Různé podoby lásky a jak nás umí proměnit

Máte nějakou zemi, která vás umí chytit za srdce? 

Myslím, že pro mého muže by to byla Česká republika. :-) Ano, viděl lední medvědy na Svalbardu a papuchálky na Faerských ostrovech, ale stejně asi nejraději bloumá po našich lesích. Možná to máte taky tak?

To já jsem bývala větší blázen do cestování. Ostatně i proto jsem se začala už jako malá sama učit cizí jazyky (včetně arabštiny). :-) A v knihovně jsem si půjčovala cestopisy a snila, že budu jednou jako Haliburton.

Nejvíc jsem ale asi toužila být egyptoložkou a už na základce jsem znala základy egyptské historie. Opět knihovna. :-) Zlatá nymburská knihovna a oddělení pro dospělé, kam mě pouštěli.

Egypt byla má vysněná destinace. Taková má první láska. 
Egyptologie mi ale zůstala zavřená – obor se otevíral, když jsem byla ve třeťáku. A pak až kdo ví kdy. To jsem ale já už byla na arabistice. Řekla jsem si tenkrát totiž fikaně, že je dobré někde začít, abych se jednou dostala tam, kam chci.

Ale pak už jsem nechtěla skončit. Ocitla jsem se na desetiměsíční studijní stáži v Egyptě a ukázalo se, že mé dětské poblouzení starým Egyptem bylo vlastně takovým voláním, ať jedu do Egypta. Nic víc. Ale hlavně nic míň.

 

Těch 10 měsíců pro mě bylo převratných

Pokračovat ve čtení…

DŮVĚŘUJETE, NEBO JSTE JEN NAIVNÍ??

Toť otázka, že? Velmi často vnímám, že se lidé dělívají na dvě skupiny. Jedna věří v A a druhá v B. Přičemž obě si myslí, že mají pravdu. A že ti druzí se mýlí. Jak jinak taky. Vždyť věří v pravý opak! A my jsme jako společnost tak ponoření do duality, že se často zmítáme buď ve vnějších konfliktech, nebo v těch vnitřních.

Už mnoho let nám život tohle rozpolcení, tuhle dualitu ukazuje. A jistě mi dáte za pravdu, že teď během covidu je to rozehrané na plné pecky.

Klasicky dualistické je také to, že nám dělá velký problém nevnímat sebe, druhé i svět černobíle. Jaksi zjednodušeně, šablonovitě. Ano, je to jednodušší a to je pro naši mysl mnohdy důležité. Šetří to energii. Je snazší se rozhodovat. Asi nikdo nechceme skončit jako ten pověstný Buridanův osel, který se tak dlouho rozhodoval mezi dvěma kupkami sena, až pošel hlady.

Jenže svět přece není černobílý! Je mnohem barevnější, komplexnější. A pokud jste už se mnou prošli tématy elementu ZEMĚ (jehož hlavním smyslem je harmonická dynamická rovnováha), zažili jste už také na vlastní kůži, jak důležité je vylézt z pasti svého myšlení a dotknout se světa svými smysly. Uvědomit si, že pravda je paradoxní, a proto ji mysl nemůže nikdy pochopit. Ať se bude snažit sebevíc. Pokračovat ve čtení…

Zimní ladění na sílu vnitřní důvěry, jistoty a odvahy

Bude to víc o strachu, či o odvaze?

Trápení nespočívá v bolesti, ale ve snaze jí utéct.

Největším štěstím je nebát se negativních emocí a zkušeností. Jakékoliv jiné štěstí je prchavé a povrchní. 

To jsou 4 věty, které jsem teď objevila, když jsem pročítala shrnutí svých zážitků a zkušeností z minulých zimních let. Už pondělí startuje v mém ročním projektu období elementu VODA (mimochodem, také se můžete přidat...) a protože to bývá jedno z nejsilnějších období roku, zalistovala jsem ve svých zápiscích.

Protože kdo by chtěl opakovat stejné lekce? Kdo by chtěl oprašovat už jednou poznané? To, co někde zapadlo, i když to třeba ještě loni, nebo předloni, nebo předpředloni silně rezonovalo??

