A já nechci a nechci a nechci!

V prvním díle série o tom, co vše nám může do života přinést podzimní období elementu KOV, když se rozhodnete žít v souladu s energií ročních období a začnete věnovat jeho poselstvím pozornost, byla řeč o důležitých prvních 3 tématech.
(Článek „Aby něco začalo... “najdete ZDE.)

Hned prvním z deseti témat týdne byla vděčnost. Jak jinak? Podzimní KOV nás někdy umí pěkně osekávat a bez vděčnosti za ten proces by to byly jen týdny plné nespokojenosti, stresu a vzdoru a touhy po tom nějak vrátit ty pohodové letní prázdniny. :-)

Pojďme se v dalším článku série do výzev elementu KOV ponořit ještě hlouběji. Název tohoto článku série mluví sám za sebe, že?? Život není jen o tom, co všechno chcete. Pokud si troufnete, můžete se alespoň na týden blíž podívat i na to, co nechcete. :-)

Čemu se obvykle vyhýbáte jako čert?

Vůči čemu vzdorujete jako malé dítě. :-)

Vidíte taky sami sebe jak dupete nožičkama a vykřikujete do světa, že takhle tedy ne!! Já něco podobného kdysi udělala v první či druhé třídě paní učitelce, když nás chtěla nechat po škole. Ale já přece musela jít do rytmiky!! :-) Také umíte vzdorovat? A přece…

 

PROČ SE NEVYHÝBAT TOMU, CO NÁS TRÁPÍ?

No přece proto, o čem jsem letos psala ve shrnutí týdne tohoto tématu (Proč se nevyhýbat tomu, co nás trápí?): 

Tento projekt opravdu není jen o tom cítit se líp, ale také o tom nebát se podívat tváří v tvář i na to, co v nás vyvolává nepříjemné pocity … Vědět, že ač se nakonec stane cokoliv, vy to ustojíte.

Vždy, když v ročním projektu STROM ŠTĚSTÍ dojde na podzim na toto téma, není to snadné. A ani letos  to nebyla žádná sláva. Dokonce ani ty prázdniny u moře letos nepřinesly uvolnění a klid! Naopak, přinesly stres (testování dcery před odletem z Bulharska) a přinesly změnu v zaběhaném režimu. A z toho se mi vždy špatně vrací zpět.

Ale když k tomu, co se vám v životě děje, přistupujete se zvídavostí, vše vám může přinést nějaké potřebné poznání. Já díky tomuto týdnu znovu zažila, že ani tam, kam se obvykle uchylujeme pro podporu a úlevu, ta podpora a úleva nemusí přijít. Je nicméně pochopitelné, že ji tam neustále automaticky hledáme. A ono chvíli trvá, než přehodíme onu pomyslnou výhybku a začneme reagovat jinak.

Jednoho dne nám bude ale bez pochyb jasné, že nám opravdu někdy nezbývá než se postavit tváří v tvář tomu, co je náročné.

A co je vlastně náročné?? A pro koho?

 

PAK NEZBÝVÁ NEŽ SE ZAČÍT UČIT PEČOVAT O SVOJE NEGATIVNÍ POCITY

A právě proto jsem tehdy uveřejnila i článek 11 způsobů, jak pečovat o svoje negativní pocity. 

Pokud vás emoce trápí a nevíte si s nimi někdy rady, vřele doporučuju se do něj začíst. Najdete v něm tipy, jak k emocím přistupovat. V podstatě je ale potřeba brát v úvahu, že emoce není nic, kvůli čemu bychom měli sami sebe nějak trápit. :-) Někdy si stačí opakovat jednu jedinou větičku (viz článek o 11 způsobech…). Mně třeba hodně pomáhala při loňském pobytu ve tmě.

A tam občas člověk narazí na zkušenosti, kterým by se třeba raději vyhnul. :-)

Ale není moc kam před tím utéct.

 

A KDYŽ TO NEJDE TAK SNADNO, JAK BYCHOM SI PŘÁLI…

… pak projekt STROM ŠTĚSTÍ obvykle přichází s tématem vzdoru. A Život mi obvykle přihraje něco, vůči čemu se vzdorovat dá. Jen se nechat nachytat. :-) A jak říkává můj oblíbený neduální učitel Rupert Spiras myšlenkou Já nechci (se vzdorem) obvykle přichází utrpení. 

Cesta k opuštění vzdoru ale není a nebyla nikdy snadná. To jste již asi sami zažili. Já se učila zacházet se svými emocemi (a zjišťovala jsem často čeho se to vlastně bojím, že to nechci?). Musela jsem si ale zároveň uvědomit, že to není tak snadné. Že někdy nechceme zcela legitimně. :-) A má cesta mě zavedla k neduálnímu světu, kde naše motivace nevychází z toho, co chceme a co nechceme, jak obvykle.

Protože, když se na vzdor podíváme hlouběji, zavede nás vždy nakonec k neduálnímu světu.

I mně tam nakonec tento týden letos zavedl – znovu jsem se začetla do knih o taoismu a wu wei. A začala jsem opět procházet Tao-te-ťing. A zároveň mi přinesl jednu hodně zvláštní zkušenost – onen silný pocit, že mě někdo znásilňuje, když si nenastavím hranice.

To jest, když vlastně nevzdoruju tomu, co se mnou nerezonuje a nedělá mi dobře. Pokud se nechceme ponořit do vzdoru, musíme vědět, jak se sami za sebe postavit!

Pokud si chcete být jistí, že je váš vzdor legitimní, či ne, ptejte se sami sebe, jak byste se nakonec cítili, kdybyste přikývli na to, co se po vás chce? Vnímali byste to jako výzvu, nebo byste měli dojem, že vás někdo manipuluje nebo znásilňuje??

 

MÁME VŠE, CO POTŘEBUJEME

Někdy náš vzdor, ta naše myšlenka Já nechci, vychází z jiné myšlenky – Potřebuju něco jiného! 

Ano, existuje ona pyramida potřeb, jejichž naplnění je pro nás zásadní. Ale možná jste již mnohokrát přišli na to, že i když si tyto potřeby naplníte (střecha nad hlavou, pocit bezpečí a uznání apod.), že to ještě nemusí stačit. Že je tu pořád ta dotěrná myšlenka Potřebuju ještě něco jiného! 

Pro mě byl tento týden, věnovaný tématu Nic nepotřebuji a ničeho se nebojím hodně objevný. Zjistila jsem, že to jediné, co potřebuju, je postarat se o své buňky. :-) (Viz shrnutí týdne ZDE.) Že na stavu jejich energie vše důležité v mém životě závisí – to, jak se budu cítit. Fyzicky i psychicky. Co budu vyzařovat. Uvolnění a sebejistotu? Nebo právě naopak??

To hlavně vůči svému tělu  (a svým buňkám) máme být laskaví! Vůči tomu zástupu živých buněk, které je možné přirovnat k řadě domečků v Benátkách, mezi kterými proudí zásobování a pošťáci s informacemi. Náš zájem by měl být jen jeden jediný – a to tyto milióny živoucích buněk v nás. Není už nutné se zasekávat na otázce vůči komu být vlastně laskavá – vůči druhým, nebo vůči sobě (klasická dualistická hádanka). Když se postaráme o své buňky, prospějeme tak sobě i druhým zároveň. :-) Klasicky neduální. :-)

 

TĚLO JAKO ELEKTRICKÝ SYSTÉM

Bylo pro mě fascinující číst o tom, že v našem těle nejsou jen trávící systém, rozmnožovací systém nebo nervový systém. Ale že důležitým (a opomíjeným) systémem je i ten elektrický! Četla jsem hodně o tom, jak naše fascie mohou mít něco společného s čínskými meridiány. I ony propojují celé tělo, jsou plné nerovových buněk a je tedy prostupný pro živiny i informace. Když je tedy prostupný a někde „slepený.”

Četla jsem ten týden hodně o uzemnění a o tom, jak důležité je propojit se se Zemí, která je negativně nabitá! (I v čínské medicíně má Země kvalitu jin, tj. zápornou.) O tom, že jsme vlastně elektrické zařízení, že nutně potřebujeme propojení se Zemí, o které jsme se připravili. Jsme ve zdánlivém bezpečí a přístřeší, ale daleko od přírody a možnosti uzemnit se a nechat přírodu, aby nám nabídla to, co umí.

Tento týden jako by mi ukázal, že Země je opravdu naším domovem. Nejenže jsme skrze fraktály (plíce podobné stromům apod.) propojeni. Ale Země je tu pro nás, aby nám pomáhala. Aby nás nabíjela a abychom opravdu mohli využít náš maximální potenciál!

 

KDYŽ VÁM KOV UKAZUJE, CO VŠECHNO VE VÁS JE…

Další tři týdny desetitýdenního období elementu KOV pro mě byly tedy opět hodně v mnoha ohledech přelomové. Dostala jsem opět příležitost nevyhýbat se tomu, co nás snad může trápit (a utíkat před tím třeba na dovolenou a myslet si, že tím se to vyřeší). Opět jsem dostala příležitost intenzivně pracovat se svými emocemi a zkoumat a sdílet dál, co všechno se dá podniknout, aby byly pro nás emoce spíš dobrým sluhou než zlým pánem.

Opět jsem se vrátila k taoismu, Tao-te-ťingu a wu-wei. Není nad to, když vás to znovu a znovu vrací tam, kde jsou pro vás ty neduální odpovědi. A vzdor se stal najednou něčím, co člověk nemusí vůbec řešit, pokud se umí sám za sebe postavit. A někdy dokonce zjistí, že vzdoroval vůči něčemu, co se po něm vlastně ani nechtělo. :-)

A hlavně, k mému údivu, jsem se dozvěděla neskutečně moc věcí o buňkách, elektřině a fasciích. A o tom, jak zásadní je pečovat o své buňky! Dilema o tom, vůči komu být laskavý víc (vůči sobě, nebo druhým) se celkem jasně letos rozlousklo – tvůj zájem má směřovat k buňkám, k těm živoucím Benátkám v nás, za které jsem zodpovědná. To je to nejlepší a nejlaskavější, co můžeš pro sebe i pro druhé udělat!

Co daly tyto 3 týdny vám?? Ať už jste v projektu STROM ŠTĚSTÍ se mnou, nebo ne?? Postavili vás tváří v tvář něčemu, čemu byste se byli raději vyhnuli?? A jak jste reagovali?? Museli jste čelit nějakým svým silným emocím?? A jak jste se s nimi vyrovnávali?? A jak moc laskaví jste vůči sobě i druhým byli????


pokud jste také zvědaví, co vám Život vnese do života, když mu na celý týden předložíte nějaké téma, které ve vás může spustit zajímavé objevy a změny, budu ráda, když se ke mně přidáte. Vstup do následujících dvou týdnů elementu ZEMĚ (které jsou zcela ZDARMA) najdete zde (začínáme už 25.11. 2021):

VSTUPTE DO PROJEKTU STROM ŠTĚSTÍ

(A už brzy nás čeká zimní období elementu VODA věnované vnitřní jistotě a odvaze, důvěře i sebedůvěře.)

 

 

 

 

 

 

 

 

Vidíte chyby? Přehlížíte chyby? Učíte se z chyb? Máváte nad chybami rukou?

Chyby jsou něco, co spoustu z nás pronásleduje. Většinou od doby, kdy nám dal někdo najevo, že děláme něco špatně. Možná to byli už rodiče (každý určitě narazil na nějaké to NE!). Možná to byly až učitelky nebo ostatní děti ve školce.

Ale určitě jsme narazili na svou nedostatečnost ve škole. Někdo hned při první snaze vykroužit nějaké pěkné písmenko. Někdo až když došlo na něco náročnějšího. A někdo měl pocit, že dělá velkou chybu, když moc chyb nedělá. :-)

Já třeba vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, že se pokusím mít pětku. Nevím už, proč mi to nevyšlo. Asi jsem neuměla překonat svoji touhu být dost dobrá?? :-)

Tušíte alespoň matně, kdy jste vy sami přišli na to, že je něco vlastně chyba?? Že byste něco měli dělat jinak, nebo líp? Nebo nejradši vůbec?? :-)

 

STAČÍ SI UVĚDOMIT, JAK JE NÁŠ VZTAH K CHYBÁM TÍM VŠÍM OVLIVNĚNÝ

Nakonec není ani tak důležité hrabat se v minulosti a vytahovat všechny ty kostlivce ve skříni. Je jich tam jistě spousta. Důležité je, podle mě, uvědomit si, že náš vztah k chybám je tím vším ovlivněný. A že je to hodně pofiderní přístup.

A uplynulý týden jsme v ročním projektu STROM ŠTĚSTÍ věnovali právě tomuto témat. Zvědomění, jak na tom s chybami jsme. Continue reading „Vidíte chyby? Přehlížíte chyby? Učíte se z chyb? Máváte nad chybami rukou?“

Když musíte mít něco extra…

Musíte mít něco extra??

Máte tendenci dělat věci jinak než ostatní?

Nebo se raději řídíte podle toho, co ostatní??

A když se ohlédnete za uplynulým týdnem, vidíte tam, jak na tom v tomto ohledu jste?

Já jsem obvykle ten typ, který si nejraději žije po svém. V tom tzv. Jiném světě. Když na FB narazím na příspěvek o tom, jak je to dnes špatné, že lidi si už jen závidí, nepomáhají si, dohadují se apod., nezbývá mi obvykle než říct, že ne všude toto platí. Třeba já uplynulý týden zažila velkou podporu a pomoc a velmi přátelské prostředí. Ale i když žiju tak trochu mimoňsky, jak říkávám, zároveň mívám jako HSP tendenci se ladit na druhé a přizpůsobovat.

A z toho pak vycházejí různé vnitřní konflikty.

A má otázka, se kterou jsem už před lety začala psát svůj blog a pak i vstupovala do ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (původně ABSURDISTÁN), zněla – jak respektovat sebe i druhé zároveň??

Vy máte na tuto zapeklitou otázku nějakou rozumnou a funkční odpověď?? Sem s ní (třeba dolů do komentářů). :-)

Uplynulý týden jsem se v projektu právě na toto téma toho, jak si dělat věci po svém, zase zaměřila. A opět se děly věci. :-) Continue reading „Když musíte mít něco extra…“

Benátky v nás aneb o laskavosti, energii a elektrickém těle

Jsou lidé, kteří se chovají laskavě hlavně k druhým a zapomínají někdy na sebe.

A na druhou stranu jsou lidé, kteří se chovají laskavě hlavně sami k sobě a zapomínají někdy na ty druhé.

Bývávaly doby, kdy ta první varianta byla snad všeobecně (nechci generalizovat) považována za tu jedině správnou a morální. Kdo myslí na sebe, je přece sobec! A tak se nám dnes kyvadlo převrací na druhou stranu. Jak už to tak bývá, kdy žijeme v extrémní podobě dualismu. :-)

Kolikrát jsem už slyšela ono:

Udělám si to, jak chci, a druzí se s tím prostě nějak budou muset vyrovnat. Nejsem přece zodpovědný/zodpovědná za jejich pocity a za to, co si myslej!

Na kterou stranu patříte vy??

Máte tendenci snažit se vyhovět druhým? I na svůj úkor někdy??

Nebo máte spíš tendenci myslet hlavně na to, co je pro vás osobně dobré a výhodné? I na úkor druhých někdy??

 

CO TAKHLE SE NA TO PODÍVAT JEŠTĚ JINAK??

Už mnoho let si kladu jednu zásadní otázku:

Jak respektovat druhé a zároveň i sama sebe??

