Nejhůř se odhalují ty chyby, které vypadají jako vzor ctností. V jednom článku o tom, „Co mě – s prominutím – SERE“, jsem psala o systémech, které se nás snaží chránit. Které se nás tak úporně snaží chránit před vším zlem, až ho vidíme na každém rohu. Uváděla jsem dva příklady – porody a islám (který radši vše zahalí, ať to nevidíme a nenecháme se tím zlákat. A nejde jen o ženy).
(Průvodce elementem KOV, kap. 4)
Hm, když na začátku i na konci každého týdne procházím odpovídající kapitolu svého ebooku (takového mého průvodce vládnoucím elementem), vždycky se zamýšlím nad tím, co z toho mě oslovuje. Co chci vnímat, kam zaměřit pozornost, případně jak se dané téma během týdne projevilo.
Texty jsem psala už před mnoha lety, ale jsou pro mě pořád inspirující. Připomínají mi to, nač je fajn nezapomínat, když chci žít bez stresu, v pohodě, v klidu.
Letos k textům přistupuju navíc ještě trochu jinak (čtenáři, kteří dostávají mé nedělní e-maily, vědí). Snažím se v nich vytáhnout konkrétně ono neduální poselství daného tématu, aby bylo srozumitelnější v tom, jak jiný přístup to je. A nabízím praktické tipy, jak to do života vnést.
Třeba pro téma tohoto týdne:
Prakticky: Tento týden pokaždé, když si řeknete „Já to přece myslím dobře“, na chvíli zastavte. A položte si jinou otázku: „A co když přesto dělám něco, co druhému nepomáhá?“ A když si řeknete: „To jsem ale blbec,“ zeptejte se sami sebe, „A co když jsem se právě něco užitečného naučil/a?“
Jsou totiž chyby, které je dobré dělat – a zároveň tou největší chybou může být představa, jak jsme ctnostní. Obě polohy je třeba brát v úvahu.
A co přinesl tento týden mně? Continue reading „BLESKOVKA NEMOCNICE (KOV, 8)“
