Prostřednictvím shrnutí týdne na konci minulého týdne jste se i vy mohli zamyslet nad tím, co všechno vás formovalo. Ale ne negativně! Je třeba si také někdy vzpomenout na ty pozitivní  (POZITIVNÍ) vlivy, které nám přišly v životě do cesty… mě třeba Star Trek…

Já jsem se v onom článku zmiňovala právě o něm, obzvlášť o řadě New Generation, která mi přišla do života zrovna v době mého dospívání. (A ano, vysokoškolská studia považuju za dobu, kdy člověk dozrává, snaží se nějak přijít na to, co se životem, a nějak si najít to své místo v něm.) A slíbila jsem se vrátit k tomu, čím vším mě Star Trek vlastně ovlivnil.

Abyste tak tušili, z čeho také vychází to, o čem tady na blogu píšu… a co si vy čtete. :-)))))

Ano, náš úhel pohledu na svět je formován tím, co jsme kdy slyšeli, četli a viděli. 

A chceme slyšet, číst a vidět to, co ladí s tím, jak svět vnímáme.

A tak si dávejte pozor, čemu svou pozornost věnujete.  :-)

Někdy se totiž to, čím jsme, zakryje tím, co nám kdo kdy řekl, nebo co jsme si kde přečetli.

Někde jsou ale ta původní semínka vaší podstaty a toho, čím ji kdo začal zakrývat.

 

OPTIMISTA, NEBO PESIMISTA?

Nemyslím se, že se rodíme jak tabula rasa. S něčím už do života přicházíme. Někdo to vidí skrze DNA předpoklady, někdo skrze karmické teorie, někdo skrze postavení hvězd (astrologie). Osobně si umím představit všechny tři. :-) Ale ať je to tak, či onak, je jasné, že už jako malá miminka v prvních vteřinách života se lišíme.

Temperament je například považován za vrozený rys naší osobnosti. A tak jsou některá miminka hlasitější a jiná klidnější.

Je to ale naše prostředí, které nás umí ovlivnit natolik, že na některé své dary pozapomeneme. Stačí, když jako malé dítě zažijeme sérii nezdarů a snadno se z nás stane člověk, který očekává to nejhorší. Pesimista. Takoví lidé nemají život úplně snadný, protože to, nač zaměříme pozornost, toho si obvykle víc všímáme.

A čím víc špatného toho očekáváme, tím víc si toho přitahujeme.

A není to nutně nějaká ezoterická teorie. Zažila jsem to i na vlastní kůži. Každý máme v sobě různé polohy a reagujeme jinak, když jsme unavení, a jinak, když máme víc energie zvládat nejrůznější frustrace a nezdary. A stačí, když v takové situaci narazíte na člověka, který ve vás svým naladěním vyvolá spíš tu negativní reakci než tu pozitivní.

Jen málokdo mě zažil naštvanou. Ale rozhodně si i tuto mou polohu můžete přivolat. Stačí čekat, že lidi jsou hnusní a stavět se k nim tak. S velkou pravděpodobností je tak pak i zažijete. A ne, neznamená to, že jste kápli na nějaké tajemství, které se někdo před vámi snaží ukrývat. Neznamená to, že se po světlou slupkou skrývají temna a lidi na vás mají políčeno. Nebo nějaké temné síly.

Znamená to jen jedno jediné – nikdo, ani vy, nejsme dokonalí.

A vy se jen můžete rozhodnout, zda budete vnímat a rozvíjet ty dokonalejší stránky, nebo naopak ty méně dokonalé.

A vnášet je tak do světa.

 

OPTIMISTICKÁ BUDOUCNOST TOHOTO SVĚTA

Jsou lidé (a řekla bych že je jich spousta a spousta, obzvlášť poslední dobou), kteří to s budoucností našeho světa nevidí úplně růžově. Válka za rohem. Hospodářská krize. Osobní krize mladých, kteří nevědí, co se sebou, a mění i svá pohlaví. Všechny problémy, které to všechno s sebou nese. Nejrůznější konspirace o tom, kdo všechno za tím vším stojí.

Chtějí nás zabít! Chtějí nás ovládnout! 

Budou nás cpát jedy – ve vakcínách, jídle.

Budou nás nutit jíst brouky a červy! I nevědomky jako přídavek třeba do těstovin.

Vždyť je to zjevné. Svět se řítí do záhuby. A kdo by to chtěl nevidět, tak je ovce, která věří médiím (která nás tedy také zásobují spoustou negativních zpráv, mimochodem.) Každopádně je to neprobuzená ovce, která nevidí, co se děje.

Osobně mě Star Trek už v mém mládí naučil ale jedno: nebýt slepá vůči tomu, co se děje, ale vnímat svět optimisticky, optimisticky ho prožívat i zažívat a tvořit. 

A po nějakých 20-30 letech jsem si jen potvrdila, jak dobře to funguje. Jak moc ovlivňuje to, jak svět vnímáte, to, co v něm pak zažijete.

A ještě hloubějisvět je takový, jaký je, protože lidé neustále čekají, nějaký problém.

