Jaký symbol asi dostane tento rok? A také jste už nějak ten svůj rok shrnuli?
Shrnuli jste si ho do nějakého jednoho slova, které vám i po letech připomene – jo, tak přesně takový ten rok byl! Tohle pro mě bylo to nejdůležitější. Tohle mi dal. Tohle mě naučil. Tohle mě bavilo nejvíc. Pro TOHLE si ho budu pamatovat!
Můj každý rok takový symbol ode mě nějaký dostane – asi nejvíc si pamatuji roky Daru, Freddyho Krugera, nebo Spiritu. Vzpomínám, že loni mi bylo líto, že jsem po dlouhé době přestala psát shrnutí týdnů a měsíců a neměla tedy dost materiálu pro shrnutí roku. Jen si to představte – zrovna u roku 2020! :-)
Shrnutí jsem ale přece jen napsala a celému roku dala nakonec symbol Fraktálu. Proč? To si můžete přečíst v článku 2020 – propast a krása fraktálového chaosu.
Je ideální, když máte shrnutí týdnů nebo měsíců. Ale i když je nemáte a vaříte jen z těch hlavních bodů, které zjístíte, že vám utkvěly v paměti, vaříte z toho pro vás nejdůležitějšího. Já nicméně ráda znovuobjevuji ty ztracené střípky, které pro mě byly důležité, a které bych nerada zapomněla. A proto jsem letos o shrnutí týdnů nebo celých desetitýdenních období některých z pěti elementů dbala opět mnohem víc.
Jsou totiž lekce, které si nechcete opakovat. A dary, na které je nevděčné zapomínat. A schůdky, které je zbytečné šlapat znovu.
Snad pro vás bude mé shrnutí roku 2021 inspirací k tomu ohlédnout se za tím svým rokem 2021. Co pozitivního vám přinesl? Co neužitečného odnesl? A kterým směrem se budete chtít dál vydat? Je totiž zbytečné ho kritizovat. Pojďme ho využít k něčemu dobrému. :-)
Na začátku tohoto shrnutí roku pár těch nejsilnějších momentů, na které nebude tak snadné zapomenout. A na konec pak i spoustu drobných poznatků a odkazů, na které bych nerada zapomněla.
A proč vlastně mluvím o roku KOVU? Protože se opravdu ukazuje, jak moc do sebe i tento rok nasál témata elementu KOV. Však podle čínského horoskopu to byl rok kovového buvola. Kov obvykle bývá celkem náročný, nutí nás vzdávat se toho, co už nepotřebujeme, být disciplinovanější, uměřenější, bdělejší. A přesně takový pro mě uplynulý rok byl. A možná i pro vás. A teď ještě lépe víte, proč.
A jaký dostal rok 2021 nakonec symbol?
LUNA!
Proč? To zjistíte níž…
TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, CO MI PŘINESL ROK 2021
(O čem se můžete dočíst níže?)
- Shodit se dají kila navíc…
- Nahodit se dá více pohybu…
- Čchi kungová krize…
- Instruktorský kurz čchi kungu Orel v hnízdě
- Smíření s nesmiřitelným
- To nejtěžší přichází nakonec
- Zásadní změny pro rok 2022
1. SHODIT SE DAJÍ KILA NAVÍC
Znáte ten vtip, ve kterém na sobě člověk nese těžký naditý pytel s nápisem MINULOST, a chlapec, kterého potká, se ho ptá, jestli by nebylo lepší ten pytel ze zad sundat?? Myslím si něco podobného. Každý máme něco, co můžeme alespoň na konci roku odložit. A vstoupit do roku dvojek trochu lehčeji.
Možná ten pocit lehkosti neznáte. Ani co se váhy týká, ani co se vnitřního naladění týká. Ale já ho znám z hodin čchi kungu – ten pocit, když se najednou cítíte lehčí. Ruce jako by se samy zvedaly. A vy tak plujete prostorem. Celý orel (v hnízdě). :-) Je to nádherný pocit.
Pro mě je jednou z nejdůležitějších událostí roku 2021 objevení stravování, které mi pomohlo shodit 10 kg.
Naštěstí jsem předtím hodně přibrala a nemohla jsem své hubnutí jen tak krátkodobě odbýt jednoduchou úpravou stravy jako obvykle. Tentokrát to byla záležitost několika měsíců a bylo potřeba jíst tak, aby mě to dlouhodobě bavilo.
A ono mě to bavilo!
Objevila jsem americké jídelníčky pro povzbuzení metabolismu, detoxikační programy (smoothie mňamky z čerstvého ovoce a zeleniny), začala jsem zkoušet i keto a low carb. A objevila jsem spoustu potravin, které jsem dosud nejedla. Spoustu receptů, které si od té doby často dělávám. A nic z toho nebyla skutečná dieta.
Alespoň já to tak nenazývám. Pro mě je to, jako by se mi rozevřel nový svět chutí, potravin a kombinací. Nemusím nějaký druh potravin omezovat – jen jím to, co vím, že mi zrovna dělá dobře. Nebo to, nač mám chuť. A právě teď je to víc tuků a méně sacharidů. (Tedy teď o Vánocích to zrovna moc neplatí. :-))
2. NAHODIT SE DÁ VÍCE POHYBU
K-pop tance! To bylo něco, co mě každičký den bavilo, i když jsem měla zrovna mizernou náladu. K-pop mě vždycky dokázal pobavit. Na mě je to dostatečně rychlé a taneční kreace dostatečně vtipné případně náročné, protože jsou jiné, než jsem jako tanečnice bývala zvyklá. Začala jsem workouty na písně od Loony. A pak jsem objevovala další a další a další.
