Není to tak trochu symbolické samo o sobě, že Karel Gott zemřel právě v týdnu věnovaném speciálně symbolice? Podle mě byl Karel Gott jeden velký symbol. A přece si říkám, jak ráda bych byla poznala, jaký byl jako člověk.
Být na jeho koncertě musel být zážitek (který jsem nikdy nezažila). Setkat se s ním osobně nebo získat jeho podpis bylo jistě jako dotknout se letmo něčeho vzácného. Stát se jeho milenkou muselo být moc krásné :-)
I když kdo se až takto blízko přiblíží hvězdě, snadno se může spálit. Hvězdy svítí pro mnoho lidí a mnoho žen a člověk zde nemá vůbec nic jistého. Stát se jeho ženou muselo být jako vyhrát v loterii. Ale je známo, že někteří výherci tolik štěstí někdy také neunesou. Jsou muži, se kterými žít, ať jsou jakkoliv laskaví, galantní a úspěšní, vyžaduje silné ženy.
Jaký byl Gott opravdu?
Ať bych se ale Karlovi Gottovi ocitla jakkoliv blízko, i nejblíže jako jeho dcera, poznala bych opravdu, jaký byl?
Jací jsou vlastně druzí lidé za maskami, které nosíme? Za rolemi, které hrajeme. Co v sobě všechno skrýváme? O čem nehovoříme? Co skrýváme i sami před sebou?
Ale i kdybychom nahlédli do všech Gottových zákoutí jeho srdce i mysli, poznali bychom ho?? Znal koneckonců on sám sebe za všemi těmi závoji rolí, emocí a myšlenek, co se mu kdy honily hlavou? Kdo ví?
V rámci neduality je běžné ptát se sám sebe „Kdo jsem?” Co je to, co se ve mně nemění podle okolností? Co zůstává? Budu pořád Aves i bez nohy, i bez očí? Jsem ta naštvaná Aves, nebo ta smutná Aves? Kdo vlastně byl Gott? Elektromechanik? Zpěvák? Politický řečník? Syn? Otec? Milenec? Manžel?
Zmizí nám z dohledu jeho fyzické tělo. Už neuslyšíme žádné jeho nové myšlenky. Ti nejbližší nezažijí žádné jeho další emoce. Ani my už neuvidíme na obrazovce další slzy jeho dojetí. A přece jako by neodešel. Něco zůstává. I pro nás tady.
Každý z nás si může z našeho setkání s Gottem něco odnést do života
Nějaký symbol, který tu pro něj zanechal. Každý bude mít svůj vlastní. Však to vidíte – co člověk, co článek, to jiná rezonance na jiném symbolu :-) To je ta krása symbolů – jsou tak mnohovrstevnaté! A zároveň nás učí propojovat to, co je zdánlivě protikladné. Pro některé může být tím, kdo si zadal s režimem. Pro jiné tím, kdo lidem v té šedivé době pomáhal přežívat.
Už nikdy nezjistíme, jaký by byl náš život bez Gotta, kdyby zůstal v emigraci. Rozpadl by se režim? Proto měl Husák takový strach, že psal Gottovi, aby se vrátil?? Nebo bychom prostě jen zdáli sledovali kariéru dalšího „bývalého Čechoslováka” jako u Lendla, Navrátilové nebo Matušky?
Z lásky
Z nějakého důvodu u Gotta převážila touha se vrátit do své země, ačkoliv na rozdíl od spousty jiných emigrantů opouštěl slibnou západoněmeckou kariéru. Možná nesnesl představu, jak ho zároveň vydírají přes rodiče? Naše volby nejsou nikdy snadné, pokud nechceme ubližovat ostatním.
A tak je Gott v srdcích Čechoslováků hlavně tím „poslem dobrých zpráv.” Tím, který do našich srdcí vléval úsměv, lásku a jisté povznesení z krásy jeho hlasu. Jako by nás hladil po duši – za každého režimu. Jako by měl tu vpravdě božskou moc, kterou ve světě hledají mimo lidskou dimenzi.
Někteří jsme si možná ani neuvědomovali, jak nás povznášel (ani já nebyla jeho velká fanynka). Kdo ví, možná právě proto, byl vždy tam na tom vrcholu. Abychom se měli kam na křídlech jeho písní vznášet :-)
Něco zvláštního rezonuje v lidských srdcích, když byl v tom všem, co Gott symbolizuje, až takto milován. A to mě těší na duši :-)
Tuto píseň, kterou mám ráda i v originále, mi připomněla krásná osobní vzpomínka na Gotta od Igora Chauna (ZDE). V té vzpomínce krásně zaznívají Gottova slova, že ta sláva mu rozhodně nepadla do klína. Že se vždy musel nějak vyrovnávat i s těmi, kteří říkali, že se nedá poslouchat, nedá se na něj koukat a když už tedy musí zpívat v televizi, tak ať aspoň nic neříká :-) Každý si asi někdy musí klást otázku, kdo má pravdu – ti, kteří vás odsuzují, protože neodpovídáte jejich představám, nebo ti, kteří vás mají rádi, protože jejich představám odpovídáte? Gott na to velmi hezky odpovídá. A já bych slovy té dojemné písně se Charlotte (Srdce nehasnou) dodala, že hlavně by člověk neměl usínat na vavřínovém voru. Berme to jako další symbolické poselství :-)