JAK JE TO S TÍM, ŽE SEBECHVÁLA SMRDÍ?? (Tao, 24)

Co mě napadá nad 24. kapitolou Tao-te-ťingu?? Že asi vím, proč jsem se vždycky cítila tak nesvá, když mě ve škole  pověsili na zeď hanby.

Tedy já tu nástěnku tak vnímala.

Takové to: „Koukněte na ni, to je ta divná osoba, co má ve škole jedničky. Asi to nějak žere, či co.”

Je zvláštní si znovu připomínat podobné chvíle, kdy jsem se cítila nesvá. Třeba když mi jedna holčina v tanečním kroužku vyčítala, že jsem její kamarádce přebrala místo ve vystoupení. Měla jsem to asi víc kazit a dělat, že to neumím. Nebo když mi při běhu na 1500 m ve škole došlo, že nechci být zas první. 

Od té doby jsem tak napůl popobíhala a abych nebyla mezi posledními, poslední kolo jsem odsprintovala. Continue reading „JAK JE TO S TÍM, ŽE SEBECHVÁLA SMRDÍ?? (Tao, 24)“

NESVÁŘÍ SE, A PROTO VÍTĚZÍ (Tao, 22)

Přemýšlela jsem, co mě při studiu originálu, překladů a výkladu 22. kapitoly Tao-te-ťingu zaujalo nejvíc.

  • Waynův pohled (Wayne Dryer), že kapitola je hlavně o životní flexibilitě? Že životní bouře nejlépe zvládneme, když nejsme zatvrzelí, ale otevření jiným pohledům?
  • Nebo Linův pohled (Derek Lin), že kapitola je hlavně o tom JEDNOM (Tao), které pro nás má být to nejdůležitější? 
  • Nebo Bruceův pohled (Bruce Frantzis), že začátek kapitoly vypovídá o dualitě, tj. proměnlivosti jinu a jangu (jedno se překlápí v druhé), a tak mudrc dává přednost nedualitě? (Také Jednotě.)

Ale jako překladatelku mě asi ze všeho nejvíc zaujala Bruceova kritická poznámka vůči překladům, které se snaží být buď filozofické, filologické nebo básnické, a tak nakonec nepředají to, co Tao-te-ťing ve skutečnosti říká.

Protože já už to musím říct: existuje jeden z modernějších překladů, od kterého jsem si hodně slibovala, ale kapitolu za kapitolou jsem zklamávána. Ano, nevychází z originálu, ale to nemusí být na škodu. Ale z mého úhlu pohledu už ten text není Tao-te-ťing. Je to jen parafráze na něj s mnoha důležitými významovými odchylkami.  Continue reading „NESVÁŘÍ SE, A PROTO VÍTĚZÍ (Tao, 22)“

PROČ SE NECHOVAJÍ JINAK?! (Tao, 21)

Když se tak zvídavě probírám Tao-te-ťingem a všemi těmi překlady a rozbory toho, co tím či oním chtěl Starý mistr (nebo Lao-c‘, chcete-li), obvykle ve mně rezonuje pár věcí. Někdy mě něco překvapí, někdy si něco do poznámek zapíšu tlustým písmem, protože tu myšlenku nechci zapomenout.

21. kapitola má v mých materiálech opět něco přes 30 stránek. :-)

A asi nejvíc ve mně rezonuje něco, o čem vlastně žádný z rozborů k této kapitole moc nemluví – onen termín te (ctnost).

Říkám si – kolik zla a utrpení už světu přinesly představy o tom, co je morální a co je nemorální!

A nedivím se, že Tao-te-ťing si toho také všímá a hledá cesty, jak z toho ven. 

Tedy CESTU, tj. v překladu  TAO. :-)

 

VŠICHNI TO TAK ALE MÁME!