Postupně se k tomu přidávalo protahování a posilování. Speciální metabolické cvičení od Mere Svelte. A také cvičení na Umění energie, které je jiné, než klasické protahování a posilování, protože nejde o sílu a výkon, ale o uvolnění a protažení fascií. Ano, rok 2021 byl pro mě i rokem fascií. Tato síť, která propojuje celé naše tělo, je prostě fascinující. Asi podobně jako loňský fraktál propojující nás i celé galaxie v jednotu.
Takže zatímco loni byl můj rok hodně o japonském anime Made in Abyss a o dobrodružné a někdy bolavé cestě do propasti, letošní rok přinesl jihokorejské písně. A posléze i seriály, které mi také pouštěla má čtrnáctiletá dcera. O lásce, která umí překonat i bolest a trauma. A o životě a smrti, přechodu a smíření.
3. ČCHI KUNGOVÁ KRIZE
Čchi kungové lekce mi v roce 2021 extrémně chyběly. Přece jen, před covidem jsem Orla v hnízdě učívala 2x týdně, někdy i 3x týdně. Začátečníky i pokročilé. 4, 5 hodiny týdně, které nemohlo nic narušit. (I se zlomenou nohou jsem učila. :-)) 4,5 hodiny týdně práce s tělem, myslí a energií. Minimálně. Protože jsem cvičívala nějakým způsobem snad každý den.
Po zkušenosti z roku 2020, kdy jsem přes léto nahrazovala lekce z lockdownu a na podzim musela kvůli restrikcím skončit po dvou lekcích, jsem v roce 2021 raději ani nezačala. Bylo mi jasné, že zase dojde k další vlně.
A tak jsem se místo navenek rozhodla tento rok obrátit naplno dovnitř.
Proběhly pouze dvě letní trojhodinovky a dvě předvánoční dvojhodinovky. O to, co mi tak pomáhalo (a nejen mně), jsem tak přišla. A s tím i o pravidelné čchi kungové cvičení, protože největší motivací pro intenzivní cvičení pro mě vždy byli mí studenti. Ne pouze má vlastní pohoda. A tak jsem teď měla konečně ten správný prostor a čas hledat takovou motivaci, kdy bych necvičila ani pro druhé, ani jen sama pro sebe. Opět se přihlásila o slovo ta neduální zlatá cesta spojující protiklady. :-)
Ano, taneční cvičení, posilování a protahování jsem občas vyvažovala čchi kungovým cvičením, ale ztratila jsem spoustu hodin týdně, které jsem cvičívala s ostatními. A to je vždycky znát. A možná právě proto, abych poznala, co všechno mi vlastně Orel v hnízdě přináší, jsem ho v roce 2021 měla tak málo. Ono totiž po nějaké době zapomenete, jak blbě jste se cítili, než jste začali cvičit. :-) Jen já narozdíl od těch, kteří tento čchi kung nikdy necvičili, vím, jaký je rozdíl mezi tím, když jen hopsáte po zemi a když občas roztáhnete křídla. Nicméně ani to mi nebylo tou správnou motivací.
A tak jsem se i v roce 2021 propadala dál do té propasti roku 2020, jen K-pop, cvičení a změna stravy poukazovala na to, že se děje něco, co se dít má. Že se něco mění od základu a že to vyžaduje čas.
4. INSTRUKTORSKÝ KURZ ČCHI KUNGU OREL V HNÍZDĚ
Ten přišel jak na zavolanou. Jako podpora, kterou jsem v těch chvílích tak potřebovala. Ale zároveň jako ohromná výzva, protože ten kurz nebyl vůbec snadný, i když už tolik let Orla v hnízdě učím. A možná právě proto.
- Spousta nových praxí, které jsem dosud neučila.
- Spousta krásných podrobných skript s informacemi, které jsem do takových detailů a kontextů neznala.
- A hlavně nároky a tlak, který jsem vnímala, protože se ode mě čekalo víc než od ostatních. A protože narozdíl od ostatních vím, jak vysoké nároky na instruktory náš styl má. S naším hlavním instruktorem už totiž léta učím pokročilé studenty společně.
A tak jsem zápolila se svou krizí a o to víc jsem vnímala, jak mi ta hloubka lehkosti a klidu, který mi čchi kung obvykle přináší, při mých metodických výstupech na kurzu často chybí.
Zároveň jsem ale právě to, co mě čchi kung a neduální učení dosud naučila, využívala v tom, abych to všechno překonávala a vykřesala ze sebe to nejlepší. To byly ty chvíle, kdy jsem asi měla vnímat to nejdůležitější, co jsem se měla a chtěla naučit – nacházet vnitřní klid, i když tam venku to fičelo.
V tom, co pro mě bylo tak náročné, jsem ale ještě měla další pomoc. Song, který mi dodával sílu a připomínal mi, že na to mám. Možná vzpomínáte, jak mě kdysi před lety pomáhaly písně od Depeche Mode. (A dodnes jsou pro mě Enjoy the Silence jednou z nejsilnějších meditací, směřující mě k podstatě naší mysli a bytosti.)
