Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

DEVATENÁCTKA (10) – 50 absurdních způsobů, jak si šlapeme po štěstí

To jsou ale paradoxy

Jeden den se ženeme za nějakým svým snem. Pomalu nespíme, nejíme a makáme a makáme (protože bez práce přece nejsou koláče, ne?!) Dáváme na odiv, jak moc obětováváme a jak moc děláme pro ten sen. Víme, že na to naše nasazení se budou druzí dívat s obdivem. Možná i sami pro sebe budeme konečně hodni obdivu…

Napjali jsme totiž všechny své síly, vzali jsme svůj osud do vlastních rukou a míříme přece ke hvězdám!

Druhý den jako by nám došlo, jak absurdně se chováme. Nebo si prostě jen uvědomíme, že ten náš sen je příliš vzdálený. Že na té cestě k němu je příliš mnoho překážek. Začneme mít pocit, že jsme byli naivní.

Rozhodneme se odevzdat otěže svého života Životu samotnému. Chceme prostě jen žít. Užívat si. Plout s proudem. Tak trochu letargicky.

Jako bychom neměli na výběr nic než tyto dvě možnosti. Buď makat, nebo se vést.

A přece existuje něco, co můžeme zažít třeba na lyžích. Znáte to? Sjíždíte dolů po celkem snadné sjezdovce. Prašan. Borovice. Modrá obloha. Slunce. Ne moc lidí. Lyže tak nějak samy kloužou z kopce dolů a vy je pouze kontrolujete, abyste neskončili v nejbližším stromě…

Žádné úsilí. Žádné makání. Jen se tak vezete. Jenže když se takhle „vozíte” celý den, tak Vás nohy dost večer cestou na chatu slušně bolí, že?? Docela jste se vlastně namakali, jen jste si toho nějak nevšimli…

Není snadné v běžném životě propojit to, co nám na první pohled přijde jako naprosté protiklady – makat a vézt se. Ale možné to je. A když se naučíte vstoupit branou paradoxu do toho Jiného světa, kde naše běžná dualita – buď A, nebo B – neplatí, zažijete jaké to je chtít nechtít


Právě jste dočetli desátou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma CHTÍT NECHTÍT elementu DŘEVO. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů.  

> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

O tom, jak v mém životním boji protikladů, často vyhrává ta střední cesta, která je propojuje – Vše je hra paradoxů, kterou nemůže mysl nikdy pochopit

Těším se na další online setkání příští týden!

Neduální učení – 3x v čem je tak výjimečné

O neduálních učeních se toho v českých luzích a hájích moc nedozvíme. A to je velká škoda. Neduální učení jsou totiž tisíce let stará a dají se najít napříč různými náboženskými směry. Ať už na Západě nebo na Východě. Někdy jsou celkem na očích (například v indické advaitě). Někdy se skrývají (např. v súfismu).

Jsou něčím, co lidstvo jako celek sdílí, protože zkušenost neduálního vnímání je ve své podstatě stejná a ještě mnohem víc – je to podstata našeho vnímání, podstata nás samotných a podstata lidí a světa kolem nás! Je nám všem blízká, a přece jako by nám unikala. Za tím množstvím podnětů našich smyslů nevidíme, jak se věci doopravdy mají.

Ale hlavně – je zdrojem naší vnitřní síly, spokojenosti a štěstí. A přece se tak často cítíme vyvedení z míry a vystresovaní.

Znáte příběh o slonovi v temné místnosti??

Cílem tohoto článku není podat vám vyčerpávající výklad o různém pojetí neduality, různých směrech neduálních učení, různých učitelích, teoriích a praxích. Na to možná někdy opravdu dojde :-) Zatím se v mém počítači skrývá jeden nepublikovaný odborný religionistický článek na toto téma. Včetně srovnání dvou západních moderních neduálních učitelů – Ruperta Spiry (advaita) a Roberta Fennera (buddhismus).

Chci Vám pouze ukázat, co všechno může znamenat vstup do neduálního světa. Kterému já říkám Jiný svět :-)

 

3 x co všechno neduální učení umí

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (9) – 50 absurdních způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Učím se čínsky!

Proboha proč??

Protože dneska je všechno Made in China a kdo se nenaučí čínsky, bude jednou odepsanej??

Protože mám strach, že přijdu o práci? Anglicky bude umět za chvíli každý školák… co bych učila?

Protože se chci vytáhnout, jaké všechny jazyky umím?? Jako by ta arabština nestačila??

Protože chci udělat dojem?

