OHLÉDNUTÍ (leden-březen 2024)

Ohlížíte se někdy? Za uplynulým dnem? Uplynulým týdnem? Měsícem? Rokem?

Někteří lidé si píší deník – deník vděčnosti, deník toho, co prožili, deník snů atd. Těch možností je spousta (viz článek o 7,2 kg deníků a journalingu).

Já jsem roky dělávala shrnutí týdnů a měsíců a na konci roku mi stačilo jen prolítnout měsíční shrnutí a bylo mi rychle jasno, co mi daný rok přinesl. Jaký symbol mohu uplynulému roku dát. Dar? Hororový Freddy Kruger? Spirit? Hned jako by se mi vybavily detaily toho, jaký daný rok byl!

Často žijeme na autopilota, nevíme, co bylo před měsícem, to hezké zapomínáme a užitečné lekce také.

Co si pamatujete o předešlém roce? O své minulosti?

A ano, není třeba se v minulosti babrat, ale je dobré z ní vědomě vyrůstat. :-)

ROK 2024 STAVÍ NA DESETI LETECH ROČNÍCH PROJEKTŮ

Letos shrnutí týdnů a měsíců nepíšu, ale i tak bych si ráda na konci roku ušetřila práci a čas. Třeba vás toto shrnutí inspiruje poohlédnout se za tím vaším rokem a možná v tom mém najdete i nějaké vhledy užitečné pro vás osobně. Kdo ví? :-)

Začátek roku 2024 se tentokrát nesl v duchu hodně důkladného shrnutí hned celého desetiletí!

Fakt doporučuju si něco podobného někdy udělat! Budete se divit, co všechno o sobě a o životě zpětně objevíte. Od prosince i během ledna jsem psala sérii článku o cestě z absurdního světa. Před 10 lety totiž začaly mé roční projekty Absurdistán, Jahodový svět a Strom štěstí. (Stejná témata, jiné názvy a jinak velká spoluúčast mých čtenářů).

Mrknout se můžete zde: Cesta z absurdního světa za uměním milovat život se vším všudy.

(Články série nejsou řazeny chronologicky, ale tématicky. Vypichují nejdůležitější události a zkušenosti. Otázky, které jsem si během let kladla, i odpovědi, které mi Život přinášel.)

Stručnější verze dlouhé série je zde: Když hledáte štěstí, které vám nikdo a nic nevezme.

Když se vy ohlédnete za uplynulými 10 lety, co uvidíte? Jaké bylo pro vás covid období? Co vám dalo a vzalo? (Je dobré podívat se i s odstupem a neneskočit hned na první vlnu toho, jak hrozné to bylo a jak je lepší na to nevzpomínat.)

ZAMILOVAT SI ŽIVOT TAKOVÝ, JAKÝ JE

Pro mě bylo třeba díky těmto shrnutím velkým objevem poznání, že sem patřím. Že jsem nedílnou součástí celého vesmíru. Někdy lidi napadá, že jsou jako mimozemšťani a tahle Země a tenhle život pro ně není dost dobrý. Je tady spousta zla a trápení. Já přece patřím jinam, říkají si! I já jsem dlouhá léta vnímala něco podobného.

Zamilovat si život takový, jaký je (bez úniku do zábav), byla pro mě vždycky ohromná výzva!

A tak jsem v tomto článku zavzpomínala na fraktály (protože jsme fraktálovou součástí světa), nebo jsem psala o smrti (jak jsem ji v lednu prožívala se svým otcem). A také o kvantové fyzice a principu neurčitosti.

Pro mě kvantová fyzika neznamená, že si myslí tvoříme vlastní svět, ale že o světě ve skutečnosti nic nevíme a nebudeme vědět. Předkládá přede mě svět jako mysteriózní tajemství a to miluju!

Pokud vám někdo tvrdí, že s jistotou ví, jak se věci na světě mají, nevěřte jim. :-) Jen si to myslí. :-) Přirozeností naší mysli je vytvářet ze změti informací něco, čeho se může chytit. Nehmatatelnost, nejistotu nemáme rádi. 

