KDO BUDE MÍT LEPŠÍ POST V KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM??(The Chosen S04E02)

Série Křesťanská moudrost začíná ZDE. Najdete tam, jaká moudrá poselství můžeme najít pod nánosy křesťanských dogmat. A odkazy na články o jednotlivých dílech první série seriálu The Chosen.

Království Boží je zajímavý koncept. Vzpomínám, jak mě před lety Jehovistky oslovily, že musím věřit v Ježíše, jinak se v budoucnu nedostanu do Království Božího. Já jim na to řekla:

„Pokud je Království Boží věčné, tak je i teď a tady. A není třeba na ně čekat.” 

Následovníci Ježíše (i apoštolové) věřili, že Ježíš je Mesiáš. Což znamenalo (a pro Židy stále znamená), že to bude někdo, kdo vytáhne do boje proti Římanům, vyžene je a nastolí své království. Jidáš se pořád vyptává, kdy že konečně začne. (Viz i minulý díl). Měl takovou představu, že tam bude mít na starosti finance stejně jako nyní… hmm…

A ostatní?? Hmm, někteří nebyli o nic lepší. Ponoukala je k tomu matka jako v seriálu (protože apoštolové prý byli mladí kluci)? Nebo to tak chtěli mít oni sami??

 

ŠIVA

Šivu znáte?? Ono indické božstvo – bořitele??? Já mám doma tančícího Šivu, celkem známou sošku, kterou jsem si dovezla z dob mé průvodcovské činnosti na Srí Lance. Zadupává tam nepřítele do země.

V judaismu je ale šiva něco jiného než božstvo.

Jak také jinak – judaismus má jen jediného Boha/Hospodin/YWHW.

Šiva je sedmidenní období, kdy rodina zemřelého truchlí. Má to svá pravidla. Jedno z nich je, že se truchlí v domě zemřelého. Zakrývají se zrcadla, žádná zábava atd.

A tento díl začíná právě šivou.

Ježíš ale opět poruší zavedená pravidla (to mě na něm hodně baví) a nakonec se rozhodne, že celou skupinu vezme tam, kde bylo hlavní obydlí Jana Křtitele – na cestách. A nejen to – zavede je do Caeserea Philippi. Do místa, které bylo pro Židy jako místo uctívání pohanských bohů nečisté. Zjevně i odporné.

 

ŠIMON SE STÁVÁ PETREM

A právě na tomto místě pronáší Ježíš své kázání o tom, že ani peklo jeho království nepřemůže. (Místní jeskyně byla považována za vstup do pekel, protože nikdy nikdo nezjistil, jak hluboká je. Ani dnes už se to nezjistí, protože došlo k závalu a žádná sonda již dolů nepronikne.)

Vyzve své učedníky, ať mu řeknou, kdo je, nebo co se říká o tom, kdo je.

Následuje legrační scéna, jak se dohadují – až Šimon prohlásí, že Ježíš je Mesiáš. A že zatímco tady se uctívají mrtví bohové, Židé uctívají živoucího Boha a Ježíš je jeho syn.

Když toto Ježíš slyší, je viditelně pohnutý, a Šimona přejmenuje na Petra – skálu, na které bude stát jeho církev. Toto poznání totiž prý neměl Šimon ze sebe, to mu mohl vnuknout jedině Bůh sám.

Co to mezi ostatními vyvolá je také dost vtipné…

 

JSOU PŘECE LEPŠÍ NEŽ ŠIMON!

A nejenom to. Šimon přece není žádná skála, spíš výbušnina (má slova tedy). A Matouš jde dokonce za Ježíšem, že to bolí, když Ježíš vyzvedne jednoho jako základ své budoucí církve, zatímco Šimon mu tolikrát ublížil! Kdysi u ohně mu vynadal a prohlásil, že mu nikdy neodpustí, že zradil Židy, donášel na něj Římanům a málem ho dostal do vězení a připravil o živobytí.

Asi si říkáte, že není divu….

