Hlavním tématem 17. kapitoly Tao-te-ťingu je otázka jak vést lidi? Můžeme ji číst z pohledu panovníka, člena vlády, manažera nebo rodiče. A vnímat, jak do praxe vnést základní taoistickou myšlenku nezasahování.
Zároveň otevírá nejrůznější témata, která s tím souvisí – můžeme opravdu lidem důvěřovat, že udělají, co je potřeba? Jak se projevuje přirozenost (ziran) v mezilidském chování nebo v politice?
Díky nejrůznějším výkladům této celkem krátké kapitoly je vidět, do jaké šíře je možné při interpretaci každičkého verše jít.
Víc prakticky jako Wayne?
Nebo víc filozoficky a eticky jako Bruce?
Nebo psychologicky?
Víme, že i naše Já v sobě obsahuje různé části – která řídí náš život?
Pojďme se zase podívat na podrobnější rozbor celé kapitoly.
Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?
Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.
Odkaz najdete na konci článku. :-)
I s praktickým úkolem na tento týden. :-)
PODLE LAO-C‘ JSOU ČTYŘI HLAVNÍ ZPŮSOBY, JAK VÉST DRUHÉ
- Nejlepší panovník/vláda/manažer/učitel/rodič je ten, o kterém ani nevíte, že je.
- Pak je ten, kterého lid miluje a váží si ho.
- Pak je ten, kterého se lidé bojí.
- A nakonec ten, kterého lidé nesnášejí.
Běžně si představujeme, že ideální je ten, kterého lidé milují. Staví mu sochy, nebo ho radostně vítají, kamkoli přijede. Dostává různá ocenění. Každý ví, jak je dobrý.
Podle taoistů není takový panovník (učitel, ředitel, rodič) špatný. Jen to není ten ideál. Continue reading „Tao-te-ťing (17) – jak taoisticky vést národ, podřízené nebo děti?“


