Rochníte se v myšlenkách a emocích??

Opečováváte si své myšlenky a své emoce? Říkáte si, že prostě musíte sdílet to, nač pomyslíte, a cítíte se špatně, když druzí nemají zájem sdílet se s Vámi stejným způsobem? Říkáte si, že lidi by měli brát Vaše emoce vážně? Říkáte si, že jen psychopat dokáže ignorovat emoce druhých? No, možná je to všechno jinak… 

Tento týden mě zaujal jeden příspěvek v jedné skupině na FB. Muž zvažoval, že se rozejde se svou novou přítelkyní. Po 14 dnech. Přišla mu málo otevřená. On se jí svěřoval se vším. Ona ne. Většina lidí ve skupině souhlasila s tím, aby se s ní rozešel. Mně celá ta situace přišla tak trochu přitažená za vlasy…

… po 14 dnech??? Kdo se vrhne novému partnerovi kolem krku a zcela se tak brzy otevře? Jak dlouho Vám osobně trvá, než se novému partnerovi otevřete? A vyžadujete to od druhého??

Ano, lidi jsou jistě různí a každý ve vztahu potřebuje něco jiného, aby se cítil spokojený a milovaný. Pokud někdo tak nutně vyžaduje otevřenost a „napojení” od začátku vztahu, nejspíš by si tedy asi měl najít někoho, kdo mu to dokáže dát. Žádný jiný partner ho nejspíš stejně neuspokojí. Co myslíte? Continue reading „Rochníte se v myšlenkách a emocích??“

Nejste na to sami…

Někdy se nám to může zdát. Ve chvílích, kdy jako by se celý svět spikl proti nám.

Když se k nám příbuzní nechtějí znát. Když nám někdo blízký zemře a my přijdeme o oporu, kterou jsme v něm měli. Když se přestěhujeme za prací nebo za partnerem a nemůžeme najít nové přátele. Když se cítíme sami a jiní a s nikým si doopravdy nerozumíme. Když i tam, kde jsme si kdysi rozuměli, nenacházíme najednou společnou řeč. V těch chvílích se snadno cítíme tak opuštění…

Ale ani v těchto chvílích na to nejsme sami :-) 

 

3 cesty, kde hledat „parťáka

Těch cest je jistě více a možná Vás postupně budou napadat další a další. Pište je klidně dolů do komentářů, ať všichni víme, kde všude se dá takový „parťák“ hledat.  Continue reading „Nejste na to sami…“

S tímhle už dál nemůžu žít…

Možná jednou ve Vašem životě nadejde okamžik, kdy si řeknete slova z nadpisu tohoto článku – „S tímhle už dál nemůžu žít.” Možná už někdy nadešel. K podobnému závěru můžeme dojít v životě i mnohokrát. A vždy je to dobrý závěr. Protože nás osvobozuje a léčí… 

Každý za sebou máme nějakou zkušenost, která nás bolestně ovlivnila. Většinou je jich navíc spousta…

Každý z nás na ni reaguje tak trochu jinak.

Někdo se stáhne. Snaží se být tou „hodnou holčičkou/chlapečkem”. Jen aby se nemusel konfrontovat s tím, co se ho dotklo, nebo s tím, kdo mu tu ránu zasadil. Jen aby to nemusel prožít znovu. Tu ránu uvnitř to ale nezahojí…

Někdo vyrazí do boje. Vydupe si to své. Brání se. Mstí se. Dává druhým lekce. Nemůže to přece tak nechat! Jinak by nedostal to, co mu patří. Jinak se něco podobného stane znovu. Tu ránu uvnitř ale ani toto nezahojí…

Naše obvyklá reakce je klasická automatická reakce útěk/únik/zamrznutí. Je to obranná reakce. Reakce našeho Ega, které se nás snaží chránit, ale nikdy se mu to nepodaří. Protože, jak už bylo tady na blogu kdysi řečeno, Ego je destruktivní mechanismus – útočí buď na nás nebo na druhé. A nevyléčí nic…  Continue reading „S tímhle už dál nemůžu žít…“

Adventní zamyšlení I – K čemu je nám asi tak dobré náboženství??

První adventní týden můžeme naši cestu ke Štědrému dni začít u té nejzásadnější otázky: „K čemu je nám asi tak dobré náboženství? Proč se vůbec zabývat nějakým Ježíšem Kristem?

