Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

DEVATENÁCTKA (49) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Jednou z lesa balvan si nesa

Znáte onu píseň Voskovce a Wericha o Ezopovi? Já ji mám moc ráda. Hrávala jsem si ji kdysi dávno na kazetě. A pak jsem ji hrávala na kazetě i v našem starém autě manželovi a malé dcerce. Ty písně o Golemovi, vodníkovi nebo Ezopovi.

Jednou z lesa, domů se nesa, moudrý Ezop. Potká vrabce, který brabence málem sezob. Brabenec se chechtá, Ezop se ho hned ptá. Čemu že se na trávě v lese právě řechtá. Já, povídá brabenec, se taky rád hlasitě chechtám, chechtám, když pupenec kyselinou leptám. Vím, totiž ten brabenec, mravenečník, že se mě neptá, pozře mě, ať se chechtám, nechechtám. Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou, kdyby měla plakat, že je ptačí potravou. Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej a na svou bídu si nezareptej.Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (6) – Mystická žena

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

O jin a jang jsem už mnohokrát slyšela (a nejspíš i vy). Byly také tématem druhé kapitoly (viz Jin, jang a wu-wei neboli to, co lidem motá hlavy). Ale jak ostatně zaznělo v podnadpisu onoho článku, jin a jang v sobě umí skrývat různá překvapení.

Ano, vím, že jin je obvykle přisuzována ženská charakteristika a jang mužská. Ano, všichni víme, že ženy jsou prostě jiní než muži :-) Že někdy máme pocit, že stojí proti sobě – vzájemně si vzdálení, nepochopitelní, nebo naopak až bolestně blízko plní konfliktu až nenávisti.

Ale nebyla již řeč o tom, že jin a jang nestojí v taoismu proti sobě, ale že se vzájemně doplňují? A také že jin přechází v jang a jang přechází v jin? A že každé jin v sobě obsahuje světlou tečku jang a každý jang v sobě obsahuje tmavou tečku jin?

 

Posvátné ženství

Nejsem typ pro ženské kruhy, bohyně apod., ačkoliv chápu potřebu žen se napojovat na ženskou energii, probouzet ji v sobě a posilovat. A jsem vlastně ráda, že ženské a mužské kruhy vznikají i jako určitá podoba vnitřní terapie ženství i mužství. Žena a muž jsou totiž víc než jen společenské role nebo stavba těla. Mnohem víc.  A jen málokterá žena a muž v historii nebyli zraněni ve svém skutečném ženství či ve svém skutečném mužství, ať už je to cokoliv :-) Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (48) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Je mi fuk, že krvácím

Už se vidím – jdu rozesmátá po ulici a teče mi krev. Ale to neva, hlavně že jsem děsně pozitivní. Hlavně že tím nikoho neotravuju. Ta rána zatraceně bolí, ale to taky neva. Nenechám se přece nějakou tou otevřenou zlomeninou vyvést z míry, že jo? Jdu, však se nic tak strašného neděje. Však ono to přejde.

Jo a klidně mě do té zlomeniny ještě kopněte, s tím jsem taky v pohodě.

Přijde vám to absurdní? Postavené dokonale na hlavu? Mně taky. Ale přesně tohle se tak často děje! Když do někoho vrazím, ten někdo spadne a rozbije si hlavu, nejspíš se k němu skloním a pokusím se mu nějak pomoci. I kdyby to mělo být jen zvednout telefon a zavolat záchranku, která ví, jak na rozbití hlavy. To asi většině přijde normální. Když do někoho vrazím symbolicky, tj. „něco zraňujícího mu řeknu”, a jeho to fakt zraní, co uděláte? Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (47) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Dobře, a co když se nechci cítit dobře?

Negativní emoce nás někdy smetou jako tsunami. Nemáme nad tím, co námi projde za vlnu, v té chvíli, kdy se objeví, už dvakrát velký vliv. Někdy je ta vlna menší a jen nás tak trochu zkropí. Někdy je větší, ale už jsme se naučili surfovat. A někdy zalapáme po dechu a omlátí nás o kameny pod vodou.

Takže se ještě navíc trápit tím, že se trápím, je dost absurdní, co myslíte? Ze slov „nebreč, to přejde,” si člověk akorát tak odnese pocit, že cítit se blbě je prostě blbě. Když je všechno přece pomíjivé, tak kdybych za něco stál, tak tu teď přece neskuhrám…

Jenže trápit se je přirozené. Nejsme přece kamení, kterému nevadí, když se po nás šlape.

Pokračovat ve čtení…

Znáte Tao-te-ťing? Proč je to tak zajímavé čtení?

Nedávno jsem si vyrazila na „výlet” do knihkupectví. Mají tam i oddělení taoismus, ale místo knih o taoismu tam byla řada knih buddhistických (nejen). Ale Tao-te-ťing tam neměli a o taoismu ani ťuk. Jako by v tom boomu různých New age, andělů, reinkarnace, alternativní medicíny, buddhismu a vzrůstajícího zájmu o islám tohle starobylé učení ustoupilo do pozadí.

Takové tao ale ostatně je – nestoupá si na špičky, působí skrytě, ale mocně. Jako voda, která dokáže vniknout kamkoliv a rozdrolit na kousky i nejtvrdší skálu. Můžeme se snažit jít proti proudu tao s proudem moderní civilizace v jejím povrchnějším i spirituálnějším ražení, nebo můžeme jednoho dne objevit, že nás to šťastnými stejně neudělá. A objevit ono tao a učit se žít v harmonii s ním.

Pro mě je to jedna z mnoha cest k poznávání neduality – onoho úplně Jiného světa, než na který jsme dosud zvyklí. Světa, kde své štěstí nepodmiňujeme vnějšími okolnostmi. Pojďme se tedy podívat blíž na to, co o tomto Jiném světě říká starobylá moudrost Tao-te-ťingu.

 

PROČ ČÍST TAO-TE-ŤING?

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (46) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Bažiny smutku

Každý určitě nějakou tu svou bažinu máme. Podobnou té, ve které zahynul kůň v Nekonečném příběhu. Také si na to vzpomínáte? Prý je to vzpomínka, kterou si v sobě uchová každý, kdo ten film kdy viděl. A kterou chápou nejen dospělí, ale i malé děti. I ti někdy přišli o něco, co pro ně hodně znamenalo. Byť by to byla „jen” oblíbená hračka.

Teď si představte, že byste tu bažinu už zdálky viděli. Víte moc dobře, co je zač a co vás tam čeká. Je temná a podlamují se vám v ní kolena a to ještě nejste ani zdaleka „v tom”. I ten zápach bažiny, který se z ní line, není nic moc. A co uděláte vy? Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (5) – život není žádný lidumil

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

Život není žádný lidumil, zaznívá hned na začátku páté kapitoly („Nebesa a země neprojevují lidumilnost”) – a to nám má jako pomoci žít spokojenější život?? Vždyť právě proto, že život se jako žádný lidumil nechová, miliardy lidí na světě raději věří v dobrotivého Boha, který to s námi myslí dobře. Když tedy děláte to, co vám přikáže :-) Snaha vnímat Život alespoň trochu pozitivně a smysluplně tu byla, je a nejspíš stále bude. Pomáhá nám to přece život snášet a věřit, že vše se v lepší obrátí. Dává nám to naději.

Jak je to tedy s tím nelidumilstvím myšleno?

U neduálního učení vždy hrozí, že jej špatně pochopíme, protože se na něj budeme dívat očima duality, která je nám tak důvěrně známá. Navíc platí, že na druhé lidi se často díváme očima našich vlastních představ a zkušeností. A křesťané a muslimové to dělají vůči východním směrům obzvlášť rádi.

Krásně je to vidět na snahách překládat Tao-te-ťing z té čínštiny, ve které někdy před naším letopočtem (kdo ví, kdy přesně vlastně) vznikl. Co překladatel, to nějaký výklad, který do toho překladu vkládá. A pak vidíte komentáře těch překladů a říkáte si: „vždyť tomu člověku se na Tao-te-ťingu líbí něco, co tam vlastně vůbec není“. Nebo se mu naopak nelíbí něco, co tam vlastně vůbec není. Jako s tou představou lidumilnosti.

 

Je život s námi, nebo proti nám?

Já ve svých článcích píšu, že Život není proti nám, ale s námi. Tao-te-ťing se zdá říkat, že Životu jsme ukradení. Jako ten slaměný pes, o kterém se v Tao-te-ťingu píše, který se používal k obětinám. Zapálil se a vyhodil.