Ježíš to Matoušovi taky celkem jasně vysvětlil. :-) A řekl mu, že se musí Šimonovi/Petrovi omluvit. Odpuštění je ale dar, který mi nemusí dát. Matouš se nakonec opravdu rozhodne se jít Petrovi omluvit. A ano, odpuštění se mu nedostává.

I ostatní apoštolové měli s Ježíšovým rozhodnutím problém. No, není snadné být povýšen nad ostatní.

 

ODDÁŠ NÁS??

Cestou do Caeserea Philippi za ním přišli Tomáš s Remou. Ježíš rozhodnutí o sňatku ale odložil – prý až po šivě. (No, ale asi věděl víc, než teď da najevo.) A také zdůraznil, že nepřišel přinést jen mír, ale i rozdělení. I v rámci rodin.

Přesně tak, jak je to možné vidět u Remy, jejíž otec jí sňatek s Tomášem nechce dovolit.

Ctít matku a otce svého je sice důležité přikázání. Ale Bůh je podle něj výš než rodina.

 

STAHUJÍ SE MRAČNA

A tak se Josef, farizej, vydává do Jeruzaléma, aby se stal součástí sanhedrinu. (Jeho otec má vliv.) Původně si přál působit v menší synagoze v menším městě, ale ví, že bude třeba Ježíše v sanhedrinu bránit.

Atticus vpadne ke Quintovi a jasně mu říká, že se něco děje. (Quintuse ale jako by to nezajímalo – zrovna si nechává sochat podobiznu. :-) Teprve, když Atticus hrozí, že ji zničí, začne mu věnovat pozornost). :-)

Atticus dává jasně najevo, že on nebude uklidňovat davy místo něho. A že potřebuje, aby nechal  Quintus Ježíše sledovat, a dal mu vědět, kde je a co dělá. A taky mu jasně řekl, že by určitě nebyl rád, kdyby se o něm vědělo, že podcenil rodící se povstání Židů proti Římu. Přímo sobě pod nosem.

Quintus byl velmi nadšený, umíte si asi představit.

V dalším díle se mu to nasrané nastavení velmi nevyplatí…

A další farizej Šamuel?? To je také zajímavá postavička. Tady je vyděšen, že je Jan Křtitel po smrti. Byl to on, kdo ho vydal. Ale přestože je hrdý, že je součástí sanhedrinu, stále víc se mu zajídá ono politikaření. Hlavně ale proto, že by rád brojil proti falešným prorokům, zatímco má pocit, že to vlastně nikoho moc nezajímá.

Každopádně pátrání po Ježíši z Nazaretu se v tomto díle oficiálně rozjíždí.

 

MUSÍM DĚLAT JEN JEDNO – NÁSLEDOVAT HO

V tom všem se samozřejmě motá i Gaius. Už viděl hodně. Sleduje, jak Matouš, ten výběrčí daní, kterého měl hlídat a který k jeho překvapení zahodil bohatství, následuje Ježíše. Quintus na něj tlačí, ať něco s těmi poutníky a jejich stany u města udělá. Navíc má Gaius i své vlastní problémy.

Když potká Matouše, varuje ho, ať Ježíš teď proboha nikde nekáže. Ať se nesrocují žádné davy. Teď fakt není ta správná doba. Matouš sleduje, jak je Gaius nesvůj.  A říká mu, že jeho život je s Ježíšem teď jednodušší – nemusí nic řešit, prostě ho následuje.

A protože ho následoval a šel se Petrovi omluvit, Petr nakonec jeho omluvu přijal!

Je to jedna z mých oblíbených scén.

Ale ještě oblíbenější je ta, kde Ježíš Petrovi vysvětluje, že musí odpustit 77x. :-))

Je to jako vždy vtipně napsané a úžasně zahrané.

 

TADY TU SCÉNU MÁTE

(Nezapomeňte, že v aplikaci The Chosen to máte i s českými titulky a pravděpodobně i v dabingu. Ale bez toho blízkovýchodního akcentu, myslím. :-)) Fakt, geniální scéna. :-) Já pořád říkám – jak to ten Dallas dělá?? :-) 


ZAJÍMAJÍ VÁS PŘÍBĚHY PROBUZENÍ A OSVOBOZENÍ OD UTRPENÍ?

(Ano, série Křesťanské moudrosti a Taoistické moudrosti jsou přesně o tom.)

PAK VSTUPTE TOUTO BRANOU DO NEDUÁLNÍHO JINÉHO SVĚTA

Každou neděli (plus mínus) vám přistane ve schránce další díl.

Navíc se ocitnete v tak trochu jiném světě, než jste zvyklí – neduálním.

  • Můžete se učit vnímat svět jinak a prožívat ho jinak.
  • Už v prvním e-mailu dostanete odkaz na speciální stránku – VSTUPNÍ BRÁNU.  Tam najdete podrobný úvod k tomu, co se v projektu neduálního Jiného světa dá všechno poznat a zažít. :-)
  • Třeba  zjistit 50 témat, ve kterých si možná šlapete po štěstí.  A co s tím. :-)

(Ano, i křesťanství má své neduální mystiky a spousta Ježíšova učení tím směrem mířila. Zapomeňte na chvíli na církevní dogmata a běžte ke kořenům. Tam v hloubce můžete najít skvosty, které vás třeba inspirují žít spokojeněji a radostněji.)

NENÍ RADOSTI BEZ ODPUŠTĚNÍ (Oheň, 4)

Ano, nadělali jste spoustu chyb a druzí s vámi nejednali tak, jak měli. Život se s vámi nemazal. Ale vy se toho nedržíte jako těch rozpálených kamen. Neubližujete sami sobě. (Od)Pouštíte je a tím vinu svou i druhých. Otevíráte prostor, kde je možné začít znovu a jinak.  

(ebook elementu OHEŇ, kap. 8)

V pátek 29.5.  mi zemřela matka. O tom, jak je také možné takovou zprávu přijmout, jsem psala minulý týden (viz článek I ve smrti je možné najít klid.) Bylo to tak zvláštní.

Ano, ale byl to jen ten první okamžik. Každý další čchi kung, který jsem vedla, mi byl ale oporou  – dával mi možnost uvolnit stres, vylepšit spánek (protože ano, člověk může začít hůř spát), znovu a znovu objevovat ten přístup ke klidu a radosti tam někde hluboko v nás.

Víte, co je symbolem Jiného světa?  Co je i v logu Jiného světa?

Přece onen pták, který se vznáší na jasné obloze prozářené sluncem. A je tam vždy, jen je potřeba se dostat nad mraky.

Pamatujete ten pocit v letadle, když se dostanete nad mraky?? Nebo i ten pocit na horách, když tam nahoře je slunce a jasno a tam dole mlha, skrz kterou pořádně nevidíte, kam šlapete,??

  • První víkend po oné smutné zprávě jsem strávila v Brně s manželem a dcerou. Byl to krásný víkend, udělali jsme si společný výlet (což se poslední dobou zas tak často nestávalo – manžel buď vyrážel pracovat na zahradu nebo na tramp a dcera byla zalezlá u sebe v pokoji)

  • Tento druhý víkend jsem strávila opět ve svém rodném městě, ale tentokrát už bez mámy (vzpomínáte na článek Život vás podrží?, Oheň 2?). A stalo se něco, co jsem si ani moc neuměla představit, a co souvisí s tématem tohoto týdne.

téma: NA ODPUŠTĚNÍ ÚPLNĚ JINAK

Na uvítanou jsme se se sestrou objaly! A iniciativa přišla od ní. :-)

Na vysvětlenou – nemám se sestrou špatný vztah. Spíš bych ho nazvala vztahem korektním. Pomůžeme si, ale tak nějak mezi námi visí naše minulost. Dětské a dospívající hádky. Které jsem v určitém okamžiku utnula s tím, že je lepší ji ignorovat, než se hádat. Dlouhé roky jsme se na ulici ani nepozdravily. Continue reading „NENÍ RADOSTI BEZ ODPUŠTĚNÍ (Oheň, 4)“ →

