Jarní detoxikace po všech stránkách…

… nejen té tělesné. Detoxikace přece neznamená nic jiného než zbavit se toho s prominutím bordelu nastřádaného během roku. Nebo během mnoha let. Přinést úlevu nejen svému tělu, ale i své mysli, svému srdci, své duši, chcete-li. Konečně se osvobodit od toho toxického, co nás zevnitř rozežírá a bere nám radost ze života. 

jarní detoxikaceV křesťanské tradici je zvykem držet 40 dní před Velikonocemi (kdy má dojít k onomu „znovuzrození”) půst. Pořád ještě máme zakořeněný onen zvyk jarního úklidu. Bohužel, podobně jako na Vánoce, jsme si z toho všeho vzali jen tu otravnou materiální stránku  – uklízet, nakupovat, péct. Prošlehat pár žen. Opít se.

Škoda. Připravujeme se tak o prožití toho oživujícího zázraku, který se na jaře slaví, tradice netradice. 

Tématem tohoto týdne bylo v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ Vzdejme se toho, co nám stojí v cestě za štěstím. Tak jsem se vzdala toho, co mě poslední dobou trápilo nejvíc – toho strašného stravovacího stylu, kterého se ne a ne v posledních pár měsících vzdát. A detoxikace je součástí toho nového. Řeknu Vám, právě tohle jsou ty chvíle, kdy jsem svým ročním projektům s jejich tématy týdne byla vždycky vděčná. Za ten impulz udělat něco, do čeho se Vám obvykle moc nechce :-)

Za ten skrytý význam: „Teď je ten správný čas.”

Jestli máte stejný problém jako já, to jest, že víte, že se ke svému tělu chováte jak zlá macecha, která mu nic dobrého nedopřeje (a sušenka se fakt nepočítá :-)), možná Vám pomůže si uvědomit, proč to tak děláte?

Víte, proč sami sobě ubližujete?

Pokračovat ve čtení…

Bojím se. Ale ze všeho nejvíc si přeji vidět jinak…

… když má totiž člověk chuť se vším praštit, může být právě tohle ten jediný způsob, jak z toho ven.

Slogan uvedený v nadpisu článku mě provázel druhý týden projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Byl to jeden z mnoha, které na tento týden připadly v rámci Kurzu zázraků. A byla jsem za ně vděčná. Protože téma týdne bylo „Je Váš strach oprávněný?” A s čistým svědomím tedy můžu říct, že za celé 4 roky, co tohle dělám, se tenhle týden zařadil na roveň těm nejnáročnějším. Ufff. Jsem ráda, že je za mnou… a zdá se, že opět úspěšně… dvojité uff…

Pokud jste se do projektu přidali, jak se strach projevil v tom Vašem životě?? Zjistili jste, čeho se nejvíc bojíte a proč? Zjistili jste, jestli je ten zakopaný pes spíš v tom, že máte ve zvyku malovat čerty na zeď, nebo spíš v tom, že se prostě jen musíte naučit plavat, když chcete lézt do vody??

 

Čeho se bojíš?? Bojím?? Bojíme??

Já vlastně celý týden nebyla pořádně schopná identifikovat, čeho se bojím. Neměla jsem ani pocit, že se něčeho bojím. Jen jsem měla silný pocit, že „s tímhle se prostě nemůžu zaboha smířit!” Ani jsem nebyla naštvaná. Spíš smutná. Zahnaná do kouta. Nevěděla jsem, co si s tím počít. Měla jsem jen dvě alternativy – buď se vším praštit, protože na to nemám, nebo se utrápit k smrti. Díky Kurzu zázraků a zábleskům jasnosti mysli se objevovala i ta třetí alternativa – prostě zjistit, že na to mám. Nedělat ukvapené závěry a najít v tom houští onu skrytou cestičku, jak se přestat trápit. Osvobodit se. Tak nějak se tomu říká, ne? :-)

Tu cestičku jsem hledala různě. První záblesk se objevil už minulý týden (vzpomínáte na ten příběh o zázračně uzdraveném Clemensu Kuby, který skončil na vozíku s poraněnou míchou a navzdory doktorům chodí??). Mental Healing je úžasná knížka, ale já tento týden zjistila, že musím jít ještě dál a propsat se k uvolnění jinak. Tak, jak jsem zvyklá. Tak, jak to roky dělávám ve svých denících nebo i tady na blogu, nebo kdysi před 20 lety ve svých básních (ty jsou dnes v té e-knize Žít je umění milovat).

Takové propsání se k vyřešení svého problému může být úžasné – když ho doplníte pojídáním pořádného ovocného dortíku v Rebiu :-) 

Cestičku z problému ven jsem hledala i jinde a jinak…

Pokračovat ve čtení…

Proč tak ráda cvičím orlí čchi kung?

Bude to už 9 let, co jsem z Brna vyrazila až za Plzeň na svůj první víkendový seminář čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě.

Pokukovala jsem po něm už pár let, ale bylo to tááák daleko. A já měla doma malé batole. A tak jsem si doma cvičila čchi kung podle 5 elementů, který mě provázel i těhotenstvím, a podle DVD, které jsem si nechala poslat z USA, jsem zkoušela čchi kung 5 zvířat (pracující také s 5 elementy).

5 elementů (dřevo, oheň, země, kov a voda) mě zjevně oslovovalo už dávno předtím, než jsem na nich postavila své roční blogové projekty Absurdistán I a II, Jahodový ráj a 5 pokladů :-) Jak by ne?

5 elementů – 5 projevů čchi – zahrnuje všechno, od ročních období přes vnitřní orgány po emoce. Ve všem a za vším mohu vnímat energii, čchi.

Navíc mě neuvěřitelně baví hrát si s pojetím 5 elementů na úrovni stavů emocí a mysli – právě na téhle úrovni objevovat, kde co drhne, a nacházet způsoby, jak čchi harmonizovat. Nenašla jsem nikoho, kdo se 5 elementy zabývá z tohoto úhlu pohledu. (Více v článku 5 pokladů v Jahodovém ráji).

 

Čím mě čchi kung Orel v hnízdě zaujal?

Pokračovat ve čtení…

V čem mě mile překvapila Sellinova knížka o hypersenzitivních lidech?

Byla jsem na tom asi jako každý, kdo si tu knížku o hypersenzitivních lidech přečetl :-) Říká se tomu WOW EFEKT :-) (Nevím, jak dnes, ale kdysi se anglické wow ve filmech překládalo jako Páni!.) V hlavě se mi honily myšlenky jako:

Ten člověk mluví o mně!

Je to vůbec možné?? 

Proč jsem to nevěděla dřív?

Takže jsem vlastně úplně normální, jen jiná než 80 % lidí?? (Tak proto to mimoňství a jiný svět, ve kterém si tak žiju?? :-))

Přiznávám, v tomto případě mi udělalo radost patřit do nějaké škatulky :-) Obzvlášť, když je označená slovy: TAKOVÝ JSI A JE TO TAK V NAPROSTÉM POŘÁDKU :-) Však řekněte sami, co je špatného na tom být prostě vnímavější?? Kdysi jsem tomu říkala zranitelnost. Ale ještě než jsem si přečetla Sellinovu knížku o hypersenzitivních lidech (blíž info o HSP a té knížce najdete ZDE), nazvala jsem si to citlivostí. A ono to zní úplně jinak, že?? Zranitelnost a citlivost.

Pokračovat ve čtení…