Úvod do série najdete ZDE.
V minulém článku jsem nakousla hodně důležitou otázku – manifestovat, nebo přijímat? Tvořit, nebo se smiřovat s tím, jak se věci mají? Máme moc řídit si svůj život, nebo to nikam nevede a máme prostě plout s proudem?
V éteru se pohybují obě verze a každý si asi může vybrat, jak to má.
Muslim bude poslouchat Alláha a odevzdá se Mu.
Buddhista své Já a jeho touhy také rozpustí.
Ezoterik bude manifestovat a vizualizovat.
Ale bude chtít být ve flow.
Kdo se v tom má vyznat?
JÍT ZA SVÝMI SNY
Má vůbec smysl nad tím dumat? Pokud nás nezastaví strach, nakonec každý půjdeme za nějakým svým snem. A jednoho dne (protože jak říkají kabalisté, to semínko už je zasazeno) zjistíme, že máme jen ten jeden sen.
Chtít nechtít.
Zharmonizovat oněch 5 elementů, protože to jediné nás tam zavede.
Je to jako v pohádce. Když máte 5 klíčů, otevře se vám přístup ke snu, který jediný vás uspokojí a nadchne. A překvapí.
Protože si uvědomíte, že k tomuto štěstí jste nikdy nic nepotřebovali získat.
Holt neduální paradox.
Vše máte už teď a tady.
Mnohokrát jsem ten stav nepodmíněného štěstí zažila. Jen mi ne vždy vydržel dost dlouho. Tehdy v egyptském Dhahabu, kdy se do dualistického světa prolomil poprvé, trval asi den. Bylo to silné. Však jsem se tehdy dostala do velkých problémů a nějakým zázrakem jsem z něj vyvázla za pomoci – snad andělů. Kdo ví.
V roce 2017 jsem měla opět pocit, že TOHLE NEZVLÁDNU a stav nepodmíněného štěstí se objevil zas. Jen jsem ho musela udržovat. Ale já už věděla jak. To Depeche Mode mi tenkrát ukazovali, že to v klidu je síla. A pomáhali mi neustále se navracet do ticha mysli, do ochoty se otevřít i tam, kde se všechno bortí. Do odevzdanosti. Pravda, bylo to po vipassaně, která mě to také učila.
Není potřeba se ničeho dožadovat, stačí spočinout.
Objevit svůj vnitřní svobodný prostor a z něj pak jednat.
Všichni máme k tomu prostoru přístup.
A často se nám otevře právě ve chvílích, kdy je toho na nás už příliš jako ona božská milost, jak se jí kdysi říkalo a někde stále říká.
Pak už ho znáte, víte, že existuje, a vydáváte se okouzleně na cestu za ním, jako Velen za Večernicí.
NEZASAHOVAT, NEVYSVĚTLOVAT
Během uplynulých 10 let jsem se často musela učit přijímat. Nacházet onu vyrovnanost. Milovat Život se vším všudy. Učila jsem se, že věci přijímat neznamená, že si necháte ubližovat. Naopak, znamená to, že se tím, co se děje, nenecháte ovlivňovat.
V roce 2018 jsem třeba povyhazovala staré dopisy, protože jsem se rozhodla skoncovat s úpornou snahou chápat a vysvětlovat. Pochopila jsem, že porozumění se tím často dosáhnout nedá. A že není potřeba vše chápat, stačí to přijmout.
Některé věci rozum nikdy nepochopí.
Ano, můj starý dobrý přítel měl v roce 2023 pak pravdu – už dávno byl pro mě ten vztah mrtvý. Nefungoval, i kdybych se přetrhla. Stačilo pak už jen málo a ukončila jsem ho nejen v sobě, ale i navenek. Do určité míry. Protože takové vztahy úplně neodumírají, láska zůstává, jen už nemá možnost se plněji projevit. Ale to není můj problém.
Zažila jsem během těch 10 let hodně náročných chvil. Dívala jsem se několikrát zprostředkovaně smrti do tváře. Není divu, každý rok jsem procházela tématy elementu VODA a ty zavádějí tam, kam se obvykle bojíme jít. Učila jsem se pracovat různě s traumaty (třeba TRE).
Ale právě skrze ty náročné chvíle jsem objevovala všechny ty vnitřní dary pěti elementů – vnitřní svobody, vnitřní radosti, klidu, odvahy, důvěry.
A právě ty mi otevíraly možnost důvěřovat Životu a zároveň s ním spolutvořit.
Naskočit na vlny, které přinášel.
A jednat svobodně.
Ani z touhy, ani ze strachu.
Wu-wei.
Bez zasahování, manipulace bez snahy uchlácholit či prosadit své ego.
Občas se zadařilo.
