DEVATENÁCTKA (40) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Stížnostmi ke světlým zítřkům

Už to vidím – tak dlouho ryju do své dcery, až mi konečně vyhoví a ten úkol si napíše. Světlý zítřek je tady! Žádná pětka za nedonesený úkol. Dcera obstála jako žák, já jako matka a učitel jako učitel. Ale fakt jsme si právě takto ten světlý zítřek představovali??

A tak je to často. Tak dlouho ryjeme, až dosáhneme svého. Ale dosáhneme skutečně toho, po čem jsme tak toužili?? Fakt nás baví hrát si na Sisyfa, který tlačí ten svůj těžký kámen na kopec? Protože i když někdy dosáhneme svého, může se to jednou pěkně obrátit proti nám. Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (39) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Být svůj po svém

Bylo by opravdu absurdní snažit se být někým jiným. Jen si představte ten zmatek – každou chvíli byste museli zapojit své chameleonské schopnosti, abyste nevyčnívali. Koho bychom si vůbec nakonec vybrali jako toho, kým bychom chtěli být? Kolik individuálních originálních jedinců, podle kterých by se žilo, by vůbec na zeměkouli vlastně zůstalo? A jak by si těch pár zbývajících, kteří by byli sami sebou, sami se sebou ujasnili, že oni budou ti, kteří se už „chameleonit” nebudou?

Nebylo by logičtější najít tu společnou řeč spíš v tom, že budeme společně uznávat originální odlišnost, než neustále vyžadovat stejnost. Stádnost?

Jenže jak už to tak v duálním světě chodí, rádi se tu kloníme k různým extrémům. Jednou máme tendenci bedlivě studovat, co zrovna frčí. Ono to totiž pomáhá vzájemně si rozumět a předcházet nejrůznějším konfliktům. Jsou jasně daná pravidla, tohle ano a tohle ne. Společnost pak prosperuje. Bohužel se vždycky najde pár lidí, kterým daná pravidla přistřihují křídla. A nemusí to být hned zločinci. Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (38) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Ne vždy je sůl nad zlato

Život prý může být jako pohádka. Jak chudý k bohatství přišel. Jak dívka k princi svých snů přišla. Jak princ získal ruku princezny. A půlku (jenom??) království k tomu. Jen se při tom všem snění zapomíná na to, že pohádkový hrdina je obvykle podroben mnoha tvrdým zkouškám. Že „život jako pohádka“ nemusí být dvakrát veselá vyhlídka a že, když na to opravdu přijde, obvykle se ukáže, že lidé o takový „pohádkový“ život ve skutečnosti vůbec nestojí.

Utíkat z pohodlí svého domu před Kazisvětem? A někde mýt nádobí? Bojovat s nějakými draky? Sloužit ženě svých snů? Makat v samotném pekle? Žít se Zvířetem v rozpadávajícím se zámku? Řekněte, toužíte po něčem takovém?? Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (37) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

První krůčky

Proboha! Ať nevstává! Ať se nepouští! Ať zůstane sedět!

Dívá se na vás svýma nevinnýma očkama a roste v něm strach. No jo, co když fakt spadne? Co když se bude cítit nejistý? Zavrávorá? Co když si natluče? Cítí z vás všechnu tu paniku. Sedá si. Lehá si.

A říká si: „Proč jsem se tedy vlastně narodil??Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (36) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

V cílové rovince

Posledních pár metrů. Prudký sprint. Periferně vnímáte, že vedle vás běží další a snaží se o totéž – dostat se do cíle jako první. Snažíte se přidat. Snažíte se ze sebe dostat víc než kdy jindy. Překonat svůj rekord. A možná i ten světový a navždy se zapsat do tabulek těch nejlepších. Kdo by nechtěl být uznávaný, úspěšný vítěz? A ne ten věčný lúzr. Ten druhý. Nebo ten poslední.  Kdo by se nechtěl dostat se na stupně vítězů a dostat svou cenu?

Ale jakou cenu za to všechno platíme? Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (35) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Boule pod kobercem

Jako by tam nebyla. Skrývá se tam, kudy moc nechodíme, a tak si jí obvykle ani nevšimneme. A koneckonců máme spoustu jiných věcí na mysli než řešit nějakou bouli.

