Nahlížíte někdy pod povrch toho, co se děje? Nebo vnímáte svět prostě tak, jak se vám jeví? Stromy jsou stromy, domy jsou domy, lidé jsou lidé, politici jsou politici?? Ale co když to všechno je mnohem víc a svět je zcela jiný, než se zdá??
Napadají mě dva způsoby, jak se lidé snaží proniknout pod povrch – spřádají nejrůznější konspirační teorie, nebo pracují se zrcadlením. Je zajímavé si uvědomit, jak ta první verze hází vinu na něco vnějšího. Na někoho, kdo tahá za nitky světového dění. A my jsme jen figurky na šachovnici, kterou někdo rozehrál. Zatímco ta druhá verze hází vinu na osobu. To ona si může za všechno, s čím se setkává, sama. Druzí jí pouze nastavují zrcadlo.
Je to taková dualistická verze – buď jsem oběť, nebo viník.
A proto mám raději něco, kde nejste ani to, ani ono :-)
Hieroglyfická symbolika
V roce 1995-6 jsem strávila 10 měsíců v Egyptě na studijní stáži. Už jako malá jsem se ale toužila 
stát egyptoložkou. Zůstalo to ve mně a ačkoliv jsem měla v Káhiře pracovat na arabistické diplomce, trávila jsem spoustu času na egyptských památkách a v knihovně jsem se učila číst hieroglyfy.
Ale nakonec mě osud opět navedl od těch čistě materiálních hmatatelných památek a textů k něčemu záhadnějšímu. K jedné teorii o tom, jak vlastně staří Egypťané uvažovali. Nevím, co je na ní pravdy, ale od té doby jsem propadla hieroglyfickému symbolickému vnímání.
Najednou už mě hieroglyfy neučily jen číst kartuše v Karnaku, ale číst si ve světě kolem sebe i v mém vlastním životě jako v otevřené knize. Bylo to uchvacující.
Symbolické vnímání je totiž branou k tomu vnímat poselství, které nám život přináší. Nemluví navíc o tom, co kdo dělá špatně. Mluví o tom, po čem toužíme a čeho se bojíme. Sesílá nám podporu, pomoc a rady. Směřuje nás. Umožňuje nám nahlédnout do zákulisí onoho divadla, které sledujeme a které někdy bereme tak vážně. A přitom je to pouze hra – někdy tragická, někdy komediální.
Symbolika vašich oblíbených písní a filmů
Asi nejlépe se dá pochopit síla symbolického vnímání na tom, jak na nás působí písně a filmy. V e-knize Vdechněte život poselstvím svého dětství (svým nejhlubším snům) můžete odkrývat hned v první kapitole poselství svých oblíbených filmů z dětství. Hodně vypovídají o tom, co všechno se ve vás skrývá (a nač jste už možná zapomněli). A z tohoto úhlu pohledu vnímám i oblíbené písně a filmy své dcery. Rozeznívají v nás totiž hluboko uložené struny, ke kterým obvykle moc nemíváme přístup. Nebo o kterých se lidi obvykle nebaví.
Jak to vlastně funguje jsem prakticky ukázala v nejednom článku (např. ZDE, ale také v mnoha článcích o písních Depeche Mode). Písně jsou pro mě jako zvon, který se rozezní, aby mi umožnil lépe pochopit, co se ve mně odehrává (a co někdy nechceme vidět). Někdy je to jen krátké období, kdy cítíte, že něco ve vás se potřebuje buď vykřičet, nebo nadechnout. A po pár dnech nebo týdnech zjistíte, že už vás daná píseň tolik neoslovuje.
Podobně i film může být víc než jen zábava v kině nebo u televize. Zamyslete se nad tím, jaké jsou vaše oblíbené filmy? Nebo jaké byly vaše oblíbené filmy v některých životních obdobích? Jaká témata měly společné? Čím vás oslovily? Inspiraci zase můžete najít v jednom z článků, ve kterém jsem psala o filmech, které mi ukazovaly témata, která mě provázejí životem.
