Tao-te-ťing (7) – vzdát se sám sebe a být sám sebou

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

Tao-te-ťing nabízí možnost nejrůznějších výkladů. O tom tady již byla řeč. A sedmá kapitola je jednou z těch, na kterých je to krásně vidět. Zatímco Berta Krebsová téma kapitoly shrnuje ve slovu „trvalost”, Derek Lin mluví spíš o službě druhým bez toho, aniž bychom očekávali uznání a chválu.

A můj oblíbenec Bruce Frantzis na to jde ještě jinak. Ale o tom až později.

 

Vše je pomíjivé, až na tao

Různá náboženská učení mluví o trvalosti (věčnosti) toho čehosi, co vnímají jako nadpřirozené. Nebo spíše řekněme jako mimo onen běžný svět, který můžeme vnímat svými smysly. Podle taoismu je tao také mimo běžný svět složený z kombinace jin a jang. Nerodí se a neumírá. Je stálý. A stejně tak trvá pouze to, co je v harmonii s tao.

Kdo v sobě kultivuje tao a chce být jedno s tao, logicky se tedy učí oprostit od toho, co je pomíjivé. V předchozích kapitolách byla řeč o dvou druzích oproštěnosti – o  oproštění od žádostivosti (touhy) a oproštění od zaujatosti. (Vzpomínáte na onoho slaměného psa?)

V sedmé kapitole jde Tao-te-ťing ještě dál a mluví o potřebě oprostit se od sebe sama. Alespoň tak čte tuto kapitolu Berta Krebsová.

 

Jak něco může být trvalé (věčné)?

Derek Lin ve svém komentáři nabízí velmi zajímavý názor – věčnost nezávisí na tom, zda se něco mění, či nemění. Však i nebe a země (o kterých je nejen v této kapitole řeč) se mění. Nebe se mění s podnebím a počasím. A země například s ročními obdobími. Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (6) – Mystická žena

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

O jin a jang jsem už mnohokrát slyšela (a nejspíš i vy). Byly také tématem druhé kapitoly (viz Jin, jang a wu-wei neboli to, co lidem motá hlavy). Ale jak ostatně zaznělo v podnadpisu onoho článku, jin a jang v sobě umí skrývat různá překvapení.

Ano, vím, že jin je obvykle přisuzována ženská charakteristika a jang mužská. Ano, všichni víme, že ženy jsou prostě jiní než muži :-) Že někdy máme pocit, že stojí proti sobě – vzájemně si vzdálení, nepochopitelní, nebo naopak až bolestně blízko plní konfliktu až nenávisti.

Ale nebyla již řeč o tom, že jin a jang nestojí v taoismu proti sobě, ale že se vzájemně doplňují? A také že jin přechází v jang a jang přechází v jin? A že každé jin v sobě obsahuje světlou tečku jang a každý jang v sobě obsahuje tmavou tečku jin?

 

Posvátné ženství

Nejsem typ pro ženské kruhy, bohyně apod., ačkoliv chápu potřebu žen se napojovat na ženskou energii, probouzet ji v sobě a posilovat. A jsem vlastně ráda, že ženské a mužské kruhy vznikají i jako určitá podoba vnitřní terapie ženství i mužství. Žena a muž jsou totiž víc než jen společenské role nebo stavba těla. Mnohem víc.  A jen málokterá žena a muž v historii nebyli zraněni ve svém skutečném ženství či ve svém skutečném mužství, ať už je to cokoliv :-) Pokračovat ve čtení…

Znáte Tao-te-ťing? Proč je to tak zajímavé čtení?

Nedávno jsem si vyrazila na „výlet” do knihkupectví. Mají tam i oddělení taoismus, ale místo knih o taoismu tam byla řada knih buddhistických (nejen). Ale Tao-te-ťing tam neměli a o taoismu ani ťuk. Jako by v tom boomu různých New age, andělů, reinkarnace, alternativní medicíny, buddhismu a vzrůstajícího zájmu o islám tohle starobylé učení ustoupilo do pozadí.