Protože ji budu někdy k něčemu potřebovat? Třeba k tomu výletu na Taiwan, po kterém už tolik let tak toužím??

Ne, kdepak. Mojí motivací není ani strach, ani touha.

Dělám to prostě proto, že mě to baví!

Protože je to zábava a výzva! (Bože, ty tóny!)

Protože miluju úsměv místních lidí, když se na ně snažíte mluvit jejich vlastní řečí. Jejich smích, když děláte boty a vůbec vám to nejde!

Protože je to brána k pochopení jejich světa.

Protože je to možnost s nimi ten jejich svět sdílet.

Je jedno, jestli ten impulz něco udělat přichází zvenčí nebo zevnitř. Důležité je, jestli nás vede cestou radosti a lehkosti, nebo strachu a touhy.


Právě jste dočetli devátou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma VNITŘNÍ MOTIVACE, NEBO VNĚJŠÍ MOTIVACE elementu DŘEVO. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů.  

> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Jak se naučit cizí jazyk (i čínštinu) – Blog Radost z angličtiny  (Budu tam sdílet, jak se mi s čínštinou daří, ale hlavně tipy, jak se učit jakýkoliv cizí jazyk, když na to přijde. A hlavně proč! :-)

Těším se na další online setkání příští týden!

DEVATENÁCTKA (8) – 50 absurdních způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Vzpurný kůň

Jako malá jsem tak moc milovala koně, že jsem si z nich udělala své vlastní božstvo. Na blízké farmě, dá-li se ono místo, kde se tenkrát chovali koně, tak nazvat, jsem si uprostřed výběhu v takovém menším lesíčku udělala své vlastní poutní místo. Kůň byl pro mě symbolem svobody a odhodlání. Nevzdá se, překoná všechny překážky a doběhne do cíle…

To byla tenkrát má představa svobody. A nejspíš je to i ta vaše…

Ta představa cíle, do kterého chceme doběhnout.

To úsilí, se kterým se ženeme za tím, co jsme si vysnili jako svůj cíl.

Ta představa, že cokoliv nám stojí v cestě jsou prostě překážky, které musíme nějak překonat. Přeskočit, nebo třeba i podlézt. Ale hlavně se jimi nenechat odradit.

No, povím vám – byla jsem tenkrát ještě mladá a hloupá…

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (7) – 50 absurdních způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Když dítě pláče

Kdysi dávno jsem četla krásný příběh. Příběh o tom, že ve skutečnosti netoužíme po tom, kvůli čemu se tak trápíme. Není snad nic absurdnějšího než se trápit kvůli něčemu, oč vlastně nestojíme. Nemyslíte??

Co OPRAVDU chceš?? 

To je otázka, kterou bychom si měli klást. Nejen jednou ročně jako třeba v nějaké DEVATENÁCTCE, ale jednou denně, nebo klidně i jednou za hodinu. OPRAVDU chceš právě tohle?? Nečtěte jen slovo za slovem, knihu za knihou. Zastavte se a fakt si položte si tuto otázku…. právě teď…

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (6) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Pošahaná životní rozhodnutí

Každý máme nejspíš za sebou nějaké to své pošahané životní rozhodnutí. Někdo si vybral špatnou školu. Někdo špatné zaměstnání. Někdo špatného partnera. Někdo špatná slova.

A narazil. A i v té chvíli někteří udělali ještě další dost pošahané rozhodnutí – svedli své neštěstí na blbého partnera, blbou školu a blbé zaměstnání. Nebo na svou vlastní nebetyčnou blbost, za kterou si to všechno vlastně zaslouží.

Na druhou stranu to někdo možná vzal jako nic víc než jedno nepovedené kolo nějaké hry. Nic přece není nikdy špatně, dokud to slouží k něčemu ještě lepšímu! A to, co z nezdarů uděláme, záleží jen a jen na nás, ne??

Mně se v sobotu podařilo udělat hned několik špatných rozhodnutí. Některé z pohodlnosti, některé ze snahy vyhovět. Naštěstí to odnesla jen zdrcnutá bábovka. Ale vznikla z toho bábovková rodinná soutěž, kterou sice nejspíš prohraju, ale zato se třikrát dobře namlsám!

Existuje ale ještě jedno zásadní pošahané rozhodnutí, které děláme snad téměř všichni do jednoho každý den, každou hodinu. Několikrát.

Obvykle se totiž zabýváme jen tou školou, zaměstnáním, partnerem… nebo tou bábovkou. Naše životní rozhodnutí se smrsknou jen na to, jak se naučit na test, jak uspět v práci, jak vyjít s partnerem, nebo co zdravého jíst. Nebo někdy řešíte i něco jiného??

