Dlouhá léta jsem netušila, že to, co tak nějak intuitivně provozuji, se dá nazvat terapie psaním. Mluvila jsem o tom jako o tvořivé síle. O síle kreativity, kdy se napojíte na cosi ve vás skrze papír a tužku (ale i skrze klávesnici to jde, jak jsem později zjistila) a necháte se vést. A pak už jen zíráte, kam vás to vlastně dovedlo a co všechno to s vámi vnitřně vlastně udělalo. :-)

I když jsem takhle psala už jako malá, poprvé jsem si asi uvědomila, oč jde, díky Ray Bradburymu a jeho knížce Zen a umění psát. Věděli jste, že Ray Bradbury se ve svých povídkách vypisoval ze svých vlastních strachů a tužeb? Ano, v knížce mluví o tom, že psaní je pro něj určitým druhem terapie – jako by nahlédl do hluboké studny svého nevědomí.  V něm se objevil obraz a ten pak zpracoval do příběhu. Znáte třeba 451 ° Fahrenheita?

Ano, Ray Bradbury je známý spisovatel. Ale abyste využili všechno to, co vám terapie psaním nabízí, nemusíte být žádní spisovatelé. Tenhle nástroj máme k dispozici všichni. Stačí vědět, jak na to.

 

JAK TEDY NA TO?

Psali jste si někdy deník? Možná jste si jen zapisovali, co se dělo, co jste dělali. I to je dobré. Ale tam na papír můžete hodit i víc než suchý popis událostí! Nikdo jiný to číst nebude, je to jen mezi vámi a papírem. Můžete začít psát i o tom, co vás štve, s čím si nevíte rady, co vás bolí. Je to způsob, jak vyjádřit všechny své emoce. Dát jim prostor, aby se projevily a můžete tak s nimi dokonce i komunikovat! Můžete své emoce pojmenovat („Ahoj, Honzo!“) – Honza býval můj strach, znáte to, Honza Nebojsa – a ptát se jich, proč přišly. V případě strachu bývá základní otázkou – přišel jsi mě varovat, nebo jen strašit?? Na papíře je můžete prozkoumat do detailů.

Je ve vás totiž spousta různých a každé k vám vysílá nějaké informace, které jsou pro něj důležité. Když berete do ruky deník, je to jako když svoláváte firemní poradu. :-) Vy jste teď ten šéf, který všechny vyslechne, vyptá se jich, analyzuje, co se dozvídá, argumentuje s nimi a naslouchá zas jejich argumentům. A o téhle poradě vedete zápis. Víte, že není nic příjemného, když máte pocit, že vaše názory nikoho nezajímají?? Jasně že se pak některé vaše části seknou a odmítají spolupracovat. Nevyslechli jste je! Navíc jste přišli o vhledy, které vám to mohlo dát.

Víte, co je na psaní nejlepší? Že vám zastaví ten divoký koloběh myšlenek! Nikdo nepíše tak rychle, jak myslí! Je to určitý druh meditace, můžete jí říkat analytická, ale je snazší než klasická analytická, protože to nejste vy, kdo musí myšlenky krotit. Je to vaše ruka!

 

VYZKOUŠEJTE SI TO – KDE A JAK ČASTO PSÁT

  • Přistupujte k tomu jako k meditaci – najděte si klidné místo a čas, kde vás alespoň 15 minut nebude nikdo rušit. Je to váš život, vaše duševní zdraví, alespoň chvilku si sami pro sebe určitě najdete! Svůj deník si třeba krásně ozdobte a z psaní si udělejte zvláštní rituál. Brzy se takto budete na psaní těšit jako se těšíváte na setkání s kamarády. 

  • Uzavřete se sebou dohodu – že se takto budete na oné „poradě” setkávat alespoň následující 4 dny. Pravidelně. Vybudujete si tak důležitý návyk a podaří se vám proniknout hlouběji. A snažte se udržet nějakou pravidelnost i potom. A nenechte se zaskočit tím, že někdy jen zíráte na bílý papír (obrazovku) a nic. Napište první věc, jakoukoliv hloupost, která vás napadne. Třeba „vůbec nevím, o čem psát”. Ono se to pak rozjede, že budete sotva stačit. :-)

  • Kašlete na gramatiku a na sloh, nejde o knížku, jde o projev vašeho nitra. To může chybovat a být klidně tak trochu neuspořádané! Projevte se, takoví, jací v hloubi duše jste!

 

VYZKOUŠEJTE SI TO –  O ČEM VLASTNĚ PSÁT?