Takové tao ale ostatně je – nestoupá si na špičky, působí skrytě, ale mocně. Jako voda, která dokáže vniknout kamkoliv a rozdrolit na kousky i nejtvrdší skálu. Můžeme se snažit jít proti proudu tao s proudem moderní civilizace v jejím povrchnějším i spirituálnějším ražení, nebo můžeme jednoho dne objevit, že nás to šťastnými stejně neudělá. A objevit ono tao a učit se žít v harmonii s ním.

Pro mě je to jedna z mnoha cest k poznávání neduality – onoho úplně Jiného světa, než na který jsme dosud zvyklí. Světa, kde své štěstí nepodmiňujeme vnějšími okolnostmi. Pojďme se tedy podívat blíž na to, co o tomto Jiném světě říká starobylá moudrost Tao-te-ťingu.

 

PROČ ČÍST TAO-TE-ŤING?

Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (5) – život není žádný lidumil

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

Život není žádný lidumil, zaznívá hned na začátku páté kapitoly („Nebesa a země neprojevují lidumilnost”) – a to nám má jako pomoci žít spokojenější život?? Vždyť právě proto, že život se jako žádný lidumil nechová, miliardy lidí na světě raději věří v dobrotivého Boha, který to s námi myslí dobře. Když tedy děláte to, co vám přikáže :-) Snaha vnímat Život alespoň trochu pozitivně a smysluplně tu byla, je a nejspíš stále bude. Pomáhá nám to přece život snášet a věřit, že vše se v lepší obrátí. Dává nám to naději.

Jak je to tedy s tím nelidumilstvím myšleno?

U neduálního učení vždy hrozí, že jej špatně pochopíme, protože se na něj budeme dívat očima duality, která je nám tak důvěrně známá. Navíc platí, že na druhé lidi se často díváme očima našich vlastních představ a zkušeností. A křesťané a muslimové to dělají vůči východním směrům obzvlášť rádi.

Krásně je to vidět na snahách překládat Tao-te-ťing z té čínštiny, ve které někdy před naším letopočtem (kdo ví, kdy přesně vlastně) vznikl. Co překladatel, to nějaký výklad, který do toho překladu vkládá. A pak vidíte komentáře těch překladů a říkáte si: „vždyť tomu člověku se na Tao-te-ťingu líbí něco, co tam vlastně vůbec není“. Nebo se mu naopak nelíbí něco, co tam vlastně vůbec není. Jako s tou představou lidumilnosti.

 

Je život s námi, nebo proti nám?

Já ve svých článcích píšu, že Život není proti nám, ale s námi. Tao-te-ťing se zdá říkat, že Životu jsme ukradení. Jako ten slaměný pes, o kterém se v Tao-te-ťingu píše, který se používal k obětinám. Zapálil se a vyhodil.

Někde ale také píšu, že Životu jsou fuk naše přání, touhy a strachy. Jak sami sebe vidíte? Jste své tělo, své myšlenky a své emoce, ať již ty plné toužebných cílů, nebo obav? Pokud ano, pak vás Život zapálí a vyhodí a moc příjemné vám to nebude. Pokud tak sami sebe alespoň nevidíte, i když tak sami sebe prožíváte, to zapálení a zničení vás bude mnohem míň bolet. Pokud tak sebe už ani neprožíváte (a kolik takových po světě běhá?), rádi vzplanete a zmizíte. Protože pálíte jen to, co vám překáží vnímat to, co opravdu jste.

Život je totiž s tím, s čím je v jednotě. A tím není naše ego, jak se tomu ČEMUSI dnes obvykle v tom negativním smyslu říká, ale naše podstata. To COSI není nic jiného, než to cosi v nás, co nás svádí na scestí tím, že nám předkládá něco, za čím se hnát, a vyvolává v nás strach. Co nám umí zmást hlavu. Kdysi se tomu říkalo i Ďábel. A Životu se říkalo Bůh. A taoisté mu říkají tao. Pokud tedy pod pojmem Bůh myslíme hlavně ten nepojmenovatelný zdroj všeho existujícího bez těch všech náboženských příběhů kolem.