PROČ NAKONEC TEDY STÁLO ZA TO PŘEČÍST SI ONU KNÍŽKU O JUNGOVĚ METAFYZICE??
Protože tam na mě čekala ta odpověď, kterou jsem celých 10 let hledala.
Motivace, která jde za metodu cukru (touhy) a biče (strach), kterou bereme v dualistickém světě tužeb a strachů, toho hororového kyvadla z E.A. Poa, jako něco naprosto normálního.
Ještě se radujeme, když objevíme vnitřní motivaci. Když se rozhodneme jít za svými sny (touhami), bez strachu. Ale to je nakonec, jako když strčíte oslovi před nos mrkvičku… a mě už nebavilo být za osla…
Ano, mohu se ponořit do wu-wei, otevřít se tomu, co je, ale k tomu je potřeba zharmonizovat oněch 5 elementů. Uplynulých 10 let jsem k tomu měla svých 10 ročních projektů od Absurdistánu po Strom štěstí. (Tatáž témata, jen zpočátku jinak seřazená.) Ale pár uplynulých let jsem i je chtěla nechat za sebou. Jít ještě o fous hlouběji. Víc se věnovat tomu, co jsem během let zjistila, že mi nejvíc pomáhá být vyladěná.
Dlouhá léta jsem se vezla na intuitivní vlně.
To je takový ten pocit, že naprosto přesně víte, co chcete, nemusíte se k tomu nijak nutit, přesvědčovat. Jste jako drak.
Před oněmi 10 lety jsem zjistila, že tyto vlny začínají vypadávat. Že ztrácím směr a na vlny už není spoleh. Byla jsem zaseklá.
Kde ale sebrat motivaci k práci na 5 elementech, kterou potřebuji? Proč? Proč to všechno vlastně dělat? Když už nechci být za toho osla a dělat to z důvodů, které mi po letech najednou nedávají smysl.
Ono Proč jsem si potvdila právě u Junga prostřednictvím Bernardovy knížky.
KDE SE SKRÝVÁ MÁ MOTIVACE?
Během uplynulých 10 let jsem svou motivaci hledala různě. Ve všech těch náročných dobách jsem zjistila, že nejvíc mě motivují druzí lidé. Že jako HSP velmi citlivě (hypersenzitivně) vnímám situaci na světě.
Navíc jsem na vlastní oči viděla chudé děti žebrat na káhirském tržišti Chán-el-chalílí. Viděla jsem domy zničené tamilskými tygry a viděla minová pole na východě Srí Lanky. Dívala jsem se do očí umírajícímu otci. Dívala jsem se do očí ukrajinským studentům i na děsivou fotku mé studentky z Mariupolu.
Jako malá jsem toužila cestovat, učím se cizí jazyky (třeba teď opět čínsky), sleduji, co se děje za humny České republiky. Jak jsem už psala, mnohokrát jsem se ptala sama sebe, do jaké míry máme opravdu tu moc ovlivnit svět vlastní myslí? Do jaké míry opravdu platí, že svět odráží to, kým jsme?
Můžeme zastavit vnější konflikty, když vyřešíme své vnitřní?
Můžeme skrze vlastní transformaci transformovat i svět kolem nás?
Kvantová fyzika prý tvrdí, že mysl tu moc má. Ale je to jen jedna z interpretací. A ta mi není blízká, jak už jsem psala.
JUNG A TAOISMUS MĚ POVEDOU DÁL
Zato u Junga jsem našla řešení tohoto koánu. Ukázalo se, že Bernardo Kastrup našel u Junga velmi silnou inspiraci ke své filozofii analytického idealismu.
Já jsem najednou vnímala, jak mě už cca 30 let fascinuje totéž, co Junga. Že mám stejně blízko k symbolickému vnímání. Archetypy jsem začínala. Léta jsem studovala různá náboženství. Je pro mě přirozené sbližovat protiklady – individualních lidí a společnosti nebo lidského a božského. A stejně jako Jung v tom i já vidím důležitou součást vývoje člověka i lidstva. Blízký je mi taoismus. Stejně jako jemu.
Jung mi umožnil vidět, jak je možné měnit svět skrze sebe (a s běžným pojetím to nesouvisí), a zároveň ho nechat být tak, jak je. Umožnil mi konečně v to uvěřit, jak jsem potřebovala. Nabídnout mi ono PROČ a MOTIVACI, která mi dává zase smysl.
A tak budou Jung i taoismus mými průvodci na další cestě od rodku 2024. Kolik dalších let?
Už se těším na pokračování četby Tao-te-ťingu!
A vy tady na blogu toho všeho budete opět svědky.
Snad v tom najdete inspiraci a cestu ke svému vlastnímu štěstí – svobodě, lásce, radosti, odvaze atd. atd.