vyleze, je většinou signálem, že je vše Ok.

Ale když jen tak vypnu cinkání na mobilu, vylezu a doploužím se probudit dceru, není to Ok…

No a pak se objeví ten základní otazník.

V čem dokážu být vytrvalejší?

V tom ploužení se po bytě a touze zase zalézt do postele?

Nebo v té ranní pohodičce??

Vytrvalost je totiž zákeřná věc!

Většina z nás nejspíš dokáže být zatraceně vytrvalá. Copak?? Nevěříte, že jste přeborníci ve vytrvalosti?? A to jste pro to nemuseli udělat ale vůbec nic!

Ano. Vytrvale totiž děláme potisící to, co se devětstetkrátdevadesátdevětkrát ukázalo jako naprostá ztráta času. Vytrvale si druhý den po kocovině a zapřísáhávání, že už nikdy, otevíráme další flašku (tedy to se mě netýká, abyste si nemysleli :-)). Vytrvale zapomínáme na domácí úkoly (v tom je přebornice má dcera). Vytrvale…

… no, doplňte si sami. Určitě na něco přijdete. Jsme v tom totiž dokonalí.

No řekněte, nechováme se absurdně??

Ale buďme vděční i za tuhle vytrvalost. Ona je to totiž prostě setrvačnost. A se stejnou setrvačností můžeme být nakonec vytrvalí i v té ranní pohodičce. I té celodenní pohodičce. Třeba i celoživotní pohodičce, když budeme dost vytrvalí :-)

Zlaté stereotypy…

A prý na žádné změny nejsme sami, tvrdí mi téma dalšího týdne. Tak to jsem tedy zvědavá. Vy tomu věříte??

Právě jste dočetli první část série absurdních hříček DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma VYTRVALOST. Série má 50 částí a vycházela v roce 2019. Dnes ji můžete zdarma získat při vstupu do ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (i ten všem nabízím v základní podobě zdarma). Jednotlivé absurdní hříčky totiž vycházejí z 50 témat tohoto projektu. 

>> Bližší info o ročním projektu najdete ZDE <<

Pojďte se tedy bavit tím, jak absurdně se někdy chováme a jak absurdně si sami šlapeme po štěstí. 50x! :-)

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Kurz zázraků – Bojím se, ale ze všeho nejvíc si přeji vidět jinak

Léčebný kód – Smutek v sobě skrývá lásku. Smrt skrývá radost

Jin Shin Jyutsu – Dokonalý ranní rituál!

Diář  – Diář STROM ŠTĚSTÍ 2020

 

Nezařazené

DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (0)

Jaká bude devatenáctka?

Kdo ví?

Je to jako když otevíráte novou knížku. Netušíte, jaký příběh se v ní bude odvíjet. Jací lidé a jaké situace se v něm objeví a co do něj vnesou. Ani kam ten příběh hlavního hrdinu – vás – zanese.

Ano, devatenáctka je rok :-) A hrdiny této knihy jsme my všichni.

Tu knihu píše sám Život. Ale my s ním. Svými reakcemi. Svým úhlem pohledu.

Někdy to, co měla být jen komedie plná gagů, prožijeme jako drama. Někdy je to zase naopak.  Jakoby kouzlem proměníme tragický příběh v tragikomedii nebo v drama s katarzí a dobrým koncem. Nebo v hrdinský příběh. Nebo přímo v pohádku plnou překážek, díky kterým rosteme. Až nakonec na konci knihy porazíme draka, získáme skrytý poklad, osvobodíme princeznu, nebo prince.

Tak co myslíte, jaká bude devatenáctka??

Ta moje? Nebo ta vaše?

Já osobně mám nejradši pohádkové komedie :-)

Právě jste dočetli úvodní část série Devatenáctka (kniha našeho života). Série bude mít 50 dílů. Roční projekt STROM ŠTĚSTÍ, z jehož 50 týdenních témat série vychází, najdete ZDE. Můžete se kdykoliv přidat (je to zdarma) a tu svou knihu života si také aktivně psát. S tímto projektem to bylo již 5 let hodně zajímavé psaní a čtení :-) A víte, že tenkrát začal jako roční projekt ABSURDISTÁN? Pojďme se tedy bavit tím, jak absurdně se někdy chováme a jak absurdně si sami šlapeme po štěstí. 50x! :-)

>> Druhou část Devatenáctky – Jak nejlépe začít den? Nevstávat :-) najdete ZDE. <<

 

 

Nezařazené

Prověřuj, ale důvěřuj…

Tak zní název jedné z kapitol mé druhé e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství. Ano, je to trochu otočené klasické přísloví. Klasická verze mi přijde příliš podezřívavá :-)  A důvěra, ale ta správně chápaná, byla i tématem tohoto týdne. 

Ona je totiž důvěra a důvěra. Někdy si ji pleteme s rezignací nebo s naivitou. Důvěra je totiž důvěrou jen ve chvíli, kdy jde ruku v ruce s moudrostí. A někdy to není úplně snadné vychytat…

Jak jste tento týden prožili Vy? Důvěřovali jste druhým? Důvěřovali jste sami sobě? Důvěřovali jste, že nějaká situace se vyvine tak, aby to bylo nakonec pro Vás dobré? (Všímáte si, že neříkám „Jak byste si přáli?”)