 

Mudrc není žádný lidumil

Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (4) – od ledu k vodě, od vody k prostoru

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

4. kapitola. 9 veršů, 42 čínských znaků. Ale kolik stran by se dalo napsat o tom všem, co sdělují. Kolik videí natočit! Kapitolu od kapitoly mě fascinuje struktura čínského originálu. Muslimové vynášejí do nebes krásu jazyka Koránu (a i já ho v originále četla). A jeho dokonalost považují za znak jeho božského původu. To ale nejspíš nikdy nečetli Tao-te-ťing v originále :-)

Opět berte tento příspěvek jako můj vlastní pohled na danou kapitolu s přihlédnutím k různým výkladům, na které jsem narazila (a jako vždy jsem šťastná, že jsem narazila na výklady Bruce Frantzise). Tao-te-ťing je ale kniha, ke které by si podle mě měl každý najít tu svou vlastní cestu a nechat ji na sebe působit svým vlastním způsobem. A berte v úvahu, že každý překlad této knihy je interpretací jejího překladatele…

 

Prázdnota tao – nevyčerpatelný propastný prostor

Objasnit podstatu tao, jak píše ve svém komentáři k českému překladu, Berta Krebsová, není možné. Ano, v této kapitole se to hemží samými „jako by, zdá se, podobá se”. Exaktní definici podat nelze. Proč vlastně? Co to je to tao? A co to znamená, že tao je prázdnota?

Nejen buddhismus hovoří o prázdnotě. Jak mi potvrdil komentář Bruce Frantzise, který zná důvěrně nejen taoismus, ale i buddhismus, prázdnota byla představou, která existovala ještě před buddhismem. A ještě i před Lao-c’, o kterém se mluví jako o autorovi Tao-te-ťingu.

Prázdnota je cosi, co se nedá uchopit nebo nějak popsat, protože chápat a popisovat umíme jen věci, které jsou kombinací jin a jang. V prázdnotě nic takového ale není. Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing (3) – vyprázdnit mysl a naplnit břicho

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Pokud potřebujete, najdete tam i odkazy na výklady, překlady a čínské originály, do kterých se na následujících mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE)

Tao-te-ťing je velmi zajímavá kniha. Čínský originál každé kapitoly má pár znaků. Ale zároveň má spoustu různých překladů – co překladatel, to nějaká interpretace :-) A pak máte ještě spoustu komentářů – starých i nových. Některé jsou více filozofické, některé více duchovní, některé více taoistické, některé rozebírají jazyk. A některé jsou takové prvoplánové. Hodně také záleží na tom, jaký překlad si který vykladač zvolí, pokud nejde do čínského originálu.

 

Který z těch všech výkladů je pak ten správný??

Líbí se mi slova jednoho z těch, jejichž výklad 3. kapitoly jsem na youtube viděla (Finding Unity). Podle něj je důležité hlavně to, jak daná slova promlouvají k vám. A důležité je také vyprázdnit svou mysl od toho všeho, co si myslíme, že víme. Pak jsme otevřeni tomu pochopit.

A tak berte i mé články k jednotlivým kapitolám. Berte je jako mou vlastní komunikaci s textem, kterou se prolíná to, co jsem se z různých překladů, výkladů a z pohledu do čínského originálu vyrozuměla, a nač reaguji ze svého vlastního úhlu pohledu. Neduální učení mě teoreticky i prakticky ovlivňují již dlouhá léta. A přiznávám – nejvíc právě proto tíhnu právě k interpretacím Bruce Frantzise, v jehož online kurzu výkladů jsem.

