Adventní zamyšlení I – K čemu je nám asi tak dobré náboženství??

První adventní týden můžeme naši cestu ke Štědrému dni začít u té nejzásadnější otázky: „K čemu je nám asi tak dobré náboženství? Proč se vůbec zabývat nějakým Ježíšem Kristem?

Upozorňuji – nejsem křesťanka :-) Nepatřím k žádné církvi, do kostela zajdu na Vánoce, českou Bibli jsem před mnoha lety půjčila (a stále je půjčená) a ta anglická, kterou jsem si dovezla ze Srí Lanky, stojí na poličce někde mezi Koránem (českým i arabským), Tao-te-ťingem, Judaismem od A do Z a Trends in Rebirth Research (Trendy ve výzkumu reinkarnace.)

Ale vzhledem k tomu, že náboženství mě zajímala už od dětství, a že jsem vystudovala arabistiku a magisterskou religionistiku (a pár let studovala i tu doktorandskou), najde se toho v mé knihovničce ještě mnohem víc. A snadno najdete i spoustu materiálů a poznámek z Historie, Psychologie či Sociologie náboženství.

A přestože mám dnes hodně blízko k buddhismu, Ježíš Kristus pro mě od dob mé cesty do Izraele znamená také hodně…

Proč to všechno?? K čemu je dobré se náboženstvím zabývat? Tolik let??

Není to prostě jen ztráta času a já jsem třeba měla vystudovat ekonomii a pracovat třeba někde v bance a jezdit po světě za všechny ty peníze, které bych si v tomto perspektivním odvětví vydělala??? :-)

  • Proto, že náboženství v sobě skrývají jiskřičky vhledů do podstaty bytí.
  • Proto, že chápat a žít podstatu bytí je mnohem cennější než vydělávat spoustu peněz a za ty peníze pak cestovat.
  • Nebo i proto, že já právě díky svému zájmu žila přes 2 roky v Egyptě a Jordánsku, kde jsem na stipendium studovala, navštívila jsem Izrael a žila cca 7 měsíců na Srí Lance. Buď téměř zadarmo, nebo mi za to, že budu cestovat a ukazovat lidem krásy cizích míst a vyprávět jim o tom, v co tam lidé věří a proč, dokonce i platili :-)

 

Náboženství je problematická věc

V České republice je vysoké procento lidí, kteří se nehlásí k žádnému z oficiálních náboženství. Ale máme tu i křesťany, židy, muslimy, buddhisty aj. a i prý nějakých 15 000 rytířů Jedi (podle oficiálního sčítání lidu) :-) Když se začne mluvit o náboženství, většinou je z toho velká diskuze. Více či méně žhavá :-)

Můžete vyzkoušet FB skupinu Religion Discussion s nějakými 75000 členy. Převážně ateisté a muslimové a pak křesťané atd. Garantuji Vám hodně slušnou zábavu nad některými otázkami:

  • Vadí ateistům, že v každém náboženství půjdou do pekla?
  • Kolik křesťanů, muslimů a dalších je ochotno upřímně diskutovat o chybách v jejich vlastních svatých knihách?
  • Pokud byste naprogramovali robota, aby prosazoval dodržování všech biblických zákonů, cítili byste se s ním doma v bezpečí??
  • Podle Koránu měl Ježíš stejné schopnosti jako Bůh. Vdechl život, křísil mrtvé, léčil nemocné, odpouštěl hříchy, je Slovem Božím a Duchem Božím. Kdy už to muslimům konečně dojde??
  • Proč nám YHWH nikdy neseslal nějaká proroctví o tom, že navštívíme Měsíc a Mars??
  • V této kapitole a verši se jasně říká, že Ježíš nebyl zabit, ale zachráněn před smrtí (Židům 5:7). Tak proč jsou křesťané popletení?
  • Milý ateisto, když vidíš auto, tak víš, že existuje někdo, kdo ho vytvořil. Stejně tak počítač a letadlo. Ale když vidíš dokonalost lidského těla a jeho komplexních soustav jako je dýchací, trávící, oběhová nervová soustava atd., tak Boha popíráš??

Ano, nejlepší jsou otázky na stvoření.  A na morálku. Jak mohlo něco vzniknout z ničeho?? Že stvoření Bohem je přece racionální a logické, zatímco evoluce je jen výmysl. A podle čeho ateista pozná, co je dobré a co špatné?? Ach ano a že muslimská žena je nejčistší ze všech a je Alláhovou milostí, že se nemusí během menstruace modlit. Protože On na ni myslí, že je unavená a něco ji bolí, zatímco dětem a manželovi je to fuk a pořád po ní něco chtějí….

 

Náboženství totiž vyvolává spoustu emocí

Náboženství se totiž dotýká tak zásadních otázek jako je smysl života a snaha o jeho naplnění. Tady jde fakt o život a smrt. Pokud druhého člověka vychováte ve víře, je pro něj velmi těžké se té víry pustit. A když se pustí, snadno ji úplně odmítne.

Znáte to, někdy jste ochotní se bít za svou pravdu. Pokud Vám někdo řekne, že je to fakt pravda a Vy žijete mezi miliony lidí, kteří si myslí totéž, jak dlouho Vám začne trvat, než začnete o té své pravdě pochybovat?? Právě výše zmíněná FB skupina je dokonalým vzorkem toho, jak moc věříme ve svou pravdu a jak moc toho nevíme o těch druhých. Protože někdo nás něco o těch druhých naučil.

A pak přijdou hádky… pak přijdou boje a války. Pak přijde násilí ve snaze zavést ve společnosti nějaký řád. Nějakou jednotu. Spasit druhé i za cenu ohně a bolesti. Protože bolest v pekle je přece miliardkrát (a víc) horší…

První adventní týden se můžeme zamyslet nad tím, jak často jsme my sami přesvědčení o tom, že máme pravdu. Protože jsme to někde četli. Protože nám to někdo řekl. Protože nás to učili ve škole. Protože žijeme ve společenství lidí, kteří sdílejí tu samou pravdu. A hlavně – jak často se snažíme vnutit druhým tu svou pravdu ve snaze dojít vzájemného porozumění a míru. Loni jsem psala článek o tom, jak jsem se přistihla, že se chovám jako Muhammad (viz Nechci být jako Muhammad, ale kdo v koutku duše tak trochu není?). A nebylo mi z toho úplně dobře.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *