Asi jste to ve škole také slyšeli. Vývoj života na této planetě je dán evolucí – a v evoluci jde o přežití toho, kdo je lépe na dané prostředí adaptován. Prostě vyhrává ten silnější.
Na studiích v Ammánu jsem ale od turecké spolužačky poprvé slyšela, že evoluce je jen taková zápaďácká teorie. Sice se o ní v Turecku také učila (byla to v té době sekulárnější země), ale pak je tu ještě ta z Koránu. A potažmo z Bible. A vykládejte některým Američanům, že věříte v evoluci, a budou se na vás dívat jako na nemorálního neznaboha.
Můj úplně první sešit Putování kdesi z devadesátých let začínal výpisky z úžasné knížky Theilarda de Chardin Vesmír a lidstvo, křesťanského filozofa z počátku 20.století. Tam jsem se dočetla o jiné teorii, na kterou jsem si dnes vzpomněla, když jsem objevila pár videí Bruce Liptona, kterému se jinak celkem úspěšně vyhýbám.
Nějak úplně nesouzním s onou představou, která se skrze něj šíří, že si člověk může stvořit, co chce. Ne, že by nemohl, ale nijak se to neliší od představ východu, že když budete žít správně, vysloužíte si ráj. Přijde mi to prostě málo. :-) Protože z takového ráje se pak obvykle padá do pekel. A můžeme určitě tvořit víc než jen to, co nám říká naše ego. Jako že většinou tvoříme právě podle něho. Staletí za staletím, tisíciletí za tisíciletím. Tolik se toho změnilo! A tolik toho zůstalo v základě stále stejně špatně…
Ostatně právě o egu a jeho maskách a představách a tužbách a obavách, kterými nás řídí, byl uplynulý týden.