Vnímám, jak s jeho výklady ladím, protože na pozadí hinduistické advaity a buddhistického dzogčhenu, které jsou mi z praxe blízké, to všechno dává smysl. Frantzis k tomu přidává taoistický pohled, svůj i jeho taoistických učitelů, a já dál vnímám, že závěr mé univerzitní práce o neduálních učeních, kterou jsem před lety psala, že „zkušenost je stejná”, bude nejspíš pravdivá. I když i na FB stránkách Nondual conversations se o tom občas debatuje :-)

A tak, prosím, čtěte Tao-te-ťing s myslí otevřenou nejrůznějším výkladům. A také tomu svému :-)

 

Míra věcí

Když je něčeho přespříliš, nikdy to není úplně ono, že? Příliš vody, příliš sucha. Příliš tepla, příliš zimy. Na té houpačce jinu a jangu je ideální nejít příliš do extrémů. Vidíte sami snadno proč. A tak cílem moudrých je extrémy nepodporovat. (Už jen proto, že například z politického hlediska – a o tom je Tao-te-ťing také – je společnost, která se rozpadne na dva tábory, které se postaví proti sobě, společností, ve které se nežije dobře. Však to poslední dobou sami vidíme.) Z filozofičtějšího úhlu pohledu se v komentáři Berty Krebsové ke 3. kapitole dočtete, že učení o míře věcí tvoří spolu se zásadou nejednání (ono wu-wei z minulého článku) jádro taoistické etiky.

Osobně vnímám, jak velmi často dualistické myšlení neumí než sklouzávat do extrémů. Důvěra vs. nedůvěra. Láska vs. lhostejnost (nenávist). Přijmout vs. odmítnout. Jako bychom v tom duálním světě jinu a jangu neměli jinou možnost. A pak, ve chvílích, kdy se musíme rozhodovat mezi dvěma protiklady, najednou nevíme, co si máme počít.

Naštěstí Tao-te-ťing je plný paradoxů, se kterými tak souzním. Ten nejlepší je v závěru 3. kapitoly:

Konej nekonání a vše bude tak, jak má být.

 

Ta věčná touha – co je za ní?

Pokračovat ve čtení…

Jin, jang a wu-wei, neboli to, co lidem motá hlavy (Tao-te-ťing, 2)

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Pokud potřebujete, najdete tam i odkazy na výklady, překlady a čínské originály, do kterých se na následujících mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás také inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE)

Z nejrůznějších překladů Tao-te-ťingu je krásně vidět, jak 2. kapitola lidem hodně motá hlavy. Jsme tak ponoření do duálního myšlení, že nevíme, jak vnímat jin a jang, o kterém je zde řeč, jinak než jako klasická opozita. (Jen se podívejte na ukázky níže.) A wu-wei? Ono „nedělání”? Tak to si mám tedy sednout a čekat, až mi holuby budou padat do… úst??

„Každý poznává dobré jako dobré, a tím (poznává) i zlé.”
(překlad Berty Krebsové)
„Goodness, if it is not sincere, is not goodness” (překlad Goddardův; česky přeloženo „Dobro, pokud není upřímné, není dobrem”)

 

Jak je to s tím jin a jang?

V komentáři Dereka Lina se zase dozvíte, že představa, že vše je vlastně dobré a že nemáme hodnotit a posuzovat, je jen špatně pochopené tao. Vždyť prý je potřeba umět posoudit, co je bezpečné a co ne. Co je dobré a co ne. Neříká se snad, že kdybychom nevěděli, co je špatné, nevěděli bychom, co je dobré?

A pak se v tom všem vyznejte :-) Pokračovat ve čtení…

Tao-te-ťing a taoismus (1) – jak mluvit o tom, o čem se mluvit nedá? :-)

(Úvodní část k cyklu je ZDE. Pokud potřebujete, najdete tam i odkazy na výklady, překlady a čínské originály, do kterých se na následujících mnoho týdnů chystám ponořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás také inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)

Co to vlastně to tao je? A k čemu je vůbec dobré se něčím takovým zabývat? Když jsem o základech taoismu učila na jednom pražském gymnáziu (měli speciální předmaturitní kurz k základům religionistiky), říkali mi studenti, že se jim filozofie Tao-te-ťingu líbí ze všech náboženských systémů nejvíc. A ne, nešlo hlavně o ono wu-wei (nedělání) :-))

Tao-te-ťing je stručný (pouze 81 kapitol), a přece nabitý moudrostí. Navíc moudrostí, kterou když vnesete do svého života, tak budete spíš jako ona voda, která se nezdá, umí se přizpůsobit (aniž by se zlomila), ale je neuvěřitelně silná. Pískovcové útvary i u nás v Čechách svědčí o síle vody působit na skálu.

Od tao žádné násilí čekat nemůžete. A přece je mocné. A to se mi líbí!

 

Co je tao?

Definice taa zaznívá hned na začátku knihy (viz kapitola 1). Ale v podstatě nám říká, že definovat nejde :-)

„Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao.” 

Jak tedy mluvit o tom, o čem se mluvit nedá? Jak pochopit to, co se nedá uchopit tak, jak jsme zvyklí – totiž naší myslí? Náš rozum totiž o věcech přemýšlí a různě je analyzuje. Tao jako by ale nebyla věc, o které se dá přemýšlet a analyzovat ji tak, jak to známe…

V neduálních učeních se hovoří o tom, že prvotní zkušenost předchází pojmenovávání a analyzování a hodnocení. Daná věc prostě je. Prožíváte její bytí a kvality jejího bytí. Je to opravdu jako onen návrat do preverbálního dětství, kdy jsme ještě neměli vytvořenou zásobu slov označujících to, co vidíme, slyšíme, nebo třeba i cítíme. Ono „být jako děti” možná neznamená pouze návrat do jisté hravosti a nevinnosti (pokud jsme tedy jako děti vůbec nevinní byli :-))

Jednodušeji řečeno – obraz psa není totéž, co pes. Jakkoliv dokonalý slovní nebo chemický popis vám neřekne, jaká je chuť medu, dokud jej neochutnáte. Podstata je jinde než na povrchu. Než v našem rozumu (byť i selském), než v naší logice.

Tao je navíc věčné a neměnné, zatímco to, co vidíme, slyšíme, nebo třeba i cítíme, je buddhisticky řečeno pomíjivé. Co to tedy ono tao vlastně je? Bruce Frantzis ho ve svém výkladu staví na roveň buddhistické podstatě mysli nebo Buddhově podstatě. Tao je neduální – neobsahuje žádné protiklady. Je ve všem a nic na světě by bez něj neexistovalo. Je to onen počátek všeho (jak říká Tao-te-ťing), určitá podstata všeho. Kterou ale náš způsob uvažování není schopen postihnout.

 

Tao a Bůh – tak jiní a v něčem tak podobní

Možná proto se o Bohu říká, že je nepochopitelný a že je lepší o Něm nepřemýšlet. Jak moc se Bůh liší od taa a jak moc jsou si v tomto podobní? Proč kdysi dominikána mistra Eckharta, významného středověkého křesťanského mystika, chtěli obvinit z kacířství a proč se říká, že jeho učení mělo tak blízko právě k taoismu??

To nepojmenovatelné, to, co uniká našemu rozumu, je podle Tao-te-ťingu na počátku. Ve chvíli, kdy začínáme pojmenovávat, dáváme zrod světu kolem sebe tak, jak je nám známý. A každý jazyk vytváří jiný svět. Jen se podívejte kolem sebe – čím exotičtější jazyk s exotičtějším písmem, tím zcela jiný svět vytváří :-) Každý jazyk dává slovům (i věcem) své unikátní vazby (konotace).

Jak už bylo v řečeno v úvodním článku, překlad nikdy nemůže vystihnout originál :-) Je zde vždy něco, co našemu způsobu uvažování bude unikat.

 

Tao jako cesta

Tao znamená v překladu z čínštiny cesta. Dle Bruce Frantzise jde o cestu od toho nemanifestovaného k tomu manifestovanému. O způsob, jak věci vznikají, a jak se dvě složky manifestovaného – jin a jang – v sobě prolínají. Zatímco vše manifestované se skládá z těchto dvou složek, tao samo je neduálním propojením. Potenciálem, ze kterého se vše rodí. Nedělitelným celkem. A je velmi náročné být v tao – v onom celku plném potenciálu  – v souladu s cestou, po které se ubírá. 

