Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Jsem Tvůj strach, pozvi mě dál…

Vzpomněla jsem si na jednu svou oblíbenou píseň. Je to už hodně dlouho, co ji hrávali.

Jmenovala se Stáří, zpíval ji Kocáb a slova „Jsem tvé stáří, pozvi mě dál,” v ní recitoval Kemr. Ta píseň mě tenkrát prapodivně přitahovala…

Už dlouho jsem nepsala takové to klasické shrnutí týdne.

Poslední dobou je nahrazuji články s tématy týdne v rámci projektu 5 pokladů. Ostatně právě témata týdne se mi v životě pak krásně zhmotňují, a tak pokud je tématem například radost, je jasné, že jsem ten týden prožívala něco fakt radostného. Nebo naopak jsem se k něčemu radostnému nemohla ne a ne dostat a řešila jsem tu zatrachtilou otázku, odkud tedy tu radost čerpat :-) (Pokud si něco podobného také chcete užít, nezapomeňte se přihlásit do projektu Strom štěstí 2018 :-))

Ale tento týden je unikátní a řekla bych, že si pár slov extra zaslouží.

Pokračovat ve čtení…

Star Wars – Poslední z Jediů. Můj poslední Star Wars film?

Pozor na spoilery!

Tak. Řekla bych, že s nejnovějším Star Wars filmem jsem asi celou tuhle ságu nadobro opustila…

Ne že by ten film byl tak špatný. Tak nějaké recenze se o Star Wars 8 vyjadřovaly i pochvalně. A ano, nakonec jsem si z filmu odnesla plus mínus to, proč jsem na něj nakonec musela jít. A to nejlépe teď hned.

No, řekněte, který film k Vám může mluvit o čchi (energii, Síle), jejíž vnímání v sobě čím dál silněji cítíte? (Ano, orlí čchi kung je super, dokud jde o uvolnění stresu a zklidnění mysli. Pokud se ale člověk rozhodně jít dál až k tomu všemu, co je za tím, může to být cesta docela náročná…) A která Vás v úterý až vyděsila? Ano, slova Rey, že „něco se probudilo a má z toho strach”, jsem potřebovala slyšet jak sůl. A možná jsem potřebovala vidět i to, že největší problém je právě ten strach. Napětí, které vyvolává, nevěstí nic dobrého…

Je to totiž právě strach, který překlopí rovnováhu sil na tu temnou. Jak říkal Yoda už v  té staré sérii – strach je cestou na temnou stranu Síly. Byla to právě nedůvěra vycházející ze strachu, která měla za následek všechno negativní, co se pak přihodilo.

A musím říct, že strach někdy dost fyzicky bolí :-)

Pokračovat ve čtení…

Jak všechny ty teorie, kterých je duchovní literatura plná, převést do praxe??

A je to vůbec možné??

Opět jsem narazila na takové to rčení o duchovňáckých teoriích, které jsou jen na papíře, ale život je o něčem jiném.

Hmm, chápu tohle znechucení nároky, které duchovní literatura na člověka, jak se zdá, klade.

Často to totiž skončí u toho, že si člověk, který se touto cestou vydá, o sobě začne myslet, že je k ničemu, když se ne a ne přestat trápit tím či oním. Nebo si začne myslet o druhých, že jsou k ničemu a „málo duchovní“, pokud si dovolí nechovat se sluníčkově. Například dají najevo svůj hněv nebo svoje zklamání.

Duchovní poučka totiž říká, že nemáme nic očekávat a pak nebudeme zklamaní. Jenže to se snadno řekne (nebo napíše), ale mnohem hůř udělá. Máme se tedy na to vykašlat, rochnit se dál ve svých emocích, dál si hýčkat si své představy o tom, co BY MĚLO být a jak BY SE lidé měli chovat??

Nebo se ty duchovní teorie dají nějak převést do praxe?

Pokračovat ve čtení…

Po šoku to z Vás všechno spadne (aneb jak shodit nejen kila)

Už mnoho týdnů se chystám vrátit k jednomu super online cvičení na zlepšení fyzičky. To, že se u toho shazují i kila a celkově se hubne všude možně, je takový bonbónek navíc. O kila a vyrýsované svaly přece nejde. Jde přece o to cítit se ve svém těle dobře – lehce, pružně, silně. No ne??

 A tento týden to konečně vyšlo!!

