Tao-te-ťing (20) – mimoňský život taoistů

Hlavním tématem 20. kapitoly Tao-te-ťingu je hluboký rozdíl mezi životem taoistů a těch, kteří se neřídí myslí tao, ale podléhají mysli člověka.

Co všechno je lepší hodit za hlavu, abychom žili bez problémů a zbytečných starostí?

A je lepší vypadat jako excentrický hlupák, nebo zapadnout, dodržovat zaběhané rituály, zvyky a povrchní zábavy?

 

Pojďme se zase podrobněji ponořit do celé kapitoly a vnést její poselství do života. 

Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?

Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.

Odkaz najdete na konci článku. :-)

I s praktickým úkolem na tento týden. :-)

 

NECHTE UČENÍ A BUDETE BEZ STAROSTÍ

Lao-c‘ začíná 20. kapitolu hodně radikálně, že?

Umíte si dnes představit, že volebním programem nějaké politické strany bude zrušení škol? Je tak snadné Tao-te-ťing špatně pochopit! Continue reading „Tao-te-ťing (20) – mimoňský život taoistů“

Tao-te-ťing (19) – morálka, vzdělání a bohatství je prý špatně??

Hlavním tématem 19. kapitoly Tao-te-ťingu je konstatování, že vnější pravidla a systémy, které je prosazují, nestačí. Naopak. Místo aby díky nim společnost prosperovala a lidi byli spokojení, společnost nakonec rozkládají.

Navazuje do značné míry na předchozí kapitolu o tom, co pro nás znamená, když začne přirozený řád upadat.

Pojďme se tedy podívat blíž, o čem vlastně tato kapitola je a jak se se ní různí překladatelé poprali. Jako překladatelku (bývalou) mě totiž stále fascinuje, kolik interpretací tento starobylý text nabízí.

Pojďme se zase podrobněji ponořit do celé kapitoly a vnést její poselství do života. 

Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?

Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.

Odkaz najdete na konci článku. :-)

I s praktickým úkolem na tento týden. :-)

 

PROČ ZABĚHANÁ SPOLEČENSKÁ USPOŘÁDÁNÍ A PRAVIDLA SELHÁVAJÍ

Podle Wayna je hlavním motivem celé kapitoly kritika kulturně a společensky vytvořených hodnot (morálka, důraz na vzdělání a racionalitu, zisk). To vše je chápáno jako vnější konstrukt. Společností je sice ceněný, protože jí dává nějakou strukturu, ale zároveň s sebou přináší spoustu vedlejších účinků:  Continue reading „Tao-te-ťing (19) – morálka, vzdělání a bohatství je prý špatně??“

Tao-te-ťing (18) – proč jsme zavaleni byrokracií?

Hlavním tématem 18. kapitoly Tao-te-ťingu je postupný rozpad přirozeného řádu (tao) a co to pro nás znamená. Tao je sice neměnné, ale když nám mizí ze života (zapomínáme na ně a neřídíme se jím), objevují se povrchní vztahy i povrchní morálka. Civilizace upadá a to, co je pro lidi řídícími se tao zcela přirozené, musí vynucovat pravidly a zákony. A jsme pak zavaleni byrokracií.

Je to jedna z nejznámějších kapitol, protože přichází z myšlenkou, která je pro spoustu lidí nepochopitelná – to, co považujeme za ctnosti (přívětivost, spravedlnost, inteligenci, loajalitu) totiž spojuje s úpadkem!

Jak uvidíme dál, ne všichni překladatelé proto text vnímají stejně.

Pojďme se zase podívat na podrobnější rozbor celé kapitoly. 

Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?

Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.

Odkaz najdete na konci článku. :-)

I s praktickým úkolem na tento týden. :-)

 

MŮŽE TAO VŮBEC MIZET?

Už víme z předchozích článků/kapitol, že tao je pojem, který není lehké pochopit. Někteří ho dokonce připodobňují západnímu Bohu! Ne v jeho vtělení do Krista, ale v jeho transcendentální podobě, která uniká popisu a lidské mysli celkově. Je věčný. Neměnný.

Jak by tedy takové tao mohlo mizet?

A tak Sehnal k celé 18. kapitole ve svém výkladu přistupuje tak, že tady nejde o tao jako takové, ale o správný způsob vládnutí.  Ne o kosmický princip, který nemůže zmizet.

A tak jak už to u Tao-te-ťingu chodí, různí komentátoři ho vnímají spíš jako politický text, a jiní šířeji. Což se pak odráží i v různých překladech. Protože jak jsem se učila na překladatelství, každý překlad je nakonec silně ovlivněn interpretací překladatele….

A někdo do svých překladů vnáší interpretací více (např. Wayne) a někdo méně (Lin, Krebsová).

A u někoho už bych řekla, že je to spíš parafráze, navíc neopírající se o originál, než překlad (Horák).

A Bruce? Ten na konci 18. kapitoly hodně odbíhá od převažující interpretace (a hodně mě tím překvapuje) – podle něj je objevení loajálních ministrů znak návratu tao. Okamžik, kdy chaos je už takový, že si vyžaduje změnu. Pro ostatní je to jen další z příznaků ztráty kontaktu s tao a tato loajalita je jen umělá.

 

TAO-TE-ŤING JE JAZYKOVĚ NEUVĚŘITELNĚ KRÁSNÝ

Continue reading „Tao-te-ťing (18) – proč jsme zavaleni byrokracií?“

Tao-te-ťing (17) – jak taoisticky vést národ, podřízené nebo děti?

Hlavním tématem 17. kapitoly Tao-te-ťingu je otázka jak vést lidi? Můžeme ji číst z pohledu panovníka,  člena vlády,  manažera nebo rodiče. A vnímat, jak do praxe vnést základní taoistickou myšlenku nezasahování.

Zároveň otevírá nejrůznější témata, která s tím souvisí – můžeme opravdu lidem důvěřovat, že udělají, co je potřeba? Jak se projevuje přirozenost (ziran) v mezilidském chování nebo v politice?

Díky nejrůznějším výkladům této celkem krátké kapitoly je vidět, do jaké šíře je možné při interpretaci každičkého verše jít.

Víc prakticky jako Wayne?

Nebo víc filozoficky a eticky  jako Bruce?

Nebo psychologicky?

Víme, že i naše Já v sobě obsahuje různé části – která řídí náš život?

Pojďme se zase podívat na podrobnější rozbor celé kapitoly. 

Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?

Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.

Odkaz najdete na konci článku. :-)

I s praktickým úkolem na tento týden. :-)

PODLE LAO-C‘ JSOU ČTYŘI HLAVNÍ ZPŮSOBY, JAK VÉST DRUHÉ

  1. Nejlepší  panovník/vláda/manažer/učitel/rodič je ten, o kterém ani nevíte, že je.
  2. Pak je ten, kterého lid miluje a váží si ho.
  3. Pak je ten, kterého se lidé bojí.
  4. A nakonec ten, kterého lidé nesnášejí.

Běžně si představujeme, že ideální je ten, kterého lidé milují. Staví mu sochy, nebo ho radostně vítají, kamkoli přijede. Dostává různá ocenění. Každý ví, jak je dobrý.

Podle taoistů není takový panovník (učitel, ředitel, rodič) špatný. Jen to není ten ideál. Continue reading „Tao-te-ťing (17) – jak taoisticky vést národ, podřízené nebo děti?“

Tao-te-ťing (15) – co v praxi znamená následovat tao?

(Úvod do série taoistické moudrosti je ZDE. Včetně odkazů na materiály, se kterými při těchto rozborech pracuji. Včetně čínského. :-) Kéž tao vnese klid a moudrost do života i vám.) 

 

Modelem nám mohou být ti, o kterých v 15. kapitole Lao-c‘ píše jako o starodávných mudrcích. 

V ní totiž ukazuje, jací bychom mohli být i my, kdybychom tao opravdu žili.

Nedává rady, neříká, co je morálně dobře a co špatně, zač půjdeme do nebes (nebo 5D) a zač do pekel. Jen vykresluje ideál, ke kterému se můžeme více či méně blížit.

NEUCHOPITELNÍ MISTŘI: HLUBOCÍ, JEMNÍ  A NEPOZNATELNÍ

Continue reading „Tao-te-ťing (15) – co v praxi znamená následovat tao?“

Tao-te-ťing (14) – Co je to vlastně tao?

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám.) 

Vzpomínám, jak kdysi  před lekcí o tao na instruktorském kurzu čchi kungu zaznělo:

„Říkal jsem si, co ten člověk bude o tao 90 minut vykládat?“

(Studenti nakonec lekci Romana Řežába hltali a zjistili, že o tao se dá mluvit hodiny a hodiny…. nebo napsat celou knihu už v dávných dobách… )

Tao je totiž neuchopitelné a vlastně i nepochopitelné. Uniká slovům, uniká smyslům. Ne nadarmo hned první kapitola Tao-te-ťingu zní v českém překladu Berty Krebsové:

„Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao.”