Žijí ve strachu. Ve strachu, ne bděle a ostražitě. Nedůvěřují. Důvěru (ne slepou naivitu) vyměnili za podezřívavost. I kdyby žádné temné síly neexistovaly, svým nastavením by si nějakou takovou sílu sami stvořily. Možná by se jí nakonec možná i sami stali. Temno vyhledává temno, paranoici vyvolávají spory, protože vidí ohrožení, kde žádné není, brání se, a přitom nevidí, že útočí. 

Optimisti jsou ti, kteří vidí ohrožení tam, kde je, ale neútočí. Hledají řešení.

Optimisti jsou ti, kteří mají pozitivní vizi, a tak ji mohou vnést do života navzdory všemu.

Všechno ostatní jsou výmluvy těch, kterým nejde o lidi, ale o moc a své představy a obavy.

A Star Trek Gena Roddenberryho má právě tu pozitivní vizi budoucnosti.

Země, která se sjednotila (aniž by se tím jednotlivé kultury popřely).

Země, která umí dopřát všem lidem bezpečí a potravu a důvěru v jejich vlastní pozitivní vizi.

A právě to spousta fanoušků na Star Treku oceňuje a oprávněné se pohoršuje, když si ze Star Treku někdo vezme jen mimozemšťany a vesmírné bitvy, protože si to moderní filmový akční průmysl žádá, a tu původní vizi hodí za hlavu.

 

CO TO ZNAMENÁ BÝT ČLOVĚKEM??

Star Trek mě asi ovlivnil právě v oné otázce – co to vlastně znamená být člověkem? Jak žít, abychom se jednou mohli za svým životem spokojeně ohlédnout.

Jednotlivé epizody Star Treku New Generation si právě takové otázky kladly a dávaly na ně různé odpovědi prostřednictvím androida Data. Naučily mě například to, že chybovat je lidské. :-) Nebo že je možné neudělat žádnou chybu a stejně prohrát. I to je život.

Když už jsme dnes dospěli do stádia, že máme umělou inteligenci, kterou učíme a která se sama učí prostřednictvím nás, někdy si říkám, že bych byla ráda, aby měla takové učitele, jako mě Data na Enterprise. A ne jako měl Lore, jeho zlý bratr. Dá-li se stroji říkat bratr.

Celý seriál se skládal z několika sérií a každá z nich z několika dílů. V těch dávných dobách nebyly jednotlivé epizody ještě spojené jedním větším příběhem. Každý byl samostatnou povídkou, které ukazovaly charaktery jednotlivých postav, vystavovaly je nejrůznějším zkouškám a před očima nám tak rostli. A my jsme mohli růst s nimi.

Většinou nešlo hlavně o akci, ale o diplomacii, porozumění, odvahu. 

Picard je asi nejznámější svým vztahem se záhadnou bytostí Q s téměř božskými schopnostmi (je mimo prostor a čas), která ho a zároveň s ním i celé lidstvo zkouší. Je lidstvo opravdu ta dětinská nebezpečná rasa, nebo už dospěla? Je už dost zralá, aby se vydala dál do vesmíru, aniž by tam způsobila problémy?

Protože řekněme si to upřímně, kdyby v současné době mohlo lidstvo letět do vesmíru a mělo prostředky, bylo by pro vesmír a ostatní planety spíš hrozbou než silou, která by řešila konflikty a udržovala v kvadrantech mír prospěšný lidem i ostatním bytostem.

 

PICARD – TŘETÍ SEZÓNA

A tak jsem ráda, že se původní osazenstvo lodi EnterprisePicard, Riker, Beverly, Forge, Worf – vrací zpátky. S Q jsme se rozloučili už v minulé sérii a s Datem hned v té první. Byla to důstojná a dojemná rozloučení. 

A Picard i ostatní na lodi Titan stojí opět před rozhodnutími, za čím budou stát. 

Přesně jako my na každém začátku roku se učíme chápat, kým jsme, a rozhodujeme se sázet ta správná semínka.

Sedmá z Devíti se rozhodla postavit za Picarda i proti svému kapitánovi. Picard se rozhodl postavit za to, co musel. A kapitán Titanu se rozhodl, že někdy je potřeba hodit za hlavu opatrnost a nevydat zločinci to, co chce, i když se to zdá přijatelné. A zajistilo by mu to klid. Možná.

Zajímavá shoda okolností. Že zrovna nyní seriál Star Trek: Picard vysílají.

Je za tím opět konspirace? Snaží se nám podsunout, co je správné a co ne??

Jak někteří rádi tvrdí a všechny starší filmy vnímají právě takto nebo jako varování, že to či ono se chystá.

Nebo prostě jen lidstvo ví, co je správné, a umělci to ve svém kreativním procesu neustále připomínají, protože kreativita nečerpá z mozku nebo nějakých plánů, ale z něčeho, co nás přesahuje??

Má zkušenost je spíš ta druhá. Umělci jsou citlivé duše a umí nahlížet do toho, kam určité situace vedou.

A když si zvyknete psát (třeba terapeutický deník) a nahlížet tak do onoho vnitřního prostoru sebe sama, začnete také vnímat spoustu zajímavých věcí. I ona semínka své podstaty. :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *