Pokud je čchi kung ezoterika, je i jóga ezoterika?
Pokud je čchi kung šarlatánství, je i akupunktura šarlatánství??
Všímáte si, že na jedné straně stojí to, co většina lidí nezná a neví, co si pod tím představit, a na druhé straně to, co k nám k východu našlo cestu už dávno? Dokonce i mezi západně vzdělané lékaře.
Například akupunktura se již osvědčila jako doplňková léčba například u bolestí a nabídnou vám ji za poplatek i třeba na Bulovce…
Jako by se najednou zapomnělo, že i akupunktura patří původně pod tradiční čínskou medicínu, pracuje s představou čchi proudící v meridiánech a akupunkturních bodech na těchto drahách... jenže se prokázalo, že umí vědecky ověřitelně pomoci.
Kdokoliv čchi kung zná nebo ho někdy cvičil, tak s naprostou jistotou řekne, že „čchi kung a ezoterika? ani náhodou.” Já jako vystudovaný religionista (což je věda, která se náboženstvím a spiritualitou zabývá) také říkám „Ne, není.“
Proč? O tom bude tento článek.
A proč o tom chci vůbec psát?
Protože si stále ještě vzpomínám na jednu tragickou událost v Egyptě z dob, kdy jsem tam ještě studovala (kromě religionistiky jsem také vystudovala arabistiku). Tehdy se potopila jedna z turistických lodí, které stále jezdí na Nilu. Jak za dob Agathy Christie. (I s čajem o páté. :-)). A v novinách se hned objevil srdcervoucí článek o tom, jak tam turisty ohrožují krokodýli. Jenže v té části Nilu už od dob Asuánské přehrady krokodýly nepotkáte…
A tak je to příliš často. Vyjadřujeme se k něčemu, co známe jen mlhavě, nebo vůbec. Takovému krokodýlovi to je jedno, co o něm kdo napíše. Lidem to být tak úplně jedno nemusí… A já opravdu nemám ráda, když se druhým lidem křivdí a různě se špiní kvůli něčemu, co není pravda…
CO JE VLASTNĚ TA EZOTERIKA? LAICKY I ODBORNĚ.
Toť otázka. Vědci nikdy nemají na nic jednoduchou odpověď. :-) Někdy zjišťujete, že čím víc se o něčem chcete dozvědět, tím víc se vám to nějak rozplývá mezi prsty. Jako když se vědci snažili dobrat toho, co je hmota, ale i když se jim podařilo rozbít atom, pohled dovnitř jim nakonec zamotal hlavu ještě víc. A vznikla kvantová fyzika…
Je něco vůbec tak jednoduché a černobílé, jak nás to naučili na základní a někdy i střední škole? Dá se vůbec o něčem nějak rozumně mluvit, když to hlouběji neznáme? Škola nás měla naučit se nad světem kolem sebe zamyslet, ne pouze skočit na první informaci, kterou nám někdo předhodí, uvěřit jí a nechat se jí ovlivnit.
Když se řekne ezoterika, laik si obvykle představí kartáře, senzibily, astrologii nebo numerologii. Na ezofestivalech si můžete koupit kameny, nebo amulety. Ezoterická je ale například i kabala, gnóze, teosofie a waldorfské školy. Dnes o něčem prohlásit, že je to ezoterika, je pro ty, kteří k ezoterice sami netíhnou, jako urážka… kdokoliv něčemu takovému věří, je prostě pošuk, že?
Religionista se snaží své pojmy alespoň do určité míry racionálně vymezit, aby mohl říct, zda něco do dané kategorie spadá, nebo ne. Jeden z nejvýznamějších autorů, který se ezoterikou vědecky zabývá, Antoine Faivre, ji vymezuje takto:
JAKÉ JSOU ČTYŘI ZÁKLADNÍ RYSY EZOTERICKÉHO MYŠLENÍ?
Z oněch šesti komponent vybral A. Faivre čtyři esenciální, které bychom měli najít u všech ezoterických tradic:
1. Symbolické a skutečné korespondence mezi všemi, viditelnými i neviditelnými, věcmi ve vesmíru. Díky nim vše souvisí se vším, tyto vztahy a případné vzájemné působení je možné odhalovat a využít ve svůj prospěch.
2. Svět nahlíží jako živou přírodu, komplexní, hierararchicky organizovaný celek. Vnímá v ní prvotní sílu, která svět utváří, díky tomu vnímá smysl světa, a skrze magii takto poznávaný svět ovládá.
