Nenechat si podrážet nohy a Dexter New Blood

No, to asi není úplně snadné, že? Nenechat si podrážet nohy.

Každé ráno mě třeba dcera umí vyvést z rovnováhy – neusne zase? Vstane včas? Dorazí do školy včas?? Její flegmatičnost miluju. Ale jen vocaď pocaď. :-) Je nicméně krásné, jak čím je starší (deváťačka), tím víc vnímá, že fakt některé věci, které nedávají smysl, vlastně dělat nemusí. Co by za tohle vědomí někteří dospělí dali! A obzvlášť ženy!

A tak to člověku v dobách, kdy jako dítě ještě nemá moc na výběr, co dělat musí a nemusí, dává tak trochu nadhled. Rozhodně lepší, než se do něčeho nutit jen proto, že ono se….

Jak to máte v životě vy? Nebo jak jste to měli na základce? A to prosím bez toho, aniž by vás učitelé považovali za černou ovci třídy, která na vše kašle a dělá problémy. :-)

Najít tu zlatou střední cestu mezi svobodou a rebelanstvím totiž fakt není snadné! Ostatně jako najít jakoukoliv zlatou střední cestu! A proto asi některé lidi neduální cesta láká, ale jen málokdo tuší, jak na to, a málokdo to i zkusí.

Být v životě spokojenější chce i vnitřní sílu. Pokračovat ve čtení…

Kde hledáte kotvu, když je vám blbě?

Někdy to slušně bouří, že?

Jestli bývaly doby, kdy bouře nebyla tak citelně vnímaná celou společností, tak ty jsou teď pryč.

Co proti tomu, co se děje nyní, byly debaty o terorismu nebo migrantech.

A i to byla velká témata, která spoustu lidí strašila.

A která spousta politiků zneužívala ve svůj prospěch.

Nechci se ale pouštět do rozbouřených vod všech těch diskuzí, o tom, jak to je, a kdo za to může, a co by se mělo dělat atd. atd. Myslím, že teď je pro většinu z nás zásadní najít v těch rozbouřených vodách nějakou kotvu. Něco, co nás dokáže podržet nad vodou. Něco, co nás dokáže podpořit, stabilizovat, zklidnit.

A navíc, je to téma třetího týdne STROMU ŠTĚSTÍ (pro ty z vás, kteří jím procházejí stejně jako já). A ve čtvrtek bývá vždy takový první milník, kdy se dívám na to, co mi toto téma dává.

 

Kde všude se dají hledat kotvy. Kde všude je hledáte vy??

  • Důležitou kotvou je pro mě to, že nevnímám svůj život jako sbírku nějakých náhodných událostí, které se mi dějí. Jak říkával psycholog Frankl, smysl (logos) zásadně rozhoduje o tom, zda se v životě cítíme spokojení, nebo nespokojení. I v koncentračním táboře ten smysl Frankl našel a to mu pomohlo přežít. Osobně jsem dělala pro Centropu rozhovory s několika přeživšími z Terezína a třeba i Osvětimi. Neumím si moc představit prožít něco ještě horšího.

  • Poslední roky jsou to pro mě hlavně témata STROMU ŠTĚSTÍ nebo MIMOŇSKÉ CESTY, které dávají mým dnům ještě trochu jiný nádech. Každodenní události vnímám pak skrze daná témata, mohu je využít k tomu, abych se v daných oblastech rozvíjela, nebo abych se alespoň sama o sobě něco víc dozvěděla. Vše má pro mě nějaký smysl. A nejen to, stále tam funguje i ono „To si snad ze mě dělá Život srandu, ne? Když se chci o něčem dozvědět víc, tak mi to téma hned předhodí??” Takže často to, čemu bych se normálně bránila, vítám přesně jako ten dárek pro mě od Života, o který jsem si sama řekla. :-) A úžasně se tím bavím!

