(Úvodní část najdete ZDE)
Jestli mi těch 10 let rozhodně něco dalo, pak větší vyrovnanost.
Schopnost smířit se s tím, jak se věci mají.
Zbytečně nad věcmi nedumat.
Jak jsem kdysi kdesi napsala – nerochnit se v myšlenkách a emocích.
A jak by ne, když celých 10 let odstartovalo ohromným děsivým tobogánem emocí. Kdybych kdy měla zapomenout, vždy mi to připomene toto úžasné video ze Sherlocka, se kterým jsem tehdy dokonale souzněla. Fall down now. Narrow it down.
Naprosto mě vyvedly z míry a je jen zázrak, že jsem neskončila někde na psychiatrii. Naštěstí jsem měla projekt ABSURDISTÁN (člověk hned vidí, že TOHLE si kupodivu sám přivolal), svůj smysl pro absurdní humor a neocenitelnou podporu!
Chceš nepodmíněné štěstí?
Tak se ukaž…
JAK PŘIJMOUT NEPŘIJATELNÉ
Někdy vám nedojde, co vlastně žádáte, dokud vám to nepřidělá víc problémů, než které jste svým přáním chtěli vyřešit. Jak se říká: „Rozmysli si dobře, co chceš, mohl bys to dostat.“ Možná jste to sami zažili. Někdy se něco tváří velmi krásně – radostně a svobodně žít! – ale když se ukáže, CO VŠECHNO TO OBNÁŠÍ!
Zjistíte, že pokud to OPRAVDU CHCETE, musíte se tolika věcí vzdát, že je otázka, jestli to pak ještě pro vás bude tak lákavé…
Však to znáte z pohádek. Všechny ty zkoušky a překážky.
Co jste ochotní obětovat za možnost žít spokojený život??
Nebo se prostě jen chcete mít dobře??
A trváte na tom, že se nic obětovat nemusí, abyste žili šťastně a radostně?
Hmm, není divu, že pro většinu náboženství je hlavní motivací život v ráji a strach z pekla. A není divu, že i sekulární společnost ve většině VĚŘÍ na totéž. Život je někdy krutý a děláme, co můžeme, abychom ho prožili co nejlépe. I tam, kde věří v reinkarnaci, je pro většinu lidí ideálem nějaké to božské vtělení v božském světě. Máme přece to své božské Já…
Jenže i tam už poznali, že pád z božského světa o to víc bolí a že v tom kole není vlastně o co stát.
Logicky se tedy člověk začne poohlížet po něčem, co bude za to stát.
SKUTEČNÁ ŽIVOTNÍ VÝZVA
V tom neduálním Jiném světě nepodmíněného ale pak (také logicky) narazí na pár výzev:
- Kde sebrat motivaci?
O té byla řeč v minulém článku. Nemáte už čím si svou spokojenost podmínit, čím se popohnat. Touhy jste už zažili jako prázdné (nebo víte, že takové jsou) a nechat se manipulovat strachem už odmítáte. - Přestat vzdorovat.
Možná znáte knížku Svět bez stížností nebo náramkovou výzvu? Jen zde jdeme až k vnitřnímu přijetí, ne pouze ke ztišení negativních myšlenek a slov.
No, zkuste si to. Jsou věci, se kterými se nebudete chtít smířit. A jsou věci, kterých se nebudete chtít vzdát, protože mají hodnotu. Snadno se vám může stát, že budete mít pocit, že máte vyměnit své hodnoty za klid. A to se vám nebude zamlouvat podobně jako se to nezamamlouvalo mně, předpokládám. Vzdor je něco, v čem není lehké se vyznat a nechat rozpustit.
NEBUDU VZDOROVAT
V roce 2013, kdy končilo mé studijní doktorandské období (a já se pak ocitla v oněch koncích), jsem měla úžasnou možnost potkat živě svého oblíbeného neduálního učitele Ruperta Spiru.
Měl jednodenní seminář v Londýně zrovna v době, kdy jsem tam krátce pobývala na grantovém pobytu a náhodou jsem se ubytovala pár kroků od místa konání. V době, kdy jsem psala odborný religionistický článek o něm a o tom, jak se jeho přístup výuky liší od jiného, buddhismem ovlivněného, přístupu. Bylo to léta předtím, než se na youtube objevilo toto video o 2 přístupech k utrpení.
Rupert Spira je můj neduání učitel par excellance. To díky němu jsem poprvé zažila stav neduálního vnímání prakticky. Propojení sebe a světa kolem sebe, které si umím navodit kdykoliv, a nemusím už čekat na nějakou silnou událost.
A byl to on, ke komu jsem se během uplynulých 10 let vždy znovu a znovu vracela, když bylo nejhůř, nebo když jsem potřebovala pochopit nějakou praktickou aplikaci tak jiného způsobu vnímání světa, jaký ten neduální je.
Je to on, kdo říká, že utrpení je obsaženo v jediném slově.
Ve slově NE.
V odmítání toho, co je.
