Přihlásila jsem na svůj čtvrtý desetidenní kurz meditace vipassana!
Pro mě je to zcela jistě vyhledávaný „lockdown”. A to ještě v mnohem drsnější verzi, než v jaké jsme ho zažili. Tady nemůžete mluvit, ani se koukat na televizi, ani si číst, nebo psát (na obrázku jsou zápisky z celého pobytu ve formě pár symbolů), ani pořádat domácí party. :-)
A nejsem jediná. Starších studentů (kteří přijeli minimálně podruhé) je na každém kurzu vždycky několik řad. A další na kurzu vždy „slouží”, tj. mají jako dobrovolníci na starosti přípravu jídla, úklid a organizaci celého kurzu. Celý kurz je vlastně organizován i vyučován na dobrovolnické bázi a proto i platba je čistě na vás. Kurz můžete absolvovat i zdarma, když na to přijde.
Něco na té vipassaně tedy musí být, když se lidi vrací, a dokonce tam zadarmo pracují.
CO NA TÉ MEDITACI VIPASSANA JE??
Už kolikrát jsem lákala své známé a kamarády, ať jedou taky. Ale nějak se všichni báli, či co. :-)
Někdy je za tím jistě strach, že by něco takového nezvládli (100 hodin meditace vsedě během 10 dnů zcela offline). Není divu, že nejlepší hřeb denního programu bylo večerní video s výkladem hlavního učitele Goenky. Konečně něco, nač je člověk zvyklý! A navíc ty jeho výklady byly dost vtipné.
Ale jistě za tím může být i představa, že svých 10 dní dovolené (vlastně víc, na kurzu jste celkem dnů 12) umíte využít zábavněji než sedět na jednom místě a dělat, co se vám řekne. :-)
Ano, zábava v tom běžném slova smyslu to není. Zato je to pro mě vždycky ten nejužitečněji strávený čas.
O tom všem, co mi vipassana dosud dala, jsem už mnohokrát psala. Na TOMTO ODKAZE najdete články z mého prvního, druhého i třetího kurzu. A také odkaz na články mé kamarádky, která byla na tomtéž kurzu, ale v Austrálii. (Po celém světě vypadají úplně stejně.) A najdete tam také odkaz na disertační práci mé kolegyně z religionistiky, díky které jsem o téhle MacDonaldizaci náboženství slyšela poprvé. A která jich několik také zažila, i přímo v Indii, odkud Goenka pocházel.
V článcích se můžete dočíst, jak to na kurzu vypadá, jaká jsou pravidla, jaké jsou výzvy. A také, co všechno nám účast na nich dala. Ale je tam i článek s kritikou Goenkových kurzů, protože jsou i lidé, kterým se kurzy z různých důvodů nelíbí. Je určitě dobré se i o těchto důvodech dozvědět, než se rozhodnete na kurz jet. Určitě není vhodný pro každého. Ale pročíst si zkušenosti druhých vám může pomoci neutéct hned druhý den. :-)
Spousta z nás starších studentů by se shodla, že by to byla velká škoda.
Už ten pocit, že jste to dali! :-)
VYHLEDÁVANÝ VIPASSANA LOCKDOWN
Jestli mně tři předchozí kurzy meditace vipassana něco daly, pak například to, jak mi pomohly zvládnout covidové lockdowny. Ano, i mě covidové období svým způsobem zasáhlo, ale jak, to se ukázalo až poté, co odeznělo. Samotné období jsem prožívala podobně jako vipassanské kurzy – bez nějakých větších obav a tužeb, aby bylo líp. Tak, jak se to člověk na kurzu vipassany učí.
I vlastní dcera lockdowny využila pozitivně. Jak už ostatně plus mínus zněla speciální covidová FB skupina, kterou jsem tehdy založila – Využijme Káčko pozitivně.
Vipassana totiž není žádný relaxační výlet, kde se bude příjemně cvičit, příjemně meditovat, dělat různé výlety a užívat si jídla a sluníčka a legrace s ostatními účastníky. To ani náhodou. Je to drsný, je to drsný, je to drsný. A to, že vás bude bolet celé tělo a že budete muset 3x denně sedět hodinu bez pohnutí (tedy snažit se o to…), to je pouze taková třešinka na dortu.
