VZPAMATUJME SE… (pokračování)

(…první část článku je zde…)

Je to právě váš psychický stav, který máte do značné míry ve svých rukách. Určitě víte, že se můžete cítit svobodně i ve vězení, bohatě, i když máte hluboko do kapsy, a klidně, i když je kolem bouře. Protože tohle všechno jsou stavy mysli, které nemusí být závislé na tom, co se děje tam venku. Možná jste to i někdy zažili?? Možná jste někdy cítili tu opojnou vnitřní svobodu ve chvíli, kdy jste se najednou nenechali vytočit nebo vyděsit něčím, co by se vás bylo předtím dotklo?

Žádná vláda vám ale nepřikáže postarat se o svůj psychický stav. To je na vás. A já doufám, že až se dostanete ke konci tohoto článku, budete mít v ruce něco, co vám pomůže najít v téhle nejisté době tu vnitřní jistotu.

 

To nejdůležitější, co je teď potřeba

Continue reading „VZPAMATUJME SE… (pokračování)“

Vzpamatujme se… to slunce tam stále ještě září…

TAHLE HRA UŽ JE ROZEHRANÁ.

Každého z nás, a to globálně, nějak zasáhne.

Menším, či větším omezením toho, nač jsme byli dosud zvyklí. Menšími, či většími ekonomickými problémy. Menšími, či většími zdravotními problémy. A někoho možná až na životě. Osobně, nebo u blízkých, přátel nebo známých…

S tím, zda se to stane, a do jaké míry, toho můžeme udělat jen velmi málo. Jsou tady ve hře větší síly, než jsme jen my. I když jednu věc ve svých rukách přece jen máme, a právě díky těm větším silám. O tom ale bude řeč až dále.

Navíc vlastně moc nevíme, jaké všechny síly to jsou a co přesně za hru se tu hraje. Snahy všechno propočítat a vykoumat jsou marné, protože nikdo, včetně odborníků i nejvyšších politiků, nemá dost informací. Kdo by je komu sděloval, když chce mít navrch? Čemu a komu se dá vůbec věřit? A od které doby se vědci umí shodnout na tom, co zkoumají? Obzvlášť když je to něco nového?

Já vím, že to není snadné (a často prostě nechceme být za hlupáky), ale jsou chvíle, kdy je třeba se naučit žít s oním známým: „vím, že vlastně nic moc nevím”. V určité nejistotě. Ve vzduchoprázdnu. Tam, kde není čeho se pořádně chytit. Kde nevíme, co vlastně máme dělat.

 

Máte strach?

Continue reading „Vzpamatujme se… to slunce tam stále ještě září…“

Pohled do propasti života a jak ho snést (Made in Abyss)

Víte, co vás v životě motivuje? Do čeho jste vložili své srdce… a smysl svého života? Máte podobně jako Riko z Made in Abyss jasnou a dost silnou představu, která by vám na cestě životem mohla pomoct?? Protože tam v Propasti (Abyss) života je to životně důležité. Teď na podzim, jestli rádi plujete s rytmy přírody, máte dokonalou příležitost podívat se na to blíž.

Zjistit, co vám slouží, a co vás naopak zbytečně souží. A nechat pak podzimní vítr, aby to odvál daleko pryč, podobně jako odnáší listí.

Je to totiž právě podzim a zima, díky kterým se můžeme zastavit a zapátrat v hlubinách. Za čím to vlastně jdeme? Před čím případně utíkáme?? A opravdu to tak chci??

Já tento týden přesně tohle udělala. Týden tématu NIC NEPOTŘEBUJI A NIČEHO SE NEBOJÍM v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ byl totiž k něčemu takovému jako dělaný. A k tomu pohledu do propasti mě inspirovalo kupodivu právě anime Made in Abyss. :-) Člověk nikdy neví, kde objeví inspiraci. :-)

 

Co všechno může symbolizovat taková Propast (Abyss)?

Jestli jste na tom s manga a anime podobně jako já, nijak extra vás něco takového nezajímá. :-) Ale má dcera je fanynka a nebýt korony, chodila by v květnu s rouškou po Výstavišti v rámci animefestu. Ne kvůli nařízení. Ale protože tam se kupovali už loni (i já kupovala jí) a bylo to tak nějak in. :-)

A přece mi občas předhodí něco zajímavého. Loni v létě to byla Madoka Magica. Japonskou říkanku z tohoto anime jsme se učili  letadle z Itálie domů. :-) Co mě na ní tak fascinovalo? O tom víc v článku Cena, kterou platíme za svá přání. Pokud jste přesvědčení, že snažit se naplnit svá přání, i ta sebevznešenější, je ten směr, který svému životu dát, pak tohle anime vám tohle přesvědčení asi nabourá. (Mimochodem, animace ovlivněná Švankmajerem. :-))

Možná je to ten východní vliv. Však Buddha už před tisíciletími říkal, že příčinou utrpení je touha (tanhá). A některá anime se nebojí ukázat, kam až člověka mohou jeho touhy zahnat. A nebývá to hezké….

Propast v Made in Abyss je někdy přirovnávána k Danteho peklu z Božské komedie. A přece musím říct společně se spoustou ostatních diváků anime i čtenářů mangy, že Propast je fascinující, krásná i děsivá zároveň. A přispívá k tomu i z mého pohledu nadpozemská hudba, kterou pro japonské anime složil australský skladatel. A natočili to ve Vídni. :-) Menší ochutnávka, ať víte, o čem je řeč (užijte si to, třeba při čtení článku):

Líbí? Můžu vám zaručit, a nejsem jediná, že po shlédnutí anime vám při některých skladbách zpětně začnou téct slzy. Ano, hudba vám velmi bolestně připomene některé scény. A ano, ani seriál, ani filmy nedoporučuji nikomu, kdo není připraven podívat se do Propasti… nebo jí dokonce sestoupit až na samotné dno. Na cestě totiž můžete narazit na nejrůznější věci, které nechcete vidět. Ani znát.

Ale jak už to v životě chodí, bez toho, aniž bychom přestali utíkat před traumaty a snažit se na ně nějak – jakkoliv – zapomenout, tu opravdovou svobodu a štěstí nenajdeme. Svět umí být krutý a není možné před tím zavírat oči. Dokážete se podívat kráse i hrůzám životní Propasti od očí??

 

Jak moc je moc, než vás to zlomí??

Hlavními hrdiny tohoto anime jsou děti. 12 let. Děvče Riko a chlapec Reg (tak trochu robot a tak trochu chlapec). Vzpomeňme si na to, jací jsme byli jako děti? Hraví? Nevinní? Žijící v přítomnosti? Někdy jsme se nebáli neopatrně vběhnout do ulice, auto nauto. Někdy jsme se báli příšer pod postelí a ve skříních. Někdy jsme měli milované rodiče, někdy jsme v životě neměli to štěstí. V každém případě jsme ale netušili, co všechno život obnáší. (Ozvlášť pokud nás ve škole spíš než dějepis a zeměpis bavilo si kreslit nebo číst pod lavicí.)

A pak jsme, rok za rokem, začali objevovat svět. Podobně jako Riko a Reg vrstvu za vrstvou objevují Propast, do které se jedné noci potají vydali. Tak nějak tušili, že to nebude jednoduché. Ale netušili, jak moc kruté to někdy bude… co všechno tam potkají a zažijí…

A přece, jak zaznělo v jedné z recenzí tohoto anime, jak moc je moc, než vás to zlomí? Riko má totiž jasný cíl – najít svou matku, která na ní má podle vzkazu čekat na dně Propasti. Snad tedy ještě žije?? Při jedné z halucinací, když táhne omdlelého Rega nahoru k východu z jeskyně, se jí honí hlavou, ať se vrátí zpět na povrch Propasti. Ale čím níž v Propasti jsou, tím méně je možné se vrátit zpět. (Funguje to podobně jako při sestupu do hlubin oceánu.)

Nezbývá než jít dál a čelit překážkám, které se zdají nepřekonatelné. Jak silný je ten motor, který Riko žene? Jak silný je ten náš??

A nejde jen o to jít si za svým snem. Ať už ho máme jakýkoliv. Jde o to, neztratit tu zvídavost. To nadšení. Tu laskavost. Tu odvahu. Jak jsem už před lety napsala, když jsem chtěla co nejlépe přiblížit, odkud vyrůstá onen strom štěstí:

Jak silné je vaše odhodlání??


Článek i všech 5 bodů je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ (vstup zde), který je ZDARMA otevřený všem. I vám. :-)

 

Dovolená, kde by to člověk fakt nečekal…

Každé léto najdete na mém blogu tipy na to, kam i vy můžete vyrazit na dovolenou. Kde jsme to prozkoumali a jak moc (nebo málo) se nám tam líbilo. Pár vět o tom, co se tam dá zažít. (Odkazy na pár takových článků najdete na konci článku.)

Ale hlavně – tipy na to, jak si z dovolené nedělat jen prohlídku památek apod. Ale jak si dovolenou užít tak trochu jinak a využít ji opravdu naplno. Ale nikdy by mě nenapadlo, co nás v létě čeká letos. :-)

S koronou (Káčkem, jak mu říkám) se spousta věcí v našich životech změnila. Co vy? Vyrazili jste letos k moři? Nebo prostě do zahraničí? My obvykle jezdíme. Manžel do hor s kamarády a já s matkou a dcerou k moři. Pro matku je i to tak trochu týden, kdy si může odfrknout. Pečuje o mého otce, který je po druhé mrtvici. A umíte si možná aspoň představit, že to není dvakrát snadné. Takhle kolem osmdesátky věku. Jako bývalá rehabilitační sestra zná sice různé triky, jak se zbytečně nedřít a díky své práci má sílu ještě teď, ale přece jen.

