Paradox je něco, co hraje v mém životě velmi zásadní roli.
Paradox a snoubení protikladů.
Jestli někdy zažíváte konflikty ve vztazích, nebo sami v sobě (to když netušíte, jak se rozhodnout mezi dvěma alternativami, nebo když něco chcete, ale jako by vám něco jiného uvnitř bránilo), hraje snoubení protikladů zásadní roli i ve vašem životě.
Je to totiž způsob, jak najít klid a mír. A kéž by to tak bylo nejen v nás nebo mezi námi, ale i mezi státy, nebo náboženstvími.
Někdy nás vnitřní konflikt mezi mnoha odporujícími si pohledy a impulzy zastaví. I na hodně dlouho. Možná si pak říkáte, co jsou ti vaši SABOTÉŘI? Ale možná s vámi nic špatně vůbec není, napadá vás to vůbec někdy?? :-)
Možná jen potřebujete rozlousknout ten svůj paradox podobně jako já.
CHYBÍ NÁM ROVNOVÁHA
Bohužel, jak mimo jiné píšu zde, chybí nám rovnováha. Na individuální i globální úrovni. A z toho nestabilního zřídla pak tryská vše, co cítíme – nespokojenost až vztek, trápení z toho, co bylo, strach z toho, co bude, znepokojivá nejistota. Upadáme do extrémů a stavíme je proti sobě. My vs oni, lepší vs horší, chci vs nechci. Celý svět jako by trpěl tím, že neví, jak zacházet s přirozenou dualitou.
Hledat a nacházet ty zlaté střední cesty může být náročné, ale pokud se nechceme neustále točit ve vnitřních i vnějších konfliktech, bude naprosto nutné se to naučit. A to právě skrze paradox a snoubení protikladů. Kompromisy totiž nakonec nikdy nikoho neuspokojí.
PARADOX ČÍSLO JEDNA – JAK RESPEKTOVAT SÁM SEBE I DRUHÉ?
To bývalo motto mého blogu. Žijeme totiž v dualitě Já vs Ty/Oni. V praxi se to pak může projevit tak, že buď hážeme vinu na druhé, nebo sami na sebe. Ale na někoho z těch dvou to hodit musíme. Uvědomit si, že vina může být na obou stranách, je náročnější. A uvědomění, že nejsou ani viníci, ani oběti, je ještě náročnější.
V dualistickém světě nemožné.
V praxi se to může projevit i tak, že musíte volit, zda vyhovíte svým vlastním přáním a potřebám, nebo přáním a potřebám někoho vám blízkého. Někdy takové rozhodování připodobňuji Buridanovu oslu, který zemřel hlady, když ho postavili mezi dvě stejně vzdálené kupky sena. Nemohl se rozhodnout. Ale když máme jednu blíž (třeba tu svou), ja jasnější, pro co se rozhodneme.
Košile bližší kabátu.
V neduálním světě, kde člověk vnímá jednotu sebe i druhých se nicméně cestičky, jak nedělat pouhé kompromisy, najít dají. :-)
PARADOX Č. 2 – JAK NA MOTIVACI V NEDUÁLNÍM SVĚTĚ?
Neduální svět spoustu konfliktů a problémů řeší.
Jak také jinak. Vše, co řešíme, má své kořeny právě v dualitě. Co kdo chce, po čem touží, čeho se bojí, s kým vším se dostává do sporu, z čeho je ve stresu, co všechno se nám nelíbí. A vše, po čem toužíme, má své kořeny v nedualitě. Svoboda, láska, odvaha. Jsou skutečné, jen když jsou opravdu (tj. bez podmínek a protikladů) svobodné a odvážné a milující.
Jen člověk musí přehodit tu výhybku v našem uvažování. :-) Rozlousknout jeden paradox za druhým. Což je asi tak jednoduché jako naučit se cizí jazyk alespoň na B2 úrovni. S chybami, s nejistotou, ale poměrně slušně, srozumitelně a plynule. (Každý si můžete říct, jak moc je to pro vás náročné.) Chce to jen zájem, chuť, čas a pravidelnou praxi.
