(Úvodní část k cyklu je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se na mnoho týdnů chystám ponořit. A vnést díky nim ducha tao do svého života. Doufám, že se vám cyklus bude líbit a třeba vás inspiruje k bližšímu seznámení s Tao-te-ťingem, tou nevyčerpatelnou studnou moudrosti. A možná i k ponoru do ní. Různé české překlady všech kapitol najdete ZDE.)
Tao-te-ťing nabízí možnost nejrůznějších výkladů. O tom tady již byla řeč. A sedmá kapitola je jednou z těch, na kterých je to krásně vidět. Zatímco Berta Krebsová téma kapitoly shrnuje ve slovu „trvalost”, Derek Lin mluví spíš o službě druhým bez toho, aniž bychom očekávali uznání a chválu.
A můj oblíbenec Bruce Frantzis na to jde ještě jinak. Ale o tom až později.
Vše je pomíjivé, až na tao
Různá náboženská učení mluví o trvalosti (věčnosti) toho čehosi, co vnímají jako nadpřirozené. Nebo spíše řekněme jako mimo onen běžný svět, který můžeme vnímat svými smysly. Podle taoismu je tao také mimo běžný svět složený z kombinace jin a jang. Nerodí se a neumírá. Je stálý. A stejně tak trvá pouze to, co je v harmonii s tao.
Kdo v sobě kultivuje tao a chce být jedno s tao, logicky se tedy učí oprostit od toho, co je pomíjivé. V předchozích kapitolách byla řeč o dvou druzích oproštěnosti – o oproštění od žádostivosti (touhy) a oproštění od zaujatosti. (Vzpomínáte na onoho slaměného psa?)
V sedmé kapitole jde Tao-te-ťing ještě dál a mluví o potřebě oprostit se od sebe sama. Alespoň tak čte tuto kapitolu Berta Krebsová.
Jak něco může být trvalé (věčné)?
Derek Lin ve svém komentáři nabízí velmi zajímavý názor – věčnost nezávisí na tom, zda se něco mění, či nemění. Však i nebe a země (o kterých je nejen v této kapitole řeč) se mění. Nebe se mění s podnebím a počasím. A země například s ročními obdobími.
Trvalost vychází z toho, že neexistují sami pro sebe!
Nebe a země (a také tao, jak již bylo řečeno dříve) nemají lidské motivace (ony touhy pramenící ze strachu). Jsou tu, aby poskytly vhodný prostor pro všechny živé bytosti. Vzpomínáte na ono úrodné údolí tao? A tak stejně i lidé, kteří nežijí jen sami pro sebe, mohou prospívat. Nejen druhým, ale i sobě :-)
Mají moudří vést, či sloužit?
V našem dualistickém vnímání obvykle vnímáme jen A, či B. Buď jste na vrcholu a vedete druhé. Říkáte druhým, co mají dělat. Úkolujete je a kontrolujete. Nebo jste dole, kolečko v soukolí a děláte, co se po vás chce.
Někdy máme pocit, že tam nahoře jsou psychopati, kteří nemají zájem o to, jak se lidé pod nimi cítí. Někdy si myslíme, že tam nahoře by možná měli být ti moudřejší s určitou dávkou soucítění. Ti by měli druhé vést. S rozumnou vizí a pochopením.
Jenže ono je to z taoistického úhlu pohledu jinak – moudří vedou tak, že slouží. A ostatně to není jen z taoistického úhlu pohledu. Třeba i z křesťanského.
Moudří nicméně obvykle o ta místa ve vedení moc nestojí, protože nestojí o moc a všechno to bohatství a privilegia a jistoty, která s sebou moc přináší. Všimli jste si, že se většinou drží spíš v ústraní a nejlépe je jim někde „daleko od hlučícího davu”? :-)
Ocitnout se na výsluní a užívat si slávy
Je toto váš sen?? Pak se obávám, že články Tao-te-ťingu pro vás nebudou to pravé :-) Ať již je autorem této moudré knížečky kdokoliv, štěstí neviděl v tom ocitnout se na výsluní. Podobně, jak se říká v Bibli – nebýt jak ti farizejové, kteří chtějí, aby bylo vidět, jak moc jsou zbožní.