A rezonuje to samozřejmě i proto, že můžeme tisíckrát moralizovat o tom, že ohánění se ctností způsobily i takové věci jako náboženské spory a války, diskriminaci a nucení mladých dívek do sňatků. Nebo třeba upalování čarodějnic v minulosti a věci, které ani nechci psát, které se ženám v některých kulturách dějí pořád. I za pomoci jiných žen. Jen aby byly považovány za morální a mohly se dobře vdát! Continue reading „PROČ SE NECHOVAJÍ JINAK?! (Tao, 21)“

Tao-te-ťing (20) – mimoňský život taoistů

Hlavním tématem 20. kapitoly Tao-te-ťingu je hluboký rozdíl mezi životem taoistů a těch, kteří se neřídí myslí tao, ale podléhají mysli člověka.

Co všechno je lepší hodit za hlavu, abychom žili bez problémů a zbytečných starostí?

A je lepší vypadat jako excentrický hlupák, nebo zapadnout, dodržovat zaběhané rituály, zvyky a povrchní zábavy?

 

Pojďme se zase podrobněji ponořit do celé kapitoly a vnést její poselství do života. 

Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?

Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.

Odkaz najdete na konci článku. :-)

I s praktickým úkolem na tento týden. :-)

 

NECHTE UČENÍ A BUDETE BEZ STAROSTÍ

Lao-c‘ začíná 20. kapitolu hodně radikálně, že?

Umíte si dnes představit, že volebním programem nějaké politické strany bude zrušení škol? Je tak snadné Tao-te-ťing špatně pochopit! Continue reading „Tao-te-ťing (20) – mimoňský život taoistů“

Tao-te-ťing (18) – proč jsme zavaleni byrokracií?

Hlavním tématem 18. kapitoly Tao-te-ťingu je postupný rozpad přirozeného řádu (tao) a co to pro nás znamená. Tao je sice neměnné, ale když nám mizí ze života (zapomínáme na ně a neřídíme se jím), objevují se povrchní vztahy i povrchní morálka. Civilizace upadá a to, co je pro lidi řídícími se tao zcela přirozené, musí vynucovat pravidly a zákony. A jsme pak zavaleni byrokracií.

Je to jedna z nejznámějších kapitol, protože přichází z myšlenkou, která je pro spoustu lidí nepochopitelná – to, co považujeme za ctnosti (přívětivost, spravedlnost, inteligenci, loajalitu) totiž spojuje s úpadkem!

Jak uvidíme dál, ne všichni překladatelé proto text vnímají stejně.

Pojďme se zase podívat na podrobnější rozbor celé kapitoly. 

Vycházím z čínského originálu, českých i anglických překladů a různých výkladů. Včetně mého. :-) Zajímá vás, co všechno nás starobylá moudrost Tao-te-ťingu může naučit o spokojeném životě v souladu s naší přirozeností?

Přihlaste se k odběru celé série Taoistické moudrosti.

Odkaz najdete na konci článku. :-)

I s praktickým úkolem na tento týden. :-)

 

MŮŽE TAO VŮBEC MIZET?

Už víme z předchozích článků/kapitol, že tao je pojem, který není lehké pochopit. Někteří ho dokonce připodobňují západnímu Bohu! Ne v jeho vtělení do Krista, ale v jeho transcendentální podobě, která uniká popisu a lidské mysli celkově. Je věčný. Neměnný.

Jak by tedy takové tao mohlo mizet?

A tak Sehnal k celé 18. kapitole ve svém výkladu přistupuje tak, že tady nejde o tao jako takové, ale o správný způsob vládnutí.  Ne o kosmický princip, který nemůže zmizet.

A tak jak už to u Tao-te-ťingu chodí, různí komentátoři ho vnímají spíš jako politický text, a jiní šířeji. Což se pak odráží i v různých překladech. Protože jak jsem se učila na překladatelství, každý překlad je nakonec silně ovlivněn interpretací překladatele….

A někdo do svých překladů vnáší interpretací více (např. Wayne) a někdo méně (Lin, Krebsová).