Před jeden zásadní problém nás ale staví.
Kde sebrat motivaci, když v neduálním světě nic nepotřebujete a ničeho se nebojíte? V neduálním světě neřešíte, co se vám líbí, a co se vám nelíbí. Nesoudíte, nehodnotíte, přijímáte věci tak, jak jsou.
Což nutně neznamená, že nepoznáte, že něco je takříkajíc špatně (vrahoun třeba). Znamená to jen to, že si uvědomujete, že nikdy nevíte dost, abyste mohli soudit, a že to, co se vám zrovna nelíbí, může pro vás být důležitým impulzem, za který budete jednou vděční. Už jste to totiž zažili. Mnohokrát.
Ten problém spočívá v tom, že naše motivace vychází z toho, že toužíme po tom, co se nám líbí (co je nám příjemné), a snažíme se vyhnout tomu, co se nám nelíbí (co je nám nepříjemné). Je to taková motivace cukru a biče. A je jedno, jestli vnější (rodiče, škola, vlády), nebo vnitřní. Pořád je to motivace cukru a biče.
PARADOX Č. 3 – ZLATÝ COVID
11.11. místo Martina na bílém koni dorazil covid. :-)
Nevím, co si o covidu myslíte vy (spousta lidí nesnáší už jen to slovo, protože se jim asociuje nejen se samotnou nemocí.). Ale osobně prostě neřeším, v čem je mi dobře a v čem ne, co by se mi líbilo, a co ne. (Ano, jako OSVČ jsem ten covidní týden přišla o docela dost peněz a na nemocenskou samozřejmě nárok nemám.)
Přišel, přijala jsem to a využila jsem to naplno. :-)
A rozlouskla jsem si pro sebe svůj paradox motivace.
To když tak v horečce ležíte, můžete třeba poslouchat různé youtube pořady. :-) Nebo když zrovna ještě horečku nemáte, můžete si vzít k ruce Kindle a zalistovat v knížkách, které jste si kdysi stáhli. Nebo si třeba koupit novou. Mě různé cestičky zavedly k této knížce:
Napsal ji Bernardo Kastrup, o kterém už tady na blogu také byla řeč. Třeba v článku Co když je to, na čem stojí věda a civilizace, naprostá blbost?
No a po jejím přečtení se mi oříšek paradoxu rozlousknul!
Konečně.
Po letech, kdy jsem si říkala, že něco sice intuitivně vnímám, ale stále jsem ještě nenarazila na nic a nikoho, kdo by měl stejnou intuici. Celá desetiletí to tak totiž mám. Něco vnímám a pak najdu potvrzení i u jiných.
(Můžete říct, že nemám čekat na potvzení zvenku. Ale osobně myslím, že je fajn si své intuice ověřovat i u jiných, protože pokud je něco pravda, nebudete nejspíš v širém časoprostoru sami, kdo k ní mají přístup. Na druhou stranu, to, že někdo jiný si myslí totéž, ještě neznamená, že máte oba pravdu. :-))
C.G. JUNG
C.G. Jung mě zaujal už za studií religionistiky. Pan profesor Halík o něm uměl moc hezky vyprávět. Psychologii náboženství jsem si vybrala i jako jeden z předmětů státnic.
Ale při přechodu na doktorát do Brna se ukázalo, jak moc je Jung považován za nevědeckého, i když se sám Jung snažil, aby ho nepovažovali za mystika a filozofa. Psychologie náboženství šla v Brně spíš směrem kognitivní psychologie, té měřitelné, tvrdší vědy. Ta mi ale přišla neschopná obsáhnout to, co jsem obsáhnout chtěla. Příliš limitující. Ale i tak jsem musela vyrazit jiným směrem než je ten Jungův – ponořila jsem se tedy do psychologie osobnosti a pedagogické psychologie.