  • Když už je řeč o MIMOŇSKÉ CESTĚ, asi také není náhodička, že právě tento týden se zabýváme dvěma důležitými kotvami – symbolickým uvažováním a praxí tonglenu. Symbolika právě nabízí možnost vidět onen Franklův smysl! Proč se mi právě tohle děje?? Ale zároveň mě symbolika může vést! Slouží jako poselství, jako ukazatelé. Kdy si vyzkoušíte hieroglyfické myšlení v mé e-knize Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), zjistíte, že i papír na stole, nebo pták v koruně stromů, nebo poskakující pes, nebo střecha domu, nebo prostě cokoliv, co vás napadne, pro vás nese kopec propojených významů. Přímo je na vás křičí! Sděluje vám poselství o tom, co před sebou skrýváte, nebo jak můžete žít šťastněji. Je to jako když se ptáte tarotových karet a z jejich symboliky se snažíte vyčíst, kudy vede cesta ven z toho, co vás trápí.

  • Tonglen je jedna z meditativních praxí. Učí nás právě to, co v náročných dobách nejvíc potřebujeme. Schopnost přijmout temnotu. A projasnit ji. :-) Přijmout ji v sobě i v druhých. Pokud vás někdy jako mě trápí snad osud celého lidstva, tak tohle je praxe, která vám pomůže to břemeno empatie snést.

  • Nakonec jakákoliv meditace vám může poskytnout určitý druh kotvy. Meditace jsou různé a každá má svůj vlastní účel. I kdybyste meditovali jen čistě relaxační řízené meditace, je to úžasná kotva! Nenechávat se jen vést, ale zjistit, že sami pro sebe jste těmi nejlepšími vůdci, je ještě o fous lepší. :-) Taková tichá meditace, kdy jste jen se svými myšlenkami a emocemi a učíte se nenechat se jimi příliš unést, je výzva. Ale ta odměna pak!

  • Pro mě je hodně zásadní kotvou čchi kung. Konkrétně styl Orel v hnízdě, který cvičím už 13 let a učím asi 8. Teď jsem čerstvě absolvovala roční intenzivní instruktorský výcvik s novými praxemi a novými zkušenostmi. Jak vidíte, čchi kung je nekončící cesta… hloubce uvolnění se meze fakt nekladou! Když má člověk dost energie, která může volně plynout, jen máloco ho pak vyvede z míry. Super kotva. :-)

 

A PAK NĚCO TROCHU PŘÍZEMNĚJŠÍHO…

  • A pak něco přízemnějšího – cokoliv, co vám vykouzlí úsměv na tváři! Radost uvolňuje a nadnáší. Jestli vám přináší radost přátelé, dobré jídlo nebo filmy, jen do toho! Já teď čerpám radost z tance (K-pop mě fakt bere hodně!). Ty písně jsou jako dělané pro tanec (protože K-pop a choreografie jdou ruku v ruce) a jsou většinou plné nadšení a motivace. Třeba taková Not today (Dnes ne!) od BTS pro mě je vždycky takovým dopingem. Ne, dnes se nenechám tím či oním srazit na kolena!

  • Symboliku a radost mi propojuje nová série Dextera – už máme za sebou třetí díl. A jestli chcete vidět, jak se hledá kotva, tak tam to máte. Dexter, náš starý dobrý sériový vrah, to už po deseti letech nevydržel a zabil jednoho chlápka, který se choval děsně. A zabil předtím 5 nevinných lidí. Nevinný bílý jelen symbolizuje nevinnost. Touhu žít lépe. Snahu držet si svých zaběhaných rituálů, která mu jsou tou kotvou. Není to tak, jak někdo napsal v komentáři, že nechápe, koho zajímá nějaký zastřelený jelen, proč tam není víc akce. Tak to je, když nechápeme symboliku a nenecháme se jí hluboce oslovit. A prožít to mystérium.

    Kotvou vám pak může být po vzoru Dextera i to, že máte vnitřního spojence, který vás motivuje, radí vám, nebo se vám i posmívá. Ale jde mu hlavně o to, abyste byli v pořádku. A abyste se do stejného průšvihu už nedostali. Kotvou vám může být i to, že před svým problémem nezavíráte oči, ale snažíte se ho chytře vyřešit.