A tak jsem také psala o výzvách života v nejistotě, kterému se tak moc snažíme vyhnout. A také o výzvách instruktorského kurzu čchi kungu a nástrojích, které jsem za těch 10 let získala a které mi pomáhají výzvy zdolávat.

Ať je to nejistota, nebo smrt.

DO TOHOTO ROKU JSEM VSTUPOVALA S MNOHA TÉMATY A VHLEDY

V sérii najdete něco k vipassaně (desetidenních kurzech meditace vipassana), k Tao-te-Ťingu,  neduálnímu Jinému světu, jeho možnostem a záludnostem. Hlavně co se motivace týká, protože ta klasická (cukru a biče, byť vnitřní) tady už nedává smysl a složitě se hledá jiná.

Také něco k novému vědeckému paradigmatu (viz Bernardo Kastrup), něco k Jungovi, něco k radosti ze života, ať se děje cokoliv, ke schopnosti přijímat a smiřovat se. Ale i k tomu, že přijetí neznamená, že je vše ok, jen že tomu nedovolíte, aby vás to zraňovalo a ovlivňovalo.

Těch témat, které mi deset ročních projektů (Absurdistán a Strom štěstí) dovolilo rozvíjet, byla spousta. A já jsem za to moc vděčná. I za oporu, které se mi dostávalo…

LEDEN 2024

V lednu 2024 (10.1.) zemřel můj otec. Já tehdy napsala článek Milujete pohled do očí smrti a umírání?

Protože jak jinak – milovat život, když je plný radosti, je snadné. Ale milujeme ho opravdu se vším všudy, nebo se něco snažíme potlačit? Nemluvit o tom?

Smrt je pro mnohé tabu. Já musím i díky onomu shrnutí 10 let říct, že kdykoliv došla řeč na smrt, nikdy to nebylo něco strašného. Spíš něco hluboce dojemného, překvapivého, nebo to byla výzva, která mě v nějakém ohledu proměnila.

I umírání (3 týdny) a smrt mého otce byla pro mě silným prožitkem – prožitkem plným andělů (vánoční období) i humoru. Protože v naší rodině se smysl pro humor (i ten černý) předává už ve velmi útlém dětství. Sám otec vyprávěl na smrtelné posteli vtipy. A tu zprávu jsme s matkou očekávaly u silvestrovské zábavy. (Mimochodem na Silvestra mám narozeniny.)

Je to obranný systém? Ano, to jistě ano. Ale je v tom i prožití přirozeného běhu života (který končí smrtí), vděčnosti, že umírání i smrt byla milosrdná. Ostatně na Vánoce přece dávali tu pohádku o tom, jak se smrt na člověka usmívá tak, že se mu nechce do života zpět.

Bylo zvláštní vnímat celý ten proces umírání (vize jeho vlastního otce a dalších věcí, které v životě miloval – Becherovka, sázení atd.).

SMYSL PRO HUMOR JE DAR, ALE MŮŽETE HO DÁT I SAMI SOBĚ

(Stačí se na to, co vás trápí, podívat trochu jinak.)

Smysl pro humor je i smysl pro optimistický úhel pohledu na svět. A ten je někomu bližší a někomu ne. Je to úhel pohledu. Způsob, jak naše myšlenky interpretují každodenní události. Smysl pro humor je mnohdy realističtější než bezbřehý optimismus. Protože nevidíte věci jen růžovými brýlemi. Vidíte je tak, jak jsou, ale smíchem to ze sebe setřesete.

Moc se mi kdysi líbilo vysvětlení tarotové karty ĎÁBEL – když se mu vysmějete, ztratí nad vámi moc. Můžete setřást okovy strachu, kterými vás poutá. Vidíte ho, ale už se nebojíte. Nepadáte pod tou vší tíhou, něco vás trošku nadnáší, když byste padali… dolů, do černé jámy…

A tak mě lidé mohli vidět na instruktorském kurzu čchi kungu Orla v hnízdě hned druhý den a pak celý víkend. Kupodivu jsem to byla já, kdo tam po náročných hodinách čínské medicíny rozproudil energii a trochu tam vnesl humor.