 

Dovolená fakt už úplně postavená na hlavu

Obvykle se snažíme vyjet na dovolenou někam jinam, než kde bydlíme. :-) Je to čas cestování, poznávání nových míst. Vypadnutí ze stereotypu všedních dní. Někdo si najde nějaké místečko u nás v republice (a že je jich spousta!), někdo vyrazí za humna.

Jak jsem psala výše, my jezdíme. Každý rok. Tu Španělsko, tu Sicílie, tu Turecko, tu Korfu, tu dokonce Albánie. Letošní Španělsko jsme ale s pochopitelných důvodů odložili. Ale aby matka o ten svůj čas na odfrknutí nepřišla, pozvala jsem ji k nám do Brna. Ačkoliv já tady žiju už dlouhé roky, máma tady nikdy nepobyla víc než maximálně 1 noc. A to jen výjimečně. Otec a pes na ni vždycky věrně čekali.

Pro ni je to změna. Pro mě zas taková ne. Chybí mi tu ono ponoření do ticha mysli, ono napojení se na sílu moře. Ale objevila jsem tu zas něco jiného a ze stereotypu všedních dní jsme určitě vyskočili. :-) 

Připomněla jsem si své průvodcovské roky, kdy jsem prováděla turisty třeba na Srí Lance. Ano, i tam jsem byla na jednom místě nepočítaně. A přece to bylo pokaždé jiné. I tentokrát to bylo jiné. Špilberk a kasematy. Kapucínská hrobka s mumiemi. Hvězdárna.

Sex, utrpení a smrt

Continue reading „Dovolená, kde by to člověk fakt nečekal…“

Město robotů – „Nejlepší elektřina je ta pražská“

Čím blbější otázku asi položíte, tím geniálnější odpovědi se možná dočkáte?? Robotka Kika na robotické výstavě Město robotů (mimochodem jmenovkyně mé dvanáctileté dcery) se ukázala být duchaplnější, než jsem od robota očekávala :-)

Ano, nedalo nám to a také jsme s dcerou na výstavu v pondělí vyrazily. Manžel to nakonec vzdal, a tak možná právě díky tomu jsem měla možnost si s Kikou v klidu popovídat. Kdo ví, jak by to tam bylo vypadalo v neděli odpoledne :-)

V pondělí kolem poledne tam bylo dost lidí na to, aby mě živá Kika tahala z fronty na výtah do vesmíru. Už jsme tam čekaly určitě dobrých 20 minut a ona se už opravdu nudila.

Ale zase tam bylo dost málo lidí na to, abychom si mohly bez velkých front vyzkoušet jiné virtuální hrátky.  Nebo nechaly robotického herce deklamovat slavnou scénu z Blade Runnera nebo zahrát zlatého robota ze Star Wars. Byl úžasný! Ani na kafe od robotického baristy (mimochodem dvakrát mi to cappuccino nechutnalo) jsem moc dlouho nečekala.

Nejvíc jsem se ale třískala smíchy u robotky Kiky. Snažila jsem se ji na něco nachytat, ale nedala se. Continue reading „Město robotů – „Nejlepší elektřina je ta pražská““

Když jde člověk vlastní cestou, může někdy narazit…

… a otázka pak zní, zda šel špatnou cestou, nebo ne. Podobnou otázku si kladu tento týden, ale odpověď se asi dozvím až nějaký další. 

Jak už to tak v projektu STROM ŠTĚSTÍ bývá, téma týdne se zhmotní a dá Vám zažít hmatatelně to, co může být velmi poučné prožít. Je to jako byste si přivolali nějakou svou vlastní životní lekci. Hmm, co myslíte? Není to lepší, než když Vám Život nějakou přihraje sám a Vy pak valnou většinu té hodiny strávíte tím, že se té lekci bráníte?

Tématem tohoto týdne bylo PO SVÉM, ALE MOUDŘE :-)

Ano, zaběhané cesty jsou přece tak jednoduché a jasné. Nalajnované. Stačí jít a dojdete zcela jistě do cíle. A v podstatě proti tomu vůbec nic nemám.

Vzpomínáte na můj oblíbený symbol labyrintu?

Tak to je přesně ona jednoduchá a jasná cesta, po které se prostě šlape, dokud nedojdete do středu. Bušit hlavou do zdi a snažit se jít jinudy, nějakými zkratkami přímo do středu, prostě nefunguje.