A u někoho už bych řekla, že je to spíš parafráze, navíc neopírající se o originál, než překlad (Horák).

A Bruce? Ten na konci 18. kapitoly hodně odbíhá od převažující interpretace (a hodně mě tím překvapuje) – podle něj je objevení loajálních ministrů znak návratu tao. Okamžik, kdy chaos je už takový, že si vyžaduje změnu. Pro ostatní je to jen další z příznaků ztráty kontaktu s tao a tato loajalita je jen umělá.

 

TAO-TE-ŤING JE JAZYKOVĚ NEUVĚŘITELNĚ KRÁSNÝ

Continue reading „Tao-te-ťing (18) – proč jsme zavaleni byrokracií?“

SLOVA DÁVAJÍ SVĚTU TVAR A VÝZNAM (The Chosen S02E01)

Série Křesťanská moudrost začíná ZDE. Najdete tam, jaká moudrá poselství můžeme najít pod nánosy křesťanských dogmat. A odkazy na články o jednotlivých dílech první série seriálu The Chosen.

Dallas Jenkins, režisér a jeden z autorů celého seriálu, umí jednu věc úžasně – zarámovat celý díl něčím, co mu dává hlubší smysl. V tomto případě je to začátek Janova evangelia:

Na počátku bylo Slovo,

to Slovo bylo u Boha, 

to Slovo byl Bůh. (Jan 1:1)

V této epizodě můžete vidět jednu z mnoha možností, jak tento slavný úvod vznikl.

Začínáme u staršího Jana, jak zaznamenává vzpomínky ostatních u příležitosti úmrtí prvního z apoštolů. A končíme u mladšího Jana, jak vybírá nejoblíbenější část Starého Zákona.

 

POJMENOVANÉ JE MATKOU DESETI TISÍCŮ VĚCÍ

To není úryvek z Bible. To je začátek Tao-te-ťingu. :-) 

Nepojmenované je začátkem nebe a země. 

Pojmenované je matkou deseti tisíců věcí. (Tao-te-ťing, 1)

Jak říká sv. Jan na konci seriálu, Řekové považují slovo za vyjádření božské moudrosti, která dává světu smysl a formu. Myslím, že je docela zřejmé, že slova jsou racionálním způsobem, jak uchopit neuchopitelný svět kolem nás a dát mu nějakou formu.

Jak se říká – realitu věcem dává to, jak je pojmenujeme.  Continue reading „SLOVA DÁVAJÍ SVĚTU TVAR A VÝZNAM (The Chosen S02E01)“

Tao-te-ťing (14) – Co je to vlastně tao?

(Úvodní část cyklu článků o této více jak 2000 let staré knize je ZDE. Najdete tam i odkazy na materiály, včetně čínských, do kterých se chci zase každý týden nořit.  A vnést díky nim ducha tao do svého života. Kéž vnese klid a moudrost do života i vám.) 

Vzpomínám, jak kdysi  před lekcí o tao na instruktorském kurzu čchi kungu zaznělo:

„Říkal jsem si, co ten člověk bude o tao 90 minut vykládat?“

(Studenti nakonec lekci Romana Řežába hltali a zjistili, že o tao se dá mluvit hodiny a hodiny…. nebo napsat celou knihu už v dávných dobách… )

Tao je totiž neuchopitelné a vlastně i nepochopitelné. Uniká slovům, uniká smyslům. Ne nadarmo hned první kapitola Tao-te-ťingu zní v českém překladu Berty Krebsové:

„Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao.”

I můj první článek o Tao-te-ťingu se jmenoval „Jak mluvit o tom, o čem se mluvit nedá?” O tao se v něm mluví v první řadě jako o cestě. Jak Bruce Frantzis říká, tao je cesta od nemanifestovaného k manifestovanému. Je to cesta, která je pravým opakem cest vedených přáními ega.

Ty nejsou vedené esencí a nevedou k esenci, ale jsou vedené myšlenkami a s nimi spojenými emočními hnutími, a zákonitě pak vnímají pouze povrch každodenního dění a nechávají se jím ovlivňovat.

Bruce jde dokonce tak daleko, že říká, že onen křesťanský biblický pád je vlastně ztrátou života v tao.

 

TAO UNIKÁ SMYSLŮM

Pojďme se tedy podívat na to, jak vykládají 14. kapitolu Lin, Wayne a Bruce Frantzis. Jaká témata v ní vidí? Nač poukazují? Čím je inspiruje? A čím inspiruje mě a může i vás, když se nad  ní zamyslíte?

Už ve 12. kapitole byla řeč o tom, že lidé sice vidí (svými smysly), a přece jsou slepí. To esenciální, to důležité, nevidí. 14. kapitola je delší než ty předchozí a tomu, co je tao, se věnuje do větších podrobností. Co za výroky tam například v překladu Berty Krebsové najdeme?

Patříš na ně – a nevidíš je.
Chceš je uchopit – a nezachytíš je.
Jeho nejvyšší část není jasná, jeho nejnižší část není temná.
Je nepřetržité a neustálé.
Vždy se vrací k původní nebytnosti.
To je, proč se nazývá tvar beztvarého, obraz nezobrazeného.
Jdeš-li mu vstříc, nevidíš jeho tvář,
sleduješ-li je, nevidíš jeho záď.

Tato kapitola skýtá spoustu tzv. překladatelských oříšků. (Tato knížečka je ostatně jeden velký oříšek, a proto se ji ani nesnažím sama překládat.) Horák některé části raději přeskočil a některé přesunul v textu jinam, než jsou v originále. Jako spousta ostatních jeho kapitol, i tato je hodně volným zpracováním.

(Ano, Horák sám přiznává, že jeho kniha O tao a ctnosti není překlad, ale interpretace na základě srovnání 70 anglických překladů čínského originálu.)

Krebsové překlad z roku 1971, který jsem zase kdysi brala jako ten nejreprezentativnější, protože je z pera sinoložky a je plný poznámek k obsahu i čínštině,  už mi takový také dnes nepřijde.

Někdy si říkám, že není od věci to, co udělal Horák, ale s přihlédnutím k originálu a výkladům. A bez snahy přibližovat text moderním čtenářům zjednodušováním. Text, minimálně ta část, kterou jsem zatím v originále četla, si zaslouží víc. Ale je to těžké.

 

ŽIJME VĚDOMI SI ZÁKLADNÍHO VŠEZAHRNUJÍCÍCÍHO PRINCIPU BYTÍ

Continue reading „Tao-te-ťing (14) – Co je to vlastně tao?“

Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota

Je zajímavé, jak se taoistická a křesťanská moudrost někdy prolíná. O to víc si toho všímám teď, když píšu články o taoistickém Tao-te-ťingu a jeho výkladech, a zároveň o seriálu The Chosen o Ježíši a té partě kolem. Duchovní slepota (vidí, a přece jsou slepí) je tématem jak taoismu, tak judaismu a křesťanství. Ostatně i indická mája má hodně podobný význam – zakrývá realitu.

„Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší,” je citát ze Starého zákona (Jer. 5:21) A podobných najdete ve Starém i v Novém zákoně víc. Ježíš třeba na adresu farizeů podotýká: „Slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mt 15:14) Jak je vidět, duchovní slepota člověku brání rozlišit podstatné od méně podstatného.

Duchovně slepí lidé nerozumějí světu, ve kterém žijí, hledají štěstí, kde není, zbytečně se kvůli tomu stresují a stávají se závislými na tom, co jim radost nepřináší. Drogám propadá jen pár jedinců, závislá na něčem je ale většina.

 

PĚT BAREV, TÓNŮ A CHUTÍ ČLOVĚKA OSLEPUJE, OHLUŠUJE A OTUPUJE

12. kapitola je kratičká a celkem jednoduchá. Hovoří o pěti barvách, tónech a chutích, které oslepují, ohlušují a otupují. A také o nadměrné honbě za zážitky a vzácnými drahými věcmi, které rozněcují lidská srdce. (Jak překládá Krebsová.)