 

  • Pište o všem, co vám přijde na jazyk (do ruky) – ideální je začít něčím lehkým, třeba o své dovolené. Přijdete tak deníkování na chuť. Lehčeji pak přejdete hlouběji. I o tomu, čeho se bojíte, a čemu se poslední dobou vyhýbáte, po čem toužíte. Promítněte si ty situace znovu a připomeňte si, jak jste se v nich cítili, co si o nich myslíte. Prozkoumejte sami sebe. Garantuju, že se o sobě dozvíte spoustu zajímavých věcí! A že se vám nakonec i uleví! Můžete si na papír poprvé zhmotnit i své sny, o kterých si možná myslíte, že se nikdy nezhmotní. :-)

  • Nejde o to vracet se zpět a popisovat, co se dělo. Přistupujte k tomu, k čemu se vracíte, s přáním porozumět tomu všemu. Najít v tom pro sebe nějaký smysl. Možná najdete nějakou nitku, která vše propojuje, a vy to v kontextu uvidíte v úplně jiném světle. Právě v tom je síla terapeutického psaní na rozdíl od běžného psaní deníku. Text, který obsahuje taková slova jako uvědomil jsem si, rozumím, protože, prostě slova, která vyjadřují nějaký posun a růst, pro vás bude nejužitečnější.

  • Text si doporučuji nechat, ale můžete ho třeba i rituálně spálit. Nicméně může být pro vás užitečné se k němu po čase vrátit – třeba vás k celé situaci ještě něco napadne. Když píšete na papír, je to intimnější. Na počítači máte zase vše přehlednější.

Své deníky od základní školy (ale hlavně ty pozdější) mám uložené a těším se, až je budu ve stáří pročítat a znovu se vracet k tomu všemu, co mi život dal a jakými cestičkami mě vedl. Ke svým textům a článkům v počítači se ale neustále vracím a jsou pro mě studnicí objevů, které jsem kdy na těch cestách do sebe udělala. Tento rok podle nich dokonce píšu celou knížku! Každý z vás si může takto sbírat ty opravdu hodnotné perličky ze své cesty životem.

 

K ČEMU VŠEMU VÁM TO BUDE??

Slyším a zapomenu. Vidím a pamatuji si. Píšu a rozumím.” Čínské přísloví

Podle výzkumů jsou lidé, kteří sami se sebou podobným způsobem pracují, šťastnější a sebevědomější. Umějí ze sebe vše setřást a to je i z hlediska čchi kungu a práce s naší energií ideální. Nenechávají se tak snadno unést negativními myšlenkami, naučili se mít nad svými myšlenkami kontrolu. (Jednodušší a zábavnější formou než může být meditace). Postupem času pak začne vaše mysl fungovat podobně, jako když si píšete deník – je méně chaotická a méně se točíte neustále v kruhu!

Psaní má prý dokonce i vliv na vaše fyzické tělo! (Není divu, vše je propojené.) A tak můžete psaním dosáhnout snížení krevního tlaku nebo posílit svou imunitu. Poděkuje vám i váš mozek – zvýšíte tak svou kreativitu a slovní zásobu. :-)

 

BUDETE TO CELÉ VIDĚT Z NADHLEDU A ZAČNE VÁM TO DÁVAT SMYSL

Velmi důležitým pozitivem je fakt, že ve chvíli, kdy „to hodíte na papír”, můžete najednou vidět svůj problém z úplně jiné perspektivy! Často se stává, že objevíte, že vás trápí něco úplně jiného. Nebo že vás vlastně netrápí vůbec nic a vy se trápíte úplně zbytečně. Psaním si tak můžete zpracovat nejrůznější traumata, postavit se svým obavám a překonat je (konečně!), ujasnit si své hodnoty, vnímat, co vám brání vydat se směrem, který vás láká, odpustit i zbavit se pocitů viny. Prostě si ulevit. A také ulehčit si rozhodování.

Ano, skrze psaní se můžete dobrat toho poklidného, spokojeného, radostného jádra ve vás. Jak říkává Rupert Spira, můj oblíbený neduální učitel, když projdete skrz ty těžké temné děsivé mraky, v hloubi i té nejhlubší deprese můžete najít klid a mír. A já to přesně tak mnohokrát měla! A s perem v ruce (nebo s rukama na klávesnici) to jde mnohem snáz! Je to jako nůž – hladce jím projedete až k jádru věci.

 

KDYŽ SE NECÍTÍTE NA TO JÍT K TERAPEUTOVI, CO VÁM BRÁNÍ POSKYTNOUT TERAPII SAMI SOBĚ?

A nemluvme pouze o terapii. Toto je základní péče, kterou sami sobě můžete poskytnout. Vyslechnout sami sebe. Vyslat sami sobě signál, že jste důležití! Že vás nikdo neignoruje. Nikdo vám najednou neříká, co musíte a co nesmíte. Nikdo vás nepoučuje, nesnaží se vás zastavit, neskáče vám do řeči. Najednou v sobě objevíte svobodný prostor!

Mnoho lidí, obzvlášť introvertů, nechce o svých problémech s někým mluvit. Mně hodně dlouho trvalo, než jsem si šla popovídat s ženou, o které mé kamarádky básnily. A i tak se raději pro radu obracím dovnitř než ven. Protože i když jsem se začala obracet ven, zjistila jsem, že tam venku mi moc nerozumí. Většina rad se točí kolem toho, co může platit pro většinu lidí. Ale já jsem ta mimoňka a spoustu věcí mám jinak než většina. Možná jste také takoví??

 

PRO KOHO JE TERAPIE PSANÍM IDEÁLNÍ?