Jsem vděčná i za to, že jsem díky smrti svého otce viděla, že jak žijeme, tak umíráme.

A že na smrt se můžeme připravit už teď a tady.

V kurzech ANGLIČTINA JINAK jsem původně měla jiné plány, ale nakonec jsme se věnovali právě smrti.

BŘEZEN 2024

Hlavním tématem března byl hlubší ponor do toho, kým jsem. Nešlo tentokrát o tu neduální podstatu podstatovou (ta je jasná a není těžké se na ni napojit a zvládne to mimochodem každý, kdo jen trochu chce). Šlo o tu naši část, se kterou jsme se z té podstaty podstatové vyloupli a přišli na tento svět jako kapka z oceánu moře. A kterou zde můžeme objevovat, rozvíjet a působit jí na své okolí.

Před lety jsem tuto svou část objevovala skrze astrologii. Je mi jedno, jakou má kdo budoucnost, vždy mě spíš zajímalo, jaké archetypy jsou ve mně uložené. Pak můžete říct, že jsou věci, které na sobě nezměníte, stejně jako nezměnít temperament, se kterým jste se narodili.

V březnu jsem byla inspirována se znovu víc ponořit do Human Design, tentokrát hlavně skrze tzv. inkarnační kříž e vědomé a nevědomé Slunce, protože Slunce – to, co v nás má sjednotit všechny ostatní vlivy a dát naší bytosti jednotu – je taková má záhada. V horoskopu mám Velký kříž a Slunce je jeho součástí.

Což znamená, že někdy nevím, co vlastně chci. :-)

Víc o tom všem píšu v článku Víte, co jste zač?

V prvé řadě – nejsme škatulky. Na to jsme příliš neuchopitelní. (Žádné Já podle buddhistů proto také neexistuje, jsme příliš proměniliví.)

V druhé řadě – jsme jako hluboký, hodně hluboký oceán. Neprobádatelní.

V třetí řadě –  rozhodně nejsme a nikdy nebudeme vědomými bytostmi. Ten oceán nevědomí, který nás ovlivňuje, je příliš hluboký.

Vím, že nic nevím. S probuzeným Buddhou se nesrovnávám a miluju Jungovo kolektivní nevědomí plné archetypů a živoucích sil, které nemáme a nemůžeme mít pod kontrolou. Většinu dynamiky v těch hlubinách ani nedohlédneme.

A to je na to to krásné. To tajemství bytí – Života i nás. Propojeně.

POSLÁNÍ? 

Nicméně vědomě se učím žít už nějakou dobu. Má zkušenost je, že sebe i svět můžeme prožívat bohatěji, komplexněji, než jsme si kdy mysleli. A s povznášejícím pocitem, kterému nestojí nic v cestě. Právě naopak. Překážky nás nutí ta křídla roztáhnout a přeletět je… pěkně se nad ně povznést a vidět je z nadhledu. :-)

Často se mluví o poslání.

Spousta lidí ho hledá. Já nějak ne. :-)

Nevnímám potřebu napasovat sama sebe na nějaké poslání a nejsem si ani jistá, zda jsme se s nějakým posláním přišli. Dostala má Duše nějaký úkol? Vybrala si má Duše nějaký úkol? A mám vůbec nějakou Duši?

Ano, mám prožitek otevření minulého života. Ale možná se jen symbolicky vyplavilo něco z nevědomí, třeba z toho kolektivního. Něco, co mě ovlivňovalo. A pomohlo mi pochopit, proč mě zrovna trápí to, co mě trápí.

Přišla jsem na tento svět proto, abych daný traumatický prožitek nějak pročistila?? Kdo ví? Možná ano.

Vím, že nic nevím. :-)

ŽIJETE V DUALISTICKÉM SVĚTĚ PŘÍČIN A NÁSLEDKŮ?

