Čchi kung, co, proč a jak – orlí zápisky (1)

V neděli jsem se vrátila ze Svratky z víkendového semináře čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě. A to je pro mě vždycky velký zážitek. O to větší, když mám někdy tu možnost být součástí instruktorského týmu. Je to totiž mnohem větší zodpovědnost (najednou nejsem jen sama za sebe). Ale také mnohem intenzivnější vnímání, kolika lidem orlí čchi kung pomáhá natolik, že se pak s vděkem přicházejí rozloučit. A zase se příště vracejí :-) S některými „spolužáky” se mezi pokročilými studenty potkávám již přes 10 let. To setkávání lidí z celé republiky, kteří jsou podobně naladění, mě vždycky baví. Hlavně ty večery v baru :-)

A tak jsem se rozhodla, že kromě seriálu DEVATENÁCTKA a Zázraky neduality budu přes léto psát i sérii Orlích zápisků. Pro vás všechny, kteří byste se rádi dozvěděli, co je to ten orlí čchi kung vlastně zač a jestli by nebyl pro vás také to pravé. Byla by totiž škoda, kdybyste se o něm v tom případě nedozvěděli :-)

 

Proč začít cvičit nějaký čchi kung (či jakže se to čte a vyslovuje?)

Ano, nejenže většina lidí o žádném čchi kungu dosud nikdy neslyšela. A když už ho slyšela, netuší, co to je, k čemu to je a ani jak se to píše a vyslovuje :-)

Nebudu vám tu teď vyjmenovávat všechny přínosy. Zaprvé by to bylo na dlouho, za druhé jich hodně můžete najít v jiných článcích i u mě na blogu a za třetí i všude jinde na internetu. A zatřetí není nad vlastní zkušenost a tu může mít každý jinou. Ostatně pokud jste kdy nějaký čchi kung cvičili, můžete se v komentářích podělit o ty své :-)

V prvé řadě je ale třeba říct, že není čchi kung jako čchi kung. Ne, když se naučíte Orla v hnízdě, moderní západní styl, který vytvořil jeho anglický mistr Ješe Gyatso, nejenže si v Číně nezacvičíte totéž, nezacvičíte si totéž ani v České republice, když půjdete na jiný styl čchi kungu. Je to jako s jógou nebo taiji. Různé styly, různé přístupy, různé sestavy. Ale principy podobné.

Osobně bych řekla, že Orel v hnízdě vám přinese hlavně cestu k uvolnění. A od něj se pak všechno odvíjí tak nějak samo :-) 

Continue reading „Čchi kung, co, proč a jak – orlí zápisky (1)“

S tímhle už dál nemůžu žít…

Možná jednou ve Vašem životě nadejde okamžik, kdy si řeknete slova z nadpisu tohoto článku – „S tímhle už dál nemůžu žít.” Možná už někdy nadešel. K podobnému závěru můžeme dojít v životě i mnohokrát. A vždy je to dobrý závěr. Protože nás osvobozuje a léčí… 

Každý za sebou máme nějakou zkušenost, která nás bolestně ovlivnila. Většinou je jich navíc spousta…

Každý z nás na ni reaguje tak trochu jinak.

Někdo se stáhne. Snaží se být tou „hodnou holčičkou/chlapečkem”. Jen aby se nemusel konfrontovat s tím, co se ho dotklo, nebo s tím, kdo mu tu ránu zasadil. Jen aby to nemusel prožít znovu. Tu ránu uvnitř to ale nezahojí…

Někdo vyrazí do boje. Vydupe si to své. Brání se. Mstí se. Dává druhým lekce. Nemůže to přece tak nechat! Jinak by nedostal to, co mu patří. Jinak se něco podobného stane znovu. Tu ránu uvnitř ale ani toto nezahojí…

Naše obvyklá reakce je klasická automatická reakce útěk/únik/zamrznutí. Je to obranná reakce. Reakce našeho Ega, které se nás snaží chránit, ale nikdy se mu to nepodaří. Protože, jak už bylo tady na blogu kdysi řečeno, Ego je destruktivní mechanismus – útočí buď na nás nebo na druhé. A nevyléčí nic…  Continue reading „S tímhle už dál nemůžu žít…“

Aby to nebolelo – SM systém :-) (A Dornova metoda)

SM systém nemá se sadomasochismem nic společného :-) (On spíš člověka zaskočí, než by vysloveně bolel). SM systém znamená „stabilizační mobilizace”. A je to způsob, jak dostat tělo tam, kde má být. Aby Vás jednou nebolelo. Myslím, že v rámci tématu PROČIŠTĚNÍ TĚLA, je ideální právě o SM systému psát. A také o Dornově metodě. 

A rozhodně všem doporučuju si minimálně jednou na SM systém a dornovku dojít.

Když učívám čchi kung vidám to pořád dokola – jak špatně lidi stojí. Jak nepohodlný je jim tzv. přirozený postoj. Je to zvláštní, že ani takové základní věci jako stát, sedět, chodit a používat vlastní hlavu neumíme. Co jsme se to celé ty roky učili??? Hlavu máme zanesenou myšlenkami, které jsou nám k ničemu, a tělo zničené :-(

Někdo víc, někdo míň.

Osobně bych řekla, že já tedy míň :-) A vidíte – když jsem na SM systém dorazila s podezřením, že něco není v pořádku, protože to při meditacích a postojích cítím, paní prohlásila, že se tedy diví, že jsem to cítila, ale že mám pravdu. 

Našla mi pak spoustu věcí a hopem mě poslala na Dornovu metodu, aby mi tam paní na kostře porovnala to, co je potřeba porovnat. Tam jsem se dozvěděla o své kostře dalších pár nehezkých věcí :-) A dostala spoustu rad a cvičení, jak si tělo neničit a jak mu pomoct dostat se zpět do té správné formy.  Continue reading „Aby to nebolelo – SM systém :-) (A Dornova metoda)“

Meditace – co to je a co to fakt není…

Na třetím kurzu v rámci úvodu do třech pilířů čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě došlo na meditaci. Když jsem se ptala, kdo medituje, pár lidí se přihlásilo. Nakonec z toho vyšlo, že nemeditují, ale relaxují. Nic proti relaxaci. Ale meditace je mnohem víc a jde výrazně dál. 

Když teď na víkendovém semináři vyprávěla jedna z lektorek svou děsivou zkušenost z kurzu mindfulness, náš britský mistr na to odpověděl, že ti lidi mohou studovat v Británii nebo v USA kolik chtějí VŠ kurzů mindfulness, ale meditaci nakonec stejně nerozumí.

Nic proti mindfulness, pokud člověka dovede do přítomnosti, udělal alespoň ten první krok. Škoda je, když ten první krok považují i za konečný….

 

Meditace a relaxace – jaký je mezi nimi rozdíl?

Meditace učí pracovat se svou myslí. Ovládnout ji. Uklidnit ji. Poznat ji.

Relaxace učí uvolnit stres. Navodit příjemné pocity.

Když se naučíme být bděle přítomní v tom, co jsme (což mindfulness učí) a zjistíme, že je to mnohem zajímavější než to, co se nám točí neustále v hlavě (což mindfulness učí také), je to super. Naučíme se uvolnit. Trochu se v tom životním poklusu a stresu nadechnout. Najít trochu radosti.

Jenže ona je pomíjivá jako každý jiný sebezajímavější vnější prožitek. 

