Rubrika: Nezařazené

Moc článků už nepíšu. Rozhodně ne každý den, jak kdysi dávno. Spoustu toho, co jsem chtěla vyslat do světa, najdete v článcích na blozích a v mých e-knihách a kurzech. Tohle ale napsat musím…

Inspirovala mě nová píseň děvčat, které si říkají ARTMS. Ano, důležitou součástí celého alba jsou odkazy na bohyni Artemis. Bohyni lovu a Měsíce. Mrkněte se zde (epileptici opatrně).

Mrkněte se na vlastní oči a řekněte:

• Přecházejí vám z bohyň oči?
• Než mrknete, jsou pryč?
• Děje se toho tolik, že nejste schopní všechno ani postřehnout?

Jako by vaše oči chtěly pojmout celý vesmír naráz. Ale copak mohou??

A tak existuje i verze pro lidské oko (zde). :-)

Vyzkoušejte. A užijte si i příběh o tom, jak propadáme nereálnému světu před obrazovkami.

 

NEJSME BOHOVÉ, ANI BOHYNĚ

Continue reading „POHLÉDNĚTE PRAVDĚ DO OČÍ…“ →

Konečně to nejdůležitější – jak se cítit líp?

Ale nic z toho, o čem byla řeč předtím, nebylo zbytečné. Pokud jste předchozí 4 díly ještě nečetli, určitě se k nim vraťte.

• Emoce – užít si je, využít je, nehodnotit je: dočtete se tam, proč je k ničemu dělit emoce na negativní a pozitivní. Jen vám to komplikuje život a nic to ve skutečnosti neřeší! Také zjistíte, že nešťastná láska může být dar. (Vlastní zkušenost. Možná i vaše??) A přiblížím vám tu chvíli, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži zažila, že v práci s emocemi můžeme jít ještě dál než jsme zvyklí. Stačí umět vnímat jejich energii.
  

  ---

• Emoce – IU: tam se dočtete, jak vám Život začne přihrávat možnosti své emoce zkoumat hlouběji, když si jich začnete všímat. A proč je to užitečné (Jung mi to potvrdil. :-)) A na závěr najdete jedno hodně emocionální video jihokorejské zpěvačky a herečky IU. Nechte se vtáhnout do světa strachu, smutku, zoufalství – kde láska vítězí a kde můžete objevit i radost. Stačí se správně dívat.
  

  ---

• Emoce – Shakespeare and Mackbet nečekaně: tam se dočtete o příběhu muže, který byl pravým opakem té křehké IU. O vrahovi, tyranovi a diktátorovi. O muži a jeho manželce, které nesnesli to, co udělali, a emoce, které to vyvolalo. Byly to jejich emoce, které je zahubily. Také něco o moudrosti Shakespeara, o tom, zda být, či nebýt, a také že se můžete dostat i do divadla v Londýně, když se začnete otevírat emocím. :-) Zjistíte také, jak se emocím otevírat v bezpečném prostředí, aniž byste jimi někomu ublížili.
  

  ---

• Emoce – proč se jich nebát?: tam se dočtete, že problém nejsou situace, ale strach z emocí. Právě proto je užitečné se jimi zabývat – aby nám neřídily život. Nemusíte se trápit. Nemusíte je potlačovat, ani uvolnit. Stačí je zpracovat a uchovat. Síla jejich energie se vám může šiknout. :-)

 

EMOCE JAKO RYBY

Continue reading „EMOCE (5. díl) – JAK SE CÍTIT LÍP?“ →

Bývaly doby, kdy mi otec říkával „malý vztekloun“.

A vzpomínám, jak jsem kdysi v 1., nebo ve 2. třídě vynadala třídní učitelce, že nás drží po škole – když já musím jít do rytmiky.

Pak jsem v sobě tyhle výbušné emoce potlačila.

Doma mě sice nechávali vybouřit, protože věděli, že je to jako když se zatáhnou mračna, zahřmí to a zablýskne, ale napětí se uvolní, a je zas dobře. Co dělat také s dítětem, které ve školce po chodbách dělá hvězdy?? Strčit ho na všechny možné sporty (gymnastiku, tancování) a tu energii a napětí nechat vybít. A být trpěliví.

Mí rodiče byli moudří a jsem jim za tohle poselství neskonale vděčná. A předávám ho dál své dceři, jejíž emoce nejsou tak bouřlivé, ale jsou hluboké.

Ale ve škole mezi cizími jsem brzy pochopila, že nemohu být jako Elsa z Frozen – výbuchy emocí nejsou vítány. A já chtěla zapadnout. Kdo nechce?

Jenže potlačit emoce nebylo dobré řešení. Nikdy není. Co nejde ven, spaluje a rozežírá nás zevnitř. Ať je to hněv, ale i smutek, strach. Emoce mají ohromnou sílu. Je to omamný mix hormonů, které kolují v našem těle. Ovlivňují základní fyziologické procesy v našem těle (dýchání, bušení srdce atd.)

A přitom všechnu tu energii můžeme využít, jen vědět, jak na to.

 

KDYŽ SE EMOCÍ BOJÍTE…

… první reakcí bývá je potlačit. Mnohokrát jsem zjistila, že problémem často nebývá samotná situace, ale spíš emoce, které ta situace vyvolává. Máme své zkušenosti a velmi silné impulzy vyhýbat se tomu, co jsme jednou zažili jako ohrožující.

Situace ale není ten skutečný problém.

Strach ze situace je problém.

Ale největší problém je strach ten strach (znovu) cítit.

Také jste si už někdy uvědomili, jak velký strach máte z toho, že se zas budete cítit pod psa??

 Jak moc děláte cokoliv, abyste TO nemuseli cítit??

A přitom stačí se negativním emocím přestat vyhýbat. Najednou ke svému údivu zjistíte, že zvládnete víc, než si váš mozek myslí. :-)

A třeba jednou zažijete to, co já na taneční kakaové párty, kdy se mi podařilo naladit na všechnu tu silnou emoční energii, pohrát si s ní, uložit si ji tam, kde má bezpečné místo (spodní tan tien) a ještě pár dní z ní plná energie žít. I když jsem byla po víkendu předtím vyčerpaná. (Víc na toto téma v prvním článku série ZDE.)

 

POJĎME TRÉNOVAT

Continue reading „EMOCE (4. díl) – PROČ SE JICH NEBÁT?“ →

Jak souvisí Macbeth s emocemi??

V minulých dílech byla řeč o transformaci emocí (jejich energie je natolik vzácná, že je hloupost je potlačit a ještě větší hloupost se jich zbavit). Nebo o tom, jakými cestičkami můžeme skryté emoce opět objevit. A pak možná přijmout a stát se zas o fous celistvějšími a vědomějšími. To jest, budeme si víc vědomí toho, co se v nás odehrává, a budeme díky tomu zas i o fous svobodnějšími.

Hlavním hrdinou tohoto dílu bude pro změnu Macbeth, protože toho emoce zahubily.

 

MACBETH SE DO MÉHO ŽIVOTA DOSTAL VELMI NEČEKANĚ

Ostatně koho dnes zajímá nějaká stará hra?? Obzvlášť od někoho, na koho můžete narazit u maturity. :-) Viděli jste někdy nějakou Shakespearovskou hru? V klasičtější úpravě, nebo v modernější úpravě i s moderním jazykem?? Jaké to bylo??

Ne že bych neměla ráda Shakespeara. Už kdysi ve škole, možná ještě na základce, jsem měla to ohromné štěstí, že mě rodiče vzali do Národního na Hamleta v podání Františka Němce. (Můžete to dnes najít i na youtube – třeba ono slavné Být či nebýt – moooc dobré).

A já tehdy s údivem zjistila, že ta tragédie je vlastně i velmi vtipná! A chytrá. A ano, tragická.