 

Jaké to je, když důvěra z našeho života vymizí?

Tento týden přinesl nakonec docela hezkou ukázku.

Jednu pětku z domácího úkolu...

Continue reading „Prověřuj, ale důvěřuj…“ →

Nezařazené, Přítomný blog - ZÁKON BDĚLÉ POZORNOSTI A VDĚČNOSTI

Láska, se kterou neseme svůj kříž

Láska byla hlavním tématem léta. Vzpomínáte? V té době vládne element Oheň – srdce, láska a radost. V létě jsme se učili hledat radost jinde než ve vnějším světě. Učili jsme se milovat nepodmíněně. Na podzim se nám totiž tato schopnost šikne :-) 

láskaMilovat v létě je tak snadné. Teplo a slunce v nás probouzí radost. Dozrávají rudé třešně. Sladké jahody. V létě se opalujeme u vody, jezdíme na dovolené, poznáváme nová místa… a nové lidi. Kolik letních lásek kdo prožil??

Právě v létě máme možnost tu lásku v sobě objevit. A ve chvíli, kdy ji objevíte, už je jen na Vás, jestli se do ní naučíte vstupovat i bez toho léta, tepla, jahod, třešní, dovolené a letních lásek. Jestli pochopíte, že nic z toho ve skutečnosti nepotřebujete.

Poprvé jsem si to uvědomila před více jak 20 lety díky písničce George Michaela – Jesus to a child, kterou napsal, když mu zemřel přítel. Je to krásná píseň, která Vám neustále připomíná, že když jednou lásku poznáte… když jednou poznáte, že OPRAVDU něco takového jako láska existuje, už zůstává ve Vás. Toho druhého fyzicky nepotřebujete, abyste byli plní lásky…

A je to také více jak 20 let díky své cestě do Izraele a Jeruzaléma, kdy mi došlo základní Ježíšovo učení – když svůj kříž nesete s láskou, nese se mnohem lehčeji, než když ho nesete s odporem…

Jenže umíme něco takového vůbec?? Continue reading „Láska, se kterou neseme svůj kříž“ →

Nezařazené, Přítomný blog - ZÁKON BDĚLÉ POZORNOSTI A VDĚČNOSTI

Mysl nic nechápe (Rupert Spira a neduální učení)

Obvykle očekáváme od naší mysli, že bude chápat. Že se bude učit, srovnávat, analyzovat… a chápat. Obvykle si myslíme, že to všechno musíme udělat, abychom pochopili.  A přitom Rupert Spira říká, že porozumění nevychází z mysli (video ZDE)… hmmm…

Jak říká, je to jako když vyprávíte vtip. Porozumění přijde mezi vtipem a smíchem. Něco se stane v té chvíli ticha. Vám to dojde. Nemusíte nad ničím přemýšlet. Prostě Vás to napadne. Podobně je to podle RS i v případě porozumění. Dojde k tomu ve chvíli, kdy přestanete přemýšlet. Kdy ho přestanete hledat v mysli. Ve chvíli, kdy mysl utichne, dojde ve Vědomí k porozumění – a to se potom promítne do mysli.

Ano, můžete tomu říkat inspirace…

Ano, můžete tomu rozumět tak, že žárovka ve Vaší hlavě se rozsvítí, až když se napojíte na rozvod elektřiny :-)

Mysl je ale zázračná

Sama možná nic nechápe, ale vzhledem k tomu, jak je provázaná s Vědomím, které je její podstatou, umí spoustu věcí. Když na to přijde… Continue reading „Mysl nic nechápe (Rupert Spira a neduální učení)“ →

Nezařazené, Přítomný blog - ZÁKON BDĚLÉ POZORNOSTI A VDĚČNOSTI

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

Continue reading „Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)“ →

Nezařazené

Rupert Spira a neduální pohled na vztahy

V předchozí sérii článků (první díl najdete ZDE) o Rupertu Spirovi a jeho neduálním učení vycházejícím z tradic indické advaity se můžete dočíst něco o tom, co dělat, když se trápíte. O oněch 2 způsobech  jak k utrpení přistupovat a o několika praktických aplikacích… 

Neduální učení nám ale může pomoci i v mezilidských vztazích. Pokud k druhým lidem budeme přistupovat s vědomím toho, kdo skutečně jsme (v tom neduálním pojetí), naše vztahy se dost zásadně promění.

A pozor, tady nejde jen o nějaké filozofické teorie.  Rupert Spira Vás ve svých videích obvykle zavede do Vaší vlastní zkušenosti. A v té zkušenosti můžete objevit, kdo skutečně jste.

To je na neduálním učení (alespoň tak, jak ho Rupert Spira podává) to nejcennější. Překročíte to, co jste si mysleli. A vstoupíte do zkušenosti, kterou máme všichni. Jen je zakrytá vším tím, co si o své zkušenosti myslíme… co jsme se i ve škole učili, že si o své zkušenosti máme myslet…

Jenže všechno je jinak. Jak už to v neduálním Jiném světě chodí :-)

Continue reading „Rupert Spira a neduální pohled na vztahy“ →