Po, st a pá jsem si dala svou patnáctiminutovku intenzivního cvičení. A už pod pondělka mě celé tělo bolí :-) Ano, i 15 min cvičení naprosto stačí. Není to totiž jen tak nějaké cvičení – říká se mu Aftershock (hodně doslovně přeloženo Pošok :-)). A má zkušenost z loňského roku, kdy jsem ho 7 týdnů pravidelně 3x týdně cvičila říká, že po tom šoku, které tělu dáte, TO z Vás opravdu spadne. Podařilo se mi shodit nejen kila, ale hlavně centimetry :-)

Tento týden jako by mi ostatně chtěl dokázat, že někdy je bohužel potřeba právě nějakého toho šoku, aby dal člověku ten správný impulz se otřást a shodit ze sebe to, co ho tíží.

Pokračovat ve čtení…

Jít tam, kam mě srdce táhne (aneb o těch skutečných vánočních darech a vděčnosti)

Jít tam. kam mě srdce táhne, někdy není snadné.

Miluju ona slova z pohádky O Princi a Večernici:

Ani jednou se neohlédni a neuhni stranou ani o krok. Nezastavuj se, ani kdybys měl duši na jazyku.

Pohádky jsou vůbec nádherná inspirace, že? Člověk nemusí číst knihy o životě v Přítomnosti, stačí, když si bude pamatovat, že se nemá ohlížet zpět. Do minulosti. Neuhýbat ze strachu (vzpomínáte na toho několikrát zvětšeného chameleona v té pohádce??), ani nezůstat stát. Jak říkal Zátopek: „Když nemůžeš, přidej!

Ostatně zdá se, že vánočním obdobím už žiju (ostatně jako reklamy v TV):

  • Nedávno jsem se ohlížela za uplynulými měsíci pomalu končícího roku a několikadílný článek jsem nazvala Než vypukne vánoční šílenství (aneb půjdete do toho se mnou?). Ten první díl si rozhodně stojí za to přečíst – nakonec jsem totiž během jeho psaní vymyslela nový projekt na rok 2018 – Strom štěstí :-) Už se mi v hlavě rodí nejrůznější nápady, jak si ho spolu s Vámi co nejlépe užít. V článku najdete odkaz k přihlášení :-)
  • A dnes jsem se na youtube proklikala k vánoční mši jakéhosi amerického černošského pastora :-). A poslechla jsem si oba její díly. Bylo to zvláštní. Obvykle nemám ráda podobné americké křesťanské šarády v těch ohromných halách. Emočně vypjaté, burcující. Věřící pokyvující hlavami, či dokonce vstávající, tleskající atd. Unešení kázáním. Ale tentokrát jsem se na to vydržela dívat téměř hodinu a často si říkala: „On je fakt dobrej.“

 

A tak teď máte možnost vidět jednu zajímavou věc – inspirace se neřídí náboženstvím, ale pravdou.

Pokračovat ve čtení…

Proč tak ráda cvičím orlí čchi kung?

Bude to už 9 let, co jsem z Brna vyrazila až za Plzeň na svůj první víkendový seminář čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě.

Pokukovala jsem po něm už pár let, ale bylo to tááák daleko. A já měla doma malé batole. A tak jsem si doma cvičila čchi kung podle 5 elementů, který mě provázel i těhotenstvím, a podle DVD, které jsem si nechala poslat z USA, jsem zkoušela čchi kung 5 zvířat (pracující také s 5 elementy).

5 elementů (dřevo, oheň, země, kov a voda) mě zjevně oslovovalo už dávno předtím, než jsem na nich postavila své roční blogové projekty Absurdistán I a II, Jahodový ráj a 5 pokladů :-) Jak by ne?

5 elementů – 5 projevů čchi – zahrnuje všechno, od ročních období přes vnitřní orgány po emoce. Ve všem a za vším mohu vnímat energii, čchi.

Navíc mě neuvěřitelně baví hrát si s pojetím 5 elementů na úrovni stavů emocí a mysli – právě na téhle úrovni objevovat, kde co drhne, a nacházet způsoby, jak čchi harmonizovat. Nenašla jsem nikoho, kdo se 5 elementy zabývá z tohoto úhlu pohledu. (Více v článku 5 pokladů v Jahodovém ráji).

 

Čím mě čchi kung Orel v hnízdě zaujal?