(Ve sadě 2 videí o utrpení výše najdete 2 způsoby, co s tím. Pokud nerozumíte anglicky, obě videa jsou k dispozici i jako lekce angličtiny ZDE, nebo jsem s nimi i pracovala ve svém kurzu ANGLIČTINA JINAK.)
A byla jsem to já, která jednou dala slib, že nebudu vzdorovat.
Bylo to hned první rok desetiletky. Uvědomovala jsem si totiž, jak zhoubný vzdor je – je jako to kyvadlo, které se rozhoupe. Strach, touha, strach, touha. A pomalu vás rozdrásá jako v Jámě a kyvadlu.
Jenže trvalo snad den, než se ukázalo, jak náročný slib jsem dala.
TRÉNINK PŘIJÍMÁNÍ A VYROVNANOSTI MYSLI
Můžete stokrát dumat nad tím, co je dobro a co je zlo. Jestli se třeba nemá zlu vzdorovat. Ostatně jsem i v jedné ze svých e-knížek psala o vzdoru legitimním a nelegitimním. A ano, na té cestě si budete muset sami pro sebe určit tu hranici.
Přijetí či nevzdorování totiž neznamená, že po sobě necháte šlapat, nebo že se nepostavíte proti nějaké nepravosti páchané na někom jiném. Že se jen budete blahosklonně usmívat a tvrdit, že vy přece máte to vyšší vědomí a nebudete vzdorovat tomu, co je.
Budete se ptát a Život vám bude odpovídat. Budete hledat a tu svou hranici jistě najdete.
Ale v jisté fázi nejde o dumání. Jde o reakci mysli, emocí a těla. O reakci vašeho energetického bytí, protože to s tím souvisí, zde vše začíná a vaše prožívání posléze ovlivní. Jde o to všimnout si, kdy se stahujete a uzavíráte. A zůstat otevření. A zároveň pevně zakořenění, abyste to, co byste běžně nazvali zlem, ustáli.
To jsem se během těch 10 let učila hned 4x na meditačních stohodinovkách!
Desetidenní kurz meditace vipassana (1x v Beskydech, 3x v polském centru) byl další dar z nebes.
A jak už to v ročních projektech bývá, Život vám hned poskytne příležitost si vše vyzkoušet i mimo chráněný prostor meditačního centra, kde se většinu kurzu nemluví, ani jinak nekomunikuje. Drsně jsem po návratu narazila, zažila jsem svou noční můru. Navíc jsem měla pocit, že totálně nespravedlivě! A jak uvidíte (nebo víte), to je něco pro mou kozorožskou duši, která začne bojovat jak lev (Kozoroh?? :-)), když narazí na nespravedlivé obvinění…
MEDITACE VIPASSANA – DESETIDENNÍ KURZ – JDE JEŠTĚ DÁL NEŽ K MYSLI A EMOCÍM
Právě proto, co se stalo poté, jsem na vipassanu jela za rok zas.
Ať tam někdy člověk jakkoliv trpí.
Má první reakce totiž byla neuvěřitelná.
I když jsem to vše i tak dlouho dál zpracovávala (a asi nejvíc na druhé vipassaně), měla jsem na chvíli pocit, že jsem se dotkla toho, co znamená ono nevzdorovat. Otevřít se. Milovat bez podmínek. Bylo to nádherné a přesně TOHLE jsem chtěla.
Mé roční projekty mi dávaly příležitost si se Životem hrát. Objevovat, kde si šlapu po štěstí. Zamýšlet se, ptát se a hledat odpovědi. Pohybovaly se tak na úrovni praktického života, mysli i na úrovni emocí, které byly tím prvním, co jsem musela řešit. (Myšleno naučit se přijmout.)
Někdy je ale potřeba jít ještě hlouběji. Což pro mě dělá čchi kung Orel v hnízdě, o kterém ještě bude řeč. A pak vipassana, která má nakonec s čchi kungem víc společného, než samotní organizátoři pohytů byť jen tuší.
Udělá s vámi něco na úrovni energie. Na úrovni prvotních reakcí.
A to je zásadní – uvolnit se, otevřít se, jen být.
Přesně to se tam těch 10 dní učíte.
Ať se fyzicky nebo emočně cítíte zrovna jakkoliv po těch 10 hodinách sezení denně….
(Články o tom, jak to na kurzech vypadá, co můžete čekat a co ne, jsem shrnula do jednoho článku ZDE. Najdete tam zkušenosti z mých prvních 3 kurzů. Články z roku 2023 jsou ZDE a ZDE.)
JAK SE S TÍM MÁM SMÍŘIT?
Z vipassanských kurzů jsem si odvezla spoustu zkušeností, které mě dál ovlivňovaly:
- Na tom prvním v roce 2017 mi došlo, že mé kozorožské hodnoty jako je spravedlnost nebo morálka (ono co by se mělo a co ne) se snadno mohou překlopit v něco, co nevede k ničemu dobrému. Že se ve jménu mírumilovného světa chovám jako Muhammad. Jenže ono není cílem vytáhnout do boje za mravnost jako on (celý svět tím teď jen trpí), ale postavit se vlastním démonům, iluzím, závislostem a strachům.