Letos to byla jihokorejská skupina LOONA se svým novým songem (a choreografií) PTT (Paint The Town). Několik měsíců mě doprovázela nejen na víkendové instruktorské kurzy. A dokonce jsem se choreografii i naučila celou! A že to nebylo jednoduché!
(A právě proto, co ve mě LOONA probudila, a jakou podporou mi letos byla, a jaký úplně nový svět mi otevřela, jsem její symbol přiřadila roku 2021. Symbol LUNY – měsíce.)
Když jsem pak slyšela, jak byl náš hlavní instruktor z mého posledního metodického cvičení na týdenním soustředění nadšený (!), byl to pro mě ohromný úspěch. Spadl mi ohromný balvan ze srdce a já pak dokázala říct: „Ok, když mě chcete jako pomocného instuktora na příští instuktorský kurz, jsem tedy ochotná do toho jít.” Zdá se, že to zvládnu.
5. SMÍŘENÍ S NESMIŘITELNÝM
Před 8 lety jsem přišla s velmi smělým přáním. Že chci poznat to nepodmíněné štěstí! Takové, které vám nic a nikdo nemůže vzít. A před 8 lety jsem tím spustila děje, které mi daly hodně zabrat:
- Objevil se strach. Vždyť jak jinak chcete být svobodní, než když se osvobodíte od toho, co vás drží zpět?? A vyrazíte směrem, kterým jste se dosud báli jít?
- Objevily se silné emoce, které jsem v sobě dosud natolik potlačovala, že jsem zaprvé ani nevěděla, že je mám. A zadruhé jsem nevěděla, co s nimi.
- Dokonce jsem uvěřila i na minulé životy, protože jeden se mi sám v několika záblescích objevil. A objevoval se, dokud jsi si neřekla: „Ok, na tom něco bude.“ A ten se stal jedním z impulzů, proč dnes vím, že fakt nechcete zemřít s tím, že nemáte s někým urovnaný vztah. Jsou věci, před kterými neutečete.
- Objevila se spousta mých TAKHLE TO MUSÍ BÝT, TAKHLE JE TO SPRÁVNĚ. Protože jako každá správná Kozorožka přece vím, co je dobře a co je špatně. Co musím napravit, aby bylo na světě líp. Co všechno je potřeba vysvětlit a urovnat.
Jenže zároveň jsem věděla, že tudy cesta nevede. Že neduální svět mě už léta nabádá smířit se nesmiřitelným, přijmout nepřijatelné a milovat život se vším všudy. I s tím, co se mi nelíbí. Rozlousknout tento paradox. Zdá se to nemožné a nepřijatelné, tak moc chceme, aby vše bylo jinak a lépe. Tisíciletí bojujeme jako jednotlivci i společnosti o to, aby nám bylo líp. Hledáme nejrůznější cestičky. Ale vlastně se točíme pořád v kruhu a ke skutečné změně nedochází!
A už tisíce let víme, jak by k ní mohlo dojít. Jen ji přehlížíme, protože je pro nás tak těžké najít rovnováhu mezi tím rezignovat a nechat Životu volný prostor vše proměnit. Mezi důvěrou a naivitou. Mezi odevzdáním se a fatalismem. Mezi touhou po změně a násilím. Jenže jen v té rovnováze, jen v tom světě nepodmíněného, je možné nepodmíněné štěstí. Kdo by ho totiž nechtěl? Nic jiného vlastně totiž nechceme! Vždyť kdo chce svobodu, kterou něco omezuje? Kdo chce klid, který něco rozruší? Odvahu, kterou něco vyděsí? Lásku, která platí jen za nějakých podmínek?? Ve skutečnosti nikdo. Jenže kdo si uvědomuje, co všechno to vlastně obnáší?
6. TO NEJTĚŽŠÍ PŘICHÁZÍ NAKONEC
Mnoho let jsem objevovala, co všechno to vlastně obnáší. Kde všude je potřeba vnímat sebe i svět kolem sebe úplně jinak, než dosud. Co všechno to ode mě vyžaduje. Co přijmout, čeho se vzdát, čemu se odevzdat. Léta jsem s tím bojovala.
Vzpomínám, jak bývaly doby, kdy jsem si říkala, že to nezvládnu. (A ptala se sama sebe, čeho se to vlastně bojím?) Bývaly doby, kdy jsem se tomu začala otevírat, jen na malilinkatou škvírečku. Příliš doširoka to totiž ve mě vyvolávalo pocit prázdnoty, ohromné zející jámy, do které musím zákonitě spadnout. Ve které se nemám čeho držet, oč opřít. Ve které jsem na všechno úplně sama. Do které spadnu a zabiju se. Ta představa mi drásala srdce.
Na druhou stranu se mi moc líbila (a moc mi pomáhala) představa, že nejde o zející černou jámu, ale o volný prostor. Do jámy totiž padáme, zatímco ve volném prostoru si užíváme let. Jak ten orel, co vyletí z hnízda.
Možná jste někdo z vás prošel mou Mimoňskou cestou (měsíční online kurz zdarma) a víte, jak mocná je na této cestě představa jámy nejistoty a kyvadla strachu a touhy. Funguje to dokonale. I to, jak na konci této cesty už nemáme potřebu onu jámu ničím zamaskovávat.
Rok 2021 byl pro mě rokem, kdy jsem se dokázala smířit s tím, co mi dosud přišlo jako popření toho, v co věřím. Ale kdy jsem právě díky tomu dokázala do toho volného prostoru pohlédnout bez toho, aniž by se mě zmocnila touha nebo strach. Ještě v něm nelítám, ale už je mou součástí. To už je pouze ten poslední krůček na oné tak trochu mimoňské cestě do tzv. Jiného světa.
7. ZÁSADNÍ ZMĚNY PRO ROK 2022
A protože jsem zjistila, že to, co jsem před 8 lety začala hledat (nepodmíněné štěstí), jsem našla, pro příští rok dojde k pár zásadním změnám:
- Zcela končí projekt STROM ŠTĚSTÍ. (Který před těmi 8 lety začal jako projekt ABSURDISTÁN o tom, jak si absurdně sami šlapeme po štěstí.)
- Těm stovkám lidí, kteří jím prošli, děkuji za důvěru! A doufám, že jste si i vy v něm našly odpovědi na své otázky a objevili jste, kde jsou vaše silné stránky a kde ty slabé. A že jste začali žít vědoměji a hrát si se Životem tu hru na to, jak vám zhmotní téma, se kterým do jednotlivých týdnů vstupujete.
- Nejspíš čas od času otevřu online kurz Mimoňské cesty do Jiného světa (zdarma) a Mimoňský Speciál, který na něj navazuje. Ale již nebude k dispozici neustále. A možná nějakým způsobem nabídnu možnost seznámit se stručně s mocí 5 elementů. Uvidím.
- Jakým směrem se nyní můj blog i já budu ubírat ale zatím zcela netuším. Hodně se toho změnilo a já zatím nedostala zcela jasný signál, kudy dál. Stále mě láká vrátit se k Tao-te-ťingu. Ten se s největší pravděpodobností konečně stane páteřními 50 tématy příštího roku. A stále mě láká napsat další knihu. Jinou než tu, kterou jsem v roce 2021 rozepsala.
Stále mi chybí ono shrnutí všech 50 témat STROMU ŠTĚSTÍ, které jsem díky původní knížce začala psát. A které bych velmi ráda minimálně sama pro sebe sepsala. A pak možná vtělila do nějaké podoby pro vás pro všechny, které zajímá, jak se pohbyovat v tom neduálním Jiném světě.
Vy víte, kterým směrem se bude ubírat váš rok 2022? Máte nějakou představu? Nějaký cíl? Nějaký plán? A jste si jistí, že budete sázet ta správná semínka, jak jsme si každé jaro říkávali? Semínka, která nebudou vycházet ani ze strachu, ani z touhy? Ale z něčeho hlubšího a svobodnějšího??
60 STŘÍPKŮ ROKU 2021, NA KTERÉ NECHCI ZAPOMENOUT
(A které by vám třeba také mohly přijít do roku 2022 vhod.)
- Není dobré zapomínat na ranní rituály (meditace, Shin Jin Jiutsu, Léčebné kódy atd.)
- Naopak je dobré si všímat, co nás chytne za srdce? Co je to, do čeho jdeme s nadšením? Jaké je to naše CHCI? Kudy vede ona cesta k motivaci? Ta je důležitá nejen při studiu cizích jazyků (viz můj angličtinářský projekt a cesta za motivací.)
- Možná by stálo za to dokončit v roce 2022 konečně ten Kurz zázraků??? :-)
- Vnímejme propojení! Přiznejme si, že bez pocitu propojení, nemůžeme být opravdu šťastní. Jen je otázka, zda si ho nepleteme s připoutaností.
- Je zbytečné nabízet podporu tam, kde nevnímám snahu a aktivitu. Ať je to má dcera, nebo ti, kteří vstupují do mých projektů. Ráda bych v příštím roce spolupracovala právě s těmi, kteří o to aktivně projeví zájem a budou se chtít aktivně pracovat na tomtéž, co já – najít nepodmíněné štěstí nezávislé na nikom a na ničem.
- Spirovská otázka: „Kvůli komu se vlastně trápíš? Kdo se to vlastně trápí? Dokážeš ho najít??“ A má to pak tedy smysl?
- Jsou v nás temné síly a ty je třeba držet na uzdě, jak říká Peterson. Takoví vnitřní démoni, které nás snadno spolknou, když je necháme vyrůst.
- Lidé byli, jsou a nejspíš i budou vystrašení a hamižní. To jsme tu měli a dokud se toto nezmění, jakákoliv změna bude jen vnějšková. A co vy? Nepatříte náhodou do některé z těchto skupin?? :-) Mezi ty, kteří reagují na to, co je, se strachem, nebo s nespokojeností? Protože to ve skutečnosti není nespokojenost, která mění svět k lepšímu.
- Upřímně řečeno, jsem vděčná, že jsem u toho, o čem se jednou bude psát v učebnicích dějepisu. toho. U covidu. U zásadních změn. Nerozčiluje mě ani covid, ani politici, nic z toho není moje výzva. Je pro mě naprosto fascinující to vše sledovat. Co všechno to vyplavuje a proměňuje. Je to prostě bomba. V tom pozitivním i negativním smyslu. Je to prostě tak, jak to je.
- Zapomíná se na to nejdůležitější – na zlatou střední cestu. A na to, že ne vše, co zrovna letí, je vhodné pro každého. Třeba otužování.
- Začala jsem nabízet terapii psaním. :-) Protože umí pomáhat. A začala jsem se o ní víc zajímat i teoreticky, než pouze prakticky.
- Připravovala jsem novou knížku ve spolupráci s čtenáři – o tom, že kupodivu nevíme, kdo vlastně jsme, že se právě proto snažíme řešit problémy tam, kde vlastně nejsou, a protože jsme nevyklí vnímat svět duálně, ani nemůžeme vidět, kde v čem je vlastně zakopaný pes. A co s ním. O tom, že nevnímáme, že naše problémy jsou komplexnější, než se zdá. Že každá část v nás potřebuje vyslechnout. Abychom se jí věnovali a dali jí, co potřebuje. Knížku jsem ale nakonec bohužel nedokončila. Ale ještě jsem ji nehodila za hlavu – přemýšlím nad trochu jiným konceptem.
- Když se 5 energií v nás rozběhne, může se rozběhnout celý koloběh – stejně jako strom nemusíme přesvědčovat, aby na jaře rozkvetl, rozkveteme i my! Spontánně. Bez velkých zvratů.
- V podstatě všichni řešíme stejný problém a i to řešení je v podstatě stejné. I když se to nezdá a i když jsme individuality a každému vyhovuje trochu jiná cesta.
- S jarem 2021 přišel i element DŘEVO a objevování nového – a s ním i spousta nových online kurzů, kterých jsem se zúčastnila. Učila jsem se připravovat italské těstoviny, hrála si s konceptem chimp mind, objevila jsem hypnoterapii tak, jak ji dělá má oblíbená Marisa Peer, seznámila jsem se s šamanskou cestou (která mě zas tak moc neoslovila) a dozvěděla jsem se dalších pár zajímavých věcí o intuici i o numerologii. Poprvé jsem si vyzkoušela i obličejovou jógu a LinkedIn. Takže jsem zasadila spoustu semínek, z nichž nejvíc vykvetly ty kuchařské inspirace a nakonec jsem se na konci roku vrátila i k Marise Peer.
- Začala jsem objevovat Clubhouse a byla jsem z něj na začátku nadšená! Možná nejvíc právě z toho, že jsem ho měla i na Androidu – takže z těch zlatých českých ručiček. A z možnosti komunikovat (ale nakonec jsem se zúčastnila aktivně jen jedné anglické roomky). Objevila jsem tam nicméně spoustu zajímavých osobností a místností, kam čas od času nahlížím. Jen je to hrozný žrout času.
- Napsala jsem super shrnující článek o tom, co mi v životě pomáhá a pomáhalo (ZDE).
- Přijde nám normální posilovat tělo, ale nemáme ve zvyku posilovat mysl – pak tak těžko prožíváme náročné chvíle jako je covid, stáří nebo nemoci.
- Na koučovacím hovoru s Meghan se objevil Outer Child, takový vnitřní Puberťák. A byl pro mě velkým objevem, protože o vnitřním dítěti se mluví, ale o vnějším dítěti ne. Ale než jsem dostala příležitost s ním začít víc pracovat (našla jsem na to krásnou knížku Taming your Outer Child), vnitřní motivace se ve mě sama rozhořela. (Však v květnu začíná element OHEŇ.)
- Vše závisí na tom, jak k tomu přistupujete – jako k mučení, nebo jako k příležitosti? Ptáte se na to někdy sami sebe?
- Mám raději uvolněný čchi kungový přístup než ten silový. Tu neduální motivaci ke změnám, která není založená ani na touze, ani na strachu. Rozhodně mám takový přístup mnohem raději než tu představu, že na sobě musíme pořád nějak pracovat.
- Co vám udělá radost, i když vám není do tance? Co dokáže přebít nudu či vztek či smutek? Nejde o to potlačit nepříjemné emoce. Je užitečné převzít jejich poselství a pak se zase vyladit. Jak to děláte?
- Když najdete tu svou vlnu, vše se pak na ni nabaluje. Pro mě tou vlnou byl K-pop a Loona.
- Postkovidový restart probíhá na úrovni těla i mysli. Článek s nejrůznějšími tipy o stravování a také o nedualitě je ZDE.
- Dualitu máme všude na očích, nedualita je to, co na první pohled protikladné polohy drží pohromadě a brání, aby jedna z nich převládla. Bez neduality tu máme nejrůznější extrémy a rozhádané strany, které si obě myslí, že mají pravdu. Nedualita nás učí dynamické rovnováze, nacházet tu správnou cestu, když se neumíme rozhodnout, vnímat klid i tam, kde je chaos, a nehybnost i tam, kde se pořád za něčím ženeme.
- Nedualita mě učí vnímat mé propojení s okolím i fakt, že mou podstatu nemůže nic ohrozit. Neduální vnímání je naše základní vnímání, než nám do toho začne kecat hlava.
- PTT, Loona a symbolika. Jaká barva je ta vaše? A ukazujete ji světu? Je důležité vyjádřit naše různé barvy, aby náš svět tvořil harmonický celek.
- Loona je symbolem světla ve tmách, tak i tmy uprostřed dne. To, když se Luna postaví světlu do cesty. A Luna má i odvrácenou tvář. Která je nejen temná, ale i chladná a tajemná. Tak trochu rebelská. Na první pohled ta špatná. Ale je opravdu špatná?
- Element ZEMĚ mi pomohl vnímat meditaci jako cestu domů. Ne pouze jako snahu něco získat (nějaký hezký zážitek), nebo něčemu se vyhnout (negativním emocím a myšlenkám). Je to přirozený způsob bytí. Je to způsob, jak se uvolnit do toho, čím jsme. Začala jsem díky tomu opět intenzivněji meditovat – mix vipassany, Tsa Lungů a meditaci bdělosti. Taoistické rozpouštění a zenovou meditaci.
- Meditace není to, co děláme, ale to, čím jsme. Osobnost je to, co děláme.
- Covid není ve své podstatě ani dobrý, ani špatný. Je pro každého takový, jak jej prožije, jak jej využije. Může nás naučit i to, co dělat, když nás život srazí do kolen. Učme se to, dokud máme sílu a čas. Když budeme staří a nemocní, už může být pozdě.
- Jsem ráda za to, co mě už element KOV všechno naučil – vnášet do života víc bdělosti vůči tomu, co se v něm skutečně odehrává (nejen bdělosti jako takové). Že jsem se naučila čelit jeho výzvám, reagovat s pochopením tam, kde se na mě žene hora křivd. Odpouštět. Přijímat mnohem snadněji věci tak, jak jsou. Že se nehroutím a nevyhlížím pochmurné vyhlídky, i když jsou již na obzoru. Že žiju tím, co je, i když to není růžové.
- Objevování kořenů – ne ve smyslu toho, kde co začalo, ale ve smyslu spodního tan tienu. A s ním i objevení vnitřní jednoty. A tenhle pocit singularity jako by za sebou nechal všechny ty ostatní příběhy, ať už negativní, nebo pozitivní. Ty všechny najednou nebyly důležité. Nic z toho, co už pár let řeším, už najednou nemělo tu důležitost. Protože zůstal jen ten základ. Kořen všeho. Jednota obsahující vše. Uvnitř mého těla a zároveň pokrývající i mé myšlenky a emoce.
- Na dovolené jsem zjistila, jak snadné je o energii přijít. Ale zase načerpat. Jak velký rozdíl je, když žijete tak, že o svou energii pečujete, a když ne. Jak velký rozdíl je, když z jídla opravdu čerpáme energii, a když si to jen myslíme.
- Vznikl jeden prima článek o 11 způsobech, jak pracovat se svými negativními emocemi. (ZDE)
- A také článek o cestě k opuštění vzdoru (ZDE). Je dobré všímat si, kdy nám v hlavě probleskne ono Já nechci. Je to totiž vzdor, který nám dělá ze života peklo. Všímat si, čeho se bojíme, že nás ta myšlenka vůbec napadá. Nebo po čem to tak toužíme? V podstatě ale stačí si uvědomit, že emoce je pouze vibrace a není potřeba se v nich nějak babrat a vysvětlovat.
- Každé PROČ, každá otázka po motivaci, mě táhne k wu-wei a taoismu, kde naše proč vychází z prostoru bez strachu a touhy. Z toho neduálního spontánního prostoru.
- Ne každý vzdor je ale špatný – ptejme se sami sebe, zda to, čemu vzdorujete, vnímáte jako výzvu, nebo jako znásilnění? Jako snahu vnutit vám něco, s čím nesouzníte? Pokud se nechceme ponořit do vzdoru, musíme vědět, jak se sami za sebe postavit. K tomu nám stačí vědět, na jaké vlně se vezeme, a zda je ta správná. A když se v něčem necítíte komfortně, něco vám nesedí a nejde, můžete se zeptat, zda se to po vás vůbec chce? Zda se o to všechno nesnažíte úplně zbytečně? Nebo zda tomu nevzdorujete úplně zbytečně. Někdy nevíme, jak se věci mají, a stačí se prostě jen zeptat. :-)
- Vzdor byl vůbec asi nejnosnějším tématem celých 10 týdnů věnovaných elementu KOV. Vyplavil se na povrch hodně silně a donutil mě opravdu některé věci pustit. Podobně jako ze stromu opadává listí. Shrnutí toho všeho, co mi element KOV dal, v trojdílném článku ZDE. Hodně silný byl pro mě týden na instruktorském čchi kungovém kurzu, kde jsme do hloubky prozkoumávali své tělo, a kde jsem já do hloubky zpracovávala svůj vzdor. A odjížděla jsem s pocitem, že se konečně uvolnilo něco, co ve mě už hodně dlouho leželo a tížilo mě.
- Jeden z nejzásadnějších objevů tohoto roku – Benátky v nás a elektrické tělo! Dosud jsem čchi kungové uvolnění nevnímala jako nyní – skrze zodpovědnost, kterou mám vůči bilionům svých buněk! A jaká je ta voda mezi nimi? Zanešená, nebo čistá? Jaké jsou ty mé vnitřní Benátky?
- Nejde o to, jestli mám být laskavá k druhým nebo k sobě a být pak někdy v konfliktu zájmů. Můj zájem je jeden jediný a to je ta partička, o jejímž dobrém životě rozhoduji. A je to podobné, jako když by prezident Země rozhodoval o tom, jak ji nejlépe obhospodařit. Vyžaduje to plnou pozornost. Ale zároveň tou pozorností prospíváte sobě i dalším lidem kolem sebe.
- A slyšeli jste už o další důležité soustavě v našem těle – té energetické? Čerpáme dost těch negativních iontů? Uzemňujeme se dost? A víte, jak souvisí fascie, ten náš obal, právě s energetickou soustavou v našem těle? (Více v článku ZDE.) I to vše mi dal element KOV. :-)
- Jaký je váš přístup k chybám? Vidíte je? Nepřehlížíme je? Učíme se z nich? Pracovat s chybami a učit se z nich, krůček za krůčkem, může být ohromná zábava. Třeba když jsem se já učila novou náročnou choreografii od BTS. Život je umění milovat a hrát si.
- Nejsilnějším darem týdne věnovaného chybám byl pro mě záblesk uvědomění, že můžu pustit z hlavy veškeré chyby a nedokonalosti – své, druhých a hlavně Života samotného. Že tak to prostě je. Že tu nejsem od toho, abych se tím vším trápila. Že se prostě mohu na to vše s laskavostí usmát a nestát v cestě pozitivnějším změnám. To mi přineslo záblesk opravdu hlubokého uvolnění.
- Element KOV je také o disciplinovanější péči o tělo – a tak vznikl jednoho týdne článek o low carb, ketu a péči o tělo. (ZDE.)
- Jaký bude element VODA? Začíná pár větičkami: bude to tentokrát víc o strachu, nebo o odvaze? Trápení nespočívá v bolesti, ale ve snaze jí utéct. Největším neštěstím je bát se negativních emocí a zkušeností. A zdá se, že element VODA mě právě tímto směrem zavedl, abych ukázala, jak moc nešťastná budu. Ale zdá se, že jsem i nadále spíš klidná, někdy trochu nervózní, ale spíš pátrající po tom, kudy dál. Přesně tak, jak to má být. Protože element VODA je zdroj, díky kterému začne na jaře rašit nový život.
- Když se chcete otevřít a plout s proudem, ptejte se sami sebe, zda vás ten proud nezavádí někam, kam vlastně nechcete. A když si nebudete jistí, zda to s vámi ostatní myslí dobře, nebo zda něco zvládnete, ptejte se sami sebe, zda z vás nemluví pouze strach. Jednoduše řečeno – buďte vždy otevření i té opačné možnosti, abyste mohli objevit tu zlatou střední cestu.
- Jak interpretujete to, co prožíváte? Nebo i filmy a knížky? Nemusí být pouze vyplněním dlouhých zimních večerů nebo letním zábavným čtením. Je v nás cosi, co se v nás zvedá a staví do cesty tomu, s čím se potkáváme. Slova, která se dotknou nás, se nemusí dotknout ostatních. A tak ani Dexter nemusí být pouze o sériovém vrahovi, ale třeba o paradoxech života, trpělivosti nebo svobodné volbě.
- První díl nového Dextera byl pro mě dílem o jiném vnímání pokušení – o tom, co se děje v každé meditaci. Nenechat se zlákat myšlenkami a emocemi k činu. A zároveň je nevnímat jako pokušení, se kterým je třeba bojovat. Prostě je chápat tak, jak jsou. Jako pouhé myšlenky, jako oblaka, která se zas rozplynou.
- V čem spočívá ta vaše kotva, která vás v takových okamžicích podrží? Ta vaše rutina? Pro mě je to symbolické vnímání toho, co se děje. Nic pak není jen sbírkou náhodných událostí, jejichž jsem obětí. Vnímám svět hieroglyficky a neduálně. Vnímám, co se děje pod povrchem. A pak je tu pro mě také tonglen, meditace, čchi kung. A cokoliv, co vám vykouzlí úsměv na tváři!
- Když mně a dceři přišel do cesty covid pozitivita, uvědomila jsem si, že svět, který si tvořím já, možná není úplný ráj, ale dá se v něm celkem dobře žít. Covid pro nás nebyl ránou, ale vstupem do svobodnějšího světa ve světě, ve kterém si tolik lidí stěžuje na to, že o svobodu přicházejí. Takový Jiný svět bývá – na první pohed stejný, ale jeho cestičky vedou vedle toho hlavního proudu.
- Když se začnete bát, nevytvářejte si hned katastrofické scénáře, nepropadejte představě, že je s vámi hned ámen. Že to, čeho se bojíte, se už děje, nebo se to stane. (Třeba je to jen vaše představa.) Ale zůstávejte bdělí, protože v bdělost není pro strach místo. Ten se pouze živí minulostí a dívá se do budoucnosti. To vám ale nepomůže včas zareagovat na to, co by vás mohlo opravdu ohrožovat! V bdělosti nemůžeme nebýt opatrní a moudří.
- Být v životě spokojenější chce vnitřní sílu. Ustát si to, že jste jiní, a zároveň si nenechat podrážet nohy. A jak na to? Udržet si nadhled, nesklouznout do negativních emocí a s nimi buď do agresivity, nebo strachu. Nenechat v sobě spustit to tlačítko útěk/útok/zamrznutí. Naučit se zvládat negativní emoce. Skrze nedualitu je to pak už dost snadné, protože nemáte a základě čeho si něco negativního v sobě vytvořit. :-)
- Je důležité nezaseknout se v tomto životě mezi živořením a životem. Najít cestu ke smíření s tím, co bylo. S tím, co nás bolelo. S tím, co jsme nezískali, a tak moc jsme po tom toužili. A jsem moc ráda, že právě toto mi konec roku spolu s elementem VODA také přinesl. Možná právě proto mi dcera ukázala jihokorejský seriál Hotel del Luna o duších zemřelých hledajících smíření?? :-)
- Dualistické uvažování je naše prvotní trauma. Ten prvotní hřích, který nás jako lidstvo pronásleduje. Bůh Adama a Evu z ráje nevyhnal. Oni se vyhnali sami. Tím, že se nechali dualistickým vnímáním zmást, začali si myslet, že je s nimi něco špatně, začali se bát a snažili se nějak ochránit. Zapomněli, že byli stvořeni k obrazu Božímu. Že s nimi dosud špatně nic nebylo a že jim něco zvenčí nemůže ve skutečnosti ublížit. Nějak je zásadně změnit. Jen jim to může otevřít oči vůči tomu, že vše není růžové ani černobílé. Že neexistuje jen ráj, ale i peklo.
- I lidské soužití, které je tak zasažené tím dělením na dobré a zlé, příjemné a nepříjemné, to chci a to nechci, že je jedním velkým koloběhem utrpení. Člověk si často myslí, že bojuje za dobro, ale už dávno bylo řečeno, že cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly. To, co chce, si člověk plete se svobodou. A nepříjemné považuje za překážku místo za odrazový můstek. Ano, to jablko v nás přerušilo kontakt s něčím pro nás oživujícím. Ale nemohlo za to ani jablko, ani had, ani Eva. Jen to, že vnímat svět ve všech jeho barvách je výzva hodná božské energie.
- Každý si nějaké takové trauma v sobě neseme a čím víc si ho nejsme vědomi, tím nevědoměji na nás působí a o to zrádnější může být. A přidávají se další a další. Další naše mělo by se naráží na zklamání. A my nevíme, jak reagovat jinak než způsobem, který pro nás není zdravý a navíc nakonec k ničemu pozitivnímu ani nevede. Protože nejde na kořen problému. Nemění dualistické vnímání na to nedualistické.
- To, co nás učili, bylo vnímat a ne dumat. Vracet se k objektu meditace a ne přemýšlet nad tím, co za myšlenky a emoce (a proč) se začaly objevovat. Nebylo to někdy snadné. Ale když se dařilo, traumata uložená v těle, se nakonec rozplynula. Vypařila. Přestala nás trápit. Jako by nikdy nebyla. Jako byste najeli na jiné koleje a to, co vás předtím rozčilovalo, už vás nerozčiluje. To, čeho jste se předtím báli, vás už tolik neděsí. Nejsme zvyklí takto s traumaty pracovat, můžeme si myslet, že je potlačujeme. Ale my jim prostě jen dáváme prostor se vyplavit a dál je nepřiživujeme.
- Vánoce nejsou ve své podstatě rodinnými svátky. Vánoce jsou svátky světýlka v temnotách. Svátky naděje, že to, co nás trápí, jednou skončí. Že pokud se cítíme vinni tím, co nyní prožíváme, toho pocitu viny nás něco zbaví.
- Skutečným viníkem naší nespokojenosti nejsou ani druzí ani my sami, nejsme ani obětí, ani viníkem. Skutečným důvodem naší nespokojenosti je dualita, ve které jsme si zvykli žít. A tak během svátků Vánoc vnímejte, kde na té pohádkové cestě hrdiny/hrdinky jste, a čerpejte z toho důvěru a naději. Víte, že mottem elementu VODA je strach má velké oči??
Zdá se, že rok 2021 mi přinesl poznání, jak moc mi uplynulých 8 let ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ dalo. A že ho mohu opravdu uzavřít.
Že jednotlivé elementy mi už spíš ukazovaly, že jejich výzvy zvládám, než že by mi přinášely něco, co bych vnímala jako něco velmi náročného. Ano, přinášely mi i nové zkušenosti a objevy – o energetickém systému těla, o Benátkách v nás, o fasciích, o Outer Child, o hypnoterapii, jiných systémech stravování, o jihokorejské kultuře (K-pop a seriály), o meditaci jako cestě domů či přirozeném způsobu bytí.
A asi nejvíc mi přinesl v tom, s čím jsem do STROMU ŠTĚSTÍ před 8 lety vstupovala – s vědomím, že je to právě vzdor, který působí největší problémy.
Můj slib, že nebudu vzdorovat, rozehrál spoustu minipříběhů a lekcí, které mi ukazovaly, že opravdu nemusím vzdorovat. Že opravdu není čeho se bát a po čem toužit, protože mám vše, co potřebuji, a nic mě nemůže opravdu ohrozit.
A vše jako by se tento rok, kdy to vše vyvrcholilo, uzavřelo. A já jsem za to moc ráda! Uvidíme, co bude dál… vše mi směřuje k wu-wei a Tao-te-ťingu a práci s energií, tělem a i myslí v rámci čchi kungu.