Bývaly doby, kdy mi otec říkával „malý vztekloun“.
A vzpomínám, jak jsem kdysi v 1., nebo ve 2. třídě vynadala třídní učitelce, že nás drží po škole – když já musím jít do rytmiky.
Pak jsem v sobě tyhle výbušné emoce potlačila.
Doma mě sice nechávali vybouřit, protože věděli, že je to jako když se zatáhnou mračna, zahřmí to a zablýskne, ale napětí se uvolní, a je zas dobře. Co dělat také s dítětem, které ve školce po chodbách dělá hvězdy?? Strčit ho na všechny možné sporty (gymnastiku, tancování) a tu energii a napětí nechat vybít. A být trpěliví.
Mí rodiče byli moudří a jsem jim za tohle poselství neskonale vděčná. A předávám ho dál své dceři, jejíž emoce nejsou tak bouřlivé, ale jsou hluboké.
Ale ve škole mezi cizími jsem brzy pochopila, že nemohu být jako Elsa z Frozen – výbuchy emocí nejsou vítány. A já chtěla zapadnout. Kdo nechce?
Jenže potlačit emoce nebylo dobré řešení. Nikdy není. Co nejde ven, spaluje a rozežírá nás zevnitř. Ať je to hněv, ale i smutek, strach. Emoce mají ohromnou sílu. Je to omamný mix hormonů, které kolují v našem těle. Ovlivňují základní fyziologické procesy v našem těle (dýchání, bušení srdce atd.)
A přitom všechnu tu energii můžeme využít, jen vědět, jak na to.
KDYŽ SE EMOCÍ BOJÍTE…
… první reakcí bývá je potlačit. Mnohokrát jsem zjistila, že problémem často nebývá samotná situace, ale spíš emoce, které ta situace vyvolává. Máme své zkušenosti a velmi silné impulzy vyhýbat se tomu, co jsme jednou zažili jako ohrožující.
Situace ale není ten skutečný problém.
Strach ze situace je problém.
Ale největší problém je strach ten strach (znovu) cítit.
Také jste si už někdy uvědomili, jak velký strach máte z toho, že se zas budete cítit pod psa??
Jak moc děláte cokoliv, abyste TO nemuseli cítit??
A přitom stačí se negativním emocím přestat vyhýbat. Najednou ke svému údivu zjistíte, že zvládnete víc, než si váš mozek myslí. :-)
A třeba jednou zažijete to, co já na taneční kakaové párty, kdy se mi podařilo naladit na všechnu tu silnou emoční energii, pohrát si s ní, uložit si ji tam, kde má bezpečné místo (spodní tan tien) a ještě pár dní z ní plná energie žít. I když jsem byla po víkendu předtím vyčerpaná. (Víc na toto téma v prvním článku série ZDE.)
POJĎME TRÉNOVAT
Ve 2. a 3. díle této série článků o emocích jsem se zmiňovala spíš o tom, kde všude se můžeme emocím v bezpečném prostředí otevírat. Trénovat. Skrze hudbu (druhý díl) nebo skrze divadlo i film (třetí díl). Dobře ale funguje i aktivní imaginace (viz článek o Jungovi).
Když si zvykneme svým emocím otevírat skrze hudbu, filmy, divadelní představení nebo skrze meditaci, přeučíme mozek reagovat na životní každodenní situace jinak. Však i fóbie se dá odnaučit. :-) Jen ta cesta vede skrze ochotu vystavit se tomu, co v nás všechny ty nepříjemné emoce vyvolává.
Troufnete si a takovou cestu??
Máme na ní spoustu pomocníků – v těle i v mysli.
A možná i v lidech, kterými se obklopíte. :-)
To vše vás může podpořit na cestě se emocí nebát.
Naopak, využít jejich sílu a jejich informace k životu, který vás bude rozhodně víc těšit. :-)
S emocemi jsem zvyklá pracovat meditativně (kurzy vipassany podle Goenky jsou na to prostě bomba, jak jinak to vyjádřit? Intenzivní, transformující) i skrze čchi kungové praxe. Brzy pochopíte, jak se to dělá a proč právě meditace nebo čchi kung může také pomáhat. Ale těch možností, jak se naučit se svými emocemi pracovat, je nepřeberně. Jen si vybrat ty, které vám vyhovují.
A PROČ SE TÍM VŮBEC ZABÝVAT?
Není to jasné?? Kdo se chce trápit, když nemusí? Kdo chce zůstat stát na místě, když může emoce využít k pohybu vpřed? Kdo chce nechat emoce, aby rozhodovaly za něj? Chcete snad vy prožívat výbuchy vzteku nebo strachy před každou hloupostí (z nadhledu je to hloupost), případně smutek, který vás pohltí a dlouhé týdny, měsíce i roky nepustí?? Kdo chce sám sebe umrtvit tím, že si řekne, že cítit to či ono není dost bezpečné. Dost spirituální. Dost dobré?
Emoce jsou dar. Ať negativní, nebo pozitivní.
Jsou to informace a zároveň je to motivace něco udělat. Buď něco přijmout, nebo něco změnit.
Je to zázrak našeho těla a je taková škoda tenhle poklad nechat někde zakopaný.
Když jsem zažila ten zázrak, kdy emoce ani nepotlačíte (a neublížíte vlastnímu tělu), ani je neuvolníte (a zbavíte se sice napětí, ale i té ohromné síly), ale necháte je v těle kolovat v podobě energie a tu energii nakonec uložíte do své baterky, kterou máte kdykoliv k dispozici, začala jsem emoce zkoumat blíž.
I teoreticky (všechny ty hormony, limbický systém a jeho různé části). A prošla jsem jeden úžasný cyklus online kurzu o tom, jak zpracovávat své emoce. (Všem dostupný volně na youtube a můžete si k němu i dokoupit verzi s bonusy, workbookem atd.) Tvoří ho 30 dílů, tj. 30 schopností, jak se s emocemi vypořádávat.
Je sice v angličtině, ale možná ji zvládáte.
A pokud ne, může to být bezvadný základ individuálního online kurzu EMOCE ANGLICKY.
(Napište, třeba se domluvíme. :-))
PÁR ZÁKLADNÍCH TIPŮ Z KURZU O ZPRACOVÁNÍ EMOCÍ OD EMMY McADAM (THERAPY IN A NUTSHELL)
V pokračování, na které se už můžete začít těšit…:-)