Rubrika: Nezařazené

Když vlci vijí na měsíc, v lidech to může vyvolávat zasuté zkušenosti našich předků. Tu předzvěst útoků. Strach. Tu touhu přežít. Zároveň nám může symbolizovat sílu smečky. Pro mě HOWL nyní symbolizuje pár uplynulých týdnů… 

Jak moc vás děsí představa, že na vás někdo zaútočí? Fyzicky? Slovně? Někde na ulici, nebo i jen online? Co když vám něčí útoky mohou zničit pověst, nebo i kariéru? O život v tom fyzickém slova smyslu tady sice nejde, ale ty šrámy, škrábance, ty zůstávají…

Jak často jsou asi ty útoky oprávněné a jak často jde jen o to, že někomu je úplně jedno, že vám ubližuje, protože mu jde jen a jen o sebe a vlastní profit. Nebo, v tom horším případě, mu právě tohle dělá radost – ubližovat.

Jak byste něco takového zvládali?? 

Minulý týden ve středu se staly dvě zásadní věci. Za prvé zrovna probíhala volba nového ústavního soudce. A za druhé vyšlo první sólové album Howl jihokorejské zpěvačky Chuu.

Ještě začátkem roku to i s Chuu vypadalo bledě (jak se před časem psalo také o Pavlovi Simonovi, kandidátovi na ústavního soudce a našeho hlavního instruktora čchi kungu)  – na konci roku ji vykopli ze skupiny.

Prý se chovala neprofesionálně, byla hrubá na zaměstnance, nedalo se s ní pracovat. V jihokorejské společnosti jsou to hodně závažná obvinění.

Jenže nic z toho nakonec nebylo tak, jak to bylo médii a BBC (BlockBerry Creative) vykreslováno. 

Za Chuu se tenkrát postavili různí spolupracovníci.

A fanoušci rozjeli extrémně úspěšný bojkot.

Právě díky Chuu a její odvaze postavit se proti vykořisťování BBC, nevýhodným smlouvám, které všech 12 holek z LOONY (skupiny) s BBC před lety podepsalo, a vůbec vůči tomu, jak se k nim BBC chovala, dnes mohou být všechna děvčata volná. (A samozřejmě i díky všem těm fanouškům – nám :-), kteří se za ni a ostatní děvčata s LOONY postavili.)

Mají teď prostor ukázat, co všechno v nich je.

A my nakonec máme LOONU dál, jen v jiné podobě. Kdo by to býval čekal…

 

BOJOVNICE

Continue reading „STRACH, ÚTOKY A VLČÍ HOWL“ →

Pavel Simon je soudce Nejvyššího soudu a kandidát na soudce Ústavního soudu. Zároveň je to někdo, koho už 15 let osobně znám. Jako hlavní instruktor čchi kung ve stylu Orel v hnízdě a na brněnských kurzech jako řekněme můj šéf má nade mnou určitou autoritu. Někam mě směřuje.  Po tom všem, co se o něm v médiích říká je otázka, zda si vůbec zaslouží ji mít?? Nebo právě zažívá i na vlastní kůži nespravedlnost? 

Nejsem nekritický typ. Za těch 10 let, co s ním v Brně spolupracuji, jsme měli svou dávku sporů. Někdy šlo i o otázku důvěry. Zda ji v něj mohu mít.

Vždy mě po různě dlouhých debatách přesvědčil, že si ji zaslouží. Že je otevřený jiným úhlům pohledu, zvažuje je, snaží se najít k druhému cestu. Podobně jako já. Protože nejsem sice nekritická, ale jsem otevřený optimista. :-) Zatím…

Protože čím víc celou debatu kolem jeho kandidatury sleduji, tím víc žasnu. A tím víc mě to dráždí, i když se snažím se svou myslí a emocemi různě pracovat, jak jsem se to učila na vipassaně, nebo i díky Pavlovi Simonovi a čchi kungu.

Proč? Protože opravdu nemám ráda nespravedlnost a wu-wei neznamená, že fatalisticky čekáme, jak se věci udějí. Ale že otevřeme oči, tj. přijmeme, co se děje, a naladíme se na vlnu, která to vše vyrovnává. Ať už bude dost silná, nebo ne. Protože jak bychom mohli jednat jinak???

A tak se sama sebe ptám – jak je možné, takhle vytahovat králíky z klobouku a veřejnost i senátory mást?

