… čímž bych tímto článkem chtěla mírně poupravit svou teorii o Egu, o které jsem dosud psala a kterou najdete hlavně v ebooku Ovládněte to, co Vás svádí z cesty (ano, právě tohle Ego dělá) a v knížce, jejíž součástí je – Vdechněte život poselstvím svého dětství).
Mně osobně Ego do tohoto týdne promluvilo hodně výrazně. Celý se nesl právě ve znamení diskuzí o Egu a zkoumání, jak Ego funguje. Téma týdne OSVOBOZENÍ Z POUT VYDĚŠENÉHO EGA se opět projevilo v plné své kráse.
Začalo to už v pondělí velmi zajímavým videem o vztahu učitel – žák, který mi jeden známý poslal. A od něj se pak všechno rozvíjelo dál. A rozvíjí. Sama jsem zvědavá, kterým směrem se to ještě během následujících pár dní a během příštího týdne rozvine. Je to zatraceně napínavé.
Mám dojem, že stojím na velmi důležitém rozcestí – jak se nakonec rozhodnu???
Co to tedy to Ego vůbec je? A je dobré nebo špatné?
To je tedy otázka do pranice, že? Najdete skupiny lidí, kteří tvrdí, že Ego je potřeba zničit. Že nám stojí v cestě za štěstím. Vidí ho jako tu žraločí bestii na obrázku :-)
Pak jsou lidi, kteří tvrdí, že je to ezoterický blábol (případně náboženská manipulace). Že Ego člověk k životu potřebuje. Dává nám přece pocit identity. A hlavně – máme přece nárok na to, aby nás druzí respektovali a uznávali a bez Ega bychom po sobě prý nechali šlapat.
Ego je pro nás taková záhada, zdá se. Neumíme si dost dobře představit, jak někomu dovolit nás urážet, ponižovat apod. (aby v nás prolomil Ego). Někde hluboko v nás možná začne blikat výstražné světlo:
nemůžeme se nechat urážet, nikdo nemá právo nás urážet
nebudeme poslouchat, že jsme hříšníci, nenecháme se poutat strachem z pekla a manipulovat
S Egem je to složité. Jak jsem poznala za svých studií religionistiky a během přípravy disertačky o spirituálním rozvoji osobnosti pod vedením pana profesora Smékala, Ego je termín, který je potřeba nejdřív velmi dobře definovat, než se o něm začneme hádat :-) A to psychologické pojetí se velmi liší od toho, o kterém se mluví v duchovních kruzích. A když trochu zapátráte (například anglicky TADY), zjistíte, že ani Buddhovo učení o Anattá (ne-Já), které je jedno ze zdrojů celé nauky o ničení Ega a ze které mnoho učitelů vychází, není až tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá.
Má osobní zkušenost zní, že Ego nemá s pocitem naší sebeúcty absolutně nic společného
To, co se brání ponižování, není naše Ego, ale vnitřní vědomí, že tam uvnitř jsme dokonalí. Nic nám neschází, nic nepotřebujeme. Ego tuhle naši vnitřní dokonalost naopak nevnímá, protože je napojené na to zraněné dítě v nás a nic jiného nezná a vnější útoky pro něj představují hrozbu.
Dokud nás vnější útoky ohrožují a my se jim snažíme vyhnout, nebo je oplatit a tím druhé zastrašit, vládne v nás Ego a ne vnitřní vědomí vlastní dokonalosti. Vládne nás jen strach, jehož je Ego synonymem.
Okamžik, kdy nám vnější útoky a vnější ponižování nevadí (což neznamená, že nás nebolí) a nemáme tendenci se před nimi chránit, utíkat před nimi, nebo je oplácet, je okamžik, kdy jsme se od toho vyděšeného Ega osvobodili. A o to přece jde. Osvobodit se od Ega. Ne ho rozmlátit a zadupat jako strašlivou bestii.
Ego je nakonec přece jen iluze!
Proč ničit iluzi? Nechte ji prostě rozpustit. Rozplynout. Naše skutečná identita je jinde a ono je ve skutečnosti velmi snadné ji zahlédnout, když člověk přestane tu představu Ega jako něčeho užitečného ochraňovat. Existují nejrůznější způsoby, jak naši podstatu nahlédnout.