  • pro ty, kteří se stydí o svých problémech mluvit a ještě se necítí na to otevřít se druhým bez strachu, že budou odmítnuti (I když právě pro vás to jednoho dne může být velký průlom k většímu sebevědomí!)

  • pro ty, kterým běžné terapie z nějakého důvodu nefungovaly a chtějí si vyzkoušet obrátit se dovnitř

  • právě pro ty, kteří vnímají, že odpovědi na své otázky mají hlavně uvnitř

  • a pro ty, kteří psaní berou jako první krůček k poznání toho, kde to drhne, a teprve pak má pro ně smysl si doplnit obrázek i pohledem zvenčí. Protože ten může být vždy velmi užitečný. Diskuze nad různými tématy vám může pomoci odkrýt vrstvy, vůči kterým jste předtím byli slepí.

A nakonec dát tomu všemu smysl. Jak říkal Viktor Frankl – když dáte svému životu smysl, dá se přežít všechno. I ten koncentrační tábor, ve kterém byl.

 

KDYŽ CHCETE PŘEPSAT SVŮJ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH

Existují různé způsoby, jak svěřit své myšlenky na papír. Závisí totiž na tom, čeho tím chcete dosáhnout.

Dosud jsme se bavili o denících. Ty slouží hlavně k zastavení, vnitřní komunikaci a hlubšímu pochopení sebe sama a naší pozici v dané životní situaci. Ale existuje i možnost tu životní situaci přepsat. O tom krásně píše Clemens Kuby v knize Mental healing – tajemství sebeléčení. Ano, pokud se vám váš příběh nelíbí, na papíře mu můžete dát jiný průběh a jiný závěr! Clemens Kuby se tak vyléčil a navzdory lékařským prognózám opět chodí.

Podobně jsem si já sama párkrát přepsala sen, který mě vyděsil, nebo který mě přímo vyzýval k tomu, abych pro něj našla jiný závěr. (Tenkrát to byl lucidní sen při terapii tmou.)

Už jen samotný fakt, že si sami sobě přiznáte, že nemusíte být obětí svého osudu, ale že k němu můžete přistupovat aktivně, má ohromnou léčivou moc! Z uťápnutého úředníčka se může zrodit vedoucí banky, kterého podřízení milují! Protože se doma na papíře před lety naučil vést „firemní poradu”, ve které zaznívala spousta protichůdných názorů, snů a obav. :-)

KDYŽ CHCETE UKÁZAT CESTU

Takhle funguje psaní mně. Začnu psát, nevím, co si s něčím počít, jak reagovat, jak se rozhodnout. Nahodím na papír první větu – stačí jen napsat jednou dvěma větami, s čím potřebuji pohnout. A pak už se jen nechávám vést. A píšu tak dlouho, dokud mám čas… nebo dokud necítím, že už není o čem psát. Že už jsem našla odpověď na svou otázku. Že jsem objevila něco překvapivého, co mě uklidnilo a nasměrovalo. Toho žabáka na prameni. :-)

S texty, které jsem v jednom ze svých nejnáročnějších období začala psát před cca 20 lety, se to mělo ještě jinak. Stačila jedna představa. Zdánlivě neměla vůbec nic společného s tím, co mě trápilo. Má první představa mého prvního textu bylo moře a skála. Nic víc. A z té představy se nakonec zrodil text, který stále ještě najdete u mě na blogu (Moře). A který jsem před pár lety spolu s dalšími dala do speciální knížky (Žít je umění milovat – záchranný kruh ve chvílích nejistoty).

Proč? Protože jsem zjistila, že mi podobné texty nejen pomáhají najít cestu, jak dál, ale že jsou univerzální!

Pracují totiž s obrazy, symboly, řekněme i s archetypy. Není to jen životní příběh toho, co se mi stalo a jak jsem to vyřešila. Mohu je vzít, kdykoliv chci, a v jakékoliv situaci ke mně znovu a znovu promlouvají. Text Moře třeba právě o tom, jaký smysl má všechno to trápení a co mohu udělat pro to, abych si z toho moře utrpení odnesla tu perlu. Platí to vždy a za každých okolností a je dobré si to připomínat!

KDO VÍ, VAŠE TEXTY MOŽNÁ BUDOU TAKÉ TAKOVÉ?

Ale když už jste se jednou ve škole naučili psát, proč se k tomu nevrátit a tenhle dar nevyužít?

Můžete začít deníkem. Třeba jen obyčejným deníkem vděčnosti. Pak možná zjistíte, že ten čas strávený se sebou je vám natolik příjemný, že si troufnete projevit i své emoce, začít krotit své myšlenky a dívat se na svůj život hlouběji a z jiných úhlů pohledu. Možná si pak řeknete, že máte i na to si svůj život přepsat. A kdo ví, možná v sobě i objevíte povídkáře, jako byl Ray Bradbury, a budete psát povídky, které pohnou lidmi. Protože se budou dotýkat jejich hlubokých děsů a tužeb. A možná v sobě objevíte i básnické střevo a oblíbíte si hru se symbolikou. A napíšete něco, co bude univerzální podobně jako já.

Tak co, pustíte se ještě dnes do toho?? Těším se na vaše komentáře, jak vám to jde!

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *