Ráda testuju… (5/23)

Jsem takový testovací typ. Vzpomínám, že když jsem začala učit malé děti angličtinu, neustále jsem narážela na to, že šéfky by si byly přály, abych poslouchala jejich rad (dobrých rad, předesílám). Jenže já si prostě potřebovala dělat své experimenty. Testovat, jaké postupy pro mě budou ty pravé. Jak k dětem při výuce přistupovat, abychom si hodiny užily a zároveň se i něco naučily.

A tak jsem si nakonec pro sebe našla ten svůj způsob, který nějak sladil ony dobré rady s tím, co mně osobně bylo vlastní. Nejvíc mě ale asi naučily děti samy. A zkušenosti.

Uplynulý týden jsem se hodně obula do online kurzů potřebných pro testery softwaru. Končilo mi totiž měsíční předplatné na Skillmea. Co všechno jsem se nejen tam od prosince naučila viz umělecky ztvárněný bug (softwarová chyba).

 

CO MĚ OSLOVOVALO A CO MOC NE

Pokračovat ve čtení…

SMUTNÁ LÁSKYPLNÁ LOUČENÍ (3/23)

Vlastně je to dost smutné. To, co jsem musela tento týden udělat. Mně to sice ohromně ulevilo, ale kéž by se to bylo nemuselo stát.

Jsou lidé, kteří mají obvykle velmi brzy jasno. Tenhle se mi nelíbí, s ním nechci nic mít. A jsou lidé, kteří mají ve zvyku spíš druhého postupně poznávat a hledat společnou řeč. Jsou lidé, kteří jsou víc konfrontační, a jsou lidé, kteří nemají konflikty v oblibě. Je to i hezky vidět teď během prezidentské kampaně. A mám dojem, že ta druhÁ skupina je velmi malá.

Někdy je potřeba, aby první skupina nebyla tak hrrrr.

A aby druhá skupina řekla jasné ne.

Blbé je, že když se u druhé skupiny dostanete k oné hranici, za kterou už odmítá pokračovat dál, obvykle jste to už hodně pokazili a už není cesty zpět. V 99, 9999999 procentech. To jest, musel by se stát zázrak, museli byste takového člověka nějak přesvědčit, že má změnit názor. Ale není to snadné.

 

DOŠLA JSEM K TÉ SVÉ HRANICI

To je asi to nejsilnější, co se tento týden odehrálo. Začalo to už na nedělním čchi kungovém instruktorském semináři, kdy jsem si uvědomila, co všechno snáším a jak mi to ubližuje. A naprosto zbytečně! Nejde totiž o nikoho, se kterým nutně musíte hledat tu společnou řeč, protože jste s ním v častém kontaktu. S partnery, s rodinou, s dětmi, s kolegy v práci.

O to je možná snazší to ignorovat.

Už jste slyšeli o Enneagramu? Já kdysi myslívala, že jsem klasická studijní pětka, která hledá a nesdílí. Pak jsem začala sdílet a dozvěděla jsem se, že jsem spíš devítka. A to mi dávalo smysl. Enneagramové devítky totiž dělají přesně tohle – vyvolají ve vás pocit, že tu pro vás vždycky budou. Že máte otevřené srdce, že vás chápou, že vám budou odpouštět. A ano, ony budou. Velmi, velmi dlouho a upřímně. Až se jednou ta hluboká, hluboká studna jejich otevřeného srdce zaplní tou poslední kapkou.Pokračovat ve čtení…

Když se zamyslíme nad tím, podle čeho v životě volíme….(23/2)

Tento týden byl ve znamení voleb, ano. Ale já nechci psát o těch prezidentských. To si nechám až za 14 dní.

Chci spíš psát o těch našich životních volbách, protože přesně s touto otázkou jsem dnes odcházela z čchi kungového víkendu, kde pomáhám. Protože volby jsou zásadní věc. Můžete volit buď pro sebe, nebo proti sobě. Jen někdy nevíme, zda to, co se zdá být dobré, je  opravdu to dobré. A pak se ocitnete na rozcestí…

Nicméně je důležité zůstávat otevření, naslouchat a neuzavírat se jen jednomu názoru.

Jak se rozhodujete vy?

Máte prostě jasno a jdete?

Nebo někdy váháte a kladete si otázku, z čeho vaše volby vycházejí?? 

Čemu věříte a proč??

Nicméně to je i téma e-knihy elementu DŘEVO, který dokončuji.

Jinak se tento týden kromě své práce věnuji automatickému testování a programování v Javě. A je to náročné, i když mi hodně pomáhá má programátorská minulost, byť hodně dřevní. :-)

Z angličtiny jsme tento týden udělali tak trochu hlasování o tom, kdo všechno beztak nelyžuje, takže mu může být jedno, že to venku vypadá na předčasné jaro. A také hodiny zeměpisu. No a není to tak dávno, co jsem s jedním svým studentem četla anglicky úvod ke knížce Sedm pilířů moudrosti od Lawrence z Arábie. O první světové válce.

Mí studenti se zajímají o různé věci a já se toho pak od nich spoustu dozvídám a to mě extrémně baví. Třeba víc o dějinách a politice. Nebo o výrobě balónů. Nebo o šití divadelních kostýmů. Nebo o práci zdravotní sestřičky. Nebo o fotbale (od malého kluka, který zvládl přečíst docela náročný anglický článek o mistrovství světa v Kataru a pár věcí mi vysvětlit).

Doufám, že i váš týden přinesl nějaké zajímavé otázky, prožitky a zajímavosti. Klidně se také podělte. :-)