Pravda, občas o ní zakopneme. Někdy i tiše (nebo i nahlas) zaklejeme. Někdy nám bleskne hlavou, co to tam pod tím kobercem je, že jsme se zas málem přizabili. Ale je to jen taková drobná lapálie a nemáme chuť se jí zabývat.

Až jednoho dne. Sehneme se a podíváme se blíž. A vytáhneme to, oč jsme tak dlouho zakopávali.

A pak můžeme svým známým vyprávět ten příběh o bouli pod kobercem a oni se možná zasmějí, nebo si možná spíš řeknou, proč jim to vlastně vykládáme. Boule je boule, ne? Nebo může být i něčím víc, když se podíváme pod ten zjevný povrch věcí??

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (34) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Jak malý děti

Děti obvykle považujeme za malé, nevinné, tvořivé a hravé andílky. Nebo za nezvladatelné neposlušné střely. To podle toho, jestli zrovna nutně nepotřebujeme, aby si přestaly hrát, ale udělaly to, co potřebujeme.

Malé děti jsou navíc nejen hravé či neposlušné. Někdy je s nimi prostě jen složitější domluva. Nechtějí a ani nemohou pochopit naše NE.

Mimochodem, jakpak potom reagujete vy na to jejich NE?

V té chvíli obvykle vypukne boj o to, čí NE je silnější, že?

A někdy je to téměř válka…

Pokračovat ve čtení…

Cena, kterou platíme za svá přání

V pátek začíná v Mimoňském speciálu třetí díl. Ten, který se věnuje tětivě, která se napíná, aby vystřelila další zraňující šíp do našeho srdce. Našim přáním a touhám.

přání pampeliška

Na toto téma jsem toho už hodně napsala. O těch jámách nejistoty a kyvadlu strachu a touhy, které se nad námi rozhoupe jako v onom hororu Jáma a kyvadlo od E.A. Poea. Četli jste někdy? Viděli film? Je to kruté dlouhodobé mučení, které si vymyslela inkvizice na svého vězně. I my se často stáváme vězni svých tužeb…

A protože Speciál mi do života toto léto hodně zasáhl, narazila jsem v létě také na úžasné filmy, které ono vězení dokonale symbolizují. Moje vlastní dvanáctiletá dcera mi je pustila. Jsou její oblíbené. Lákalo mě nahlédnout hlouběji do světa, který ji tak fascinuje. A byla jsem hodně překvapená jeho hloubkou. Možná budete i vy…

 

Troufáte si podívat blíž na svá přání?

V prvním díle Speciálu se sice učíme dívat na svět symbolicky a trochu od svého trápení poodstoupit. Ale to hlavně proto, abychom získali větší nadhled a také větší sílu. Abychom se nenechali tím trápením pohlcovat.

Ale někdy, řekla bych, je potřeba se pořádně nakopnout, abychom fakt cítili, co sami sobě a svému okolí děláme. Protože většinou se snažíme o to nevidět a necítit. Radši.

A tak se v druhém díle učíme cítit a pracovat s bolestí, kterou cítíme. Abychom se v tom třetím zvládli podívat tváří v tvář všemu tomu, v co doufáme. Po čem toužíme. Co si přejeme. A proč. Abychom měli sílu spatřit, jak bolestivá je cena, kterou za svá přání můžeme platit.

Opravdu spatřit, ne si to jednom myslet…

Opravdu si to uvědomit, ne to jenom vědět…

 

Není to žádná pohádka

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (33) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

A Šípková Růženka se opět píchla do prstu

A celé království usnulo s ní. Kdo ví, jestli se najde další princ??

Asi tak by mohla skončit klasická pohádka, kdyby Růženka udělala to, co dělá tak často spousta z nás. Kdyby navzdory všemu, co musela protrpět, udělala zase tu samou chybu. Ze zvědavosti nebo neopatrnosti.

Kdyby to nebyla pohádka o síle lásky, která překoná i zlou sudbu, ale o moudré bdělosti. O tom, že nestačí se jen probudit ze stoletého spánku a vše se změní k lepšímu. Ale že je v prvé řadě potřeba si uvědomit, proč člověk spal. A neudělat totéž zas.

Vnímáte také tu absurditu celé situace?? Dlouhá léta se ví, že stačí něco ostrého a neopatrnost, se kterou se píchnete, a zlá sudba se naplní. Ať děláte jakákoliv preventivní opatření, nepomůže to. Zlá sudička je vychytralá a vy tak mladí a nezkušení. Skočíte jí na lep a je to.

