Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Nezařazené

OHLÉDNĚME SE LETOS POPRVÉ

Už jste se ohlédli za tím vším, co se dělo v lednu našeho nového roku 2023? S takovou slávou jsme ho na Silvestra vítali. (Některé z toho možná ráno pak bolela hlava, ale to jiná…)

Svá shrnutí jsem letos začala ohlédnutím nejen za loňským rokem, ale za celým obdobím ročních projektů. Protože tento rok je desátý! Special. :-) A já jsem moc zvědavá, jak tuhle desetiletku zakončím.

A proto jsem se vrátila i ke shrnutím měsíců.

Psala jsem je dlouhá léta. Když jsem ale před časem přestala, jako na potvoru přišly ty nejextrémnější roky (2020, 2021, 2022). Tak raději zase začínám psát, ať je tento rok nakonec tak trochu nudný a pro chod tohoto světa spíš nezajímavý…

Máme opravdu vliv na to, jaký je svět kolem nás?

Nejen na to, jak ho vnímáme, a jak se k nám pak staví??

Jak si jej svým vnímáním, myšlením, postoji a chováním tvoříme?

Akce – reakce?

 

ZNAMENÍ LEDNA

Continue reading „OHLÉDNĚME SE LETOS POPRVÉ“ →

Nezařazené

Vize a nové začátky (4/23)

Silný týden.

Jestli to nebude i tím, že se právě tento týden probudila energie spojovaná s příchodem nových začátků, jara, s probouzením se přírody?? Ano, začal lunární nový rok, tentokrát rok Zajíce. Oproti nebezpečnému Tygru prý slibuje lepší vyhlídky, tak doufejme, že se situace uklidní. Pro 3 miliony lidí se tento týden uklidnila situace minimálně na Hradě. :-)

Ale o volbách, tedy těch prezidentských, až nakonec, i když i ty s vizemi a novými začátky souvisí.

Jak se ty nové začátky projevily v mém týdnu? 

  • Po letech jsem se rozhodla otevřít opět čistě začátečnický kurz čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě pro všechny, kteří mi kdy psali, nebo se byli osobně poptávat. A taky pro všechny ty, kteří ještě vůbec netuší, co to ten čchi kung je a k čemu je vůbec dobrý. Tak doufám, že se k nim všem tahle informace dostane a dorazí se od půlky února naučit, jak mít víc energie i životní pohody a nadhledu. Jak jsem poslední dobou viděla, tak je to sakra důležité. Pokud jste z Brna a okolí, víc info o čchi kungu i cvičení a možnost registrace najdete ZDE.

  • Také jsem se rozhodla vrátit k projektu STROM ŠTĚSTÍ, i když trošku jinak. A zatím ho nikde nabízet nebudu. I když e-kniha elementu DŘEVO, který s novým lunárním rokem už také začal působit, snad již brzy elektronicky opravdu vyjde. :-) A v ní najdete všechno, co potřebujete, abyste mohli taky naskočit na vlnu téhle osvobozující kreativní energie. Zatím jsem si opět jen připravila Diář a snažím se najít způsob, jak během roku všech těch 5 energií využít naplno. Ten určitý řád a struktura mi totiž loňský rok, kdy jsem poprvé po letech STROM ŠTĚSTÍ vynechala, chyběla. Vrátila jsem se k němu s prvním shrnutím týdne před měsícem a teď mám chuť jít hlouběji.
  • Z prvního tématu elementu DŘEVO z e-knihy (Rozhodněte se, jaký život chcete žít) se mnou tento týden rezonuje hlavně ona myšlenka VIZE. Všimla jsem si, že i v celé prezidentské volbě letos hodně rezonovalo tohle téma. A bylo vidět, že většina lidí se ztotožnila spíš s onou vizí, než se strachem. Kdysi dávno ANO vyhrálo s vizí, že bude líp. Je vidět, že vize mají moc nás ovlivňovat. :-) Ale také proměňovat. Babišovi se nepodařilo tenhle národ jako celek přesvědčit, že to s námi myslí dobře. Co pan prezident?? Uvidíme, jak sám říkal v rozhovoru pro ČT – když se změní nálada, může se něco začít samospádem proměňovat. 

VIZE DO DALŠÍCH TÝDNŮ??