Kde zůstala pravda a spravedlnost?

Koho by bylo napadlo, že si někdo slepou spravedlnost představí právě takto – nevidím skutečná fakta a soudím??

 

Pavel Simon člověk a Pavel Simon soudce

Znala jsem ho jako člověka, jak někoho můžete po 15 letech znát, když nejste něčí matka, žena nebo dcera, ale máte k němu v mnoha oblastech velmi blízko. Ale neznala jsem ho jako soudce. Jen ve chvíli, kdy jsem se to o něm dozvěděla, jsem si řekla, že je zajímavé, že si na velkého pana soudce z Nejvyššího soudu nehraje a nepoznáte to na něm.

A jednou, když jsme s čchi kungovou partičkou na konci roku (nebo před Vánoci?) seděli společně v čajovně a přišla řeč i na jeho práci, sebral mi iluze o soudcích. Continue reading „PAVEL SIMON A SLEPÁ SPRAVEDLNOST“ →

Tak tak. Teprve nyní, v dobách onoho haló kolem nového kandidáta na ústavního soudce Pavla Simona  (který je hlavním instruktorem orlího čchi kungu), se začínám víc zajímat i o ten vědecký úhel pohledu na věc.

Dosud jsem totiž sobě i svým studentům říkávala: „Ke cvičení čchi kungu nepotřebujete věřit na čchi. Nepotřebujete západní posvěcení. Stačí vám vlastní zkušenost.”

A podle toho jsem se celé roky řídila.

Co je čchi? Je skutečná? Jak se na to dívá věda?

A není to jedno??

Čchi kung funguje i bez naší snahy to nějak racionálně pochopit a to je na tom vlastně také to zajímavé. Od školních dob se ta rovnováha rozum/vnímání (jak o nich mluví i Jung) převážila spíš k onomu rozumu. A kdo není dost chytrý, ten v naší společnosti má obvykle horší místo než ten, komu bylo dáno dost vysoké IQ, aby zvládl vystudovat vysokou školu.

Ale abyste žili spokojený, uvolněný život, nepotřebujete být chytří. 

Někdy je to spíš na škodu, když se svým rozumem neumíte správně nakládat.

A čchi kung to krásně v praxi ukazuje.

 

ČCHI KUNG Z VĚDECKÉHO ÚHLU POHLEDU

Continue reading „ČCHI KUNG MÁ RÁDA I VĚDA“ →

Žádné extra zážitky. Jen ten nejjednodušší, nejpoklidnější návrat k přirozenosti bytí.

Tato slova zazněla ke konci článku o mém čtvrtém kurzu vipassany v polském meditačním centru.

Jaké to tedy tentokrát bylo, když jsem psala, že každý  kurz je v něčem jiný??

• Tentokrát nebylo moc o čem přemýšlet. Žádné náročné emoce, které by bylo potřeba zpracovávat. Jako poprvé.
• Nebylo nad čím plakat a zač se omlouvat, ani kvůli čemu hledat pochopení nebo přijetí toho, co jsem považovala za nefér. Jako podruhé.
• Ani jsem se necítila propojená s mou rodinou tisíce kilometrů daleko. Žádné hlasy, žádný vnitřní pocit, že se musím vrátit… protože se dělo něco důležitého. Jako potřetí.

KAŽDÝ PROŽÍVÁ TĚCH 10 DNÍ PO SVÉM

A to je jedna z věcí, která mě na vipassana desetidenních kurzech vždy fascinuje.

Zaprvé to, že za kurz neexistuje nějaká cena, kterou by bylo potřeba platit. Vše je na bázi dobrovolnosti – asistující učitelé učí zadarmo a starší vipassana studenti vypomáhají v kuchyni, při úklidu a při organizaci kurzů také zadarmo. Náklady samozřejmě nějaké jsou – za jídlo, elektřinu, údržbu centra apod. Ale je pouze na vaší vlastní dobrovolnosti, jaký dar (dánu) na konci kurzu poskytnete. A také na vaší finanční situaci. Můžete nedat téměř nic a přijet na oplátku pomoct.

Nebo můžete dát tak velký dar, že se za to koupí pozemek pro další centrum (tak vzniklo například polské centrum).