Sto let se princové snaží vás z toho dostat. Spousta jich možná ani to vaše království nenajde. Spousta jich možná chce jen to království. Spousta jich skončí zapletených někde v trnech. Jen jediný je dost chytrý, dost vytrvalý, dost statečný a dostatečně vás miluje, aby překonal všechna protivenství a polibkem vás probudil.

A vy pak druhý den jdete a zas se píchnete.

No, ještě štěstí, že sudičku něco tak praštěného ani nenapadlo a kletbu tomu nepřizpůsobila.

Velmi často se dočteme, že se máme učit bdělosti. Být u toho, co děláme, a ne u toho, co jsme dělali včera a co fakt nechceme dělat zítra. Případně u toho, co by už fakt měl přestat dělat někdo kolem nás, protože je to k nevydržení.

A tak meditujeme a snažíme se žít v přítomnosti.

Někdy nám to jde lépe a někdy hůř.

Někdy se na to úplně vykašleme, když zjistíme, že těch myšlenek je tolik, že snažit se je ukočírovat je jako honit zdivočelé kočky.

A někdy to dopadne tak, že víme, že saháme na rozpálená kamna, ale tu ruku tam stejně dáme. Protože nemáme myslet na minulost a nemáme se bát budoucnosti. K čemu nám pak ale taková bdělost vlastně byla??


Právě jste dočetli třicátou třetí část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma BDĚLÁ PŘÍTOMNOST A MOUDROST elementu KOV. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). A také o 5 omylech ezoteriky a osobního rozvoje. 

 

Pokud vám ještě absurdní hříčky do mailu nechodí, napište si o ně:

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (2 strany) o té jedné jediné věci o 5 omylech, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Na starém i novém blogu je spousta článků o meditaci (nejen vipassaně). Můžete zkusit třeba tento – Meditace – co to je a co to fakt není

Těším se na další online setkání příští týden!

DEVATENÁCTKA (32) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Díky za každou další zlomeninu

Když už musí být, tak asi musí být. Proč se trápit nebo rozčilovat? Proč nebýt vděčný za to, co umí vnést do života?

O zlomeniny a jiné nepříjemnosti obvykle moc nestojíme. Máme jiné plány. Ať už v práci nebo na dovolené. Rozhodně nechceme trávit svůj čas po ambulancích, na rentgenech, na rehabilitaci. A pajdáním o berlích.

Tam, kam obvykle zvládneme dojít za minutu, se vlečeme čtvrt hodiny. A ruce bolí snad víc než ta zlámaná noha…

Už jste si někdy přáli zlomit si nohu? Asi ne, že? Bylo by absurdní vizualizovat si, jak si to tak pěkně pajdáte na zastávku a snažíte se po jedné noze vyskákat do tramvaje a nezlámat si při tom druhou nohu. Obvykle máme jiné sny, které si tak moc přejeme zhmotnit.

A přece, já jsem za svou zlámanou nohu vděčná.

Naučila mě, že mohu zpomalit. (I když autobusy a tramvaje jsem dobíhala dál. I o berlích).

Naučila mě, že nemusím pořád dávat přednost druhým před sebou.

Naučila mě, že ti, kteří mi nejdřív přišli protivní, mi nakonec mohou nejvíc pomoct (sestřička na příjmu).

Navíc jsem posílila díky berlím ruce. Dozvěděla se od fyzioterapeutek několik užitečných tipů na správné stání a držení těla (což se mi jako instruktorce čchi kung hodí). No a také přečetla spoustu časopisů, které jindy nečtu (na magnetoterapii).

Bylo by absurdní přehlédnout všechno to, co nám do života vnáší ty chvíle, které jsme si nevysnili a o které obvykle nestojíme. A nebýt za tyto neočekávané dary vděční.


Právě jste dočetli třicátou druhou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma SÍLA VDĚČNOSTI elementu ZEMĚ. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). A také o 5 omylech ezoteriky a osobního rozvoje. 

 

Pokud vám ještě absurdní hříčky do mailu nechodí, napište si o ně:

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (2 strany) o té jedné jediné věci o 5 omylech, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

Těším se na další online setkání příští týden!