Už jste někdy byli v Londýně? Já jsem velmi dlouho považovala Velkou Británii za tak trochu zprofanovanou zemi a vůbec mě nelákalo tam jet. Až jednou před asi 20 lety. Strávila jsem tehdy 3 týdny na jazykové škole ve Wimbledonu a od té doby jsem si Londýn zamilovala. Proč a jaké to bylo tentokrát v září 2022, i o tom bude tento článek. Ale pro mě bylo cestování vždy hodně vrstevnatá zkušenost.
Brigádničila jsem tehdy při studiu na religionistice v Asianě, ve firmě, kterou znáte spíš jako tvůrce Letušky. Ale ona prodává i jazykové pobyty. (Ty mimochodem vřele doporučuju!) V rámci své pozice jsem mohla využít nabídky studovat v nějaké jazykové škole zdarma, pouze za cenu ubytování u hostitelské rodiny. Byla bych hloupá, kdybych ji nevyužila. :-) A vybrala jsem si tehdy právě Londýn.
Z toho pobytu ostatně čerpám doteď. Třeba jako lektorka, která připravuje studenty k CAE zkoušce z angličtiny. Nemluvě o mapě Londýnského metra a knižní mapy Londýna, kterou jsme tam vezli i tentokrát. (Mapa metra se šikla, i když letos vznikla ještě další trasa – Elizabeth line. Jak příhodně, zrovna letos.)
CO NA LONDÝNĚ MILUJU?
Znám lidi, které Londýn zklamal. (Možná jako mě při mé první návštěvě zklamal Tower Bridge – přišla jsem na něj ze špatné strany a viděla ho jen zdálky, nebyla jsem ani pod ním.) I mou dceru to táhne spíš víc na východ (Asie).
Ale já miluju ten londýnský vibe, jak říká dnešní mládež. :-) Tu celkovou atmosféru. Typickou architekturu domků mimo centrum, londýnské metro a londýnské parky.
Během 3 týdnů v Londýně jsem toho viděla spoustu (a se školou jsem byla na výletě ve Stonehenge a Bath). Ale asi nejvíc času mimo školu jsem trávila po parcích. Včetně japonské zahrady. Proto jsem taky letos vybrala pro naši trojčlennou rodinku ubytování v Greenwich (Staycity Aparthotels). Chtěla jsem to mít blízko právě tam. Je to stále jen skok do centra (asi 20 minut místní MHD, stále ještě v 2. zóně), ale už je to v poklidné čtvrti nedaleko spousty zajímavostí! (Navíc apartmán byl i s vybavenou kuchyňkou a fakt vřele doporučuju.)
Observatoř s nultým poledníkem.
Park s nádherným výhledem na Londýn.
Cutty Sark, obrovská plachetnice v suchém doku.
Námořní muzeum.
Queen’s house.
HISTORICKÁ UDÁLOST – KRÁLOVNINA SMRT
V Greenwich je k vidění Královnin dům. Ne tedy Alžběty II. Ale to ničemu nevadí. Vůbec by mě původně nenapadlo tam jít, kdybych ho nenašla mezi památkami, které je možné navštívit zdarma. Proto tam také není tolik lidí jako v třeba známější Národní galerii, kam jsme také šli. Ale i v Královnině domě je spousta zajímavých obrazů a architektonicky je také úžasný. Však dcera si tam nakonec vyfotila mnohem víc obrazů, které ji zaujaly, než v galerii. :-)
Jak už to tak chodívá, cestování s sebou nese spoustu překvapení a nečekaných událostí.
Možná proto spousta lidí jezdí opakovaně na to samé místo. Nepotřebují poznávat nic nového, potřebují si prostě jen odpočinout. Změnit prostředí. Jet někam, kde to už znají a nestresovat se. Jako strategie vyrovnávající náročné pracovní dny je to ideál.
Právě na cestování je ale krásně vidět, s jakým nadhledem člověk zvládá ony vstupy do neznáma.
První, co třeba mého manžela zarazilo, byla smrt královny. Bál se, že Londýn bude plný lidí. Že tam budou možná hrozit i nějaké teroristické útoky. Tu cestu už ale nebylo možné zrušit, bylo do toho třeba jít. Měli jsme totiž už asi měsíc koupené lístky na páteční koncert LOONY, K-pop skupiny. A ten koncert se kvůli úmrtí královny nerušil. (Jen měla být minuta ticha, ale to buď nějak mládež zazdila, nebo ani netušili, co tam hlásí.)