Upozorňuji – nejsem křesťanka :-) Nepatřím k žádné církvi, do kostela zajdu na Vánoce, českou Bibli jsem před mnoha lety půjčila (a stále je půjčená) a ta anglická, kterou jsem si dovezla ze Srí Lanky, stojí na poličce někde mezi Koránem (českým i arabským), Tao-te-ťingem, Judaismem od A do Z a Trends in Rebirth Research (Trendy ve výzkumu reinkarnace.)

Ale vzhledem k tomu, že náboženství mě zajímala už od dětství, a že jsem vystudovala arabistiku a magisterskou religionistiku (a pár let studovala i tu doktorandskou), najde se toho v mé knihovničce ještě mnohem víc. A snadno najdete i spoustu materiálů a poznámek z Historie, Psychologie či Sociologie náboženství.

A přestože mám dnes hodně blízko k buddhismu, Ježíš Kristus pro mě od dob mé cesty do Izraele znamená také hodně…

Proč to všechno?? K čemu je dobré se náboženstvím zabývat? Tolik let??

Není to prostě jen ztráta času a já jsem třeba měla vystudovat ekonomii a pracovat třeba někde v bance a jezdit po světě za všechny ty peníze, které bych si v tomto perspektivním odvětví vydělala??? :-)

  • Proto, že náboženství v sobě skrývají jiskřičky vhledů do podstaty bytí.
  • Proto, že chápat a žít podstatu bytí je mnohem cennější než vydělávat spoustu peněz a za ty peníze pak cestovat.
  • Nebo i proto, že já právě díky svému zájmu žila přes 2 roky v Egyptě a Jordánsku, kde jsem na stipendium studovala, navštívila jsem Izrael a žila cca 7 měsíců na Srí Lance. Buď téměř zadarmo, nebo mi za to, že budu cestovat a ukazovat lidem krásy cizích míst a vyprávět jim o tom, v co tam lidé věří a proč, dokonce i platili :-)

Continue reading „Adventní zamyšlení I – K čemu je nám asi tak dobré náboženství??“

Vánoční vůně Pronta :-) A 1. Adventní dárek :-)

Já vím, že spousta z Vás fakt nesnáší předvánoční úklid.

Pro mě jsou ale Vánoce spojené s vůní Pronta. No fakt :-)

Bylo nebylo, mívala jsem jako dítě jednu jedinou povinnost – oprontovat před Vánoci nábytek.

Netvrdím, že to byla stejně oblíbená předvánoční činnost jako pečení vánočního cukroví (sladké je sladké a kdo peče, ten ochutnává). Ale protože se mým rodičům nepodařilo mi uklízení nijak zprotivit, dodnes nemám na uklízení alergii a dodnes mám uklízení spojené s vánoční vůní Pronta :-)

A tak zatímco většina lidí před Vánoci chodí a říká, že na uklízení kašle, já teprve před Vánoci uklízet začínám :-) A ráda :-) Jak jste na tom Vy? Šílíte, hrajete si s úklidem, nebo to prostě necháváte být? 

V kuchyni máme adventní svícen (ano, už svítí!), takže se začíná omytím okna v kuchyni. Po několika týdnech manželova upozorňování, že i ta lednice by to potřebovala, došlo tedy dnes i na ni. A ano, potřebovala to :-) Vzala jsem s kuchyní i okno v dceřině pokojíčku. A protože dcera je tak trochu po mně, z bordelu během jednoho dne obvykle vytvoří krásně naklizeno. Bere to hodně z gruntu. Začíná nanošením všeho na postel :-)

Continue reading „Vánoční vůně Pronta :-) A 1. Adventní dárek :-)“

Umění manipulace ovládáme všichni…

Dokázali jste se tento týden postavit svému strachu z bolesti a smrti?? Ano, nic menšího se od Vás v tomto ročním projektu nechce :-) Tedy pokud opravdu toužíte po štěstí, které Vám neproklouzne mezi prsty… 

Pokud se neumíme postavit svému strachu z bolesti a smrti, nezbývá nám pak totiž v životě nic jiného než se snažit manipulovat své okolí tak, aby nám vyhovovalo.

