Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Co nám ještě může přinést rok prasete?? A co už přinesl?

Myslíte, že rok končí? Možná rok 2019, ale rok prasete ještě ne :-) 

Tedy ne že bych si to tak od půlky roku 2019, když jsem si uvědomila, co je tenhle rok vlastně zač, nepřála. Ale celý cyklus jaro-léto-podzim-zima ještě nekončí. Tak to je, zima nám ještě neskončila.

Vzpomínáte, jak jsem tu kdysi psala, že staré generace prý slavili období slunovratu/Vánoc setkáváním a jídlem i proto, že to bylo nejspíš naposledy, kdy se s některými viděli a mohli pojíst? Pak přišla tuhá zima a mnozí zemřeli…

My nyní máme pocit, že jsme to po slunovratu vyhráli. Že temnota předala své žezlo světlu. Ale ještě máme pár mrazivých dní před sebou. Slunovrat i Vánoce nám jen měly dodat naději. Že jaro je již na cestě.

 

Rok prasete

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (50) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Útěkem vpřed

Jiný svět je paradoxní, to ano. Ale některé věci nedávají smysl ani tam. Třeba snaha mít se líp tak, že utečeme před svými problémy. Že je zastrkáme pod onen koberec. Že si je narveme na záda v podobě onoho balvanu z minulé hříčky. Budeme se snad mít líp, když budeme předstírat, že je vše ok? Možná chvíli.

Tu kratičkou chvíli čítající pár let, kdy si budeme střádat ony smradlavé drobky pod koberec. Kdy si budeme nakládat deka za dekem na záda. Kdy budeme neustále někam utíkat a říkat si, že si vlastně posilujeme svaly a plíce. Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (7) – vzdát se sám sebe a být sám sebou

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

Tao-te-ťing nabízí možnost nejrůznějších výkladů. O tom tady již byla řeč. A sedmá kapitola je jednou z těch, na kterých je to krásně vidět. Zatímco Berta Krebsová téma kapitoly shrnuje ve slovu „trvalost”, Derek Lin mluví spíš o službě druhým bez toho, aniž bychom očekávali uznání a chválu.

A můj oblíbenec Bruce Frantzis na to jde ještě jinak. Ale o tom až později.

 

Vše je pomíjivé, až na tao

Různá náboženská učení mluví o trvalosti (věčnosti) toho čehosi, co vnímají jako nadpřirozené. Nebo spíše řekněme jako mimo onen běžný svět, který můžeme vnímat svými smysly. Podle taoismu je tao také mimo běžný svět složený z kombinace jin a jang. Nerodí se a neumírá. Je stálý. A stejně tak trvá pouze to, co je v harmonii s tao.

Kdo v sobě kultivuje tao a chce být jedno s tao, logicky se tedy učí oprostit od toho, co je pomíjivé. V předchozích kapitolách byla řeč o dvou druzích oproštěnosti – o  oproštění od žádostivosti (touhy) a oproštění od zaujatosti. (Vzpomínáte na onoho slaměného psa?)

V sedmé kapitole jde Tao-te-ťing ještě dál a mluví o potřebě oprostit se od sebe sama. Alespoň tak čte tuto kapitolu Berta Krebsová.

 

Jak něco může být trvalé (věčné)?

Derek Lin ve svém komentáři nabízí velmi zajímavý názor – věčnost nezávisí na tom, zda se něco mění, či nemění. Však i nebe a země (o kterých je nejen v této kapitole řeč) se mění. Nebe se mění s podnebím a počasím. A země například s ročními obdobími. Pokračovat ve čtení…

Ledové království 2 (Frozen 2) – to jsem tedy nečekala

Pokusila jsem se nespoilerovat, ale náznaky tam najdete, takže je možná lepší článek číst, až uvidíte film.

Na Frozen 2 jsem šla do kina pouze ze dvou důvodů – protože má dcera slavila 13. narozeniny a protože jsem slyšela, že je to snad i lepší než jednička. Jednička mě totiž kdysi nějak moc nebrala (i když ano, je to zajímavé, pěkné a je to zábava).  A co se týká Let it go (Najednou), to nadšení z téhle písně šlo zcela mimo mě.

Žádné vyjádření svobody jsem v té písni neviděla, jen vzdor a útěk. Opravdu si někdo takhle představuje svobodu a svobodné vyjádření sebe sama?

Před 5 lety jsem ostatně svůj názor na celou tu pohádku popsala v článku s celkem trefným názvem Otravná Frozen. Najdete tam i ten jeden jediný důvod, proč mě pohádka nakonec po nějaké době oslovila. Jaké nečekané poselství o mně samé mi přinesla. Ale trvalo, než jsem byla ochotná to vidět :-)

 

Frozen 2  je všem jiný kalibr

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (49) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Jednou z lesa balvan si nesa

Znáte onu píseň Voskovce a Wericha o Ezopovi? Já ji mám moc ráda. Hrávala jsem si ji kdysi dávno na kazetě. A pak jsem ji hrávala na kazetě i v našem starém autě manželovi a malé dcerce. Ty písně o Golemovi, vodníkovi nebo Ezopovi.

Jednou z lesa, domů se nesa, moudrý Ezop. Potká vrabce, který brabence málem sezob. Brabenec se chechtá, Ezop se ho hned ptá. Čemu že se na trávě v lese právě řechtá. Já, povídá brabenec, se taky rád hlasitě chechtám, chechtám, když pupenec kyselinou leptám. Vím, totiž ten brabenec, mravenečník, že se mě neptá, pozře mě, ať se chechtám, nechechtám. Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou, kdyby měla plakat, že je ptačí potravou. Ty, ač nejsi brabenec, se taky rád hlasitě chechtej a na svou bídu si nezareptej.Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (6) – Mystická žena

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

O jin a jang jsem už mnohokrát slyšela (a nejspíš i vy). Byly také tématem druhé kapitoly (viz Jin, jang a wu-wei neboli to, co lidem motá hlavy). Ale jak ostatně zaznělo v podnadpisu onoho článku, jin a jang v sobě umí skrývat různá překvapení.

Ano, vím, že jin je obvykle přisuzována ženská charakteristika a jang mužská. Ano, všichni víme, že ženy jsou prostě jiní než muži :-) Že někdy máme pocit, že stojí proti sobě – vzájemně si vzdálení, nepochopitelní, nebo naopak až bolestně blízko plní konfliktu až nenávisti.

Ale nebyla již řeč o tom, že jin a jang nestojí v taoismu proti sobě, ale že se vzájemně doplňují? A také že jin přechází v jang a jang přechází v jin? A že každé jin v sobě obsahuje světlou tečku jang a každý jang v sobě obsahuje tmavou tečku jin?

 

Posvátné ženství

Nejsem typ pro ženské kruhy, bohyně apod., ačkoliv chápu potřebu žen se napojovat na ženskou energii, probouzet ji v sobě a posilovat. A jsem vlastně ráda, že ženské a mužské kruhy vznikají i jako určitá podoba vnitřní terapie ženství i mužství. Žena a muž jsou totiž víc než jen společenské role nebo stavba těla. Mnohem víc.  A jen málokterá žena a muž v historii nebyli zraněni ve svém skutečném ženství či ve svém skutečném mužství, ať už je to cokoliv :-) Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (48) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Je mi fuk, že krvácím

Už se vidím – jdu rozesmátá po ulici a teče mi krev. Ale to neva, hlavně že jsem děsně pozitivní. Hlavně že tím nikoho neotravuju. Ta rána zatraceně bolí, ale to taky neva. Nenechám se přece nějakou tou otevřenou zlomeninou vyvést z míry, že jo? Jdu, však se nic tak strašného neděje. Však ono to přejde.