Není to totiž tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Je to klasický paradox, protože naše se jen málokdy zcela shodne s oním Ty. (Proto nám možná přijde tak zázračné, když narazíme na někoho, kdo myslí jako my, vnímá jako my, cítí jako my, má podobné zájmy a směřování jako my. Obvykle ale dříve nebo později přijdeme na to, že tak zcela jako my nejsou. :-)) Continue reading „Benátky v nás aneb o laskavosti, energii a elektrickém těle“

Když já nechci!!

Znáte to??

Říkáte si to někdy??

Já bych řekla, že jste si něco podobného už v životě nejspíš řekli. :-) Naše představy a očekávání bývají všelijaká… a Život jako by jim ne a ne naslouchat, že?? :-)

Já si tento týden uvědomila mnohokrát, kdy mi naskakuje „Když tohle já nechci.” Zkuste se také někdy zaměřit na to, zda vůbec a kdy vlastně vám tahle myšlenka probleskne hlavou (pokud jste si to už nezkusili – ti, co se mnou jdete podzimní částí projektu STROM ŠTĚSTÍ). Ideální je zapisovat si to, nač myslíme, co děláme, nebo co se nám během týdne děje. A když zaměříte pozornost na nějaké určité téma, mnohem snadněji ho mezi všemi těmi každodenními myšlenkami a událostmi zaznamenáte.  A pak můžete objevit věci! A také s nimi třeba něco pozitivního udělat. :-) Zkuste si to.

A když ho jednou zaznamenáte, otázka pak zní – co s takovým vzdorem?? Continue reading „Když já nechci!!“

Jít ke kořenům…

Obvykle se jde ke kořenům tak, že se začne řešit, co kde jak začalo. Jak bylo tenkrát kdysi to malé dítě zraněno a jak dodnes trpí. A jak se to odráží v tom, jak uvažujeme, jak přistupujeme ke každodenním událostem, jaké emoce se nás zmocňují (a jak nás někdy pohlcují) a jak na základě toho všeho reagujeme.

Mě tenhle týden ovlivnil jiný kořen – hledání spodního tan tienu na čchi kungovém instruktorském kurzu. Obvykle se říkává, že tan tien je naše energetické centrum 2 prsty pod pupíkem a jednu třetinu cesty do těla. Většinou to stačí, protože obzvlášť začátečníci jsou rádi, že si při cvičení čchi kungových pohybů vůbec na nějaký spodní tan tien vzpomenou. :-) A pokročilejší ho tak nějak automaticky po nějaké době začnou pod pupíkem v hloubi těla cítit.

Třeba jako teplo podobné tomu, když si na břicho položíte čerstvou krabici z pizzerie. :-)


Ale nikdy nás nikdo neučil jít ještě do jemnějšího vnímání. Už ne pouze prostor, tentokrát jsme měli vnímat ten vnitřní bod, do kterého jako by se koncentrovala veškerá energie našeho těla. Kdysi dávno jsme dělali na semináři praxi, při kterém jako bych vnímala intenzivní vnitřní sílu právě probuzením tan tien. Netrvalo to, pravda, moc dlouho. :-)

Ale to už tak bývá – po intenzivní praxi má člověk intenzivní zážitky. Ale už nemá čas a prostor je dál rozvíjet a ony pak už jen zůstanou vzpomínkou.

Ne ale jen tak nějakou vzpomínkou.

Vzpomínkou, která vám říká, že tak je to možné. 

Najednou jako byste vnímali svět a svůj pobyt v něm jinýma očima… a i když to už tak třeba necítíte, ve chvílích, kdy se vám nedaří dobře, už víte. A ta vzpomínka vás vede dál sama za sebou. :-)) Alespoň tak to s mnoha vzpomínkami mám. :-)

Teď to bylo podobné, ale v něčem jiné. Nebyl to pocit v prostoru pod pupíkem. Byl to jediný bod. Ten pocit jsem si nazvala černou dírou. Jako by se pro mě vše smrsklo v jeden kořen všeho.

Možná bych to ale mohla spíš nazvat singularitou. Bodem, ze kterého se pak začne šířit energie a vše stvořené. 

Ostatně, uvědomuju si, že jsme přece bytosti, které vznikli z jedné jediné buňky!

Uvědomujete si to také??

Z té jedné jediné zygoty, která vznikla spojením vajíčka a spermie.

Pokud nemáte pocit vnitřní jednoty, tak teď byste ho možná mohli mít. :-)))))))))))

A tenhle pocit singularity jako by za sebou nechal všechny ty ostatní příběhy, ať už negativní, nebo pozitivní. Ty všechny najednou nebyly důležité. Nic z toho, co už pár let řeším, už najednou nemělo tu důležitost. Protože zůstal jen ten základ. Kořen všeho.

Jednota obsahující vše. Uvnitř mého těla a zároveň pokrývající i mé myšlenky a emoce.

Tohle uvědomění se, pravda, přihodilo někdy ve tři ráno, když jsem se po sobotním dlouhém semináři probudila. :-) Takže jsem možná měla ještě tak trochu mysl napůl v nějakém snu. :-))

A vzpomněla jsem si také na krásnou debatu na čtvrtečním čchi kungovém kurzu pro začátečníky, který jsem vedla já sama. Procházela jsem s lidmi 3 základní pilíře Orla v hnízdě, a když jsme se ke konci trojhodinovky dostali i k práci s myslí, rozproudil se pro mě velmi zajímavý rozhovor o tom, kudy k nám přichází uvědomění.

Zda zkušenostmi, nebo skrze uvědomění mysli, třeba v hluboké meditaci.

V podstatě znám a zažívám obě možnosti a obě jsou podle mě stejně hodnotné a pro spousty lidí je hlavně ta cesta zkušenosti ta hlavní. I já sama to tak většinou mám a většinou jí volím. Ba ji i vehementně obhajuji, když jsem směřovaná jinudy. Obzvlášť tehdy. :-) Říkávám, že mi to za to trápení stojí. Vždyť trápení je dar a proč se toho bát. Vlastně je velký pokrok, když se tomu, co se nám nelíbí, člověk přestane bránit. Jak se říká, široké cesty (obsypané třeba klidě drahokamy) vedou často do pekel. Ani se člověk nenaděje a je nešťastný.

Ale najednou mi přišlo, že fakt není nutné si některé věci odžít, aby odezněly. Že jsou i jiné způsoby, jak dojít uvědomění, se kterými mám zkušenost. :-) 

Takže jestli mi tento týden, věnovaný ve STROMU ŠTĚSTÍ bdělosti (a moudré bdělosti podstaty nás a naší mysli i světa kolem nás), něco důležitého přinesl, pak týden věnovaný ranní meditaci, dvěma čchi kungovým kurzům, které jsem vedla a kde jsme s bdělou přítomností pracovali (tak čchi kung bez bdělé pozornosti není čchi kung, ale prachobyčejný tělocvik). A pak uvědomění oné singularity a jak ji pro sebe mohu využít v něčem, co by pro mě mohlo mít velký význam. Uvidíme dál.

Co přinesl vám???

A jsem zas o něco zvědavější, s čím dalším období elementu KOV přijde. Tu stahující energii sobě vlastní už začíná ukazovat. A já jsem za to nesmírně vděčná. Však ten minulý týden jsme se právě tématu vděčnosti věnovali. :-)) No, uvidíme. :-)


Článek je shrnutím týdne věnovaného tématu BDĚLÁ PŘÍTOMNOST A MOUDROST v rámci podzimní části ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Při jeho psaní jsem se vrátila k technice terapie psaním (víc o ní ZDE).

To jest, psala jsem, co mi prsty na klávesnici přinesly. :-) A čekala jsem, s čím přijdou a kam mě zavedou.