Najdeme si lidi, kteří nám budou pochlebovat. Nebo se lidem raději začneme vyhýbat, protože oni – světe div se – nás nechtějí jen vychvalovat :-) A nemusím jistě vyjmenovávat tu další spoustu způsobů, jak se snažíme udělat si svůj život příjemnější. Každý máme ty své :-) Kdo stojí o to, cítit se mizerně, že?? :-)

Vzpomínám, když jsem poprvé prožívala toto téma. Napsala jsem pak článek o tom, že otakárka do babočky nevmanipuluješ (odkaz najdete v plánovači na daný týden v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ). Byla jsem tehdy překvapená, do jaké míry se chováme jako manipulátoři, i když by nás tak nejspíš nikdo nenazval. Není to totiž v patologické formě. Jen v takové běžně lidské, kterou trpí úplně každý :-)

Jenže.

 

Otevřít se tomu, co je, a nesnažit se před tím utéct, není fakt snadné.

Tento týden jsem uveřejnila na svých stránkách Radost z angličtiny pokračování videa Ruperta Spiry o tom, proč se trápíme (a tedy hlavně o tom, co s tím). V článku, který najdete ZDE, je nejen rozbor druhé části videa, ale i pár rad, jak si s tématem hrát. Angličtinářsky, ale i neangličtinářsky. Doporučuju. Mrkněte se :-) Rupert Spira je super, umí ten neduální Jiný svět krásně vysvětlit :-)

První část videa (bod 1) vyprávěla o tom, že nám může pomoci uvědomit si, kdo trpí. Jenže to vyžaduje poctivou a dlouhodobější práci na odkrytí toho, čím jsme, pod závojem všech svých představ, strachů a tužeb.

Druhá část videa vyprávěla (bod 2) pak o tom, že druhý přístup, jak přistupovat ke svému trápení, je plně se mu otevřít. Natolik plně, že si dokážeme říct, že bychom s tímto trápením dokázali být navěky. Jenže to zase vyžaduje hodně odvahy…

Prostě neexistuje žádná snadná cesta. Žádná pilulka. Žádná terapie, která nás jen tak zbaví trápení, aniž bychom na tom my sami neodvedli spoustu práce. I kdyby se podařilo jeden problém zvládnout, objeví se další a další. Dokud se nepochopíme bod 1, nebo bod 2. Continue reading „Umění manipulace ovládáme všichni…“

Trauma – když nás bolí duše (a nejen ta)

Některé týdny projektu STROM ŠTĚSTÍ mohou být náročnější než druhé. Bývají to obvykle ty, které jen nechodí kolem té horké kaše (kdy sbíráte odvahu a sílu se do ní pustit), ale zavádějí Vás přímo tam, kde to může bolet. Týden tématu JAK VYLÉČIT TRAUMA může být jedním z nich. 

Někdy se nám daří bolestem naší duše úspěšně vyhýbat. A ono to vlastně není ani nic špatného chvíli zapomenout na bolest, kterou v sobě nosíme. Proto do nemocnic chodí k dětem zdravotní klauni.

Smích by měl být ostatně v nemocnici dostupný i dospělým, řekla bych. Bolest, fyzická i psychická, nás totiž umí stáhnout do bažin depresí a z bažin se těžko leze a stejně těžko se pak člověk uzdravuje.

Někdy ale nastane čas, kdy přijde sestřička s injekcí. A ta bolí, že? Nebo přijde lékař s výsledky. A ty někdy nechceme slyšet, že? Nebo přijde čas, kdy nás připraví a odvezou na sál a začnou léčit. A bývaly doby (a není to zas tak dávno), kdy i toto si člověk musel prožít s plným vědomím. I když i staří Egypťané prý při operacích používali nějaká ta sedativa, nejspíš bychom o takovou operaci moc nestáli…

Jaký byl ten Váš týden léčby traumatu? Chodili kolem spíš zdravotní klauni (či jste Vy sami nějak odvedli pozornost od toho, co Vás trápí?), nebo se začali objevovat sestřičky a lékaři, nebo případně operační sál?? 