Někde ale také píšu, že Životu jsou fuk naše přání, touhy a strachy. Jak sami sebe vidíte? Jste své tělo, své myšlenky a své emoce, ať již ty plné toužebných cílů, nebo obav? Pokud ano, pak vás Život zapálí a vyhodí a moc příjemné vám to nebude. Pokud tak sami sebe alespoň nevidíte, i když tak sami sebe prožíváte, to zapálení a zničení vás bude mnohem míň bolet. Pokud tak sebe už ani neprožíváte (a kolik takových po světě běhá?), rádi vzplanete a zmizíte. Protože pálíte jen to, co vám překáží vnímat to, co opravdu jste.

Život je totiž s tím, s čím je v jednotě. A tím není naše ego, jak se tomu ČEMUSI dnes obvykle v tom negativním smyslu říká, ale naše podstata. To COSI není nic jiného, než to cosi v nás, co nás svádí na scestí tím, že nám předkládá něco, za čím se hnát, a vyvolává v nás strach. Co nám umí zmást hlavu. Kdysi se tomu říkalo i Ďábel. A Životu se říkalo Bůh. A taoisté mu říkají tao. Pokud tedy pod pojmem Bůh myslíme hlavně ten nepojmenovatelný zdroj všeho existujícího bez těch všech náboženských příběhů kolem.

 

Mudrc není žádný lidumil

Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (4) – od ledu k vodě, od vody k prostoru

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

4. kapitola. 9 veršů, 42 čínských znaků. Ale kolik stran by se dalo napsat o tom všem, co sdělují. Kolik videí natočit! Kapitolu od kapitoly mě fascinuje struktura čínského originálu. Muslimové vynášejí do nebes krásu jazyka Koránu (a i já ho v originále četla). A jeho dokonalost považují za znak jeho božského původu. To ale nejspíš nikdy nečetli Tao-te-ťing v originále :-)

Opět berte tento příspěvek jako můj vlastní pohled na danou kapitolu s přihlédnutím k různým výkladům, na které jsem narazila (a jako vždy jsem šťastná, že jsem narazila na výklady Bruce Frantzise). Tao-te-ťing je ale kniha, ke které by si podle mě měl každý najít tu svou vlastní cestu a nechat ji na sebe působit svým vlastním způsobem. A berte v úvahu, že každý překlad této knihy je interpretací jejího překladatele…

 

Prázdnota tao – nevyčerpatelný propastný prostor

Objasnit podstatu tao, jak píše ve svém komentáři k českému překladu, Berta Krebsová, není možné. Ano, v této kapitole se to hemží samými „jako by, zdá se, podobá se”. Exaktní definici podat nelze. Proč vlastně? Co to je to tao? A co to znamená, že tao je prázdnota?

Nejen buddhismus hovoří o prázdnotě. Jak mi potvrdil komentář Bruce Frantzise, který zná důvěrně nejen taoismus, ale i buddhismus, prázdnota byla představou, která existovala ještě před buddhismem. A ještě i před Lao-c’, o kterém se mluví jako o autorovi Tao-te-ťingu.

Prázdnota je cosi, co se nedá uchopit nebo nějak popsat, protože chápat a popisovat umíme jen věci, které jsou kombinací jin a jang. V prázdnotě nic takového ale není. Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (45) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Hadi, kam se podíváš. Nebo ne?

Temné syčení v temné místnosti může udělat své. Už jste slyšeli, že i u nás se občas nahánějí hadi, které někomu utekli z terária?? Čím bujnější představivost, tím větší had se v té naší temné místnosti najednou může skrývat.

Tma dělá s naším mozkem divy. Instinktivně jsme prý nastaveni na to, abychom reagovali i na ten nejjemnější šramot – však šlo někdy o život. Kdo nereagoval, toho geny už pak nemuseli mít šanci.

Ale ne vždy jsou hadi, kam se podíváš. A ne vždy je nutné se hned začít bát.  Už jste si v té temné místnosti rozsvítili, nebo se pořád ještě absurdně klepete strachem?

Ono někdy stačí prostě jen nevědět a už začneme fantazírovat. Vytvářet si v hlavě děsivé scénáře jak z Čelistí (doplňte horor či thriller dle své obliby). Proč si nerozsvítíte? Proč se v prvé řadě nepodíváte svému strachu do tváře a nezjistíte, jestli je opravdu oprávněný??

Tisíckrát nebude. Tisíckrát bude, ale vy si můžete vzpomenout, že na to máte. A pak je tu ten případ, kdy v sobě budete muset vybudovat sílu a schopnosti mu čelit. No a pak tu bude ten strach, před kterým je lepší vzít nohy na ramena a utéct. Zatím :-) Dokud si neopatříte sérum.

Kdo by se chtěl jen třást strachy, schovávat se nebo utíkat, když stačí vstát a naučit se pískat těm hadům na píšťalu??

 


Právě jste dočetli čtyřicátou pátou část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma JE NÁŠ STRACH OPRÁVNĚNÝ? elementu VODA. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. 

Pokud vám ještě absurdní hříčky do mailu nechodí, napište si o ně (zdarma):

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

Těším se na další online setkání příští týden!

Tao-te-ťing (3) – vyprázdnit mysl a naplnit břicho

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Pokud potřebujete, najdete tam i odkazy na výklady, překlady a čínské originály, do kterých se na následujících mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE)

Tao-te-ťing je velmi zajímavá kniha. Čínský originál každé kapitoly má pár znaků. Ale zároveň má spoustu různých překladů – co překladatel, to nějaká interpretace :-) A pak máte ještě spoustu komentářů – starých i nových. Některé jsou více filozofické, některé více duchovní, některé více taoistické, některé rozebírají jazyk. A některé jsou takové prvoplánové. Hodně také záleží na tom, jaký překlad si který vykladač zvolí, pokud nejde do čínského originálu.

 

Který z těch všech výkladů je pak ten správný??

Líbí se mi slova jednoho z těch, jejichž výklad 3. kapitoly jsem na youtube viděla (Finding Unity). Podle něj je důležité hlavně to, jak daná slova promlouvají k vám. A důležité je také vyprázdnit svou mysl od toho všeho, co si myslíme, že víme. Pak jsme otevřeni tomu pochopit.

A tak berte i mé články k jednotlivým kapitolám. Berte je jako mou vlastní komunikaci s textem, kterou se prolíná to, co jsem se z různých překladů, výkladů a z pohledu do čínského originálu vyrozuměla, a nač reaguji ze svého vlastního úhlu pohledu. Neduální učení mě teoreticky i prakticky ovlivňují již dlouhá léta. A přiznávám – nejvíc právě proto tíhnu právě k interpretacím Bruce Frantzise, v jehož online kurzu výkladů jsem.

Vnímám, jak s jeho výklady ladím, protože na pozadí hinduistické advaity a buddhistického dzogčhenu, které jsou mi z praxe blízké, to všechno dává smysl. Frantzis k tomu přidává taoistický pohled, svůj i jeho taoistických učitelů, a já dál vnímám, že závěr mé univerzitní práce o neduálních učeních, kterou jsem před lety psala, že „zkušenost je stejná”, bude nejspíš pravdivá. I když i na FB stránkách Nondual conversations se o tom občas debatuje :-)

A tak, prosím, čtěte Tao-te-ťing s myslí otevřenou nejrůznějším výkladům. A také tomu svému :-)

 

Míra věcí

Když je něčeho přespříliš, nikdy to není úplně ono, že? Příliš vody, příliš sucha. Příliš tepla, příliš zimy. Na té houpačce jinu a jangu je ideální nejít příliš do extrémů. Vidíte sami snadno proč. A tak cílem moudrých je extrémy nepodporovat. (Už jen proto, že například z politického hlediska – a o tom je Tao-te-ťing také – je společnost, která se rozpadne na dva tábory, které se postaví proti sobě, společností, ve které se nežije dobře. Však to poslední dobou sami vidíme.) Z filozofičtějšího úhlu pohledu se v komentáři Berty Krebsové ke 3. kapitole dočtete, že učení o míře věcí tvoří spolu se zásadou nejednání (ono wu-wei z minulého článku) jádro taoistické etiky.

Osobně vnímám, jak velmi často dualistické myšlení neumí než sklouzávat do extrémů. Důvěra vs. nedůvěra. Láska vs. lhostejnost (nenávist). Přijmout vs. odmítnout. Jako bychom v tom duálním světě jinu a jangu neměli jinou možnost. A pak, ve chvílích, kdy se musíme rozhodovat mezi dvěma protiklady, najednou nevíme, co si máme počít.

Naštěstí Tao-te-ťing je plný paradoxů, se kterými tak souzním. Ten nejlepší je v závěru 3. kapitoly:

Konej nekonání a vše bude tak, jak má být.

 

Ta věčná touha – co je za ní?

Pokračovat ve čtení…