Continue reading „Vize a nové začátky (4/23)“ →

TŘIADVACET

SMUTNÁ LÁSKYPLNÁ LOUČENÍ (3/23)

Vlastně je to dost smutné. To, co jsem musela tento týden udělat. Mně to sice ohromně ulevilo, ale kéž by se to bylo nemuselo stát.

Jsou lidé, kteří mají obvykle velmi brzy jasno. Tenhle se mi nelíbí, s ním nechci nic mít. A jsou lidé, kteří mají ve zvyku spíš druhého postupně poznávat a hledat společnou řeč. Jsou lidé, kteří jsou víc konfrontační, a jsou lidé, kteří nemají konflikty v oblibě. Je to i hezky vidět teď během prezidentské kampaně. A mám dojem, že ta druhÁ skupina je velmi malá.

Někdy je potřeba, aby první skupina nebyla tak hrrrr.

A aby druhá skupina řekla jasné ne.

Blbé je, že když se u druhé skupiny dostanete k oné hranici, za kterou už odmítá pokračovat dál, obvykle jste to už hodně pokazili a už není cesty zpět. V 99, 9999999 procentech. To jest, musel by se stát zázrak, museli byste takového člověka nějak přesvědčit, že má změnit názor. Ale není to snadné.

 

DOŠLA JSEM K TÉ SVÉ HRANICI

To je asi to nejsilnější, co se tento týden odehrálo. Začalo to už na nedělním čchi kungovém instruktorském semináři, kdy jsem si uvědomila, co všechno snáším a jak mi to ubližuje. A naprosto zbytečně! Nejde totiž o nikoho, se kterým nutně musíte hledat tu společnou řeč, protože jste s ním v častém kontaktu. S partnery, s rodinou, s dětmi, s kolegy v práci.

O to je možná snazší to ignorovat.

Už jste slyšeli o Enneagramu? Já kdysi myslívala, že jsem klasická studijní pětka, která hledá a nesdílí. Pak jsem začala sdílet a dozvěděla jsem se, že jsem spíš devítka. A to mi dávalo smysl. Enneagramové devítky totiž dělají přesně tohle – vyvolají ve vás pocit, že tu pro vás vždycky budou. Že máte otevřené srdce, že vás chápou, že vám budou odpouštět. A ano, ony budou. Velmi, velmi dlouho a upřímně. Až se jednou ta hluboká, hluboká studna jejich otevřeného srdce zaplní tou poslední kapkou.… Continue reading „SMUTNÁ LÁSKYPLNÁ LOUČENÍ (3/23)“ →

Nezařazené

NOVÉ SMĚRY ROKU 2022

Rok 2022 byl pro spoustu z nás dalším z řady let, kdy se toho hodně dělo a hodně měnilo. Jako by covidové roky nestačily. Jako bychom ztratili ten pocit jistoty, který jsme kdy předtím snad měli.

A každý se s tím pocitem nejistoty učíme nějak pracovat. Umíte se položit s důvěrou na onen oceán nejistoty, jak jsem o tom psala ve shrnutí uplynulých let? Jak velký strach se vás zmocňuje z budoucnosti??

Já si koncem roku 2022 uvědomila, že má snaha se upíchnout někde na jistém místě, není nakonec vůbec nic jiného než strach z nejistoty, který se zmocnil i mě. Není divu, covid mi přinesl finanční ztrátu, protože mi ubral studenty. A tedy mi přinesl i chvíle, kdy jsem si říkala, jak moc dobře rozumím všem těm, kteří začínají mít finanční problémy.

Maslow měl pravdu.

V prvé řadě potřebujeme cítit ty základní jistoty.

Bezpečí. Mít střechu nad hlavou. Mít co jíst a pít.

A s válkou za humny (a v TV) a covidem jsme viděli, jak vratká tato jistota je.

A i když mám v manželovi jisté zázemí, nechci viset pouze na něm, a tak tu nejistou pozici, ve které jsem, vnímám velmi dobře. A čím jsem starší a čím má naše dcera náročnější požadavky (třeba touží po cestě do Jižní Koreje), tím víc si říkám, že to chce nějakou změnu.

Že je možná čas ukončit ty dlouhé roky na volné noze, které mi pomáhaly se rozvíjet, dávaly mi čas pomáhat druhým a být tu i pro dceru, která to třeba právě během posledních let základní školy hodně potřebovala.

A tak chápu, jak nelehká a nejistá je doba pro spoustu lidí v této zemi.

