Říká se, že mysl je král. Vše, co o sobě a o světě víme, víme díky naší mysli. Díky tomu, co vnímá, díky tomu, co umí spočítat. Vymyslet. Je tady ale jedna otázka, náročná otázka. Co bylo dřív? Mysl, nebo hmota?
Pokud je mysl a naše vědomí závislé na pochodech v mozku, člověk by logicky řekl, že nejdřív musela být hmota a pak teprve vědomí. To je přece jasné, že? Jak by to mohlo být jinak.
Ale víte, že dosud nikdo nezjistil, jak z hmoty vznikne vědomí?
Tomuto oříšku se ne nadarmo říká obtížný problém vědomí (hard problem of consciousness).
Co když je všechno jinak, než si myslíme?
MATERIALISMUS JAKO ZÁKLAD VĚDY LAPÁ PO DECHU
Už jsem o tom psala před dvěma lety v článku o Bernardo Kastrupovi, vědci a filozofovi, který vědecký svět otřásá svou teorií analytického idealismu. Rok za rokem, rozhovor za rozhovorem (s vědci, odpůrci) to vypadá, že proslulá Kuhnova změna paradigmatu je blíž a blíž. K ní dochází ve chvíli, kdy fakta už není možné naroubovat na stávající teorie a hypotézy.
Bernardo Kastrup nabízí úplně jiný způsob vnímání světa kolem nás (i nás). Před těmi dvěma lety hodně ovlivnil mých 10 dní na vipassaně v Polsku, protože najednou máte čas a prostor začít se odnaučovat zaběhaný úhel pohledu. :-)
I díky jeho rozhovoru s Rupertem Spirou, mým oblíbeným neduálním učitelem, mi to, o čem mluví, dávalo už tehdy smysl. I díky dávným neduálním videohádankám se změnou perspektivy bylo snazší si hrát i dál.
POJĎTE SI TAKÉ HRÁT A TRÉNOVAT MYSL VIDĚT, JAK SE VĚCI MAJÍ
Podívejte se na stůl, nebo židli před sebou.
Jak moc jste přesvědčení o tom, že to, co vidíte, TAM ve skutečnosti i je?
Vždyť se toho můžete dotknout, osahat si to, cítíte pevnost stolu, vidíte 4 nohy.
Vždyť jste se ve škole učili, že plochu stolu můžete spočítat, židli na základě výpočtů sestrojit. Už na základní škole jste měli hodiny fyziky a chemie a i když už teď po letech neznáte ty správné vzorečky, jedna věc vám v hlavě nejspíš utkvěla – to, co vidíme, slyšíme, čeho se dotýkáme, je hmota.
Možná nevypadá úplně jako stůl ve chvíli, kdy jeho kus strčíme pod mikroskop. Zjistíme, že se skládá z atomů, elektronů. Nic moc dál už si neumíme představit a modely atomu, jak ho známe, už stejně nejsou úplně reálné. Možná jste slyšeli o kvantové fyzice. A buď to vnímáte jako něco, čemu vůbec nerozumíte, nebo jako něco, co vám říká, že ten stůl existuje jen proto, že jste se na něj zrovna podívali a že svou myslí můžete svět různě měnit a tvořit, protože realita není taková, jak jste dosud věřili.
Ale to už je spíš ezoterické pojetí kvantové fyziky, ne vědecké.
Tím se tady zabývat nebudeme.
Když vidíte stůl, nejspíš vidíte stůl. Maximálně si pomyslíte, že vaše smyslové orgány ve spolupráci s mozkem prostě jen složily ve vašem vnímání z těch všech elektronů obraz toho, co TAM JE. Něco hmotného. To dá přece rozum, věda na materialismu stojí. Hmota je primární. Hmota je to, co tam je, a my jen lépe a lépe poznáváme, s čeho se skládá. Vznikla během Big Bangu. Všechno je jasné…
Nebo ne tak úplně??
Co když můžete vnímat i něco úplně jiného než jen hmotu?
VÝHLED Z KOKPITU
Bernardo Kastrup používá krásnou metaforu kokpitu a všech těch ukazatelů, které má pilot k dispozici. Podle něj stejně jako má letadlo různé senzory, které pilotovi říkají, co je TAM VENKU, i my máme ty své senzory (smyslové orgány), které sbírají informace o tom, co je TAM VENKU.
Ale stejně jako pilot vidí výsledky tohoto měření na ukazatelích v kokpitu, i my vidíme výsledky toho měření na obrazovce svého vnímání. Jen pilot si nemyslí, že palubní deska a ukazatelé na ní jsou ve skutečnosti obloha, mraky a případné bouře TAM VENKU. My ano.
Podle Kastrupa je hmotný svět, jak ho vnímáme my, pouze mentální reprezentací světa TAM VENKU. Ten svět existuje, i když se nedíváme. Neplatí ezoterická poučka, že dokud se nepodíváme, můžeme v realitě něco nějak změnit. Ta realita tam je stejně jako je venku vítr, i když ukazatelé na palubní desce zrovna neměří.
Ten svět není hmotný. Ten svět je mentální.
A vnímáme ho tak, jak ho vnímáme, protože taková reprezentace je pro naše přežití nejlepší. Není potřeba vnímat VŠE, co se tam venku děje, náš systém by se zahltil.
Je to podobné, jako když se díváte na film (a to je zase oblíbená metafora Ruperta Spiry) – nepleťte si pouhý obraz s realitou. Vidíte barvy, lidi, přírodu, ale ve skutečnosti se díváte jen a jen na plátno (obrazovku).
CVIČTE SI ZATÍM JINÉ VNÍMÁNÍ
A tak než napíšu pokračování o tom, jak tohle vůbec může fungovat, a proč materialismus ztratil schopnost vysvětlit moderní vědecké výzkumy atd, dívejte se kolem sebe jinak:
Když se podíváte na stůl, uvědomte si, že za tím, co vidíte, je něco mnohem víc. Něco, co má pro vás větší a hlubší význam. Není to jen stůl a nejsou to jen subatomární částice, ani kvantové pole. Díváte se jen na palubní desku, ale za tím vším je obloha a vy se vznášíte v mnohem zajímavějším prostoru… jen jste si toho zatím nevšimli…
pokračování příště…