Kdo odebíráte e-maily Jiného světa (dostanete se k nim TUDY) víte, že taoistické vidění světa rozděluje vše kolem nás i v nás do pěti skupin. Vše podřazuje tzv. pěti elementům. (Skrze pravidelné e-maily si můžete vyzkoušet, jaké to je jednotlivé elementy týden za týdnem v sobě harmonizovat a žít taoisticky podle přírodních rytmů.)

Takže pokud Tao-te-ťing říká, že pět barev oslepuje, nemyslí tím pět barev.

Myslí tím cokoliv, co člověk vidí.

A nemyslí tím samozřejmě ani to, že fyzicky oslepne, ale že si otupuje vnější smysly a uzavírá vnitřní smysly, které vidí, co oči nevidí.

Jak říká Wayne, když člověk přikládá příliš pozornosti potěšení smyslů, žije ve světě iluzí. Když se honí za slávou a požitky, plýtvá energií a celá jeho existence je postavena na tom, že nikdy nemá dost. 

Mudrc na druhou stranu dává přednost vnitřnímu světu a potěšení, které mu přináší, a ví, že nic víc ke spokojenosti vlastně nepotřebuje. Podobně jako buddhisté či hinduisté je schopen prohlédnout iluzornost a pomíjivost a neuspokojivost vnějších lákadel a nenechá se jimi polapit.

 

HŘÍŠNÁ HMOTA

Vzpomínám, jak jsem si kdysi říkala, jak byli ti křesťané strašní, že všechno tělesné a fyzické (přírodu také) považovali za méněcenné. Ba někdy až hříšné. Člověk se měl starat o svou duši, o to netělesné, a umrtvovat to tělesné. Za rozvoj vědy ale nakonec můžeme děkovat jen tomu, že hmota církev moc nezajímala.

Zároveň jsme ale byli pány tvorstva – a rozvoj vědy pak i to tvorstvo a přírodu zničilo.

Taoismus ale jako by chápal mnohem lépe, že to hmotné není špatné. Zatímco křesťanství rozštěpilo svět na hmotu a ducha, taoismus je sice taky dualistický (jin/jang), ale nevnímá je jako protiklady, ale jako dvě strany jedné mince.

Duální svět jinu a jangu je ten, který realisticky žijeme, ale cesta k tao vede skrze jejich paradoxní sloučení. Ne skrze odmítnutí jedné stránky (třeba hmoty).

 

DUALITA NEDUALITA

Našemu dualistickému uvažování to přijde neuchopitelné (proto také neduální Jiný svět už roky objevuji, učím se v něm žít a sdílím své zkušenosti) a taoisté mi na té cestě hodně pomáhají. :-)

Taoismus je totiž učení velmi praktické. Vede k naladění na rytmy hmotné přírody – učení o pěti elementech se odráží v architektuře (feng shui) i zdravotnictví (čínská medicína). Nemluvě o cvičení čchi kung, které vás do neduálního světa wu-wei (bez úsilí) také zavádí.

Jak ve svém výkladu zdůrazňuje Wayne – tato kapitola vyzývá k tomu všímat si zázraku skrývajícím se za tím, co můžeme vidět, nebo slyšet. 

Je to podobné tomu, o čem byla řeč už v minulé kapitole. Vnímat prázdnotu, tao, za tím, co vidíme kolem sebe. Je to také podobné tomu, o čem píše Bernardo Kastrup z toho věděčtějšího a filozofičtějšího hlediska, když za vším fyzickým (ať jsou to zvířata, nebo stromy a hory) vnímá základ bytí – mysl.

 

CO VŠECHNO NÁM VNĚJŠÍ SVĚT BERE

Continue reading „Tao-te-ťing (12) – vidí, a přece jsou slepí aneb duchovní slepota“