Křesťané mluví o lásce a jejím symbolem je Ježíš Kristus, který prohlásil: „Bože odpusť jim, nevědí, co činí.” Když ho člověk přijme do srdce a jde v jeho šlépějích, učí se vnímat sebe i druhé ze stejné dokonalé podstaty (člověk jako obraz Boží) jakou představuje Ježíš. Když křesťan neustrne u dogmat, ale jde k podstatě (a křesťanská spiritualita je plná postav, z jejichž zkušeností se může takový křesťan učit), tu podstatu tam najde :-) Nepodmíněná láska je ze své podstaty přece neduální :-)
V Indii mají trochu jiný přístup (ale i ten podobný křesťanství založený na lásce a oddanosti, ať jde o Boha, nebo Šivu, nebo Kršnu, tam najdete) a můžete jít právě tou cestou poznání. Abyste věděli, co činíte :-) Má asi nejoblíbenější je advaita. Na Západě ji krásně přibližuje právě můj oblíbenec Rupert Spira. Zdroje učení advaity tam najdete. A v Indii se narodil i Buddha :-) I jeho neduální učení vede k podstatě. A nejrůznější buddhistické směry Vás k ní svými způsoby zavedou. Stačí si vybrat ten svůj způsob.
Mně osobně z buddhistických cest velmi vyhovuje dzogčhen (blíž info například TADY) a Goenkova vipassana (o desetidenním kurzu meditace vipassana jsem psala TADY). Ostatně obě jsou v podstatě nezávislé na jakémkoliv směru (Goenko sám tvrdí, že kurz vipassany není buddhistický.)
Celý svět má ty své cestičky k podstatě. Ale vždy je důležité zamířit k podstatě a nezůstávat na povrchu. Nezůstávat u toho, co hledá a zprostředkovává Ego. Poznáte ho po ovoci strachu, který ve Vás vyvolává, a touhy, která z toho strachu roste. Strom, o který nestojíte, a plody, které fakt nechcete ke konci života pozřít…
Nejenže Ego je jen iluze a když víte jak, můžete ji krásně rozpustit a zjistit, kdo skutečně jste a jak úžasnou máte sílu, když se do té podstaty ponoříte. Ego v nás vyvolává i iluzorní představu, že nás chrání…
Ego jsem brala jako malé vyděšené dítě, ale je to destruktivní program
Ano, Ego je vyděšené. Strach je jeho synonymum. To zraněné dítě je příčinou jeho programu. Ano, nic jiného dítě vymyslet neumí, ale dnes bych ho asi s dítětem už neztotožňovala. Nejenže to není úplná pravda, ale vede to k neplodné snaze, aby druzí toho chudáčka malého chápali a brali na něj ohled. Bere to člověku sílu se tomu destruktivnímu žraloku opravdu postavit.
Ale pozor, ne ho zabít. Podívejte se ještě jednou pořádně na průvodní obrázek!
Nikdo zvenčí Vám (tomu malému zraněnému dítěti ve Vás) to pochopení, lásku a objetí nedá. Když budete mít velké štěstí, najde se někdo, kdo se na Vás podívá a řekne, že to, co vidí uvnitř, má ohromnou hodnotu a líbí se mu to. Ale všechnu tu bolest a utržené rány dlouhých let za Vás nevyléčí. To musíte udělat sami.
Vždy, v každé chvíli, kdy tu bolest cítíte. Neztrácejte čas dožadováním se, aby to ten druhý nedělal, protože Vás má přece respektovat a protože „to se přece nedělá” a tak. Neztrácejte čas nějakými útoky a hádkami. Neztrácejte čas útěkem a snahou se izolovat. Obejměte to své vnitřní dítě a buďte s ním. Dejte mu všechno to, co zrovna cítíte, že Vám schází a po čem tak moc toužíte. Tak se chovejte k tomu malému vyděšenému dítěti v sobě, které potřebuje vyléčit utržené rány.
Nenechte se zmást maskami, které Ego nosí
A to je zásadní. O maskách (a je jich hodně a jsou někdy dost neuvěřitelné) jsem se rozepsala v onom ebooku a knize, na které odkazuji v úvodu článku. Vřele doporučuju se s maskami Ega seznámit, jestli se tímhle otrokářem nechcete nechat dál manipulovat a zraňovat…
Tou nejzákeřnější maskou (a proto jsme na Egu tak závislí) je ta iluze o Egu, se kterou žijeme. Iluze, že nás Ego chrání.
Držíme se proto někdy Ega zuby nehty a nechceme se té jeho „úžasné” ochrany vzdát. Ale Ego není nic jiného než destruktivní program, na kterém jedeme. Má jen dva módy: zničit toho druhého, nebo zničit nás.
Velmi dobře se nad tím zamyslete. Ego umí jen 3 věci:
- ignorovat. Zkuste ale ignorovat ránu. Jak dlouho to vydržíte, než začne neuvěřitelně bolet a na infekci umřete?? Zkuste ignorovat oheň…
- útočit. Útok je dokonalý mechanismus. Vinu svede na toho druhého, zaútočí na něj, aby se držel dál. Když nechce, zaútočí znovu a oponenta zničí a zabije. Těch sporů, ozbrojených konfliktů, mrtvých a světových válek…
- útěk. Tak jistě. Když cítím, že nejsem dost silný a protivníka nevystraším ani neporazím, stáhnu se do sebe. Ta vina ale musí na někoho padnout. Tak padne na mě. Já jsem ten slaboch. Já jsem ten, který není dost dobrý. Jak dlouho vydržíte tu vnitřní ránu ještě víc rozdrásávat?? Dokonalý sebedestruktivní mechanismus. Spousta lidí se radši zabije, ať hned (sebevražda), nebo postupně (alkohol, drogy, poruchy stravy, obezita, adrenalinový život apod.)
Dokonalý útěk před bolestí zraněného vnitřního dítěte je tímto způsobem se zničit. Destruovat to Já, které za všechno může. Tenhle způsob destrukce Já (kterému obvykle říkáme Ego) bohužel k ničemu nevede. Protože sice zničíme sami sebe, ale neobjevíme svou dokonalou podstatu.
Opravdová svoboda spočívá v osvobození se od destruktivního mechanismu Ega
A není to vůbec snadné. Ta iluze, že nás tento mechanismus chrání, je naprosto dokonalá. I když někdy trpíme jak zvířata ve svém hněvu proti druhým nebo ve svém smutku z naší vlastní neschopnosti najít aspoň trošku štěstí, v tom utrpení zůstáváme dál.
Osvobodit se od toho destruktivního mechanismu totiž znamená pochopit, že je fakt destruktivní a že k ničemu dobrému nikdy nepovede. A s tímhle vědomím jako zdrojem vnitřní síly se pak postavit tváří v tvář tomu, co má Ego údajně chránit a o tu ochranu se postarat sami.
Ano, čelit vlastní bolesti pořád a pořád, dokud se opravdu nevyléčí, bolí. Ale tahle bolest a tohle utrpení má alespoň smysl. Utrpení, které pochází z Ega, smysl nemá.
Přeju hodně sil k tomu tu vnitřní sílu najít, k takové léčbě se odhodlat a objevit ten svůj způsob a ty své učitele, kteří Vás naučí to, co Vás měli naučit už ve škole :-) Dávejte pozor, aby Vás nevedli po cestě Ega (a jeho strachů a tužeb před bolestí utéct), ale šli do podstaty věci…
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu OSVOBOZENÍ Z POUT VYDĚŠENÉHO EGA v rámci elementu DŘEVO. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní svobodu a díky ní tvořivost a schopnost se správně rozhodovat. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.
Celý týden jsem věnovala tématu, které je pro mě poslední dobou hodně důležité. Přijetí. Prošla jsem na netu všechno, co mi přišlo pod ruku, a zdálo se být pro mě užitečné. A dočetla jsem konečně knížku od Jeffa Fostera – „Nejhlubší přijetí.“