V tom neduálním paradoxním světě taoismu vynikají ti, kteří se staví do pozadí. A proto se ocitnou v popředí :-) Dává vám to smysl?? :-)
Ať děláte cokoliv, nečekáte chválu a ocenění. Podobně jak jsem psala v DEVATENÁCTCE v části Učím se čínsky :-) Děláte to prostě proto, že vás to baví. Nebo proto, že máte dojem, že je to ta „další dobrá věc”, jak zpívá Anna ve Frozen 2, když se snaží dostat z té temné jeskyně (doslova i obrazně).
A jen tak mimochodem si tím prý podle Dereka Lina splácíte karmické dluhy (i když klasický taoismus s pojmem karmy samozřejmě nepracuje). Nikdy jste podle něj neudělali dost a nikdy nemůžete vědět, jak moc jste toho už splatili :-)
Jak získat, co chci?
Můžete se ptát sami sebe, jak můžu být sám sebou a získat to, co já sám chci, když se mám vlastně upozadit a žít hlavně pro druhé?? Kolik žen zažilo tu zkušenost, že se obětovalo pro manžela, pro rodinu a pro děti a nejenže se nedočkala žádného ocenění, ale sama sebe vlastně zadusila. Kolik mužů zažilo totéž, když žilo jen pro svou práci, nebo aby dopřáli své ženě to, co chtěla? Kolik jich nakonec přišlo na to, že celý život obětovali něčemu, co s nimi nemělo vůbec nic společného, a tak ho prožili vlastně nadarmo??
A přitom na konci sedmé kapitoly zaznívá:
Zdaž ne právě tím, že je bez osobních zájmů, může všechny své zájmy uskutečňovat?
Podle Dereka Lina naplňuje moudrého člověka pěstujícího tao radost a naplnění, které mu služba druhým dává. Tím, že zajistí, aby druzí měli to, co chtějí, i on získává to, co chce :-) Pokud jsme v jednotě s tao, to, co děláme pro druhé, děláme i sami pro sebe.
A tak Derek Lin na závěr svého výkladu klade čtenářům a posluchačům na srdce, že se mají sami sebe vždy spíš ptát: „Co teď a tady mohu udělat pro druhé?” Že mají být proaktivní, iniciativní a nečekat, až co kdo pro ně udělá. A co jim kdy spadne pod nos :-)
A pojďme ještě o krůček dál a hloub
Bruce Frantzis ve svých komentářích většinou nezůstává jen na onom zjevném povrchu. V tomto případě u toho, jak je třeba se vzdát sebe sama, být pokornější a sloužit druhým a tím prospět i sám sobě.
Ačkliv Tao-te-ťing, jak Bruce říká, je možné číst prakticky, a taoismus sám je svou praktičností prý znám, hlavním cílem je duchovní rozvoj a probuzení. Ono propojení s tao, které je tam, kam naše mysl jít neumí. Mimo dualitu jin a jang a vše, co je pouze složením jin a jang v různých poměrech.
I Nebe a Země, které vlastně symbolizují celý vesmír, velké síly jin a jang, nejsou ničím víc než jen další kombinací jin a jang. A jako takové vlastně sami o sobě neexistují. Vzpomínáte na 2. kapitolu? Jin a jang sami o sobě neexistují. Pouze ve vztahu jeden k druhému. Není tmavé bez světlé a naopak. Jsou pouze odrazem reality. Pouze zrcadlením.
V tom si taoisté, buddhisté, hinduisté a další duchovní směry tak rozumějí. A najdete v nich i nejrůznější praxe, které vám pomohou si tuto nereálnost sama sebe a světa kolem vás uvědomit.
Ve chvíli, kdy OPRAVDU pochopíte toto zrcadlení, ztratíte o to, co ve skutečnosti neexistuje, zájem. Přestanete se o to snažit. Přestanete se k tomu připoutávat a ztratíte všechny ty negativní emoce a všechno to utrpení, které jde ruku v ruce s připoutaností.
Pokora neznamená ponížit se
Někdy si to myslíme, a tak se ponižujeme. Někdy si to myslí i jiní a říkají nám, že bychom měli být pokornější. Jen aby nás vmanipulovali do podřízeného postavení. Protože ono se mnohem líp žije, když máme vše pod kontrolou a druzí dělají, co chceme, a dávají nám, co potřebujeme. Protože oni jsou ti pokorní. Ti dobří. A my ti, kteří si to vše zasloužíme.