Chceme se točit v kruhu, nebo se chceme od toho, co už jsme zažili a pochopili odrazit ještě dál (či hlouběji)??

  • Jestli sami ještě nemáte svá shrnutí týdnů či ročních elementů a toho, co vám do života umí přinést (a přinášejí), co vám v tom brání?? Je to rozhodně užitečná věc, jak se brzy budete moci dočíst.
  • A pokud je máte a už svůj život prožíváte bděleji a vědoměji a ve větším kontaktu se Životem a jeho poselstvími, možná pro vás bude zajímavé vnímat vše ještě z neduálního úhlu pohledu. Bývá dost neortodoxní, překvapivý a může vám otevřít ještě úplně jiné obzory. :-)

Pokračovat ve čtení…

Černá sjezdovka v našich myslích…

Každý asi máme ve své mysli nějakou tu černou sjezdovku. Co myslíte?

Nebo netušíte, jak to vlastně myslím?? :-)

Černá sjezdovka v naší mysli je něco, co nás v životě děsí. I z pouhého pohledu se nám rozbuší srdce a říkáme si, jak jsme se tady ocitli a jestli to vůbec přežijeme :-) A když se na tu cestu vydáme, přejeme si, abychom to nejtěžší měli už konečně za sebou. 

Tak právě takhle jsem se cítila na černé sjezdovce v Dolní Moravě.

A právě takhle jsem se cítila o pár dní později, když jsem se s jedním svým dobrým známým bavila o tom, čeho se bojím jako čert kříže. A najednou mi díky té černé sjezdovce bylo jasné, co s tím :-) A vám bude brzy taky, jen co se dostanete na konec tohoto článku o černých sjezdovkách nejen v nás :-)

 

Který šílenec leze na černou??

Pokračovat ve čtení…

Rochníte se v myšlenkách a emocích??

Opečováváte si své myšlenky a své emoce? Říkáte si, že prostě musíte sdílet to, nač pomyslíte, a cítíte se špatně, když druzí nemají zájem sdílet se s Vámi stejným způsobem? Říkáte si, že lidi by měli brát Vaše emoce vážně? Říkáte si, že jen psychopat dokáže ignorovat emoce druhých? No, možná je to všechno jinak… 

Tento týden mě zaujal jeden příspěvek v jedné skupině na FB. Muž zvažoval, že se rozejde se svou novou přítelkyní. Po 14 dnech. Přišla mu málo otevřená. On se jí svěřoval se vším. Ona ne. Většina lidí ve skupině souhlasila s tím, aby se s ní rozešel. Mně celá ta situace přišla tak trochu přitažená za vlasy…

… po 14 dnech??? Kdo se vrhne novému partnerovi kolem krku a zcela se tak brzy otevře? Jak dlouho Vám osobně trvá, než se novému partnerovi otevřete? A vyžadujete to od druhého??

Ano, lidi jsou jistě různí a každý ve vztahu potřebuje něco jiného, aby se cítil spokojený a milovaný. Pokud někdo tak nutně vyžaduje otevřenost a „napojení” od začátku vztahu, nejspíš by si tedy asi měl najít někoho, kdo mu to dokáže dát. Žádný jiný partner ho nejspíš stejně neuspokojí. Co myslíte? Pokračovat ve čtení…

Nejste na to sami…

Někdy se nám to může zdát. Ve chvílích, kdy jako by se celý svět spikl proti nám.

Když se k nám příbuzní nechtějí znát. Když nám někdo blízký zemře a my přijdeme o oporu, kterou jsme v něm měli. Když se přestěhujeme za prací nebo za partnerem a nemůžeme najít nové přátele. Když se cítíme sami a jiní a s nikým si doopravdy nerozumíme. Když i tam, kde jsme si kdysi rozuměli, nenacházíme najednou společnou řeč. V těch chvílích se snadno cítíme tak opuštění…

Ale ani v těchto chvílích na to nejsme sami :-) 

 

3 cesty, kde hledat „parťáka

Těch cest je jistě více a možná Vás postupně budou napadat další a další. Pište je klidně dolů do komentářů, ať všichni víme, kde všude se dá takový „parťák” hledat.  Pokračovat ve čtení…

S tímhle už dál nemůžu žít…

Možná jednou ve Vašem životě nadejde okamžik, kdy si řeknete slova z nadpisu tohoto článku – „S tímhle už dál nemůžu žít.” Možná už někdy nadešel. K podobnému závěru můžeme dojít v životě i mnohokrát. A vždy je to dobrý závěr. Protože nás osvobozuje a léčí… 

Každý za sebou máme nějakou zkušenost, která nás bolestně ovlivnila. Většinou je jich navíc spousta…

Každý z nás na ni reaguje tak trochu jinak.