Continue reading „NOVÉ SMĚRY ROKU 2022“ →

Nezařazené

KUDY JSEM ŠLA A JAKÝ BUDE DESÁTÝ ROK?? (OHLÉDNUTÍ)

Zjistila jsem, že na konci roku 2023 uplyne DESET LET od doby, kdy jsem vyrazila na cestu za nepodmíněným štěstím. A vlastně téměř 30 let od chvíle, kdy jsem se po návratu z Egypta rozhodla překopat svůj život od základu. Začala jsem tehdy aktivně objevovat to, co jsem předtím už jako dítě jen tušila nebo po čem jsem toužila a kolem čeho kroužila.

Co všechno se za tu dobu stalo???

Třeba Freddy Kruger. :-)

Každému roku jsem začala v průběhu projektů ABSURDISTÁN a STROM ŠTĚSTÍ dávat symboly.

A ano, tohle byl ten rok, kdy jsem měla pocit, že sním a že když se neprobudím, rozsápe mě to.

Rok 2015.

Ale pojďme se podívat, jak to všechno začalo.

ROK 2014 (DAR)

Continue reading „KUDY JSEM ŠLA A JAKÝ BUDE DESÁTÝ ROK?? (OHLÉDNUTÍ)“ →

TŘIADVACET

Když se zamyslíme nad tím, podle čeho v životě volíme….(23/2)

Tento týden byl ve znamení voleb, ano. Ale já nechci psát o těch prezidentských. To si nechám až za 14 dní.

Chci spíš psát o těch našich životních volbách, protože přesně s touto otázkou jsem dnes odcházela z čchi kungového víkendu, kde pomáhám. Protože volby jsou zásadní věc. Můžete volit buď pro sebe, nebo proti sobě. Jen někdy nevíme, zda to, co se zdá být dobré, je  opravdu to dobré. A pak se ocitnete na rozcestí…

Nicméně je důležité zůstávat otevření, naslouchat a neuzavírat se jen jednomu názoru.

Jak se rozhodujete vy?

Máte prostě jasno a jdete?

Nebo někdy váháte a kladete si otázku, z čeho vaše volby vycházejí?? 

Čemu věříte a proč??

Nicméně to je i téma e-knihy elementu DŘEVO, který dokončuji.

Jinak se tento týden kromě své práce věnuji automatickému testování a programování v Javě. A je to náročné, i když mi hodně pomáhá má programátorská minulost, byť hodně dřevní. :-)

Z angličtiny jsme tento týden udělali tak trochu hlasování o tom, kdo všechno beztak nelyžuje, takže mu může být jedno, že to venku vypadá na předčasné jaro. A také hodiny zeměpisu. No a není to tak dávno, co jsem s jedním svým studentem četla anglicky úvod ke knížce Sedm pilířů moudrosti od Lawrence z Arábie. O první světové válce.

Mí studenti se zajímají o různé věci a já se toho pak od nich spoustu dozvídám a to mě extrémně baví. Třeba víc o dějinách a politice. Nebo o výrobě balónů. Nebo o šití divadelních kostýmů. Nebo o práci zdravotní sestřičky. Nebo o fotbale (od malého kluka, který zvládl přečíst docela náročný anglický článek o mistrovství světa v Kataru a pár věcí mi vysvětlit).

Doufám, že i váš týden přinesl nějaké zajímavé otázky, prožitky a zajímavosti. Klidně se také podělte. :-)

Odvážný blog - STRACH MÁ VELKÉ OČI

Nezapomínejme (1)

Minulé dva roky jsem byla na jejich konci tak trochu smutná.

Zjistila jsem, jak moc mi chybí onen přehled o tom, co všechno zajímavého se během roku dělo, který jsem před lety dělávala. Co jsem se dozvěděla, naučila, co a jak jsem prožívala, kam mě to směřovalo. Ano, byla jsem schopná dát uběhlému roku symbolický název. (S covidním rokem 2020 to nebylo zas tak těžké.) Ale něco tomu prostě chybělo.

A tak se chci k pravidelným shrnutím týdne, měsíců i roku vrátit. Spoustu drobných radostí i posunů totiž zapomeneme, když si je nezaznamenáme. A rok za rokem ubíhá a my kloužeme tak nějak po povrchu. A to je velikánská škoda.

Možná ta ohlédnutí opět spojím s knížkami elementů, které bych ráda doplnila a v upravené podobě postupně během roku vydávala. Nebo bez. Nevadí. Ale není nad to se pravidelně ohlédnout. Děláte to také?? Nebo jste to dělali a přestali jste a podobně jako já cítíte, že to bylo super a že vám to teď chybí??

Můžete se inspirovat. Ostatně tenhle blog tu byl od začátku jako inspirativní. :-)

 

PRVNÍ TÝDEN ROKU 2023

Pro spoustu lidí je počátek roku počátkem návratu do práce. Někdo se těší. (Konečně jsou ty děsné svátky pryč a můžu dělat něco užitečného, vypadnout z domu a tak.) A někdo by nejradši doma, nebo na horách, nebo na dovolené, nebo…. nebo… zůstal dál. Práce je buď moc stresující, nebo prostě nuda.

Jak to máte vy?? Continue reading „Nezapomínejme (1)“ →

Nezařazené

Rušivé elementy??

Mám takový jeden rušivý element v jedné třídě.

Jeden den pořád ruší, vybavuje se s holčinou, která sedí vedle ní, a další hodinu je jako vyměněná.

Holt, elementy se neustále proměňují.

Někdy ukáží, co v nich je, jindy jsou takové nenápadné a jindy je jich všude až moc.

V tom případě obvykle přijde i nějaký ten zásah zvenčí, který se snaží daný element „srovnat“.

Řeč je sice o studentce, ale totéž platí všeobecně.

Mí čtenáři se ale neustále ptají po nějakých příkladech. :-)

 

ŽÍT V SOULADU S PŘÍRODOU

To, jak zjevné jsou projevy pěti elementů (DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV a VODA) , mě vždycky fascinovalo. Můžete je vnímat všude kolem nás i v nás. Je to univerzální zákon, který nám vládne. Však ho také měli staří Číňané odpozorovaný z přírody. A protože my jsme její nedílnou součástí a fungujeme na podobných principech, učení o 5 elementech je i nedílnou součástí čínské medicíny.

A takový přístup ke zdraví (i nemoci) je pak přirozeně komplexní.

Vnímá, že existuje vztah mezi emocemi a zdravím.

Jak moc důležité je nepřetěžovat svou mysl na úkor prožívání.

A jídlo je jedním ze základních léků i preventivních opatření.

Stejně jako pohyb. Nebo speciální druh pohybu – čchi-kung.

Protože ne každý pohyb může rovnováze vašich elementů udělat dobře.

 

OBJEVOVAT ELEMENTY JE OHROMNĚ ZAJÍMAVÉ

A tak jsem se už před cca 20 lety za svých vysokoškolských studií dostala k lékaři zabývajícím se čínskou medicínou. Byla jsem na jeho kurzu o čínské dietetice, kde jsem se například dozvěděla, že citrón do čaje nemusí být vždy úplně chytrý nápad, když se chcete vypotit.

Připravovala si tehdy z bylinek speciální driáky, ale hlavně jsem se učila chápat svůj zdravotní problém, se kterým mi západní medicína neuměla poradit. Učila jsem se vnímat, jak jsem ho vlastně řešila intuitivně správně, a čím k němu život v dnešní přejangované společnosti může přispívat.

Ze studií jsem znala naše západní filozofické pojetí 4 elementů. (Ale kdo ještě věří, že dřevo hoří jen proto, že obsahuje element ohně??) O pár let později jsem se jako delegátka a průvodkyně na Srí Lance seznámila i s pojetím tří elementů/ dóš (kapha, váta, pitta). Ale teorie pěti elementů mě uchvátila. Všechno, všecičko můžete vnímat skrze energie těchto elementů.

Roční období i období lidského života.

Barvy i zvuky.

Chutě i potraviny.

Vnitřní orgány i emoce.

 

TO, ŽE VŠE JE ENERGIE, MŮŽETE ZAŽÍT I V PRAXI

A když žijete v harmonii s těmito energiemi, prospíváte svému fyzickému i mentálnímu zdraví a můžete rozvíjet i svou duchovní stránku. Pokud věříte, že vše je energie a že energii není možné zničit ani vytvořit, ale pouze přeměňovat z jednoho stavu do druhého (což je základní fyzika) a chcete energie vnímat, teorie 5 elementů je nakonec hodně praktická. 