Proniknout do klasické symboliky vám také může pomoci
Já sama jsem se učila o symbolice zpočátku hlavně skrze tarot a astrologii. Jestli máte chuť zkoumat, co o životních zákonitostech učí právě symbolika astrologie a tarotu (a běžte dál než jen k vykládání budoucnosti), vřele doporučuju. Je to studnice poznání.
Mimochodem právě při hrátkách s tarotovými kartami jsem začala věnovat jedné kartě/tématu celý týden. Je to úžasný způsob, jak na sebe nechat symboliku působit a postupně si zvykat vnímat svět tak trochu jinak. Navíc vám to dá schopnost vnímat zákonitosti, kterými se svět řídí, a odhadovat, kam nás právě podle těchto zákonitostí vedou naše kroky.
A už tenkrát se také ukazovalo, jak velkou moc má zaměřit svou pozornost na nějaké téma. Kolik se vám toho právě skrze symboliku odhalí! Právě na tyto hrátky jsem navázala později u ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Tam jdu mnohem systematičtěji po vnímání životních poselství. Ale již vybavená schopností si symboliky všímat.
Ale nemusíte jít hned do složité astrologie a tarotu a takové té klasicky pojaté symboliky (třeba snů, archetypů apod.) Ve skutečnosti je to snadné a tu studnici, ze které můžete čerpat, máte sami v sobě! Stačí ptát se a naslouchat.
Jak k vám symbolicky promlouvá svět kolem vás??
Když se naučíte komunikovat sami se sebou prostřednictvím písní a filmů (a samozřejmě románů), můžete udělat ještě krůček dál a rozhlédnout se kolem sebe. Svět kolem vás – příroda, objekty, lidé – jsou jedním velkým filmem. Knihou. Písní. Jen pro vás :-)
A je to právě hieroglyfická symbolika, která vám dává klíč k tomu komunikovat asociativně se skrytými poselstvími světa kolem vás. Využijte hned první hrátku s hieroglyfy, kterou jsem popsala ve své první symbolické e-knize Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty), a začněte si uvědomovat, jaké asociace vám přicházejí s věcmi, které vidíte nebo slyšíte.
Kolektivní napojení skrze archetypální symboliku je totiž jedna věc. Ale individuální napojení skrze symboliku platnou jen a jen pro vás je zase jiná věc. Každý máme jiné životní zkušenosti. Jiné zasuté vzpomínky. Jiné věci, které nás oslovují. Jinou řeč, skrze kterou s námi svět hovoří.
I voda je víc než jen H2O
Když jdete na procházku kolem vody, koupete se v moři, nebo se necháváte se smíchem smáčet vodopádem, co se vlastně děje?? Co se odehrává ve vás? A jste si toho vědomí??
Většinou jen tak prolítneme životem od jedné věci k druhé, ale dotýkáme se jich pouze na povrchu. Nevnímáme ani tu mnohovrstevnatost a to, jak s námi komunikují. Natožpak abychom vnímali jejich podstatu.
Voda s vámi může komunikovat různě. Opět si pro inspiraci můžete zajít do jednoho z článků, kde jsem psala o tom, o čem se nedá ani mluvit :-) Až příště narazíte na řeku, studánku, nebo jezero, naslouchejte tomu, co vám říká. Ona na vás působí i nevědomě, ale proč být jen nevědomí, že?? :-)
Hieroglyfické symbolické vnímání v praxi
I něco tak prostého jako šálek k vám může hovořit. Stačí naslouchat :-) Viz článek Než si dáš relax u šálku kávy, je třeba ten šálek vyrobit. Článek pochází ze křtu mé první e-knihy, kde jsme hodně o symbolice mluvili, protože kniha pracuje se symbolikou v textu, ale i se symbolikou obrazů. Učí vás vnímat svět jako sled obrazů, které k vám nějak promlouvají.