 

Netrapme sami sebe zbytečně

Když už se bolest naší duše vyplaví na povrch, nezahánějme ji. Právě teď je totiž ta nejlepší chvíle ji začít léčit. Snažit se ji zase zatlačit pod povrch čímkoliv, co nás zabaví, je jen krátkodobé řešení a ta bolest pod povrchem se jen rozrůstá. Podobně jako rakovina…  Continue reading „Trauma – když nás bolí duše (a nejen ta)“

Nemusíte trpět (vaše utrpení nikomu nic dobrého nepřinese)

Na první pohled je to jasné – jak by mohlo utrpení přinést někomu něco dobrého?? Ukažte mi jednoho jediného člověka, který chce opravdu trpět. (A ani masochista opravdu trpět nechce, je to pro něj jen hra s jasně danými pravidly a stopkou.) A přece jsou lidé, kteří si utrpení vybírají dobrovolně… 

V prvé řadě jsou to ti, kteří nevědí, jak netrpět. A to je, řekla bych, většina. Ta většina, která je vydaná na milost a nemilost životním událostem a lidem, které potkávají.

Můžeme říct, že i pro ně je to volba. Protože druhou možností je začít se snažit na utrpení podívat zcela jinak. Začít hledat cestu, jak z něho ven. Tuhle volbu může udělat každý. Pokud patříte do této první skupiny, hledejte, co se Vám utrpení snaží říct. Hledejte v sobě sílu a moudrost, jak utrpení snést… a rozpustit.

Mně osobně v tomto hodně pomohlo rozvíjení symbolického uvažování (tarot, astrologie, hieroglyfické myšlení apod.) a pak meditační praxe, čchi kung Orel v hnízdě a hlavně desetidenní kurz meditace vipassany, který je dokonalou přípravou na to pochopit a hlavně začít praktikovat jiné nastavení mysli v těžkých chvílích.

 

A v druhé řadě jde o ty, kteří alespoň tuší, jak netrpět, ale z nějakého záhadného důvodu mají pocit, že trpět musí. A o těch bude tento článek.

Netrpět je pro některé lidi nepřijatelné. 

Continue reading „Nemusíte trpět (vaše utrpení nikomu nic dobrého nepřinese)“

Strach je dar (element VODA)

Zdá se Vám nadpis přitažený za vlasy?? Strach a dar?? Když se níže začtete do 10 témat desetitýdenního zimního období elementu VODA, možná pochopíte, čím vším nás může strach obdarovat. Tedy pokud vyděšeně neutečeme. Přijměte tento článek jako pozvánku k praktickému zkoumání toho, čeho se to vlastně bojíme, a co se s tím dá dělat. Život sám Vám to během 10 týdnů může ukázat, pokud se ho budete ptát a sledovat, co Vám odpovídá.

Přihlaste se do projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 (je to zdarma)

 

Když víme, co nám strach dává a bere, je snazší strach překonat

Roční projekt STROM ŠTĚSTÍ končí posledním desetitýdenním obdobím elementu VODA. Voda vládne zimě. Je dokonalým příkladem síly skryté v něčem tak poddajném. Je zdrojem rašícího života – kde není voda, je poušť. Pokud v sobě dokážeme během 10 zimních týdnů probudit sílu vody, najdeme vnitřní jistotu a důvěru a překonáme strach.

  1. Kotva v rozbouřeném moři – strach nás učí hledat kotvu v rozbouřeném moři emocí a myšlenek. Najít to něco, čeho se můžeme chytit, když tam venku zuří vítr a je chlad. Strach nás nutí hledat něco, čím se ochráníme. Učí nás, jak důležité je nerochnit se v myšlenkách a emocích. Ten strach je totiž pak o to horší. Když nalezneme onu kotvu, něco, co pro nás bude důležitější než nechat se unášet myšlenkami a emocemi, ten vnitřní strach překonáme. Celý jeden týden můžete v projektu věnovat tomu takovou kotvu najít. Zjišťovat, co je pro Vás důležité, a co ne. Nebo můžete zjistit, jak moc důležité je tu kotvu opravdu mít :-)

  2.  Rozplynutí negativních emocí – obvykle nemáme ani tak strach z toho, co se může stát, ale spíš z negativních emocí, které v nás daná situace obvykle vyvolává. Ve chvíli, kdy se naučíme negativních emocí nebát, ale přijmout je a nechat rozpustit, rozpustí se i náš strach. Opravdu silný člověk je otevřený a zranitelný, a přece vnitřně neotřesitelný a nedotknutelný. Dokáže nastavit onu druhou tvář, protože ví, že mu nic neublíží. Tento týden budete mít možnost se svým negativním emocím věnovat a učit se nenechat se jimi rozhodit.

  3. Zdroj vnitřní síly a důvěry –  někdy nastane čas si uvědomit, o co všechno nás strach obírá. Právě tento týden může být ten, kdy to zjistíte. Právě tento týden může být také tím, kdy Vámi život natolik otřese, že ztratíte vše, čeho jste se předtím drželi, a najdete opravdový vnitřní zdroj síly a důvěry. Může to být pouhý záblesk. Ale budete vědět, že tma někde v hloubi je.

  4. Podstata strachu – strach není slabost. Strach je zcela oprávněný. To pochopíte ve chvíli, kdy pochopíte podstatu strachu a z čeho pramení. V té chvíli také pochopíte, proč nepomáhá prostě jen jít a donutit sám sebe strach překonat. Ano, zjistíte, že často nebylo čeho se bát. Ale příště budete mít strach zas, i když o něco menší. Tento týden budete moci sbírat odvahu svému strachu čelit a učit se, jak reagovat na to, čeho se bojíte, tak, aby Vás strach neomezoval.

  5. Je náš strach oprávněný? – někdy opravdu není čeho se bát. Zjistíte, že šlo jen o Vaše představy a nejistoty. Někdy je ale náš strach oprávněný. A takovému strachu můžeme děkovat. Ochránil nás. Ukázal nám, co musíme udělat, abychom se nemuseli bát. Tento týden můžeme zkoumat, do jaké míry je náš strach oprávněný, a co pak tedy s ním. Hlavně před ním ale nesmíme utíkat. 
  6. Trauma – někdy se bojíme proto, že si v sobě neseme hlubokou ránu. Trauma.  Tento týden bývá nejnáročnější, protože na některé větší či menší trauma můžeme narazit. Ale také díky tomu můžeme zjistit, že všichni máme schopnost vyléčit se. Je nám totiž vrozená. A to je další dar, který nám strach může dát :-) Tento týden se můžete učit, jak s traumatem zacházet, nebo jak mu předcházet.

  7. Chápete důvěru správně? – strach se také může rozplynout ve chvíli, kdy pocítíme důvěru. Důvěru sami v sebe, nebo v druhé lidi. Nebo dokonce v Boha, chcete-li. Je několik druhů důvěry a stupňů důvěry. Kdo najde tu vnitřní důvěru, najde poklad. Tento týden budeme mít prostor si všímat, jak moc je v nás důvěra silná. A zda chápeme důvěru správně. To jest, zda si tím, co považujeme za projev důvěry, spíš neubližujeme.

  8. Nejsme na to sami – říká se, že máme spoléhat jen sami na sebe. Že vše závisí jen na nás. Že život je naše volba. A že za vše si také můžeme sami. Jako bychom na sebe ve snaze chopit život do svých vlastních rukou (a tvořit si život svých snů) a přestat spoléhat na druhé a čekat od nich nějaké sebepotvrzení naložili ohromný balvan. Z úhlu pohledu Života je ale naše snaha mít vše pod kontrolou jedna velká iluze :-) Naše snaha ochránit se před bolestí a smrtí je stejně naivní jako snaha zabránit pohybu zemských desek. V hloubce se stále něco děje a nás to ovlivňuje, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. Tento týden máme možnost si uvědomit, že Život nestojí proti nám, ale je při nás. A že se na něj můžeme spolehnout.

  9. Štěstí nespočívá v tom, co dostaneme, ale jak to přijmeme – stejně jako nespočívá v tom, co si na Životu vydupeme, ale co od něj přijmeme. I strach můžeme přijmout jako dar a tím ho proměnit. Celý život pak můžeme přestat žít ve strachu, ale začít jej konečně žít v radosti. Tento týden se budeme učit nevzdorovat tomu, co je. Nesnažit se manipulovat okolnosti ani druhé lidi tak, abychom dostali to, po čem toužíme. V tom totiž to opravdové vnitřní štěstí, které nám nic a nikdo nevezme, neleží. Šťastný člověk je pouze ten, který nemusí mít nic, všichni stojí proti němu a on to přesto ustojí, s vnitřní svobodu, sebejistotou a se soucítěním vůči sám sobě i druhým. Nic nepotřebuje a ničeho se nebojí, protože to nejdůležitější už má a nic jej nemůže ohrozit.

  10. Vytrvalost – to, co se budeme těchto 10 týdnů dozvídat, bude fungovat jen za jednoho jediného předpokladu. Když budeme vytrvalí a trpěliví. Když se každý den, každý týden, každý měsíc, každý rok budeme zastavovat na těchto pomyslných hranicích a vnímat, kudy nás Život vede a co nás učí. Když v sobě najdeme vnitřní přesvědčení. To je totiž silnější než vůle. Je to vnitřní přesvědčení, kteří nám pomůže se nenechat rozptýlit. Je tou vnitřní kotvou. Jen ji najít.

 

Ano, to všechno jsou témata, kterými se v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ týden za týdnem během zimního období elementu VODA prochází.

Téma týdne obvykle v neděli namátkou losuji a sama se nechávám překvapovat :-)

Ti, kdo jsou součástí projektu, dostávají pak (i se mnou) každé pondělí email. V něm je krátké shrnutí tématu a motto týdne a pár bodů, kterých je dobré se v průběhu týdne všímat. A pak už jen můžeme nechat celé téma týdne povstat v našem vlastním životě! Ano, nač zaměříte pozornost, to se manifestuje :-)

(Alespoň mně to už léta každý týden funguje a dokonale. A věřte, že když se začnou dít věci, je dobré vědět, že přesně tak jste to chtěli a že přesně víte, proč se to děje!).

Ke všem elementům existují i ebooky s 10 články na daná témata. I ta Vám mohou případně pomoci orientovat se v tom Jiném neduálním světě nepodmíněného (štěstí, svobody, radosti, jistoty apod.), ve kterém se v tomto projektu začnete pohybovat.

Pokud se ke mě (a ostatním) chcete také přidat, budu jen ráda :-) Každé pondělí můžete čekat nový mail s novým tématem týdne :-)

» CHCI SI VYZKOUŠET PROJEKT STROM ŠTĚSTÍ « 

 

Kde hledat zdroj vnitřní síly??

… s tím bych ani neměla problém. Vím, kde ho hledat. Vím, jaké to tam je. Vím, jak se tam dostat. Ale proč já vlastně nechci?? 

Hledání zdroje vnitřní síly a důvěry je v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 téma tohoto týdne. Ano, ještě neskončil, ale v sobotu odjíždíme na lyžovačku a poslední, co budu chtít (a moci) v neděli dělat, je sedět u počítače :-) Uzavřeme tedy tak trochu předčasně tento týden už nyní. I tak je o čem psát…

Třeba o tom, že mi začaly lézt do vědomí sny

Vzpomínám na předloňský několikadenní retreat (něco jako vipassana), který byl spojený s jógou snu. Zajímavé. Pro ostatní asi tím, co všechno se jim zdálo. Pro mě hlavně hlavně tím, že jsem to většinou prospala. A budík pro celou místnost, ve které jsem spala, mohl vyzvánět, jak chtěl. Já totiž spánek miluju a sny si nepamatuju.

Tentokrát se mi ovšem do snů začaly vkrádat prapodivné vize. 

Jako třeba ta představa, že bych měla sednout do auta a cosi komusi kamsi odvést. To je toho, řekněte si možná. No, ale proberme to spolu: řidičák sice mám, ale je to už spoustu let, co jsem řídila. Řidičák jsem dostala až napotřetí. Poprvé jsem si nevšimla předjíždějícího náklaďáku (nepozornost vybičovaná nerudným policajtem na zadním sedadle). Podruhé jsem si nevšimla náklaďáku na hlavní silnici (pozornost byla tentokrát vybičovaná na plné pecky, ale i tak jsem ho kupodivu neviděla). A jet jsem měla v Káhiře (umíte si to vůbec představit?? tu dopravní situaci tam??).

Pro mě je taková vize symbolem toho, že se po mně chce, abych spáchala sebevraždu a ještě vzala pár lidí s sebou. Neboli tlak na to, abych dělala něco, v čem si absolutně nevěřím (možná proto tedy to téma na příští týden, které já už znám, ale Vy ještě ne?? :-)).

O druhém snu Vám ani vyprávět nebudu. Týkal se mé dcery a byl dost nehezký. Ještě že mě napadlo se k němu navzdory nechuti vrátit a dát mu zázračný pozitivní konec…

Continue reading „Kde hledat zdroj vnitřní síly??“