Energie elementů je možné vnímat mnoha způsoby. Projevují se kolem nás i v nás. Já si třeba právě skrze elementy uvědomila, proč jsem byla ve skutečnosti v dětství tak vzteklá a jak velký problém zrovna mě nadělali všichni ti, kteří mi jako malé chtěli bránit v rozletu. Ne každé dítě má totiž tak silnou energii DŘEVA, jako ji mám vrozenou já. I když každé dítě ji v sobě má mnohem silněji než ve stáří. Usměrňovat děti je nutné, ale musí se to dělat moudře.

Díky pěti elementům mi také došlo, jak zásadní je střed. To v době, kdy jsem se víc zabývala feng shui, které s elementy také pracuje. Ve středu pozemku, na kterém stojí náš dům, stojí už dlouhá léta hrušeň. Nestarší bytost v rodině. V létě se schováváme pod stínem její košaté koruny, na podzim nám dává plody.

Díky elementům jsem se také naučila svou energií šetřit, protože v přírodě neexistuje věčný růst, aniž byste vyčerpali své kořeny. A i když jste od přírody jang, nikdy jej nesmíte zapomínat vyvažovat i poklidem a stabilitou jinu. A možná proto jsem vždy intuitivně milovala řeky, trávila léto u vody a cákala se v moři.

Elementy jsou stejné pro všechny, ale jejich rovnováhu musíme udržovat každý po svém, protože jsme každý jiný. Svým temperamentem, svou prací, svým věkem. Neexistuje univerzální návod na to, jak být v rovnováze. Existuje jen univerzální teorie pěti elementů, jejichž dynamiku stačí pochopit a žít podle ní.

 

TEORIE V PRAXI

Před lety jsem o pěti elementech napsala pět ebooků a věnovala jsem jim celý roční projekt STROM ŠTĚSTÍ, který nejen mě samotné pomáhal vnímat poselství jednotlivých elementů v každodenním životě. Týden za týdnem jsme se učili hledat onu harmonii. Neduální rovnováhu v dualistickém světě. Abychom elementy my sami moc nerušili a využívali jejich dary naplno. :-)

Projekt už skončil, ale to, co jsem se během těch let naučila, vtěluji do pěti knížek pěti elementů. První si můžete projít zcela zdarma, když budete chtít. :-) Je věnovaná elementu DŘEVO a jeho energii růstu a tvořivosti. A svobodě. A tomu, abychom si svobodu nepletli se strachy a touhami našeho ega. Abychom uměli prokouknout jeho masky a nenechali se jím zmást. Ego nejsme my.

Přístup k 1. kapitole najdete ZDE.

 

 

 

 

 

Poklidný blog - VŠE JE HRA PARADOXŮ, KTEROU MYSL NEMŮŽE POCHOPIT.

LONDÝN A STRACH VSTOUPIT DO NEZNÁMA

Už jste někdy byli v Londýně? Já jsem velmi dlouho považovala Velkou Británii za tak trochu zprofanovanou zemi a vůbec mě nelákalo tam jet. Až jednou před asi 20 lety. Strávila jsem tehdy 3 týdny na jazykové škole ve Wimbledonu a od té doby jsem si Londýn zamilovala. Proč a jaké to bylo tentokrát v září 2022, i o tom bude tento článek. Ale pro mě bylo cestování vždy hodně vrstevnatá zkušenost. 

Brigádničila jsem tehdy při studiu na religionistice v Asianě, ve firmě, kterou znáte spíš jako tvůrce Letušky. Ale ona prodává i jazykové pobyty. (Ty mimochodem vřele doporučuju!) V rámci své pozice jsem mohla využít nabídky studovat v nějaké jazykové škole zdarma, pouze za cenu ubytování u hostitelské rodiny. Byla bych hloupá, kdybych ji nevyužila. :-) A vybrala jsem si tehdy právě Londýn.

Z toho pobytu ostatně čerpám doteď. Třeba jako lektorka, která připravuje studenty k CAE zkoušce z angličtiny. Nemluvě o mapě Londýnského metra a knižní mapy Londýna, kterou jsme tam vezli i tentokrát. (Mapa metra se šikla, i když letos vznikla ještě další trasa – Elizabeth line. Jak příhodně, zrovna letos.)

 

CO NA LONDÝNĚ MILUJU?