Zdá se to být logické. Ale do objevení kvantové fyziky se spousta věcí zdála být logická, i když nejsou vždy platná. Já v zásadě nežiju ve světě příčin a následků. :-) V tom smyslu, že pro mě už není důležité hledat chyby a nějaká PROČ.

Jen vím, že je dobré žít v rovnováze a harmonii, protože to, co v rovnováze není, se do ní přirozeně dříve nebo později navrátí. Přes další a další zkušenosti. Pokud to chcete vnímat jako úkol a poslání, ok. :-)

Já si jen už pár let ze zvyku kladu otázku:

„KDO nějaké to poslání vůbec má? Kdo jsem?“

A ty otázky už ovlivňují mé vnímání.

Ale zároveň také vím, že jsme se narodili nějak vybavení. S dary, které můžeme objevovat, využívat. Možnostmi, které můžeme rozvíjet. A překážkami, na které můžeme narazit, a využívat je pro prohloubení vědomí toho, kým jsme. (Nehraju hru na vylepšování sebe sama… možná už tušíte proč).

Pro mě je zásadní prohlubovat, rozpínat, neomezovat se, prostě necpat se do škatulek. :-) Ani do těch lepší/horší, vědomější/méně vědomý. Nebe, peklo, 3D, 5 D.

Jedničkářka jsem už byla a věřte, to vás šťastnými neudělá. :-)

Žít v rovnováze a otevřeně tomu, co je, bylo i bude, to ano.

ARCHETYPY = OTISKY V NÁS A INKARNAČNÍ KŘÍŽ HUMAN DESIGNU

Mluvila jsem o astrologii a její symbolice. O tarotu a jeho symbolice (která si z astrologie také něco bere). Ničemu z toho se už moc nevěnuji, protože je pro mě nyní důležitější žít v oné rovnováze, bděle a uvolněně (čchi kung, tao), než o sobě vědět víc a víc. Z hlavy víc do tan tien, jak se říká. :-)

• A tak mě překvapilo, když mě lednová smrt mého otce znovu naladila na touhu jít opět za symbolikou (obrazy nevědomí, které se vám mohou zjevovat před smrtí… nebo ty, co se vám občas zjevují na týdenních pobytech ve tmě).

• Ale asi není divu, protože už na konci roku mě kromě Tao-te-ťingu znovu zavolal i Jung a jeho archetypy.

Mé vědomé Slunce je archetypem VITALITA/RADOSTNÝ

(České názvy všech 64 bran najdete ZDE).

Díky Human Design jsem si uvědomila, že právě tahle stránka je v mém zrození prý ta nejdůležitější a právě tu mám rozvíjet a šířit. A tak každé ráno, kromě shin jin jyutsu dělám i vnitřní úsměv. :-)

Není totiž pro mě problém být v dobré náladě kolem lidí, pro svou přemýšlivou povahu (o tom víc níže) na tohle naladění zapomínám, když jsem sama. Jinak ještě líp chápu, proč tak ráda cvičím/tancuju téměř každý den na K-pop choreografie. Ony jsou tak vtipné!!

A vždycky mě rozzáří. :-)

INTROVERTNÍ MENTOR

Tak nazývá můj profil (6/2) Jamie Palmer. Kdo by to byl před 30 lety řekl, že tenhle profil na mě tak sedne?? Ale ostatně sám říká, že prvních cca 50 let je o sbírání zkušeností. :-) A že mě moc neláká působit navenek, že jsem spíš ten typ, který nechává lidi přijít za mnou.

A ne, zjevně to tedy není proto, že bych se „bála vstoupit do své síly”,  jak se dnes pod vlivem angličtiny tak děsivě říká, a ukázat se pěkně navenek. :-)

Asi největší projekt v mé hlavě je převést postupně STROM ŠTĚSTÍ hlavně do samostatné práce. Počítá s těmi, kteří chtějí žít opravdu vědomě, hrát si se Životem, objevovat nové a nové stránky sebe sama a světa kolem sebe, a čerpat z toho vnitřní klid, radost, lásku, svobodu, důvěru.

Zatím je přístupná takto podrobná verze elementu DŘEVO.  