3. Zprostředkování mezi hierarchicky vyššími a nižšími vrstvami světa. Jako prostředníci slouží andělé, duchové, rituály, duchovní učitelé. Zprostředkování a nahlédnutí vyšších světu není možné na úrovni běžných smyslů. Nástrojem vyššího poznání je tzv. imaginatio, jakýsi orgán duše.
CO JE VLASTNĚ ČCHI KUNG?
Hovořit všeobecně o čchi kungu je jako hovořit všeobecně o křesťanství nebo islámu. Čchi kung má za sebou tisíciletou historii a nepřeberné množství druhů, forem cvičení a přístupů. Je základem pro bojová umění, je jednou z využívaných terapií čínské medicíny.
Tradiční přístup k čchi kungu se nezaměřuje na nadpřirozené schopnosti (levitace, telekineze apod.), pouze rozvíjí přirozené schopnosti těla a mysli. Vzhledem k tomu, jak se u nás k tělu, mysli nebo sportu přistupuje, nemají lidé možnost tyto schopnosti dál rozvíjet.
Je to jako bychom ustrnuli někde na základní škole u základních počtů a newtonovské fyziky. Rovnice, nedej bože integrály a kvantová fyzika by nám přišla jako něco nezvyklého.
Ano, v rámci čchi kungu můžete slyšet o energii (čchi), která tělem běží skrze meridiány, na úrovni teorie pěti elementů můžete slyšet i o nejrůznějších korenspondencích mezi vnitřními orgány a například emocemi.
To ale nic nemění na tom, že praxe čchi kungu se zaměřuje na zcela hmatatelné zkušenosti a práci s tělem a myslí, které vám doporučí i psycholog nebo fyzioterapeut.
Energie sama o sobě není nic ezoterického – každý umíme poznat, kdy máme energie dost a kdy málo. Navíc se zdá, že fyzickým podkladem pro meridiány by mohly být v těle fascie, které jsou docela fascinující strukturou, kterou se ještě nedávno chirurgové prořezávali, aby se dostali k tomu, co považovali za užitečnější.
Přitom fascie slouží jako obal i ochrana celého našeho těla i jeho orgánů. Propojují celé tělo a 12 myofasciálních řetězců se celým tělem táhne příliš podobně 12 hlavním meridiánům. Máme už tedy minimálně po ruce vysvětlení, proč je možné stimulovat léčbu v jedné části těla působením na jinou část těla. Fascie obsahují mnoho receptorů, přenáší se skrze ně informace i živiny.
A když se nehýbete, fascie vysychají, její vlákna se slepují a živiny (energie) se do daných částí těla nedostane. Dochází k blokacím a bolestem. Přesně tak, jak o nich hovořila před tisíci lety čínská medicína. A proč doporučovala cvičit čchi kung.
JAKÉ ÚČINKY CVIČENÍ ČCHI KUNG MÁ?
- Na úrovni mysli a emocí zlepšují čchi kungová cvičení schopnost koncentrace a redukují stres nebo úzkosti. Díky dechovým a meditačním (mindfulness) technikám umí tělo i mysl hlouběji uvolnit a díky tomu lépe zvládat stresové situace. Lidé dnes žijí ve velikém tlaku, fyzicky i psychicky se hroutí. A to nejen proto, že toho tlaku je v současné společnosti přespříliš, ale i proto, že nás nikdo ani doma, ani ve škole nenaučil, jak to všechno zvládat. Jsme jako malé děti, které hodí do vody a plav. :-( Někdo to zvládne a někdo ne. :-(
- Na úrovni těla zlepšují čchi kungová cvičení rovnováhu a koordinaci těla. Pružnost a rozsah pohybu v kloubech, vytrvalost i sílu svalů. Pomáhá i při různých bolestivých stavech. Zlepšuje postavení těla a propriocepci (vnímání těla). Podpoří schopnost těla se léčit. Ideální je pro starší lidi a lidi po úrazech. Ale své si v něm najdou všichni, včetně dětí (podle jednoho výzkumu prý dokonce pomáhá dětem s ADHD).
- Na úrovni energie vás naučí energií šetřit a čerpat ji. Což je něco, co vás žádný sport nenaučí.
Čchi kung je dnes dokonce předmětem mnoha vědeckých výzkumů, které tisicileté zkušenosti potvrzují. Na základě těchto výzkumů se dnes doporučuje jako podpůrná terapie u takových zdravotních problémů jako je artritida, fibromyalgie, ale i při léčbě rakoviny, depresí, Parkinsonově chorobě nebo i koktání! (A to jsem na odkaze vybírala jen z těch prací, jejichž autoři neměli čínská jména, a která vyšla v časopisech, které nejsou na seznamu těch tzv. predátorských.)
JE TEDY ČCHI KUNG EZOTERIKA?
Podle základních charakteristik A. Faivra nemá čchi kung s ezoterikou nic společného. Je to prostě cvičení s nejrůznějšími pozitivními účinky na lidskou psychiku i tělo.
Jeho techniky neslouží k poznání nějakého smysly nepoznatelného světa nebo snaze o manipulaci se světem teď a tady podle vlastních tužeb a přání. Právě naopak. Slouží k tomu, abychom měli sílu a jasnost svět zvládat takový, jaký je.
V čchi kungu se neobracíte k žádným prostředníkům, andělům nebo guru, kteří by vám měli do tohoto světa pomoci nahlédnout a na jejichž pomoci jste závislí. Právě naopak, správný učitel čchi kung klade důraz na vaši nezávislost a nepřipoutanost. Je jako pedagog, který doufá, že jednou budete umět víc než on/ona.
Když budu hovořit o čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě, se kterým mám 15 let zkušeností, mohu toto všechno, oč byla v článku řeč, podepsat.
Osobně mám na Orlovi ráda právě to, do jaké míry klade důraz na uvolnění. Ne na výkon. Tím se zásadně od jakýchkoli běžných sportů liší. A zásadně také přispívá k osvobození se od veškerého tlaku, který na nás svět klade. Přitom zdánlivě paradoxně všem sportovcům pomáhá být rychlejší. Efektivnější. Efektivní (nevyčerpávající) výkon můžete díky čchi kungu ale podávat i v práci.
A pak… ten pocit, který občas člověk může mít.
Jako by se čas na chvíli zastavil (viz úvodní obrázek) :-)
Je tohle už závan ezoteriky?? :-)
MÁTE SAMI S ČCHI KUNGEM NĚJAKOU ZKUŠENOST?
Budu moc ráda, když ji do komentářů napíšete (zde nebo na FB). Jestli vám to dává smysl, sdílejte i tento článek dál.
Pojďme šířit o tomto cvičení povědomost. Čím víc hlasů se ozve (ne pouze můj), tím větší hodnověrnost čchi kung jako užitečné cvičení bez (pro mnohé pofiderních) ezoterických prvků získá.
A já bych si moc přála, aby se s ním seznámilo více lidí, protože umí to, co jiné sporty a druhy pohybu neumí.
- Jaký druh čchi kung cvičíte? (8 brokátů? Orla v hnízdě? Nějaký jiný?)
- Proč ho cvičíte? Co vám dává?
- A vnímáte ho jako ezoteriku?? :-) Proč ano? Proč ne?
Díky!
Shodou okolností mne tato otázka jako bývalého studenta tchaj-ťi čchüan a nyní praktikujícího katolíka zajímá, i když bych ji formuloval trochu jinak. Namísto skeptika vůči ezoterice dosadím křesťana, protože my považujeme exoteriku také za zcestnou, ale z jiných důvodů. Čili je čchi-kung spirituálně neškodná či dokonce prospěšná praxe nebo založená na falešné filozofii či náboženství, tím pádem problematická?
Zatímco u jógy nebo reiki jsem si vcelku jist, o čchi-kungu jsem měl pochybnosti. Jednak proto, že vychází z čínské medicíny a že je součástí většiny čínských bojových umění. Umění léčby a umění boje jsou příliš praktické a vážné záležitosti, než aby se člověk mohl nechat unést nějakým „feelgoodismem“. Při hledání odpovědí na internetu jsem narazil i na Váš článek a jeho název mě zaujal. Pokud čchi-kung není ezoterika a spadá čistě do říše přirozeného, mohl by být morálně nezávadný. Byla to poměrně jalová úvaha. Po přečtení článku jsem spíš přesvědčen o opaku, tedy že čchi-kung ezoterika je a pro křesťana patrně nepřijatelný.
Uvádíte 4 hlavní rysy ezoterického myšlení a vzápětí říkáte, že čchi-kung žádnou z nich nesplňuje. Dovolím si nesouhlasit.