NOVÉ SVĚTY, NOVÝ JAZYK, NOVÉ ZVYKY – STRACH Z NEZNÁMA
Když cestuju sama, neuvědomuji si, jak zásadní problém může pro spoustu lidí být právě strach z neznáma. Ať už při cestování, tak při oněch cestách dovnitř sebe samých…
Já osobně miluju poznávání nových světů, miluju učení se novým jazykům a sledování, čím vším se kulturně lišíme od druhých národů. Určitě jsem za ta léta, co jsem objela evropské, africké i asijské země, udělala spoustu faux pas. O některých i vím. :-) Ale mám ve zvyku se nad tím společně s tím druhým prostě zasmát. Nehledím na to, zda působím nepatřičně či patřičně.
Ostatně dobré lidi poznáte právě podle toho, že se s vámi umí zasmát a neřešit hlouposti.
Ano, první krůčky nějakým směrem jsou vždycky prvními krůčky. Je to něco, co jste nikdy nezkoušeli, nevíte, jak na to. V Londýně třeba přibyla další linka metra. Nebo se začalo platit za jejich MHD podobně jako v Brně – platební kartou. Najednou se ocitnete v oněch pověstných neznámých vodách.
Právě při cestování můžete poznat, jak se v takových neznámých vodách cítíte:
- znervózníte, nebo jste prostě jen zvědaví? (a)
- chcete se dozvědět víc, nebo byste raději tam, kde to už znáte? (b)
UVOLNĚNĚ PLOUT ŽIVOTEM
Právě při cestování si to můžete zkoušet!
Kdysi jsem psala článek o různých turistech (mám za sebou průvodcovskou zkušenost). O tom, kolik si jich svým neustálým stěžováním umí skazit i dovolenou. A ano, někdy jsou ty stížnosti oprávněné. Ale tak často jsou to věci, nad kterými je možné sepsat reklamaci, udělat foto a pak mávnout rukou a jít si užít těch pár dní volna a zábavy.
I já jsem to kdysi jako turista zažila. Přesun do jiného hotelu. Vykulení recepční, kteří s námi nepočítali. Čekání a nejistota. Stěhování z pokoje do pokoje. Otrávilo mi to dovolenou? Ne, jen jsem měla pár dní pocit, že jsem zas spíš ten delegát, než turista. :-) Ale necítila jsem v sobě napětí, strach ani vztek. Nějak jsem počítala s tím, že vše bude Ok. :-)
V Londýně mě zaujalo toto místo:
Objevili jsme ho na Tottenham Court Road po výstupu z metra. Londýn má tedy v ruchu velkoměsta místečko, kde si člověk může sednout a nechat na sebe působit uklidňující scenérii.
To mi přijde úžasné!
Ve městech jsme tak moc odpojení od přírody a klidu! Ten ruch je nepříjemný hlavně pro citlivější lidi (třeba HSP), ale on ovlivňuje i ty, kteří si to tolik neuvědomují a nepřipouštějí. Ostatně proto tolik lidí tíhne k tomu, brát si dovolenou někde u moře nebo u přírody. Takže jakákoliv zákoutí ve městech, kde se člověk může uvolnit, jsou k nezaplacení. I tato.
Při studijním pobytu v Káhiře mi extrémně chyběly parky. Nadechnout jsme se jezdívaly na Nil (na feluky) nebo na koně kolem pyramid. Kontakt s vodou, větrem, zvířaty. Ale zeleň je zeleň. Proto v Londýně tak miluji parky. Jsou dostatečně velké na to, abyste zapomněli, že jste uprostřed velkoměsta…
ŽÍT S NADHLEDEM
Nedávno jsem narazila na příspěvek o tom, že čím je člověk vědomější, tím hůř se mu žije. Do určité míry s ním mohu souznět, ale do určité míry si myslím, že je to velký omyl. Opravdu vědomý člověk není ten, který najednou procitl tomu, jak s ním společnost zacházela, kde všude přišel k nějakému traumatu a kde všude potlačoval sám sebe. To je jen takové první pootevření očka. :-) Naprosto zásadní a často velmi bolestivé i šokující. Spousta lidí právě z tohoto důvodu jde raději zase spát.
Jde nejen o strach z neznáma, ale i o strach z bolesti, kterou si v sobě neseme.
Ale tady to fakt nekončí, jen je důležité tuto část překonat. A to nemusí být snadné. Je důležité v sobě pěstovat ono cestovatelské nadšení – otevřenost novému, zvídavost, uvolněné plutí, pravidelné chvilky pro napojení na klid a určitý nadhled.
Kdykoliv pojedete na kratší či delší dovolenou, uvědomte si, že teď máte tu nejlepší příležitost se něco takového učit. A všímat si, jak na neznámá místa a výzvy reagujete. Čím uvolněji vám půjde se postavit k nečekaným událostem, tím blíž k opravdu vědomému životu jste. Protože ten je uvolněný, laskavý, klidný.
A jen závěrečné foto z koncertu, který by určitě vydal na celý další článek. :-)
Ale řeknu je – tancujte (dance) životem. :-)
