Rubrika: DEVATENÁCTKA (absurdní hříčky)

Strašidýlka

Halloweenská strašidýlka nás nemají děsit, ale pobavit. A možná je stačí jen uplatit pár sladkostmi?  Co straší vás? A čím krmíte ta svá strašidýlka? Nebo před nimi zavíráte dveře? A radši rovnou i okna na petlice?

Vzpomínáte na tu bouli pod kobercem z toho všeho, co jste pod něj zametli? Nechtělo by to ale spíš zamést v celém tom domě a ještě i před vlastním prahem?

Utíkat před pavouky může být zábava. „Hele, sekáč, zdrheeej!” Bojovat s nimi se může zdát trochu praštěné, ale tak dejme tomu. V životě děláme spoustu praštěných věcí, které nedávají smysl. Otázka zní, jestli by ale nebylo užitečnější zamést pavučiny a pavoukům ukázat, kde by se jim žilo líp. Continue reading „DEVATENÁCTKA (41) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí“ →

Stížnostmi ke světlým zítřkům

Už to vidím – tak dlouho ryju do své dcery, až mi konečně vyhoví a ten úkol si napíše. Světlý zítřek je tady! Žádná pětka za nedonesený úkol. Dcera obstála jako žák, já jako matka a učitel jako učitel. Ale fakt jsme si právě takto ten světlý zítřek představovali??

A tak je to často. Tak dlouho ryjeme, až dosáhneme svého. Ale dosáhneme skutečně toho, po čem jsme tak toužili?? Fakt nás baví hrát si na Sisyfa, který tlačí ten svůj těžký kámen na kopec? Protože i když někdy dosáhneme svého, může se to jednou pěkně obrátit proti nám. Continue reading „DEVATENÁCTKA (40) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí“ →

Být svůj po svém

Bylo by opravdu absurdní snažit se být někým jiným. Jen si představte ten zmatek – každou chvíli byste museli zapojit své chameleonské schopnosti, abyste nevyčnívali. Koho bychom si vůbec nakonec vybrali jako toho, kým bychom chtěli být? Kolik individuálních originálních jedinců, podle kterých by se žilo, by vůbec na zeměkouli vlastně zůstalo? A jak by si těch pár zbývajících, kteří by byli sami sebou, sami se sebou ujasnili, že oni budou ti, kteří se už „chameleonit” nebudou?

Nebylo by logičtější najít tu společnou řeč spíš v tom, že budeme společně uznávat originální odlišnost, než neustále vyžadovat stejnost. Stádnost?

Jenže jak už to tak v duálním světě chodí, rádi se tu kloníme k různým extrémům. Jednou máme tendenci bedlivě studovat, co zrovna frčí. Ono to totiž pomáhá vzájemně si rozumět a předcházet nejrůznějším konfliktům. Jsou jasně daná pravidla, tohle ano a tohle ne. Společnost pak prosperuje. Bohužel se vždycky najde pár lidí, kterým daná pravidla přistřihují křídla. A nemusí to být hned zločinci. Continue reading „DEVATENÁCTKA (39) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí“ →

Ne vždy je sůl nad zlato

Život prý může být jako pohádka. Jak chudý k bohatství přišel. Jak dívka k princi svých snů přišla. Jak princ získal ruku princezny. A půlku (jenom??) království k tomu. Jen se při tom všem snění zapomíná na to, že pohádkový hrdina je obvykle podroben mnoha tvrdým zkouškám. Že „život jako pohádka“ nemusí být dvakrát veselá vyhlídka a že, když na to opravdu přijde, obvykle se ukáže, že lidé o takový „pohádkový“ život ve skutečnosti vůbec nestojí.

Utíkat z pohodlí svého domu před Kazisvětem? A někde mýt nádobí? Bojovat s nějakými draky? Sloužit ženě svých snů? Makat v samotném pekle? Žít se Zvířetem v rozpadávajícím se zámku? Řekněte, toužíte po něčem takovém?? Continue reading „DEVATENÁCTKA (38) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí“ →

První krůčky

„Proboha! Ať nevstává! Ať se nepouští! Ať zůstane sedět!”

Dívá se na vás svýma nevinnýma očkama a roste v něm strach. No jo, co když fakt spadne? Co když se bude cítit nejistý? Zavrávorá? Co když si natluče? Cítí z vás všechnu tu paniku. Sedá si. Lehá si.