Absurdně zapomínáme na to nejzásadnější rozhodnutí našeho života – opustit otevřenými dveřmi ten koncentrák, ve kterém žijeme!

Ano, tento týden se mi konečně díky meziknihovní výpůjční službě dostala do ruky zajímavá knížka The Choice (Volba) od Edith Eger, ženy, která jako teenagerka přežila Auschwitz. Původem Maďarka z Košic, která působí jako psychoterapeutka v USA. Právě od ní pochází myšlenka, že ona měla vlastně štěstí, že věděla, že je uvězněná. My na rozdíl od ní ani nevíme, že žijeme ve vězení. V koncentráku vlastní mysli a vlastních rozhodnutí.

Snažit si ulevit v tom všem utrpení tím, že myslíme na jídlo nebo na vztahy, nebo že si snažíme najít místo, kde je větší pravděpodobnost, že přežijeme, je pochopitelné. Ale tam venku je svoboda. Stačí se rozhodnout z toho koncentráku odejít!

Můj oblíbený neduální učitel Rupert Spira (a nejen on) by možná mohl dodat, že žijeme v klamné představě toho, kým ve skutečnosti jsme. A právě to je příčinou našeho utrpení. Absurdně se trápíme kvůli nějakému Já (Egu), které vlastně vůbec neexistuje.

Ostatně právě o tom, jak jít právě za touto svobodou, je celý můj blog i následujících 10 týdnů jarního elementu DŘEVO.


Právě jste dočetli šestou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma ROZHODNĚTE SE, JAKÝ ŽIVOT CHCETE ŽÍT elementu DŘEVO. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů.  

> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Rupert Spira, neduální učitel – Rupert Spira česky – poznejme uznávaného neduálního učitele i my

Těším se na další online setkání příští týden!

Černá sjezdovka v našich myslích…

Každý asi máme ve své mysli nějakou tu černou sjezdovku. Co myslíte?

Nebo netušíte, jak to vlastně myslím?? :-)

Černá sjezdovka v naší mysli je něco, co nás v životě děsí. I z pouhého pohledu se nám rozbuší srdce a říkáme si, jak jsme se tady ocitli a jestli to vůbec přežijeme :-) A když se na tu cestu vydáme, přejeme si, abychom to nejtěžší měli už konečně za sebou. 

Tak právě takhle jsem se cítila na černé sjezdovce v Dolní Moravě.

A právě takhle jsem se cítila o pár dní později, když jsem se s jedním svým dobrým známým bavila o tom, čeho se bojím jako čert kříže. A najednou mi díky té černé sjezdovce bylo jasné, co s tím :-) A vám bude brzy taky, jen co se dostanete na konec tohoto článku o černých sjezdovkách nejen v nás :-)

 

Který šílenec leze na černou??

Pokračovat ve čtení…

Dolní Morava – jaké bylo lyžování a wellness??

Lyžování?

Závisí na tom, kdy :-)

Ale nikdy nebylo zcela dokonalé. Buď sněžilo, nebo pršelo, nebo byla mlha, nebo byl moc měkký sníh, nebo byla zima, nebo byly fronty. Ale kolikrát jste za svou lyžařskou „kariéru” lyžovali za ideálních podmínek vy??

 

Lyžování – nahoru a doprava

Během týdne se nám podařilo projet všechny sjezdovky, které Dolní Morava nabízí (včetně černé, ufff – o tom ale v jiném děsuplném článku :-)).  Začínaly jsme s dcerou u Slona, protože kousek od tamní lanovky jsme byli ubytovaní. Konečně jsme nebyly závislé na manželovi, který nás obvykle odváží z chaty na vzdálenější sjezdovky (sama jsem řidič-neřidič).

Sešly jsme si ten kopec samy a taky jsme si ho samy vyšlapaly (dcera to brala zkratkami hlubokým sněhem a válela se, kde mohla :-)).

Ideální trasa pro nás byla:

  • sjet po modré k druhé lanovce
  • vyjet nahoru a pustit se kolem Stezky v oblacích zpět do údolí ke Slonovi

Kdo chce po modré??

Vzpomínám, když jsme jely po modré doleva k druhé lanovce úplně poprvé. Byla mlha a já netušila, co nás kde čeká. Sjezdovka na můj vkus trochu úzká a kolem lyžaři a snowboardisti. Po levé straně navíc sráz a záchranné sítě.