Znám lidi, které Londýn zklamal. (Možná jako mě při mé první návštěvě zklamal Tower Bridge – přišla jsem na něj ze špatné strany a viděla ho jen zdálky, nebyla jsem ani pod ním.) I mou dceru to táhne spíš víc na východ (Asie).

Ale já miluju ten londýnský vibe, jak říká dnešní mládež. :-) Tu celkovou atmosféru. Typickou architekturu domků mimo centrum, londýnské metro a londýnské parky. 

Během 3 týdnů v Londýně jsem toho viděla spoustu (a se školou jsem byla na výletě ve Stonehenge a Bath). Ale asi nejvíc času mimo školu jsem trávila po parcích. Včetně japonské zahrady. Proto jsem taky letos vybrala pro naši trojčlennou rodinku ubytování v Greenwich (Staycity Aparthotels). Chtěla jsem to mít blízko právě tam. Je to stále jen skok do centra (asi 20 minut místní MHD, stále ještě v 2. zóně), ale už je to v poklidné čtvrti nedaleko spousty zajímavostí! (Navíc apartmán byl i s vybavenou kuchyňkou a fakt vřele doporučuju.)

Observatoř s nultým poledníkem.

Park s nádherným výhledem na Londýn.

Cutty Sark, obrovská plachetnice v suchém doku.

Námořní muzeum.

Queen’s house.

 

HISTORICKÁ UDÁLOST – KRÁLOVNINA SMRT

V Greenwich je k vidění Královnin dům. Ne tedy Alžběty II. Ale to ničemu nevadí. Vůbec by mě původně nenapadlo tam jít, kdybych ho nenašla mezi památkami, které je možné navštívit zdarma. Proto tam také není tolik lidí jako v třeba známější Národní galerii, kam jsme také šli. Ale i v Královnině domě je spousta zajímavých obrazů a architektonicky je také úžasný. Však dcera si tam nakonec vyfotila mnohem víc obrazů, které ji zaujaly, než v galerii. :-)

Jak už to tak chodívá, cestování s sebou nese spoustu překvapení a nečekaných událostí. 

Možná proto spousta lidí jezdí opakovaně na to samé místo. Nepotřebují poznávat nic nového, potřebují si prostě jen odpočinout. Změnit prostředí. Jet někam, kde to už znají a nestresovat se. Jako strategie vyrovnávající náročné pracovní dny je to ideál.

Právě na cestování je ale krásně vidět, s jakým nadhledem člověk zvládá ony vstupy do neznáma.

První, co třeba mého manžela zarazilo, byla smrt královny. Bál se, že Londýn bude plný lidí. Že tam budou možná hrozit i nějaké teroristické útoky. Tu cestu už ale nebylo možné zrušit, bylo do toho třeba jít. Měli jsme totiž už asi měsíc koupené lístky na páteční koncert LOONY, K-pop skupiny. A ten koncert se kvůli úmrtí královny nerušil. (Jen měla být minuta ticha, ale to buď nějak mládež zazdila, nebo ani netušili, co tam hlásí.)

 

NOVÉ SVĚTY, NOVÝ JAZYK, NOVÉ ZVYKY – STRACH Z NEZNÁMA

Když cestuju sama, neuvědomuji si, jak zásadní problém může pro spoustu lidí být právě strach z neznáma. Ať už při cestování, tak při oněch cestách dovnitř sebe samých…

Já osobně miluju poznávání nových světů, miluju učení se novým jazykům a sledování, čím vším se kulturně lišíme od druhých národů. Určitě jsem za ta léta, co jsem objela evropské, africké i asijské země, udělala spoustu faux pas. O některých i vím. :-) Ale mám ve zvyku se nad tím společně s tím druhým prostě zasmát. Nehledím na to, zda působím nepatřičně či patřičně.

Ostatně dobré lidi poznáte právě podle toho, že se s vámi umí zasmát a neřešit hlouposti.

Ano, první krůčky nějakým směrem jsou vždycky prvními krůčky. Je to něco, co jste nikdy nezkoušeli, nevíte, jak na to. V Londýně třeba přibyla další linka metra. Nebo se začalo platit za jejich MHD podobně jako v Brně – platební kartou. Najednou se ocitnete v oněch pověstných neznámých vodách.

Právě při cestování můžete poznat, jak se v takových neznámých vodách cítíte:

  • znervózníte, nebo jste prostě jen zvědaví? (a)
  • chcete se dozvědět víc, nebo byste raději tam, kde to už znáte? (b)

 

UVOLNĚNĚ PLOUT ŽIVOTEM

Právě při cestování si to můžete zkoušet!

Kdysi jsem psala článek o různých turistech (mám za sebou průvodcovskou zkušenost). O tom, kolik si jich svým neustálým stěžováním umí skazit i dovolenou. A ano, někdy jsou ty stížnosti oprávněné. Ale tak často jsou to věci, nad kterými je možné sepsat reklamaci, udělat foto a pak mávnout rukou a jít si užít těch pár dní volna a zábavy.

I já jsem to kdysi jako turista zažila. Přesun do jiného hotelu. Vykulení recepční, kteří s námi nepočítali. Čekání a nejistota. Stěhování z pokoje do pokoje. Otrávilo mi to dovolenou? Ne, jen jsem měla pár dní pocit, že jsem zas spíš ten delegát, než turista. :-) Ale necítila jsem v sobě napětí, strach ani vztek. Nějak jsem počítala s tím, že vše bude Ok. :-)

V Londýně mě zaujalo toto místo: 

Objevili jsme ho na Tottenham Court Road po výstupu z metra. Londýn má tedy v ruchu velkoměsta místečko, kde si člověk může sednout a nechat na sebe působit uklidňující scenérii.

To mi přijde úžasné!

Ve městech jsme tak moc odpojení od přírody a klidu! Ten ruch je nepříjemný hlavně pro citlivější lidi (třeba HSP), ale on ovlivňuje i ty, kteří si to tolik neuvědomují a nepřipouštějí. Ostatně proto tolik lidí tíhne k tomu, brát si dovolenou někde u moře nebo u přírody. Takže jakákoliv zákoutí ve městech, kde se člověk může uvolnit, jsou k nezaplacení. I tato.

Při studijním pobytu v Káhiře mi extrémně chyběly parky. Nadechnout jsme se jezdívaly na Nil (na feluky) nebo na koně kolem pyramid. Kontakt s vodou, větrem, zvířaty. Ale zeleň je zeleň. Proto v Londýně tak miluji parky. Jsou dostatečně velké na to, abyste zapomněli, že jste uprostřed velkoměsta…

 

ŽÍT S NADHLEDEM

Nedávno jsem narazila na příspěvek o tom, že čím je člověk vědomější, tím hůř se mu žije. Do určité míry s ním mohu souznět, ale do určité míry si myslím, že je to velký omyl. Opravdu vědomý člověk není ten, který najednou procitl tomu, jak s ním společnost zacházela, kde všude přišel k nějakému traumatu a kde všude potlačoval sám sebe. To je jen takové první pootevření očka. :-) Naprosto zásadní a často velmi bolestivé i šokující. Spousta lidí právě z tohoto důvodu jde raději zase spát.

Jde nejen o strach z neznáma, ale i o strach z bolesti, kterou si v sobě neseme.

Ale tady to fakt nekončí, jen je důležité tuto část překonat. A to nemusí být snadné. Je důležité v sobě pěstovat ono cestovatelské nadšení – otevřenost novému, zvídavost, uvolněné plutí, pravidelné chvilky pro napojení na klid a určitý nadhled.

Kdykoliv pojedete na kratší či delší dovolenou, uvědomte si, že teď máte tu nejlepší příležitost se něco takového učit. A všímat si, jak na neznámá místa a výzvy reagujete. Čím uvolněji vám půjde se postavit k nečekaným událostem, tím blíž k opravdu vědomému životu jste. Protože ten je uvolněný, laskavý, klidný.

A jen závěrečné foto z koncertu, který by určitě vydal na celý další článek. :-)

Ale řeknu je – tancujte (dance) životem. :-)

Nezařazené

CO MI V ŽIVOTĚ NEJVÍC POMOHLO? ČCHI KUNG A…

Asi jako každý z vás, i můj život není vždycky pohodička jahodička, jak říkává můj manžel. Každý máme ty své sešupy a každý z jiných příčin. Když mi bylo v životě nejhůř, byla jsem ráda, že vím, co s tím. Pomohl mi právě čchi kung. Jinak nevím, co bych byla dělala.