A pokud zůstaneme odkázaní pouze na „meditační” relaxační nahrávky, jak se uklidníme, až si tu meditaci nebudeme zrovna moct pustit do uší? Takové nahrávky nás často dokáží provést různými vnitřními zákoutími a pomoci nám objevit vnitřní překážky, přeladit mysl a dovolí nám někdy prožít úžasné prožitky. Je to taková droga…

Continue reading „Meditace – co to je a co to fakt není…“

Desetidenní kurz meditace vipassana (Goenka) – blbé návyky a jejich rozpouštění :-)

Co se s Vámi na takovém kurzu vlastně děje? Po té vnitřní stránce…

Pokud chcete vědět, jak to na kurzu vypadá po té vnější stránce (pravidla, zkušenosti, pozitivní i negativní, mé i jiných), nachystala jsem pro Vás speciální článek – rozcestník. Tam to všechno najdete. Můžete si udělat představu, co Vás čeká, a možná nahlédnete i do toho, co se tam vlastně s Vámi uvnitř může dít… jaké návyky se tam učíte odbourávat a jaké návyky Vám mohou stát v cestě si kurz naplno užít se vším, co Vám může nabídnout.

Meditace Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit?

 

Vipassana a čchi kung stylu Orel v hnízdě

Goenka často mluví o tom, že na kurzu probíhá operace mysli (bez anestezie, chachá) :-) Ale co to vlastně znamená a jak to probíhá? V tomto článku popíšu můj osobní pohled daný mým praktikováním čchi kungu (styl Orel v hnízdě).  Je to jen jeden z mnoha úhlů pohledů a zcela jistě ne úplný. Ale mně právě orlí čchi kung hodně pomáhal si uvědomovat smysl toho, co tam děláme. 

Je to vtipné, protože když jsem jela na první kurz, musela jsem slíbit, že na kurzu čchi kung dělat nebudu. (Během kurzu se má člověk věnovat jen dané technice, aby její benefity vnímal nepromíchané s ničím jiným.) Jaké ale bylo mé překvapení, když samotná technika nebyla nic jiného než to, co někdy během hodin čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě děláme :-)

divoký kůň, návyky

Čištění mysli I – zkrocení divokého koně mysli

První 3 dny kurzu jsou velmi důležité! Ale také velmi náročné! Berte to v potaz, když si budete první 3 dny říkat, kde že jste se to ocitli a co to vlastně děláte?? Co je to za divný sadomasochismus? :-)

První 3 dny (a půlku čtvrtého) praktikujete meditaci anapána (tedy ne vipassanu samotnou). Sledujete dech. Zcela přirozený dech. A další dny přidáváte pocity na nosu a pod nosem.

Postupně se tak dostáváte do kontaktu sami se sebou. Překonáváte své první běžné návyky – odbíhat k vnějším objektům v snaze najít v nich štěstí nebo ochranu.

Dech je něco tak prostého! Něco, co právě z tohoto důvodu často tak přehlížíme! Jenže to je jako přehlížet drahokam v kupě kamení…

  • Dech je pro Vás kotvou, na které se můžete udržet, když Vás budou chtít proudy myšlenek odvést od přístavu, ve kterém jste.
  • Dech je pro Vás nástrojem k vědomému uvolnění.
  • Dech je hlavně něco, co máte neustále s sebou.

První 3 dny tu nejsou pro to, abyste si říkali, jak strašní meditující jste, že Vám se na ten dech nejste schopní soustředit déle než pár nádechů. Ty první 3 dny jsou tu od toho, abyste začali svého divokého koně mysli krotit. Někdo má koně divočejšího a jde to holt hůř. No a co?? Nejste to Vy, je to jen kůň a návyky, které je možné změnit. Je tedy kontraproduktivní se stresovat. Budete se jen cítit jako lúzři. Radši si s tím trochu pohrajte.

Continue reading „Desetidenní kurz meditace vipassana (Goenka) – blbé návyky a jejich rozpouštění :-)“

Máte ráno radost??

Já vím, možná trochu provokuju. Obzvlášť, pokud se k tomuto článku dostanete v pondělí. Nebo jakýkoliv jiný den v pracovním týdnu. Ale já to myslím naprosto vážně. Jaký je to život, když ráno nemáte radost? A máte také tu zkušenost, že jaké ráno, takový obvykle i celý den??

radost, spánekPravda, ne vždy to takhle funguje. Někdy se člověk ráno probudí a má pocit, že je to snad za trest. Nechce se mu vstávat (a do práce už vůbec). Nejradši by si ještě zalezl do peřin.