1. Korespondence, tedy jakési nekauzální souvislostmi mezi (i vzdálenými) věcmi. Jako křesťan zrovna s tímto asi nemám problém, i když pro racionalisty a materialisty je toto kámen úrazu. Nicméně píšete, že čchi-kung vychází z konceptů tradiční čínské medicíny (TČM) a ta je na korespondencích přímo založená. Bod 1 tedy čchi-kung splňuje.
2. Svět jako živá příroda čili pantesimus, pro křesťana nepřijatelné. Je čchi-kung panteistický. Teoretický rámec čchi-kungu vychází z taoismu, což je panteistická filozofie. Svět nahlížen jako proměny jediného či jediné energie. Toto je možná otevřená otázka, neboť někteří pravoslavní křesťané vidí v Tao Krista, jak ho ve neúplnosti spatřil Lao-c‘. Nicméně čchi-kung bod 2 spíše splňuje.
3. Zprostředkování s pomocí andělů, duchů atd. Z pohledu křesťanství vlic padlých andělů, tedy zcela nepřekonatelná překážka. Nejsem si toho vědom, ale pokud v jakékoliv škole čchi-kungu dochází k „zasvěcení“ s pomocí nějakých netělesných bytostí, je to nejspíš případ pro exorcistu. Ale protože o tom nevím, tak bod 3 splněn není.
4. Transmutace způsobená vnitřním poznáním. Nazval bych to gnosticismem, herezí spásy skrze (tajné) poznání. Pro křesťana samozřejmě nepřijatelné. Přinejmenším některé školy čchi-kungu mají za cíl transmutaci na základě vyššího poznání (podobně jako jóga). Viz např. sekta Mo-pai, o které budu mluvit dále. Čili bod 4 splněn.
Pokud čchi-kung splňuje 3 ze 4 rysů ezoterického myšlení, je ezoterikou.
Dále píšete, že tradiční přístup k čchi-kungu se nezaměřuje na nadpřirozené schopnosti jako levitace či telekineze. Je to ale pravda? Mel Gibson v rozhovoru s Joe Roganem uvádí historku, kdy ho mistr čchi-kungu sekty Mo-pai vyzdvihl několik centimetrů do vzduchu bez dotyku na vzdálenost cca 1 m. Nejsem si jist, zda jde o nadpřirozenou schopnost, ale přinejmenším sekta Mo-pai, jejíž učení a praktiky tento léčitel provozuje, se právě na takový druh čchi-kungu zaměřuje. Otázka tedy zní, není taková úroveň implicitním cílem všech škol čchi-kungu, jen málokdo takové úrovně dosáhne? Chci říci, pokud není jasná dělící čára, co člověku brání, aby po dosažení tělesné pohody nehledal v kalnějších vodách „nadpřirozených“ sil za účelem dosažení osobních cílů? Tuto dělící čáru nevidím, protože ani zmíněné schopnosti levitace nebo telekineze nepovažuju za nadpřirozené.
Mel Gibson je tradičním katolíkem a tato zkušenost ho vyděsila natolik, že šel za knězem, aby se ho zeptal, zda nejde o démonickou aktivitu. Odpověď vpodstatě zněla, že ne nutně a že tyto schopnosti ještě mohou spadat do říše přirozeného, jak píšu výše.
A to je také důvod, proč neplatí vaše argumentace, že čchi není nic ezoterického, protože proudí ve fasciích, tedy tkáních fyzického těla. Je-li čchi součástí přirozeného světa, lze očekávat, že bude nějaká souvislost s orgány fyzického těla, zároveň může být ezoterická, tedy nám přímo nepřístupná nebo jen do určité míry (asi jako dýchání, které je z větší části pod kontrolou autnomního nervového systému).
Pokud jde o mne, váš text mne nejen nepřesvědčil, že čchi-kung není exoterika, ale naopak spíše utvrdil. Přinejmenším mi pomohl utřídit si myšlenky, za což vám patří dík.
Děkuji, krásný komentář. Vím, že křesťanství přistupuje k alternativám velmi opatrně.