A říká si: „Proč jsem se tedy vlastně narodil??” Continue reading „DEVATENÁCTKA (37) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí“ →

Jak malý děti

Děti obvykle považujeme za malé, nevinné, tvořivé a hravé andílky. Nebo za nezvladatelné neposlušné střely. To podle toho, jestli zrovna nutně nepotřebujeme, aby si přestaly hrát, ale udělaly to, co potřebujeme.

Malé děti jsou navíc nejen hravé či neposlušné. Někdy je s nimi prostě jen složitější domluva. Nechtějí a ani nemohou pochopit naše NE.

Mimochodem, jakpak potom reagujete vy na to jejich NE?

V té chvíli obvykle vypukne boj o to, čí NE je silnější, že?

A někdy je to téměř válka…

Continue reading „DEVATENÁCTKA (34) – 50 způsobů, jak si šlapeme po štěstí“ →

A Šípková Růženka se opět píchla do prstu

A celé království usnulo s ní. Kdo ví, jestli se najde další princ??

Asi tak by mohla skončit klasická pohádka, kdyby Růženka udělala to, co dělá tak často spousta z nás. Kdyby navzdory všemu, co musela protrpět, udělala zase tu samou chybu. Ze zvědavosti nebo neopatrnosti.

Kdyby to nebyla pohádka o síle lásky, která překoná i zlou sudbu, ale o moudré bdělosti. O tom, že nestačí se jen probudit ze stoletého spánku a vše se změní k lepšímu. Ale že je v prvé řadě potřeba si uvědomit, proč člověk spal. A neudělat totéž zas.

Vnímáte také tu absurditu celé situace?? Dlouhá léta se ví, že stačí něco ostrého a neopatrnost, se kterou se píchnete, a zlá sudba se naplní. Ať děláte jakákoliv preventivní opatření, nepomůže to. Zlá sudička je vychytralá a vy tak mladí a nezkušení. Skočíte jí na lep a je to.

Sto let se princové snaží vás z toho dostat. Spousta jich možná ani to vaše království nenajde. Spousta jich možná chce jen to království. Spousta jich skončí zapletených někde v trnech. Jen jediný je dost chytrý, dost vytrvalý, dost statečný a dostatečně vás miluje, aby překonal všechna protivenství a polibkem vás probudil.

A vy pak druhý den jdete a zas se píchnete.

No, ještě štěstí, že sudičku něco tak praštěného ani nenapadlo a kletbu tomu nepřizpůsobila.

Velmi často se dočteme, že se máme učit bdělosti. Být u toho, co děláme, a ne u toho, co jsme dělali včera a co fakt nechceme dělat zítra. Případně u toho, co by už fakt měl přestat dělat někdo kolem nás, protože je to k nevydržení.

A tak meditujeme a snažíme se žít v přítomnosti.

Někdy nám to jde lépe a někdy hůř.

Někdy se na to úplně vykašleme, když zjistíme, že těch myšlenek je tolik, že snažit se je ukočírovat je jako honit zdivočelé kočky.

A někdy to dopadne tak, že víme, že saháme na rozpálená kamna, ale tu ruku tam stejně dáme. Protože nemáme myslet na minulost a nemáme se bát budoucnosti. K čemu nám pak ale taková bdělost vlastně byla??

---

Právě jste dočetli třicátou třetí část série DEVATENÁCTKA (kniha našeho života) o 50 absurdních způsobech, jak si šlapeme po štěstí. Tentokrát na téma BDĚLÁ PŘÍTOMNOST A MOUDROST elementu KOV. Série, která vychází z ročního online projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ, bude mít celkem 50 dílů. Odebírat celou sérii zdarma můžete buď přímo skrze odkaz níže, nebo poté, co se blíž seznámíte s tou jednou jedinou věcí, která nám stojí v cestě ke štěstí (a moc se o ní neví). A také o 5 omylech ezoteriky a osobního rozvoje. 

 

Pokud vám ještě absurdní hříčky do mailu nechodí, napište si o ně:

>> Úvod a předchozí absurdní hříčky si stáhněte ZDARMA zde <<

(další absurdity Vám pak přijdou automaticky)

nebo

>>PDF (2 strany) o té jedné jediné věci o 5 omylech, si stáhněte ZDARMA zde <<

(možnost odebírat DEVATENÁCTKU pak budete mít na MIMOŇSKÉM ROZCESTNÍKU)

 

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Na starém i novém blogu je spousta článků o meditaci (nejen vipassaně). Můžete zkusit třeba tento – Meditace – co to je a co to fakt není

Těším se na další online setkání příští týden!