A zadruhé to, že ačkoliv bydlí všichni stejně, jí všichni totéž a všichni mají stejný, hodně nabitý, program a dělají totéž, pro každého je pobyt na kurzu jiný.

Je krásně vidět, jak moc nezáleží na vnějším prostředí. Jak moc si neseme to, jak život prožíváme, ve svých hlavách. A nejen tam. I to je na vipassanském kurzu krásně vidět – kde je ten kořen našeho utrpení.  Continue reading „VYFÁSLA JSEM CELU – POKRAČOVÁNÍ“ →

A byla jsem zvědavá. Jaké to tam bude? Už když jsem byla v tomto „vězení“ naposledy, viděla jsem, jak se staví. V roce 2023 už byly dokončené a jen čekaly na ty, kteří v nich během těchto 10 dní skončí…

A tak když jsem jednou při příchodu do meditační haly našla na podložce vzkaz, vydala jsem se na průzkum. Bez povolení se totiž do této části meditační haly vstupovat nesmělo.

Tiše jsem otevřela dveře a ke svému údivu jsem narazila na měkkoučký koberec. Všude jinde je totiž pouze holá podlaha. V prostorách cel to stále ještě vonělo novotou. Zamířila jsem podle mapky před vchodem hned první uličku vpravo, kde jsem našla svou celu. Chvíli jsem pátrala po vypínači. Ha, to malé světýlko na stěně, toho se mám asi dotknout a ona se rozsvítí malé svítidlo u stropu!

Když meditovat, tak v co největším tichu. Nic by vás nemělo při vipassaně rušit. Ani cvakání vypínačů ve vedlejších celách (celkem jich je v ženské části 32). Nebo kroky těch, které to už v cele třeba přestalo bavit… protože ano, z téhle cely můžete odejít, kdykoliv chcete.

Existuje spousta druhů meditace. V současné době hodně letí takové ty vedené – krásná uklidňující hudba, různé vize, různé směry, kterými se ono vedení ubírá. Vipassana i takové druhy meditace slouží k ponoru a rušit by vás nikdo neměl. A pak je má oblíbená čchi kungová, kterou bych ani nenazvala meditací. Prostě schopnost být opravdu bdělý. Kdykoliv, kdekoliv, s otevřenýma očima.

 

Jaké to bylo na vipassaně tentokrát? Už počtvrté?

V tomto článku se nedočtete o tom, co to vipassana je, jak takový desetidenní meditační kurz vypadá, co všechno na něm můžete zažít, jaká pravidla tam platí (hodně striktní), pro koho by snad měl být povinný a komu bych ho raději nedoporučila. To všechno najdete ve speciálním článku, kde shromažďuji texty z jednotlivých let, kdy jsem se vipassany zúčastnila. Včetně dvoudílného článku o kritice Goenkových kurzů. To aby byla nějaká ta rovnováha. :-)

Shrnující článek najdete zde: 

Meditace vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit

Jsou lidé, kteří po pár dnech utečou. Z různých důvodů.

Ale jsou lidé, kteří se vracejí. Continue reading „VYFÁSLA JSEM CELU (2023)“ →

V minulém článku jsem psala o Star Treku. O tom, jak moc mě v mém dospívání učil o tom, co znamená být člověkem. Skrze umělou inteligenci, pana Data. :-) Už v 90. letech. :-) (Viz článek Příběhy lidství a lidského kontaktu)

O 30 let později jako bychom se ocitli mnohem blíž době, kterou tehdejší Star Trek popisoval – v době online konferencí, tabletů, Alexy, hlasového ovládání příbytků, pochodování s přístrojem v ruce. :-))

Už slyšíme i zvěsti o první výpravě k Marsu. A lidé začínají experiementovat s Chat GPT, naší umělou inteligencí, která jen ještě není zdaleka tak vyspělá jako android Dat. (Ale jednoho Androida mám… mobil… :-))

Vnímáme, jak moc nás technologie ovlivňují, kolik času trávíme na sociálních sítích, jak moc to ovlivňuje naše děti… a i nás samotné.

Jak náročné je hledat tu mou oblíbenou zlatou střední cestu.

Využít technologie, ale nenechat se jimi polapit. Continue reading „JAK DOBŘE TO VE VÁS SPOLUPRACUJE??“ →

Právě skončil poslední díl třetí série sci-fi seriálu Star Trek: Picard. :-(

Pokud nejste fanouškové sci-fi knih a filmů, dejte mi chvilku. Je na nich totiž něco víc než jen nepochopitelné technologické hrátky budoucnosti, mimozemšťani apod. A jestli svět vnímám tak, jak jej dnes vnímám, jistě za to do určité míry vděčím právě Star Treku s kapitánem Picardem, který vznikal na přelomu 80. a 90. let.

A podle všech těch komentáří ůod videi nejsem jistě jediná. Není divu, že se tento nový seriál očekával s takovým nadšením a zvědavostí.

Jak Patrick Stewart ve svých 80 letech zvládne znovu svou ikonickou roli kapitána hvězdné lodi?? Vždyť se narodil jen o pár měsíců později než můj otec, který je doma po dvou mrtvicích….

 

POZITIVNÍ VIZE BUDOUCNOSTI

Jak už jsem v jednom oslavném článku na Star Trek psala, je pravděpodobné, že právě Star Trek mě v době mého dospívání podpořil v pozitivním pohledu na budoucnost. Nebylo to možná tak těžké, protože jsem byla od malička smíšek a ze spousty věcí jsem si hlavu nedělala, ale jak člověk dospívá a lépe vnímá svět dál než jen za hranice domova a školy, přicházívá první období ztráty iluzí.

Řekněme si to upřímně, tahle zeměkoule není v současné době místo, které si lidé osídlili tak, aby se v něm měli všichni co nejlépe. Pořád jsme spíš zvířata bojující o teritoria a postavení než lidé…

A tak možná právě díky kapitánovi Picardovi nepropadám konspiracím a nevidím za každým šustnutím hned nějakou tragédii. Jak říkal android Dat v jednom z prvních dílů Nové Generace: „Ani jí nevěřím, ani o jejím vyprávění nepochybuji. Prostě jenom ověřuji její tvrzení.“

Android Dat, dnes bychom řekli umělá inteligence, který mě v mém mládí fascinoval, velmi toužil být člověkem. Snažil se lidi pochopit. Neměl přístup k emocím a i tuto větu pronesl jako fakt. Bez té vší nevědomé emoční zátěže, kterou si s sebou neseme, a která zabarvuje naše uvažování a jednání. A z lan pak děláme hady a z hnědých tašek na zemi psy. :-) (Jak jsem slyšela nedávno.)

Zároveň to byl často právě Dat, který dokázal zjistit, když něco nebylo tak, jak se zdálo. A i Picard často narážel na nejrůznější konspirace a snahy získat moc.

Jejich přístup mi ale přišel ideálně vyvážený.

A já mám přece ráda rovnováhu a ty zlaté střední cesty.

A právě proto tak často odmítám hned dělat negativní závěry a malovat temné časy, i když se to může zdát naivní, nevědomé, neprobuzené a já nevím, co ještě. :-) A i z jiného důvodu – kdo hledá temnotu, najde ji. Kdo hledá světlo, najde ho. To je má zkušenost.

 

KAM LIDSKÁ NOHA JEŠTĚ NEVKROČILA

Continue reading „PŘÍBĚHY LIDSTVÍ A LIDSKÉHO KONTAKTU (Star Trek)“ →

Ne, nemusíte být dřevo, abyste byli člověkem. :-) Ale třeba vám umělá inteligence ukáže, jak jím být??

Jde jen o to, že právě tento element v rámci čínské filozofie představuje energii zrození a růstu. Když se dostaneme pod vliv tohoto elementu (ideálně na jaře, ale i každé ráno, nebo jako děti), dostáváme se do prostoru a času, kdy je fajn si říct: „Proč tu vlastně jsme, co chceme a co jsme pro to ochotní udělat? Za čím budeme stát a co jsme pro to ochotní obětovat?“ 

Letošních deset týdnů elementu DŘEVO nebylo o moc jiných než v předchozích letech. Opět se kolem těchto otázek točilo. A kolem dalších témat, která s tímto elementem souvisí  – s naší vizí a motivací, ale i s trpělivostí (protože i rostlince trvá, než vzklíčí a vyroste), ochotou něco obětovat, s otevřeností nejrůznějším možnostem.

 

Hodně se objevovalo téma smrti, znovuzrození a toho, co nás v minulosti formovalo.

Continue reading „Umělá inteligence? Co to vlastně znamená být člověkem?? (element DŘEVO)“ →