Komu se chce číst všechna ta dlouhatánská shrnutí mých 10 let pátrání po štěstí, které tady je i bez všeho toho kvaltování i kvantování?? :-)
Ale kdyby náhodou…
… kdyby jste se chtěli dozvědět víc než je tento stručný přehled plný nejrůznějších narážek, které mně osobně připomínají zkušenosti a poznání, pak každý nadpis je zároveň i odkaz na celý článek. Ty jsem psala na konci roku 2023 a nakonec v nich najdete i odrazy toho nejdůležitějšího, co jsem na konci roku zažila – umírání mého otce.
Třeba vás nepodmíněné štěstí také zajímá, něco z mých objevů vás zaujme a budete se chtít o nich dozvědět víc, kdo ví?
Velká nenaplněná láska mě kdysi přivedla na Putování a dala mi spoustu darů – zahodila jsem masky, stala se víc sama sebou. Taková láska má totiž velkou moc. Když to dovolíte, naplní místo původního objektu, vás. Zároveň jsem se ale nakonec ocitla – v koncích.
Pochopila jsem, že přání mi štěstí nepřinesou. Že světu vládnou větší síly (a nejsou to ty konspirační). A tak jsem se rozhodla prozkoumat Jiný svět nepodmíněného štěstí, které vám nikdo a nic nevezme a nic pro něj nepotřebujete získat. Najít vnitřní klid. Po 10 letech této cesty vím, že jsem nebyla tak spokojená a milující, jak jsem si původně po 20 letech Putování myslela.
Novou cestu řídilo 5 elementů čínské filozofie a to na úrovni emocí a mysli. Neznám totiž propracovanější a komplexnější pohled na svět kolem nás i v nás na proměny energie a její zákonitosti. Zásadní je udržovat celý systém funkční a v rovnováze. K tomu mám léta čchi kung Orla v hnízdě. A od roku 2014 roční projekty ABSURDISTÁN a STROM ŠTĚSTÍ.
Vše kolem nás i v nás je určitou formou těchto 5 energií. Každý z 5 elementů má svůj harmonický projev (svoboda, radost, vyrovnanost, spokojenost, odvaha aj.) a nás jako fraktální součást vesmíru nakonec neuspokojí nic jiného než harmonie těchto 5 energií. Všech pěti. Není totiž radosti bez svobody, svobody bez odvahy apod. Toužíme jen a jen po tom, co nám umí dát jen ony – když jsou silné a vyrovnané. Za každým přáním najdete jednu z nich. A dohromady nám dávají pocit štěstí.
Navíc skutečná svoboda, láska, odvaha, vnitřní klid atd. neleží v tomto světě, ale v tom nepodmíněném. Protože jaká je to svoboda, kterou něco omezí? Jaká je to láska, která si klade podmínky? Jaká je ta odvaha, která se něčeho bojí??
Místo abychom si uvědomovali, po čem ve skutečnosti toužíme, hledáme své štěstí jinde a sami si po něm tedy šlapeme. To naše touhy nám paradoxně stojí v cestě ke štěstí.
Roční projekty obsahovaly 50 různých témat, 10 pro každý z pěti elementů. 50 pohledů na to, co ke štěstí potřebujeme, ale nedáváme si. 50 absurdních způsobů chování. Abychom se sami sobě mohli zasmát, jak se někdy chováme jako Supermani, nebo zombíci na pochodu.
Byla to cesta za nepodmíněným štěstí, za schopností milovat život se vším všudy a za motivací. Největším úskalím nepodmíněného světa totiž je, že zde chybí PROČ, které nás obvykle pohání. Už jste zažili, že sebeneuvěřitelnější splněné přání vám štěstí nepřinese. Ale nějaké PROČ stejně potřebujete – jen ne PROČ cukru a biče. Neznámé PROČ z dosud neznámého světa.
Roční projekty mi nakonec vydržely celých 10 let a každému z nich jsem nakonec dala vlastní symbol.
ČÁST II
VYROVNANOST, MOTIVACE, VZDOR, SMÍŘENÍ – NENECHAT SE ŽIVOTEM OTŘÁST
Uplynulých 10 let mi dalo hlavně větší vyrovnanost – nemám už tendenci se tolik rochnit v myšlenkách a emocích a je pro mě snadnější se smířit s tím, co je.
Nepodmíněný svět žádá přijímat i nepřijatelné. Tváří se lákavě – svobodně a radostně žít – ale pak zjistíte, co všechno to obnáší, čeho všeho je potřeba se vzdávat a čemu všemu čelit. Ale jednoho dne člověk zjistí, že s podmíněnou radosti není o co stát, a začne pátrat po tom, co za něco stojí.
Další výzvou nepodmíněného jiného světa je kromě otázky „Kde tady vzít motivaci?“ také otázka „Jak přestat vzdorovat?“. Jsou věci, se kterými se nebudete chtít smířit. Budete mít pocit, že vyměňujete své hodnoty za klid na duši. Vzdor je něco, v čem není snadné se vyznat a nechat rozpustit.
Rupert Spira, můj neduální učitel, kterého jsem ještě před začátkem desetiletky osobně potkala v Londýně na semináři, říká, že kořenem všeho utrpení je slovo NE. Odmítání. Vzdor. Věděla jsem, jak zhoubný je – rozkmitá ono hororové kyvadlo strachu a touhy, které nás nakonec rozdrásá. Dala jsem slib, že vzdorovat nebudu – ale bylo příliš náročné se podle něj řídit.
Můžete dumat nad tím, co je dobro, co je zlo. Existuje odpor legitimní a nelegitimní. V konverzaci se Životem tu hranici mezi nimi jistě najdete. Ale nakonec jde o reakci mysli, emocí a těla – sledujte, kdy se uzavíráte a kdy otevíráte. Zůstaňte otevření, ale zakořenění. Já se to učila 4x na desetidenních pobytech vipassanské meditace. A pak hned poté i v praxi. Tehdy jsem měla poprvé pocit, že jsem zažila, jak vypadá ono „nevzdorovat“. Nepodmíněně milovat.
Na první vipassaně mi došlo, že má kozorožská touha po spravedlnosti a lpění na hodnotách se snadno může překlopit do muhammadovského chování. Na druhé vipassaně vznikl nápad na Mimoňský Speciál „Jak se s tím mám smířit?“, praktické využít mé první e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). Každému se občas jáma nejistoty otevře, v posledních letech velmi výrazně, a ono poevské kyvadlo strachu a touhy se začne houpat. Každý se občas potřebujeme něčeho chytnout a v knížce je těch kruhů hned 11. Ale pokud to zvládnete, stačí se jen položit s důvěrou na hladinu a nemáchat kolem sebe rukama. I to přispěje k vašemu štěstí.
Uplynulých 10 let mě také seznámilo blíž se smrtí. Pochopila jsem, že někdy se člověk nesetká se životem, dokud nepotká smrt (kamarádka). Že když se jí podíváte do očí, zamilujete se (otec). Že může být krásná a klidná (Namhkai Norbu). A že smrtí nic nekončí (objev vlastního minulého života). Jsem vděčná, že ji takto mohu vidět.
Pokud si troufnete nechat se Životem otřást, naleznete v sobě to neotřesitelné (Pema Chodron) a s tím i onu větší vyrovnanost. I v dobách covidu, válek a nejistot.
ČÁST III
COVID – CO MI DAL A VZAL, CESTA DO HLUBIN NEVĚDOMÍ A TAO-TE-ŤING Continue reading „KDYŽ HLEDÁTE ŠTĚSTÍ, KTERÉ VÁM NIKDO A NIC NEVEZME…“ →