Podle Bruce je onen pád, o kterém mluví křesťané, ztrátou života v tao. Života spojeného s Cestou, která je pravým opakem cest vedených přáními Ega. Cesty Ega jsou totiž naopak cestami, které jsou vedené jen našimi myšlenkami a jimi spojenými emočními hnutími, které ale nemají schopnost proniknout pod povrch nejrůznějších kombinací jinu a jangu k jejich propojení a skutečnému potenciálu.

Podle Bruce máme v životě vždy na výběr – buď jít po cestě směrem k esenci (a životu), nebo směrem od esence pryč (k egu a smrti).

V 1. kapitole se mluví o tom, že dokud se řídíme našimi touhami, nedojdeme k esenci, ale budeme vnímat jen to, co je na povrchu. To, co je omezené. To, co se rodí, ale zase zemře. Stejně jako my, pokud se identifikujeme s tím, co je na povrchu, a ne s esencí. Pokud nevnímáme nic víc než to, co je na povrchu. V Tao-te-ťingu se o tao mluví jako o mystériu. Jako o nepostižitelném tajemství.

Otázka pro nás pak zní, zda nám stačí se pohybovat na tom povrchu, s tím vším, co nám to dává, ale i bere. Nebo jestli chceme proniknout hlouběji k onomu mystériu.


2. kapitola Tao-te-ťing:

Jin, jang a wu-wei, neboli to, co lidem motá hlavy

Chcete nějaké úkoly na témata 1. kapitoly?

Stejně jako já jsem měla na 1. týden úkol (spíš meditativního rázu), který mě pohltil, zkuste něco i vy :-)

  • Můžete zkusit také něco meditativního – dívat se kolem sebe bez slovního doprovodu (pojmenovávání, hodnocení). Možná stačí zjistit, jak moc vám to vůbec půjde :-)
  • Nebo s dívejte se kolem sebe s vědomím, že to, co vnímáte svými smysly (které jediné vám dávají informace o vnějším světě), je jen malý zlomek z toho, co můžete vidět :-)

(V rámci Mimoňských kurzů (ať v tom klasickém nebo ve Speciálu) mluvívám hned v prvním díle o symbolickém vnímání. O „překladu” předmětů a dění do bohatšího asociativního jazyka. V Mimoňských kurzech totiž slouží nejen k odpoutání od povrchu dění, ale k odhalení hlubšího smyslu toho, co prožíváme. Je možné jít ale ještě o kus dál a nahlédnout pak i esenci toho, co prožíváme. To, co se v různých náboženských směrech nazývá různě, ale my už víme, že slova jsou jen slova :-) A jak říká i Shakespeare – „růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně”)

Tao-te-ting a taoismus – úvod do nového cyklu

Tao-te-ťing na mě v knihovničce pomrkává již mnoho let. Mám doma překlad Berty Krebsové z roku 1997, který jsem si zamilovala. Je plný zajímavých výkladů a její překlad se mi moc líbil. Vy ho dnes už můžete najít k nahlédnutí i na netu. Včetně mnoha dalších, i novějších. (Přehled českých překladů je ZDE). Celá odkazovaná stránka se zdá být plná zajímavých odkazů a čeká ještě na mé prozkoumání :-)

Nicméně mně v současné době nejde o překladatelské zkoumání Tao-te-ťingu (překladatelská studia už mám za sebou) a ani o religionistické zkoumání taoismu (studium religionistiky i kurzy taoistické alchymie na Katedře Dálného východu mám také za sebou).

Před pár dny mě uchvátila představa získat konečně výklad Tao-te-ťingu přímo z úhlu pohledu čínských taoistů (ač zprostředkovaným západním taoistou). A nahlédnout také konečně do čínského originálu!

 

Pokračovat ve čtení…