Mnohem náročnější pro spoustu lidí je to, do jaké míry jste odříznutí od světa a od druhých lidí. Podobně jako během lockdownu, jen žádné smartphony, ani hloupfouny. Žádná televize, ani internet. Ani žádné povídání si u oběda s ostatními. Ani podívat a usmát se na druhého by se nemělo. (A nezažila jsem, že by někdo ta pravidla překračoval… možná proto, že já sama jsem je neporušovala, tak jsem neměla možnost si všimnout, co v tomto ohledu dělají ostatní.)
Pro mě bylo asi vždycky nejsložitější to, že nemáte moc prostoru, kam se vydat na procházku. Máte pouze vymezený prostor. I když je to příjemný lesík, já bych nejraději vyrazila na procházku do okolí. Ale to bohužel…
Vidíte, jak moc podobné lockdownu to je? Ba ještě náročnější? Večer dostanete k jídlu jen ovoce. A když jedete znovu, nedostanete už k večeři vůbec nic…. drsný lockdown.
DOBROVOLNĚ SE MŮŽEME JEN ROZHODNOUT, JAK BUDEME REAGOVAT
Můžete říct – ale tohle je dobrovolné! Zatímco my jsme seděli doma nedobrovolně. Protože to nějaký chytrák tak vymyslel. Přišli jsme o výdělky, dostali jsme se do problémů, museli jsme se s dětmi učit. Atd. atd.
Berte, prosím, v úvahu, že to, co se nám v životě děje, je vždycky nedobrovolné. Vždycky se stane něco, pro co jsme se vědomě nerozhodli. (Že jsme si to třeba nevědomě přitáhli, to teď nechme stranou, to si beztak většina vůbec neuvědomuje).
Představa, že nad svým životem máme kontrolu, je iluzorní. Kontrolu máme jen nad tím, jak reagujeme. A to ještě jen ti, kteří takovou kontrolu vůbec zvládnou.
A právě to, do jaké míry zvládnete kontrolovat svou reakci, rozhoduje o způsobu, jak prožíváte to, co se stane bez vašeho rozhodnutí. A právě tuhle schopnost kontrolovat své reakce na úrovni těch nejjemnějších hnutí, se na vipassaně člověk učí.
A právě v těch náročných okamžicích se to pak šikne…
ALE TO NENÍ TEN HLAVNÍ DŮVOD, PROČ TAM JEDU
Jedu tam, protože nikde jinde takové podmínky pro takhle hluboký ponor sami do sebe prostě nenajdete. Spoustu hodin meditace (100!) a spoustu podpory, pokud se rozhodnete to využít.
Jste tam jen sami se sebou, svým tělem, svými myšlenkami a svými emocemi. Nic, co by vás mohlo rozptýlit, kam byste mohli sami před sebou utéct. A s nabitým programem, který vám pomáhá se zabavit, a podpoří vás. A pokud potřebujete, poradí vám asistující učitel.
(A samozřejmě organizátoři, kdyby cokoliv…)
Nemluvě o samotné technice vipassany, která vás zavede do bran blaženosti, ale i do bran rovnováhy. Kdy vám bude jedno, že zrovna žádné blažené zkušenosti neprožíváte. Právě naopak…
Vždycky si z oněch 10 dní odnesu spoustu důležitých vhledů. Vždycky tam projdu něčím, co mi pomůže něco vyřešit, od něčeho se osvobodit.
Vždycky je to náročné, ale vždycky stojí za to vydržet až do konce, protože je to proces, skrz který den za dnem procházíme, a obvykle až ve chvílích, kdy člověk překoná touhu odejít (nebo změnit polohu při těch náročnějších hodinových meditacích), objeví najednou klid a mír. A bolest se rozpouští do blažených vibrací…
Projděte si ony články o zkušenostech. Mých i druhých. Pozitivních i negativních. Na internetu je i spousta videí. (U jednoho jsem se teď úžasně nasmála, protože dokonale karikoval nejsilnější sdílené zážitky). A zvažte, zda se na takovou intenzivní praxi cítíte.