Ale ani tu teď nějak aktivně nepropaguju.

Můj inkarnační kříž má onen kozoroží nádech. Takto svého náročného Kozoroha vnímám i prožívám – jako toho, který si nárokuje určitý řád, spravedlnost.

„Takhle by to mělo být.“

PROPOJENÍ S KOSMICKÝMI RYTMY – TAO, ČCHI KUNG.

V kříži se také propojuje má potřeba ztišení, meditace, nacházení hlubších vrstev mysli (až její nejhlubší podstaty) s onou radostí ze života, která mi nepřišla jen tak. Smysl pro humor? Ano. Jak říká tarotová karta Ďábel – je to humor, který umí uvolnit ďábelské řetězy. Ale radost ze života? Mé dvacetileté i třicetileté já by se vám vysmálo.

Můj inkarnační kříž mi říká:

• Čím hlouběji dovnitř, tím větší radost.
• Čím lépe zacházím se svou čchi, tím hlouběji mohu léčit sebe sama, tím větší radost.

HD mi o mých planetách kromě od toho, jak jsem je četla skrze astrologii, řekl pár zajímavých detailů:

• mám dar to, co mnou otřese, proměnit v silný impulz k rozvoji (jo, není divu, že vnikla ona e-kniha Žít je umění milovat a k ní pak i ebook TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR, který je praktickou ukázkou, jak se dá oně 10 stupňů cesty od trápení k radosti z e-knihy naplnit v životě)
  

  ---

• mám silnou touhu transfomovat – sebe, druhé, systém, svět (jo, není divu, že učím čchi kung a že jsem teď začala šířit neduální učení i skrze výuku angličtiny v projektu ANGLIČTINA JINAK)
  

  ---

• láká mě sladit svůj život s rytmy přírody a zákony vesmíru (jo, není divu, že mě tak zajímá taoismus a 5 elementů)
  

  ---

• tvrdohlavě si stojím za tím, co vnímám jako rovnovážné (jo, není divu, že jsem některé vztahy trpělivě budovala, aby měly zdravé kořeny a zdravé větve)
  

  ---

• jsem zvídavá a miluju nahlížet do srdcí druhých (jo, není divu, že mě zvědavost kdysi zachránila před sebevraždou, nebo že je mi motivací jít hlouběji, nebo že jsem kdysi pracovala na projektu CENTROPA, kde jsme sbírali příběhy přeživších Židů, nebo že mě tolik bavilo být důvěrnicí v projektu Jak se s tím mám smířit?)
  

  ---

• že mám problém pustit otěže (jo, není divu, že ve své tvrdohlavosti někdy narážím a učím se větší trpělivosti a jemnosti a ochotě důvěřovat Životu; opravdu milovat Život s tím vším, co přináší – inspirovaná e-kniha mi už kdysi přinesla návod, od té doby jde jen o to ho vnést do života)
  

  ---

• že mám velké sny a ideály a že je to v pořádku :-)

STROM ŠTĚSTÍ

V březnu jsem se kromě Human Designu a archetypů v nás věnovala v rámci hlubšího poznávání sebe sama i tématům svého ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Koneckonců Human Design se mi nečekaně znovu objevil v životě v týdnu věnovanému KRÁSE NEOČEKÁVANÉHO.

A tak jsme i několik lekcí ANGLIČTINY JINAK  věnovali přijetí – procházeli jsme videa a texty Jeffa Fostera, jednoho ze západních neduálních učitelů, nebo vzpomínali na Ruperta Spiru z minulého roku.

Jak jste na tom s otevíráním a přijímáním toho, co je?

Jin a jang jsou dvě strany jedné mince. I my máme dvě stránky – tu světlou i temnou. Není snadné nahlédnou do všech těch okamžiků, kdy jsme trpěli, byli osamocení, zranění, odmítnutí a hledali z toho všecho cestu ven. Je náročné zažít to poprvé. Je náročné zažít to posté.

Ale ta někde se skrývají zárodky našeho vzácného.

Když to temné vytáhnete na světlo vědomí.

Pokračování dalších měsíců příště…