První část článku je ZDE.
Někdy ale máme pocit, že to všechno nemůžeme jen tak nechat být. Někdo nás zranil a my chceme, aby si to uvědomil. Aby za to pykal. Aby mu to všechno jen tak neprošlo.
Vy ale netrpíte proto, co vám někdo udělal, i když vám to teď třeba přijde naprosto logické. A když vám tohle dojde, spadne z vás velké břemeno. Tak uděláte třetí krůček ke smíření.
Někdy přijde smíření právě z tohoto směru a to aniž byste museli těmi předchozími také projít. Když jste připravení, může totiž smíření přijít odkudkoliv. Stačí se mu otevřít. A to je samo o sobě čtvrtým způsobem, jak smíření nalézt. :-)
Někdy to ale není vůbec snadné…
Bohužel prokázat takovou důvěru je velmi náročné. Čím hlubší a takříkajíc zašmodrchanější problém máte, tím náročnější to může být. Je toho v nás spousta, co nám brání se smíření otevřít. Já se o ně dlouho snažila (a to mě jen máloco rozčílí nebo vadí), ale nešlo to.
Pro mě bývá tou asi největší překážkou ta má kozoroží představa spravedlnosti. Ten pocit, že to nemohu nechat být, dokud druhá strana nepochopí, že udělala chybu. Nebo se dokonce i neomluví nebo nějak neukáže, že je jí to líto. Myslívala jsem si, že jediný způsob, jak druhým pomoci to pochopit, je dát najevo, že trpím.
Vždyť přece když přestanu trpět a smířím se s tím, co je, nebude si pak ten druhý myslet, že se tedy vlastně vůbec nic nestalo?
Říká se, že si za to, jak se cítíme, můžeme jen my sami. Ale copak je ten druhý pak jen tak jednoduše z obliga? Nezaslouží si minimálně pochopit, že ubližuje druhým a potažmo tím i sám sobě, a ani to netuší?? No, nakonec se ukázalo, že to, zda druhý uvidí svou chybu, nezáleží na tom, jak moc vy trpíte. :-)
Musím říct, že každý máme nějaký ten svůj kámen úrazu. Nějaký ten krůček, který je pro nás těžko zvladatelný. A proto se hodí posvítit si blíž na to, který to je. Přestat sami sobě stát v cestě za spokojeností.
Život není proti nám…
Asi nejzajímavějšími způsoby, kterými k nám umí přijít smíření, jsou okamžiky, kdy si uvědomíme, že Život nejenže nestojí proti nám, ale že my sami jsme s ním nedílně propojení. Že Život nechce nic, co nechceme i my sami. Napadlo vás to někdy? A vnímáte to tak někdy? Nebo máte dojem, že vám něco nebo někdo pořád hází klacky pod nohy a život není tak, jak byste si představovali? Co všechno máte pocit, že vám chybí??
Mě to poprvé napadlo již před cca 20 lety, když jsem zápolila s tím, jak vnímat Boha (a jestli vůbec existuje). Teprve nedávno mi ale došlo, že to, zda máme pocit, že si na Životu musíme to své vybojovat, nebo ne, souvisí s tím, zda vnímáme duálně či neduálně a zda vnímáme svou vlastní podstatu. Ale to je na hodně dlouhé povídání a ještě delší praxi. :-)
V mém případě bylo vědomí, že to, co prožívám, jsem si přála, jednou z důležitých cest za smířením. Vždyť proč bych se bránila něčemu, co jsem si sama přála?? A protože s jinými krůčky jsem měla těžkosti, tyto mi byly velkou pomocí vždy, když jsem se potřebovala smiřovat s těmi drobnými problémy, které se nabalovaly.
Někdy totiž může být váš problém jako saň, které narůstají nové a nové hlavy, zatímco s ní bojujete a ty hlavy jí odsekáváte. Máte pocit, že už konečně! Ale opět se něco objeví.
A přitom to někdy chce jen vydržet, dokud se ve vás něco díky jinému úhlu pohledu nepromění a saň se prostě nevypaří jako fata morgána, kterou jste považovali za skutečnost. :-)
Vnímat svět takový, jaký je
Dokud nebudete vnímat svět takový, jaký je, budete stát proti spoustě a spoustě nejrůznějších takových draků…
A jak vidíte, pokud se chcete s něčím smířit, není to možné bez toho, abyste to v prvé řadě vnímali. Alespoň nějak. Neotáčejte se k tomu draku zády, i když je třeba jen výplodem vaší představivosti a není reálný. Bdělost je tedy dalším důležitým krůčkem ke smíření. A nemyslím tím nakonec jen vědomí přítomnosti, ale hlavně vědomé přítomné pochopení toho, CO vlastně vnímáme.
Protože teprve pak se to můžete naučit vnímat takové, jaké to ve skutečnosti je, a ne takové, jak si to vy myslíte.
Naše mysl je totiž velmi omezená. Ten vnější svět nám filtruje podle starších zkušeností. Nebo podle toho, co je pro nás jednodušší pochopit. Už jste určitě slyšeli o všech těch optických klamech, kterými nás náš mozek může zmást? Jak se říká, máme oči, ale nevidíme.
Neduální videohrátky…
Proto velmi ráda dávám lidem tu možnost učit se skrze videa vnímat svět úplně jinak. Ne pouze symbolicky, ale úplně jinak….
K ZÁVĚREČNÉ ČÁSTI ČLÁNKU O CESTÁCH KE SMÍŘENÍ TUDY…