Všichni jsme si tam tenkrát vyzkoušeli onu hieroglyfickou hrátku a toto bylo poselství, které mi tenkrát celá ta událost přinesla. Něco na první pohled běžného. Ono bez práce nejsou peníze. Ale symbolické vnímání nás učí reagovat na životní události pružně a ne pouze podle nějakých pravidel. Někdy je třeba šálek vyrobit. Někdy si ho můžete koupit. Někdy ho dostanete darem. A někdy vám ho půjčí :-) Je užitečné vědět, co máte v dané chvíli dělat :-)
O tom, jak ke mně bude promlouvat labyrint, jsem netušila, dokud jsem nevyrazila před lety s dcerou do zahrad zámku na Loučeni. Nakonec se pro mě stal velmi silným symbolem toho, jak si pleteme labyrint života (který vás zavede do středu, stačí jít směrem, který vás vede) s bludištěm života (kde se hledá a bloudí a snaží přelézt nejrůznější překážky).
A kdo ví, proč jsem se narodila ve městě, jehož dominantu tvoří hradby? Co všechno to za ta léta ve mně rozeznělo? Podobně jako třeba hrušeň uprostřed naší zahrady?
A tak se podívejte se kolem sebe, vyražte ven. Kdo ví, co všechno, co jste dosud neviděli, objevíte :-) A ne zrakem svých očí :-)
Symbolické vnímání a uvažování vyvažuje naši racionalitu …
Náš rozum a věda a školní vzdělání nám daly velmi mnoho. Ano, vidíme dnes pod povrch věcí – víme, z čeho všeho se skládají věci kolem nás. Vidíme elektrony i mikroby. Umíme vést elektřinu a účinněji léčit choroby. Víme, proč jsou děti podobné svým rodičům. Vědecký výzkum má svá pravidla a i my jsme se naučili kriticky uvažovat a klást důraz na fakta a ověřitelné argumenty.
Vším tím důrazem na racionalitu jsme ale přišli o schopnost vnímat i to iracionální. Intuitivní. Nemateriální. Nehmatatelné a neměřitelné. Jako by to neexistovalo. Jenže je to jako vypnout jednu půlku svého mozku. A do jakých problémů nás to může dostat je krásně vidět třeba na našem zmatku ohledně toho, zda říct dětem pravdu o Ježíškovi :-)
… která nás okradla například o kouzlo Vánoc
To je ten první okamžik, kdy buď my sami vezmeme dětem klíč od světa tajemství a zázraků. Od toho Jiného světa, kde není vše měřitelné, hmatatelné a očekávatelné. Případně kdy děti sami dorostou onomu dospělejšímu racionálnějšímu uvažování a začnou si klást otázky, na které jim nikdo nedokáže dát odpověď. „Jak může Ježíšek rozdat tolik dárků? Jak by to stihl?”
Ve chvíli, kdy nepochopíme paradox a symboliku, Vánoce se stanou jen hrou pro děti a maximálně časem svátečním časem, ale ztratí tu magickou atmosféru mimo čas a prostor, kterou jsme kdysi prožívali.
A podobně je to i s Velikonocemi (viz článek Ježíš na kříži a poklidný Buddha – jsou si opravdu tak vzdálení?) :-) Člověk nemusí být hned křesťan, aby si z velikonočního poselství mohl odnést příslib jara v tom nejsymboličtějším pojetí. Oni si třeba s Buddhou z toho symbolického hlediska zas tak vzdálení nejsou – člověk si snadno o Velikonocích může připomenout, že i on sám je ukřižován v samsáře (v tom koloběhu utrpení daném pomíjivostí všeho, jakkoliv hezkého). Ale když sami sobě (našemu nepravému Já) zemřeme, osvobodíme se. Či dojdeme spásy :-)
Velikonoce nám symbolicky ukazují k našemu pravému Já, které neumírá. K naší podstatě, jak by řekli buddhisté. Stačí si přestat říkat, že se to historicky třeba vůbec nestalo, ale naladit se na to symbolické vnímání.
Opět překročit hranice času a prostoru a nechat celou tu událost v té symbolické podobě překonat tisíciletí a působit na nás.