Jsem si tak představovala, jak se tam někdy někdo (třeba já) zřítí. Ale o žádných mrtvolách v této části sjezdovky jsem neslyšela… 

Jedna mladá holčina se prý před lety zabila nárazem do stromu. Pochopitelně jinde – tam, kde nějaké stromy jsou. A nějaký pán prý možná dostal infarkt na černé (se mu ani nedivím). Pokračovat ve čtení…

Jaká semínka na jaře sázet? (aneb plody našeho chtění)

Stejně jako na jaře sázíme semena, o které pak v průběhu roku pečujeme, aby z nich vyrostlo něco užitečného, i v našem životě jsou okamžiky, kdy sázíme ta naše pomyslná semínka! Máme své sny a svá přání. Své touhy, které chceme zhmotnit.

Je životně důležité se právě v tomto okamžiku zastavit a než se vrhnete do sázení, zalévání, vytrhávání plevele apod. – do vší té náročné práce – uvědomit si, zda Vám ty plody vůbec budou stát za to!

Zda na konci, až budete sklízet plody svých přání, tužeb a své práce, nebudete třímat v rukou něco, oč jste vlastně vůbec nestáli! Co se tvářilo lákavě, ale najednou se to promění v jedno velké nic. V tom lepším případě. Znáte ty pohádky, ve kterých se hrdinové radují ze šperků, peněz, jídla a toho všeho, po čem člověk sní, a ony se pak změní v hlínu, myši či jedovaté hady??

Ano, můžete mít to, nač zaměříte svou mysl. Máme tu moc. Je ohromná. Ale právě na tuto moc, pokud ji zneužijeme, můžeme jednou dojet! Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (5) – 50 absurdních způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Plout proti proudu

Plout proti proudu dnes letí. Taky se o to snažíte??

Být jiný. Být individualita. Být výjimečný. Být svůj.

Vyniknout.

Nebo prostě rebelovat.

Tedy jen tak mimochodem, když už je o tom řeč – už jste si zkusili tu mou Mimoňskou cestu?? Nakoukli jste do Jiného světa? (Jó,taky umím být jiná…)

Být Mimoň bývalo mezi dětmi a mládeží snad za trest. Rebeluje se proti dospělákům. Ale pěkně společně a stejně. Vzpomínáte taky?? Kdo je mezi dětmi jiný, je i dnes stále zdrojem posměšků, šikany nebo prostě nezapadne. Zažila jsem to kdysi i já a nakonec jsem se naučila to mimoňství v sobě ocenit.

Ale možná jste si tam v tom mém Jiném mimoňském světě všimli, že jiné pro mě znamená něco jiného –  naopak s tím proudem plout. Jen tak trochu jinak.

Plout s proudem, který vyvěrá z pramene vlastního bytí. Ne s tím společenským proudem.

Ten vnitřní proud je ale zvláštní.

Někdy Vás vede k tomu být jako ostatní. Přizpůsobit se. Naladit se. Přidružit se. Vytvořit společenství.

A někdy Vás vede k tomu být jiný než ostatní. Vyrazit vlastní cestou. Být průkopník. Individualita.

Když se rozhodnete plout s tím vnitřním proudem, nebudete snadno uchopitelní…

I Váš život jako by najednou ztratil cíl.

Přestanete říkat „Já bych si tak přál.” Přestanete spřádat sny. Sny, které vlastně nikdy nebyly doopravdy Vaše. Byly to sny toho malého zraněného a vyděšeného Ega v nás, které prahne po bezpečí, lásce a spokojenosti. Bylo tak absurdní jít s Egem proti proudu Života.

Najednou nebudete už jako skialpinisti, kteří šlapou vzhůru za svými vidinami.

Budete spíš jako ti skialpinisti, kteří už došli tam, kam chtěli. Kteří viděli to, co toužili zahlédnout. Jako by Vás lanovka zázrakem vyvezla vzhůru.

A teď už sjíždějí ladně z kopce dolů. Nemusejí se odpichovat hůlkami. Nemusejí hledat, kterou cestou se vydat. Jasně ji vidí a starají se jen o to, aby se z té cesty nesjeli do lesa.

A kdo ví, příští týden se možná konečně všichni rozhodneme, co je pro nás lepší – jestli plout s proudem Života, nebo s Egem proti Němu? Vy už jste se rozhodli??


Právě jste dočetli pátou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života), o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma CO SE SKRÝVÁ POD MASKAMI UTRPENÍ ČI EGA. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů.  

> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Dva online kurzy zdarma o Mimoňské cestě do Jiného světa Kurzy

Těším se na další online setkání příští týden!