Jungova aktivní imaginace kolem mě už delší dobu krouží. Mám doma z knihovny půjčeno několik knížek. (Některé už vrácené a zase půjčené). :-)
Ale nějak nemám odvahu se do ničeho moc pustit, i když zkušenost s prací s nevědomím už mám. Takovou, která mi přinášela rady, i takovou, která mi přinášela hodně silné výzvy…
Vy už jste práci s nevědomým zkoušeli? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Rady?
Ty mi přinesly před cca 30 lety texty, které jsem začala psát po návratu z Egypta. Bylo to poprvé, co jsem pocítila sílu inspirace. To, že nepíšete vy, vy si nic nevymýšlíte. Vy jen zaznamenáváte to, co k vám přichází. Nemusíte nic přepisovat, škrtat a upravovat. Jen čekáte na tu správnou větu.
A na závěr přijde rozuzlení. Ona rada. Moudrost, podle které se máte řídit.
Jak symbolické a univerzální to všechno bylo, jsem si uvědomila až o cca 20 let později, kdy jsem pochopila, že ty texty mě vedly od trápení k pochopení, úlevě a radosti. A že je jejich poselství mohu využít znovu. A znovu.
Tehdy vznikla má první e-kniha, stručná, symbolická i hravá, Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty)
Z BAHNA UTRPENÍ SE RODÍ NĚCO NOVÉHO
Vždy to tak je. To jsou ty okamžiky, kdy se buď můžeme v tom bahně utopit jako onen kůň v Bažinách smutku v Nekonečném příběhu. (A ano, tenhle příběh se opakuje od počátku věků…), nebo se přerodit.
Není snadné se nořit do temnoty, která se skrývá mimo naše vědomí. Právě proto se skrývá mimo naše vědomí. :-) Ale jak říkal už Jung, který s aktivní imaginací jako technikou noření do nevědomého světa, začal: „Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy tomu budete říkat osud.“
- Někdy se nevědomé do vědomí prodere samo, protože je pro nás z nějakého důvodu potřebné vědět.
- Někdy je dobré do nevědomí opatrně nahlížet, protože se tam skrývají části, které nás ovlivňují bez našeho vědomí. Nemáme je pod kontrolou, i když bychom mohli.
- A někdy je dobré pozvat nevědomé do vědomí, protože i to jsme my. Celistvější, opravdovější, bohatší, hlubší. Nejen ten plochý obraz, který jsme namalovali pro druhé, nebo který druzí namalovali na nás. Jsou v něm všechny ty části, které jsme považovali za nepřijatelné – a ty nemusí být jen temné.
Možná tam najdete i své radosti, svůj dětský úsměv, všechno to, co vás kdy bavilo, ale už si to ani neuvědomujete. Je to jako amnézie, kterou nikdo neřeší, protože je tak nenápadná. Ale stejně tak omezující.
A tak jsem tehdy před 10 lety začala objevovat všechno to, před čím jsem kdy utíkala. Učila jsem se pracovat s emocemi a sbírala díky čchi kungu a jeho postojům energii to všechno ustát. Dívat se na svět a lidi kolem sebe jinak – s větším soucítěním. Nebát se vidět, co se může skrývat v hloubce, to jasné i temné (čemu se často říká dobré a zlé).
Ale to zlé je to jen větší či menší hloubka zranění, které si všichni neseme.
A JE DOBRÉ VNÁŠET SVĚTLO DO TEMNOT, ALE NE V TEMNOTĚ UVÍZNOUT
Vyplout potom na hladinu bohatší, celistvější, zralejší, moudřejší. Možná právě TOHLE Artemis (ARTMS) v novém videu chtěly udělat?? Po tom všem, co zažily?
Troufly si totiž v kontextu K-popu (jihokorejského popu) na něco výjimečného.
Jung by měl z jejich nového songu radost – je plné symbolů a odkazů na stará božstva. A ta mají hodně blízko k archetypům kolektivního nevědomí. A tak možná můžeme jejich song interpretovat nejen jako příběh děvčat ve videu, ale jako něco, s čím se můžeme všichni kolektivně ztotožnit?
Artemis je bohyně lovu a měsíce. Ale také jde o název nového uskupení (prý ne skupiny), ve kterém se sešlo 5 děvčat ze skupiny LOONA. (Proč asi si teď říkají ARTMS/Artemis je tedy nejspíš jasné. LOONA totiž nekončí, jen jejich příběh, který byl od začátku spojen se zvláštním světem Loonaverse, pokračuje dál… a my jen čekáme, kdy se všech 12 děvčat zase sejde…)
Když loni vyšly první songy jednotlivých skupin a sólistek, měly některá společná témata – odchod z míst, kde nebyly šťastné, hledání zbytku posádky, nové začátky, vyrovnávání se s náročnými situacemi.
Radost nebyla jen jiskřivá, byla vyjádřením úlevy.
Vyrostla z oné bažiny.
Ale žádná ze skupin ani sólistek si netroufly jít ještě hlouběji. Tam do symbolických hlubin všeho toho, čím si LOONA prošla. A ať už celý ten song a celé to video znamená cokoliv (a nikdo přesně neví, tak neurčité, mysteriózní a symbolické to je), zaznívá v něm smutek, tíha, děs, strach. Ale i zrození.