Překlad do esenciálštiny
Jak přistupujete k životu a ke světu? Zajímá vás hlavně to hmatatelné, dokazatelné? To jasné a přehledné? To, co je na první pohled vidět? Když se kolem sebe rozhlédnete, co vidíte? Stromy? Nebo mocné symboly života, kořenícího v zemi, ale rostoucího do nebes a nesoucího plody? Někdy sladké a někdy trpké? Podle toho, jaké semínko jste zasadili?? Vodu? Nebo mocný symbol síly, která vám dává život, nadnáší a očišťuje?
Všechno, co vidíme a co zažíváme, můžeme skrze symbolické vnímání převést do esenciálnější podoby. Podobně, jako jsem to kdysi udělala s jedním svým článkem (viz článek Překlad do esenciálštiny) :-) Články nebo příběhy mohou být na mnoho stran, podobně jako naše osobní životní příběhy, a přece je možné je shrnout do pár základních vět.
Ale nejde o to být stručnější a jít víc k podstatě věci. Jde o to naučit se vnímat, že život se neodehrává pouze na povrchu, ale že se v něm na symbolické úrovni odehrává něco velmi zajímavého.
Jde o to být vnímavější k jednoduchým životním poselstvím složitě rozehrané partie. Užít si košatost, nebýt sucharem. Ale nezapomínat na to, čím strom ve své košatosti ve skutečnosti je. A jednou, když budete zdatnější v nahlížení do esence dění, ta esence vás možná dovede až k samotné jednotné podstatě všeho. Podobně jako ke mně promlouvala, když zemřel Karel Gott (Symbolický Gott.)
K té nejstručnější z nejstručnějších. K té nejhlubší esenci.
Asociacemi k perle v nás
Je to již cca 20 let, kdy jsem v symbolice a v řadě asociací nacházela prostřednictví zvláštních textů cestu ze svého vnitřního trápení. Každý krátký text začínal obrazem, ze kterého se asociativně odvíjel verš za veršem. A pak přišel konec a s ním vždy vnitřní klid, nebo směr, kterým se mám dál ubírat. Taková umí být síla symboliky.
Pokud vám není jasné, jak to funguje, ve stejnojmenném článku se můžete začíst do toho, co vše se může odvinout z obrazu hrdé skály a moře plného slaných slz. Byl to tehdy můj první text tohoto druhu a já s překvapením zjistila, co se ve mně vlastně odehrává. Z myšlenek, které se jen točí v kruhu, to obvykle nezjistíme – jen nás vedou do hlubšího a hlubšího smutku, pokud se jim nevzepřeme. Ale obrazy se zdají být nevinné. A o to víc skrz ně prosákne na povrch.
Mně tenkrát řekly: „Trpíš a chceš to vzdát? Nedělej to! Využij to! Ponoř se do toho všeho, co Tě trápí, a nech lásku, ať Tě tím pomyslným slzavým údolím provede. Nepouštěj se jí, to ona tě nakonec obdaruje. Nic vnějšího, po čem bys mohla snad toužit, Ti nic opravdu hodnotného nedá! Jen láska Ti dá ten pocit spočinutí a klidu, pokud se jí otevřeš.“
Ale to poselství je univerzální: „Hleď, to právě láska rozhoduje o tom, zda skončíme jako rozemletá skála, nebo jako vzácná perla! To naše pokora, naše důvěra a naše otevřenost tomu, co je. Máme pocit, že pokud se vzdáme, zlo nás převálcuje A přitom nás válcuje právě v okamžiku, kdy se místo otevřeností uzavírám a pouštíme se do boje.”
Otevřít se životu takový, jaký je
Otevřít se životu neznamená, že si necháme skákat po hlavě. Že necháme otevřené hranice, ať si do mého prostoru vtrhne kdo chce a dělá si tam, co chce. O tom, jak moc si právě takto otevřenost představujeme, svědčí fakt, s jakým přistupujeme k emigrantům. Buď sluníčkově, nebo naopak odmítavě. Jako bychom nevěděli, jak se otevřít, aniž by nám to neublížilo.