Navíc jsem tehdy poprvé viděla ty naše slavné české herce živě – Hlaváčovou, Somra, Brabce, Rösnera. I mladičkou Zoru Jandovou jako Ofélii. Byl to pro mě tehdy celkově nezapomenutelný zážitek.

 

MACBETH V LONDÝNĚ

Continue reading „EMOCE (3. díl) – Shakespeare and Macbeth nečekaně“ →

V prvním díle byla řeč o tom, co se může stát, když před emocemi nebudete utíkat (potlačovat je), když se jich nebudete snažit zbavit (vykřičet, vydupat, vyplakat), ale jejich energii transformujete. V tomto článku bude řeč o IU, protože ta umí emoce hodně silně rozehrát. :-)

Emoce jsou projevy různých energií. Mohli bychom například říct, že projevem energie elementu DŘEVO je naštvání, projevem energie elementu KOV je smutek a projevem energie elementu VODA je strach. V minulém článku jsem vyprávěla, jak se mi podařilo nabít se tzv. negativní energií (hněv a smutek). Nevybít ji, ale uchovat a čerpat z ní již v čisté podobě energie.

Podařilo se mi to pohybem, několika hodinami práce s energií daných emocí – šlo o mix tance a čchi kungu. Nebo lépe řečeno, čchi kung vás naučí to, čím je – práci s energií, kultivaci energie. A všechno se tak nakonec může stát čchi kungem. :-) I tanec.

Kladla jsem si potom otázku, odkud se vlastně emoce berou. Čínská medicína klade důraz na to, aby ani těch tzv. pozitivních emocí nebylo moc (třeba radosti). Energeticky totiž tělo vyčerpávají a podle toho, o jakou emoci jde, takové části těla tím pak mohou být i na fyzické úrovni dříve nebo později zasažené. (Ano, i moc radosti škodí. Všeho moc škodí, jak víme.)

Jak a kdy nás emoční energie vyčerpává a kdy a jak nabíjí??

Mohu se tedy do emocí víc ponořit, i když mohou být silné? Pokud je budu umět transformovat??

 

UČIT SE EMOCE POZNÁVAT A TRANSFORMOVAT

Continue reading „EMOCE – IU (2. díl)“ →

Emoce jsou něco, co nás umí pěkně vyhodit ze sedla, že? Která je vaše „nejoblíbenější“?

Někdo snadněji propadá hněvu (případně vzteku), někdo spíš smutku (případně zoufalství až depresivním stavům), někdo strachu (až úzkostem). Škála emocí je široká, některé považujeme za negativní (např. ty uvedené), některé za pozitivní (třeba radost, nadšení).

Ale ideální je nevnímat emoce jako pozitivní, nebo negativní. Proč Protože vás to může lákat ty negativní potlačovat a upínat se k pozitivním.  A cokoliv potlačíte vám jednou vybouchne pod rukama.

Emoce jsou velký dar, pojďme si je tedy užít…

 

ZÁZRAK, KTERÝ JSEM ZAŽILA S TZV. NEGATIVNÍMI EMOCEMI

Continue reading „EMOCE – UŽÍT SI JE, VYUŽÍT JE, NEHODNOTIT JE (1. díl)“ →

Jungova aktivní imaginace kolem mě už delší dobu krouží. Mám doma z knihovny půjčeno několik knížek. (Některé už vrácené a zase půjčené). :-)

Ale nějak nemám odvahu se do ničeho moc pustit, i když zkušenost s prací s nevědomím už mám. Takovou, která mi přinášela rady, i takovou, která mi přinášela hodně silné výzvy…

Vy už jste práci s nevědomým zkoušeli? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Rady?

Ty mi přinesly před cca 30 lety texty, které jsem začala psát po návratu z Egypta. Bylo to poprvé, co jsem pocítila sílu inspirace. To, že nepíšete vy, vy si nic nevymýšlíte. Vy jen zaznamenáváte to, co k vám přichází. Nemusíte nic přepisovat, škrtat a upravovat. Jen čekáte na tu správnou větu.

A na závěr přijde rozuzlení. Ona rada. Moudrost, podle které se máte řídit.

