Třeba právě proto, že se na konci čchi kung lekcí často usmíváme jako to sluníčko na obrázku. Nikomu se najednou moc nikam nechce a většinou musím být ta první, která se s díky za příjemnou hodinu zvedne…
Ale začněme od začátku.
Proč jsem vůbec začala?
- Zkušenosti s různými druhy čchi kungu jsem už měla, včetně DVD Pěti zvířat. Cvičila jsem na VŠ, i opatrně při těhotenství. Hlavně proto, že jsem se potom cítila dobře. Klidně. Spokojeně. Těžko popsat ten pocit, který mi čchi kung dával, lidem, kteří ho ještě nikdy nezažili. A navíc jsem už tehdy milovala učení o 5 elementech, které nás propojují s přírodou a jejími cykly. A čchi kung s nimi pracuje, harmonizuje je.
- Když se narodila dcera, hledala jsem něco, co nebude jen sestava cviků. Hledala jsem komplexnější systém a vedení, které by bylo víc zaměřené na to, co já sama zrovna potřebovala. Cestu. Odněkud někam. Knížky a videa už mi nestačila. Chtěla jsem živý kontakt. Orel v hnízdě mi tohle sliboval. A svůj slib splnil způsoby, které jsem fakt nečekala. :-)
- Kurzy tenkrát probíhaly jen víkendově na druhé straně republiky. Ale fungoval tam velmi dobrý systém spolujízd a ukázalo se, že celá partička lidí, kteří orlí čchi kung cvičí, je moc fajn. Byla jsem jednou a chtěla jsem zas. Za ty 4 hodiny jízdy mi to všechno, co mi orlí čchi kung začal dávat, stálo.
- Navíc to celé probíhalo tak příjemně civilně. Ani mistr, ani instruktoři ze sebe nedělali ty probuzené a vědomé. Všichni jsme na jedné lodi, každý je na té své cestě někde a co se už naučil, může předávat dál. A tím myslím nejen instruktory. :-) Všichni se tak můžeme vzájemně učit. A to já ráda.