Platí, že to, co je hračka pro jednoho, může být klidně pro druhého velký problém. A tak netrapte sebe ani druhé oním  „Však druzí jsou na tom ještě hůř.“ To nikdy nevíme, když nejsme v jejich kůži. I nesrovnávat vás čchi kung naučí, protože pochopíte, že to nemá smysl. Třeba vy ten svůj problém, jakkoli malý se může ostatním zdát, prožíváte hůř proto, že jste citlivější. A na tom není nic špatného.

Jen máte v životě o to náročnější úkol.

Já kdysi na střední i uvažovala o sebevraždě. Dnes se mi to může zdát hloupé, protože jsem se přece měla docela dobře. Ale když máte pocit, že život nemá smysl žít, tak hůř vám už být ani nemůže.

Jak říkal už Viktor Frankl, známý psycholog a autor koncepce Logoterapie – když najdete v životě smysl, přežijete i koncentrák. Což byla jeho osobní zkušenost, proto mu věřím.

 

ČCHI KUNG JAKO CESTA, NE JAKO CÍL

Než jsem se dostala k čchi kungu, na který nedám dopustit, pomohla mi i spousta jiných věcí. Asi to taky znáte. I bez čchi kungu se dá žít. :-)

  • V první řadě láska. Jak jinak. :-) Život hned dostane smysl. A pro svého milovaného jste schopní i ty hory přenášet! Bylo mi tehdy přes 20 let a já najednou rozkvetla. Práskla jsem s VŠ oborem, který mě už neoslovoval, a zamířila jiný směrem. Najednou jsem přestala mít strach, co tomu kdo řekne. :-)
  • V druhé řadě astrologie a tarot. Učily mě symbolickému pohledu na život, hlubšímu pochopení toho, co se děje a proč. Zákonitostem.
  • Pohyb, zvířata (hlavně koně a psi) a příroda. Co k tomu říct. Asi chápete. :-)
  • A samozřejmě neduální učení. :-) Jen jsem je tehdy ještě moc nechápala, jen mě nesmírně přitahovala.

A i to všechno má s čchi kungem nakonec hodně společného.

A vlastně i to, že čchi kung sám není cíl, ale může vás dál navést.

Otevírá další a další brány, mě třeba zavedl k vipassaně nebo dzogčhenu.

 

Čchi kung ale pro mě zůstává základem

Díky němu se umím mnohem lépe otevírat tomu, co mi má životní cesta může dát. Uvolňuje to, co je zatuhlé. Ať je to tělo nebo mysl. :-)

A nakonec je pro mě čchi kung i způsobem, jak milovat ještě opravdověji a hlouběji, protože má praxe na otevírání srdce. Ale i kdyby neměl, sám o sobě otevírá celou vaši bytost.

Hýbat se, vnímat svět neduálně a symbolicky a jeho zákonitosti je ostatně také součástí čchi kungu. Jen nyní se to vnímání přesunulo i na úroveň energie. Takže můžete zasáhnout dřív, než se manifestuje něco, co jsme nechtěli. A to mi přijde super!

Vždycky jsem se totiž pídila po tom, co je „správné“ (jako správná Kozorožka).

Jeden známý se mně kdysi dávno snažil ukázat, jak se mýlím. Že všechno, co se nám stane, je správné, a že se tedy nemusím trápit tím, abych udělala to správné. Myslel si, že se prostě jen snažím být dokonalá…

Kolikrát se mě už lidé snažili vysvětlit něco, co si mysleli, že ještě nechápu. Že jsem tomu ještě nedorostla, zatímco oni už ano?? :-) A přitom já jsem se už jen hleděla ze stejných míst do těch jiných bran, které se mi otevíraly a které byly mému naladění bližší. A ze strachem z odsouzení nebo pocitů viny to nemělo nic společného, i když to je většinou to první, co každého napadne.

Jenže mému naladění je nejbližší ono propojování protikladů, které je pro spoustu lidí velmi těžko představitelné. A tak ano – v jistém smyslu je vše, co se nám přihodí, správné. Však jsem tomu věnovala i celý ebook Trápení je dar.

Ale zároveň není nutné se v životě trápit. A dá se to naučit stejně jako se učíme číst a psát. Jen tohle nás ve škole bohužel neučí…

 

ČÍM MĚ ČCHI KUNG PŘED LÉTY UCHVÁTIL?

Continue reading „CO MI V ŽIVOTĚ NEJVÍC POMOHLO? ČCHI KUNG A…“ →