Když se snažíte odpustit to, co Vás hluboce zranilo…

… není to vůbec snadné, že?? Už jen ten první krok – pocítit, jak moc to bolí, je někdy náročný natolik, že to celé potlačíme tak hluboko, jak jen je možné. Jen abychom se tím nemuseli zabývat. Naše ego-obranné mechanismy pracují velmi dobře a buďme jim za to vděční. Jenže jednou možná přijde čas, kdy bude potřeba to chráněné zraněné místo konečně vyléčit a ne ho jen chránit.

odpustit Nebeský stromTento týden byl i pro mě o odpuštění. Snažila jsem se odpustit něco, co mě hluboce zasáhlo a s čímž se peru vlastně od narození. Vím, bude se to zdát divné, ale je to karma. A věřte, neutečete úkolu napravovat to, co jste kdy pokazili. V jednom ze svých prvních blogových článků před 5 lety jsem si z reinkarnace dělala tak trochu legraci (Jak jsem zachránila svou prapraprababičku). Dneska už se nesměju.

Přišlo to samo. A doporučuju – nepátrejte jen tak ze zvědavosti po svých minulých životech. Až přijde čas a bude opravdu potřeba, dozvíte se určitě to, co je nutné. A pak se s tím budete muset smířit. A odpustit. Sobě, nebo někomu druhému. A ani jedno není dvakrát snadné. A navíc – to, co jsme raději hluboko potlačili, obvykle nebývá nic příjemného…

Já nebyla u žádných terapeutů. Jak je znát z mého článku, nepřišlo mi to zajímavé. Můj minulý život se mi začal odkrývat postupně. A trvalo několik let, než jsem fakt uvěřila tomu, že to, co se mi odkrývá, bych měla brát fakt vážně.

 

Jsou minulé životy vůbec reálné??

Ano, pořád mám tu představu, že ten život možná nebyl opravdu reálný. Že je to jen vize, symbol, který mě má vést. Ale vzhledem k tomu, že i současný život je podle některých jen nereálný sen, není nakonec jedno, jestli se na minulé životy koukáme jako na něco reálného, nebo snového a symbolického? Podle mě je důležitá ta naléhavost toho poselství, které k Vám přichází s příběhem tak konkrétním, jako byste ho prožili Vy sami někdy jindy a někde jinde. Ale je to Váš příběh a hluboce se Vás dotýká. A právě tím Vás proměňuje…

Jednou z prvních vlaštovek, kdy mi bleskla hlavou představa mého minulého života, byla vize, která se mi pak propojila s jedním příběhem z jedné knížky, kterou jsem jako mladá milovala. Málokdy si pamatuju příběh knížek. U téhle jsem si ho pamatovala. Kniha se jmenovala Nebeský strom. (Mimochodem, nebylo to poprvé, co se můj život propojil z příběhem knihy. Tenkrát to byla kniha, kterou jsem překládala.)

Continue reading „Když se snažíte odpustit to, co Vás hluboce zranilo…“ →

Jak se radovat ze života, když je život na nic??

Je to taková otázka, která člověku snadno zamotá hlavu, že? Když je život na nic, obvykle se z toho neradujeme, ale snažíme se s tím co nejrychleji něco udělat. Radujeme se jen ve chvílích, kdy jaksi život skáče, jak my pískáme :-)

jak se radovat ze životaUplynulý týden se věnoval tématu VZDOR. Původně jsem si tedy představovala, že to celé proběhne trochu jinak. Ale tak kdo tady neustále píše, že je lepší nic neočekávat a nechat prostor té kráse neočekávaného?? :-))

A neočekávané se přihodilo. A já jsem za to vděčná, i když to nebylo vůbec snadné… 

Continue reading „Jak se radovat ze života, když je život na nic??“ →

Odpuštění a smíření, aneb nemůže za to, jak se cítím, nemůže za to, jak se cítím…

… to by měla být nejspíš má nová mantra :-) Je to už pár let, kdy jsem publikovala dvojdílný článek Co zcela jistě nemá smysl. Stručně – vinit druhé a vinit sebe. Byl to tenkrát můj objev. Logicky vydedukovaný a inspirací umocněný. Ale ta neduální praxe, která z něj vyplývá, je tedy záhul. Odpuštění není vůbec snadná věc! A díky tomu byl záhul i první týden desetitýdenního období DŘEVO…

odpuštění

Tento týden jsem do poslední chvíle nevěděla, jestli ho odepíšu jako strašný, nebo úžasný.