Jak symbolické a univerzální to všechno bylo, jsem si uvědomila až o cca 20 let později, kdy jsem pochopila, že ty texty mě vedly od trápení k pochopení, úlevě a radosti. A že je jejich poselství mohu využít znovu. A znovu.

Tehdy vznikla má první e-kniha, stručná, symbolická i hravá, Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty) 

 

Z BAHNA UTRPENÍ SE RODÍ NĚCO NOVÉHO

Vždy to tak je. To jsou ty okamžiky, kdy se buď můžeme v tom bahně utopit jako onen kůň v Bažinách smutku v Nekonečném příběhu. (A ano, tenhle příběh se opakuje od počátku věků…), nebo se přerodit.

Není snadné se nořit do temnoty, která se skrývá mimo naše vědomí. Právě proto se skrývá mimo naše vědomí. :-) Ale jak říkal už Jung, který s aktivní imaginací jako technikou noření do nevědomého světa, začal: „Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy tomu budete říkat osud.“ Continue reading „AKTIVNÍ IMAGINACE A ARTEMIS“ →

 Dovolím si tvrdit, že v podstatě nemáte ani tušení. :-) 

Jsme jako hluboký, hodně hluboký oceán. Rozprostírá se na obzoru zprava doleva a nedohlédneme jeho dna.

Spoustu věcí se o sobě postupně dozvídáme. Něco nám řeknou rodiče, něco o sobě pochopíme ve škole. Zjistíme, co nám jde, a co nám nejde. Zjistíme, jak moc jsme ochotní zkoušet to, co nám nejde, abychom mohli své „portfólio” schopností zase o fous rozšířit.

Pár věcí víme, ale mnohem víc toho nevíme.

Kloužeme si tak po povrchu a občas se divíme, když se z hlubin něco vynoří, a my na to narazíme…

Jestli se chcete inspirovat cestičkami, kterými jsem si už prošla, a kterou jsem nedávno objevila, tenhle článek je pro vás :-)

 

ŽÍT VĚDOMĚ A NAHLÍŽET POD HLADINU

Myslíte si o sobě, že jste vědomé bytosti?? Často to slýchávám. „Vědomé ženy hledají vědomé muže. Ti probuzení ví a ostatní jsou ovce.“

Hmm.. já si o sobě nemyslím, že jsem vědomá bytost.

• Možná proto, že se nechci srovnávat s probuzeným Buddhou. :-)
• Možná proto, že vím, že nic nevím. :-)
• Možná proto, že se mi moc líbí Jungovo kolektivní nevědomí plné archetypů a živoucích sil, které nemáme a nemůžeme mít pod kontrolou. A většinu dynamiky v těch hlubinách ani nedohlédneme.

Jak moc vůbec můžeme být vědomí??

Nicméně vědomě se žít snažím už nějakou dobu. 

Nejen během uplynulých 10 let ročních projektů STROM ŠTĚSTÍ, což bylo asi období, kdy jsem tu záři reflektorů zamířila na sebe i na svět kolem sebe nejsilněji. A děly se věci. Jako bych díky tomu světlu mohla vidět mnohem hlouběji pod hladinu. Jako by se mi v životě začalo zjevovat to, nač jsem se zaměřila, a já jsem se toho o sobě a o světě kolem sebe naučila tolik!

Poprvé, podruhé, potřetí… po té spirále dál, hlouběji, nebo jen jinak. Z jiných úhlů pohledu.

STROM ŠTĚSTÍ už je docela vymakaný systém nesoucí se na vlně taoistických 5 elementů a jejich cyklických proměn. Ale už dřív jsem se učila vynášet na povrch to skryté – skrze archetypy tarotových karet.

A ještě předtím mi pomáhaly archetypy znamení a domů západní astrologie.

Není divu, že mě se mi loni tak připomněl Jung..

Díky čchi kungu (Orel v hnízdě) a desetidenním meditačním pobytům na vipassaně jsem se učila zklidnit mysl a vnímat díky tomu víc (a samozřejmě i hlouběji), než jsem si kdy myslela, že je vůbec možné. Říká se, že náš mozek zvládne víc, než si myslíme.

Má zkušenost je, že sebe i svět můžeme prožívat bohatěji, komplexněji než jsme si kdy mysleli. A s povznášejícím pocitem, kterému nestojí nic v cestě. Právě naopak. Překážky nás nutí ta křídla roztáhnout a přeletět je… pěkně se nad ně povznést a vidět je z nadhledu. :-)

 

NEJSTE ŠKATULKA

Continue reading „VÍTE, CO JSTE ZAČ??“ →

Hlavně nadšení – to jsem teď slyšela na konferenci Zamilujte se do angličtiny, kterou pořádala Broňova Virtuální jazykovka pro lektory i studenty. Znáte Broňu? Toho nadšeného učitele z Brna??? :-) Jenže ono se to netýká jen angličtiny nebo studia jazyků…

Otázka zní: „Pro co se v životě dokážete nadchnout??“ 

Položte si ji.

Jo, teď hned. :-)

Já počkám. :-)

Co vám rozbuší srdce, když si to představíte?? A nezapomeňte, že si nemáte ten zvláštní pocit vzrušení překládat do emocí. Kde jsem to kdysi dávno psala o tom pro mě tehdy zásadním objevu???

Emoce jsou jen energetickým projevem v našem těle. Projdou námi a my jsme se tyto signály naučili nějak interpretovat. Jen je ta naše interpretace mnohdy závislá na představách naší mysli. Na zkušenostech. Nebo na nedostatku zkušeností.

 

VÍTE, ŽE STRACH A VZRUŠENÍ VIBRUJE STEJNĚ

Continue reading „CHCE TO HLAVNĚ NADŠENÍ“ →

Bylo to 30.12. 2023? Nevybavuji si přesně. Vybavuji si jen pohled sestřiček, když jsme ten den znovu vešly s matkou na internu a cestou tak jako obvykle pozdravily a řekly, za kým jdeme. Takový ten všeříkající pohled a pak i slova:

„Je to vážné. Pošleme za vámi na pokoj doktora.”

Ten den nám řekl, že otec má rozsáhlý zápal plic a vzhledem k jeho stáří (83 let) a dvěma mrtvicím se máme připravit na všechno.

Každopádně 30.12. 2023 dávali v TV Prince Mamánka.

Když se prý podíváte smrti do očí, zamilujete se…

Bylo zvláštní se na to s matkou ten den dívat…

 

KDYŽ KOLEM OBCHÁZÍ SMRT

Smrt je různá.

Někdy přijde nečekaně. Vezme si ty, kteří ještě nemají ten obvyklý věk na smrt (ale jako by smrt přicházela ze světa, kde se počítá, kolikrát jedna planeta oběhne kolem hvězdy). Nebo překvapí razancí a rychlostí. Než se člověk stihne „připravit na všechno”, musí se „vyrovnat se vším”.

Někdy člověk nejdřív tuší (a možná stále doufá) a pak ví. Někdy se říkává: „Žij, jako bys měl druhý den zemřít”. Ale řeknu vám, to není úplně moudré. V takovém stresu, vlastně v permanentním umírání, žít nechcete. Kdy ta kosa dopadne??

Je mnohem lepší žít s vědomím, že budete žít ještě hodně dlouho... a že je potřeba to dlouho prožít co nejvíc fit.

A někdy umírání a smrt doprovázejí prapodivné okolnosti.

Řekněme synchronicity.

(Když mám teď tento rok hlavně jungovsko-taoistický.)

Nebo řekněme andělská křídla, která vás na té poslední cestě nesou.

Jako třeba ona pohádka o laskavé smrti, kterou měla hlavně má matka právě vidět?

Ať si kdo o té pohádce myslí jinak cokoliv…

 

VÁNOČNÍ UMÍRÁNÍ

Continue reading „MILUJETE POHLED DO OČÍ SMRTI A UMÍRÁNÍ?“ →