Má dcera ráno obvykle vstává tak, že nejdřív vystrčí jednu nohu z postele, pak druhou, pak se pomalu sesouvá, až se sesune úplně. Čím déle člověk dokáže předstírat, že vlastně leží, tím asi líp :-)

Tak nějak napůl spící se člověk dostane ke snídani (jestli na ni má vůbec čas). A celý den se tak nějak vleče. Chtěli bychom být úplně někde jinde. (Nejradši v posteli.)

Ale pak se něco stane. Potkáme kámoše. Dáme se do řeči a napadají nás jen samé vtípky. Nebo zaslechneme v rádiu oblíbenou písničku, kterou jsme už dlouho neslyšeli. A hned je nám do zpěvu. Nebo nám někdo řekne něco hezkého. Nebo my potkáme někoho, kdo nás na první pohled zaujme. A vše se změní. Den je najednou moc krátký a do postele se nám už nechce :-)

Máte také takovou zkušenost??

 

Jak na ranní radost?

Continue reading „Máte ráno radost??“

Jste také hypersenzitivní? Našla jsem cestu, která mi pomáhá…

Pokud máte někdy pocit, že je tenhle svět na Vás tak trochu moc, je docela dobře možné, že nejste jen přecitlivělý a že byste se měli konečně vzmužit nebo vzženštit :-) To jest ukázat, že jste chlap, který je silný a všechno zvládne. Nebo že jste ta správná ženská do nepohody, která zvládne práci, domácnosti, děti i manžela :-) A samozřejmě s úsměvem na rtech a otevřenou náručí :-))

Je totiž docela dobře možné, že s Vámi není vůbec nic špatně. Že prostě jen patříte mezi hypersenzitivní lidi.

Nejsou zas tak vzácní – je jich prý kolem 20 %. A to jsou lidi, kteří dostali do vínku pro některé tak trochu danajský dar – větší vnímavost. A dobré srdce. A těch impulzů a negativit kolem je někdy prostě tak trochu moc…

hypersenzitivní, motýl

Co mně osobně tedy pomáhá se s hypersenzitivitou vyrovnávat?

Continue reading „Jste také hypersenzitivní? Našla jsem cestu, která mi pomáhá…“

Jak si užít zácpu…

… tedy tu dopravní :-) Před časem jsme o tom mluvili se známými u jedné rušné silnice. Čtyřproudovka. Mezi jednotlivými dvojpruhy rostly teď na jaře narcisy :-) Využijte zácpu. Vždyť to má spoustu výhod!

  • Konečně se můžete zastavit!
  • Můžete se na ni kdykoliv, když přijdete pozdě, vymluvit. A většina to se soucítěním pochopí :-)
  • Pusťte si v zácpě nějakou pěknou hudbu. Nebo audioknihu.
  • Nebo meditujte.
  • A až bude hotové to první video z projektu DARUJTE POHODU, můžete právě to, co na něm uvidíte, dělat právě v autě :-)

Myslím, že v tom současném západním kalupu byla jen otázka času, kdy se objeví něco, co nás donutí zastavit.

Continue reading „Jak si užít zácpu…“

Čchi kung nebo taiji?

… a co takhle obojí?? Čchi kung i taiji. Víte, že někdy je „obojí“ ta nejlepší odpověď na otázku A či B? V mém životě to tak rozhodně je. A to i když A a B jsou protiklady a na první pohled neexistuje způsob, jak je propojit. Já ale miluju louskání paradoxů :-)

taiji čchi kungParadox je totiž brána do neduálního světa. Do světa, kde protiklady nestojí proti sobě, ale různě se doplňují, prolínají, nebo dokonce splývají v jednotu. Jinudy než skrz paradox se tam logicky nejde dostat.