I můj první článek o Tao-te-ťingu se jmenoval „Jak mluvit o tom, o čem se mluvit nedá?” O tao se v něm mluví v první řadě jako o cestě. Jak Bruce Frantzis říká, tao je cesta od nemanifestovaného k manifestovanému. Je to cesta, která je pravým opakem cest vedených přáními ega.

Ty nejsou vedené esencí a nevedou k esenci, ale jsou vedené myšlenkami a s nimi spojenými emočními hnutími, a zákonitě pak vnímají pouze povrch každodenního dění a nechávají se jím ovlivňovat.

Bruce jde dokonce tak daleko, že říká, že onen křesťanský biblický pád je vlastně ztrátou života v tao.

 

TAO UNIKÁ SMYSLŮM

Pojďme se tedy podívat na to, jak vykládají 14. kapitolu Lin, Wayne a Bruce Frantzis. Jaká témata v ní vidí? Nač poukazují? Čím je inspiruje? A čím inspiruje mě a může i vás, když se nad  ní zamyslíte?

Už ve 12. kapitole byla řeč o tom, že lidé sice vidí (svými smysly), a přece jsou slepí. To esenciální, to důležité, nevidí. 14. kapitola je delší než ty předchozí a tomu, co je tao, se věnuje do větších podrobností. Co za výroky tam například v překladu Berty Krebsové najdeme?

Patříš na ně – a nevidíš je.
Chceš je uchopit – a nezachytíš je.
Jeho nejvyšší část není jasná, jeho nejnižší část není temná.
Je nepřetržité a neustálé.
Vždy se vrací k původní nebytnosti.
To je, proč se nazývá tvar beztvarého, obraz nezobrazeného.
Jdeš-li mu vstříc, nevidíš jeho tvář,
sleduješ-li je, nevidíš jeho záď.

Tato kapitola skýtá spoustu tzv. překladatelských oříšků. (Tato knížečka je ostatně jeden velký oříšek, a proto se ji ani nesnažím sama překládat.) Horák některé části raději přeskočil a některé přesunul v textu jinam, než jsou v originále. Jako spousta ostatních jeho kapitol, i tato je hodně volným zpracováním.

(Ano, Horák sám přiznává, že jeho kniha O tao a ctnosti není překlad, ale interpretace na základě srovnání 70 anglických překladů čínského originálu.)

Krebsové překlad z roku 1971, který jsem zase kdysi brala jako ten nejreprezentativnější, protože je z pera sinoložky a je plný poznámek k obsahu i čínštině,  už mi takový také dnes nepřijde.

Někdy si říkám, že není od věci to, co udělal Horák, ale s přihlédnutím k originálu a výkladům. A bez snahy přibližovat text moderním čtenářům zjednodušováním. Text, minimálně ta část, kterou jsem zatím v originále četla, si zaslouží víc. Ale je to těžké.

 

ŽIJME VĚDOMI SI ZÁKLADNÍHO VŠEZAHRNUJÍCÍCÍHO PRINCIPU BYTÍ

Continue reading „Tao-te-ťing (14) – Co je to vlastně tao?“

Tao-te-ťing (13) – žít z hloubky

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )

 

JSTE ZÁVISLÍ NA TOM, CO SI O VÁS KDO MYSLÍ?

Když nevíme, kým jsme, jsme velmi náchylní k tomu, nechat s sebou vláčet vnějším světem. Wayne ve svém výkladu 13. kapitoly mluví o Závislé a Nezávislé mysli. Co myslíte, která je pro člověka lepší, když chce žít v klidu a míru?

Z poct jde strach stejně jako z odsuzování. 

Největší neštěstí nám působí to, že máme Já. 

(Takový můj první volný překlad Tao-te-ťingu! Prvních dvou veršů 13. kapitoly)

Četla jsem několik překladů a výkladů a teprve při snaze udělat si v tom všem jasno mi to došlo. Ano, druhý verš vysvětluje ten první! Není to jen nějaký básnický paralelismus (a Krebsová se hodně zamýšlela, jak ten krásný sled znaků v originále přeložit), je to stručné vysvětlení toho, co chtěl Lao-c‘ v této kapitole říct.

Jste si jistí, že víte, kým jste? Jaká je vaše skutečná identita?

  • Je povrchová, protože ji odvozujete od svého okolí a od snah zapadnout?
  • Nebo je hlubší, protože ji odvozujete od toho, co vám dává život, energii a s čím jste neoddělitelně spojení. Víc a hlouběji než se svým okolím?

EGO

Nakonec je pro hodně komentátorů tato kapitola o egu. O tom, co je to já, nebo jak se liší buddhistické pojetí Já (neexistuje) od taoistického pojetí Já (existuje, ale není to to, co si asi myslíte).

Jedno z poselství této kapitoly totiž je:

Naslouchej svému Já a ne okolí a nebudeš trpět.

Lin mluví o tělesném a mentálním Já (což je pro něj způsob, jak chápat znak, který může znamenat tělo i Já. Jinak právě začátek kapitoly dělá překladatelům veliký problém. Přijde mi, že Lin na to vyzrál právě díky tomuto výkladu.

  • Naše Já, to povrchní Já, je totiž vázané právě na tělo. Dává to smysl. Dokud sami sebe díky tělu vnímáme jako něco odděleného od světa kolem a dokud svými smysly (viz minulá kapitola) vnímáme sebe jako subjekt a okolí jako objekty, jsme lapení v představě, že jsme oddělené Já.

Když se začneme pohybovat na hlubší úrovni než subjekt-objekt, ocitáme se v hájemství bytí. A pak už je jen otázka, jak moc necháme rozpadnout své Já a tím pádem i Ty, nebo jestli si ponecháme nějakou vlastní individualitu. O tom víc o něco níže.

  • Naše Já, to povrchní já, je zároveň vázané na mysl. Proto mentální Já. Naše myšlení se často točí kolem toho, co Já – co si já myslím, co si myslí druzí, na co si vzpomínám, co všechno jsem zažil. Jsou to často právě myšlenky, které nás vytrhují ze sféry bytí a prožívání a vtahují nás do sféry myšlení. Do toho nereálného světa našich fantazií, představ, radostných očekávání a úzkostných obav.

 

8 ENERGETICKÝCH TĚL

Continue reading „Tao-te-ťing (13) – žít z hloubky“

Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota

Je zajímavé, jak se taoistická a křesťanská moudrost někdy prolíná. O to víc si toho všímám teď, když píšu články o taoistickém Tao-te-ťingu a jeho výkladech, a zároveň o seriálu The Chosen o Ježíši a té partě kolem. Duchovní slepota (vidí, a přece jsou slepí) je tématem jak taoismu, tak judaismu a křesťanství. Ostatně i indická mája má hodně podobný význam – zakrývá realitu.

„Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší,” je citát ze Starého zákona (Jer. 5:21) A podobných najdete ve Starém i v Novém zákoně víc. Ježíš třeba na adresu farizeů podotýká: „Slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mt 15:14) Jak je vidět, duchovní slepota člověku brání rozlišit podstatné od méně podstatného.

Duchovně slepí lidé nerozumějí světu, ve kterém žijí, hledají štěstí, kde není, zbytečně se kvůli tomu stresují a stávají se závislými na tom, co jim radost nepřináší. Drogám propadá jen pár jedinců, závislá na něčem je ale většina.

 

PĚT BAREV, TÓNŮ A CHUTÍ ČLOVĚKA OSLEPUJE, OHLUŠUJE A OTUPUJE

12. kapitola je kratičká a celkem jednoduchá. Hovoří o pěti barvách, tónech a chutích, které oslepují, ohlušují a otupují. A také o nadměrné honbě za zážitky a vzácnými drahými věcmi, které rozněcují lidská srdce. (Jak překládá Krebsová.)

Kdo odebíráte e-maily Jiného světa (dostanete se k nim TUDY) víte, že taoistické vidění světa rozděluje vše kolem nás i v nás do pěti skupin. Vše podřazuje tzv. pěti elementům. (Skrze pravidelné e-maily si můžete vyzkoušet, jaké to je jednotlivé elementy týden za týdnem v sobě harmonizovat a žít taoisticky podle přírodních rytmů.)

Takže pokud Tao-te-ťing říká, že pět barev oslepuje, nemyslí tím pět barev.

Myslí tím cokoliv, co člověk vidí.

A nemyslí tím samozřejmě ani to, že fyzicky oslepne, ale že si otupuje vnější smysly a uzavírá vnitřní smysly, které vidí, co oči nevidí.

Jak říká Wayne, když člověk přikládá příliš pozornosti potěšení smyslů, žije ve světě iluzí. Když se honí za slávou a požitky, plýtvá energií a celá jeho existence je postavena na tom, že nikdy nemá dost. 