- Na tom druhém v roce 2018, který se nesl ve znamení odpuštění, vznikl nápad na Mimoňský Speciál Jak se s tím mám smířit?. Jak si na odkaze můžete všimnout, otevírala jsem ho naposledy i v roce 2022. Právě během vipassanské meditace mě totiž trklo, že to, s čím se zaboha nedokážu smířit, protože mi to přijde nefér, můžu zpracovat neduálně skrze témata své symbolické e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty) a online kurzu Mimoňská cesta do Jiného světa, který k ní patří. A zafungovalo to úžasně!
Vždy pomáhá, když se v těch svých chvílích nejistoty máte čeho chytit.
Protože nejistota je ona jáma, nad kterou se pak rozhoupe ono kyvadlo jako z hororu E.A. Poa.
Myslím, že pár uplynulých let spoustě lidem ukázalo, co to znamená zírat do propasti nejistoty.
Víte, kde je ta vaše kotva? Já měla hned během prvního roku neocenitelnou pomoc, takovou záchrannou ruku, která mě tehdy často tahala nad hladinu. Když máte kolem sebe někoho, kdo dokáže vaše emoce klidně přijmout, pomůže to i vám. Obzvlášť pokud víte, že se nemůžete utopit.
Stačí se s důvěrou položit na onen oceán nejistoty a dýchat. Nemávat kolem sebe zmateně rukama.
KDYŽ SE VÁS DOTKNE SMRT
Dotkla se hned první rok. Jo, byl to opravdu drsný rok, i když jsem mu přiřadila symbol DAR. Když chcete najít to nepodmíněné štěstí, nezbývá vám než se naučit milovat život se vším všudy! Nevyhýbat se životu takový, jaký je, ať je jakýkoliv. Dokážete to?
Ten rok má kamarádka spáchala sebevraždu.Ta Život nevnímala jako kámoše, ale spíš nepřítele. Jenže tak se žít nedá…
Smrt se mě dotkla i o dva roky později. To měl namále mně blízký člověk. Když se vás dotýká smrt, máte dvě možnosti – buď se trápit, nebo ožít. Zahodit to, co vám brání žít naplno. Vždyť život je tak krátký a vy to najednou přímo hmatatelně cítíte!
A dotýká se mě i teď, na konci roku 2023, kdy můj otec leží v nemocnici. Nemyslím se, že se z ní ještě vrátí domů. No a v TV náhodou jede pohádka o tom, že když se smrti podíváte do očí, zamilujete se a už se nechcete vrátit… ano, i taková umí být smrt.
Jak jsem tehdy napsala: „někdy se člověk nesetká se životem, dokud nepotká smrt.“
Smrt může být krásná a já jsem uplynulým 10 letům vděčná za to, že mi ji takto pomohly vidět.
A že teď mohu být pro otce i pro matku snad nějakou oporou.
NECHAT SE OTŘÁST…
Jedním z důležitých témat elementu VODA je smrt, strach a hledání zdroje vnitřní síly a důvěry. Pokud si troufnete, Život vám pomůže najít to neotřesitelné v nás (jak říká buddhistická mniška Pema Chodron). Jen se budete muset nechat otřást…
Když pak ale přijdou taková období jako covid, válka na Ukrajině, nebo předtím teroristické útoky, přílivy imigrantů apod., zvládnete je vnímat s onou větší vyrovnaností. Ne lhostejně. Jen víc zakořeněně v tom, co vám dává sílu dívat se Životu takový, jaký je, do očí. A zamilovat si ho. O tom všem ale zase příště.
Pokračování…
Najdete ZDE
Chci si sama pro sebe oněch 10 let shrnout a uzavřít, protože to, co jsem na začátku hledala, mi těch 10 let dalo. Nechci, aby nic z toho upadlo v zapomnění. Ale aby to pro mě bylo odrazovým můstkem dál. Chci o těch 10 letech ale psát i pro vás, protože možná v těch článcích najdete inspiraci. Možná také zatoužíte se do toho nepodmíněného neduálního světa vydat.
Uvidíte, jaké to může být, a co všechno můžete v takto jiném světě zažít.
Vaše cesta ale bude jiná, protože takové roční projekty jsou – je to dialog mezi vámi a Životem.
Rozmlouváte s Ním, objevujete sami v sobě i radíte sami sobě.
Mé zkušenosti vás jen mohou nasměrovat a nějaké otázky osvětlit.
Pouze cíl máme stejný – vnitřní klid a spokojenost.
Protože budete vědět, že už není po čem toužit. To nejdůležitější máte.
A že není čeho se bát, protože jste našli vnitřní sílu a odvahu a každé trápení umíte transformovat v něco, co může být jednou darem nejen pro vás, ale i pro celý svět.
A TAK JESTLI CHCETE BÝT U TOHO:
VSTUPTE DO PROSTORU JINÉHO SVĚTA
(až sepíšu pokračování, dostanete ho; z databáze čtenářů se kdykoliv můžete odhlásit)