Takhle si někteří náboženští představitelé pokoru představovali. Hlavně pokoru žen vůči mužům. A ano, dokud se otroci a ženy nezačali bouřit proti zvůli pánů a mužů a manželů, zdálo se, jak to krásně přispívá k harmonii ve společnosti. Jenže ta harmonie se harmonií jen tvářila. Pro někoho bohužel tak reálně, že dodnes si tradiční křesťané a muslimové myslí, že nastane apokalypsa, když ti, kteří by měli být pokorní, zvednou hlavy a odmítnou tuto pokřivenou představu pokory.
Skutečná pokora ale vypadá jinak. Platí pro každého, ženu i muže, pána i kmána. Nejde o stav, kdy se odevzdáváme druhým. Ono není totiž co odevzdat. Není to stav, kdy jsou pro nás druzí víc než my samy. Není totiž žádné Já a žádné Ty. Není, kdo by co odevzdával či obětovával.
Být pokorný znamená uvědomit si, že nejsme nic z toho, čím jsme si mysleli, že jsme. Znamená to objevit svou podstatu a nechat v nás působit tao, aniž bychom mu v tom něčím bránili. Znamená to spřátelit se v míru se zrcadlením světa a nechat jeho příběhy rozvinout bez zasahování. Znamená to, nechat život, ať se odehrává ve vás, místo abyste život nutili, abys se točil kolem vás. Ono to stejně není možné :-) (Také vám to tak moc připomíná křesťanské „Buď vůle Tvá”?)
Jít za hlasem universa
Cvičení k 7. kapitole se u Bruce Frantzise nese v duchu tréninku, jak naslouchat tomu, kam nás Život vede. A nevnucovat mu svá přání. Jestli vám není jasné, jak může takové „jít za hlasem universa” vypadat, běžte se podívat na nové Ledové království (Frozen 2). Ten hlas umí být naléhavý a povede vás tam, kde se vůbec nebudete cítit jistí. Ale budete vědět, že PRÁVĚ TOHLE je vaše cesta.
Vzhledem k tomu, že tao je věčné a není spoutané časem, najít cestu v harmonii s hlasem universa (s tao) je také nejkratší cestou k vyvázání se z pout karmy. Nebo chcete spíš slyšet, že je to cesta ke spáse? :-)
Pokud se takto budete dívat na svět, jak říká Bruce Frantzis, a budete se hlasem universa řídit při svém rozhodování, kudy dál jít, najdete svůj vnitřní klid :-)
A chcete opět nějaký úkol na další týden?
- Učit se naslouchat hlasu universa není jen tak. Mnoho lidí si myslí, že mu naslouchá, ale jak poznáte, o jaký hlas jde? Velmi často je to prostě jen našeptávání našich obav a s nimi spojených tužeb. Obranné mechanismy v nás udělají všechno možné, aby nás ochránily. Je na nás, abychom v sobě dokázali rozeznat ten hlásek, který nás chce osvobodit, a věřili mu podobně jako Elsa nakonec věřila tomu svému.
- Zkuste tedy tento týden naslouchat hlasům ve své hlavě – nejsou to hlasy pramenící ze strachu? Jste si jistí? Strach nás chrání a někdy ví velmi dobře proč, jak můžete mnohokrát zažít v ročním programu STROM ŠTĚSTÍ. Není nutné ho hned zahánět. Jen si uvědomujte, co vám říká. A čí je to hlas – vás, nebo vašeho Ega? A nezapomeňte na onu větičku Dereka Lina: „Co teď a tady mohu udělat pro druhé?” Znáte možná ono Duškovo – když chceš, aby Ti někdo zavolal, zvedni sluchátko a zavolej mu sám. (Nebo něco na ten způsob) :-)
Další kapitola zase příště….
Článek je součástí ročního cyklu. Pokud nechcete propásnout články věnované dalším kapitolám a nechcete myslet na to se na blog vracet:
- můžete dát like mé FB stránce ZDE (FB vám dá možná o článku echo :-).
- můžete se přihlásit k odběru článků do mailu ZDE. (Pak nepropásnete žádný, jen se třeba mohou někdy skrývat v Hromadných a tak). Tato verze má i výhodu v tom, že pokud se přihlásíte do konce roku 2019, přijdou vám i články z projektu DEVATENÁCTKA o 50 absurdních způsobech, jak se si sami šlapeme po štěstí, který v roce 2019 končí. A jako dárek na konci roku i souhrnná PDF série všech padesáti absurdních hříček :-)