Pokračovat ve čtení…

Vize roku 2019? Budoucnost, ve které nikdo z nás nechce žít…

Vyrostla jsem na sci-fi. Zatímco mí spolužáci byli u vytržení z Diskopříběhu, já hltala A.C.Clarka, Stanislava Lema apod. Jeden z nejznámějších sci-fi filmů osmdesátých let se ke mně v té době ale ještě nedostal. Ten k nám pronikl až po pádu komunismu. A byla to bomba

V dobách, kdy se mi o vlastním domácím počítači mohlo jen zdát (ale programovat v Pascalu jsem už uměla!) a všechny ty futuristické strašidelné filmy o vraždících robotech (třeba můj oblíbený Terminátor) se zdály být tak vzdálené a nereálné, já už tu atmosféru šílené technologie nasávala…

 A vize roku 2019? Tou je film, který stále považuji za naprostý mastrštyk. Blade Runner. 

Pokračovat ve čtení…

Království za trochu beznaděje…

Když se na mě známý naštval (a já vlastně vůbec nechápala proč), doufala jsem, že mi odpustí. Kdo by také v takové chvíli stál o to cítit beznaděj?

V takových chvílích máte přece obvykle dvě možnosti – buď v sobě chováte naději, nebo dostanete strach, že tohle pro něj byla už opravdu poslední kapka. 

Když jsem zrovna nezkoumala, co že jsem to tak strašného vlastně provedla, že tak vyletěl (a že jsem přišla na spoustu zajímavých věcí, které bych asi jinak nebyla nikdy ochotná vidět), tak jsem mezi nadějí a strachem (spíš na straně naděje) také lavírovala.

A přece nebude tento článek o tom, jak je hlavně potřeba mít naději a věřit, že všechno dobře dopadne.

To se tak obvykle tvrdívá, ne?? Co si v hlavě představujeme a čemu věříme, to se prý stane. Taková poučka. A vím, že je platná. Také vím, že dokážu odhadnout, kterým směrem se ta která událost bude ubírat. Zda má potenciál růstu, nebo pádu. Běžné by nejspíš bylo říct, zda má potenciál pozitivní, nebo negativní. Jenže to je právě to, co nikdo neví… je opravdu každý pád negativní?? A musí nutně být???

Já tady chci psát o něčem jiném. O daru beznaděje. O tom, že teprve ve chvíli, kdy jsem přestala lavírovat mezi nadějí a strachem, kdy jsem přestala doufat, že všechno dobře dopadne (ale i bát se, že ne), se mi konečně ulevilo a  cítila jsem se úžasně :-) 

Pokračovat ve čtení…

Když není nic tak, jak chcete…

Tak to je prostě smůla :-))

Ne, nebudu Vám tady sepisovat rady a ponaučení o tom, jak s námi naše Ego manipuluje a my se pak snažíme manipulovat svým okolím, abychom ho uspokojili. Tohle je prostě Jiný blog :-)

Neměl by sklouznout do toho dnes běžného radícího blogu (podobný nádech nakonec dostal můj původní blog  Žít je umění, kde dnes již najdete spoustu užitečných článků na nejrůznější témata), kterému se sice říká BLOG, ale v podstatě už dávno nemá s původním smyslem blogaření nic moc společného. Ale není ani tím běžným blogem o módě, knihách apod.

Ráda bych, aby tento blog zůstal blogem v tom pravém slova smyslu – sdílením příběhů a zážitků – ale tak trochu pod povrchem běžného dění.

Však víte (kdo víte), miluju symboliku, a když už si máme ten život užívat naplno, ať je to s opravdovou radostí a svobodou a ne s něčím, co se jen tak tváří :-) O takový život stojím a o takovém životě píšu. O tom, kudy si k němu prošlapávám cestičku, jaké překážky překonávám a jaké úžasné věci na cestě potkávám.

Pokračovat ve čtení…

Depešácký víkend aneb jak zklidnit emoce…

Někdy to není snadné. Nosíme si s sebou balík křivd, ale i vin; lítosti, ale i touhy, aby ti druzí taky přece. Vždy je totiž vina na obou stranách. Spousta lidí se veze buď na vlně té viny a lítosti, druhá spousta zase spíš na vlně křivdy a obviňování. Ale může se stát, že pokud si uvědomí, že vina je na obou stranách, emoce lítají tam a onam…

Na nejnovějším záříjovém víkendovém semináři čchi kungu Orel v hnízdě ve Svratce se právě o emocích a vinách, soucítění, laskavosti a odpuštění mluvilo. A nejen mluvilo, hlavně se cvičilo – nejrůznější praxe, které člověku mohou pomoci se otevřít, odpustit. Sobě i jiným. A také jsme si užili spoustu legrace. Kupodivu, vezmeme-li v úvahu to velmi těžké téma…

Pokračovat ve čtení…