Ostatně proto se tenhle song jmenuje Birth.
ARTMS (ARTEMIS) A BIRTH
To video jsem viděla už asi stokrát. Viděla jsem pár vysvětlení (prý jsou tam odkazy na horor Silent Hill, inspirace z filmu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti apod.), četla jsem pár názorů a hlavně jsem viděla spoustu reakcí lidí na toto video.
I ti nejukecanější v některých částech konsternovaně zmlkli.
Nic podobného v životě neviděli.
A někteří ke konci i plakali... tak dobré holky z LOONY i v hraní byly.
Asi nemusely moc hrát…
Video k písni je strašidelné, mix hraných (a zpívaných částí) a kreslených. Ty kreslené jsou plné symboliky – zvíře s lidskou hlavou, zářící postava – jednou s rohem, potom bez rohu, prapodivné rostlinky, kreslené pozadí, divný hrad, červená řeka (?).
Co to všechno má znamenat??
AKTIVNÍ IMAGINACE A SYMBOLIKA
Na textu i konceptu pracovaly holky z LOONY (konkrétně Jinsoul) a původní umělecký ředitel, který se pak s původní společností, pod kterou LOONA před loňskou roztržkou pracovala, rozešel jako první a celý koncept LOONY pak do značné míry nasál spíš klasické K-pop vlivy, i když fanoušci neustále hledali propojující odkazy na Loonaverse.
Tohle video je teď ale všechno jiné než klasický K-pop.
Ano, je zpívaný mixem korejštiny a angličtiny. Ano, holky jsou štíhlé Korejky. Ale to je tak asi všechno.
- Žádné vysoké tóny.
- Žádná choreografie vhodná do shorts.
- Žádná osvědčená struktura běžných K-pop písní.
- Žádná moderní jásavá mládež.
Ale holky, které si prošly peklem (neumíme si představit, co se v pozadí K-pop mašinérie děje, i to málo, co víme, není hezké), a znovuzrodily se jako Choerry ve videu.
Odkud se všechna ta symbolika jejich videa vzala, ví Bůh. (Nebo Jaden.)
Bohyně Artemis je jasná. Ale jaká je její role? Kdo to střílí na tu zvěř s lidskou tváří? (Má symbolizovat BBC, onu původní společnost a jejich hlavy?) Co je zač těch 5 padajících hvězd/mimin? Jsou to holky ARTMS? Jenže proč sedí Haseul u stolu, zatímco pět hvězd padá na obloze? Neměla by být tam také? Nebo je to snad pět holek z Loossemble (další pětice z LOONY)? Ty ve svém loňském videu letěly k zemi ve vesmírné lodi (z 12 kryokomor bylo obsazených jen 5). Jenže to jsou dospělé holky a ne plody i s pupečními šňůrami?? Co je zač ta zářící postava – jednou s rohem jednorožce podruhé bez něj? Co je zač těch 5 rostlin? A kam to holky tím metrem jedou a je naschvál tak podobný tomu původnímu vozu z Loonaverse??
TROUFÁTE SI VSTOUPIT DO HLUBIN SVÉHO NEVĚDOMÍ?
Ať už chtěl videem Jaden vyprávět jakýkoliv příběh, každý, kdo vidí tohle video, jako by se podílel na něčem hlubším. Už můj oblíbený autor písní Depeche Mode, Martin Gore, říkává něco v tom smyslu, že je v zásadě jedno, proč ten který text napsal, že každá interpretace je platná. V tom je právě síla umění – skrze symboliku rozehrává spoustu strun v nás.
Všichni jako bychom mohli na chvíli v tomto videu nahlédnout do těch chvil, kdy jsme naštvaní odněkud odcházeli. Sbalili jsme pomyslné (nebo i skutečné) kufry a šli jsme. Kdy jsme seděli ve voze (potemnělém, protože žádné světlo jsme zrovna nevnímali) a jeli pryč.
Všichni můžeme být jako Haseul, která sedí u stolu a čeká, až přijdou ostatní k jídlu… ale je tam stále sama. Můžeme hledět do očí světelné bytosti… a případně i plakat. Všichni můžeme zemřít… a znovu se narodit. Nebo můžeme spadnout z výšin. Ale už v té chvíli být novými bytostmi.
Není snadné nahlédnout do všech těch okamžiků, kdy jsme trpěli, byli osamocení, zranění, odmítnutí a hledali z toho všeho cestu ven.
Je náročné zažít to poprvé. Je náročné zažít to posté.
Ale tam někde se skrývají zárodky něčeho vzácného.
Když to temné vytáhnete na světlo vědomí.
Aktivní imaginace mě láká. Už když jsem o ní začala číst víc, začalo se mi nevědomí prolamovat do života – vzpomínám třeba na onu potemnělou cestu večer na horách na chatu. Najednou jsem poprvé za ty roky dostala sama v temném lese strach a měla jsem pocit, jako bych se propadla do neznámého světa plného nebezpečných nástrah. A že právě tohle je cesta, na kterou se vydávám…
NAHLÉDNĚTE… A MOŽNÁ NAJDETE ODVAHU K AKTIVNÍ IMAGINACI
Jen nezapomeňte na světlo.
Nebo alespoň uvidíte něco, co není obvyklé…