Kdo by proti takové cestě něco namítal? A není snad pochopitelné, že právě takovou cestu se lidé snaží prosazovat? Máte spoustu různých skupin s jejich vlastními zaběhanými cestami a je pomalu hřích (a někdy i smrtelný zločin) se od takové cesty odchýlit. Je jednou daná, vyzkoušená a vede do „ráje”.

Continue reading „Když jde člověk vlastní cestou, může někdy narazit…“

Láska, se kterou neseme svůj kříž

Láska byla hlavním tématem léta. Vzpomínáte? V té době vládne element Oheň – srdce, láska a radost. V létě jsme se učili hledat radost jinde než ve vnějším světě. Učili jsme se milovat nepodmíněně. Na podzim se nám totiž tato schopnost šikne :-) 

láskaMilovat v létě je tak snadné. Teplo a slunce v nás probouzí radost. Dozrávají rudé třešně. Sladké jahody. V létě se opalujeme u vody, jezdíme na dovolené, poznáváme nová místa… a nové lidi. Kolik letních lásek kdo prožil??

Právě v létě máme možnost tu lásku v sobě objevit. A ve chvíli, kdy ji objevíte, už je jen na Vás, jestli se do ní naučíte vstupovat i bez toho léta, tepla, jahod, třešní, dovolené a letních lásek. Jestli pochopíte, že nic z toho ve skutečnosti nepotřebujete.

Poprvé jsem si to uvědomila před více jak 20 lety díky písničce George Michaela – Jesus to a child, kterou napsal, když mu zemřel přítel. Je to krásná píseň, která Vám neustále připomíná, že když jednou lásku poznáte… když jednou poznáte, že OPRAVDU něco takového jako láska existuje, už zůstává ve Vás. Toho druhého fyzicky nepotřebujete, abyste byli plní lásky…

A je to také více jak 20 let díky své cestě do Izraele a Jeruzaléma, kdy mi došlo základní Ježíšovo učení – když svůj kříž nesete s láskou, nese se mnohem lehčeji, než když ho nesete s odporem…

Jenže umíme něco takového vůbec?? Continue reading „Láska, se kterou neseme svůj kříž“

Touha z neduálního hlediska (Rupert Spira)

Není snadné psát o neduálním Jiném světě. Je totiž plný paradoxů. Jednou platí A. Pak zase platí B. Jenže co když jsou A a B protiklady?? Podobné je to s touhou. Je správné toužit, nebo není?? Jak je to tedy??

Občas mi některý z účastníků online kurzu Mimoňská cesta do Jiného světa napíše, že ta část, že se máme vzdát své touhy, se jim nezdála :-) Ani se nedivím. Touha je v dnešním duchovním světě považována za impulz k plnění si našich snů. Konečně nám někdo dodal odvahu jít za tím, po čem toužíme… a já jim budu vykládat, že to tedy jako ne?? :-)

To je ale omyl. Touha má ohromnou sílu a zbavovat se jí, potlačovat ji proto, že Vám někdo řekne, že to není správné, není TO ONO, co ve svém online kurzu nebo v ebooku věnovaném elementu DŘEVO vlastně říkám. Continue reading „Touha z neduálního hlediska (Rupert Spira)“

Mysl nic nechápe (Rupert Spira a neduální učení)

Obvykle očekáváme od naší mysli, že bude chápat. Že se bude učit, srovnávat, analyzovat… a chápat. Obvykle si myslíme, že to všechno musíme udělat, abychom pochopili.  A přitom Rupert Spira říká, že porozumění nevychází z mysli (video ZDE)… hmmm…

Jak říká, je to jako když vyprávíte vtip. Porozumění přijde mezi vtipem a smíchem. Něco se stane v té chvíli ticha. Vám to dojde. Nemusíte nad ničím přemýšlet. Prostě Vás to napadne. Podobně je to podle RS i v případě porozumění. Dojde k tomu ve chvíli, kdy přestanete přemýšlet. Kdy ho přestanete hledat v mysli. Ve chvíli, kdy mysl utichne, dojde ve Vědomí k porozumění – a to se potom promítne do mysli.

Ano, můžete tomu říkat inspirace…

Ano, můžete tomu rozumět tak, že žárovka ve Vaší hlavě se rozsvítí, až když se napojíte na rozvod elektřiny :-)

Mysl je ale zázračná

Sama možná nic nechápe, ale vzhledem k tomu, jak je provázaná s Vědomím, které je její podstatou, umí spoustu věcí. Když na to přijde… Continue reading „Mysl nic nechápe (Rupert Spira a neduální učení)“

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

Continue reading „Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)“