O tom, jak se otevřít, jsem kdysi napsala celou jednu kapitolu e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství, protože na té cestě k opravdu naplněnému životu je umění té správné otevřenosti nezbytné. Krásně se o té otevřenosti tomu, co je, hovoří i v rámci taiji. Když půjdete proti síle útoku, nejspíš nevyhrajete a ještě si ublížíte. Ale když se přestanete bránit tomu, co je, a využijete sílu útoku ve svůj vlastní prospěch, váš protivník buď na svůj útok sám doplatí, nebo vás nakonec bude muset respektovat.
Bohužel nereagovat jinak než klasickým útěk/únik nás nikdo ve školách neučí.
A je vidět, jak ve školách dnes vládne spíš vzdor se všemi těmi agresivními nebo naopak únikovými tendencemi. Jak jinak, když poslušnost jsme si kdysi vysvětlovali jako podřízení se všemu a komukoliv s vyšší autoritou, a tak jsme ji podupali stejně jako ona podupala nás. Ano, i to nám může život symbolicky připomenout podobně jako to kdysi připomněl mně. Mohla jsem se rozčilovat na děti, které jsem učila, nebo na sebe. Ale to bych přišla o to symbolické poselství (viz článek z té doby.)
Právě takovou otevřenost i vůči životu bychom v sobě měli pěstovat. Jistou pokoru plně si vědomou svých vlastních schopností. Tak můžeme naplnit své dvě nejzákladnější psychologické potřeby – autonomii a vzájemnost.
Symbolika není jen zrcadlení
Jak bylo řečeno na samotném začátku článku, když toužíme nahlédnout pod povrch dění, nabízí se nám například teorie zrcadlení. Ta je velmi populární a ve své podstatě říká, že to, co se nám v životě děje, odráží jako zrcadlo to, se je v nás. Můžeme si za to prostě sami. A sami s tím také můžeme něco udělat.
A to je velmi povzbudivé, že? Najednou nejsme obětí! Máme vše ve svých rukách. Ale zároveň jsme se stali nejen zodpovědnými, ale i vinnými (i když to tak třeba nevnímáme).
Ale co když není zodpovědný ani ten druhý, ani já? Co když svět není jen jednoduché zrcadlo odrážející naše vnitřní tužby a strachy? Naše stíny i světlá místa?
Co když svět nám prostě jen ukazuje svou vlastní podstatu i naši podstatu a jejich vzájemné propojení?? A dokud ji nezahlédneme, vidíme jen odlesky nejrůznějších příběhů, které si naše mysl představuje?
Kdykoli vyprávění naší mysli, našich myšlenek i emocí změníme, promění se i to, co kolem sebe vidíme. Ale pořád jsme lapení v zrcadlové síni a všude vidíme jen představy sami sebe.
Roztříštěme ta zrcadla
Vždy máme na výběr – buď se budeme dívat na to, co se nám zrcadlí, nebo využijeme daný odlesk jako symbol oné perly v nás. Onoho skutečného Já, ne oné zrcadlící se iluze, která s námi hraje hru na oběť a viník, špatný, dobrý a ještě lepší. A onen věčný koloběh špatného umně maskuje představou neustálého zlepšování. Věčnou nespokojenost vidinou pokroku. Kolotoč beznaděje nadějnou vizí.
Ne, symbolika není jen zrcadlení, jak ho známe (viz stejnojmenný článek), symbolika má moc ta zrcadla roztříštit a pomoci vám vidět realitu taková, jaká je!
V té chvíli se přestanete bránit tomu, co je, a usilovat o to, nějak to podle svých představ změnit. Dokážete to totiž proměnit jediným pohledem. Uleví se vám. Ale hlavně – nezapomínejte, že vše může být jinak, než se na první pohled zdá. V první řadě jde o to, přestat považovat to, co prožíváte, za tu jedinou realitu a brát život tak smrtelně vážně a dramaticky. Je to spíš hra. A může být někdy až zábavná, když ji prohlédnete.
Článek jsem napsala pro desetitýdenní verzi Mimoňského speciálu „Jak se s tím mám smířit?“ Věnuje se prvnímu dílu – prvnímu krůčku na té cestě za smířením. Schopnosti vidět pod povrch toho, co se děje.