Máte pravdu, že pokud budu brát v úvahu, že čchi kung vychází z TČM, se symbolickou kauzalitou se zde počítá. Vnímám to ale ale praktičtěji – čínská medicína je postavená na tisíciletích zkušeností. Má vyzkoušeno v praxi, jak co působí. Akupunktura je západní medicínou do určité míry přijímána právě kvůli prakticky dokazatelné kauzalitě svého působení. I čchi kungová cvičení věda zkoumá podobně. Pouze rámec, do kterého je TČM zasazený, má blíže k nekauzálnímu a symbolickému vnímání. Ale taková je i synchronicita Junga a toho sice moderní věda v mnohém kritizuje, ale jungiánská psychoterapie není za ezoterickou považována.
U druhého bodu platí, že ezoterika se vyznačuje hlavně snahou magicky ovládat svět, který vnímá jako živý. To čchi kung nedělá, nejde o magii.
Mluvit o taoismu jako o panteistickém učení je podle mě zavádějící, i když se to tak někdy dělá. Přijde mi přehnané klást Tao na stejnou rovinu jako Boha, taoismus s představou božstva nepracuje. Což může být pro křesťana samo o sobě problém. Každopádně ano – základní princip, který má některé charakteristiky božského, prostupuje vším. Ale tak to mají i mystické proudy křesťanské, islámské apod. A tím také i narážejí na ortodoxní pojetí víry.
Bod 3 – také o něčem takovém nevím.
Bod 4 – křesťan je spasen obětí Krista, ale na té spáse se musí podílet vírou. Spasen je každý hříšník, ale musí poznat, že hříšníkem je, a toto poznání je pro mnohé nekřesťany v hájemství nadpřirozena. Východní učení v tomto nejsou o moc jiné – poznáváte, že vaše přirozenost je osvobozena od utrpení. Buddhistu, „hinduistu“, taoistu v zásadě nezajímá, kdo za to může, ale na této „spáse“ se podílí. Ne pouze vírou, ale poznáním. (Každopádně křesťan skrze víru může poznání dosáhnout také.) A to není nijak tajné, může ho dosáhnout kdokoliv. Však i křesťané mají své techniky, jak se blížit Bohu – modlitby, exercicie, zpověď atd. atd. Transmutace vyšším poznáním je klasicky ezoterická ve chvíli, kdy vám někdo začne říkat, že má přístup k vyššímu vědění, které vám není přístupné. Kristus je zcela jistě cesta, ale kam? Co je Bůh? A v čem spočívá spása? (Ale to se pohybujeme na hraně teologie, ve které nejsem úplně silná, a hlavně co křesťanský proud, to jiný úhel pohledu, a spory o to, který je ten správný…).
Co se nadpřirozených schopností týká – čchi kung vám jistě přináší jemnější vnímání a schopnosti, které jsou i dlouholetých praktikujících impozantní (z toho mála, co jsem zažila třeba u našeho mistra). Také mi ale nepřijde, že jsou vlastně nadpřirozené. Jen rozvíjíme svůj rozum a ne jiné části naší přirozenosti. Zneužitelné to zcela jistě je, jako spousta jiných přirozených schopností lidstva.
I po zvážení vaší argumentace stále věřím tomu, že čchi kung není ezoterika tak, jak se ezoterika prezentuje, už jen z toho důvodu, že postupně věda zjišťuje, jak vlastně funguje. Navíc se nesnaží nikoho manipulovat a přesvědčit, aby věřil něčemu, co mu někdo jen říká. Z tohoto úhlu pohledu by mělo k ezoterice blíž křesťanství. :-) Ale prvotní význam slova ezoterika bylo tajné vědění předávané v rámci hlavních náboženství – křesťanská mystika (Mistr Eckhart, Terezie z Avily apod.) jsou vlastně z tohoto úhlu pohledu ezoteriky.
Můj článek mířil spíš na vyvázání čchi kungu ze současného pojetí ezoteriky, které je vnímáno jako nevědecký blud. Což čchi kung ve svém praktickém pojetí není.
Pro katolíka, obávám se, stále ale platí, že čchi kung je něco, co se neodevzdává plně Bohu/Ježíši, cestu k osvobození hledá jinudy a je tedy problematický, i kdyby to nebyla ezoterika. Na základní úrovni je čchi kung prostě cvičení jako běh, posilování, plavání apod. Cvičení, které na Západě, které tělo cvičením spíš vyčerpává a vybičovává k výkonům, chybí. Čchi? Z mých zkušeností je jen jemnější vnímání projevů v těle, kteří staří Číňané měli větší možnost cítit, protože nebyli tolik odpojení od těla. Práce s myslí? Tam to může být pro katolíka ošemetné. Ale z mých zkušeností pouze křesťané špatně chápou, co se při meditacích a práci s myslí ve skutečnosti děje…
Děkuji za odpověď i za zformátování mého příspěvku. Taky vidím, že je tam překlepů až hrůza. Dnes zkusím, otagovat HTML, snad to pomůže. A omlouvám se, že je moje odpověď tak dlouhá, ale považoval jsem za nutné zmapovat trochu terén, abycho byli „on the same page“, jak se řekne hezky česky ;-)
Pokud jde o psychologii, ta je jako věda problematická, neboť vychází mnoha různých, často vzájemně protichůdných filozofických pojetí toho, co je člověk. Díky tomu pochybuju, že je to vůbec věda. Co bylo před pár lety bláznivou ezoterikou, je dnes používáno jako terapeutický nástroj, např. eneagram. Je smutné, abych střelil i do vlastních řad, že to proniklo i do církve a někteří řeholníci používají eneagram ve své terapeutické praxi. Tím chci říci, že není-li dnes Jung považován za ezoterika, neznamená to, že jím není. Nicméně tento bod mě hněte asi nejméně, bez symbolismu by liturgie byla zbytečná.
Pokud je Tao součástí přirozeného světa, bez přesahu, pak to není panteismus, nýbrž nejspíš naturalismus, ale naši pravoslavní schizmatičtí bratři jsou docela přesvědčiví v dílku Christ the eternal Tao, takže bych tuto možnost zcela nevylučoval.
Mysticismus je na samostatnou kapitolu, ale řekněme alespoň, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Bůh křesťanství je transcendentní, proto je křesťanský mysticismus jiného ražení než mysticismus jiných náboženství nebo filozofií. V našem pojetí mystický prožitek není cestou k Bohu, spíš dárek od Boha, protože člověk nemá žádný nástroj, techniku nebo schopnost překročit propast, která nás dělí od Boha. Tuto propast může překlenout jenom Bůh sám. A naopak, vede-li technika k nějakému prožitku, může se jednat a dost často se jedná o zážite z řádu přirozeného. Naneštěstí mystické stavy, přirozené i nadpřirozené, mohou zaslepit rozum a výstřelky takto ovlivněného rozumu je nutné krotit porovnáním s ortodoxním učením. A když by se z extatika stal nadšený náboženský nebo sociální reformátor, koukají z toho potíže. Odtud kritické oko církve.
Možná znáte biblickou pasáž o vlcích v rouše beránčích a o mnoha falešných prorocích, proto by budhistu a ostatní mělo zajímat, odkud spása přichází a je-li skutečnou spásou. Dosažení vyrovnanosti v tomto životě je spíš psychologický stav, vyvanutí já, nedualita atd. jsou možná nad úrovní psychologie, ale stále v rámci přirozeného, stejně jako tzv. změněné stavy vědomí. Křesťan poznává, že svými činy působí újmu nejen svým bližním, ale i samotnému Stvořiteli, který má právo na to, aby jeho stvoření bylo dokonalé. Spása je nadpřirozená v pravém slova smyslu, neboť jde o usmíření a navrácení se do stavu trvalého přátelství s Bohem. U křesťana by to mělo být vidět na morálním životě, neboť ten je nezbytnou podmínkou růstu v duchovním životě. Je tedy určitá podobnost mezi křesťanskou a nekřesťanskou spiritualitou, co do pěstování přirozených ctností (mimo jiné i odpoutanosti, na niž kladou takový důraz na východě), ale k tomu jsou u křesťana přidány ještě tzv. vlité ctnosti a růst nadpřirozeného života, jak možno pozorovat u mnohých svatých.
Přesuňme se k magii, snaze magicky ovládat svět, jak píšete. Tvrdíte, že toto čchi-kung nedělá, ale posledně jsem uvedl příklady, že přinejmenším některé školy čchi-kungu ano. Vlastně se bavíme i o vědě a technologiích. Jak kdysi podotknul jeden sci-fi autor, mezi pokročilou vědou a magií není žádný rozdíl. Tady je právě oblast, ve které se snažím zorientovat, proto jsem zahájil tuto konverzaci.
Ezoterika uznává existenci tuším 7 říší či úrovní a odpovídajících těl: fyzické, éterické, astrální, mentální, karmické a další si už nepamatuji. Ezoterikové, mágové, jogíni apod. operují patrně na éterické a astrální úrovni, pokud vůbec uznáme existenci těchto říší, ostatní jsou zřejmě smyšlenky. Všichni tušíme, že existuje nějaký paralelní svět, svět duchů, andělů, démonů, energií apod. Mluvíme o ezoterice či okultismu v tom smyslu, že k němu nemáme přímý přístup a nijak ho neovládáme. Potřebujeme více či méně tajné postupy (rituály), zasvěcení, vedení ze strany těch, kdo „vědí“, často duchů a dalších netělesných bytostí. V tomto smyslu operuju s termínem ezoterika a její původ bych hledal v pohanském starověku. Poznání se tedy konkrétně vztahuje k porozumění a ovládání této „skryté přírody“ a jejích obyvatel. To je to ezoterické, okultní, hermetické, „vyšší“ vědění, které nám má přinést spásu a moc („budete jako bohové“). Kdo k němu má přístup, je na „vyšší“ úrovni, duchovně vyspělejší atd. Ve zkratce gnosticismus a z toho plyne, že víra a nikoliv poznání může být jedině zdrojem naší spásy. Pro křesťana je (gnostické) poznání zcela bezcenné, neboť se týká stvořeného světa, a Boha sám od sebe poznat nemůže (viz výše), takže může pouze věřit, co mu Bůh o sobě zjevil. A mimochodem, nejsou žádné křesťanské proudy, křesťanství bylo a je jenom jedno (jeden Bůh, jedno učení, jedna církev, jeden křest). To, že se postupně odštěpovaly různé sekty či směry, protože se lidé nedovedli smířit s tím či oním aspektem Kristova učení, a že je současná situace dosti složitá, je věc jiná.
Ale vraťme se k naší otázce, je čchi-kung v tomto smyslu ezoterický? Pochází z tohoto fyzického světa? Nebo vychází z éterického či dokonce astrálního světa? Je-li součástí tohoto světa, pak jen operujete s tělesnými pocity, možná dovedete prokrvit určité části těla lépe, možná lépe vnímáte některé tělesné pochody, které běžný člověk nevnímá, ale pochybuji, že v takovém případě dokážete zapálit noviny, rozsvítit žárovku nebo zvednout chlapa 10 cm nad zem (viz onen léčitel sekty Mo-pai, videa jsou na Youtube). Ani s tou dlouhověkostí to není zas tak slavné a z hlediska zdraví také ne, soudě podle životopisů známých mistrů kung-fu. Jako bývalý student tchaj-ťi a dalších tzv. vnitřních bojových umění zkoumám podstatu tzv. fa-ťin, síly používané k odstrčení člověka, která závisí na nej-ťin, vnitřní síle, která se pěstuje a shromažďuje pomocí nej-kungu, vnitřní práce, což je v podstatě čchi-kung. Když to vidíte, je zřejmé, že nejde o běžnou svalovou sílu. Pokud jsou toto projevy nějaké éterické energie, pak ovšem může jít o okultní, ezoterické praktiky.
Ale ani tady to není tak jednoduché. Onen kněz, co se k podivnému léčení slavného herce vyjadřoval, zřejmě považoval za problematickou teprve „pomoc“ duchových bytostí, ne samotný fakt levitace. Doménou těchto bytostí je to, čemu se říká astrální pláň, tam je to asi jasné. Ale co je ono éterické tělo? Éter byl součástí okultních učení i fyziky do konce 19. století. Zrušil ho teprve Einstein, ale teorie relativity je tak děravá, že se i akademici k éteru nakonec v nějaké form vrátí. Americký fyzik Dayton Miller dokázal svými experimenty nejen existenci éteru, ale i jeho pohyb. Tento éter má úzkou souvislost s elektromagnetismem. Ale je to onen éter okultismu? A je éter čchi starých Číňanů? Soudě podle onoho mistra Mo-pai, projevem čchi je teplo a právě elektřina, ale to je velmi chabá souvislost.
Je to mnoho otázek, ale ty slouží spíš k vymezení pole. Mě by hlavně zajímal váš pohled jako studenta čchi-kungu. Za co vlastně považujete to, co se odehrává ve vašem těle? V rámci rozlišení, která jsem zde načrtnul a ke kterým jsem použil ezoterickou terminologii (éter, astrál), se kterou jsem alespoň rámcově obeznámen.
Můžeme debatu přesunout do mailové korespondence, pokud by vám to vyhovovalo více.