Jo a klidně mě do té zlomeniny ještě kopněte, s tím jsem taky v pohodě.

Přijde vám to absurdní? Postavené dokonale na hlavu? Mně taky. Ale přesně tohle se tak často děje! Když do někoho vrazím, ten někdo spadne a rozbije si hlavu, nejspíš se k němu skloním a pokusím se mu nějak pomoci. I kdyby to mělo být jen zvednout telefon a zavolat záchranku, která ví, jak na rozbití hlavy. To asi většině přijde normální. Když do někoho vrazím symbolicky, tj. „něco zraňujícího mu řeknu”, a jeho to fakt zraní, co uděláte? Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (47) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Dobře, a co když se nechci cítit dobře?

Negativní emoce nás někdy smetou jako tsunami. Nemáme nad tím, co námi projde za vlnu, v té chvíli, kdy se objeví, už dvakrát velký vliv. Někdy je ta vlna menší a jen nás tak trochu zkropí. Někdy je větší, ale už jsme se naučili surfovat. A někdy zalapáme po dechu a omlátí nás o kameny pod vodou.

Takže se ještě navíc trápit tím, že se trápím, je dost absurdní, co myslíte? Ze slov „nebreč, to přejde,” si člověk akorát tak odnese pocit, že cítit se blbě je prostě blbě. Když je všechno přece pomíjivé, tak kdybych za něco stál, tak tu teď přece neskuhrám…

Jenže trápit se je přirozené. Nejsme přece kamení, kterému nevadí, když se po nás šlape.

Pokračovat ve čtení…

Znáte Tao-te-ťing? Proč je to tak zajímavé čtení?

Nedávno jsem si vyrazila na „výlet” do knihkupectví. Mají tam i oddělení taoismus, ale místo knih o taoismu tam byla řada knih buddhistických (nejen). Ale Tao-te-ťing tam neměli a o taoismu ani ťuk. Jako by v tom boomu různých New age, andělů, reinkarnace, alternativní medicíny, buddhismu a vzrůstajícího zájmu o islám tohle starobylé učení ustoupilo do pozadí.

Takové tao ale ostatně je – nestoupá si na špičky, působí skrytě, ale mocně. Jako voda, která dokáže vniknout kamkoliv a rozdrolit na kousky i nejtvrdší skálu. Můžeme se snažit jít proti proudu tao s proudem moderní civilizace v jejím povrchnějším i spirituálnějším ražení, nebo můžeme jednoho dne objevit, že nás to šťastnými stejně neudělá. A objevit ono tao a učit se žít v harmonii s ním.

Pro mě je to jedna z mnoha cest k poznávání neduality – onoho úplně Jiného světa, než na který jsme dosud zvyklí. Světa, kde své štěstí nepodmiňujeme vnějšími okolnostmi. Pojďme se tedy podívat blíž na to, co o tomto Jiném světě říká starobylá moudrost Tao-te-ťingu.

 

PROČ ČÍST TAO-TE-ŤING?

Pokračovat ve čtení…

DEVATENÁCTKA (46) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí

Bažiny smutku

Každý určitě nějakou tu svou bažinu máme. Podobnou té, ve které zahynul kůň v Nekonečném příběhu. Také si na to vzpomínáte? Prý je to vzpomínka, kterou si v sobě uchová každý, kdo ten film kdy viděl. A kterou chápou nejen dospělí, ale i malé děti. I ti někdy přišli o něco, co pro ně hodně znamenalo. Byť by to byla „jen” oblíbená hračka.

Teď si představte, že byste tu bažinu už zdálky viděli. Víte moc dobře, co je zač a co vás tam čeká. Je temná a podlamují se vám v ní kolena a to ještě nejste ani zdaleka „v tom”. I ten zápach bažiny, který se z ní line, není nic moc. A co uděláte vy? Pokračovat ve čtení…