Bylo to jako na hóóódně velké houpačce. Jeden den tak, druhý den onak. Už je to pár měsíců, co jsem chodila po lese a zpívala si depešáckou Enjoy the Silence, abych zklidnila myšlenky. Vklouzla do ticha. Neřešila. Hlavně neřešila. Najít si ty správné písně, které Vás uklidní, je někdy zásadní.

Když jsem mohla řešit, zase jsem radši nic neřešila. Chodila jsem kolem jako kolem té hodně horké kaše. Nechtěla jsem nikoho vinit. Ani sebe. Toužila jsem po odpuštění, ale sama jsem ho nebyla schopná OPRAVDU dát a ten jediný způsob, který jsem znala, jak se dobrat pochopení a odpuštění, jsem měla v té chvíli uzavřený. A tak se ta kaše pěkně dál ohřívala a já měla celé měsíce pocit, že o nějaké svobodě se u mě fakt nedá mluvit.

No a kdy jindy svobodu najít než v týdnu, kdy začíná svobodný element DŘEVA, že jo?? :-) A odpuštění s ní.

V pondělí mně pomohl jeden ze sloganů křesťanského Kurzu zázraků (God is the Love in which I forgive you, tj. Bůh je Láska, skrze kterou Ti odpouštím). Je to krásný slogan a celý kurz se mi moc líbí.

Je to také roční projekt, ale každodenní. Přiznávám, ne každý den stíhám, ale alespoň potom doháním. Toto byl jeden z těch okamžiků. Pokud se chce člověk naučit myslet neduálně a má svůj zdroj v křesťanství (a je otevřený křesťan, protože něco o Bohu, který odsuzuje druhé, tam nenajdete), vřele tento přístup doporučuju.

Ten den jsem dala smysl celému tématu týdne – rozhodla jsem se, že chci odpustit. Pustit to, co mě v hloubi srdce trápilo. A řekla bych, že ve chvíli, kdy jsem se rozhodla odpustit já, otevřela jsem prostor k tomu, abych konečně i já měla pocit, že mi bylo odpuštěno. A po tolika měsících došla konečně nějakého smíření. 

Continue reading „Odpuštění a smíření, aneb nemůže za to, jak se cítím, nemůže za to, jak se cítím…“ →

Když není nic tak, jak chcete…

Tak to je prostě smůla :-))

Ne, nebudu Vám tady sepisovat rady a ponaučení o tom, jak s námi naše Ego manipuluje a my se pak snažíme manipulovat svým okolím, abychom ho uspokojili. Tohle je prostě Jiný blog :-)

Neměl by sklouznout do toho dnes běžného radícího blogu (podobný nádech nakonec dostal můj původní blog  Žít je umění, kde dnes již najdete spoustu užitečných článků na nejrůznější témata), kterému se sice říká BLOG, ale v podstatě už dávno nemá s původním smyslem blogaření nic moc společného. Ale není ani tím běžným blogem o módě, knihách apod.

Ráda bych, aby tento blog zůstal blogem v tom pravém slova smyslu – sdílením příběhů a zážitků – ale tak trochu pod povrchem běžného dění.

Však víte (kdo víte), miluju symboliku, a když už si máme ten život užívat naplno, ať je to s opravdovou radostí a svobodou a ne s něčím, co se jen tak tváří :-) O takový život stojím a o takovém životě píšu. O tom, kudy si k němu prošlapávám cestičku, jaké překážky překonávám a jaké úžasné věci na cestě potkávám.

Continue reading „Když není nic tak, jak chcete…“ →