Jaké jsou ty vaše kotvy? Co vám pomáhá nenechat se spolknout tím vším, co se venku děje? Ne to ignorovat, ale mít sílu to vnímat, pochopení hlubšího smyslu toho, co se děje světu i vám osobně? A tím i jasnou mysl a klidnou sílu reagovat nějak konstruktivně. Protože stěžovat si a děsit se fakt nepomáhá.


Pokud se učíte anglicky (nebo se chcete učit), můžete si jednu takovou kotvu vyzkoušet. :-) Připravila jsem projekt ANGLIČTINA MEDITATIVNĚ, a ta vám dá jak tu praktickou radost z pokroků, tak tu zklidňující meditaci, tak tu vnitřní sílu skrze afirmace. A ve mně budete mít spojence, když o to budete stát. :-)

MRKNĚTE SEM

Dexter a strach

Další díl a další téma týdne v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ.

Je náš strach oprávněný??

Dexter mě už před lety tak úžasně zaváděl do těch sfér, kde to naše jasné dělení na zlé a dobré naprosto ztrácelo smysl. A jak jsem nedávno slyšela, Dexter v mnoha lidech probouzí takový prazvláštní pocit, že vlastně fandí sériovému vrahovi. Že dělá něco, co je špatně, ale přitom něco, co je dobře (vraždí jen jiné nenapravitelné vrahy).

Mé duši učící se vnímat neduální svět a to, jak to v něm vlastně chodí, se tenhle seriál velmi líbil.

Přinášel spoustu zajímavých impulzů a zamyšlení.

Teď se nám Dexter k milému překvapení fanoušků vrátil. 

  • Se symbolikou bílého jelena v prvním díle.

Tak moc mi připomíná hieroglyfické a symbolické myšlení, které popisuji hned v první kapitole své první e-knihy Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty). A také hned v prvním díle měsíčního online kurzu Mimoňská cesta do Jiného světa. Jo, symbolikou je potřeba začít. Svět přece není jen o tom, co se děje na povrchu! A lov na bílého jelena není jen lovem na bílého jelena.

  • A se spoustou znepokojujících náznaků v druhém díle.

Však to má být zase napínavé. :-)

Nebudu vám tu spoilerovat. Díly si můžete stáhnout (i s titulky) třeba na Hellshare, což je můj oblíbený poskytovatel seriálů a filmů. Rychlý přístup si už pár let dokonce i platím. Jen zmíním, že scéna s Dexterovou mrtvou sestrou Deb byla třeba úchvatná. A jak z hororu.

Chci se spíš zamyslet nad tématem tohoto týdne ve vztahu k tomuto dílu.

Jak moc je strach hlavních hrdinů oprávněný?


  • Máme tu jeden problém, do kterého se Dexter na konci prvního dílu dostal. Celkem oprávněně se může bát toho, jaké to může mít následky. I když se snažil, co mohl (a Deb to dost bavilo), aby to následky nemělo.
  • Máme tu vztah otec – syn. A temné tendence. Určitou nejistotu a obavy se zcela otevřít.
  • Máme tu jednu hrdinku ve velmi prekérní situaci (s trochu děsivým nápisem na kameře, která ji sleduje Už jsi vlastně mrtvá).

Jak poznáme, kdy je náš vlastní strach oprávněný? 

Obvykle to nepoznáme do té doby, dokud se opravdu nestane to, čeho se bojíme. :-)

Do té doby jsou to jen strašáci. Možná podobně hororoví jako Deb v oné zmiňované scéně, která měla za cíl Dextera varovat. Vyděsit. Uvědomit si, že se řítí do problému. Být opatrnější.

A to je velmi často i důvod, proč se začneme bát – abychom byli bdělejší a opatrnější.