Poslední dobou ho nejčastěji ilustruji na našem celosvětovém problému – imigranti ano, nebo ne?

Sluníčkáři, nebo xenofobové? Naivní lidumilové, nebo střízliví pragmatici? Šílení globalisti, nebo rozumní zastánci vlastní kultury? Nebo co takhle lidé, chápající závažnost a složitost celého problému, soucítějící, ale ne naivní, otevření, ale hrdí a chránící si zákony vlastní hranice (vnější i vnitřní).

Někdy teprve v paradoxu můžeme objevit to správné řešení všech svých problémů. Ale kdo nás kdy učil o síle a pravdě paradoxů? A proto to na světě tak vypadá…

 

Taiji je můj splněný sen

Continue reading „Čchi kung nebo taiji?“

Proměnit svůj týden v něco mimořádného…

… se nám může podařit kdykoliv. Stačí se správně rozhodnout. Jedno jediné rozhodnutí může náš život proměnit. Můžeme se rozhodnout věnovat se víc tomu, co nás už nějakou dobu láká – začít cvičit, nebo jíst zdravěji, věnovat se cizímu jazyku, nebo si vybrat dovolenou svých snů. I kdybychom to zvládli udělat 1x týdně, o tenhle krůček jsme proměnili svůj týden, tj. svůj život v něco, co nám přináší do života o něco víc radosti. No není i to snad mimořádné? 

rozhodnout se změnit si životPro mě je tento týden mimořádný jedním mimořádným rozhodnutím. Motám se kolem něj už pár let. Vždycky říkám: „Jo, už to mám”… a pak zjistím, že to byl jen maličký krůček. Ale i za něj jsem vděčná.

Protože to jednotlivé krůčky, byť se třeba ve vodě a větru nakonec jako nedůležité rozplynou, vedou k tomu bezbřehému oceánu. Protože odloupávají ty jednotlivé vrstvy toho, co mi kdy bránilo se skutečně rozhodnout – máme v sobě tolik strachu. Tolik nepochopení. Tolik věcí, kterých se držíme zuby nehty, protože v sobě máme tolik strachu a tolik nepochopení!

Držíme se toho, co nám štěstí nepřináší, a odmítáme se mu otevřít. Chováme se někdy fakt hloupě :-) 

 

Musíš se rozhodnout

Tahle slova jsem slyšela za uplynulé 4 roky mnohokrát. Za uplynulé cca 2 týdny nespočtukrát (tématy týdne v projektu STROM ŠTĚSTÍ bylo minulý týden EGO a tento týden NĚCO, OČ SE MOHU OPŘÍT). Na každou mou námitku (výmluvu), proč to či ono nejde, protože se bojím toho či onoho, jsem slyšela „Prostě se musíš rozhodnout”. Věděla jsem, že jsou pravdivá – když se rozhodnete, že to nevzdáte, že sám sebe nezradíte, co Vám ještě může stát v cestě?? Ale co ti žraloci v tom oceánu???

Zajímavé je, že právě tento týden jsem si na žraloky vzpomněla. Pochopila jsem, proč jsem minulý víkend viděla dvakrát ten film Surfařka, podle skutečných událostí (o profi surfařce, která se vrátila na prkno a vyhrávala i poté, co přišla po útoku žraloka o ruku). Proč jsem se poprvé tak divně čílila, že ho nemůžu dokoukat. Ta její odpověď na otázku, jestli by chtěla, aby se ten úraz nestal, mě dojala. Prý ne, prý může s jednou rukou obejmout víc lidí, než by kdy dokázala s oběma…

  • Ano, říká se, že člověka nepotká větší překážka, než kterou zvládne.
  • Říká se, že neštěstí je větší učitel, než štěstí (a že trápení je dar, jak jsem ostatně zažila a napsala o tom celý ebook :-))
  • A já osobně vím, co od Života chci a co on chce proto po mně.

Continue reading „Proměnit svůj týden v něco mimořádného…“