STROM ŠTĚSTÍ už dnes není celý otevřený celý rok zdarma, ale pokud si budete chtít zdarma vyzkoušet mezidobí věnovaná elementu ZEMĚ (a vnitřnímu klidu a vyrovnanosti), můžete si na ně počkat. A mezitím každou neděli dostávat zprávy z Jiného světa. :-) 

VSTUP DO JINÉHO SVĚTA

Jsou v životě chvíle, které vás mohou srazit do kolen…

… a v takových chvílích se hodí najít v sobě sílu vstát. Viděla jsem to a zažila mnohokrát. Třeba když můj otec dostal druhou mrtvici, která ho opět uvěznila na dlouhé týdny do nemocnice a rehabilitačního zařízení. Tenkrát mi se sestrou hned první den v nemocnici odkazoval své výhry z Tipsportu.

Nemohl chodit, nemohl se sám ani posadit, a tak ani najíst. Ta noha, která mu ještě předtím fungovala natolik, že si pomalu došel s holí na roh pro housky, už téměř nefungovala vůbec. Myslel, že končí. Přepadly ho černé myšlenky. Už nevěřil, že to znovu dá.

Ten den se nám v nemocnici podařilo vdechnout mu ještě naději. A on se opět začal učit chodit. Tentokrát s vysokým chodítkem. Zvládal to, jak nejlépe uměl. Navíc měl (nejen psychickou) podporu svých bližních.

Ale já si mnohokrát, když jsem ho chtěla navést na to, aby ten čas v nemocnici mohl strávit příjemněji, říkala, že v osmdesáti už je někdy bohužel pozdě. Že vlastně ve chvíli, kdy vás život srazí na kolena, už může být pozdě. Neumíme totiž hodně zásadních věcí (jen nejrůznější jednoduché obranné mechanismy, které už nemají tu sílu a které už tam na dně ani nemáme k dispozici) a už nemáme čas se je učit.

Ve škole nás totiž naučili spoustu věcí, ale 2 věci mezi nimi nebyly:

  1. Jak žít opravdu naplněný a šťastný život (a v tom získat vzdělání a dobře placenou práci to není).
  2. Jak pracovat se svými myšlenkami a emocemi a ustát náročné okamžiky (a testy jsou sice fajn náročná zkušenost, ale psychická příprava je většinou nepředchází a ani je nenásleduje).

 

CO DĚLAT, KDYŽ TOHO MOC DĚLAT NEMŮŽETE

Continue reading „Jsou v životě chvíle, které vás mohou srazit do kolen…“

Jaká barva je ta vaše?? A ukazujete ji světu?? (LOONA, radost, inspirace a jednota v rozmanitosti)

Jestli vás baví černobílý svět, jasně daná pravidla a chcete vždycky vědět, co vás čeká a nemine, tak pro vás tenhle článek není. :-)

Řeč totiž bude o tzv. Loonaverse. O světě, ve kterém žijí členky skupiny LOONA a který je zrcadlením světa, který může být i tady na Zemi. Proto může oslovit ty, kteří vnímají podobné naladění.  Stejně jako Luna (Měsíc) odráží světlo Slunce – toho životadárného zdroje – i Země je pod vlivem Luny. :-) A když Luna chce, slunečnímu světlu se postaví do cesty.

Luna je tedy symbolem jak světla ve tmách, tak i tmy uprostřed dne. 

Nechci ale v tomto článku mluvit o skupině samotné a o všech detailech onoho Loonaverse. Ani já sama je všechny neznám. Jednotlivá videa (a za ty roky existence Loony je jich už nepočítaně) se propojují postupně v příběh 12 děvčat, která se postupně objevují, propojují do podskupin, pomáhají si, až vytvoří jeden celek. V rámci jihokorejského popu (K-Popu) je to prý něco unikátního.

Jestli vás zajímá konkrétní zpodobnění neduálního světa, tady ho můžete najít v mnoha podobách.

Žádná skupina prý dosud nevznikla tak, že nejdřív všech 12! členek dostalo šanci se postupně představit vlastním songem, videem a albem. Navíc jejich písně představovaly různé žánry, od pomalých balad, hravých roztomilých písní, vtipných popovek po akčnější i sexuálněji podbarvené písně. I holky samotné jsou tak různé! Vzhledem, věkem, hlasově i povahově.

Není to jen příběh – je to vlastně skutečnost. Komusi v Jižní Koreji se podařilo propojit do jedné skupiny rozdílná děvčata tak, aby vytvořila harmonický celek! Přesně tak, jak by to v hudbě mělo být. Člověk potřebuje různé struny a různé nástroje, aby ten zvuk byl bohatý a hluboký. A ne plochý a nudný a jednostranný. Je to možné a zdá se, že to i velmi dobře funguje. A může to být velmi inspirativní.

Může to být symbolem toho, jak důležité je i pro nás vyjádřit sami sebe, i když máme pocit, že vibrujeme jinou barvou než druzí. Že jsme jiní a že nejdeme s proudem. Možná máme prostě jen být součástí složitější harmonie??

 

SYMBOLIKA

Kdo mě čtete už delší dobu, víte, že miluju symboliku. Ne takovou tu běžnou a la kříž, kruh apod. Symboliku všedního dne. Symboliku maličkostí, které kolem sebe vidíte. Všechno k nám promlouvá, když se naučíte rozumět řeči, kterou s vámi Život komunikuje. :-)

Ta řeč je pro každého jiná, ale vzájemně se můžeme inspirovat k tomu naučit se ji číst. Navíc některé obrazy jsou archetypální, tj. i univerzální. Třeba obraz tajemné Luny svítící nám ve tmách.

A na téhle skupině je snad každičký záběr a každičké video symbolické. Například každá z děvčat má svou symbolickou barvu, své zvíře (klidně bych ho nazvala totemové, ale tak to asi není :-)). Některá děvčata mají dokonce takovou zvláštnost – zvláštní barevný kroužek zářící jím v oku. (Také se té trojici říká Odd Eye Circle.)

Když se pak podíváte na jejich poslední velký hit – píseň PAINT THE TOWN (PTT) – zjistíte, že i na tomto videu se můžete učit vnímat nejen hudbu a obraz, ale všechno to, co je za tím. Je to jako v životě – svět je víc než jen to, co vidíte, slyšíte, nebo čeho se můžete dotýkat. Vašich 5 smyslů nám předávají informace o okolním světě, ale ty informace můžete chápat pouze jako písmena v rozsáhlém románu.

A ten román je mnohem víc než jen písmena. A ten román je román vašeho života. S tím vším, co se v něm odehrává, o čem třeba nemáte ani povědomí. Ale někde to tam je a dříve nebo později to vypluje na povrch. A nějak vás bude posouvat dál. Skrze ty stránky plné vtipu a nadšení, ale i skrze stránky plné dobrodružství a možná i strachu. To nejzajímavější je ale na konci – pointa. :-) 

Podívejte se na zmíněné video. I tam je na konci, upozorňuju – až fakt na konci, pointa. Schválně, kolika zvířat a barev si všimnete??

 

PAINT THE TOWN (PTT)

 

Líbila se?? Já ji mám moc ráda, viděla jsem ji už snad tisíckrát. V různých verzích (jako video, jako vystoupení, jako fancamery jednotlivých členek, jako součást hry o tom, jestli stihnou potajmu dokončit tanec, aniž by je vedoucí hry načapal a všechny postupně vyřadil… byla to ohromná sranda).

Jakých zvířat jste si ve videu všimli?? Viděli jste vlka?? (Zvíře mé oblíbenkyně Olivie Hay?). Motýla? (Symbolické zvíře Gowon.) Ptačí křídla? (Symbolické zvíře Haseul… dokonce hoří! Haseul je nyní brána jako fénix. Ostatně i ve skutečnosti je toto její návrat do skupiny po 2 letech, protože, jak to nazvat, vyhořela?? Trpěla úzkostmi a měla i nějaké rodinné problémy. Takže teď se opět zrodila jako takový fénix.)

Mimochodem – i má zkušenost říká, že jak se člověk zaplete s nějakým příběhem (třeba já jako překladatelka), tak se mu velmi dobře může promítnout do života. Vnímejte tedy pozorně, jaké příběhy vás přitahují (třeba jaké knihy rádi čtete, jaké filmy vás baví). A vnímejte, jestli byste vůbec chtěli být jejich součástí i vy. A proč?

Tato píseň uplynulý týden dokonce hodně může za to, že mě tak trochu vzburcovala. Že mi ukázala, že není čeho se bát. Že v sobě máme ohromnou sílu i možnost být tím, kým jsme. Ukázat to, co v nás je. Měli jsme 4 dny instruktorský čchi kungový kurz a tam je dobré se naladit na to nejlepší v nás. :-)

„You make it, you break it, you kill it, you want it, you own it, you show it.”

 

BAREVNÝ SVĚT VS ŠEDIVÝ SVĚT

Určitě jste si všimli, jak si ve videu hodně hrají s barvami. Máme tam bílou a černou (o tom ještě bude řeč). Ale pak i spoustu dalších – červenou, modrou, žlutou, zelenou. Žádná z nich tam není jen tak náhodou, že by si režisér řekl: „Hele, co takhle přidat trochu žlutého kouře? To by bylo dobrý, ne??

Svět Loonaverse je barevný právě proto, že každá z 12 členek má svou barvu. Můžete si to představit i jako svou vlastní povahu, nastavení, zájmy, schopnosti. Najednou nemusí být všichni stejní, mít rádi totéž, aby zapadli. Najednou zapadnete právě proto, že jste sví. Že svou vlastní vibrací (barvou) přitahujete další a společně tvoříte jeden velký obraz.

Navíc, jak zpívá už v úplně první sólové písni Heejin, chce to prostě do toho šedivého života vnést trochu těch barev!

Mezi mé oblíbené písně patří právě ta s názvem Barvy (Colors):

Co mě kromě symboliky, propojení protikladů a různých odrazů světla (barev) na LOONA skupině oslovuje, je i tanec. Jsou známé jako skupina, která má celkem náročné choreografie plné různých formací, vnitřního propojení i podtrhované jedinečnosti. Něžné i dravé. Jednou z nejnáročnějších choreografií (prý až na pomezí umění a ne pouze K-Pop tance), je choreografie k písni Butterfly.

A její hlavní poselství?? To, které ladí s poselstvím celého mého blogu – nebojme se roztáhnout křídla a rozletět se svobodně. :-)

Barevný motýl navíc krásně symbolizuje tu barevnost světa a našich povah.

 

ODVRÁCENÁ TVÁŘ LUNY

Na blogu, kde si můžete číst o propojování protikladů, o tom, že náš život není jen světlý a nemusí nutně být, nemůže chybět část o odvrácené, temné straně Luny. O té, kterou nám Luna neukazuje. Které je nejen temná, ale i chladná a tajemná.

Než přišla LOONA se svým novým albem PTT (Paint The Town – Vymalujme město, ale i zároveň Rozjeďme to), hodně mě oslovily songem So What?? Myslím, že hodně lidí jím překvapily, protože byl hodně jiný než jejich písně do té doby. (A pokud vím, překvapily některé i samy sebe, co v nich dřímá. Některým přece jen ještě nebylo ani 20 let.)

Ale LOONA má prostě i svou odvrácenou tvář. Tu rebelanskou. Tu která je „špatná.” A co? (So what??)

Možná i vám přijde vhod, když vám bude někdo něco vyčítat.

Nebo když se bude tvářit, že nejste podle jejich gusta. Že byste měli být jiní nebo se chovat jinak.

Tak si prostě jen řekněte s LOONOU – no a co jako???? :-)

(Užijte si tohle vystoupení, po kterém získali své první vítězství. A rozbrečeli se… :-))

Moc zajímavý je i videoklip, který je hodně rebelský. Ale přišlo mi, že tohle je hezká ukázka toho, jak dobré jsou i tanečnice. 

V PTT se k téhle poloze vrátily, když se i vy vrátíte zpět k prvnímu videu.

Tam naleznete už obě jejich polohy propojené do celku – tu bílou, i tu černou a bojovnou.

Tu jinovou i tu jangovou.

Protože v sobě máme i to světlo i ten stín, i tu ženskou podobu, i tu mužskou, i tu láskyplnou, i tu nesmiřitelnou. Je to jak ten starý kabalistický strom – jednotlivými sefirotami Moudrosti a Porozumění, Lásky a Přísnosti atd. se přelévá z vyšších sfér dolů na Zemi základ toho, kým jsme.

Jste upřímní vůči tomu, kým jste?? (Jak ostatně zní další píseň z nového alba – Be Honest, Buďte upřímní)

Nemáte strach projevit sami sebe?? Tu svou vlastní barvu?

Jste připravení rozevřít křídla a svobodně se rozletět??

A zpívat? A tančit??

S láskou k sobě i k druhým??

Zářit svým světlem druhým, právě jako Luna září ve tmách?

A být trpěliví, než se Luna opět rozzáří??

 

Postkovidový restart (3. díl) – a co teda jíst???

Žabí stehýnka tak zcela na mysli nemám. I když teď na street food festivalu mě docela lákalo je poprvé vyzkoušet. Řeč bude spíš o té žábě na prameni a o tom, co dobrého (opravdu dobrého) se dá taky dopřát tělu. :-) Protože víte, jak moc ovlivňuje stav našich střev naši mysl?? Jak moc ovlivňují potraviny, které jíme, naše naladění, naši bdělost i to, jak moc pak umíme vnímat svět tak trochu jinak??

Jak jsem psala ZDE, v 1. díle série o postkovidovém restartu, na samotném začátku kovidového období jsem si říkala, že to je bezvadný čas k tomu zapracovat na svém zdraví. Když kolem řádí nějaký zlý virus, tak co logičtějšího dělat, že jo?? (Strachovat se a rozčilovat, co všechno nemůžu, a kolik peněz přicházím, mi užitečné nepřišlo.)

Ano, loni s odezníváním první vlny, na přelomu května a června, jsem strávila týden ve tmě. Mé poprvé. :-) Popíjela jsem tam po tmě smoothies a pojídala oříšky a cvičila a meditovala – no krása. Ale jinak si to pak celé vzalo svůj vlastní směr, hodně daleko od nějaké péče o zdraví. :-)

Vedlo mě spíš tam, kde jsem chtěla být už před lety. Teď byl totiž ten ideální čas ponořit se opravdu hluboko tam, kde byla někde ve mě ta žába na prameni. Máte také nějakou takovou žábu na prameni?? Jak v té pohádce o zlatých vlasech Děda Vševěda?? (Pohádky nám vůbec nabízejí tolik mé oblíbené symboliky!)

Určitě ano. Každý nějakou takovou máme. Něco, co nám brání odemknout v sobě ten největší potenciál. Nejde jen o nějaký strach, o všechny ty vrstvy nejrůznějších programů a obav, které jsme si během života nastřádali. To je jen začátek. Může tam být ještě něco, něco, co jste ještě neobjevili, co vám může změnit život, k čemu už máte všechny nitky a indicie, jen je rozlousknout.

Ne nadarmo je jedním z témat ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (už mnoho let) onen poklad, který nenajdeme v supermarketu, ale ke kterému se musíme prohrabat někdy hodně hluboko.

 

KDYŽ ZMĚNY PROBÍHAJÍ NA VŠECH ÚROVNÍCH

Nikdy jsem nechtěla ustrnout jen v jedné škatulce. Osobnostně se od dětství učím propojovat věci, které na první pohled vypadají nepropojitelně (už jsem se tak narodila – s Velkým křížem v horoskopu). Proto si mě asi během studií na VŠ našla mystická učení (začalo to islámský súfismem) v podobě těch neduálních.

Dualitu máme všude na očích a náš svět duálně funguje – neustále se přelévá noc a den, teplo a chlad, růst a odpočinek. Ale nedualita je to, co ty na první pohled protikladné polohy drží pohromadě a nedovoluje, aby jedna z nich převládla.

Bez neduality tu máme nejrůznější extrémy a rozhádané strany, která si každá myslí, že má pravdu a nic než pravdu a k tomu jí dopomáhej Bůh.

  • Nedualita je v pozadí duality a učí nás dynamické rovnováze.
  • Učí nás nacházet tu správnou cestu, když se nemůžeme rozhodnout.
  • Učí nás vnímat klid i tam, kde je stres, nehybnost i tam, kde se v dnešním světě pořád někam ženeme.

Však právě proto možná byla neduální učení vždy tak nějak skrytá na pozadí těch velkých náboženských učení, jejichž hlavním účelem bylo nějakým způsobem sjednotit společnost a nastavit jí nějaká pravidla soužití. (Opomiňme fakt, že se to stejně nedařilo, a když už, tak na úkor všech těch, kteří nějakým způsobem nezapadali a hned byli napadáni.)

Ale tam někde, za vší tou slepou vírou a slepou poslušností a pravidly toho, co se smí a nesmí, žil svým životem ten jiný svět. Z jeho pramenu vzniklo spousta různých řek, ale kdo chce, může se k tomu pramenu kdykoliv vrátit.

 

NEDUALITA MÁ SPOUSTU TVÁŘÍ

Kromě neduality jsem vždy chtěla vnímat svět kolem sebe komplexně. Ne pouze z jednoho úhlu pohledu. (I tak se projevuje nedualita, nejde jen o ne-dva, ale také o ne-jedno!) A tak jsem i před lety sama pro sebe vymyslela roční projekt ABSURDISTÁN. (Ano, o 50 způsobech, jak se chovám zcela absurdně a šlapu si tak sama po štěstí.) Chtěla jsem něco, co mi pomůže se na to, co se obvykle nazývá chyba, dívat se smyslem pro humor. A místo abych se tím či oním trápila, prostě se tomu zasmála. Jak strašně praštěné to je.

No není to lepší než si říkat, jak jsem blbá??? :-)))

Celý projekt se navíc inspiroval učením o 5 prvcích – o pěti různých aspektech, které chci rozvíjet, protože se vzájemně prolínají a podporují. A protože nechci ustrnout jen v té jedné, není to jen o sebelásce nebo o práci se strachem. Díky elementu DŘEVO je tam i dlouhé intenzivní období práce na vnitřní svobodě. Nebo díky elementu KOV zase dlouhé téměř tříměsíční období práce na bdělosti a ochotě pouštět to, co nám už neslouží.

Projekt mě měl učit hlavně jinému vnímání světa (vždycky jsem to vnímala jako učení se novému jazyku, však učím angličtinu):

  • vnímat, co je pod povrchem každodenního dění
  • aktivně pracovat se symbolikou každodenního dění (třeba co to asi znamená, když při podzimním pouštění draků ne a ne udržet draka ve vzduchu?? Co mi to říká?)
  • aktivně se Životem komunikovat (jak na zaměření pozornosti na nové téma zareaguje Život? Jaké zkušenosti a zážitky mi přihraje, abych mohla dané téma prozkoumávat v praxi a ne jen v hlavě??)

 

A CO MĚ NAUČIL??

Naučil mě za ta léta spoustu věcí, zavedl do nejrůznějších koutů sebe samé – tam, kde se skrýval můj dětský vztek, tam, kde se skrýval hluboký smutek, tam, kde se skrýval příšerný strach ze všeho možného, tam kde jsem se zuby nehty chtěla držet toho, co mi dělalo dobře a pomáhalo.

Někdy to nebylo lehké, někdy jsem se cítila jako na tobogánu, někdy jsem si říkala, že jen blázen po mě může chtít, abych šla v oné symbolické bouři ven.

Celý rok jsem jednou dokonce symbolicky nazvala rokem Freddy Krugera! (Buď se probereš, nebo tě to rozsápe!) 

Naučil mě, že je naprostá pravda to, že když si troufnete a otevřete se, se vší svou zranitelností, a narazíte na to nezničitelné ve vás, může vám to změnit život k lepšímu. Najdete sílu, přestanete se tolik bát.

Když se od toho dna naučíte odrazit (a v rámci sebezáchovy je snazší to udělat), nic z toho, co vás na to dno kdy přivedlo, už pro vás nebude dál strašák. Naopak – objevíte zdroj té nejhlubší vděčnosti, která snad existuje. Z tohoto místa můžete odpustit všem a všechno.

I taková je nedualita – zjistíte, že není co odpouštět, protože se vám osobně vlastně nestalo nic špatného. Když jste se to naučili transformovat v to dobré. Pro sebe (samozřejmě ne obecně. Některé věci jsou obecně vždycky duálně špatně a tak to je. :-))

 

SVĚT FUNGUJE JINAK, NEŽ SI MYSLÍME

Celý projekt se zaměřil hlavně na vnímání. Na stav mysli a stav emocí. Nevím moc o nikom, kdo by 5 prvků harmonizoval právě takto – zaměřením se na vnitřní svobodu, vnitřní radost a nepodmíněnou lásku, vnitřní harmonii a klid, bdělost a vnitřní odvahu, důvěru a sebedůvěru. Kdo by na to šel od emocí a mysli. Většinou se pracuje spíš na úrovni těla – skrze dietetiku, akupunkturu, fytoterapii. Nebo skrze to, co vás fyzicky obklopuje – feng shui. Nebo skrze tělo a případně pohyb – čchi kung.

Já jsem to tak udělala, protože mi to dávalo smysl. Protože mi přišlo, že to, jakým způsobem se na svět díváme, se pak odráží i ve způsobu, jak na něj reagujeme a jak v něm jednáme.

Navíc kolem sebe neustále vidím, že nás příliš často právě způsob vnímání zavádí na cesty, které nevedou tam, kam si vlastně přejeme. 

  • Už jen proto, že si zaprvé ve skutečnosti neuvědomujeme, co si opravdu za tím vším, po čem toužíme, přejeme.
  • A zadruhé (a to spoustě lidí stále uniká) protože nám chybí to neduální vnímání a vidíme obvykle jen dvě možnosti – buď, anebo. Nikdo nás neučil jít na to kreativněji než černobíle. :-)

A zatřetí? Za ta léta se mi potvrdilo, že ten jiný svět funguje jinak, než si myslíme. Že takové základní věci jako je svoboda, motivace, změna, láska, důvěra atd. jsme se v životě naučili chápat způsobem, který neodpovídá tomu, jak se věci ve skutečnosti mají.

Často, i když si myslíme, že už tomu všemu rozumíme, se ukáže, že to tak není. :-) Pojďme být tedy vždy otevřenější i tomu, že vše může být stále ještě jinak. :-))

 

NEDUÁLNÍ VNÍMÁNÍ

Mnoho let jsem trénovala právě vnímání. Oblíbila jsem si Ruperta Spiru a jeho způsob, jak učí to neduální vnímání. Jak učí vnímat naše propojení s okolím a fakt, že naši podstatu nemůže nic ohrozit. Oblíbila jsem si i jiné neduální učitele, ale on byl ten první, díky kterému mi to poprvé přecvaklo a já pochopila, jak se to s neduálním vnímáním má. :-)

Někdy totiž nestačí jen to, že vám to někdo ukáže.  Musíte pochopit, co vlastně vidíte, proč to má takový dalekosáhlý význam a co všechno se tím pro vás mění.

Tak třeba před pár lety jsem připravila sérii 2 videí, které byly inspirované dvěma mými nejoblíbenějšími neduálními experimenty (najdete je ZDE). Ale ukázalo se, že to, co pro mě bylo převratné a co mi pomáhá vnímat klid i uprostřed shonu a nenechat se vtáhnout do vnějšího dění a problémů, když nechci, pro spoustu lidí zas tak převratné nebylo. :-)

Ano – jsou to prostě neduální hádanky a spoustě lidem stejnou informaci, kterou předávají mě, nedávají. Podobně jsem vnímala, že byli lidi zaskočení, když nám na čchi kungovém semináři ukazoval jednou neduální vnímání náš mistr.

Je to tak jiné! A přece tak přirozené.  Neduální vnímání je totiž naše základní vnímání, než nám do toho začne kecat hlava. :-)

 

SOULAD MYSLI, TĚLA A ENERGIE

Tolik let jsem ve svém projektu intenzivně věnovala mysli! To ale neznamená, že je dobré zapomínat na tělo. Mnohdy vás právě práce s myslí k tělu zavede (a naopak). :-)

Nejsme totiž jen naše mysl, jsme propojením mysli, těla i energie. Taková naše vlastní osobní svatá Trojice. :-) A o souladu mysli, těla a energie je také můj oblíbený čchi kung. I tomu se už přes 15 let věnuju!

Orel v hnízdě, můj nejoblíbenější styl, je přesně tak komplexní, jak to mám ráda. A vždycky, když jsem na té absurdistické cestě (dnes říkám onomu ročnímu projektu STROM ŠTĚSTÍ) klopýtala a hledala, čeho se chytnout, vždycky tu byla ta pomocná ruka orlího čchi kungu. Jak jsem už o něm kdysi ostatně i psala – umožňuje obejít mysl, když se staví na odpor. :-) 

A také dodává energii a sílu jít dál.

A uvolňuje rostoucí napětí.

Rozpohybovává to, co má tendenci zatuhnout.

Po hodině čchi kungu jsem vždycky byla úplně jinak vyladěná – někdy byl ten rozdíl nebetyčný, někdy velmi jemný. Ale vždycky tam ten rozdíl byl a většinou stačilo se jen protáhnout, správně se postavit, ponořit se do sebe, správně se naladit na vlastní dech a pak energii probudit a rozpohybovat. Jemně, jednoduše, nepotřebujete k tomu vůbec nic. Ani se převlékat do nějakého cvičebního úboru. A může to být velmi rychlé – třeba 10 minut a bylo. Změna. Jen ji udržet.

A právě k tomu je pak ideální právě ta práce s myslí. A nejen na úrovni meditace a vizualizací. Ale právě na úrovni vnímání toho, jak se věci doopravdy mají. :-)

 

NICMÉNĚ NEZAPOMÍNEJME NA TĚLO! 

Nejsme jen mysl a i když má mysl velikou moc nad tělem (a umí jistě zázraky), i tělo má velikou moc nad myslí. Nestojí proti sobě, ani nejsou oddělené. Podporují se a ovlivňují se.

V neduálním světě nejde hned o dokonalé zdraví, svůj vhled do podstaty bytí můžete trénovat i v těle, které je nemocné. Někdy je to dokonce jednodušší, protože musíte víc do hloubky, než když je vše v pohodičce. Jak jsem říkala, právě ty ponory ke dnu, když se svět netočí tak, jak by to pro nás bylo pohodlné, mohou být pro naši vnitřní sílu a svobodu zásadní.

Na druhou stranu, čím s větší péčí a láskou se tělu věnujete, tím víc rozvíjíte i ono neduální vnímání. To se totiž projevuje právě tím, že neodsuzujete, soucítíte, pečujete. A zároveň rozvíjíte i jasnost mysli a dopřáváte tělu příliv energie, který je mu vlastní.

Jak často tělu energii nedopřáváme! Tím, že špatně jíme, spíme, stojíme, sedíme, dýcháme. Že se málo hýbeme. Jak může mysl rozvinout svůj potenciál, když se nám nedopřává to, co se dopřát může? A my žijeme v období, kdy máme možnosti rozvíjet se po všech stránkách. Na rozdíl od našich předků.

A tak můj postkovidový restart se právě odehrává na úrovni těla. A mysl mě k němu dovedla i díky absurdistickému projektu stromu štěstí. (Však to všechno začalo s příchodem elementu OHEŇ, který rozvíjí právě vnitřní radost a lásku a schopnost dopřát radost sám sobě skrze sebe sama.)

V druhém díle článku (ZDE) byla řeč o tom, jak tělo rozpohybovat. Nejen čchi kungově. Jak se mi podařilo doslova rozhýbat něco tak, že si najednou po letech zas pohyb užívám na sto procent. :-) Na úrovni síly, pružnosti i uvolnění. I na úrovni ohromné radosti.

Přečtěte si ho, třeba vás inspiruje k tomu dopřát tělu sílu, protažení i radost. :-) V tomto článku najdete zase pár slíbených tipů co se stravování týká.

 

CO TEDY JÍST? KDO SE MÁ VE VŠECH TĚCH TIPECH VYZNAT??

Pojďme na to opět neduálně. Tak, jak jsem to udělala já. (A moc mě to baví!!) Prostě si hraju a objevuju nové chutě a kombinace. A hledám způsob, jak všechny své objevy sladit s pětielementovým stravováním ovlivněným čínskou medicínou.

To totiž považuju za ideální způsob, jak jíst v souladu s tím, co je pro mě v dané chvíli a v daném čase nejlepší. Žít i jíst v tom tao proudu. :-) To miluju.

Pak tu máme různé odporující se směry (a tady přijde také ke slovu nedualita) – třeba keto a naopak sacharidová strava. Však říkejte Asiatovi, ať přestane jíst rýži! :-) (Víte, že od té doby, kdy se naučili vyvážet bílou rýži a kdy se ji i naučili jíst, tak i v Asii podíl obezity vzrůstá?? Mě tahle informace hodně překvapila.)

Objevila jsem ale přístupy, které už nepovažují za nepřítele číslo jedna ani tuky (klasická moderní strava), ani sacharidy (nízkosacharidová či keto strava).

  1. Wildfit
  2. Carb Cycling

 

WILDFIT

Wildfit jsem objevila díky mému ublíbenému Mindvalley. V Mindvalley totiž můžete najít spoustu různých tipů, jak žít šťastně a zdravě od meditací, práce s energií, time managmentu, hypnoterapie právě až po stravování. A často se mi objevují reklamy na jejich cca hodinové masterclass zdarma. A vždycky jsou velmi zajímavé!

No a jednoho dne se tam objevil Eric, zakladatel Wildfitu, a mě to hodně zaujalo. Fakt, že mluvil o svobodě v jídle. (Neomezujete se, prostě už to nechcete jíst. Nemáte na to chuť. A já se fakt nerada omezuju a ta neduální přesně motivace nevychází z toho, že něco nemůžete.)

Líbil se mi i fakt, že mluvil o tom, že je dobré se naučit přizpůsobit své stravování ročním obdobím – ale nejen tak, jak to dělá pětielementové stravování. Jde ještě trochu dál a tzv. jarní stravování je v podstatě přísné keto, jak jsem zjistila. A vychází z toho, že našim předkům na jaře většinou nic moc jiného nezbývalo a naše tělo je právě na to i zvyklé.

Ale nelpí (právě naopak) na tom, abyste ho dodržovali stále. Je to prostě jen jedno z období a můžete jej nakonec dnes už dodržovat vždy, když máte potřebu přehodit na spalování tuků a všechno to, co vám to zdravotně přináší.

Program, i přes Mindvalley Masterclass slevu, byl pro mě hodně drahý, ale osobně myslím, že pokud někdo opravdu chce zhubnout a opravdu chce změnit svůj vztah k tomu, co jí, a chce mít k tomu 90 dnů podpory a přesného postupu a ty peníze má, tak věřím tomu, že budou účelně investované.

Sama zjišťuju, jak je rozhodně užitečné mít přesný návod a toho se držet. Je mnohem snažší to období, kdy máme chuť si dopřát i něco nezdravého, vydržet. :-)

Program je sice v angličtině, ale všimla jsem si, že už existují i české koučky Wildfitu (certifikované), které vás programem provedou. Já na netu našla i celkem podrobný popis toho, jak program vypadá (a to může každý). Rozhodně mi to pomohlo udělat si představu o tom základním, co bych si z něj mohla odnést, i když v něm nebudu. :-)

Třeba si teď opravdu konečně hlídám pitný režim. :-) A vlastně si ho ani hlídat nemusím, prostě mám větší žízeň, když těm impulzům naslouchám. :-)

 

CARB CYLING

Carb cycling (neboli střídání sacharidové stravy a nízkosacharidové stravy) mi přijde velmi přístupný. Narazila jsem na něj nedávno a přijde mi, že je dokonalou ukázkou toho, že ideál obvykle neleží na jedné straně extrému. :-)

Zřejmě vychází ze zkušeností vrcholových sportovců, kteří někdy potřebovali jet na tuky (a shodit je, třeba když chtěli vyrýsovat svaly) a někdy naopak potřebovali nabírat svalovou hmotu a mít hodně energie.

Ostatně před mnoha lety, když jsem chodila na kurz čínské dietetiky i k čínskému doktorovi, vždycky kladl důraz na to, abych měla ve stravě co nejvíc různých druhů potravin. To mi krásně ladí s tou pestrostí, kterou nabízí střídání nízkosacharidové, mírněsacharidové a klasicky sacharidové stravy. Na některé recepty bych takhle byla nikdy nepřišla. :-)

Jak to máte vy? Snídáte každý den totéž? Točíte stále dokola tatáž jídla, stejné suroviny? Víte kolik druhů potravin během týdne sníte?? (Nemusíte to hned začít počítat, ale spočítat si to jednou může být podobně objevné jako kdysi pro mě.) Jíte totéž v létě, na jaře i v zimě??

Jíst v souladu se sebou a přírodními cykly mi přijde opravdu důležité, protože tělo tak dostává přesně to, co v daném okamžiku potřebuje, aby bylo v rovnováze. A my nechceme být vyvedení z rovnováhy, že?? :-)

Carb cycling v podstatě spočívá v tom, že třeba deset dní jste na nízkosacharidové stravě a 4 dny na vysokosacharidové (klasické). Nebo čtyři týdny na nízkosacharidové a týden na vysokosacharidové. Nebo střídáte podle toho, jestli zrovna odpočíváte, nebo potřebujete mít hodně energie. Těch možností jak střídat, je nepřeberně. 

Jen se musíte připravit na to, že když si třeba vyjdete na street food festival, tak tam nemáte co jíst, když jste zrovna v tom nízkosacharidovém období. :-)

 

METABOOST CONNECTION

Já se teď ale našla u Meredith Shirk, jejíž reklama mi taky přistála na mobilu. Šla jsem před časem na procházku a nakonec vyslechla celé její asi hodinové vyprávění o tom, jak stravou popostrčit metabolismus. Obzvlášť už žen nad 40 let, což já jsem. :-)

Protože i já vnímám, že kdysi pro mě bývalo snadné se krmit, čím mě napadlo, a celkem snadno jsem pak zase kila shodila. (A vždycky jsem byla spíš ta štíhlá.) Jenže teď to jde dolů mnohem hůř. A nejspíš bude s věkem ještě hůř.

Takže je teď nejvyšší čas naučit se ten největší fígl (podle mě) – složitě neřešit keto (a spalování tuků), zbytečně nepočítat kalorie a běhat po městě (běhání, kromě sprintů, mě fakt neba), ale povzbudit tělo, aby zase prostě pálilo o něco víc. :-)

Její programy pro mě nejsou tak finančně náročné, podpora v FB skupině super, recepty moc dobré (s americkým twistem). Uspokojují moji touhu poznávat nové a zároveň i moje choutky. Třeba takový mix jako borůvky/mandle/čokoláda. :-) Manžel vždycky na tu mou hubnoucí stravu hledí s údivem a říká mi: „To je ale divná dieta.” :-)

Co je na ní ale úžasného, je, že funguje (2 kg dole za 14 dní), že je chutná, že u ní člověk nemá hlad. A navíc pro mě objevila i nová cvičení – izometrická a One and Done. Oboje velmi rychlá a velmi účinná cvičení. Do 15 minut je hotovo a ani se člověk moc nezpotí. :-) A tělo nestresuje… jen si tak vrní. A sílí. A stabilizuje se. Super!

 

KORONAVIROVÉ OBDOBÍ PRO MĚ BYLO VELMI PŘÍNOSNÉ

Když přišla první vlna, přišla jsem i s FB skupinou Využijme Káčko užitečně. Vnímala jsem, že covid je veliká příležitost něco zásadního změnit. Společensky i osobně.

Společensky se to zcela zjevně velmi hýbe a uvidíme, co se z toho všeho nakonec vyvrbí. Já jsem optimista a myslím, že vždycky to nakonec dopadne dobře. I když si člověk nejdřív musí projít peklem. Možná právě proto.

Osobně jsem měla období pobytu ve tmě, objevu videí (na svém youtube kanále už jich pár hlavně z loňského léta mám). A s druhou vlnou pak také období, kdy jsem popustila uzdu všemu a sesula se tam, kde byla ta má žába na prameni.

Nikdy bych tolik neřešila stravování a pohyb (tanec ale i posilování a protahování všeho možného druhu), kdyby na mě ten sesuv nenavalil víc jak 10 kg navíc. Proč také, když těch pár kilo bych shodila za pár týdnů a hotovo?

Teď je to ale jiné, protože mám impulz k tomu naprosto překopat to, jakým způsobem jím. Propojit všechno to, co jsem se kdy naučila, vyzkoušela a zjistila, že je to pro mě funkční (včetně přerušovaného půstu, který taky zbožňuju).

Někdy to, co vypadá strašlivě, může opravdu přinést zásadní pozitivní změny. Vždy tady ta možnost je, jen jí dát prostor, aby se projevila.

Stále zažívám postkovidový restart a pár tipů, jak můžete i vy (2. díl)

Nejlepší restarty jsou ty, které vydrží déle než pár nadšených dnů, že? No, uvidíme, jak dlouho vydrží ten můj, ale já mu věřím, protože jsem po dlouhých letech objevila to, co se mnou rezonuje. Protože změny musí rezonovat, aby vydržely, řekla bych. :-) 

Jak zaznělo v minulém článku (vlastně v prvním díle – ZDE), „V podstatě jde o to, že nakonec vše závisí na tom, jak k tomu přistupujete – jako k mučení, nebo k příležitosti??Život by přece neměl být o stresu a boji sám se sebou nebo s druhými nebo s okolnostmi. I kdyby to měl být boj o světlejší zítřky, jak se kdysi říkávalo.

A tak mi moc nesedí taková ta představa, že teď se do toho musíme opřít, zapřít se a vydržať. Vám ano? 

Mám raději ten uvolněný proudící čchi kungový způsob, než ten silový. Onu neduální motivaci ke změnám, která není založená ani na touze, ani na strachu. Rozhodně mnohem víc, než onu představu, že čím víc budeme pracovat (i sami na sobě), tím líp! Pokud možno moc nespat, protože ty prospané hodiny bychom přece mohli využít užitečněji!

Kdepak, na spánek, který nám byl přece už kdysi dávno dán, abychom nabrali sil (i kdyby nás během noci měla roztrhat divá zvěř), si sahat nenechám.  A honit se za něčím taky ne. I kdybych měla roky čekat na ten správný impulz, raději vydržím toto čekání a pátrání. A to jsem i udělala.

Někdy puzzlíky toho, co je nám vlastní a co máme rádi, zapadnou do sebe a my můžeme naskočit na vlnu a využít i všechno to, co jsme se dosud naučili. Nic nemusí být ztráta času, i když sice stojíte na místě, ale z toho místa se bděle rozhlížíte a učíte se. A nakonec, místo abyste jeli jen na své vůli, jedete na něčem, co vás veze. A kdo ví, možná se tak nakonec dostanete dál i rychleji??

 

CO VÁM UDĚLÁ RADOST, I KDYŽ VÁM NENÍ DO TANCE?

To je rozhodně dobré vědět! Continue reading „Stále zažívám postkovidový restart a pár tipů, jak můžete i vy (2. díl)“