Což ale neznamená, že se máme nechat tím strachem vyděsit. A zblbnout. :-)

A tak, když se začnete něčeho bát:

  • nevytvářejte hned katastrofické scénáře
  • nepropadejte představě, že je s vámi fakt už ámen
  • že to, čeho se bojíte, se opravdu děje a opravdu stane (třeba je to jen vaše představa)
  • zůstávejte bdělí
  • ve skutečné bdělosti totiž není pro strach vlastně místo, protože strach čerpá z minulosti a bojí se budoucnosti

V té souvislosti se mi vybavuje výzva Báry Englishové, abychom přestali myslet na to, co je blbě, ale zaměřili svou pozornost spíš na to, jakou realitu bychom si přáli mít. Věřím, že to je rozhodně lepší, než přiživovat svým odporem to, co se nám nelíbí nebo čeho se bojíme, že se stane (nová totalita).  Nicméně já bych pro vás měla ještě trochu jinou výzvu – buďte prostě bdělí. V prostoru, kde nemáte potřebu myslet na to, co všechno je blbě, a co všechno se může stát.

V té bdělosti nemůžeme nebýt opatrní a moudří.

Není to zaslepená pasivita. Ale naše reakce jsou jiné, vycházejí z jiného nastavení než z toho, co všechno nechceme, nebo z toho, co bychom si přáli jiného. Ani ze strachu z toho špatného, ani z touhy po tom lepším.

Vycházejí z neduálního světa, kde se nehodnotí a nestěžuje a odkud pramení síla, která umí proměnit nejen vás, z hloubky, ale cokoliv. Když jí do toho nebudeme svými sebepozitivnějšími představami a touhami kecat. :-)

Jestli moc netušíte, o čem mluvím, naskočte se mnou do nově upraveného měsíčního online kurzu (zdarma) Mimoňská cesta do Jiného světa. :-)

Začínáme už teď v pondělí 22.11. :-)

Víc info a přihlášku najdete ZDE.

 

 

 

DEXTER A VNITŘNÍ KONFLIKTY (a je to tu zas)

Když jsem v roce 2013 začala psát své první blogové články, psávala jsem hodně o písních, filmech nebo seriálech a o tom, jaké asociace ve mně vyvolávaly. Co mně osobně třeba zrcadlily. Byla to přesně taková terapie psaním, o které jsem nedávno psala třeba tady a kterou tedy fakt hodně doporučuju. Hlavně těm, kteří teď vstoupili do STROMU ŠTĚSTÍ – element VODA. :-)

Asociace nám toho totiž umí odhalit hodně ze sfér naší mysli, která nám tak úplně nebývá vědomě přístupná.

Zajímavé bývá, co vás vlastně zaujme. Jaké téma si pro sebe odnášíte. Z let studií překladatelství si velmi dobře pamatuji, jak každý překlad je vlastně interpretace. A jak každý čtenář si interpretuje texty (ať už jde o knihy, písně nebo i ty scénáře) jinak. V každém zarezonují na jinou strunu. A je velmi zajímavé vnímat, co to v nás rozezvučí. :-)

Jak říkává můj oblíbenec neduální učitel Rupert Spira – je v nás cosi, co se zvedá a staví se do cesty tomu, co prožíváme. Slova, která se dotknou nás, se nemusí dotknout ostatních.

A tak DEXTER nemusí být jen příběh o sériovém vrahovi

Nevím, jestli jste ten seriál viděli. Rozhodně stojí za to, pokud máte rádi něco neotřelého, vtipného a napínavého. Něco o tom, proč je to unikátní a geniální seriál třeba na videu zde.

Pro mě to ale byl seriál i o paradoxech života (Dexter aneb paradoxy života), o trpělivosti (Dexter a trpělivost), o svobodné volbě (Dexter a jak je to se svobodnou volbou?) nebo třeba o tom, jaké to je, když zjistíte, že váš blízký je vrah (ZDE). To poslední téma se zdá být hodně přitažené za vlasy, ale berte v úvahu, že právě v té době má šéfová zjistila, že její blízký je sňatkový podvodník. A bylo zle pro ni, pro jazykovku i pro nás, její zaměstnance a lektory.

Jak vidíte, na seriály se dá dívat různě. Nejen jako na zábavu na večery a podvečery. Pokračovat ve čtení…