Kdysi jsem si hrála s mandalami a využívala Jungův přístup k jejich interpretaci. (Nemluvím tedy o vymalovávání mandal.) Ale to bylo asi tak všechno, co jsem o Jungovi věděla a od Junga četla. Haló kolem vydání Červené knihy (Red Book) jen tak kolem mě prošumělo. Proč by mě měla zajímat?
No, myslím, že mě teď zajímat bude a to hodně.
Stejně jako výbor z jeho díla. Není nad to, když máte spoustu materiálu, jak nahlédnout do něčího uvažování a zkušeností z praxe. A že jich Jung měl! Prožil dlouhý život, zažil přelom století, zažil dvě světové války. A existuje nádherný tříhodinový rozhovor s ním z roku 1957! Můžete ho najít na youtube ZDE a vězte, že Jungova angličtina je mnohem angličtější než Franklova. :-)
Příjemný chlápek, ten Jung. :-)
KDYŽ ZJISTÍTE, JAK MOC MÁTE SPOLEČNÉHO
- Junga zajímaly symboly, archetypy, náboženství, mýty. I mě zajímají. On byl psycholog, já vystudovala religionistiku. Proč? Protože jsem chtěla přijít na kloub tomu, co to je, co nás tak silně ovlivňuje, že jsme pro to ochotní bojovat a umírat.
- Má první e-kniha (Žít je umění milovat – záchranný kruh ve chvílích nejistoty) je symbolická. Ne v tom smyslu, jak se o symbolech obvykle mluví. Ale v tom smyslu, že za pár větami se rozprostírá nekonečno. Otevírají brány do onoho Jiného světa. Působí na jiné než té vědomé nebo kognitivní rovině.
- Na cestu individuace jsem se vědomě vydala v roce 1996, tuším. Ještě hlouběji jsem se do toho opřela před 10 lety prvním ročním projektem Absurdistán. Upřímně – ještě jsem úplně nenastudovala, jak si individuaci Jung vlastně v praxi představuje. Ale pokud, jak vím, mu jde o integraci, tj. také o propojování různých protikladů – nevědomí/vědomí, individuum/kolektiv, špatné/dobré, muž/žena, tak oč se sama léta snažím?? :-)
- Je pro mě naprosto přirozené vnímat svět kolem sebe symbolicky už nyní. Jako sen. Jako film. Však i v mém mimoňském Speciálu – Jak se s tím mám smířit? je jedním z prvních kroků právě tento úhel pohledu. (Mimochodem, už jsem ho hodně dlouho neotvírala… asi na něj opět dojde….)
A tak jestli jsem v minulém článku psala o proměnách svého postoje k islámu, který jsem na VŠ studovala, a v muslimském světě pár let žila, tak dojde i na to podívat na tento můj přístup ještě hlouběji. Proč se to všechno v mém světě odehrává, i když za Muhammada a jeho následovníky určitě nemůžu??
Našlo by se toho jistě ještě mnohem víc.
A CO TEĎ TEDY BUDE DÁL?
Já mám teď před sebou další objevování. Deset let projektu STROM ŠTĚSTÍ jsem takto nad očekávání završila. Co bude dál? Určitě v něm budu dál pokračovat, jen začnu hledat způsob, jak do něj začlenit to, co jsem teď vím. Onu cestičku, která mě nyní motivuje.
Takže se jistě můžete v roce 2024 těšit na to, že postupně budu odhalovat, co vás může v neduálním světě motivovat. Ve chvíli, kdy vám přestane dávat smysl honit se za nějakými vlastními sny. A když už přestanete mít tolik strach. :-) Ta chvíle nakonec vždycky pro každého přijde.
A určitě se budu opět vracet k ebookům jednotlivých elementů a dostanete v nich i nějaké ty Jungovy vhledy. Mimochodem, víte, že Jung má velmi blízko i k mému oblíbenému taoismu?