Někdo se stáhne. Snaží se být tou „hodnou holčičkou/chlapečkem”. Jen aby se nemusel konfrontovat s tím, co se ho dotklo, nebo s tím, kdo mu tu ránu zasadil. Jen aby to nemusel prožít znovu. Tu ránu uvnitř to ale nezahojí…

Někdo vyrazí do boje. Vydupe si to své. Brání se. Mstí se. Dává druhým lekce. Nemůže to přece tak nechat! Jinak by nedostal to, co mu patří. Jinak se něco podobného stane znovu. Tu ránu uvnitř ale ani toto nezahojí…

Naše obvyklá reakce je klasická automatická reakce útěk/únik/zamrznutí. Je to obranná reakce. Reakce našeho Ega, které se nás snaží chránit, ale nikdy se mu to nepodaří. Protože, jak už bylo tady na blogu kdysi řečeno, Ego je destruktivní mechanismus – útočí buď na nás nebo na druhé. A nevyléčí nic…  Pokračovat ve čtení…

Adventní zamyšlení I – K čemu je nám asi tak dobré náboženství??

První adventní týden můžeme naši cestu ke Štědrému dni začít u té nejzásadnější otázky: „K čemu je nám asi tak dobré náboženství? Proč se vůbec zabývat nějakým Ježíšem Kristem?

Upozorňuji – nejsem křesťanka :-) Nepatřím k žádné církvi, do kostela zajdu na Vánoce, českou Bibli jsem před mnoha lety půjčila (a stále je půjčená) a ta anglická, kterou jsem si dovezla ze Srí Lanky, stojí na poličce někde mezi Koránem (českým i arabským), Tao-te-ťingem, Judaismem od A do Z a Trends in Rebirth Research (Trendy ve výzkumu reinkarnace.)

Ale vzhledem k tomu, že náboženství mě zajímala už od dětství, a že jsem vystudovala arabistiku a magisterskou religionistiku (a pár let studovala i tu doktorandskou), najde se toho v mé knihovničce ještě mnohem víc. A snadno najdete i spoustu materiálů a poznámek z Historie, Psychologie či Sociologie náboženství.

A přestože mám dnes hodně blízko k buddhismu, Ježíš Kristus pro mě od dob mé cesty do Izraele znamená také hodně…

Proč to všechno?? K čemu je dobré se náboženstvím zabývat? Tolik let??

Není to prostě jen ztráta času a já jsem třeba měla vystudovat ekonomii a pracovat třeba někde v bance a jezdit po světě za všechny ty peníze, které bych si v tomto perspektivním odvětví vydělala??? :-)

  • Proto, že náboženství v sobě skrývají jiskřičky vhledů do podstaty bytí.
  • Proto, že chápat a žít podstatu bytí je mnohem cennější než vydělávat spoustu peněz a za ty peníze pak cestovat.
  • Nebo i proto, že já právě díky svému zájmu žila přes 2 roky v Egyptě a Jordánsku, kde jsem na stipendium studovala, navštívila jsem Izrael a žila cca 7 měsíců na Srí Lance. Buď téměř zadarmo, nebo mi za to, že budu cestovat a ukazovat lidem krásy cizích míst a vyprávět jim o tom, v co tam lidé věří a proč, dokonce i platili :-)

Pokračovat ve čtení…

Vánoční vůně Pronta :-) A 1. Adventní dárek :-)

Já vím, že spousta z Vás fakt nesnáší předvánoční úklid.

Pro mě jsou ale Vánoce spojené s vůní Pronta. No fakt :-)

Bylo nebylo, mívala jsem jako dítě jednu jedinou povinnost – oprontovat před Vánoci nábytek.

Netvrdím, že to byla stejně oblíbená předvánoční činnost jako pečení vánočního cukroví (sladké je sladké a kdo peče, ten ochutnává). Ale protože se mým rodičům nepodařilo mi uklízení nijak zprotivit, dodnes nemám na uklízení alergii a dodnes mám uklízení spojené s vánoční vůní Pronta :-)

A tak zatímco většina lidí před Vánoci chodí a říká, že na uklízení kašle, já teprve před Vánoci uklízet začínám :-) A ráda :-) Jak jste na tom Vy? Šílíte, hrajete si s úklidem, nebo to prostě necháváte být? 

V kuchyni máme adventní svícen (ano, už svítí!), takže se začíná omytím okna v kuchyni. Po několika týdnech manželova upozorňování, že i ta lednice by to potřebovala, došlo tedy dnes i na ni. A ano, potřebovala to :-) Vzala jsem s kuchyní i okno v dceřině pokojíčku. A protože dcera je tak trochu po mně, z bordelu během jednoho dne obvykle vytvoří krásně naklizeno. Bere to hodně z gruntu. Začíná nanošením všeho na postel :-)

Pokračovat ve čtení…

Umění manipulace ovládáme všichni…

Dokázali jste se tento týden postavit svému strachu z bolesti a smrti?? Ano, nic menšího se od Vás v tomto ročním projektu nechce :-) Tedy pokud opravdu toužíte po štěstí, které Vám neproklouzne mezi prsty… 

Pokud se neumíme postavit svému strachu z bolesti a smrti, nezbývá nám pak totiž v životě nic jiného než se snažit manipulovat své okolí tak, aby nám vyhovovalo.

Najdeme si lidi, kteří nám budou pochlebovat. Nebo se lidem raději začneme vyhýbat, protože oni – světe div se – nás nechtějí jen vychvalovat :-) A nemusím jistě vyjmenovávat tu další spoustu způsobů, jak se snažíme udělat si svůj život příjemnější. Každý máme ty své :-) Kdo stojí o to, cítit se mizerně, že?? :-)

Vzpomínám, když jsem poprvé prožívala toto téma. Napsala jsem pak článek o tom, že otakárka do babočky nevmanipuluješ (odkaz najdete v plánovači na daný týden v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ). Byla jsem tehdy překvapená, do jaké míry se chováme jako manipulátoři, i když by nás tak nejspíš nikdo nenazval. Není to totiž v patologické formě. Jen v takové běžně lidské, kterou trpí úplně každý :-)

Jenže.

 

Otevřít se tomu, co je, a nesnažit se před tím utéct, není fakt snadné.

Tento týden jsem uveřejnila na svých stránkách Radost z angličtiny pokračování videa Ruperta Spiry o tom, proč se trápíme (a tedy hlavně o tom, co s tím). V článku, který najdete ZDE, je nejen rozbor druhé části videa, ale i pár rad, jak si s tématem hrát. Angličtinářsky, ale i neangličtinářsky. Doporučuju. Mrkněte se :-) Rupert Spira je super, umí ten neduální Jiný svět krásně vysvětlit :-)

První část videa (bod 1) vyprávěla o tom, že nám může pomoci uvědomit si, kdo trpí. Jenže to vyžaduje poctivou a dlouhodobější práci na odkrytí toho, čím jsme, pod závojem všech svých představ, strachů a tužeb.

Druhá část videa vyprávěla (bod 2) pak o tom, že druhý přístup, jak přistupovat ke svému trápení, je plně se mu otevřít. Natolik plně, že si dokážeme říct, že bychom s tímto trápením dokázali být navěky. Jenže to zase vyžaduje hodně odvahy…

Prostě neexistuje žádná snadná cesta. Žádná pilulka. Žádná terapie, která nás jen tak zbaví trápení, aniž bychom na tom my sami neodvedli spoustu práce. I kdyby se podařilo jeden problém zvládnout, objeví se další a další. Dokud se nepochopíme bod 1, nebo bod 2. Pokračovat ve čtení…