Mudrc na druhou stranu dává přednost vnitřnímu světu a potěšení, které mu přináší, a ví, že nic víc ke spokojenosti vlastně nepotřebuje. Podobně jako buddhisté či hinduisté je schopen prohlédnout iluzornost a pomíjivost a neuspokojivost vnějších lákadel a nenechá se jimi polapit.

 

HŘÍŠNÁ HMOTA

Vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, jak byli ti křesťané strašní, že všechno tělesné a fyzické (přírodu také) považovali za méněcenné. Ba někdy až hříšné. Člověk se měl starat o svou duši, o to netělesné, a umrtvovat to tělesné. Za rozvoj vědy ale nakonec můžeme děkovat jen tomu, že hmota církev moc nezajímala.

Zároveň jsme ale byli pány tvorstva – a rozvoj vědy pak i to tvorstvo a přírodu zničilo.

Taoismus ale jako by chápal mnohem lépe, že to hmotné není špatné. Zatímco křesťanství rozštěpilo svět na hmotu a ducha, taoismus je sice taky dualistický (jin/jang), ale nevnímá je jako protiklady, ale jako dvě strany jedné mince.

Duální svět jinu a jangu je ten, který realisticky žijeme, ale cesta k tao vede skrze jejich paradoxní sloučení. Ne skrze odmítnutí jedné stránky (třeba hmoty).

 

DUALITA NEDUALITA

Našemu dualistickému uvažování to přijde neuchopitelné (proto také neduální Jiný svět už roky objevuji, učím se v něm žít a sdílím své zkušenosti) a taoisté mi na té cestě hodně pomáhají. :-)

Taoismus je totiž učení velmi praktické. Vede k naladění na rytmy hmotné přírody – učení o pěti elementech se odráží v architektuře (feng shui) i zdravotnictví (čínská medicína). Nemluvě o cvičení čchi kung, které vás do neduálního světa wu-wei (bez úsilí) také zavádí.

Jak ve svém výkladu zdůrazňuje Wayne – tato kapitola vyzývá k tomu všímat si zázraku skrývajícím se za tím, co můžeme vidět, nebo slyšet. 

Je to podobné tomu, o čem byla řeč už v minulé kapitole. Vnímat prázdnotu, tao, za tím, co vidíme kolem sebe. Je to také podobné tomu, o čem píše Bernardo Kastrup z toho věděčtějšího a filozofičtějšího hlediska, když za vším fyzickým (ať jsou to zvířata, nebo stromy a hory) vnímá základ bytí – mysl.

 

CO VŠECHNO NÁM VNĚJŠÍ SVĚT BERE

Continue reading „Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota“

Tao-te-ťing (11) – užitečná nicota

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám. )

 

KUPODIVU – DŮLEŽITÉ JE TO, CO NENÍ

Máme tendenci zaměřovat pozornost na objekty. Na to, co máme kolem sebe. Na to, co cítíme v sobě. Nebo na všechny ty myšlenky – ty jsou mnohdy ještě zajímavější, než to, co se děje kolem, nebo v nás, že? :-)

Není divu, že je to pro nás také to nejdůležitější.

To viditelné či hmatatelné nám dává potravu, jistotu, v podstatě všechny ty základní potřeby Maslowovy pyramidy. Včetně vztahů a uznání, které přichází od druhých lidí. Koho by napadlo, že to všechno je pro nás sice prospěšné, ale bez toho čehosi neviditelného by to nejenže neexistovalo, ale ani by se to nedalo používat. 

Jak překládá Krebsová:

Hlína se hněte a tvoří se nádoby, leč „nic“ jejich vnitřku tvoří použitelnost nádob.

Nebo Horák:

Hrnek je uhněten z hlíny, ale pít se z něj dá díky dutému jádru.

 

NEPOCHOPENÁ PRÁZDNOTA

Nepochopení je běžné u spousty taoistických pojmů.

Takové wu-wei rozhodně není nicnedělání, jak se někdy překládá, i když to zní tak lákavě. :-) Ostatně už samo slovo tao se vzpírá pochopení. Proto je také o něm celá kniha. Hned v 1. kapitole je ale varování (volně řečeno):  cokoliv teď budu o tao psát berte s rezervou. Není to to ono.

Tao se vzpírá uchopení do slov.

Totéž se nakonec týká taoismu jako takového – jde tu totiž o prožitek, praktické prolnutí do života jednotlivců i vládců,  ne o slova.  Continue reading „Tao-te-ťing (11) – užitečná nicota“